Original subtitles

Vyhajme štát, policaj! Otevřte!

Karel Čapek je doma.

Pan doktor je po smrti.

A zájsť po smrti.

Už tři měsíce.

Umřel o Vánocích.

Pak co?

Selbstmord.

Sebevražda ze zbavělosti.

Ne, byla to vražda.

Volíte doktora Steinbachera jichle.

Neodpověděl jste mi na můj poslední dopis, Amazonko.

Kdyby se láska a volnost vylučovaly, volím volnost.

Lepší černá křídla, než růžová pouta.

Napsal jste to?

Tohle předčasné jaro úplně...

Zmátlo mé instinkty.

Věro!

Věro!

To jsem já, Olka.

Karle, slyšíš?

Prosím tě.

Nic hrozného to nebude.

Patrně přechozená křipka.

To chytil při té povodně na strži.

Od té doby se nemůže vsebrat.

Harburn, lipový čaj, vypotit a bude zas dobře.

Uvidíš olo.

To snad ne, Jičínek chce chytit pstruha do ruky.

Raka. A na co by ti byl? Dneska je k večeři zemlebába. Snad si nemyslíš, že

by ho chtěl sníst?

Tak proč ho chceš chytit?

Abych se s ním seznámil.

Aha, to jo.

Nehybej se, nevyplaž ho.

Podívej, to je krása.

Ledňáček nosí štěstí.

Konec.

A ráda, že se celý měchov zvláznil.

Každej chtěl vidět živýho Hitlera.

Představ si, že by takhle ukazovali Genghis Khana.

A kvůli tomu mám spát ve vaně.

Jako mlok.

Dobře, že to člověk viděl.

Myslel jsem, že za ním jde jenom spodina.

A co je to jinýho?

Řvouni.

No, tak jednoduchý to zas není.

Na těch ulicích byly taky tisíce poctivejch lidí. Asi je tam nahrali.

Moderní tyrany je si potrpí na nadšení davů. Byli tam dobrovolně a byli

šťastní. Měli cíl, perspektivu. A divíš se, Hitler jim dal práci, to Hindenburg

vynokázal. Ale jakou práci? Ve zbrojovkách.

Když nemůžete dát dítěti najíst, tak půjdete třeba s čertem, aby vám dal

vejtelek. S dovolením, pane doktore.

Slečna hrozně spěchá, přišla si pro autogram.

To je drtivá logika, připouštím, ale my jsme novináři, pánové, a já jsem

se Toma Mnichově začal bát, že naše noviny možná

obyčejný lidi ani nečtou. Slečno, čtete lidové noviny?

Ne, já jsem zloun. Jo, tak to je polehčující úkolnost.

Kdybyste se neurazil, pane Čapek, já jsem vám něco přinesla.

No děkuju.

Cyclamen europium.

Chráněná rostina.

Pane Vondrák, dneska je to na mě.

Já slzím.

Čapek rozhazuje.

Co je na vás, pane Čapek?

No to je jenom takové...

Zvykové právo, tady jste. Jste tomu rozuměla, slečno? Pan doktor Čapek

vybírá za každý autogram pěti kačků. A všechny ty peníze posílá na chudé děti.

To je hezký, ale nikdo to neví. My to tajíme, víte, aby nebyl moc oblíbený. Za

náma pro autogramy nikdo nechodí. A vy jste, vy radšte být kdo?

Já jsem jenom Karel Poláček. Můžeš z off-sidu, to jste nečetla. Četla, ale já

jsem myslela, že to napsal ten...

Bas.

Tak to jsem prosím nenapsal.

Bohužel.

A kdo byste myslela, že je ten spisovatel v uniformě?

Spisovatel v uniformě? Pan Medek.

Těsně vedle.

František Langer.

Máte štěstí, slečno, že nemusíte na vojnu.

Já už bych si vás tam našel.

Ale kde potom byly ty kulturní lidi v Německu, když ten kaprál začal pálit

knihy a stavět koncentráky?

Jak to, že mlčeli?

Nezlobte se, já to vidím jako zradu vzdělanců. Dá se pochopit, že jde s

nacisty nějaký hokinář, protože si třeba slibuje, že ho zbaví konkurence jiného

hokináře. Asi žida.

Asi. ale vzdělený člověk musí být neústupný v té mravní kategorii, která

ho odlišuje od primitiva.

Tedy měl by být.

Přijel pan prezident.

Hezké páteční odpoledne, pánové.

Vítám vás, pane prezidente. Dobrý den. Dobrý den.

Dovolíte. No, posetme se.

Musím říct, že jste nám tady chyběl.

Mluvíme o tom, jestli prostý člověk může zabránit válce.

Tak jen povídejte, já rád poslouchám.

Ale upřímně řečeno, kdo kdy vůbec zabránil válce?

Vždyť všecky války nakonec...

Vždycky byly.

Vždycky války vždycky nakonec byly. No to je krásná demagogie, poslouchaj,

Poláček. A já se hlavně taky bojím, že vždycky budou.

Všimněte si, že se nikdy nemluví o válkách, kterým bylo zabráněno.

Máte zřejmě na mysli chmurná fakta středoškolských učebnic.

A divíte se mu, pane prezidente, historikové vlastně tak trochu pohrdají

zápletkami. které nepřerostly v pluky mrtvých.

Pluky prostých lidí, kteří nedokázali zabránit válce. Bohužel. Jenomže,

prostý člověk, to je vlastně mlhavý pojem.

Stejně jako třeba laskavý čtenář nebo ženská krása. Potím si každý může

představovat něco jiného. Já jsem taky neměl na mysli jenom nějaké nádeníky.

Pod pojem prostý člověk zahrnuji každého, kdo svůj vliv nemůže násobit

vahou svého úřadu, své funkce nebo svého bohatství.

Patří sem zrovna tak malíř nebo lékař.

A co bohatý malíř?

To není tvůj případ, pane bratře.

Já si myslím, že prostý člověk může zabránit válce.

Když ovšem vláda jeho státu chce opravdu slyšet jeho hlas. A taková vláda podle

Vančury je jen jedna. Je mi líto, že je jenom jedna.

Ale tady pan prezident asi dobře věděl, proč poslal doktora Beneše do Moskovy.

To jsem věděl.

A hlavně to věděl doktor Beneš.

Ale pánové, úlohu prostého člověka v té zemi já bych nepřeceňoval.

Staletí carismu ho rozhodně nemohla vychovat k demokracii.

Sami víte, co práce to dalo u nás.

Ale svobodný občan, ten by se neměl krčit před žádnou

autoritou, pánové.

To platí na vás, na všechny.

Na nás?

Jak jste tady.

Pane doktore.

Váš přítel Chesterton by si jistě všiml, že na stole je popel z cigaret.

A jsou tam taky tři mokré stopy po orosených sklenkách. Z toho soudím, že

jste pili bílé.

Ale hlavně soudím, že se s tím před starým pánem nemusíte skrývat, jenom

proto, že kdysi varoval předmetlou alkoholu.

Trochu občanské odvahy, pánové.

Tak takovouhle lekci demokracie bych jenom uvítal, pane prezidente. Já totiž

piju kafe. A momentálně nekouřím.

Občané, občané, že se nestydíte.

Ale ještě k té čapkové otázce.

Jestli mohou prostí lidé v dnešním Německu udělat něco proti válce?

Já věřím na obyčejného člověka.

Na pošťáky, zahradníky.

Na zedníky, na šikovných chlapy.

A víte, proč na šikovných? Protože šikovný člověk nepotřebuje tolik lhát a

podvádět, jako ten, co nic neumí. Já si myslím, že Hitler nemohl být dobrý

tapecír. Dobrý tapecír válku nepotřebuje.

No dobře, Kódl.

Ale co konkrétně můžou lidi v Německu udělat, proto aby se nezbrojilo?

Tož obávám se, že nic.

Nechtíli se dostat rovnou do kriminálu.

Ale vaše otázka, páni bratři Čapkové, by měla znít jinak.

Co my můžeme dělat?

Co uděláme, aby ty diktátorské boty nevstoupily do naší země?

Poslyšte, kdybyste řekl baronu Krígovi, aby přestal vyrábět kanony a munici,

kdybyste získal barona Kríga. Pane doktore...

Nech jsem mohl opovážit.

Já... To je vůbec vyloučeno.

Ano, vidíte.

Já tu povinnost vzal na sebe, pane. To je... To je to hrozně těžké, vidíte.

Poslyšte, kdyby vy jste se vzdal z svého místa u barona Kriega, kdyby jste mu

řekl, že už nebudete vyrávět jeho munici, že bych se měl potom živit.

I vy se živíte válkou.

Kdybych dostal někde jinde místo účetního ředitele.

Ale člověk se teprve k stáru dopracuje, pane doktore.

To přece nemůžete žádat.

Ano, ano.

Člověk nemůže od lidí nic žádat.

Pan tajemník Seppke se dostavil, aby tlumočil, že ano, jistý protest

německého vyslence proti tomu, že jedna z postav Bílé nemoci nese zřetelně

německé jméno.

Chceme věřit, že jste neměl v úmyslu zautočit svou hrou proti německému

národu.

To bych byl pěkný hlupák.

To už bych taky mohl pálit na hranici knihy německých klasiků.

O čem vám jde, pane tajemnáku?

Jeho excellence, vyslanec doktor Eisenlor, mě pověřil, abych vám tlumočil

jeho prozbu o změnu jména barona Kriega.

Ovšem, kdyby divadlo odmítlo pochopit, tak by mohl

vzniknout diplomatický skandál, vidíte.

Vy řeďte panu vyslanci, že mu rád vyhovím.

Baron se nebude jmenovat Krieg, ale třeba...

Třeba Krok.

Olaf.

Krok. Chcete?

To už je přece úplně neněmecké, vidíte, pane tajemníku.

To bude jeho excellence spokojena.

A smím považovat za domluvené?

že toto jméno bude figurovat i na plagátech a v divadelních programech?

Můžete se spolehnout.

Těšilo mě.

Potěšení na mé straně, pane doktore.

Ne, válka nesmí být! Dovolte, nesmí být žádná válka, prosím!

Musí být mír! Puste mě! Já jdu k maršálovi! Urazil maršála!

Zavte ho!

Vstávej, potvoro, koukej ma zad!

Počkat, občane!

Ono je po něm.

Žádná škoda u jednoho zrádce míň.

Sláva maršálovi! Ať žije maršál!

Hele, byl to nějaký doktor.

Tak ať žije válka!

Mně dali ouřad prezidenta a ti mě odstrčeli od lidu.

Děvčata v krojích mě všude podávají chléb a sůl.

Ale má ho i ten poslední?

Nevím.

Jaké děláme chybičavku?

Československá republika má těch nedostatků dost.

Její politický život, to je politikaření.

pomluvy a osočování slepé partajní sobectví.

Ale má přece jen něco, co nám sousední národy pomalu začínají

závidět. Je prostorem svobody a demokracie.

Jaké demokracie? Pro koho?

Studenti jste na akademické půdě, hlaste se o slovo. Ovšem, až doktor Čapek

domluví. Omlouvám se.

Ptáte se, jakou demokracii mám na mysli.

Komunisté ji charakterizují jako demokracii buržoazní.

To je taková úpadková forma, jak říkají.

Ale pořád, podle mne, je to ještě demokracie.

Umožňuje totiž každému občanu podruhé...

nezvolit politika, který se neosvědčil.

To je základní vlastnost demokracie.

To je pro mě hraniční kámen demokracie.

A jestliže někdo tuto základní vlastnost spochybňuje, musím se ho ptát

proč.

Je-li mu demokracie slabá, nad kým tedy má být panováno silnou

rukou? nad těmi druhými?

Chce poroučet?

Nebo sám potřebuje mít nad sebou vládu jako řemen?

He, prosím vás, ne, to není žádný tábor lidu. My přece jenom diskutujeme.

Fischer, práva, šestý semestr.

Pane doktore, nemáte pocit, že dlouholetá kritika vašeho pragmatismu

zleva způsobila, že jste spadl do pasti?

Ve vaší válce smloky a bílé nemoci aniž jste možná sám chtěl, jste se najednou

stal mluvčím levičáků proti našemu německému sousedovi?

Už jsem několikrát řekl i napsal, že ten diktátorský stát, ve kterém vládne

maršál, není pro mě žádný z evropských států.

Je to kus obecného, politického i duchovního teritoriu.

Pane Čapku,

ve vaší válce smlky je věta, čí v salamandry je člověk.

Jmenuje se Andreas Schulze a byl za světové války někde šikovatelem.

Pane Čapku, není to prazváštní náhoda, že iniciály Andrease Schulze jsou shodné

také u jména Adolfa Schicklgrubera, který se stal vůdcem Německa, tedy

Adolfa Hitlera?

Mládenče, budete asi dobrým advokátem.

Otázka je, jestli budete vždycky hájit správnou věc.

Vlastně na tebe ukázal prstem, aby si tě náckové všimly.

Ale oni si mě už všimly, Olgo, neboj se.

Grázl!

Veřejně tě udal.

že jim šáháš na jejich Führera.

A víš, jak jsou mstivý.

Ty bysys neměl brát takovou intelektuální partnerku.

Herečka, ještě spisovatelka.

Myslíš, že jsem svému neboštíku manželovi byla užitečná tím, že píšu

knížky? Myslím ti, to je rada.

Něco vám musím povědět, Karle.

Já se budu vdávat.

Nečekáte dlouho?

S Olgou si báječně rozumíme.

Je mladá, temperamentní, myslí, že si s tím budeš vědět, radikodl.

Lenčo, nepleč se mu do toho.

Divadlo zná.

Herečky taky.

Tak ví, do čeho jde.

To je šosáctví.

Jsem měl zavřít do kláštera nebo co, když i náš táta věřil, že skončil na

vozejčku. Chceš říct, že čekala, až se uzdravíš?

Aspoň se nevdala.

Zase ti přivezli zem z Krkonoš?

No.

Kytky taky.

Chci mít na svý půlce krakonošovu zahrádku.

Když ji sázel, byla takhle malá.

Už nějak dlouho jsme si nepopovídali.

Bude těžké ho přežít.

Ale pánové, co mi to děláte? Máte bejt ve sklepě.

Vy to s tou válkou nějak přeháníte, pane synku.

Vy taky pořád píšete o válce, pane doktore.

To je takovej můj recept, víte.

Píšu o ní proto, aby nebyla.

Ale tady mi bejt nemůžete.

Já jsem za to zodpovědnej.

Ale válka bude, Cawdor.

Ne, že ne.

Avá dušička, pokoj.

Když jsem zkoušela svatou Janu, strašně jsem toužila všechno to tady vidět. Koho

má tato očima?

Pozor.

No, tak tvoř se trochu nadšeně.

No, tak.

Vyhnala angličany z Francie a francouzi si ji za to upálili tamhle na tom

náměstí.

No, tak to bohužel bývá.

A pak z ní udělali svatou.

Tak to bohužel taky bývá.

Mám námět.

Mě tady snad taky něco osvítilo.

Co pak ty? Ty máš námět hned?

Ale na velký divadlo.

Najednou mi znovu došlo, jak je svět k ženským nespravedlivý.

No a k mužským to je ještě horší. Ne, počkej, nedělej si legraci.

Ženská má samé syny a ztrácí jednoho po druhém v nesmyslných konfliktech.

No, teď říkám, chudák si mužský.

Ne, ne, chudák ta matka.

Protože i poslední zahyne ve zbytečné válce.

Neříkej, že tě to napadlo teď na věži.

To jsi přivezla už z Prahy.

Doufám, že mi to nechceš proclívat.

Tak co tomu říkáš?

Že by se to mělo napsat.

Ale honem.

Myslím, že děláš chybu, holásko.

Já mluvím o tvé hře,

o té matce.

Říkáš pět synů.

To je šilená jednotvárnost, když ji budou jeden po druhém umírat. To bych

chtěl nějak oživit.

Diváci mají rádi překvapování.

Nech to na mě.

Mě sice nehráli v Americe, ale o divadle snad něco vím.

Víš, strašně moc, to ti neberu, ale ty to víš nejvíc z jeviště.

Moliér taky psál z jeviště.

Jestli mu to můžeš odpustit při svém vzdělání, jak říká Vlasta Buriano.

Já zase znám víc ty lidi, co se na to jeviště koukají.

A na tuhle hru by se měli koukat hodně brzo.

Musíš si pospešit, nedá se nic dělat.

Prosím tě, podal bys mi ten poslední banán.

Důležité je, jak věc uchopíš.

Abych se jako autorka nechytla jen prázdný slupky, víš?

Holka, já tě mám rád.

A to říkali, že si nebudeme rozumět.

Jo, a kdo pak to říkal?

Dobrou noc a uspím.

Dobrou noc.

Kačenko, já vím, že už tvrdě spíš, ale nechci si to napsat sám.

Já bych ti to dala.

Nebojte se, pane doktore, bude si jí to líbit.

Tak jich prosím, takovej návnit, aby se jí nelíběl.

Aby se ho sama vymyslel.

Au. Pro mě ještě jsem se neohlil, nečekal jsem odměnu tak brzo.

Je to vlastně taková balada.

Lidová balada, kde si smrtka v každých sloce přichází pro jeden lidský život.

Neúprostně.

Bude to mít ohromný úspěch.

Ten nápad, jak matka dokáže hovořit se svými mrtvými.

Už to tu sice někde bylo, ale tady je to funkční.

Takže se ti to nelíbí.

Je to opravdu krásně napsaný.

Ale trochu pro galerii.

Možná.

Je to taky nejvíc pro ně.

Pro ty, co chodí k stání.

Když jde do tuhýho, většinou to odnesou ti k stání.

Přesto je mi trochu líto, že tam nezůstalo nic z Niobé.

Niobé?

Ta se posmívala nějaké bohyně, ta si svoje neštěstí zaviněla, tak říkajíc

sama. Proč mluvíš o Niobé?

Kvůli rozměru.

Niobé není pregnatně zvolený příklad, ale viděla jsem to téma v rozměru velký

tragedie.

Antický tragedie. Jak jsme o tom mluvili v Ruánu.

Antigona například.

Tohle je při vší úctě, nezlob se, dobře udělaný plakát.

Linorit. Jaký dělá tvůj bratr?

Třeba i zrovna na čase vylepit dobrý plakát. Za to bych se nestyděl, Lino.

Nebo ty mužské postavy, každá má jenom jednu vlastnost.

Dobře, jsme trochu nervózní, promluvíme si o tom zítra.

Jistě. Nebo pozítří.

Olgo, prosím tě.

Já vím, že bych teď měl třeba říct, dobře, já to vzdávám, napiš si to,

jak se nacítíš, ale... Já to neřeknu.

Protože je nejvyšší čas, aby lidi začali přemýšlet.

Třeba o tom plakátu.

Ale já jsem netvrdila, že to dokážu napsat líp než ty.

Ptá ses?

Odpověděla jsem.

A přibližuj se ke své husičce oholenej, Ježku.

Nezlob se, maminko, ale podívej se vždy, kde opravdu o všecko.

O vlast.

A národ.

A ty ten národ zachráníš, ne?

Bez tebe to nepůjde, viď?

Myslím, chlapečku, že ty to nevytrhneš.

Kdyby takhle mluvila každá matka... Já bych se jí nedivila, můj milý.

Myslíš, že se s tím může smířit, aby jí někdo bral děti jedno po druhém?

To by snad ani nebyla matka, Holenku, kdyby si to nechala líbit.

Ale když je taková hrozná válta, mami...

Já ji nezavinila, Tony.

Žádná máma ji nezavinila.

My, matky, synáčku, jsme nikdy žádnou válku nevedli.

My jsme na ní jen dopláceli svými dětmi.

Ale já už nebudu tak hloupá, abych dala to poslední, co mám.

Ať si to kdo chce vyřídí beze mne!

Já už nic nedám!

Tebe nedám, Tony.

Demokracie má své chyby, protože občany mají své chyby.

Jaký pán, takový krám.

Musíme překonovat ty chyby a ne překonovat demokracii.

Nejhorší je tati, že máme rozbité kádry a málo důstojníků.

V té občanské válce jich bylo pobyto. To ti byla hrůza.

Teď teprve člověk vidí, jaká to byla paseka.

Tu paseku jste ovšem zavinili vy, Kornele.

My ne, Petře.

Vy máte na svědomí.

Vy s vaší anarchí, s vaší lůzou.

S vaším sebevražedným pacifismem. A vy s vašimi kanony, člověče.

Ty byli horší.

Nevěř tomu.

Snad jsme se měli dívat, jak rozvracíte národ? Ne?

Pěkně děkuju, to by to dopadlo.

Zaplať pámu, že jsme před vaším rozkladem zachránili aspoň jádro naší

armády. Aby jsme, chvála bohu, aspoň naučili bojovat lid.

Ještě budete rádi, že jsi zvykl umírat. Ale poslouchat ne. Ne, vás už asi

poslouchat nebude.

Uvidíš po válce. To víš.

Po válce bude někdo mít kdy na vaše nesmyslné utopie. Bude.

Zrovna bude.

Olenku, jak jednou o zbroji šlit, to se teprve ukáže, k čemu bude tahle válka

dobrá.

Jsme chlapíci, ale často šlapeme vedle.

Parlament prý už nedostačuje. Ne už.

Ještě ne.

Parlament má přece své voliče. A kdo ty voliče?

Vychovával politicky a mravně.

Stalý režim.

Odtud také je to věčné papouškování po cizí politice.

Neumíme ještě myslet dost po svém.

Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla půmy na obecnou

školu.

Doprchajících dětí střílela ze strojních pušek.

Osmdesát dětí bylo raněno.

Devatenáct dětí postříleno.

35 dětí bylo výbuchem roztrháno. Co říkáš?

Děti?

Copak někdo zabíjí děti?

Kde to je?

Kde to je?

Jeď!

Děkuji.

Musím se přiznat, že jsem dneska prvně po hodince záviděla roli.

To bys chtěla, aby ti bylo taky skoro šedesát. Chtěla bych takovou roli, až mi

bude taky tolik.

Musíš se snažit.

Čejmflugová? Dobrý večer, milostivá paní. Tady doktor Folk.

Vy mě neračte znám, ale chtěl bych vyjádřit svůj obdiv mistru Čapkovi...

Moment, předám.

Nějakej doktor Folk?

Čapek, prosím.

Ty zasranej bolševiku, pusti rádio, abys věděl, co tě čeká. S takovej mákou si ty

uděláme brzo krátkej proces.

Promiň.

Člověk to neodhadne.

Doktor Volk.

To asi myslel něco jako národ.

Přesně načasováno na včerejší návštěvu Šušnika u Hitlera.

Dnešní nánstup rakouských nacistů k moci nenechá asi nikoho na pochybách, že

Anschluss je tentokrát už jen otázkou času.

Čeká Šušnika stejný osud jako jeho předchůdce Dorfuse, který byl pučisty

před čtyřmi lety při prvním pokusu o připojení za vražděn.

Tak teď už je budeme mít ze tří stran.

Na podzim bych chtěl založit pořádnej záhon tulipánů.

Chci koupit holandský cibulky. Ty jsou na mě moc drahý.

Ano, neříkej, že nemáš na tulipány.

Na tulipány mám, ale pak třeba nebudu mít na hypotéku.

Bydlím přece v nezaplacený půlce v varáku Bráškoho.

Ty jsi to ještě nezaplatil?

Možná napřes rok, když pán bude alespoň tak špatný vejdelek jako letos.

Hej, nemůžu se dozvonit na doktora Čapka.

A co mu chcete?

Vezu mu nějakýho anglána.

Tak já tam jdu.

No jo.

A vy jste kdo, člověče?

To je nejlepší Čápkův záradník Pištora.

Aha, no jo.

Tak já jdu pro něj.

Ale sehráli jsme to veritábel.

Sorry, nemohl jsem tušit.

Ten peníz si ponechám jako honorář za herecký výkon.

Prosím.

Pane Berni, jsem velice rád, že právě vy reprezentujete britský tisk na

sjezdu penklubu.

Prosím vás.

Vzburcujte celou Anglii na pomoc Československu.

Nesmí se stát, co se stalo s Rakouskem.

Pane Čapku,

úcta k vaší osobnosti je v Anglii veliká.

I na anglické poměry.

Pane Bernie...

V posledním desetiletí jsem několikrát zval pana Gilberta Chestertna do Prahy,

aby poznal naši zem, naše lidi.

Neměl jsem pro něj doma křeslo, protože, jak sám dobře víte, byl velice

robustní.

A tak jsem běhal po Praze, až jsem ho sehnal.

Sedíte v něm.

Ale... Pan Chesterton nikdy nepřijal.

Dokonce dovolil uveřejnit ve svém listě hanebné a

nepravdivé útoky proti Československu.

Anglie je mi dlužná za tu židli.

Angličan ví, co je dluh.

Můj tiskový koncern ho vezme na sebe.

Je třeba vidět, že národy počínají chápat to nejhlavnější.

Že nutná vzájemnost se dá uskutečňovat prostředky mírnými a

rozumnými, nenásilně.

Dnes jde o to, napomáhat smírnému sjednocení kontinentů a

všeho člověčenstva.

No, nepůjde to hned a snadno.

A stěží, kdo z nás se takového dokonalého sjednocení dožije.

Nad Španělskem se vznášejí letadla a bomby padají na nevinné... Kačínko,

každá věta má určitý významovej vrchol, který musíš vyjádřit akcentem.

Ty to celý hučíš v jedný rovině.

A nevrť se, mluv hezky na mikrofon.

Lucerně je špatná akustika, tam by tě bez mikrofonu vůbec nebylo slyšet.

Můj národ vás prosí, až se vrátíte do svých domovů, řekněte svým

vládám, co jste viděli v malém Československu. A řekněte svým

státníkům, že náš národ touží jen po míru, po ničem jiném.

A že ho k životu potřebuje jako chleba a sůl.

Tak proč nic neříkáš?

Takhle by to nešlo.

Nezlobu se.

Ale... akcent, tak... Prosím, to respektuju, ale co ten projev?

Projev je skvělej, ale ten oblek... Co je nobej? Mám o týden.

Vypadáš jak pan táta z Kašperských hor.

Žitího se sešil ten tvůj krejčí ze záběhlic.

No ano, a toho mi doporučil Fráňa Šránek.

To jsem si mohla myslet.

Co máš proti Fráňovi Širámkovi? Nic, velmi si ho vážím, ale ne jako modemana.

Vezmeš si smoking?

Budou tě vyhovovat aspoň ponožky?

Dámy a pánové, jste spisovatelé.

Mějte si udělat svůj vlastní úsudek o tom, zda Československo opravdu ohrožuje

mír v Evropě, jak tvrdí pan Hitler.

Jistě sami uznáte, že tyto naše pohraniční pevnosti svědčí jednoznačně o

obraném charakteru našeho zbrojení.

Jistě můžete sami posoudit, že obranu naší vlasti bereme vážně.

Vždyť přece Hitler není takový idiot a myšel proti Británii. Ano, čekají, že

půjde jenom proti Slovámi.

My, angličané, jsme nesmírně pohodlní, když nám zrovna netače do but.

Ale teď vám už přece teče do vod, pane Wilson.

Připustili jste pošlapání Versailleské smlouvy, kterou jste měli garantovat.

Nebyla to facka britské a francouzské prestiži.

Zvolíme si jiného ministerského předsedu, jestli mu po tom políčku

naskočí červená skorna na tváři.

Ale zatím obávám se, že dneska nic a nikdo

nepřinutí Angličany bojovat za cokoliv.

Ano.

Pro věc míru není žádná cizí oběť dost veliká, že ano?

Ještě jsem neochutnal tu českou specialitu, smažené placky ze

syrových brambor.

Upozornujeme obecenstvo, že vláda právě vyhlásila všeobecnou mobilizaci.

Poliční kampanče opakují text.

Mobilizační vyhlášky.

Zachovejte klid a pořádek.

Mobilitační vyhlášky.

Mobilitační vyhlášky. Mobilitační vyhlášky. Mobilitační vyhlášky.

Mobilitační

vyhlášky.

Jestli to přežití nebude znamenat prohru. Ale... Ruce nad hlavu. Ale děte,

to ať si s náma neskoušej.

Když dá český venca ruce nad hlavu, tak přitom určitě někde nahoře aspoň

vyštroubuje žárovku.

A to oni vždycky věděli.

Nemám pravdu?

Takhle pěkně jsem to ještě neslyšel.

Pane, já vám něco řeknu.

My Češi si teda vládnout neumíme. Svatá pravda.

Půjď se hádáme. Ale vždycky nás nakrkne.

když nám s tím chce pomáhat nějaká svině. No, nemám pravdu.

Dobrý večer, pane doktore.

Já jsem tu sestřičku asi vyděsil.

Děkuji vám jménem útvaru za dobrovolné odevzdání auta naší armádě, pane.

Ale kde byste byl ještě tak laskav a zacouval tamhle vedle té Tatrovky?

No to nejde, já nemůžu couvat, víte, já se nemůžu ohlídnout. Mám takovou

struhlou pákeř. A kdo vám dal vůči list?

Ten nemám.

Neříkejte to na mě policajtu, ale šofér mi utekl v noci na nádraží, že primusí

být ráno u svého útvaru.

Vy jste Karel Čapek?

Ano. Teda...

Pan doktor Čapek.

Mládenci, je tady Karel Čapek.

Pojďte, dáme mu hopla.

Ne, ne, prosím vás, ne.

Ale rád bych vám stisknul ruku, mládenci.

Je, to je udírna.

Děkuju, lásko.

Ale prosím tě, budeš muset po těch schodech ještě jednou.

Došel mi dopisní papír, potřeboval bych ještě tak šest, sedm kousků.

Sedm kousků? Pro koho to bude?

Showells, Burney, Shellard.

Ty píšeš celý Anglii?

Králi budeš taky psat?

Britskou politiku nedělá král.

Ale kdyby alespoň polovička těch lidí chtěla reagovat, tak to musí pohnout

dolní sněmovnu.

Reagovat na naší situaci?

Reagovat na to, že je ohrožena poslední demokracie ve střední Evropě.

To jim píšu.

Protože se zdá, že si toho neráčili všimnout.

Ty kurvy jim to dali v tom nichově.

Celý naše pohraničí hlásili to v rádiu.

Celý sudety dali Hitlérovi.

Jsme prodani!

Něco se musí stát pro novou vlnu uprchlíků.

Musí se najít přístřečení, práce, okamžitá pomoc, hmotná a zdravotní.

I redaktůrku v Šiváckách.

Hitler tě seževe, ty praseba, za ty tvý štvavý knihy.

Napiš testament, zítra budeš po smrti.

Pozor, je tady jeden zdvořilý anonim, který Karlu Čapkovi vyká.

Jak se těšíte do hrobu, darebáku? Už jste si vybral lucernu, na které budete

vyset? Málo platný, kdyby mu ještě vtykal, bylo by to okrouplé.

Schovujte to, já to nemusím číst.

On už je zvyklý.

Pánové, to jsou jen zbabilí anonimové, ale pan Jiří Stříbrný se pod tu špínu

hrdě podepisuje.

Jak dlouho bude Karel Čapek, dobře placený sluha prohnilého hradního

režimu, otravovat naši žurnalistiku?

Je to jen sloupek, ale bylo by to na román.

Co zas mají?

Že nebudou nečinně přihlížet.

Že ho čeká tvrdá odplata za jeho drzé provokace.

Dobře, že to neslyší.

Ty si tu mašluješ barvičky a jako by se nic nedělo.

Mičínku, já maluju,

abych se nezbláznil.

Já vím.

Ale nesmíme se vzdávat.

A nebo se aspoň musíme tvářit, že se nevzdáváme.

Kdo ti z Anglie odpověděl?

Nikdo.

Jsou asi nadovolený.

A tak nám nic jinýho nezbejvá, než se nevzdávat.

Takhle nemluv, Pečo.

Já se už někdy jenom tak tvářím.

V redakci doma.

Ale ty musíš pryč, Kódl.

Ale to nemáš ze sebe, že ne?

Nemám.

Ale mám u tebe strach.

Já mám taky strach.

S tím mým hřbetem.

Nechtěl bych, aby mě mátili.

Tak co uděláš?

A co uděláš ty?

Za tohle tě zavřou.

Jestli přijdou.

Kodl.

Já nejsem tak proslulej, aby na mě ve světě čekal.

Já jsem obyčejnej malíř.

Lehce zadluženej.

Ale ty odjeď.

Ty tam nouzi mít nebudeš.

Já se nesmím vrátit bez vás, pane Čapku.

Vy jste tenkrát tatínka zachránil a strýčka taky. Já?

Stát naše republika.

Já vím dobře, co jste pro ně udělal.

Zbavil jste nás z ponížení, které přináší útěk z vlasti.

Ne, prosím vás, já jsem byl jenom prostředníkem. Ta skutečná pomoc přišla

z prezidentské kanceláře.

Přijela jsem vám oznámit, že od této chvíle vás i s paní Ologou čekáme ve

Švýcarsku.

Už jsem projednala vaše výza na vyslanectví, nebudou nejmenší průtahy.

Jste velice laskava, paní Eriko, ale...

Já teď nemohu nikam jistit.

Mám spoustu práce.

Práce? Což pak, tady se dá ještě něco dělat?

Teď se právě musí dělat co nejvíc, aby lidi ze sebe setřásli

pocit porážky.

To není maličkost taková zrada, že ano?

Promiňte.

To vidíte.

Tady se ještě moc lidí musí naučit myslet.

Tamanová má pravdu.

Hitler se v sudetech nezastaví.

To se dá uhádnout.

A co chceš dělat?

Teď už jde o život.

A to by byl život, utéct do Švýcara, napsát domů do obležené pevnosti

a nabádat Čechy k statičnosti.

Pojď,

podej mi ruku, pojď.

Něco ti ukážu.

Žido-bolševické novice samozřejmě oslavovaly. Písálka Karla Čapka

zajelovala cenné agitky Bílou nemoc u... Oni tě chtějí taky zlikvidovat. Nemusíš

čekat na prestatálu.

Jsou anonymy?

Za poslední čtenář dnů.

Anonymy to je krásný rukopis. Všem si čák se píše, studím i... Kdyby jsi

poslouchal německý rádiu. To poslouchám.

A anonymy chodí i do lidovek.

Tak je přede mnou schovávají.

Ovšem Petřa mi je vždycky ukáže.

Ten je hornej. A proč to dělá? Jako teď ty, abych rychle odjel.

Tak vidíš.

Aspoň v něčem jsem konečně s tvým panem bratrem zajednou.

To on ti namluvil, že bych se nedokázala rozloučit s národním?

Kvůli mně?

Chceš tady čekat, až přijdou?

Prosím tě.

Prosím tě, pojď, odjedeme.

Já ti budu dělat třeba hospodyni, naučím se vařit, ale nezůstávej tu.

Nečekej tu na smrt. A kam mám odjet?

K těm, co nás zradili, co mi neodpověděli ani na dopisy?

Ale důležitý je přežít.

Hlavně to přežít.

Levize jí Zdenek.

Máme společnou cestu, pane doktore.

Boreť by ne, když mě špehujete.

Poslechněte, Dodo, co to má být. Včera Zdeněk, dneska vy.

Když... Vždycky, když jdete z redakce sám, bez pana Bratra, tak někdo z nás...

Ty anonymy už jsou opravdu zlý.

Tak vy u mě držíte službu jako u prachárny. Co ne?

A kdo mě hlídal v pondělí? V pondělí?

Pan Poláček.

Vidíte, toho jsem si nevšiml.

Praxe. Píše soudničky.

Teď on je na půl detektiv. To chce nalepovací fousy a černý brejle. Byli by

u šéfa v šuplíku.

a vydávali by se proti podpisu.

Vám se to směje, pane doktore, ale já si v tom rozčílení opravdu nekoupil lístek.

Já jel na černo.

Víte, drda, takže vám dám z radosti, i když ta vaše starost o mě je zbytečná,

ale já se s ní budu chlubit.

Uprchlíci z pohraničí.

Ti mají opravduvé starosti.

Kam asi dál?

Asi do nejbližší Sokolovny.

Tak vám děkuju, kolego.

Už se můžete vrátit.

No, opravdu.

Tak, naschledanou, pane. Naschledanou.

Tak ty nedáš spokoj. Ty krázelé s tím psením a štvením, co?

Nepřesaneš provokovat, ty kurva mizerná. Já tě... Policie!

Pozor! Policie, ruce vzhůru!

Odvoďte zbraň!

Co budete dělat, až budete sám?

Tohle.

Ale vždyť je to startovka.

To snad tím chcete ty grázly poděsit.

Proč ne?

Já jsem to zkoušel a bouchá to náramě. Aspoň mám jistotu, že nikomu neublížím.

Pane doktore, já se z vás zblázním.

Dovedu pochopit, že mě ve Stříbrňáku špiněj.

A taky chápu, že si to někteří lidi přečtou a mají dobrý pocit.

Protože o nich se nic špatného nepíše.

Lidi mají asi od přírody náklonost poslouchat pomluvy.

Je to asi něco jako víra v zařikávání. Magie slov.

Ale když někdo dokáže hodit kilovej šutrák do okna, za kterým jsou

lidi, nebo dokonce jít na ulici někomu rozbít hlavu,

to mi připadá jako, že...

Že dostal za plecen.

Že lidi jsou hlupáci, Vančuro.

Já jsem věřil, že tenhle stát si pro sebe udělali poctiví, obyčejní lidi.

Udělal jsem chybu.

Chcete lopatu nebo kolečko?

Vítám vás na strží, Kupko. Vezu vám návštěvu, Čapku. To je pan Esquire z

londýnských Timesů.

Hledal vás po celé Praze, až se přišel zeptat k nám na ministerstvo zahraničí.

How do you do, Mr. Esquire? How do you do, Mr.

Čapek?

Pan Kupka mi vyprávil, že jste se stal terčem útoků českých fašistů.

Nejsem sám. Nechtěl jsem tomu věřit.

Napsal jste přece takové milé, veselé knížky i tu o Anglii jsem četl.

Napsal taky Bílou nemoc a matku.

A Válku smlky. Ano, ano, ovšem, slyšel jsem o tom, ale víte, já jsem hudební

redaktor.

Poslal mě šéf redaktor Timesu. Mám se zeptat, nemáte potíže?

To je pěkná otázka, víte, Kubko.

To bych si nedokázal vymyslet ani do pohádky.

Ježibaba strká Jeníčka s Mařenkou do pece a ptá se, nemáte nějaké potíže.

Tu pohádku náhodou znám.

Křivdíte mi, pane Čapku.

A křivdíte Anglii.

Ani vy, pane Esquire, jste nikdy neměl Anglii tak rád jako já.

Protože pro vás je Anglie samozřejmost.

Pro mě byla 20 let hodnej strejda, co nám drží palce.

Naší republice, naší demokracii.

Pan Chamberlain mi tuhle Anglii vzal.

Proč se zajímáte o mne, když jste se v Mnichově nezajímali o mou zem?

Takovýho nepořádku, co?

Moře svinctva.

S tím bude ještě spousta rachoty.

To bude.

Musíme začít co nejdřív.

Nejlepší hned.

Prosím vás, nevíte, jestli tady taky lítají ledňáčkové?

Pojď ne, to se ví.

V hrabců je víc, ale když budete mít trpělivost, tak se odočkáte, Faly Čapek.

Tamhle na tu vrbu si někdy sedne.

Já jsem si to myslel.

Leňáček Frey nosí štěstí.

Teď jsem to chtěl říct.

S kým pak si to tady povídáš?

Jeden známej šel kolem.

A že jsem nikoho neviděla?

Stál tamhle a říkal pane Čapek, tady taky lítají

ledňáčkové.

Ještě tam po něm musí být stopy v blátě.

Ano, jsou tu.

Je mi zima, Kačenko. Jdu uvařit čaj.

Moc mi tu nevystydní.

Jestli ten ledňáček přiletí, tak to bude dobrý znamení, že to přežijeme.

Čem jsem udělal chybu?

Čapku, vy zkoumáte člověka jako jedince a ne jako příslušníka.

nějaké sociální skupiny.

Řekněte rovnou, jako příslušníka třídy.

To mi ale připadá jako škatulkování.

Příslušnost k nějaké třídě, to přece není ani dobro, ani zlo. Člověk je buď

dobrý, nebo špatný.

Chytrý, nebo hloupý.

A tisíc hloupých, to je davce u šlapy moudrého galena v bílé nemoci.

Znáte lepší konec tragédie?

Nechci se pasovat na kritike. Ne, jenom mluvte, já jsem se ptal.

Otázka je, zda DAF a LID je totež?

Obávám se, že je to totež.

Je to jen otázka vůdcům.

Jistě to také.

Ale pro mne DAF je pojem pasivní, manipulovatelní.

Lid ten si v sobě nese vlastní sílu.

Rozumíš se?

Kladnou.

A co německý lid pod Hitlerem?

Hvančuro, až Hitler vykročí ze sudet na Prahu.

bude do nás střílet německý DAF nebo německý LID.

Čaj je na stole.

Co ledňáči?

Přiletěl?

Jak jsi to uvodla?

Chtěl jsem dělat pókrový obličej.

Já ti to řeknu až později.

Když se ptáš...

Tak si představ, že přiletěl.

Kouk se na mě.

Nejdřív pravým okem, pak levým okem, pak ještě jednou pravým,

a pak frr, zmizel.

Tak to nám možná opravdu přines štěstí.

Tvá služba věcem je bohoslužba.

A naproti tomu je umění nejisté a zlořečené.

Dobrý den. Děkuju vám, pane Sinec, co jsem dlužná?

To, jak uznáte, milost paní.

Děkuju. Tohle jste ještě asi...

Neviděla.

Lidi jsou svině s odpuštěním.

Jeden básník řekl, chceš-li se dostat do velkých nesnází, prokaž něco užitečného

své vlasti.

Dobrý den, Alinko. Dobrý den.

Dej mi to.

Dneska mám docela nutkáně si to přečíst. Na špínu se nemá sahat. Je to

nehygienické.

Beru to jako studijní materiál, víš, od duši českého člověka, no.

Copak to nikdy neskončí?

Slip mi, že ten studijní materiál budeme číst společně.

a budeme se tomu smát.

To zase bude hostuda.

Polední list jistě napíše, že Karel Čapek se s Babile rozstanál.

Vykašli se na ně.

Až se uzdravíš, tak tam zajdem, já jim dám pár facek a ty to i fotografuješ.

A tu fotku prodáme panu Stříbenému, aby ji otiskl.

Kolik je na světě ještě lidí, Alquiste?

Už nikdo.

Jen ty a já.

Roboti všechny zabili.

Ale já umírám.

Galéne, pomoci.

Tebe nezabila nemoc, ale lidi.

Chceš ještě doopravdy žít?

Milí, zapřáhníš, jestli spřežijí.

Pojedu do zahůr.

Víš?

To bylo mé vymyšlené místo.

Zahur.

Zahur.

Zahur.

Je něco takového na světě?

Najdi to.

Ty tolik znáš.

Pojď.

Ujedem. Do země zahur.

Věra!

Jsem u tebe, Kačenko.

Holgo, ten Lemňáček tenkrát

nepřiletěl.

Víš, na strži.

Já jsem ti lhal.

Určitě přiletěl.

Jenomže ty jsi tam zrovna nebyl.

To je stejný.

Jak je vám, pane doktore?

Můžský nemá fňukat, Ružano.

Máte oboustraný zápal plic, pane Čapku.

Tak chytrému člověku jako jste vy nemůžeme namlouvat hlouposti.

Krizi už máte za sebou, teď už to jenom vyležet a uvidíte.

Bude zas dobře.