Original subtitles

Hudba však hraje v pochod náš rychlý.

Vesele planou mladá čela, dech víry vše stíny i slabost láme, i každý svou

pevnou zdvihá ruku, s jasnýma očima přísaháme, my bojáci prvního

pluku, za československý lid, za vbytou na kříž naši zemi, my

budem se být!

Jak mě boli v kníži. Jo, Tomáš, o ty jednotvární práce.

Pořád na to koukáš a většině je to stejný. Někdy mi připadá, jako bych

dělal celý rok jeden granát a nemohl ho dodělat. A zatím i točíme celé

tisícovky. Ba jo, tekly kousky jdou ven.

Bůh ví kam. To nás nesmí zajímat, hochu. Ostatně po tom, co se stalo v Sarajevu.

Je to jasný jako fackambo. Když zabili následníka, tak vám říkám, že z toho

něco bude.

Helej, toho neměl starej prochlaskat jak v lásce.

Možná, že by se jim to hodilo do krámu. Ale válka žádná nebude.

Následník sem, následník tam.

Mají záminku a ta jim stačí, aby něco vyprovokovali.

Co by měli vyprovokovat? No to, o čem tady Jozef pochybuje. Válku.

Ale nesmysl, povídám vám, že nemají peníze. No tak co?

Ale co?

Kluci, co myslíte?

Vyhraje to v Plzech nedělí ve fotbale? Já se s váma chci vsadit, že jo?

Samozřejmě, že to vyhraje. Co se rozčiluješ, Homolo?

A vůbec?

U všichni máte nějak horké hlavy.

O čem jste debatovali? No ne tak, o různých věcech. O politice, co?

Ani ne, spíš o počasí.

Pádali jsme se, jestli...

Když je v červenci zamračíno, musí tlout zhrom.

Tak jdem.

Člověče, chováme se k starýmu Kalinovi, jako by ani nebyl z nás. Připadá mi, že

máme na něj všichni vztek, že to dál dotáhne.

No ne, budu se bavit s takovým Štrébrem. Prosím tě, Hašku, nemluv.

Nikdo na něho nic neví. Právě proto a tím hůz pro nás.

Já vzám leta, mládenci.

Spolu jsme přišli sem do fabriky. No vidíš. A kde seš ty a kde on?

Zaprodat jsem musel. Udělali ho dílovedoucím a si nám ho vzali za

ouřednička do centrály ve Vídni.

Holečku, to není zadarmo.

Ale co si s tím já, stará osoba, počnu? Nejsem žádná parádnice.

Posvěcená Madonka z Mariacelu by mě taky stačila a potěšila.

Tak prosím, pane inženýre.

Slyšel jsem, že váš mladší syn má v Moskvě velmi pěkné místo.

Automobilce Laurina Klement.

Copak, že ho nevemete sem, do Škodovky?

No, chtěl jsem jít oba syny ve Škodovce. Myslel jsem, že až se Jenda vrátí na tu

svatbu, že ho přemluvím, ale kde pak, nechce ani slyšet. No, Rusko je krásné.

Byl jsem tam dva roky na montáži.

Co je to platné, domov je domov.

Pavel sice také není doma, ale Vídeň to není konečně žádná fyzina. Žádná.

Moskvě a Kijevě.

Tam je Čechův víc, než si myslíte. A hlavně, že tam má dobré živo být, jo,

víc nejde. Dobrý den, pane Ledvino.

Dobrý den. Co máš tak smutně?

No, jen když je tobě veselou srdce. No, bodeč, přijede jsi z Ruska pro nejhezčí

holku z Plzně.

A nejhodnější. A ne snad. A já se s tebou vsadím, že až se ožení, že zase

zmizí někde v té Sibérii i s Haničkou. No, to bych prosil. Z kostela rovnou na

vlak. Tady mě nikdo neudrží.

A tebe? Pojedu všude s tebou. Rusko, Rusko, to je něco, něco docela jiného.

A jestli pak víš, že ti přijel bratr z Výmě?

Co?

Pavel? Už je tady?

Pojď, Haníčko, musíme ho přivítat.

Představ si, dva roky jsme se neviděli.

To budeme mít veselou svatbu.

To je doma, co jsme se neviděli. No tak, měj přece rozum, ty jsi nějak zdivočil v

tom rusku. A to je Hanička.

Tu už nezaznáš, co? Jak pak by ne, ale v skutku mě nenapadlo, že se dostane k nám

do rodiny.

Tak pěkně vítám, švagrová.

Vida, ty čteš jen německé noviny?

Vyvídeňáku. A co je tohle?

Snad si nemyslíš, že jsem nějaký rakušák.

Palíčku.

A nejseš tak trochu?

Nejsem proto, abychom Rakousko bourali.

Nenávidím nesmysly těch našich radikálů.

Protoč tu výdeňský pražský novinár by měl jasný obraz o tom, jak říše ve

skutečnosti vypadá.

Dnes na tom velmi záleží. Ale co je mě a nám všem do říše? Tu stejně jenom vezme

čerp.

Víš, na čem dnes záleží? Na čem, prosím tě? Na nás, kamaráde, na českých lidech

záleží. Ale chlapci, vidíte se sotva pět minut a už začínáte s politikou.

Jiníku, takhle tě vůbec neznám.

Máš pravdu.

Vidíš, to je ta dnešní doba.

Všichni jsme nějak podrážděni.

Hrabaři, co to je?

Jdete okolo a snad byste se ani nezastavil?

No, ani jsem je moc nechce.

Byl jsem se synem velí slavné vojenské bohoslužby, ta nešťastného pana arci

knížete Františka Ferdinanda a jeho choť. No, no, dobře.

Miloš má novej mundur, co? No to jsem mu koupil já. To je extravní. Ať vypadá

jako pravý voják.

Miloši, pojď sem.

No.

A že mu to padne.

Co?

Témarný.

Věkná uniforma, to je něco.

Na tu se srdce směje.

No, chlapče, otoč se.

To jste koupil ze svý vlastní kapci? No to si ještě přece můžu dovolit.

Když voják, tak ať mu to sluší. Blbost.

Já jsem chodil na vojně vždycky jen v tom, co mě dali. A když mě dali nějaký

hadry, moje odstuda to nebyla. Vy jste musel být vůbec moc pěkný voják, když se

tak na vás koukám. No a nemám pravdu?

Teď ona nám, ta rakouská uniforma, vůbec k tělu nepřirostla.

Počkejte, tak co ti vůbec myslíte?

Kdybych já vám mohl říct to, co si myslím, tak by to tu muselo

docela jinak vypadat.

Támhle ten fešáček, ten by tady nestál. Vy byste tyhle prázkací

fousy taky neměl.

A v těhletěch novinách by se muselo psát taky docela něco

jinýho. Víme? Tak dost.

Já jsem třeba akvastrátní zaměstnanec, já se o politiku a pokrokáctví nestarám.

Rozumíte? Copak, vy jste starý mařák, rabáši.

A hlavně nemyslet.

Víme?

Přece mu to. Ale rál, co?

Hulvá to ví.

Nevzdělanýmu. Mně někdo bude něco vykládat o uniformě. Mně? Dej velímu

fejvebrovil.

Tak prosím, tady to je.

Srbsko inspirovalo sarajevský zločin a musí dát zadosti učinění monarchií před

očima celého světa.

Neučiní-li tak, bude muset císařská armáda dojít si pro ně se svými zbraněmi

do Běléhradu.

Ale to jsou docela obyčejné bídeňské nesmysly. Takový vodnatelný názory.

Jako ty tvoje.

Vodnatelný. Jsem vstoupencem politiky zdravého rozumu. Moje voda vždycky stačí

na ten tvůj oheň.

Vídeň se opírá jen o pravdivé události.

Srbšti atentátníci provokují svět k válce.

Rakousko nemělo právo zabrat Bosnu a Hercegovinu.

Rakousko si nesmí myslet, že může urvat třeba jen píč srbské země. Poli

jakoukoliv zámínkou.

Rozumíš?

Ty si myslíš...

Že Rusko dovolí, aby na Bělehrad táhli třeba jen rakouští četníci? Na tož

armáda? Ty si myslíš, že Rusko dovolí, aby se Slovanům ubližovalo? Prohnili

ruský režim. Nejde o režim. Jde o ruský národ. A ten nedopustí takový zločin.

Hoši, nechte toho.

Sejdete se po dvou letech a hádáte se.

Poče, jenik se nám změnil. Ruští kozáci mu popletli hlavu. Má v hlavě válku.

Nevěřím na ty řeči.

Nebude žádná válka.

O tom bychom věděli nejdříve my ve Škodovce.

Bude válka, věř mi, a bude lépe.

Aspoň udělá jasno v hlavách takových Pavlů a... Nezmysl, jsi nepolepšitelný

fantasta. Až se tohle rozčílení převalí, tak se sebsko podrobí a bude po všem, co

jiného takovému státečku zbývá. Uvidím, jak no měl pravdu.

Ale hoši, pořád se hádáte o tu politiku.

Za pár dní máme svatou Anu a oba půjdete k oltáři, ženích a mládenec.

A jo, na svatou Anu, na tvůj svátek, mámo. Já se nechci hádat, ale jeník je

paličák. Má v hlavě zmatek a straší válkou.

Od války, hladu a moru ochrani už nás, o pane.

Tak jsme se modlívali a tak se budu vždycky modlit.

Pojď na chvíli dolů.

Stalo se ti něco, Honzičku?

Ne nic.

Pohádal jsem se trochu s Pavelem.

A dejte už tou politikou pokoj. Víš, že jsi mi to slíbil?

Já vím.

Ale já za to nemohu.

Jsem tak trochu divo. Mám své názory, Pavel je má také.

Ale hodně jiné, bohužel.

Už abychom měli posvat v jábeli klíč.

Dnes vidím, jak je to dobře, že jsem se dostal do Ruska.

Tady by se člověk zarusil.

Ani vlastní bratr mu nerozumí.

Však se dočkáš.

Já mám jenom strach, aby ses do něčeho nezapral.

Bláhová, do čeho?

To nemůže nikdo vědět. Náhodou něco řekneš, ani tím nebudeš nic myslet a

zavřou tě. To víš, rakouská policie a dnes.

A v Rusku je to jiné.

V Rusku je taky policie.

Tvrdá vláda.

Spátečnická.

Milionům lidí se vede zle. Ale, Haničko, národ.

Ruský národ.

Až ten poznáš, jeho...

Pohostinnost a srdečnost bude šťastná.

Ale když je ta ruština tak těžká, tak hrozná a zbucha.

Vždyť se s nimi ani nedomluvím.

Bane, svedeš to, holčičko.

Koukej.

My říkáme otec. V Rusku aťec.

Matka nebo máč.

Oni říkají mať.

My chleba, oni chlěb.

A víš, jak se řekne rusky láska?

Ano, hlavní soustruž na provozný kancelář.

Prosím, pane řediteli.

Ano, pane řediteli?

Zařítím.

Prosím, pane řediteli.

Budeme pracovat na tři směny.

Cože?

Myslím, že už tady dlouho nebudou.

Prosím tě, o tom já ani nemluv. Koho to může víc mrzet, než právě mě? V sobotu

jsem měl na stavu být právě dovolen.

Tak zatím nazdám.

Už máte plný stav? A ještě ne, to není maličko, sestavit nové dvě směny, samá

nová jména.

Člověk ty lidi ani nezná. Žádné dlouhé uvažování, Kalino, berte, co je a dokud

lidi jsou. Ale jakou ti lidé mají kvalifikaci? Čerta starého, jaká

kvalifikace? Rozkazy od řícka to musí, jed za každou cenu. Tak to pojedem. Pak

ti chtěli v kanceláru, hm?

Stala se mně veliká čest, od řídka se dělá na tři směny. Tak mi naznačili, že

kdybych nebyl Habrmanovec a dal se na výdu pana ředitele Hermana, že bych mohl

být dílovedoucím. Na tři směny? To víš, něco je ve vzduchu. A co jsi jim řekl?

Zal jsem to. Cože?

Počkejte, nechte mě domluvit. Zal jsem to jako dobrý...

A úctivě jim poděkoval.

Když stojí mu soustruhu 35 let, tak to už taky vydrží.

Když, to byl Kalina jiný pašák.

Utek z pekla k pánu do nebe se proslechl, že Herman každému slíbil, že

z nej udělá parťáka anebo mistra.

Hermánskej Herman nám ho vzal.

Dřív to byl náš Kalina.

Ať je to jak chce, Čech má zůstat Čechem.

Ale hošní, Kalina nic zlýho neprovedl.

Chtěl se postarat dobře o rodinu a to udělal. Takhle nám utíkají naše lidi

mezi prsty.

Kalina je u Hermana a jeho syn Pavel už je videňák.

Co se to stalo, chlapci? Vy se nehádáte?

To dělá ta moje muzika, maminko.

Při ní člověk na všechno zapomene. Vít, Pavlík.

Tatinku, stalo se ti něco?

Ani co.

Tak tedy v továrně?

Od zítřka jedeme v kanonce a u nás na tři směny.

Pro pána Boha, snad neválka.

Tak teda přece. Počkej, počkej. A ty, maminko, se uklidni.

Zvýšení výroby neznamená ještě mobilizaci.

Pane Pavle, to bys u toho musel být zblízka.

Když promluví Škodovka tak jako dnes, tak víme všichni, co to znamená.

Patronko moje svatá, ano, orodu za nás. Spoloč, pakáž austriácká. Vidíš, kdo

začíná válku?

Tak hold, kluci, půjdete na Srbáky.

Pěníku budeš muset taky. Na Srbsko?

Z Austriáky?

Nikdy.

My Rusové to nedovolíme, aby malý národ byl byt jen proto, že se nemůže ubránit

přesile. Co chceš dělat?

Pojedu zpátky.

Jeníku, ty nepojedeš. Já tě nikam nepustím. Ne, maminko, já vím, co dělám.

Maminko, neho je dospělý.

Jeníku, není to tak trochu ze zbabělosti?

Já si půjdu vyfasovat odvahu do vyděnského kriksministeria. Tak už je

toho dost.

Tady si sedneš a nikam nepojedeš. Ne, tatínku, pojedu ještě dnes. Za půl

hodiny mi jede vlak. Zítra mohu být za hranicemi.

A co, Hanička?

Musí počkat.

Já přece jinak nemůžu.

Ostatně jí to řeknu.

Jeníku!

Jeníku!

Jeníku!

Haníčko!

Uklidni se, maminko, vždyť on jeník dostane rozum.

Podjet mu nedovolíme.

Ještě se to dobí úřady, že odjel na kvap a bude vyšetřování. A nakonec přijdeme

oba o místo. Prosím tě, nestraž, Pavle.

Vidíš, maminko... Hanka není doma, ale nesmí ztratit ani chvilku.

Chlapče, chlapče, zůstaň doma.

Ne, tatinku, to je nemožné.

A uvažovat si o tom, co děláš?

Teď už není čas na dlouhé úvahy.

No, budeš vypadat jak ruská knižna. To bude celá Plzeň vzhůru, až pedeš do

kostela.

Ale až budeš v tom Rusku, tak nás tam musíš pozvat.

No, a teď jsi dokonalá nevěsta.

Teď jen vzít ženicha a jít do kostela.

Mám líbím.

Nám vinu nedávej. My jsme ho varovali.

Opustil nás všechny.

Já mu věřím.

Že se to kreslení nedělá stát víc. A měl se udělat jak salutník. Nebo jako když

se modlí. Boží, já nevím, ale tahle telegrace si mě moc nelíbí. Nebo,

ještě jsi mu měl přimalovat koně, na kterým vyjede do Bělehradu.

Kluci, raz, dva, tři.

Ať vyjde slučko!

A to bylo!

Vete tady takový věci a zapomenete si zavřít okna.

Zavřít okna!

Páni poslanci, ve výdeňském parlamentě to jsou jinakší chlapíci. Jsou taky

vlastenci, ale za zavřenýma dveřma.

A co je tohle?

Kdo to maloval?

Matěj Ladicka. Tak už, ať tě to blíč. Tohle se dělá se starým mocnářem.

Vymlčte, Hruško.

Odvykl jste bourat Rakousko.

Moc dlouho jste kričoval v Paříži a nevíte, co to je. Já vím. Abych to ze

jítla zamaloval. Jste hodloajální. Nechcete mít před očíma velezradu.

Přeje, přeje.

Děkujeme.

Vezmi si ještě svetr, Pavličku.

Maminko, co s ním budu dělat?

Snad si nemyslíš, že tam budu přes zimu.

Nejde-li za měsíc, jsme zpátky.

To nevadí, ten vždycky uneseš. A teď budou chladné noci. Ale bože, maminko,

ty děláš, jako bych šel do křížáckých válek.

Tady přece nejde o žádnou válku.

To bude jen taková manifestace rakouské armády.

Co pak by se mohl takový nárudek vážně bránit?

Miloši, můj milý synu.

Píš mi brzy. Budu psát, táta. Ovšem, jestli nepůjdeš taky brzy, ty... Bo

Jančit bych ještě dovedl.

Já bych se tobě radši naučil.

Tak sbohem, táta, už musím.

Kluci, to je jídla. Tolik jsem ho viděl pohromadě, tak před válkou bavílo ho.

Kus!

Konec.

Prosím, zvědavej, co tam vlastně je. Tě, Bůh, tohle je horší, než kouzelná obálka

z pouti. Starají se o nás, abychom jeli v pořádku zuby, než se zakousnem do

nepřítele.

Co je tohle?

Zase za zázrak. Hele, kamenec, to, aby jsi mohl zastavit krev, až ti šrapnel

urazí hlavu. A teď, profesore, ty umíš německy přelošnánku.

Zdravotní klozet, papír pro vojsko.

A tady je připsáno, viribus unitis.

Hergot, kam to jedem?

Jdem zpátky. Kde snad to přišel? Ale vážně, kam vlastně jede?

Třeba domů. Snad už je po válce.

Rakousko vypovědělo Rusku válku a my jsme změnili směr jízdy. Tak kam pak

jedeme, pane Halamo?

Ty myslíš na Ruskoviť, profesore? No. No a když já teď vlastně ani nevím, kdo to

Rusko je?

Uč mi tu křídu.

Dávej pozor.

Tak tady, to jsou Čechy, tady to kolečko, to je Plzeň, takhle nějak jdou

hranice Rakouska-Buherska, tady až dole to maličké, to je Srbsko, a tady

to ohromné, to mi ani tabule nestačí, to je Rusko. To je to Srbsko tak malinký,

no to musí tu válku prohrát.

To je proti tomu úplnej trpaslík.

A když ten obrný, nechá toho trpaslíka na holičkách, tak s ním bude zle.

Koukej, profesore, jestli jednou přijde doba, kdy se ti silní nezastanou těch

slabých, tak bude vůbec jemu konec. Pokud budou silní, tak se vždycky

slabých zastanou.

Jinak budou jenom velcí.

Ale silní nebudou.

že jsem ty žaludy nazbírala. Teď, když nemáme kafe, budou dobré.

Žena videnckého starosty psala odehdy v zábavné příroze, že nejzdravější jsou

domácí plodiny. Všecko, co se dováží, plikazí zdraví. To jsme si teda pořádným

kafem kazili žaludek. To je hrůze.

Já už záplatuju záplaty.

Táta už nebude mít pomalu v čem chodit. A proč nevezmete ty jeníkovi?

Ty bys tomu dala.

Jeník se vrátí z Ruska a nebude mít co na sebe, ba ne?

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Je vlastně

dobře, že jel.

Byl divoch a Bůh ví, do čeho by se byl tady dostal.

Tak jako dnes.

U nás v Soustružně zatkli dva dělníky, prý rozšiřovali velezrádné

ruské letáky.

A víš, matko, že jeden študent za to dostal 15 roku kriminálu?

Počkej.

Podívej se. To je ono.

Dostal jsem to od našeho inženýra.

Nikoláj Nikolájevič oznamuje bratrskému českému národu, že se blíží

hodina jeho osvobození. Pane na nebesích, tatínku, spoj to!

Že se blíží hodina jeho osvobození.

Jakobych slyšela Jeníka.

Jakoby on to psal. Panebože, psal. Ano, Pavel psal.

A byla bych ti to zapomněla říct, oče. Vidíš, jaká jsem.

Zaplať, Bůh. Na frontu ještě nejde.

Všechno připraveno?

Abmarš je přesně v sedm hodin.

Protože hlásím, pane Oberleitnant, je význámo a všechno je připraveno.

Hlavací, vy jste ho dvoják, bývalý aktivník Veldwebel se nezapře.

No a znáte Knotka?

Zvláště dnes, kdy má řečnic.

A co je s Milošem?

Ještě nepsal? Bohužel ne, pane Oberleitnant, o řádku války je

nezvěstný. Co odjel na ruskou frontu, nemám od něj ani řádku.

Budete chájeti jeho majestět, císaže pána, a naši

drahou vlast.

Budete statiční, jako byli Andreas Hofer,

Radecký a Jan Žicka. Tak zvítězíme!

To je chudák, levy na to chytil, jako pucflek u starýho Knotka.

U nedobréj Fajfka.

Pohvěče, tobě se ty brejle ztratí, tak neuvidíš nepříteli na pět kroků. Víš, že

mě hejtman Knotek vynadal simulantu a břile mě málem rozšlapal? Z toho si nic

nedělej. Ale já se divím, jak tebe mohli vzít na vojnu.

Pamatuješ divadle, kde se měli dělat vojáky, jak tě nikdo nechtěl?

Režisér mě vyhodil. Já vím, křičel.

Poukajte, ať jste pryč, copa takhle vypadá voják.

Vidíš, v divadle jsem byl

Teď mě dali ostry a mám vyhrát válku.

To není k žrálu, nenovečka. Je nejvyšší čas se vzchopit.

Můžeme ji to ještě týden odkládat.

Nedostaneme se už nikdy odtud. Jak je to dlouho, co jsme psali našim do Kýjeva?

A odpověď žádná.

Musíme se tam dostat.

Ale kam bys chodil, máš to všecko marný. To není pravda. Dnes ještě máme trochu

síly. Myslím té mravní síly se zachránit.

Za měsíc už nám bude možná všechno jedno.

Kdo to se mnou zkusí?

Já bych to risknul.

No konečně já taky.

Je zde ještě jeden případ, pane doktore, lehký.

Hauptmann Scheibe, 35.

pluk, 1. batalion, 4.

setnina.

Seus. No tak se na to podíváme, pane hejtmane.

No to bude, myslím, lehký průstřel ramenního svalu.

No, bude se vám to brzy hojit, dlouho vás tady týrat nebudeme.

Kdybyste si přál, tak bych vás mohl poslat...

dopolní nemocnice do Lvova. Nein.

No přece snad nechcete s tímhletím se vrátit ke kumpanii. Javor.

O panu Hejtmanovi je známo, že se vojáky nikdy neopustí.

Vojáci ho mají rádi a on má rád je. Ať jsou to Němci, Češi, Rusíni nebo Poláci.

Jeho lidé vždycky musí dostat v pořádku to, co jim náleží.

Je to jediná setnina, kde si vojáci nestěžují na hlad.

Tedy zpátky na frontu? Javor.

Jseš tam zahrabaný jako krysa, že se z toho ani nevyhrabeš.

Pepíku, Pepičko, tu máte trochu

ovlažení, no, a dostanete kukuřičnou kaši, máme ji dneska

k obědu.

Pojď, Pepičku, pojď se podívat, pojď, no.

Tak mě si to okoukní, až ti jednou pošlu, abys mě neblavoval.

Vidíš, to byl taky holub, ale divokej.

Kdepak, páni mořkali, nás nepostrašíte.

My jsme tady zakopaný.

A jak, pane?

Jakou to hrajou?

Pane Zamrazil, no přece je tu naší. Šop sem, šoptam se nábož, to neví na jo.

Udej na tiše!

Skrz to vašu muziku neslyším ani, jestli to štíde i naši, nebo rusí.

A vy, letvina, pracovat a chrlíte si svýho.

Dědek nemá rád moji musíku.

Ale má štěstí.

Je to nejhlubší krtek z celý Galicie.

Jo, tak on to není knoteck, on je to krteck. Krteck.

Navrazil! Co tady děláte v třetilivý? Je tady nějakej pořádek?

Jednoročáko, vy si myslíte, že vás nemůžu nechat uvázat?

Co je to?

Všem tu věc.

Nádičku, naschledanou. Přijďte zas.

Ticho!

Zavrazi, teď nemá co dělat!

Atletiň!

Se nebude trpět!

Všechno hlásí majorovi! Toto bouplo.

Ale je horší.

Máme několik hraněných, odneste je! Jsou dva mrtvý, zakopat!

Velítele praporu.

Velítele praporu?

Zdenávám.

Haló?

Ano, pane majore, jsou?

Likvidovali jsme ruskou feldwachu před námi, vzali jsme devět zajaců.

Naše ztráty jsou?

Rusové střílej velmi pěkně sděl na naši pozici.

Mluvím jako zástupce velítele setniny, poněvadž hejtman Šajbe je raněn.

Jakže on se vrací?

Potřebujeme velikě posilu.

Poslušně hlásím, pane hejtmane, že setina je vyčerpaná a potřebuje

vystřídání. Kud? Ke fangne? Pěvět!

Jsou u mého krytu! Ho!

Odvést k veliteli k výslechu.

Marš!

Ale Cabral, tady je! Ten baťuška už asi na ovazíště nedojde.

Jdeme dál a ti dva zůstanou tady.

Schmitt, bleib hier!

Zum Befehl!

Umíráju, můj mílý druh.

Koľa. Synok, bude tvěz otca.

Nezabud mě, Miloš Francevič.

Miloš Francevič?

To zní skoro česky.

Nezabud, Kolia. Prošaj, druh.

Kolia.

Brat Rus?

Česky rozumíš?

Ne, já. A jen Rus se und, a jen Čech ke sláviše vrýdr.

Kapu!

Vás to kema?

Kema, kema!

Vím, že mě nepoznáváte. Zná vás, pane Ledvino. Kde jste, proboha? Čech,

Plzeňák. Tyhle uniformy!

Jsem dobrovolník Český družiny v Rusku.

Družina co to je? Národní český vojsk.

Bojsko český?

Československý, bojujeme za svobodu.

Kriste Ježíši, teď vás obě sejí.

Skubejte to a rozdejte. Kdo jste vlastně člověk? Hrabas.

Miloš? Ano, ale mlčte pro boha. A táta zuřivej zupák. Víte něco o mimoci? Radši

bych nevěděl, ale má se dobře.

Ke mně vede.

Kdybyste tak mohl utíct.

Azo, forward!

Zaplať Bůh, že nás vystřídají. Teď snad budeme mít na dvě hodiny pokoj, ne? Zdá

se, že bude dnes v noci klid.

Ale vpravo od nás, tam je asi mazec. Konečně jdou na střídání. Jo, ale

koukej, kdo je to.

Zdravstvují tě, baťuško.

Nechce se bojovat? Ne, ne.

Ukaž to, bohajte, bohajte.

Až uvidíš nadporučíka Kalinu, vrať

mu je.

Málem bych byl na ně zapomněl.

Doma to vypadá bídně. Samá začení a chleba žádný. Copa chleba by byl? A

naším chlebem se živí Vídeňáci. Kde by taky Vídeň zala chleba? Z alpských skal

snad, ne? Na Čechy si Vídeň nemůže zvyknout a náš chleba vojácím jdou k

duhu. Proč právě my máme bojovat s Rusy?

Rusko nezničilo ani dvě stěle tatarskou jařma. Víte, teprve nezničíme.

Rakousko proti Rusku, když je to k smíchu. A den přívědete tuto zrádné

řeči. Co kdyby vás

Špionů je tu dost.

Pane nadporučíku, tady vracím vaše noviny. Ty nás inspirovali.

No jo, nejlepší je ničeho si nevšímat. Jako tadyhle prokop. Měj ty kokos.

Byl to tichý, hodnej ho.

Voják, kterej ani nepřítele neviděl.

Ruský chlupáci!

Už dávují vyslechnout, kam mají dojmeče.

Pane majore, poslušně hlásím, že devátý zajetec zemřel na cestě. Poručil jsem ho

pohřbít. Naši ty z Číly, tuře dobře, dobrá rána. Co?

Dá se, že ano, pane majore. Kdyby takových voskalí dostali víc, bylo by

brzy po válce.

Ať chtěli o batalionu.

Jaké nomáro?

Můžeš mluvit, dobytku?

Ladák, co je?

To bolí, táto. Co to je?

Český? Ví Čech?

Ano, já jsem Čech. Miloši, pro Krista pána.

Co, Ravas, jaký Miloš?

Ano, já jsem Miloš Ravas.

Už vím všecko. Žádný deserter.

Dobrovolník české družiny.

Má vlast jsou Čechy. Bojuju pro jich

svobodu. A jsou nás tisíce.

Nás, co se nebojí mít pro svobodu na smrt.

Nepopíráte tedy, že jste vstoupil dobrovolně do velezhrádné české družiny

a že jste bojoval proti CAK armádě. Je to tak ve smyslu obžalu vy, pane

auditore?

Jste si vědom, jaký trest je určen na takovýto zločin?

Ano. Je jste přítomen váš otec, svědomitý náš podůstojník, výtečný

a hrdiný voják.

Můžete před ním uvést ještě něco na svou obhajobu?

Nemám, z čeho bych se omlouval.

A před svým ocem nemám, zač bych se styděl.

Jste skupný poličák. Není vám pomoc.

Řekněte nám, že svého činu litujete?

A soud se vina snaží, aby vám trest zmírnil.

Souhlasíte? No, a co?

Nikdy! Ne!

Pane hejtmane, prohlášte jasně, jaký je výměr trestu na tento zločin, aby

obžalovaný věděl, co na něho čeká.

Trest smrti provazem.

Prosím.

Proboha, dejte mu milost.

Solce půjde poradit. Jdi tedy hem.

Synáčku, můj drahý, miloši.

Oče...

Oče,

na památku.

Smrt, která mě čeká, není tak strašná, jako to otroctví, ve kterém žiješ ty.

Sbohem, oče, pak už nebude čas.

Už by to všecko mohl vzít čert.

Bajo, a zvláště dnešek.

Stále musím na toho hocha myslet.

Jo, jo, chudák Miloš.

Ale přišel právě v čas. Jak to, Ledvino?

Ještě.

Kojáci, Češi a Slováci.

Vanečku, už na tohle čtení je šibenice.

A to, že jste mi to dal, Ledvino, na to je taky šibenice.

Ale můžu se na vás polehnout. Jako na svýho syna, pane Ledvino.

Ale pozor na Krkhochu.

Teď je to všechno sem.

Já už to umím rozdat.

A jinak o sobě nevím.

Co myslíte, pane Ledvino? Já mohu být velezrácem, ale nikdy nebudu zrácem.

Věnem jeho veličenstva, Sýsaře a krále, odsuzuje se zběh Miloš Rabas trestu

smrti prvazem.

Rozsudek bude vykonán v časných hodinách ranních.

Tak jmenujeme.

Odveďte zběha, silnou stráž k němu.

To je úplně správné.

Miloš.

Jendo, ty nechceš čaj?

Pro koho to pořád robíš ty prstýnky?

To bys rád věděl, viď?

Krásná práce, co?

Keby jsme tak stáli u Krakova popred rokem.

Můžu ho dohodit až na Moravu. Jaký pěkný švajce. A co s ním tady, když už jsme

zase u ruské hranice?

Dej už pokoj.

Porátej, máš řeči.

Co vy zde spletíte, bratři, jo?

Které gubernie.

Které gubernie? My?

Z Plzeňské, starý. To očím daleko neznám.

O, daleko.

A už jsme tam dávno mohli být, kdyby ty bagáni za něco stáli.

Jestli by měli čem střelat, my už dávno by byli v Véně. Dávno ve Vítnii?

Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra,

hra, hra. Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, hra.

Hra, hra, hra, hra. Hra, hra, hra, Strava špatná, někdy nedostaneš za celý

den nic teplého do hubí. Kouřit není co. Už není ani ta bídná machorka. A střílet

taky není čím. Vypadá to, jako by nás páni v Petrohradě prodali. Takhle by ze

slavné české družiny sotva co zůstalo. A měli jsme domů jen skok k našim. Ale to

jsou řeči. Já věřím, že domů šťastně dojdeme. Ale kolik nás bude? Kolik?

Mnoho. Ne stovky, ale tisíce. Ne česká družina, ale regimenty.

No dej pán vůd.

Víra horý pce náší. Bylo nás na počátku málo, ani nejtisíc. Ale kolik z nich

dojde do Čech? A kdyby nikdo z nás, tak přijdou další ze zajaců. Pravda, my

ruský Češi a Slováci bysme to nevyhrali.

Byla nás starodruženíkou iba Hrska.

Mali jsme jíst len jako predvoj ruské armády. A teď tu sedíme pro nic a za

nic.

Ty, Nikifor Petrojec. Zdravstvuj. Zdravstvuj.

Jdňovka k Čechům na čaj.

Čechům? Ty jsi Čech?

Ano, z Berouna. Z Berhouna. Vy rozumíte taky českým? No zrovna tak jako ty.

Jak je v Čechách? Vy jsme naposledy doma. Letos v květnu.

No a co je tam?

Nic pěkněho, hoši.

Naše nejlepší lidi nám pozavírali.

Rašína a kramáře odsoudili k smrti.

Darbáci. Tak pojď Berouňáku na čaj, pojď.

Tak to vidíte, bratři. Všechny naše naděje jdou k čertu. Doma je to jako

tady. Radši bych s tím praštil. Já praštim tebe, ty babo. Na co jsi přísáhl

v Tijevě?

A konec s těmhle řečem.

Dneska, když všichni ztratí hlavu, my musíme vytrvat.

Kdo pochybujete, nevyhrává. A proto musíme my všichni, Češi i Slováci,

jít pěkně do houfu a rvát se za tu svou svobodu.

A to by bylo pěkný, abychom neprosadili svou pravdu. Správně.

Ano.

Říkám něco?

Ano, bratři, tak je to správný.

Čem doma je možná ještě hůř než nám. Ano.

Ale nejhůř je našim českým lidem tady, na Rakouský frontě.

Snad ani mnozí nevědí, že bojují proti nám.

A že my...

Bojujeme za jejich i naši svobodu.

Co je? Ukaž.

Průstřel. To se ti brzy zahojí.

Proč jste se vraceli? Měli jste mě tady nechat. Co si o nás myslí?

Chlapci, už nesmíme něčím je prizerať.

Nališla právě chvíla, aby jsme naviazali na naše slávné dějiny.

a začali si jich tvorit sami.

Hoši, my vás nemůžeme a také nechceme nutit. Všecko záleží od vás, jak se

rozhodnete. Také bychom byli rádi, kdybyste řekli, co o tom myslíte.

No, já myslím, že můžu mluvit za všechny.

Budeme rádi, když se odtud dostaneme. Jak bude dál, stejně nevíme. No, horší

než tady, to nebude nikde.

No, vždy jsme taky dvakrát psali do Kieva.

Tak halt, každý ať mluví za sebe.

To není jen tak.

Ono to tak trochu smrdí velezradou. Prosím pěkně, to je můj názor.

Vezměme můj případ.

Deset let jsem poctivě sloužil, platil si na penzi a teď bych měl něco

takového. Já bych rád, protože jsem Čech, ale považte, kdyby se to

prozradilo. Mluvíš přes tyhořico. Když jde o tak vážnou věc, tak se nikdo nesmí

ohlížet na to, co bude z jeho penzi. Tak to nemůžeš mluvit.

Kdo dneska ztratí rozvahu, nebude se moc níry vrátit na spátek. A to nám přijde o

všechno.

Rusko válku nevyhraje.

Vyhrá, ale on nevyhrá.

Důležité je, aby se celý svět dozvěděl, že jsme tu a že něco dokáže. Jaké dlouhé

debaty. Kdo nechce a nemá dost silnou víru, ať zůstane, kde je.

Já se hlásím.

A kdo jde se mnou, ať vedne ruku? Já jdu.

Berete raněných? Ovšemže. Takdo taky. Vezmeme každého, kdo má odvahu a verí

našej vecí. Tak přistupte a řekněte nám svá jména.

Á, už je po rozkaze.

Bratři tu budou co nevidět. Musíme připravit čaj.

Víš, co je v rozkaze?

Áno, vím. Na dosmrtivým.

Už nejsme česká družina. Jsme pluk.

První československý střelecký pluk.

Čaj, čaj, čaj, zimní... Nazdar, bratři, nazdar.

Pojď. Nazdar.

Nazdar, bratři, nazdar, bratři. O, Kolia, vždycky první u čaje.

To neznáš našeho Mikulku.

Tak moje jméno Kolia, kdy Mikulka?

V Rusku Kolia Mikulka. A domaťku budeme říkat vůbec jenom Mikulka.

Pojdu s vámi v Čechii.

A kam bys šel?

Tátu jsi na frontě nenašel?

Mámu nemáš?

Ano, pojedeš s námi.

Jenom, aby se ti nestýskalo. Ale u nás koně nedostaneš. U vás koně nemá.

Jsou, ale... Ač to car, z každou caru i koně dostanu.

Mikulko, u nás cara nemáme. U vás cara net?

Net, net.

I tak s vámi pojdu.

Těším se na vašu země.

Už abychom byli doma.

Máš pravdu, bratře Šikovateli. Vím, jak to myslíš. Hnát Austriáky přes Karpatii

až touhle.

A potom táhnout až na Olomouc, víš? No tak rychle to nepůjde.

Ale možná, že to půjde rychleji, než si všichni představujeme.

A co Baťuška Brusilov?

Už se na ně chystá.

Bratře šikovateli, všichni vraci na stanoviště Roty. Asi ze dvě hodiny

vyrazíme. Na celé frontě byl zahájen útok a naši na několika místech

prorazili frontu.

Konečně jsme se něčeho ročkali. Jen aby Rusové vydrželi. A hnát je!

Adieu, starý husar Rusinov! Adieu!

Odřejí! Za trup na pochod!

Znáte toho člověka?

Jeník. Jeník. Áno, Jan Kalína.

A víte, co tohle je?

To je album Velezrádců. A co říkáte to uniformě?

Váš syn je ruský voják.

Vojákov dobrovolník pro dědakov z Kůhersku.

A vy od dneška jste pod policajím rozhledem.

Celá hodina.

První zpráva o Jeníko.

Tedy je živ. Je to hrozné.

Že máte syna v Rusku, jsme věděli. A nevěděli jsme, že vstoupil do ruské

armády mezi

tým...

Jak si to ti hoši vlastně představují?

Konečně. To je jejich věc.

Ale to není to, proč jsem si vás zavolal. Kalino, mám zde důklivé

upozorění od generálního ředitelství.

Zkrátka a dobře, mám nařízeno. A víte, co to dnes znamená?

Pane řediteli, vím, že jsem ve vašich rukách.

Nejsem Kalino žámíkat, ale mám rozkaz.

Ne, neudělám to.

Kam vás mám člověče ukrýt?

Přemýšlel jsem o tom.

Půjdete do volevce.

Půjdete tam na nějaký čas jako prostý dělník.

Pane řediteli, děkuji vám. Jděte, Kalino, abyste byl pánům trochu sočí.

Popat, tady máte ten slíbený tabáček. A mordy je, a vojenský, ze špitalu. To si

dáš, to mi dáš nadspat. Tak jsem rád, že už je zase mezi náma starý

Kalina. Že se trhnul od žlutej, od hermanovců. Vždycky jsem vám říkal, že

jsme Kalinovi křivdíli. No jo, to jsme nemohli vědět, že už dávno ulejvá jako

nepostrádatelné mnoho našich lidí, kteří by jinak museli na frontu. To je od něj

hezký, jenže on ulejvá taky měšťáky.

mezi dělníků, studenty, obchodníky, stavitele a víte, že dokonce jeden

profesor u něj jezdí už přes rok s kolečkem na dvoře?

Ale co, všichni jsou lidi a Češi, měšťáci.

Dnes musíme všichni držet pohromadě, ať je to... Nazdar, hoši.

Nazdar. Tak pojď, dejte mi pivo.

Možná, že brzy budu pít jen vodu.

Copak, copak, snadné len vínky.

Nebo ti nechutná ze švestech? To ne, to ne, ale kriminály, kamarádi. Nemluv

loukotnáři. Ne, smysl.

Oni mají už dávno nahnáno.

Spíše naše lidi pouštějí, než aby je zavírali.

Kromář, raší, klopáč, ale ti nemají syny dobrovolníky v ruské

armádě. Co nepovídáš? Pavel? Můj Pavel? Můj jeník. je císařský královský

velezrádce.

Češi v ruské armádě? To si dám líp.

Po manifestu českých spisovatelů? Masaryk v Londýně,

Beneš v Paříži, Štefánik.

A co ty, Kalino?

Já? Já půjdu do Bolevce.

Do bolevce.

Bolevec. Bolevec.

Snad se to teď obrátí.

Poslouchej, když ten prokletej carský režim vzal za svý. No, nejvyšší čas, aby

se něco stalo. No, ve kde to začíná? V městě se suchly dezertéry z fronta

začaly drancovat. To jsou jen přestřelky. Jako vždycky na začátku

revoluce. Tondo, ty jsi z toho nakoupil na dva roky. Tak dlouho už ani válka

trvat nebude.

Zákopok to bude dobré.

Takhle vyžerem celou jezernou.

Kluci, ale ať vy, jezernáce, dokážou všecky roty Čechoslováku, když se

konečně sejdeme na jednu halbu, ne?

Kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci,

kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci,

kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci,

kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci, kluci,

kluci, kluci, kluci, Mají

půl dromilionu dezertérů. A to je Cypra.

Jo, někdo jim řekl, že budou rozdělovat půdu. A to zemlijáka neudržíš.

Hoši, viděli jste Krenskýho? Ne.

Dnes ráno projel jezernou. Vypadá už tvaně. Ale snad je uřečňuje a vyšlí ku

předu. A jak to vůbec na mítinku dopadlo? Ale to víš, s mítinkama se

ještě žádná vojna nevěrála. Dnes už byl pátý.

A nespoň víme, co si ti lidé myslí. Co si myslí?

Nejhorší je, že garnové pluky úplně vypadly.

Mezi nimi je agitace nejzuřivější. Kozáci a Sibiriáci půjdou všichni. Ano,

naši s nimi mluvili, chtějí být do týdne ve Lvově.

Sibiriákům ty papachy nevadí, ale my se v nich paříme. Teď, na konci června.

Dostaneme v raj Helmice.

Jo, papírový.

Novin.

Tvaryši! Hej, co se stalo?

Tvaryši, góři paklum, jim něm revaliuci, prošu vás. Dělujte prdelek.

Počkejte, bratři, ne tak z úrta.

My bychom vám rádi pomohli, ale nejde to. My bojujeme za svou věc. A do vašich

vnitřních záležitostí se nikdy plést nebudeme.

Naše místo je jinde.

Ale, bratře Kalino, bylo by dobře se tam podívat. Já tam jdu jen tak bezvrátně.

No, podívat se tam můžeme.

A hned zpátky může přijít rozkaz k odchodu.

Já dolžen byl i ti s nimi.

Nikudem půjdeš.

Tam děti nepatří. A v boj půjdu, pravde.

Dla tě bývá vrémě a ještě ho chvátí, aby tě tam Austríci nebo Germánci ubyli.

Dědi, hlapče, rozumu nemáš za kopějku.

Nebojus, slibil jsem, že najdu otca, iť to jemu pomohu.

Golubči, kak ty by si chtěl pomoct.

Hlapče, dítě, oči máš jak anděl Boží.

Takové dobré.

Modrý jako nebe. Ne, ne, chlapče, tebe tam nepustíme.

Bude komunistický.

Alšvem! Poč! Vem!

Vem!

Neřádí! Půlometně nik potřeb je! Je celý zanešený hlinou a pískem! A náboje

nikde! Kdyby na nás teď autriáci zautočili, tak nás zařežou jako kuřata!

Pluci do toho! Musíme to spravit!

Tak, hoši! Hlavně ty střílny dejte do pořádku! A nevyztrkujte hlavy!

Mládenci, mládenci, nestříte tady v pomáči. Kdyby něco přiletělo, tak vás to

rozmázne všechny.

Chlapi, ani stráč nedržíte?

Dálněte ho tut!

Holá hlava, to je důležitý.

Rána se lepší ošetří a zahojí. A možná, že už nás ani hlava bolet nebude.

Veselý, Pranta? Zde!

Jareš!

Bratr Jareš! Už dodej cháva.

Pěkně to začíná.

Bratr William.

Tady jsi to pěkně.

Zařídíme, přespíš s náma a pak tě pošlem zpátky.

Ne, já ostalu zde.

Luce pašol bych prvu rozvědku. Co?

Ty chceš jít na rozvědku?

Kolik vás vlastněhoší je? No jiná zaplať bambu. Jsem zběrav, jak vám ten váš

podfuk dopadne.

Tak tohle je těch osm vybraných chlapů? No to jsem si mohl vzít na rozvědku hned

celý baťák.

Ty půjdeš spát, ty pryč, ty pryč, ty taky pryč.

Nemohl jsem je zadržet, přihlásilo se jich dvacet.

Tak dost, osm chlapů a jdeme.

Bratři, měli všechny zbraně odebrat.

Če? Dojč?

Chyba Češi. Já vím, a z Plzně, co?

Pětatřicletnící.

Můj bože, vždyť je to Rabas.

Rabasy, nepoznáváte mě?

Jeník Kalinovíc.

To koukáte, co?

To vás ani ve snu nenapadlo, že vás zajme československé vojsko.

Vždyť tady stojí.

Celá československá brigáda!

Nazdar, kluci! Kdo jste tak dlouho?

Už jste měl strach? No vidíte, už jsme tady. Tak co, starý, máš čaj? A nezůstal

tam z našich nikdo? Ty jsi dobrý, ani jeden.

Ještě máme o dva víc. Fuj.

Tak, kluci, tady je máte.

Vy vypadáte.

Koukáš, co?

No vidíš, docela ti sluší. Byl by z tebe dobrý bráška. Sice už postarší.

Taky tu u vás zvaši zůstanou. No to je o tebe správný. Co to je za kluka?

Kde jste ho sebrali?

Rus, Kolia, Nikolaj Andrejevič Semjaško.

Přišel hledat na prontu svýho oce, ale nevím, jestli ho najde.

Semjaško?

Andrej Nikitič Semjaško?

Třicátý čtvrtý proskurovský pluk?

Že by to byl jeho otec?

Doprosím vás.

Bratři, to je moje nejdražší památka.

Dal mi ji můj syn Miloš.

Byl mezi vámi. Miloš Rabas? Rakušáci ho hraněného zajali.

Před soudem nezapřel českou družinu.

Dali mu provaz.

Můj. Jediný syn.

Tohle mi dal na památku.

Je to od kamaráda Rusa, který zemřel v jeho náručí.

Atec!

Panebože, že by to byl jeho otec.

Snad mě ho pámu posílá.

Snad mě pán Bůh odpustil.

Podpolkovník Knotek, Haukma Vaclík, právěž tu v rozkaze, že jsi za svoji

statečnost byl vyznamenán řádem Marie Terezie, gratuluju.

A zejména gratuluju k vašemu baronskému titulu, Freiherr von Knotek.

Samý gratulace.

Zaslouženě, zaslouženě, pane barone.

Uděláme velká sláva při dekorace a půjde se pít.

Herr baron, poslušně hlásím, že jsem to moc krásně zatajchloval.

No tak potifáme se, potifáme.

Dobrý je to, dobrý.

Ne, počkat, Martin.

Tady chybí I a R.

A ještě něco. Jak se to jmenuje?

Rozkazovník. Ledvino, dejte tam dva vykřičníky. Já nemůžu. Co šíká?

Herr Baron, já už nemám barvu. Ledvino.

Plipec, rozkazovník neboješ. A pasta.

A pasta.

Područíku, poslušně hlásím, přijížděl nový záloh.

Aptretní.

Šindeláři, ty jsi tady? A zdrav.

Z toho jsem se vylízal v plzeňské nemocnici.

Ale asi tak před měsícem se mohli zůstat bolevci. Jak to? Co bylo?

Strašný výbuch.

Celá bolevecká prchárna vlítla do povětří. Dej si to dolů.

Říká se, že to mělo bouchnout v poledne, ale stalo se to až po nástupu do práce.

Co nepovídáš?

Atentát? Revoluční čin?

Co se to jen u nás děje?

Ty máš noviny?

Tam se dějí věci.

Jsou teprve několik dní staré.

Mohu odejít? Dějí, ukvartíruj se.

Senzační řeč poslance Staňka na Řížském sněmu.

Kové zbíře nám velí.

Svou lásku k vlasti osvědčil.

Odmítáme soustrast.

Tukovník Trojanov.

Děkuji, bratře.

Na našu brigadu vyšší komandování vytvořilo početnou záležitost. Ale

želá se chránit bojové sily brigády.

Pane plukovníku, to bude veliké zklamání pro naše dobrovolníky. Ti hoši jsou

úplně nadšení. Všichni touží potom, aby hlavní útok vedla československá

brigáda.

Zvítězíme, pán generál. No, poka ještě polkovník Trajanov. A tepěr rozběřeme se

v uslověné dispozici.

Atáka naznačena na 2. jíul 9.00.

Poručík Čeček navrhuje útok ze zákopu zvaného Marusia na kótu 391.

Mimo to poručík Husák doplňuje tento plán tím, vesky současný útok ze zákopu

Káťa. Jelikož ojedinělý těžký útok na pevnou kótu Mogila mohl by případně

váznout. Správně, správně, atličné.

Po dohodě obou velitelů praporu Čečka i Husáka byl přijat klán Husáku v

podporovaný poručíky. Syrovým, Švecem, praporčíkem Šidlíkem a poručíkem

Obrátílkem. Obaj jmenované prapory budou útočiti ve třech sledech s rotami za

sebou. Každá rota ve dvou vlnách. Před prvním sledem útočné sestavy budou

postupovat i granátníci, patnáct od každé roty. A to.

v severní části Marusie pod velením Musílkovým, v jižní polovině pod velením

důstojnického zástupce Vašápko.

Číku, vítězství anebo snad?

Přijde trochu počkat, až se ten jejich kolomet vyštěká.

Velký vlád na vlasit.

Znamená cestu krve.

Slavně kůřem.

Třetí línie!

Kdo dobude tyto zákopy s vnitřními lakouskou? Ne u nic!

Jedek, obrst, lejtňan, von Knotec!

Takhle tohle jsou, starý pane!

Nebo jim tam pošli bombu!

Pánové, já jsem taky Čech!

Jmenuji si Knotec!

Rabas!

Rabas, pane!

Potrub!

Padouš!

Nebo bylo nejradši zabil!

Nic měho by nezasloužil!

Na mogilu! Na pamat svůj osm!

Nad nimi vznáší se v temném kouři duch dávného hrdiny, slepého vůdce, slavného

bojovníka. On neopustil svojich dětí.

Říkají, že jich tam naproti bylo dvacet tisíc. Vy měli ale zákopy proti těm

našim dírám, co? Dvacet tisíc? Vy jste ale zbojníci.

To vám nestačí, že vás byly jen tři tisíce?

Rozbili jste celou rakouskou divizi.

Deset tisíc mužů.

A to je vám málo?

Tak myslím, bratři, že jste tatíkovi Žižkovi dali flek. Všetři si

hubou maší prostřelenou.

S Borovem tekla od jak živa krev. Od čtrnáctého století

až do dnešního dne. Tataři, Švédové, Rusové, Poláci... A

Čechoslováci.

Když by nám Zborov přinesl novou, lepší budoucnost.

Když by Zborov přesvědčil celý svět, že si zasloužíme

svobody.

A pak naši hoši nepadli nadármo.

Ticho.

Jsou zahnáni.

Co to říkáte?

Čech.

Špatně se mi dýchá.

Rozepněte mi blůzu, prosím vás.

Pavle!

Jeníku, to jsi ty?

I ty jsi raněn?

Do nic není.

Jak je tobě?

Kde tě bolí?

Vrsou.

Bolí mě však celé tělo.

Asi průstřel plic.

Nemohl bys vstát?

Aspoň trochu?

Musíme se...

Abych dostal na obvazišti.

Jsme příliš vpředu.

Jendo, jde to z těžka, viď?

Ztratil jsem mnoho krve.

Jen když to není srdce.

Miloši.

Raněný.

Chlapče,

vidím tě.

Jdu k tobě.

Nepoznáváš ho?

Je to starý Rabas.

Chudák.

Myslím, že mu není pomoci.

Šikovatel Rabas odchází za svým synem

jako voják legionář.

Bratři!

Nepovolte!

Pomstěte všecku naši hanbu a slabost.

Množí z nás málo milovali svou vlast,

svůj národ.

Dobuje znovu všichni

za svobodu, za naši

zem.

Předu sporov nezapomeň.

Nezapomínejte. I buďte živi na věky svatým ohněm

vroucích a hrdiných srdcí, jež byla i chladla pro vás i

pro vaše děti v bezměrné lásce i oběti uzborova.