Original subtitles

www.hradeckralove.org

Konec.

Jste jistě dobře informován, pane. Liška. Pane Liško. Dokonale, pane

továrníku. Tak se podívejte. Tady je moje továrna. Ano, a tady začíná pozemek

paní Rexové. Ne, tady začíná rybník. To je rybník. A tak pardon.

Pozemek paní Rexové je zde.

Je to jediné místo v okolí, které ještě obsahuje Kaoli.

Kromě pozemku pana starosty Pivoňky, tam je kaolinu.

Pávovky byste jí mohl svladit, ale ten je někde tadyhle, ve velemíně.

Nekleslete mi pozdi. A tak pardon.

Jeden z těch pozemků musím koupit stůj co stůj. Já vím, já vím, abyste nemusel

zavřít továrnu. Ovšem, zásoby kaolinu na mých pozemcích jsou vyčerpány, proto

musím získat jeden co někdo.

Jinak bych byl nutřen propouštět dělnictvo a zavřít továrnu.

Škoda ta krásné továrny, jinou pámu dal, pámu vzal.

Nechte těch pohřebných řečí a řekněte mi raději, co mám dělat.

Vivoňka by prodal pozemek, ale jeho paní nechce. Paní Leksová je stále na

cestách. No co pak o to, já bych si věděla rady. Tak mluvte. Kde dostane

balí se do domu hlavním vchodem, vklouzneme tam zadní vrátky. Pardon,

moment.

Kam pak sem ta vrátka?

Aha.

Prosím?

Co s tím?

To je přece starostova dcera.

To jsou ta zadní vrátka. Matka, starostová chce probdatání za vás.

Vezmete-li si to, děvče, dostanete pětset korců prýma prýmisima kaolinu.

Milionovým jenom. A tchyňi k tomu. Ne, pane. Liška k službámu. Ne, pane Liško,

z toho nebude nic. Nevždyť vám vysítá mokrost meči nad hlavou.

A taková svatba, vždy to je dneska maličkost, formalitka.

Nedám přece svému chlapci matku, která je sama ještě dítětem. Nechci se vůbec

ženit.

Macechu, mému synáčkovi.

Dobrá?

Tak tedy mohu jít. Počkat.

Přece mě nedecháte na holičkách.

Vyhledejte paní Lexovou, ta se snad nechce vdávat. A?

Ani zdání. Vladá, hezká, elegantní, rozvedená paní. Ty umíš tančit,

jak páni má. Najděte ji a jednejte s ní, ale to vám říkám, pouze obchodně. No

všem pouze obchodně.

Kde asi bude?

Tady, v čekárně.

Cože? To mě říkáte teprve teď? Jen klid, bál jsem se, aby vás radostí neradila,

Brtvice. Hned jí přivejte, víte přece, že naše věc spěchá.

Vyrostivá paní.

Všecko, kde jako na drátku dvorský potřebuje váš pozamek jako sůl. Musíte

však být velmi opatrná o vdávání ani muk a nezapomeňte chválit dítě.

Prosím, milostivá paní, prosím.

Chvali, dítě, chvali.

Prosím, jedračný, milostivá paní, prosím.

Pan Novárněk Morský, milostivá paní Kaolín, a pardon, Leksová. Prosím,

milostivá paní.

Milostivá paní, budu k vám upřímný. Potřebuji nutně váš pozemek, který

obsahuje Kaolín.

Váš situace je velmi vážná.

Co povídám za velký počet... lidských existencí. Božinku, ten váš chlapeček je

rostomilý. A už je chudinka s ty roteče.

Ty moje vláci tam mají ty.

Vy nemají mamintu, víš? A ty vláci?

Jako zhrvávička.

Ano? Ano.

Dobrá, už jedu. Ať pan doktor počká.

Velice vám paní mne omluví. Musím domů. Hoch mi stůl.

Chudinka.

Víte co? Já pojedu s vámi. No, proto se na něj musím podívat. Je pořád tak sám.

Jste velice lasková, milostivá paní.

Co pak se tohle dělá?

Co?

No.

Není to tak zlé. Teplota je normální. Tak a teď se podíváme do krčku.

Vyplázně jazyk. Jo, abych dostal po hlavem. Mirečku.

Tak, řekni hezky a.

A. No tak.

A teď začnu. Co?

Vyplázněte jazyk. Mirečku, abych to neřekla tatičkovi.

No, to je jenom malé nachlazení. Za dva dny bude mostrén.

Za týden?

Za dva dny!

Ne? Za týden!

Za dva dny!

Mírku, Mírku!

Za týden! Tak, a teď ještě předpíšeme nějakou medicínu, no a potom bude všecko

dobře.

Mirečku, co je ti?

Volíš mi něco?

Doktore, není to záškrt?

Ne, šnupavý tabák.

Hočiček je nemocný.

Ano.

Neposloužila by mu změna vzduchu?

Ne, spíš hrákoska.

To víte, matku nikdo nenahradí.

No a když zůstane dva, tři dny doma, bude zas všecko v pořádku.

Naspělnou, naspělnou.

Než se šňupnou. Ne, nech ty.

Ach,

to je dřina.

Kdy vlastně bude oběd?

Počkej, vždyť se dočkáš.

Kdy už to toulání přestane?

Chci snažit množstván z kapitálu.

Není na tom taková princezna lepší?

No, prostě.

Nemusí se o nic starat, obléká se do zlata, nemusí poslouchat hloupého

bratrance. Jížka se jí nepálí. Kropána!

Milostivá dovolí, abych se zdáril, že ano?

Devatenáctset... Třicet šest.

To je komedie z Pimperlaty?

Ne.

Loudkové divadlo.

Komedie z Pimperlaty.

Kolik pomocníků?

Dcera a synovec.

Dvě představení?

Dvě.

Co pijete?

Co pijete?

No co mám?

Nejčastěji vodu.

Správně.

Já taky.

A lidé, proč? Protože alkohol je metné lidstvo a snižuje lidi na úroveň

vopitce.

Rozumíte? Na úroveň vopitce.

Mojí protekci máte. A to něco znamená...

Co je tobě do toho, co já tady dělám?

Ty si hleď svýho tady, víš opět.

Tady jíš, nevzdělanče, na kolena!

My jsme tady s rybičkama na sebe sákali.

Ta zrzalá začala. A co ten kapesník?

Ona se mu spustila rýma. Takhle se zachází s pejskem, který stá 300 korun?

Tak ať mi naléze do vány.

Když se na mě nedívá, střílím docela obstojně.

A jak to vypadáš? Podrž mi to!

Takhle se reprezentuje starosta.

No, zítra mám dosta k svátku Flintu, tak... s ním musí umět zacházet a ve

fraku střílet nebo dům. Já vím, tatínku, ale co kdyby tě někdo viděl?

Nezapomeň, že jsi teď starostou, myslí na ženu a na dítě.

Surovče! To je z toho, že porád myslím na ženu, na dítě. Pro koho jsem se vzdal

kuzenářství, že tě to nebylo dost nobl? To nebyla tak velká oběť, bez toho jsem

vedla obchod sama.

Jo, ty jsi vedla obchod. Ano, já jsem vedla obchod.

A kdo to seděl celý den v kase a dělal cinklínk? Rukulýba, milostivá paní, má

poklona, úctivý služebník.

Má poklona, úctivá. Já tady.

Co sem lezete, když se tady rakčiluju?

Pane starosto, potřebuju razítko k úřednímu výkonu.

Na co potřebuje pan Pousek razítko?

Pani starostová.

Přijelo loutkové divadlo.

Dobrý den.

Dobrý.

To jsem já osobně. Vy? Já jsem si představovala divadelního říditele

docela jinak. No, snad u Loutkového divadla.

Já jsem to tak nemyslela.

Víte, já taky ne.

Pane řediteli, hrát s Loutkama, to musí být také uměnní, víte?

To bych řekl.

Škoda, že nejste ředitelem velkého divadla, který přijímá talentované

vnitřky.

Olela to?

Ne.

Kdybyste chtěla k divadlu?

Já zbožňuju divadlo. Je to tak romantické.

Romantické.

Ošklivá zrovna nejste.

Ale zůstaňte si raději pěkně v kanceláři.

Ale teď já nejsem vůbec v kanceláři. Já jsem starostová dcera.

Tak? Podržte mi ten provaz.

Pane řediteli.

Copak, slešnost starostova.

Nemohla byste podívat, jak to vypadá u vás za jevištěm?

Proč ne?

Třeba zítra po představení.

Ale teď táhněte.

Dovolte.

Provaz. Ale já už teď musím jít.

Sbohem. Sbohem.

Mirečku, co to drobíš?

My si hrajeme s koníčkem.

No počkej, až přijde tatíček.

Mirečku, hádej, co jsem ti přinesl. Já nic, hned přijel jsem do panáčkového

divadla.

Mirečku, slyšel jsi přece, co říkal pan doktor?

Budeš-li hodný, pozvu ti loutkové divadlo sem krám. A to ani nemůžeš.

Tatiček může všecko, co chce.

Ale musíš mi slíbit, že budeš hodný.

začíná naše první gala představení. Je to nádherná pohádková férie.

Vincenz na sedmi kráska, ale jak kašpárek čerta napálil. Jenom nic, pan

zbrojovníc. Za chvíli zavřeme pronávál pokladu. Prosím pěkně jeden po druhým a

za druhým. Netlačte se u těch dveří.

Kdo neviděl, neuvěří.

Kde najde vaše duše potravu a dítky rostomilou zábavu. To není klamaň, mám.

Přesvědčte se každý sám.

Krásná slečno, to se musí vidět. Ale děte, snad se nebudete stydět.

Konec než řeší si ckašel dostanu. A proto panstov z hůru dostanu.

Co zde uvidíte, životu je odkoukáno.

Písemné vám bude o tom potvrzení dáno významných kapací světového jména. Proto

honem dovnitř začala první scéna.

Jak si čert za lupem vyšel?

A kažpárek za ním přišel. Jak se čert za lupem schová?

tak slečna starostová s fejskem do divadla kvačí.

Pojďte honem, dochud místo stačí.

Rytířovám pěkně zavřeného, nic neruší mě naříkání jeho. Teď

zardousil černá moje ruka, teď rozkoš působí mi vická vuka.

Zjíň čarve, říkneš vzejde slunce rudely.

A mrtvá mrtvola jen z tebe způde.

O duchu zlý, jenž vládeš tmou.

Všetři mou duši nevinnou, proč lidíř má žár pekla dýchat, nech mě raději

na něho pykat.

Nás tvůj o milost marně kvílí, iť rušíš jen mou kratochvílí.

Nech si už svoje třesti blesky.

Zem krupobití, hroma bleský.

Zem krupobití, hroma bleský.

Ani hnout!

Oťkaž, párek, ten malý bloun!

Hned zhasnu ti života svící! A schovám se z Zaborovici!

Na tom nášem dvoře, všecko to krákoře,

jíte koho, jíte...

Ať je večer nebo ráno, já mám prostrav uděláno.

Nikdo mi teď nezabrání, bych se nedal...

Do smídání. No počkej, on ti to čert vykreslí.

Východětím do vás bude hlídat. Co pak nevidíte, že chci smídat?

kudlu do kmenu. Áchý, áchý, třikrát áchý, který do rebáka mě

nápí.

Sama voslava, sama paráda, když má mrznout, tak prší, když má

pršet, tak mrznej.

No, kdyček mi upadl.

Radilé, Mrška, prosím tě, pojď mě to pomoct, mě už bolejou se.

Tak kam já dal hlavu, když jsem kupoval ten statek? To je všechno pro Táně.

Uzenářovu dceru by si Dvorský nevzal. On si ji stejně neveme. Musí, potřebuje náš

Kaolín. Já jdu, jestli ho Táňa chce.

Táňa musí chtít to, co ti já dám. A pospěš si, čekají na nám.

Prosím tě, pojď mi zapnout ty šaty.

Tóninku!

Co?

Tak prosím tě, pojď už!

Štětina!

Já bych to nejradši prodal. Pozemek, statrek, všechno. To uzenářství, to byl

zlatej důl. Teď máš zase kaolíno. A kaolíno můžu cpát do bušku. Do níku?

Ať duša pospěší.

Ahoj.

Pozor!

Už jdou!

Vážený pane starosto, milostivá paní starostová,

jakož i spanilomyslená slečna starostová,

za své krátké působnosti získal jste si tolik zásluh

o město, že jste rozhodli věnovat i vám u příležitosti vašich cenných menin

čestní dárek.

I ptám se vás, co to as může být?

I ptám se vás,

co to as může být? To jistě neuhodnete.

Co to as může být? Pliň to!

Kutku, toť ona!

Vážení pánové, já bych... Okamžik, já jsem na něco zapomněl.

Touto puškou složil náš minulý starosta 97 zajíců.

Prvého na mezi pod lesíkem, druhého na pasece, třetího...

Okamžik, nemohl byste mě to dát písemně?

Vážení pánové, se slzama v očích přijímám tento vzácný dar, po kterém už

jsem dávno doužil.

Bolest.

Nesmírná bolest mě jímala, když jsem viděl švarný myslivce s flintama.

Ale teď je mi dobře. A co dím, teď je mi výborně. Kam oko pohlédne, všude

samá radost.

Proto bych chtěl s vámi zdvihnout pohár, pohár.

radosti a neskonalého vděku za tuto blaženou míli. Ale proč si dnes

připomínat smutné chvíle života?

Nehledejme štěstí tam, kde ho není.

Nestěžujme si život zbytečným trápením, kdyť našim heslem musí být

hladost! Hladost!

A pořád jenom radost.

Opatrně. Tak, je to dobrý.

Patinko, víte tohle?

Kdo? Pan doktor.

Tak se pojď podívat na princeznu, pojď.

Je tohle princezna?

Ano, to je princezna.

A je to paní, co tu byla včera, tak je princezna?

Kde pak?

A je tohle princezna?

Snad.

Mnohdy bývají princezny přestrojeny. Ty jsi princezna! Já mám takovou pohádkovou

knížku a ty jsi vymalovaná. Je tam také komík oj ty královský princ.

Přišla jsi taky sedm kopců a sedm udolí, než ti jsem přišla?

Ano, přišla jsem z bylky dálky.

Konec.

Pani starostová, rukuli vám, všechno je v nejlepším pořádku. Dvorsky měkne jako

máslo. Stačí jenom malinko ťuknout a pan Dvorsky upadne se štěceři do náruče. Vy

jen mluvíte a nejednáte.

Proč nepřivedete pana Dvorského, abyste podíval na nevěstu? Ale prosím, prosím,

jak se přejete, jen klid, já ho přivedu. Ale tak si myslím, že u vás by to bylo

přece jenom intimnější, to víte, domácí krpě domácí. A myslíte? Ale jak se jen o

tu dostat, aby muž nic nepozoroval?

Ne, pane starosto, na to musí být síla, svaly neskažený alkoholem, který dělají

s lidí v opice.

Pane Vestinský, jednu soudovku na pana starostu tadyhle, jo?

Čka svého, že mám ti dát, s nímž bych si chtěla zpívat a hrát, naloutet,

tančit, motýl chytat a jarní slunko společně vítat.

Vydej sem kluka, ať si tě vážím, za chvíli ho na pán by usmaží.

Usmažím se, popičím tuku a napřím sádle.

Těš se, ty kluků!

Pane továrníku, je tu pan Liška.

Kam jdeš, taty?

Hned se vrátím, hned se vrátím.

Tak si s ním hraj hezky, Mirečku, zatím, hraj.

Ne, tak se ražte posadit, prosím. Pan Dvorský nám ohlásil návštěvu. Pan

Dvorský? Jaká čest. Zajímá se o Táně, ale nikomu ani slova. Můžete se

spojenout, milostivá paní starostová. No vím, jste člověk střízlivý a spolehlivý.

A hlavně střízlivý. Musíte mě dohlédnout na Táně.

Po Tulio se tu opoutí tolik cizích lidí a takové mladé děvče hoří hned plamenem.

Teď toho mám dost.

Vaše návrhy jsou pro kočku.

Řekl jsem vám už několikrát, že hoří. Co?

Tady.

Řekl jsem vám už několikrát, že chci pozemek a ne ženu. Ale pane továrníku,

to je těžká věc. To víte, Pivoňková je bývalá uřenářka, ta bez přílažku nic

neprodá. Jsme vás čerty s tou vaší bláznivou uřenářkou.

Tak, teď si pěkně lehni. Ej, ta brinde na to musí dostat. Ale ta brinde na to

musí dostat.

Mirečku.

Teď už musíš stýmkat, Mirečku. Jak?

Tak vypravuji sama.

A jakou ti mám povídat?

O princezně, nebo o vdoličkovi, nebo o mařence, nebo o pelíkovi, holouce, nebo

o jeníčkovi. Já ti budu povídat o princezně, chceš?

Ano.

Konec.

Každý...

Děkuji vám ještě jednou, slečno.

Jak dlouho tady zůstanete? Do zítřka. Jenom do zítřka, to je škoda.

Proč? Chtěl jsem pana hoce požádat ještě o jedno představení. Mírek zářil.

Prostomilý chlapeček.

Uličník. Ale je to nejednitě.

Teď už ale myslím, dobrou noc. Dobrou noc.

Měl by vás někdo doprovodit? Ne.

Já se nebojím. Dobrou noc. Doprovinu vás alespoň ven.

Teď si půjdete jistě zatančit. Vane, dobrá kniha je vyměnější. Pošlu vám

zítra nějaké. Ale nekazte si oči, máte takové.

Dobrou noc. Dobrou noc.

Kdo je to?

Matahari.

Kuk. No, Kuk.

Můžu ti k vám přisednout?

Nevadí-li vám sociální rozdíly, beze všeho?

Vidíte, a to je starostová dcera.

Kdo jste, črve? To je pan Fousek, náš špístař.

A ochránce, slečný starostové, chce dotěrat si. Kde by špit se?

Pospěšte si, pane radní.

Už jdu, už jdu, pane starosto.

To je všechno kledba alkoholu.

udělat z člověka jen vopici.

Rozumíte?

Vopici. Vy ji vůbec nepijete?

Ne, jen vodu.

Ne, ne, ne, ne. No, prosím.

Platit. Hned, prosím.

Tak co, bude to?

Moment.

Vy přece patříte taky k obecní radě.

Samozřejmě. No a?

Jo, děkuju.

Pozor!

Co se mlezete, spropanej člověče!

Opice.

Konečně, kámo, nebo ne?

Dnes je krásná.

Že by člověk zmrzl.

Jakobych slyšela zdálý hudbu nebeských smer.

To bude ta turecká z vzpody.

Vy nemáte smizu pro romantiku.

Vám není nic svaté.

Nímová? Vy?

Ne, to nesmíte. A potom je sem vidět.

Promiňte, slečno, hned tu chybu napravíme.

Očkejte, táničko!

Slečno, táčičko!

Konec.

Konec.

Ubohý otec, byl to nás celý majetek. Co si teď počnete?

On ještě neví, ale tomu já už jsem zvyklá, bohatství chudobě.

Vy jste byla bohatá?

Měli jsme cirkus, koně, zvířata.

Vyšlo nás nejednou měli.

Princezno, nebuď smutná, dám ti svého slona. Máš tím se tři nohy, ale když ho

podepřeš o zeďme, upadne.

To dělá dobře po takové noci. Děkuju pěkně. Jak dlouho vám bude trvat, než si

postavíte nové divadlo? No čtrnáct dní jistě. Ale všechny ty peníze od vás

nemohu přijmout.

Tolik to nebude stát.

Ale... Strečku, ty ani nevíš, jak šli ceny nahoru.

Dneska čerta pod sto korun nedostaneš. A potom Evě schořily všechny šaty. Nebude

mít škůrá co na sebe. To si již postaram.

A kde vlastně budete bydlet?

Vy už se nějak srovnáme.

Ale jak to uděláme s Evou?

Tatínku, vypojíš Mirečkovi přání?

No a jaké pak přání? No protože jsem byl včera tak hodný.

Ty jsi byl hodný? No protože jsem neschořil.

A co chceš?

Pane Dvorský, snad by tu mohla slečna zůstat, nech se zařídějí. Mohla by spát

u mne, už kvůli Mírkovi.

No, podali souhlasit pan Kratochvil.

Děla bys Evo.

Printerna, zůstaneš to s námi?

Sežeňte slečně jak je šaty.

A ty, Mirečku, musíš být hodný. Ale ne tak jako dnes v noci.

To byl večí, ragas. Já jsem na... jsem si byl... kvůli těm hlavním...

No jo, anabstinent.

Jeho celý život jsem nepil jenom vodu.

Alkoholu jsem o ním nečíkal. A teď? A teď po kvartálu poletíte.

Toníku, nebuď na toho chudáka tak přísný.

Ako je pak chudák?

Piják je to.

Ale tatínku, vždyť on za to ani nemůže.

Vždyť já to taky tak ani nemyslím.

Ale příště, až budu mít svátek, pojede na dovolenou do

pralesa mezi vopice.

Co vy tady chcete?

Pane starosto, já jsem tady... Já jsem tady za účelem Kaolínu. Je to nějaký

způsob nechat mě tu večer čekat? Ale mladostivá paní starostová, to je těžká

věc. Pan Horský vykoupil pozemek i se statkem, ale...

Pesečný, Táně. Já nechci žádného pana Dvorského!

Mějte si ho vyspat!

Mějte si jeho kaulínu! Táně!

Neplač, dítě, nenařikej.

Vem si ten růžovej, tatínek tě nedá. Ty mlč!

Dvorský nepřišel bez toho jen kvůli tobě.

Nechce mít uzenáře tchánem, to je to!

Stalo se vám něco?

Dvorský povídal, že ten malej pustík by ještě ušelel, ale tu starou kačenku by

nestrávil.

Jsi Fr. David?

Ano, váše blahoradí. Ano, váše blahoradí. To je hezké o tebe, že jsi mě

přišel navštívit.

Přišel jsem k tobě vlastně o radu.

Miričku, budeme si hrát, ano? Ano. Pojď.

Včera byl u nás pan Dvorský. Tak?

Co říkal?

Nic, jen tak.

Poslouchej, chtěl jsem se tě něco zeptat. No. Dávej pozor.

Jistý muž miluje mladé děvče.

Snad by jsi zamilován, teda. Ale já, kdepak já zamilovám? Pořád mě nerušte.

Tak jistý muž miluje mladé děvče a neví, jak by jí to ukázal.

Gato, o čem jste mluvili s panem Dvorským? O čem?

Oničen. Není to on?

Kdo? Ten jistý muž.

Dvorský?

Tohle na mě nechtějí vědět, jsem přece džentlmen.

A tak mě řekni, jak svý má nakloní.

Přeci musí poznat, co?

No.

Koupí květiny. A teď v zimě květiny.

Podívá se jí do očí a vezme jí za ruce.

To se mi nehodí, ona je totiž trochu romantická. Kdo, já?

Ale o tebe pořád neběží. Ano, o všem.

Kdo myslí dnes na romantiku? Tak prosím, jsou ještě takový lidé na světě. No jo,

ale to jsou jenom výjimky. Dnes má každý plnou hlavu noviny.

Příjde ten nemáčík.

Sbohem romantiku.

Haló, haló, je ta Dvorský starší?

Tady je Dvorský mladší.

Počkej, princezna ti chce něco říct. Princezna?

Aha.

Haló? Pane Dvorský, chtěla jsem vám jen říci... Vidíš, netroufá syna tačinka,

vidíš.

Chtěla jsem vám jen říct, abyste přišel v čas k obědu.

Tak prosím.

Víte, jde o Mirka a o dobrý příklad a... A

nesmíte číst přídle noviny.

Aha, dobrá.

Slibuji tedy slavnostně, že nebudu číst přídle a že přijdu v čas.

Nashledanou. To je novinka, tak ty se sožením.

Hlouposti, to byla nová vychovatelka. A princezna.

Příteli, pozor na trůn.

Nesmysl. Řekni mi raději, co soudíš o moje záležitosti.

Jako tvůj právní zástupce ti musím říct pravdu.

Jsi ve velmi špatné situaci.

Dodávat musíš, nechceš-li platit velké penály.

Bylo by také hříchem zavírat dnešní vizérný továrnu, která prosperuje, má

objednávky a v propouště dělnictvo. Co si mám počít? Všechno jsem už zkusil.

Ten tvůj pan Liška je ostrel, chtěl mě oženit.

To není tak špatný nápad.

Liška jistě ví, co chce.

Dvě dítě bez matky, jistě ji osamělí, přepracovaný. Měl by se složení. Vím,

vím, neříkám ne, ale Pivoňkova dcera je ještě dítě. A já potřebuji pro svého

synáčka matku. A o té druhé rozvedené paničce radě ani nemluvím.

Povrchní, ješitná, sobecká.

Ne příteli.

Koupím pozemky, zaplatím každou rozumnou cenu, ale ženit se nebudu.

A nemůžeš dovážet Kaolin od jinů? To už jsem se o to také pokusil.

Jenže doprava je tak dráž, že bych nemohl konkurovat. Máme tedy ještě

poslední možnost.

Diplomatický zákrop.

Vezmu si tu rozvedenou paní sám. Výborně, jen s jíbem.

Sám na paškál. A tak.

Jsem přece specialista v zacházení s hezkými a zhýčkanými ženami.

Usmíváte se?

Ještě víc?

Pořád se na mě zlobíte?

Hrozně. Škoda.

Co vás to napadlo, chtít mě políbit? Je to něco zlého?

Když někomu dovolím, aby mě políbil, tak to musí vypadat docela jinak. Já vím,

romanticky. Víte, já jsem docela jiná než jiné dívky. Jsem pováhá hloubavá,

někdy zádumčivá.

Hloubavá. A zádumčivá. Mnoho přemýšlím. To je právě ta chyba.

Ne, viděla jsem jednou film, myslím, že v tom hrál Ferdeň.

To byla romantika.

Muž s černou maskou se v noci plíží do pokoje kontekstu.

A políbil jí?

položili na pokrytu k dětiny, Milo se na ní podíval a pohladili po vlasech. A

ona? Ona spala. Totiž, ona jen tak dělala, jako že spí. A druhý den ho pak

polidla sama.

A jak on se dostal do domu?

No, nechala otevřené okno na znamení, že smí přizůst.

A smí?

Mí. Měli otevřené okno.

Ale teď už musí jít.

Bohem. Bohem.

Hloupavá.

Zádumčivá.

To jsem se lekl.

Poklena. Dobrý den, nebyl tu Mirek a Sešnéva? Ne, jste tu ještě nebyli. To je

škoda, měl jsem právě kdy. Pane Dvorsky, rád bych se vás na něco zeptal, ale

nesmíte se zlobit. Prosím.

Představte si, mladé děvče miluje jistého muže.

Kdo je to mladé děvče?

To já vám nepovím.

Je to má příbuzná.

Příbuzná? Ale je docela zvláštní. Je docela něco jiného, než u ostatní

děvčaté. To jsem už pozorován. Že ti neznáte?

Ne, ovšem, že ne.

Je, abych řekl, povaha hloubavá a někdy i zádomčivá.

A myslíte, že mne, tedy, že toho jistého muže má ráda?

Určitě, určitě. Na své radu.

Hráře.

A nechám v noci okno otevřené.

Kde je slečna Eva?

Je na procházce s Mirečkem.

Pane továrníku, mám tu týdenní odpočet.

Tak pojďte k raportu, pojďte. Prosím.

Co pak je to?

Mírek tento týden nic nerozbil?

No, co tomu říkáte, pane továrníku, jak se Mírek změnil?

To děvče je učiněný anděl. A jak to s ním umí?

Nepřeháníte trochu?

Jo, že přeháním.

Klenot je to.

A jak je hezká. Máte pravdu.

Totiž... Tak důkladně jsem si ještě neprohlédl.

Nám nemůžete dát, pane továrníku.

Já se v tom vyznám.

Ženskou poznáte nejlíp, když ráno vstává. To je každá neupravená,

rozcuchaná hambaste podívat. Ale slečna Eva, ta je ráno jako

motýlek, jen roztáhnout křídla a zpívat.

Motylkové přece nespívaj. No tak teda.

A jak jsou daleko ti dva s divadlem?

Už budou hnedle hotový, škoda.

Škoda. A má slečna, co potřebuje?

No ovšem.

Snad byste mohla koupit starému Kratochvílovi trochu tabáku a jeho

synovci krabičku cigaretu. Prosím.

A nějakou maličkostovou vašemu motýlkovi, coť nějaké květiny.

Prosím, pane továrníku.

Ano ne, to by se snad nehodilo.

Ano, pane továrníku.

Tak mladá krásná žena nemá přeci zapotřebí vrátit si v dovce.

Je to hezký člověk, a to víte, doktore.

Umínilý si žena něco musí prosadit svou. Dejte ty růže do vázy, prosím.

Milostivá paní, měl bych pro vás upřímnou radu.

Dejte vodu do vázy, prosím. Do téhle vázy? Ano, do té vázy.

Jedná se totiž o to.

Znám Dvorského už dosti dlouho a... Studenou nebo vlažnou?

Studenou.

Dvorský je mým přítelem. Chcete-li u něho něčeho dosáhnout, musíte jednat

docela jinak.

Mohl byste mít pravdu, snad jsem nevojla dobrou taktiku.

Marie.

Někou nebo tvrdou. Co?

Vodu. Vědeš už.

Násilím u něho nedosáhnete ničeho.

Pokuste se raději získat si jeho přátelství.

Líbí se mi a musí si mě vzít. Jinak pozemek nedostane. U Dvorského

nerozhoduje obchod. Musíte postupovat pomalu, diplomaticky. Oženit se musí

tak, jako tak.

Myslíte? Prodejte mu pozemek bez podmínek a výsledek se jistě brzy ukáže.

Snad máte pravdu.

Za několik dní pořádá dvorský večírek.

Jistě pozve i vás. Při této příležitosti bychom se mohli definitivně rozhodnout.

Něco na tom je. Myslím, že se budu řídit vaší radou.

Žatyněk Vltrchilová zůstaneš tu po škole, protože se nenaučila úlohu.

Prosím, pane učitej.

Kdo ti půjčil moje pero?

Kdo si vzal ty brýle?

Takhle se zachlází s mými věcmi, ty... Mireček nevěděl, že si je nesmí vypučit,

pane kolego.

Tatínku, pojď se dát na školu. Ale tatínek nemá čas, Mirečku. Tatínek nemá

nikdy čas.

Například si dává šápový cukr za okno, abym jen měl, a ten, kdo mě má, nemá

kdy.

Mirečku...

A co se teď bude mu učit? Ticho! Vy tady učíte! Proč se náložíte?

Teď si zůstaňte teplý hodinu po škole!

Mám pravdu, pane Pols.

Musíte se mu víc věnovat.

A vy na něho musíte být přísnější, slečno. A nařezat mu, když si toho

zasluhuje. Já?

Vy jste přeci jeho otec. Já? Já ho mám být. To mě radíte vy?

Já vám nic neradím. Vy jste ho chtěl být. Ne, ty.

Ne, vy.

Ty hlambahára, ty jako malé děti. Za prasnou píšete stokrát vol, musíte mít

rádě ráda toho parisného panu učitelí.

A to ti povídám, ať se mi to víckrát nestane.

Plotivá paní, už se na mě nezlobí.

Přestaň. Můžete ještě jednou poslouchat, zadmeř mi, tak tě Jak si jen může

milostivá paní myslet něco takového? Já nejsem tak rapinovaná jako ta

komediantka. O kom to mluvíš?

Ach, člověk slyší ta pšelicos, ovšem jen klepy, ale přesto... No co jsi slyšela?

Pan Torsky má ve své vile nějakou kolediantku.

A jejího oce podporuje penězi. Je to klid docela hezké děpče.

Ovšem, milostivé paní se nemůže rovnat.

Taková trzos.

Já chci, aby ti v tomu advokátovi nesedla nalep siho sladkými řečmi.

No počkej, ale na to kvítko se půjdu podívat.

Tak, pana továrníka vystěla, ty komediantko.

Galán od houpaček, ti není dost daflý, co?

Ale dovolte mi rozpadně, jak já k tomu přijdu. Ale koho jiného tady mám při

ruce? Já ti dám pana továrníka, ty cikánko jedna. Kde u vás cikánka? Já

nejsem žádná cikánka. Nekřič na mě. Kdo křičí, vy křičíte.

Komediantko, cikánka, ty cikánko.

Prvně něco menšího, to by bylo škoda. Honem, nestuji.

Bylo si já, paní, všetkým v nejlepším pořádku.

Dvorský, změklý jako máska. Vy se ještě odvažujete sem chodit, vy?

Nemehlo jedno. Už jste venku!

Platím.

Mám jednu celodost.

To by byla jedna korunka, prosím, a první skládka, ta demolování od 750, tak

to by bylo 1,50.

Já děkuji.

Pěkně vyvláděl, Jence, je pravda.

Ještě dneska mi straší v hlavě.

Straší ti?

Straší. V hlavě?

V hlavě.

Poslouchej, chtěl by jsi si vydělat hodně peněz, nebo bydl by jsi z nový

listiny udělat starou?

Nic nechtěj ho, když potřeboval být něco tajnitelnýho, to straší teď. Co vás dá,

pano, už to začíná.

To začíná. Duch se probudil.

Bylo na čase. Tady se podívej.

Nás do mě straší. Má smysl.

Fousek našel tu listinu na půdě. Přečti si to. Zase ten Tarzan? Rytíř bez hlavy.

Princesna bez nohou. Děj.

Někdo si s tebe udělal dobrý den.

Prosím, prosím, nemusíte se omlouvat, slečno. Slyšel jsem sám, že hoří. Můžete

mi už dát tatínkovi pusu?

Mirečku, nezlob.

Je to pravidlo hry.

A to by se mělo dodržet.

Já si mu dáš tatínkovi pusu, tak se loupá hucla.

Uličníku.

Pane Bolstí. Vím, co chcete říct si, ale všechno má své meze.

Ovšem, máte Mírka ráda. Skoro bych mu záviděl, kdybych nebyl jeho otcem.

Ale pro toho nemusíte být. Jsem napřísnější než na něho. Myslíte, že

jsem s Kaolím?

Jsem trošku nervózní, starostí s továrnou a... Ale to vás nemůže zajímat.

Měl byste si odpočinout.

Někam odjet. To je výborný nápad.

Možná, že se někam rozjedu. Ale ne sám.

Vezmete Mírka sebou? Mírka?

Ne.

Někoho jinému.

Nejsem přece jenom otcem.

Ale musel by to být někdo, kdo je jiný než ostatní.

Musel by mít povahu hloupavou a trochu záručivou.

Nevíte, kdo by to mohl být?

Haló, ano.

Pani Leksová.

Výborně, konečně se umoudřila. Dobrá, přijdu hned.

Sečného, musím bohužel odejít na celý den.

Hroznič. Hm, to je rostomilý obrázik.

Vostuda je to.

Jo, hrozno.

Co vy tady vlastně děláte?

Hned prosím něco vyřítím své poslání. Co? Své poslání.

Nekřičte na mě.

Já tě líbu, ale pane Pivoňko přišel se vám dát dobrou radu. A vy mně? No já

vám. Prosím.

Prosím.

Radšte se posadit.

Jo, to je drzost.

Prosím.

Pane Pivoňko, my všichni víme, že jste se vzdal obkol jen velice nare. Co mám

do toho? Radšte se posadit.

Vy si teď hrajete na soukromíka, ale v srdci, v srdci jste zůstal poctivým

muzenářem. Udělej, moje paně. Tatu není a proto si můžeme říct pravdu do očí.

A jo, no ono na tom něco je.

Když vemete takovej páreček, všímost udírný, ono je to nadejchaný jako

nemluvňátko. Nebo vemte takovej suc, ono se to třese, až je toho člověku

líto. Můžu, milost, paní, ukrojit o dvě deka víc? Pardon, pardon.

Mám prýma nožičky.

Telecí nožičky.

Vidíte, vám pomůže jen strašidlo.

Co blázníte? Prosím, daražte se obtěžovat, hned vám všecko vysvětlím.

Pan Dvorský chce od vás koupit statek i se všemi pozemky a vy mu nechcete

prodat. Já chci? Totiž vaše paní mu ho nechce prodat a proto vám tu budu za

mírný poplatek strašit tak dlouho, až jí to pomrzím a prodá statek bez slečný

dání, o kterou Dvorský nevstojí.

Což dlouho jede?

To není špatný nápad, jako s tím strašením. Aha.

Výborně, vaši klanář Bobovo.

Pusíte se tu jako domácí strašidlo. A má paní bude ráda, baví-li jste statku

Bůbe. Dvořský zaplení hotový, jo?

Já si zase otevřu úřenářství. Já k vám budu půjdit nakupovat.

To bych chtěl více. Tak co, kdy se do toho dáme, pane starosto? Třeba dneska.

V noci? Nebudete se bát? Dovolte za peníze, nikdy.

A co budeme dělat? No to ještě nevím, víte, ale u nás tu mě vidí taková stará

vykládečka karet. Skoro čarodějnice, no tak snad ti něco poradí. Skoro

čarodějnice? Skoro.

No tak dobře, já nechám otevřený okno u kanceláře, ale jak vás poznám? Já budu

nápodobit hlas nějakýho ptáka. Třeba pularda.

No, pularda zrovna. Řekněme sejčka. Jo.

To není sejček, to je jako když jede vlak do tunelu. To musíte tak...

Tohle je jako o zabíjačce.

Tak co bude? Bude vlak anebo zabíjačka? Zůstaneme při tom, sejčko. Na shledanou,

pane starosto.

Na zdal, na zdal, strašidlo.

No počkejte.

Pokojně. Dvojí zákazníci počkají. Dokážeš, Lím, že budeš moci do čtrnácti

dnů dodávat. To přece nemohu.

Ale budeš moci.

Lexová povoluje, už chce prodat.

Výborně, to jsi provedl znamenitě. S ženami člověk musí umět jednat. Ty bys

to nedokázal. Myslím, že ne. Jsem spíš pro povahy hloubavé, tak trochu

zádumčivé. Ale buď opatrný.

Nebo si to, Lexová, ještě rozmysl. Pozmi několik přátel, uspořádej večírek s

hudbou, šampaňským. To takovým ženám vždycky imponuje. Já zatím připravím

smlouvu a uvidíš, že podepíš.

Výborně, tak to oznámím hned zákazníkům. Nejlépe bude, rozjedeme-li se do Prahy

hned. Ústně se taková věc mnohem lépe vyříká.

Vy tady vychováváte Mirka?

Dělám jen společnici prozatím.

No, to znám.

synáčkovi společníci a tatičkovi Milenku.

Dovolte?

No, vlastně na to ani tak nevypadáte.

Pak ale tedy Dvorský lhal.

Pan Dvorský? Říkal mi, že nejste jen společníci jeho syna.

Dvorský si mě chce vzít, ale nemohla jsem se rozhodnout. To víte, doved

dítětem. A pak...

Myslela jsem si, že se zajímá jenom o můj pozemek s kaolinem.

Ale teď vidím, že mě má opravdu rád, až mě chce s vámi dohnat k žádlivosti.

Mluvil s vámi o lásce?

Tak vidíte.

Chtěl jenom, abych žádlila.

Nebo snad jste si myslela, že si bohatý továrník vezme chudé děvče? To se děje

jen v románech, holčičko.

tak už spí.

Pomodlí se hezky a spí tak.

Já neštím se s princezní.

Jestli se hned nepomodlíš, princezna odejde a už víckrát nepřijde.

Tak to já se radši půjdu.

Zajíček. Malinko.

Co máte na strašení?

Bohužel nic.

Vždyť jste říkal, skoro čarodějnice. Jdla doma. A co budeme dělat?

Co

je

to? To je strašpitel.

Teď já jen vystříhnu díly na oči a pusu. Ne, ne, ne. Ne, to by bolilo, to by

bylo. Pojďte, pojďte za mnou.

Podejte mi ruku.

Pane Liška, pořádně jí viděste.

Slečno, Evo.

Prosím. Tady jsem vám něco přivezl.

Šaty. Prosím, oblejkněte si je dnes večer. Chtěl bych, abyste byla ze všech

nejkrásnější. Přijde také paní Leksová? Ano.

Doufám, že se spolu ztřátelíte.

Dnešní večer je pro mne velice důležitý.

Chci se totiž letováš večer.

Ale teď už musím jít.

Tak.

Nasleduj.

Prosto, milé šatičky, ty vám budou slušet.

Ale co je vám, děvičko?

Takhle se tváří nevěsta?

Nevěst?

Blázinku, je to sice tajemství, ale já bych to do večera nevydržela.

Dnes večer se zasnoubí pan továrník Jan Dvorský s paní Lekcovou.

Nesmysl. S vámi se zasnoubí, ty šaty... Ty šaty si mám obleknout, aby paní

Lexová žárnila. A spíše svolila k snědku. To není možné.

Ale já jsem se přesvědčila, že bez mezi paní Lexovou a... Já mám být jenom

dějičkou. Ta namalovaná piplena!

Nemožné by to bylo.

Pan Dvorský potřebuje její pozemek.

Ale to vám říkám, ty šaty mu vrátíte?

A na slavnost nepůjdete.

To by tak hrálo, ještě té napoukané krůtě pomáhat.

Půjdu na slavnost, paní Tom.

Chci vědět, jak půjde daleko a potom udám lekci, že nemůže ve stresni urážet

děvče jenom proto, že je chude.

Nemohu tomu uvěřit. Věřte tomu, paní Tom.

Bohatý továrník a chudé děvče.

To se dějí jen v románu.

A tak se zase končí jedna kapitola románu. Myslíte, že se vezmou? A

nejlepší přitom je, že z přitomých vůbec nikdo nepuší, co se zde vlastně děje. Že

Dvorský se chce zasnovit s paní Lepsou. Já to pozoroval. Víte, co se děje v

dnešním pokoji?

Podpisuje se svatébní smlouva.

Kaholín kontra Dvorský. Milostivá paní je ochotna podepsat. Ale jen kvůli vám,

pane Dvorský.

Tady, milostivá paní. Tady, prosím, paní starostová, stašíš krputí perem a zítra

dostaneme peníze na dřevo. Ne, já nepovolím. Buď si vezme statek i táňu,

anebo nic. A už do mě nemluvte. Na mě neplatí ani strašidla, jak už jste

poznali. Ale Dvorský se ženit nebude. Já přece vím, jak se namahá Leksová. Nic jí

to není platné. Dnes je dokonce u něho na večírky. Cože? U něho je večíreka nás

nepozval? Tady to vidíš.

Proto jsme investovali do kariéry Táně tolika peněz. Proto jsme prodali

uzenávství a koupili statek. Proto jsme si najmuli tohoto nemožného člověka,

abys prositkla snětek mezi Táně a Dvorským.

To vedle. To dělá to noční čekání.

Kejcháš ze sympatie, viď? Já jsem tak nastydla.

Panatel každou noc při otevřeném okně.

Opravdu?

A ty pak máš to okno?

Kdo mním patře? Je.

A já lezl do přízemí.

Dívala jsem se dlouho na tvoji nešikovnost, ale teď je konec. Teď vezmu

štěstí své celé sama do důmky. Dnes se oblekní, půjdem ke dvořskému. Ať se

jmenuji třeba Lišková, nevrátili jste Táně jako snoubenka.

Já jsem tak nešťastná.

Teďka v zimě kdepak u náše, ale pěkně půjdeš na slavnost a já přijdu za tebou.

A až budou všichni pohromadě, tak zahraješ tuž na klavír a já tě veřejně

políbím. A pak nám maminka musí dát požehnání, poněvadž budeš

kompromitovaná.

Kompromitovaná, to bude romantické.

Nechteš lít semou, zůstaň doma, půjdu s táňou sama.

Milostivá paní, jsem vám opravdu vděčný, že mi prodáváte pozemky bezpodmínečně.

Malou podmínku bych měla, ovšem docela malou.

To je to, co vy myslíte, pane doktore.

Pan Dvorský tu má takovou komediantku. Ta musí jít domů.

Cože? Eva Žemá?

Prodávám pozemek jenom z ohledu na vás. A z ohledu na vás nemohu trpět, aby tady

to děvče zůstalo. Proč?

Protože pase po vašich penězích.

To je poněkud silné, milostivá paní.

Zbláznil ses?

Tvá továrna dělnící?

Teď je mi všeho stejno.

Začnu třeba znova, jako kdysi, ale s tou komediantkou, milostivá paní.

To je příliš vypočítavá, než by si vzala chudáka.

Ostatně, ona už ví, že jste na mizině.

Přesvěžte se s nám.

Máte milostivá paní, pan Dvorský má hosti, já nevím... Ale jď děláte!

V ruku líbám.

Hned to začne, Táníčko.

Jedně se posaď, zahraješ tuž a já upozorím hosty. Já už se tak těším.

Pozor, maminka.

Pani starostová, jaká čest a jak dobře vypadáme.

Přibrala jste nejméně čtyři kyla.

Jenom dvě a půl, přesně na déklo. To víte, já mám váhu ve vodu.

Toníku!

Slešla jste nám vystrojila.

Pan Dvorský je přece jenom kavalýr. Nechá si moji žárlivost něco stát.

Přeji vám pana Dvorského zesadke, mě nezajímá.

Vás nezajímá? Na krk byste mu vlezla, jen kdyby vás chtěl.

Mýlíte se, mě nemůže zajímat muž, kterému se líbíte vy.

Drzá jste taky.

Prostě od něho přijala ty šaty, když vás nezajímá.

Čím jste je zaplatila?

Jeho vám je snad koupil váš znešený tatiček, zastupnit z panáčkového

divadla?

Vy mě nemůžete urazit.

Co stojí ty šaty se vás stám? Co stojíte vy sama?

Co to stojí, zmiziteli otuťví, komediánská princezno?

Nenamáhejte se, půjdu sama.

Nehodím se do vaší společnosti. Zečnojevo, rád bych se vás na něco

zeptal. Chcete se stát mou ženou?

Nezůstanu ani v stařinu ve společnosti takové komediány.

Evičko, chceš být mou ženou?

Ne. Proč ne?

Protože se k vám nehodí.

Komediantko!

Všichni jste stejní.

Čest chudyho děvčat vám niží.

Jen ji nechte, pan Edvorský, ona má pravdu.

Komediantky se nehodí do naší společnosti. Do naše Táně například.

Táníčko!

Táníčko!

Táníku, jdem domů. Já má rynka. Myč a pojď!

Hodem tuž, nech maminka odejde.

Dobře, ale napřed ti utřu slzičky.

Vy jste snoubenec slečny Tání? Jsem. O tom bych musel jako otec něco vědět.

Snad bych vám mohl něčím pomoci.

Jsem vám k dispozici, pane.

Odcházíte tedy, protože víte, že jsem ruinován. Vy jste ruinován? Ovšem,

vyhodil jsem paní Leksovou. Výborně, výborně! Není to tedy pravda?

Co? Že si chcete vzít Leksovou.

Prosím vás, kdo vám napovídal ten nesmysl? No proto přece Eva odešla.

Odešla proto, že ví, že jsem na mířině. Pane Dvorský, jsem ve vaší rodině už

přes 20 let, tak si snad smím něco dovolit.

Pane Dvorský, prohlašuji vám slavnostně, že jste osel.

Dovolte. Eva odešla, protože vám měla sloužit zavnadidlo, do kterého se

zakousně Lexová. Eva odešla, protože je věčná škoda, aby dávala svou krásnou

čistou lásku muži, který to s ní nemyslí vážně. Vždyť se mi přece požádalo ruku.

Abyste vzbudil v paní Lexové žádlivost.

Nešťastná ženská, vy jste to hezky zašmodrchala.

Teď musím hned za Evou.

Nenamahejte se, divadlo odjelo.

Tak.

A co teď? Jo, to já nevím.

Leda, že byste měli cestu do Sedlic.

Taková ostuda! Říkám ti, že se dá spíš rozkrajit, dojít víc, než bych povolila!

Márenko, no takhle mluví žena starosty, že se nestydíš! A když toho nedáte, tak

zapnu utopina!

Počkám si tady, až budu plnoletá! Hamedy, ani do rodiny nikdy!

Že se nestydíte, paní starostová! Vás nemůže slušný člověk poslouchat ani za

dveřmi! Já nejsem komediant, ale umělec a civilu mám docela jiné zaměstnání.

Inkognito. Okamžik. A čím pak je pan umělec?

Dovolte, abych se vám představil.

Ferda Sekanina, nezaměstnaný štukatér.

Štukatér? Ferda Sekanina. Okamžik, ještě než omdlíte.

Prosím, paní Tchýně.

Prosím.

Pojď, až si Táně nemůže vzít komedianta, dohodl jsem se ráno se svým advokátem.

Dnes po svatbě prodáme Dvorskému statek a založíme novou firmu, kaolínové závody

Dvorské a Sekanina. A pan Dvorský o tom ví?

Advokát už za ním běhá se sloubou.

Toníku! Teď navždy minul černý sen.

Chci zase jednou přešťastem u nou tvých své písně pět. A smát se bude celý

svět. Nech planých slov, nechci tě znát.

Ať říkaj si, že máš mě rád, nevěřím ti.

Co mě teď bývá?

Kyspová tak hloubavá a trochu závimkšivá.

Devičko, ptám se tě naposledku.

Chceš se stát mou ženou?