Original subtitles

Vyvalto.

A teď chvilku počkáte, opravdu jenom chvilku. Tady se prosím vás, maminko,

posaďte.

Hned přijdu.

Co je vám, slečna?

Proč brečíte?

Tak kdy jste mi dal tu adresu?

Já nemám kde bydlet.

Tak kdy jste mi dal tu adresu?

No tak už se nás viděla, taky nás způjdu.

Láďa Forst, můj nejlepší kamarád.

To je ohromně zajímavé, jak se to maluje.

To se vlastně nemaluje, to se položí na zem a líje se to rozvařený barvy a

prostě zvrchu pak na to ta priskyřice.

Priskyřice? Ne, priskyřice. A prostě normálně na prožavený plotně. A zvrchu

se na to ty barvy takhle líjou, to stává ohromně zajímavou strukturu, no to je

ohromně zajímavé.

Co budeme dělat?

No, vy tady budete bydlet.

Já půjdu bydlet třeba Láďovi, nebo... To je jedno. On teda taky nemá kde bydlet,

no a... No tak můžete bydlet tady.

Když tady máte takový krásný obraz.

Spliskeřic.

Forta. On to s tebou co dnal.

No jo, ale kde budete spát?

Tak maminko, a tady je vaše postel.

Pustíme sem všecky.

Mužský by se měli zabít, no ne?

No to se ví.

Já vám přeštu, co mě píše. On se mě ptá, kde mám Poličkové kostky.

On o mě napíše do porodu.

Důvodka na ten obyzdal.

Máte ho asi pod poduškou, ne?

Ne, Milo.

Dobře, ale brzy.

Pozavte se, děti.

Tak co, může to se oprava až opravit?

Zase máte to povolené.

Tak a my si zaspíváme zase písničku, ale od začátku, děti, ano?

Vozilo se na jaře, tak začněte.

Ne, to musí začít všichni a...

Tak začněte.

A co ty bys dělal, kdyby jsi byl neviditelný?

a řekla bych jí, já to řeknu.

Renata tam sedí jako myška, ty si nic nemyslíš?

Já bych

dupal

domovníkům podobně, oni by nevěděli, kdo to dělá a zvonil bych jim na zvonky. Já

mám kašela, kdybych byla neviditelná.

tak bych kašlela a lidi by nevěděli, kdo tu kašlel, ale nějaký vzduch nebo co.

Já kdybych byl neviditelný, tak bych si hlas do vany a bubila, abych tam a máma

by nevěděla, kdo tam bublá.

Já kdybych byla neviditelná, tak bych šla k mojí kamarádce a řekla bych jí,

Olino, hledej mě, a ona by mě nemohla najít, protože bych byla neviditelná.

Tak, děti, a je kopla.

Pojďte, děti, v klidu se seřadíme u dveří a pak pěkně se běhneme dolů do

krytu.

Je to jako když si hrajeme na schovávanou, ale nesmíte přitom křičet.

Schováme se ve sklepě a tam nás žádná bomba, ani ta největší, nenajde.

Pozor na schodech, děti.

Ale vidíš, Jirko, říkala jsem ti, abys dával pozor. Teď máš rozbitý koleno.

No nebreč.

V krytu je lékárnička, tam ti kolena zavážou.

Mě to nedá nevidít.

Já musím mít děsný štěstí v lásce.

To teda mám.

Zase ta piková dáma.

Ta mě pronásleduje.

Teda takhle mizerný karty jsem už dlouho neměla.

Že by mě ten můj Toli miloval?

To bych snad ani nepřežila.

Proč spíš tam, když spíš tady?

Nezpím na svém.

Žena má mít svý soukromík. I poslední vořeh má svoji boudu.

Ivano, pojď si sem lehnout.

Pojď.

Pojď sem, pojď si číst a já si budu taky číst a jakože si čtém.

Jako, jako.

Já tě znám.

Ty si spolu nic číst nebudeš.

Nebudu. No a tady máš okosmáty.

A čti si já svou taky číst.

Bytný si platil.

Platil?

Kolik si půjčil Láďovi?

Nic, ani halíř.

Ano.

Ano, tak Ivano, proč bych já nemohl Láďovi půjčit pět stovek?

Tak mě nepovídaj, že jsi platil Bytným.

Tak neplatil, no, Bytný se neplatil, protože Láďo je můj kamarád a já mu můžu

půjčit pět stovek. Kdykoliv, prosím. Láďo, to je...

Víš, jaký to je kamarád, jaký to je člověk, ten když maluje, tak brečí u

toho, propotí tři košile. Má dvě. Naplno.

Dvě, tak to je jedno.

Košile nehrávají lourdi. Prostě je to chlap, je to člověk, je to kamarád, to

ty nemůžeš ani vědět.

Co, ty máš dvanáct košile, co jsi?

No, alebo já, co jsem já?

Nula, zbrašno.

Podívej se.

půjčíš pět stovek, bytný nezaplatíš a já budu mít dítě. A ty si tady budeš číst.

No tak si čtěj, no.

Ale Ivano, tohle ty zas, nejdělej tu mrtvu, to já nesnáším. Ivano, prosím tě.

Žádám, aby ta holka okamžitě vypadla, tohle není žádnej veřejnej dům. Ticho,

Vábo. Co jste to řekl?

Ticho, tady se spi.

Tak já se můžu vablíct a vemu si kufr.

To je lehké a půjdu.

Ano, půjdu. Že jsem tady stejně na návštěvě. No jistě, já na návštěvě seš

tady, ano. Tak já můžu jít. Ano, můžeš jít, klidně.

Samozřejmě. Vezmeš si kufr a půjdeš.

Půjdeš, půjdeš, půjdeš.

Vím, pozorek.

Nešmysl.

Ty nemáš závoj.

Vy mu s tím máte strašně chudej život.

Mám závoj.

Víš, co se mně zdálo?

Že dostanu městský hranice, bacil, blest, pulovej.

A ty jsi říkala, že máš ve svatbě ráda kůlový blesky.

Jo, hele, to je tohle.

To je dar svadevní odbitný.

To je těličko, co?

Tě podobná Aleně.

Jaký Aleně?

Jo, ano, prosím tě, daj mě pokoj už s tou Alenou, čeče, tak den svat... Tak

si tuto Alenku zamoč.

Proč nejseš tihotnej ty, kdyby se ti to pod sakem zkovalo?

He, já jsem teď taky v jiným stavu, jenomže ten to nikomu

neřekl.

A jak je to velký.

Porodnice, chodba.

No tak mluvte pane, telefonovat snad umíte.

Pane, nezlobte se, my tady máme plný ruce práce.

Haló, tady byt Jaroslava Procházky.

Kdo volá?

Jaroslav Procházka.

Dobrý den, pane Procházka.

Tak už máme to křeslo.

No tu židli proutěnám.

Co říkáš, že nerad sedíš?

Hm,

to je teda od tebe ušklivý.

Protože já sedím těsně ráda.

A pořád.

To je škoda, že poprvé jen jednou.

Slyšíš mě, Sávku?

Vůbec.

Už si nikdy nebudeme zařizovat první byt?

Jaký byt?

Jo, byt. Jo.

K životu stejně stačí jenom válenda.

A může stát třeba na poli.

Pod bukem, aby na něj nepršelo.

No jo.

Pan Procházka a válende.

Jo, ten los státní loterie si nestátěl.

Co naň máme prohrát?

Já ti řeknu, nejlepší to bylo, když jsme nic neměli.

To byly časy, co?

Lokao jsem byla, když jsme se poprvé setkali. Jiná, víš?

No to víš, že jiná.

Teď už jsem stará, víš?

Stará nevno téhle, to jsi říkala tehda taky.

Já jsem byla ale vždycky stará. To ty říkáš. Už v pěti letech.

Už jsem věděla všechno. Ale všechno, víš? No to já vím, jenom že to dneška

není nějak moc vyřetlo.

Tak já ti řeknu, že jsem stará, ty mi to nevyvracíš. To mě musíš vyvracet, i když

mě bude sedmdesát. Ale vyvracím.

No nebojíš se, že budu chytřejší než ty?

No.

Ty máš rád blbý ženský, to vím.

Ivano, teda.

To jsi mě říkal.

To jsi teda vymýšlil. To jsi mě pamatul.

Jo, hele, pojď se dívat z okna.

Ale nedívej se z okna sám.

Já se rád dívám z oknesa. No ale já si pak myslím, že jsi zamilovaný.

Jsi zamilovaný?

Všechny telefony jsou obsazeny nebo rozbity, tak ti teda píšu dopis.

Koupil jsem ti jehody.

Mraženy.

Pustíme si k nim toho Bacha, jak si ho hraješ ráno a večír

a taky vpoledne.

Jo, to náno by jsem ještě neuměl, ale já ho umím a víš co?

Já ti teď pustím toho tvýho bacha.

Jo no, ty se zas bojíš, viď?

Prosím tě, poslouchej a neboj se.

A já jdu zas hledat tu telefonní bodku.

Teď tu budete chvilku sama.

Můžete si chodit.

Já zůstanu ležet.

Je to nejvíce důležitý výsledek.

Je to jiná věc.

Když se následují, tak se následují i lidé.

Já myslím, že je čas, abychom viděli apostolů.

Konec.

Máme svatbu.

potržení a vystižení svého záměru.

Nebude vám vadit trochu estetiky? Co?

Estetika. Jo, ne, já tomu vůbec nehraslujím.

Na závěr musíme zdůraznit, že tento významný italský film

ať v sobě nese pasivitu pohledu.

Prosím? Ano, předám.

A, to jsi ty soudruhu.

Ano,

ano, zařídím ovšem. Ano, čest.

Nese pasivitu pohledu na společnost, aniž by zobrazil

aktivní společenské síly současné Itálie, je pro

socialistické země, pardon, je pro kapitalistické země

relativně pokrokový.

Dílem.

Relativně pokrokovým dílem. Pro nás je však zároveň dokumentem o bezvychodnosti

situace i těch největších buržuazních... Moment, moment, pomalej. O

bezvychodnosti situace i těch největších... To se vás můžu si zavolat.

Jistě.

Největších buržuazních umělců, kteří nenalézají, napište, nemohou nalézt.

cestu ze společenské krize západního světa. U lidem tady je procházka, prosím

vás, u vás leží moje žena. Mojí šifru, odejte to se.

Sportovní redakce.

Tak promiňte to, umělte.

Co je?

Ale žena mi rodí a ne, a ne se tam dovolat. To musíte přes dvojku, Milino,

zavlejte tam soudrohovi.

My tu máme náhodou načatou lev.

Co to ví nějakou od slovenských souzdruhů, ale to je věc.

Milino, nechte toho a pojďte se taky napít.

Tak.

Vy nepijete?

Já mám dole skutra takhle. Vy radši děláte děti, že jo?

No taky dobrý.

Milino, nechte se tak tragicky, to je tragická generace dneska.

No, ona mě naučí twist, to já taky budu veselej, že jo?

A raději jsem neměla ten román.

Mně když bylo osmnáct, tak jsem chodil do levý fronty a četli jsme si, ježiš,

jak se to jmenovalo, ten empriokriticismus.

A byli jsme s vámi Babel a Pasternak a Corbusier.

No, tak já zas půjdu.

Tak běžte, tati.

Já hru na tu televizi.

Tak půjďte dál.

Musíte se.

Se tady nedívejte, tady nepořádají. To nevím. Jsou konační.

Tak kde to máte?

No, když to nedlouho nešel, tak to zpravili kluci z fabriky.

Jo, kluci... Jo, učila jsem toho babiče odvedle.

Má jako mrtvici a... a ji to baví víc než mě.

No, zlepět život.

A když si lehnu?

Ne, klidně si lehněte a zase spolu.

Se posaďte.

Posaďte se.

Nebo se chcete radši posadit sem?

Proč ne?

tak se lehní v tom sílu.

To bude přesnej, to bude spíš slečna.

Tak se, maminko, uklidněte. Volně dýchejte. Úplně volně.

Slávku.

Slávku.

To mi nedluče srdce.

Ty jsi vycpanej, viď?

Odcházím. Kam?

Nemusíš všechno vědět.

To je vlastně pravda.

Ty mě taky neříkáš, kam jdeš?

No, neříkám. Tak jdi.

Tak tebe to už ani nezajímá, kam jdu, jo?

Tak co?

Ani ne.

Tak Ivano, neblázně.

Co ti je?

Co jsem udělal?

Já tomu...

Kam

čumíš, vám tě kučí z očí!

To už lepší nebude.

Můžete to vypnout.

Víte, že máte vlastně kliku.

Na tohle u nás vůbec necežené ty originální součástky. Napište mi účet.

Prosím vás, mohl bys ji od vás zavolat?

Prosím.

Porodnice? Dobrý den, tady je Procházka. Prosím vás, sestro, nevíte, jak je to s

mou ženou?

No, Ivana Procházková leží u vás od rána.

Kdy?

Za hodinu nebo zítra?

Prosím vás, mohl byste to tady napsat? Prosím.

Směl bych se vás na něco zeptat?

Prosím. Vy jste to chtěl?

Co? To dítě.

No možná nechtěl, ale teď chci.

A proč?

Jsou takový otázky.

Třeba chcete, aby se někdo jmenoval jako vy?

Máte aspoň hezké jméno?

Procházka.

Procházka?

Tak vy chcete, aby jméno procházka nevymřelo?

Aby se procházkové procházely po světě ad infinitum.

Do nekonečna.

Nekonečná řada procházků.

Víte, už vás vidím, jak jdete k světlé budoucnosti.

Zástupy procházku.

velmec.

ještě týchat poznatá.

A tak dovolená nabystřičce bude patřit k nejpěknějším zážitkům Ostrava.

Jistě kus té sluneční pohody ucítíme v uhlí, které nám z Ostravy přejde v zimě

domů.

Sekundy týždňa.

V šale nad váhom vyrastají rozjahle objekty modernej dusikárně. Pracují tu

montéry, zvárači a strojáry z celé republiky. Mají jeden spoločný cíl.

Nechci. Ty seš moje kino.

Porota měla těžkou práci, neboť přihlášeným exponátům silně konkurovaly

jejich majitelky.

V

Bečově

na Mostecku leželo ladem 47 hektarů půdy.

Pod kamenem, pod kamenem, pod kamenem, pod kamenem, pod kamenem, pod kamenem,

počkat pane, počkat pane, počkat pane, počkat pane, počkat pane, počkat pane,

počkat pane, počkat pane.

Ostatní modely nesahaly tak hluboko do historie.

Večerní toaleta, připomínající kostýn zdoby Marule...

Ivano? Je, ahoj.

Ahoj. Ahoj, Slávku.

Kde jsi byl?

V kině.

Vidíš, a beze mě.

Když ty to teď nejseš.

Tak mi něco koup.

A co?

Třeba jabko.

Nebo ten žlutej klobouk.

Co jsem ho chtěla?

Já jsem ho vlastně nechtěla, ale jak se mi líbil.

A nebo mi kup takový starý auto.

To mi kup.

Takový, aby jsme ho museli tlačit.

Ale děli človíčku já pospíchám.

Do práce. Hm.

Ale ještě mi kup třeba...

Víš, co kupím minci?

Starou. Za korun.

Jednu. Tak to počkej, jo? Hm?

Ale pospěš si.

Ty jsi tam byl věčnost.

To je dobrý namučení.

Tím tě budu mučit.

Vidíš, já to jabko si mi nekoupila.

No jé, počkej, já to mám náhodou kříželou.

Bude asi kyselá, ale počkej, to...

Do zoo přišla

zásilka tří zeber.

Čeho? Do zoo přišla zásilka tří zeber.

Já chci fotku, jak koušu do kyselýho jabka. Do tebe si jako vopřu?

A ty stoji.

Ani se nejdi.

Už musím jít.

Nechoď. Musím.

Kaktus.

Bolelo tě to?

Ne.

Ale já chci, aby tě to bolelo.

Nejradši bych ti už kubla uchu.

Ale už nemám čas.

Ahoj, kříželo.

Ahoj.

Ahoj.

Kde jste byla, paní?

Nikde. Pardon, malá službička, řekněte šest čísel.

Nepřemýšlejte. Ale zobte si, já zpěchám.

Tím líp.

To je právě o noc uvětšet. V tom je právě ten fot.

Píšu. Ty jsi ale originál.

Ženský vy, co?

A se

pořádně nikdo nehlásí? To není

možno, musí být, já si říkám, musí být, poskute to, jestli je znovu.

a jed proselinku 632 Zuzanu Příhodovou.

Se s vámi mluvit nějakej pán?

No takovej. Tak děkuji, já sám děkuji.

Haló Zuzana, jak se máš?

Já jsem stečný, že s tebou mluvím. Ty jsi jediný, s kým mám mluvit česky.

Já ti hledám, já ti telefonovám. A říkali, nejsi.

A já nevím, já jsem smutný, já plakám.

Ahoj, ahoj.

Sestra, já jsem k vám přece ještě vůbec nevolal.

Kam, domů?

Volal by mě nezavolat. Tak prosím vás 24 16 18.

Prosím vás ale určitě. Děkuju, dneska.

Lidi tu čekaj, hrdnou úvodky a on si klidně telefonuje českým holkám. A k

tomu si prosím ještě frají, nechujte svoje najmé tuhle kluka.

Měl jich takovejhle blok těch ženskej.

Tvoj rybok neměl.

To není pravda.

Vždyť jsi mi to sám říkal.

Co myslíte?

Hele, Frantíku, hele. Po mně seš, Frantík. Utíkej, doma tě tady nevidím.

Utíkej, utíkej.

Fakt lidi měli takovejhle blok a u každý druhý měl kříže.

To je přece jasné a kvackané.

Kterou to?

Tu si odškrl.

Měl se mu náhle pořádně ruky.

Ty se na vás nejdi pořádně česky a potom kece, rozumíš?

Možná, že jsem to já. Jak se máš porád. Ale nech ti na mě myšlenky, nech mě víc.

Ještě maluješ? To víš, porád.

Taky vypadám, vypadám. Co chceš, dobrý, bezprizornej. No ty taky.

Nemáš cigáro? Člověče, právě jsem dostal do držky, ale těsně, na poště. A za nic

mám. My jsme na dvací čumilovou.

Jo,

ráno jsem odvezl Ivanu do porodnice. Jo?

No.

Počkej, Ivanu.

Jakou Ivanu?

Jo, Ivanu. Tak jsi si jí vzal?

Vzal.

Počkej, nejsem ti něco dlužnej.

Teď by se ti ty prachy hodily.

Když já jsem momentálně teď v Švorcnu.

To máš jednou.

Ale co?

Pojď, já pro tebe něco mám. Pojď.

A když vstoupíš, no trošku border, jsem tady zvědavý. Pojď.

No tak.

A když se uchaříš, četě.

Ale to není moje, my jsme tu na to tři, víš. Tak pojď, pojď.

Pěkná, co? Čau, čau, dobrá, kde jsi ji vzal? Ne, neptej se vrašno, neptej,

neptej. No, ale můžu ji potřebovat.

Hájem si ji a ještě si tu něco vyber.

Kolik jsi mi půjčil? Pět set?

Máš u mě tisíc.

Snuboka, snuboka, tak, tak.

Klidně lež, klidně lež.

Ivano,

my jsme se vlastně viděli dřív, než jsme se vůbec poznali, pamatuješ?

Nebo ne, počkej, my jsme se vlastně znali dřív, než jsme se poprvé viděli,

jo?

Teď ti to teprve můžu říct, Slávku.

Já se vždycky strašně trápím, když odcházíš.

No to vím, že se vrátíš.

Vždyť se vrátíš.

No a co, když se nevrátíš?

Co já budu dělat?

Tebe to vůbec nemrzí, když odcházíš.

Ale děláš, jako že jsi smutnej.

A já bych zase brečela a dělám jako, že jsem vesela. A všechno je to jenom jako.

Jako, že si čtém.

A tak.

A proč je to všechno jako?

A kdy je to vlastně doopravdy?

Je to teď doopravdy.

Já ti řeknu takovou báseně.

Je ode mě.

Jsme dva.

Vždycky jen dva.

Nemůžeme být jeden.

Jsme jeden.

Vždycky jen jeden.

Nemůžeme být dva.

Lehlám si hlavu. Pojď si lehnout.

A budeme si jako...

No, to je porodnice.

Pardon, jsou druhé roci.

Ale já už jsem ten dotazník vyplňoval.

Jo, to je zas nové, aha.

Tak dobře, nashledan.

Je sedmnáct hodin.

Vysíláme zprávy Československého rozhlasu.

Sovětský svaz.

Maďarská stranická a vládní delegace v čele s prvním tajemníkem ústředních

odborů Maďarské socialistické dělnické strany a předsedou vlády Jánovšem

Kádárem přiletěla neskutečně tu do Irkutska. Při posledních letech

kosmických lodí typu Vostok se také zkoušel vliv primárního kosmického

záření na některé řasy, zejména druh Chlorella pyrenoidosa.

Maminko, budeme tlačit. Připravte se, mamino. Hlavičku si dáte na prsa a

budeme tlačit. A vydržet, vydržet, vydržet. Ještě, ještě víc, víc, víc,

víc. Tak.

A teď si odpočinete.

Hodná, mamina. No vidíte, jak nám to šlo. Hezky si dýchat, dýchat.

Zhluboka, hezky uvolnit. A budeme tlačit ještě jednou.

Ještě jednou, maminko. Připravte se.

Tak, připravte se a mamíko hlavičku na prsa a tlačit, tlačit, tlačit, těšit,

těšit, těšit.

Nejmilejší Mariánko, posílám ti políbení z Talianska.

Jsou tu krásný hory a výborný míno.

U tohohle balonu pracuju jako motormajster. Jsem schovaný ve štelůnku,

to před nepřátelskýma bombama.

Těším se na mrzký shledání.

Milá Věrko,

vždycky jsem chtěl vidět moře.

Teď ho vidím každý den.

Ale vyměnil bych ho za naši koupelnu.

I kdyby netekla voda.

Práce pro říši je lehká.

Spíme v dívčí škole, ale ty se neboj.

Brzo nás pustí domů.

Líbám tebe a Slávka.

Líbám tebe a Slávka.

Já chci fotku, jak koušu do kyselýho jabuka.

O tebe se jako opřu.

Víš, jako.

A ty stoj.

Odpočívejte, mami.

Odpočívejte.

Já na tufany vylet nemůžu, Polina mě taky nechce.

Ne, já se za ty příbramy nevrátím. Pojď, říkám Honzo, já si radši pustím plyn.

Co tam o důchodců?

Honzo, Honzo!

Prosím vás, nemáte pětadvacetník?

Nemáte pětadvacetník náhodou, prosím vás?

Ale tady není žádná telefonní centrála.

Dáte nám číslo a pak to nikdo nebere.

Máte holčičku, tři a půl kila, padesát dva centimetry.

Ahoj, krytělo.

Ano, paní, je v pořádku, pokoj 364.

Člověk se narodí a hned křičí.

Taky jsem, řve člověk, přišel jsem žít, jestli pak jsem tady dobře.

Narodil jsem se u slušných lidí ve slušném století.

Nevedu náhodou válku, mám správnou barvu kůže,

vhodný původ.

Nechoďte za mnou, já si to nepřeju.

Prosím.

Ale šel jste za mnou, ne?

Já ne, proč?

Nejhorší bylo, když se to na mě poprvé podívalo.

Člověk, když se dívá poprvé, tak vypadá, jako by věděl všechno.

A pak to postupně zapomíná.

To nádobí neméj a ty jahody směs.

Anebo umyj to nádobí a ty jahody nech.