Original subtitles

za poslední městská vstoupa také spotřeba místních prostředků. No to si

zřejmě staniční sestry dělají zásoby.

Od 1. do 14.

července se bude malovat přízemí s ambulancí, další 14 dnů první patro. V

srpnu přeje na řadu druhé patro, byty lékařů a laboratoře.

Podrobný rozpis vám ještě rozešlu do všech oddělení, jenom vás prosím, abyste

včas v létě naplánovali uzavření jednotlivých oddělení.

Já nevím ještě, jak zajistím úklid. Ředitel se mi už zase nemůže poskytnout

žádnou výpomoc, tak já nevím.

Z technické zprávy mi sdělili, že se musí lakovat všechna zevní okna, a to v

září při plným provozu. To je zatím vše. Další hlášení, prosím. Genetická

konference nám začíná pozítří, co?

Zítra, pane profesore.

Lord Marlow přiletí dnes odpoledne, podařilo se nám v Alkronu sehnat pro

něho apartma, výbor bohužel trošku zklamal, no a profesor Steinheuser

přijede zítra ráno vlastním vozem z Jimichova.

A souduch Lysenko přijede kdy?

Přijede i Lysenko.

Já zahájím konferenci s tručným uvítáním, vlastně s zastoupením pa

profesora, který si nepřál. Hlavně referát má doktor Hahn, ten by měl

mluvit po mně.

Uděláme si malou spoušku, jsi už připravený?

Asi deset let.

Výzdoba kliniky pokračuje dobře. Děkuji.

A jak se daří, pan voci?

Pořád se s těma infarktama straší a zatím kam se na vás hravou infarkty.

No, taky na nás čekají.

Já osobně je nepocenil.

No, a těší mě, se vám daří dobře. Mně je dokonce výborný, prosím. Ale táto, víš,

že jsme všichni pověrčiví. No mi ne, to ty jsi asi pověrčivá, u mě se ulejvá, že

jo? Ani doktorka je velmi svědomitá. Rád slyším.

Co z toho můžete jít, jo?

Do kterých nelitujete?

že jsme vás převezli sem místo do stanopsu? Vůbec ne.

Já totiž nenávidím protekci.

Jestli tam chtějí zůstat na obě, tak to měli vzkázat.

Mohli jsme si aspoň skočit na párek.

Já se z celý konference nejvíc těším na angličtinu pana docenta.

Tenže on se s ní stejně všude protlačí.

Doufám, že jsi se včera večer bavil dobře.

Tak jak jste se vyspal? Špatně, ten salát mi dal. Já myslel, že mě to

roztrhne. Kdybyste nemluvil, celou noc jste chrápal, já jsem nemohl vůbec

usnout. Nemůžete mu dát něco proti chrápání? Pacienta, dokonce týdne

probustíme.

Opakovali jsme všechny testy, byly úplně normální. Jo, a něco předepíšeme domů,

to prostě dívám tedy nevyhodí. Pan Fabián byl před třem dny přijat

prožličníkovou koliku.

Kolitiázu má už několik let, poslední záchvat si vyboral vlačským salátem.

Zdá se mi trochu subjektivní, ale nic tam nehmatá.

Mililubin neměl po přijetí v séru zvýšený a moč byla taky celkem

negativní.

Pusť se ma domů.

Práca, že? Ne, to nejde.

Děcko mám choré. Ale to byste si to moc pohoršil.

Pane asistente, už jsem to všechno pro vás zase stavil.

Až potom, pane Hino.

Dobrý den, pánové, jak se máte?

No, my se máme dobře. A jak se daří vám?

Josef Zima, jedna sedmdesát let, dementní sklerotyk po infarktu. Co jste

to říkal?

Že jste chlapík, pane Zima.

U paní učitelky se hemogram zlepšil, má už 3 miliony 8... Krásná lvice už tě

očekává. První mě zradila kvůli Divišovi.

Uviděla ho a... Pozor u Prokopy, už něco tuší. Tíhá na každý slovu.

Já se jí nedivím. Já bych taky dnes zaklepal bačkorama.

Na to radši nemyslím.

Odspospícháte domů, paní Lysá?

Ne, ne, totiž ano, totiž já nevím, pane docente. Tady zkoušíme ten nový preparát

ze SPOFy. Bolesťi jsou menší, ale hybnost už se nedá výrazně zlepšit. Tak

co dělají klouby? Furt stejně, pane doktore.

Stejně. Ale včera jsme zase měli krupičnou kaši, už po druhý v tomhle

týdnu.

Jak se cítíte, paní Zemková? Jak bych vám to měla říct?

Cítím se líp.

A necítím se líp.

Jak se toveme, pane docente?

Dýchat.

Kdepak jste byla ráno, když vás sháněli na sedimentaci?

Sháněli mě nikde. Ale jo, sháněli.

Byla na záchodě celou dobu. No, dneska jste byla na záchodě, včera jste se zase

nasnídala, vy se někdy chováte jako maliči, tě léněte si. Co mi vlastně je?

Infekce. Ale tomu výhod nevěříte.

Vy nevěříte už nikomu o ničemu.

To, že jste přestali věřit...

Konec.

Já už jsem stará teď. Já vážně nevím, o čem pořád mluvíš. Já jsem teď mluvila o

tvý Jiřině.

Přestaň! Co blbneš?

Řekni mi pravdu.

Tak prosím, já ti řeknu pravdu.

Možná, že je to nesmysl, ale je to tak, jak si myslíš.

Chceš si ji vzít?

To nevím, Marie, ale na tom snad nezáleží.

Máš pravdu.

Na tom už vůbec nezáleží.

Nebudu ti už otravovat život.

Máte dnes službu?

Ano, mám.

Já jen tak.

Od šesti budu v laboratoři.

Pane doktore, tady to je.

Všechno vám vysvětlím, že bychom mohli nerušit. Ale pane... Já mám dneska

službu, nemohli bysme to nechat na jindy. No jak si přejete, ale dovoluji

si vás upozornit, že v těchto dnech vstupuje Mars do stavení raka.

A to pro mě něco znamená?

No, vy jste přece rak.

A co Mars?

Mars je zlý.

Děkuju vám.

Vizantky.

Ježíš, paní doktor, to je přeci krev. To už se dneska pracuje v glaze rukavička.

Nechcete? Paní doktor Nováková jich koupila celý tucet pro někoho.

Rozejděte se, prosím, ukázněně do svých pokojů, ano?

Zavolíte rychle chirurga.

Pozor, sakra.

Bude se to muset šít.

Takhle jsem je našla, takhle jsem je našla, ty dva. To jste udělali!

Proč už tady nejsou?

Kde je to, Marie?

Čtvrté mezi Žavří a Neřvitolík.

Tam jdeš?

Na chirurgii samozřejmě, podívat se, jestli je všechno připravené.

Zase doktorskej pech.

Já znám případ, kdy pacient s podobným poleněním dojel na kole z hospody až

domů.

Josef se zřejmě zhroutil v šoku.

Já byla jen o pár metrů dál.

Neměli bych tam byla, strčila hlavu. No, to už se bohužel nestalo.

Ale možná, že smrt nastala v okamžiku, kdy došlo k fibrilaci komor.

Nemusíš mě utěšovat.

Kolik se to asi stalo?

Přibližně kolem sedmý.

A od půlpátý s ním nikdo nemluvil?

Zmizel na inspekčním pokoji.

Našla jsem ho, vlastně je něco po sedmý.

Asi za ním někdo přišel na inspekční pokoj.

To tady asi budem čučet až do rána.

Když si představím, že náš stalej tady vůbec nebyl a už ho vyslíchají přes

hodinu.

A divte se.

Skoro nikdo z nás nemá pořádný alibi.

Například mě se byl nahoře a študoval.

Většina z nás ho jistě potřebovat nebude.

Ty si vážně myslíš, že vrach je někdo z nás?

Asi jo.

Han v poslední chvíli asi něco psal, protože na sebi dožil rozšroubovaný vero

a na prstech měl jim koust.

Zřejmě mu přestalo psát.

Jozef vstal, natáhl se přes stůl, tím si zaklil výhled,

vrah obrnul nůžky na stole a bylo to.

Otisky prstů snad budou taky zjišťovat, ne?

Dobrý večer, pane profesore.

Doktor Hahn byl velice chytrý člověk. I osobně jsme spolu vycházeli znamenitě.

I po odborné stránce jsme si velmi rozuměli, obzvlášť v posledních letech.

Proto jsem to byl taky já, který doporučil jeho habilitaci, o čem se

můžete přesvědčit.

Ale on nebyl ještě docentem. Ne.

Chystal se obhájit svoji docentskou práci příští měsíc. Pak tady budete dva

docenti, že jo?

Ne, tři.

Kolega Martinez je takyž na půlročním studijním zájezdu ve Francii.

Nemám zavolat Karla?

Dřív jste s ním nesouhlasil po odborné stránce, že?

Ano, byl dokonce mezi námi zásadní spor.

Bylo to v 50.

letech. Zmílel jsem se. V podstatě nebyl jsem sám.

Ukázalo se taky, že názory doktora Hána na genetické teorie byly prostě...

správnější, ovšem na administrativních opatření, která byla vůči němu zaváděna,

jsem neměl nejmenší podíl.

Na zítřejší konferenci o genetice měl mít zavražděný hlavní referát?

Ano, v cizíně se totiž projevil o jeho práci velký zájem.

Já jsem mu to přál.

A co vaše práce, soudrů docente?

No tak si jsou z jiného oboru, já jsem kardiolog.

Ovšem domnívám se, že taky nejsou tak docela bezvýznamné.

Mluvil jste o odborném sporu a teď říkáte, že váš obor je jiný.

Genetika souvisí se všemi lékařskými obory, proto taky kardiologii nelze

oddělovat od nauky o dědičnosti, to jest od genetiky. Prosím?

Soukromí život doktora Hána byl jistě složitý.

No tak já těmto věcem jsem nikdy nerozuměl, ale domnívám se, že nebyl.

Doktor Hán měl jediný velký vztah k Marii, k doktorce Novákové.

Byl to velký příkladní vztah.

A co sestra?

Jiřina Kotová.

Sestra Jiřina Kotová. To víte, sestra chtěla doktora, to se u sester stává.

Ovšem doktor Hán to nikdy nebral příliš vážně. A ona to brala vážně?

Řekl jsem vám, že se v těchto věcech příliš nevyznám.

Nikdy mě nezajímali.

Byl to můj nejlepší přítel.

Schopný, pilný, cílevědomý člověk. Hán byl držíč a ohromně chytrej, až moc

chytrej.

Vlastně ani nebyl.

Tak byl nebo nebyl? Já jsem si vždycky myslel, že jo, a teď mě napadlo, že

možná ani ne.

Proč? Protože to stejně vlastně všechno prohrál.

Těsně, ale prohrál.

A co sestra Jiřina Kotová?

Jiřina?

Nesmysl. Ta měla na každým prstěnému alespoň tři fečáky.

Teďka vyvádí a za tři dny nebude o ničem vědět.

Jak dlouho jste věděla, že se doktor Hán stýká se sestrou Kotovou?

Od začátku. Nikdy mi tyhle věci neskrývalo.

Nepovažovali jsme je za důležité. Stávali se tedy častěji?

Nepříliš často. Jen na straně doktora Hána nebo taky u vás?

Byla jsem už dost zrala, když jsme se poznali.

To je ale hodně moderní názor, že?

Byla to tedy jen přechodná povrchní záležitost, kterou jste sama

schvalovala? Nebyla to tak docela povrchní záležitost.

Myslím, že to byl velmi něžný vztah, který navíc Josefovi poskytoval věci,

které mě už unavují.

A mezi námi se tím vůbec nic nezměnilo.

A co kdyby ho nutila, aby si ji vzal?

Podle vás se tady sestra Kotová nezavraždila. Neměla k tomu sebe menší

důvod. Ani nevím, proč nařkla zvraždy mě.

Asi z hysterie.

Máte na chodbě svou židli?

Já to mám.

Sedáte tam často?

Furt. Seděl jste tam dneska odpoledne?

Seděl. Celý odpoledne?

To jste vůbec nikam nevodešel?

Ani na chvilku?

To asi vodešel, na aha.

Aha. A kdy, pane Zima?

No.

Asi dvakrát.

Jdi.

Víte, děda, co se dneska odpoledne stalo?

Něco se stalo?

Jo, vy nevíte, co se tady dneska stalo?

Znal jste doktora Hána?

Co ho dneska zamordovali?

Toho jsem znal.

Jak pak bych ho neznal?

Přece jsme ho znali, ne?

A kdo to udělal?

To náhodou nevíte.

Kdepak, to se ještě neví.

Je prej tady plno fýzlů, ale zatím mě tento nevyšetřili.

Díváste se skoro celé odpoledne na dveře inspečního pokoje, pane Zima.

Vzpomeňte si, kdo tam šel. Tam nikdo nešel.

Ale někdo tam přece musel jít.

Třeba doktor Hahn, ne?

Tam ho zamordovali, hejo?

No tak tam šel. A vy jste viděli, jak tam šel?

To jsem neviděl.

Ale musel jste ho vidět, pane Zíma.

Musel jste vidět plno lidí.

Šla tam taky Jiřina.

Ta hezká sestra, víte která.

Potom Božena, no.

Božena, doktor Diviš.

No já... Mě jste přece musel poznat, pane Zíma. Ne, ne, ne.

Ta tam nešla. To jsem viděl.

Nešla tam.

Nikdo tam nešel.

Ten Zimane byl na pokoji celý odpoledne.

Třeba si mysleli, že ho ten doktor špatně léčil.

Prosím vás, pánové, nesmíte podezřívat, když nemáte důkaz.

A vy si myslíte, že oni nějaké důkazy najdou?

Když je nenajdou oni, pokusím se o to já.

To je vyčtete z těch vašich vězdiček?

Samozřejmě.

Copak, pane Hejna?

že už nejdete taky spát. Pani staniční, měl bych vám takovou malou, takovou

delikátní prozvu. Zase to zácpa? Ne, to už se upravilo.

Rád bych totiž znal data narození ode všech z našeho oddělení.

Víte, sestřičky, lékařský sbor a tak.

Podívejte, chtěla jsem vám jenom říct, že kdybych byla někoho zabila, tak byste

to byla spíš vy, víte?

Pořád jste nám překážela.

On vás litoval a chtěl se mě kvůli tomu zbavit.

Já jsem vás nikdy neritovala.

Náhodou mi to dělalo dobře, že vám docela veřejně zahýbal.

Teď ho nenávidím za to, že mě tady nechal s tím zajícem.

Proč si vás nechte mě na pokoji?

Jenom nedělejte, že jste nadujecí.

Byla bych si ho stejně nakonec vzala, přestože spal v noci navčerejšek s

Hoškovou. Věděla jsem to.

a byla jsem úplně klidná.

Zapřestala bavit i Petrou a vy sama nejlíbíte, jak za ní zpočátku les.

Teď už je to fuk.

Kašlo na ně. Pani asistentko!

Je to hrozná zpráva.

Dneska se snad už může stát úplně všechno.

Úpřímnou soustrast, pani asistentko. Děkuji.

Chtěl jsem vás vyhledat už včera, ale nenašel jsem bohužel vhodnou

příležitost. Hlavně se mi rozčiluje, že se tě to už vlastně netýká.

Projdu se s vámi trošič.

Ani nevím, co vám mám říct.

Řekli jsme se dobrovolně možností útěchy a jménu rozumu.

Náš ubohý rozum má postačit na naši ubohou smrt.

Trošku neslavná rovnice, ale nic jiného nám nezbývá.

No, snad to přece jenom stojí za to.

No, děkuji vám, pane profesore.

Víte, já v mém věku už musím o těchto věcech přemýšlet velice konkrétně.

A nemohu říct, že by mi to dělalo nějakou radost. Čepem!

Pojďme.

Pani asistentko! Pani asistentko!

Na slomíčko!

Tak ten stoleček snad ne, ale paní Lisa, víte, že nesmíte tolik sladkýho, nebo to

řeknu panu docentovi, že? Sestři, dáme si tu mísu, nebo po vizitě až.

Dejte si tu prostolku, naskončíme s tou frizurou, dámy.

Já nevím, že se tady musí všechno povalovat na oči. Prokopo, co je s vámi?

Já vás přičísnu, nechcete?

Že by mi mohl pan profesor aspoň říct, jak to se mnou bude.

Sestři, dáme si tu mísu, nebo ještě počkáme.

Nedělal velkou vizitu už léta. Nezná jedinýho pacienta.

Je nás tady dneska jako psu.

že najednou leu kemika, který je už fagonej.

Mluvila jste s ní?

Nevěří mi, přinesla mu zase jídlo.

Dobrý den.

Poslyš, Marie, slyšel jsem, že je v tom namočenej ten tvůj dědek.

Starej Říma, jo?

Ten tam sice se dělal na nic, se nepamatuje.

Ano, tak si třeba nepamatuje, co udělal.

Jak to myslíš?

Jo, a to nevypočítatelný, protože je absolutně dementní. Proto by taky před

soudem nenes žádnou konkrétní odpovědnost. Právní tedy.

A proč by to dělal?

Sklerotik nemusí mít žádný konkrétní důvody.

To se mi nezda.

Starej zima.

No, uvidíš.

Kdy zase přijdou?

Budou se zase ptát? Kdo?

Míří zlové.

To víte, že přijdou.

Já už ty kondolence nesnáším.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. U pana řezáče jde o kombinovanou mitrální vadu. Byl u nás

několikrát hospitalizován pro dekompenzaci.

A to je pan Kozák.

Pan Kozák má stafilokokovou sepci, komplikovanou exhauci nad ledvinek.

Dáváme mu oleandomicin a hydrokortizon, 50 mg denně. Ale to jsou příliš vysoké

dávky, ne?

Zvláště když jde o paralelně probíhající infekci.

Při akutním selhání nad ledvinek je to nezdávka úplně běžná.

A to je pan Zima.

Generalizovaná arterioskleróza precíkuje cerebrím, stav po infarktu myokardum.

Kardioskleróza toho času kompenzovaná.

Pacient hospitalizovan opakovaně na naší klinice pro potíže s trávením, vždy s

negativními nálezy.

Kdo bude číst na konferenci Hánův referát? Ty ne?

Já ne.

Jak to? Ty jsi přednosta kliniky. To jsem ve předeseti lety taky.

Bude to muset přečíst někdo z malých.

No tak v tom případě ta nejmladší.

Hošková. pionýrka u paníčku. To bude asi přesný, ne?

Stěžá dostivá sestřička s hezkým obličejem.

Myslím, že jsme zbytečně solidární.

Co na ní víš, prosím tě?

Že byla poslední, která chodila s Hánem.

Ty jsi ji určitě musela krejt před, tahinejna.

A kdybys ty náhodou neměla alyby, klidně by tě do toho namočila.

To nevím.

Helena? Co je?

Nehledala jsi mě?

Nekdy. Včera večer, říkali mi to pacientky z mýho oddělení.

Ale to přece není možný, já jsem vypadla z kliniky už přečestou.

Jo, počkej, já jsem byla u táty. A možná, že jsem se tě chtěla zeptat, co

mu říkáš.

Je to pořád stejný, to víš.

Tak ahoj.

Ahoj.

Děkuju.

Ahoj. Ahoj.

Proč jsi k nám neset?

Co to je o tvojí babince?

Potřebovala bych, aby si zdržela Hoškovou, alespoň tak na půl hodinky.

To jí mám vzít na rengén do temní komory?

Aůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů

Teď jste víc.

Mám strach, až neusnu.

Přijdou ještě dneska? Dneska už nikdo nepřijde. Spěte klidně. Nic přece

nevíte. Ví všechno. Jsem přece svědek. Mám to jen trochu...

Tento... Nemůžu si vzpomenout. Ale já si určitě vzpomenu.

Teď si pěkně odpočíňte a pak si snad vzpomenete.

Pane Zima, pane Zima, prosím, jen si laskavě vzpomeňte, bylo to ráno,

vpoledne, večer a hlavně kterou hodinu.

No maminka vám přece vypravovala, ne?

Všem dětem se přece vypravuje, kdy jsme narodili.

Sestro Evo.

Dobrý den.

Dobrý den, kde bydlí sestra Jiřina? První patro, pokoj číslo 23.

Děkuji.

Já nevím, ale když je tam našli, tak je měli aspoň vyhodit.

Uvidíte, že jí co nejdřív zatknul. A vy si myslíte, že žádlila na naši paní

doktorku? Ale drahouškou samozřejmě.

Co na ní těmu štěma je?

Už jste ji viděla? S tou cigaretou hubě?

A víte, že ten pitomý diviš je asi přihřátej?

Jsou to inteligenti. Těch já se vyznám.

Ale mně se Pitere docela líbí, i když jsem Johán Chudák líbil ještě víc.

Ale pan docent je taky fešák, hlavně když ráno přijde vyholený.

Poslechni, co jsi vlastně chtěla s tou Hoškovou?

Spal jsi s ní?

Tyhle věci se přece nevypravujou.

Tak jo, nebo ne.

Předpokládám, že máš nějaký rozumný důvod se takhle vyptávat.

No ovšem.

Chvilku se mi zdálo, že se mi podařilo do ní zamilovat.

Byl to omyl.

Trvalo to asi měsíc.

Nespal jsem s ní.

Kde máš vývrtku?

Dole v šupiku.

Proč jsi se na to vlastně ptala?

Ale byla to blbost.

Hledala jsem ty rukavice od krve. Měla tam samozřejmě jiný, bílý, čistý.

Nic jsem tam nenašla.

Části mám společnýho.

No nezapomeň, že všichni vědí, že chodila jak s tebou, tak s Josefem.

Tak ty si myslíš, že jsem to udělal já, ze žádlivosti.

Nebo že se někdo ho zabil, ale...

Já jsem to nebyl, to mi můžeš věřit.

A myslíš, že to mohla udělat Hoškova?

Moment.

Já jsem Vlček, jestli si vzpomínáte.

Manžel Prokopy Vlčkový, že?

Chtěl jsem dát vrátnýmu tuhle promanželku, nějaký pyžamo a buchty a on

mě s... Dobrý večer.

On mě s tím vyhodil. Hned ráno jí to dám, bude mít radost.

Jo, radost.

Včera se mnou ani nemluvila.

Pani doktorko, přece ji nemůžete nechat takhle se věčně trápit.

Bohužel u vaší ženy se nedá už moc dělat, snažila jsem se vám to vysvětlit.

Pani doktorko, já jsem samozřejmě lajk, ale jedna známá měla rakovinu a dostala

jí z toho.

No v některých případech to jde, ale u vaší ženy bohužel.

A kdyby to aspoň nevěděla.

Neví to.

Bojí se rakoviny, protože viděla, jak na ní umírají její rodiče.

Konečně dneska se bojí rakoviny skoro každých, ale ona neví, že jí má.

Když už jí neumíte zachránit, tak aspoň něco udělejte proti tomu jejímu hroznému

strachu.

Říkáme jí, že je to vleklá infekce.

Není tak hloupá, jak dlouho tomu bude věřit.

Tak co chcete?

Abych jí řekla, že umře, ale potom, že přijde do nebe, nebo... Nezlepte se.

Já vím, že se staráte.

Že dělal jsem ten...

Brát mi posílá.

Stejně mu nemůžu pomoct.

Ty, necháš mě tu spát, jo?

Nechám.

Prima. Prima.

A tu Hoškovou jsem stejně neměl rád.

Já jsem byl vlastně akorát zamilovanej jenom do tý medicíny.

A to, jak vidíš, taky, taky blbě dopadlo.

Co je? Co je to?

Rozsvítně!

Co tak rozsvítně? Přece někdo!

Suj!

Otevřte, prosím. Otevřete nebo vyrazíme dveře. Nemá to smysl, oknem stejně

neutečete. Je tam.

Ticho!

Já to nepřežiju, pane Komaria, já to nepřežiju.

Zpětla jsem si dveře.

Byla jsem se podívat doma, jestli tam mančel nemá nějakou.

Vždy se mu to zrovna odjelo, když ví, že jsem tu jak na řeťaze.

To vás tolik podváděl?

Mě by podvedl jenom jednou. Zabile bych jeho děti a pak sebe.

Jeden asistent musí nastoupit na místo doktora Hána.

Já osobně mohu dočasně uvolnit kolegu Diviše.

Bude třeba definitivně obsadit asistenturu.

Jak se daří, panováci?

Pani doktorko.

Ano, pane profesore.

Stejně bude asistentkou, protože potřebujeme jejího tátu, víš.

Dobrý den.

Dobrý den.

Kdo to je?

Tak on i tak.

To je ten, co mu nasává furt ty kastrůlky.

Hálejte se, už smrděj.

Doktore, nemáte nějakou lepší cigaretu?

Na doktorovi Petrovi jsem se nikdy žádného bezpráví nedopustil.

Chtěla jsem vás jenom na to upozornit, pane profesore, můj osobní zájem to

vůbec není.

A doktor Petra doufá právem, že konečně tentokrát tu asistenturu dostane.

Měli dostat už dávno.

Vždycky jsem jeho práci oceněval.

Vy tedy nejste proti tomu, aby jí dostal teď?

Bohužel o tom nerozhoduji jenom já sám.

A není moje vina, že už jí dávno nedostal.

Já mu vyrazitelně opil jeho zřízence.

A znovu opakuju, že vůči doktoru Peterovi jsem se nedopustil žádného

bezpráví.

A ostatně, můj názor...

by stejně nebyl rozhodující.

Vy tedy nebudete jeho žádost podporovat?

Asi ne.

A smím se zeptat, proč ne, pane profesore?

Rád bych, paní asistentko, abyste mě správně pochopila.

Potřebujeme mladé kádry.

A podle mého názoru, pan doktor Petera...

Je přece jenom starší.

Ano, já vás chápu.

Naschledanou, pane profesore.

Copak, něco novýho, Marianko?

Už nic.

Proč pak nepřijdeš napřed za mnou, když máš nějaký trable?

Zajme se zase k výslechu.

Vylebejte zatím kopii vydání na kuchyni za rok 64-65.

Děkuju vám.

Teď si bude myslet, že tukujeme pykle.

Co je vám, paní Lovová? Já jsem jim to musela říct. Pan profesor se bude

strašně zlobit. Co jste jim musela říct? Že pan profesor lhal v době vraždy, byl

na klinice. I brátnej to ví.

Hošek má srdeční záchvat.

Ležte klidně a nemluvte.

Pana profesora, všecko bude v pořádku.

Zavolejte pana profesora.

Dobrýho zatkli.

Pane docente!

Pane docente!

Tak co je tady? Pani profesorová vás hledá po celé klinice. Kdy?

Milostivá paní, je to velice nepříjemné.

Kde teď vlastně je můj manžel? U výslechu, v prvním patře.

Jestli chceš, já tě tam dovezu. Dojdu tam sama k tomu výslechu.

Zuzano, já vím, je to děsný, ale nemáš v podnětí, kdy byl tvůj muž v té době.

Víš to, průseru? To není moc slušný od tebe, že se mě zrovna natoptáš. Ale já

už jsem si zvykla na tyhle může. Jestli mě mrtvice tak snadno neraní.

Jen se divím, že už dávno neranila mýho. Může, když jsem mu pořád tolik pomáhal.

Snad konečně dostane rozum a půjde do penze.

A vy si zase najdete někoho jinýho, pod jeho žměnem by se schovalo pár lidí,

kteří nedovedou vládnout.

Nás už to nezajímá.

A děti naštěstí nemáme.

Tak ses doktora Hána přece jen zbavil, že?

No už je to jasný, udělal to profesor. To už tak bývá, čím zvučnější titul, tím

větší lump.

Proklistepána, to nemůže být pravda.

Samozřejmě, že je to lež.

V době vraždy byl pan profesor na kolegii uděkana. Kdo si to vymyslel?

Měli by ho podrestat.

Tak už na to nemyslete.

Byla to jen trapná příhoda.

Proč se mnou nic neděláte? Už jsem tady tak dlouho a nic se neděje. Podívejte

se, Prokopo, musíte být trpělivá.

Vyšetřili jsme všechno, co se přidalo.

Teď si vás vezmu ještě na rentgen a uvidíte, že to bude daleko lepší.

Víme, že to je vleká infekce.

Otočte se levým bokem ke mně.

Naspět.

A znovu se nadýchněte.

Marie! Co je?

Jak to dopadlo?

Počkej chvíli.

Otočte se levým bokem. Tak.

Tak.

A hodně se nadýchnout.

No vidíte, vypadá to docela dobře.

Na té pravé straně nám to ustupuje. Vydychnout.

Ještě jednou se mi otočte levým bokem.

A nadýchnout.

Nedýchat.

Dobře. Ale sud, prosím tě.

Bude to dobrý.

Tak co říkal starej? Bojí se, nechtěl o tobě vůbec slyšet.

Obležte se, Prokopo.

Tak ten dědek se bojí soudora docenta, který už jednou odklákloval Josefa

Hána a mě s ním.

Jenže Josef se nedal.

Okolnosti mu přáli a měli světomý jméno na dosah ruky, jenomže to někomu

nevonělo a Jozef musel zmizet po druhý a definitivně. A co ty nůžky? Přece

nevěříš, že by doktor použil. No, když si každýho napadne, že doktor použije

jed, ne?

To si můžeš počítat, že s nůžkama nebude podezřelej, nemyslíš?

Moc tomu nevěřím.

Tohle byla můj poslední příležitost.

Teďka budu...

Odsunutej do střediska.

A tady se bude vál lékače, protože má vlivnýho tátu.

Víš, že Hošek měl znovu stenokardie?

Podívej se, když tady nebude Hošek, tak to místo pitomí Hoškovi dostane jiný

kádr.

A já půjdu stejně do prdele.

Áno, v tom případě máte tři možnosti.

Zjíma Josef, pacient na našem oddělí.

Prokop Avičková, to je ta mladá melancholíčka.

Na ženském pokoji? Je to sice tristní, ale v takovém případě nemohu brát

společenské ohledy. Vražda je vražda, že ano? Doktor Marie Nováková, ostatní jsou

vcele bezpeční mimo podezření.

Jak jste na to přišel?

Je to prosté.

Vypočítal jsem, že jenom tyto měry letos 1.

června 18.00, tedy v době vraždy, velice nepříznivou aspektací vůči doktoru

Hánovi, který byl ve znamení raka s ascenitem štíra. A vzhledem k tomu, že

se v těchto dnech dostával podvlív Marzu, a v tomto případě, jak radšte

vidět, Mars je zlý.

Aha.

No jo.

Pokusím se sehnat další důkazy.

Teď už se bude snadné.

Já jsem ho opravdu nezabila.

Ty rukavice byly od jeho krve, ale když jsem tam přišla, byl tam sám, mrtvej.

A pak už se nedalo vůbec nic dělat.

Pak jsem ty rukavice spálila.

Dřív nebo později se to stejně na tebe preskne.

Vlastně jsem chtěla jít domů, ale věděla jsem, že má službu a myslela jsem si, že

bude sám.

Jestli můžeš, tak mi to promiň.

To je v pořádku.

Co budeš teď dělat?

To nevím.

Asi jsem vůbec neměla študovat medicínu.

Vždycky jsem chtěla dělat jazyky, arabštinu nebo tak něco, víš?

Ale kdepak, ty teď budeš asistentkou po mrtvým.

Vypíše se snad konkurs, ne?

To je samozřejmě, ale stejně to dostaneš ty a ne Petera, který je, promiň,

schopnější než ty.

Víš, kdo Demuštíka vůbec nejvíc nenáviděl?

To nevím.

Diviš.

Jezef mu jednou řekl, že je s tátem subvencovaný poloblbec.

Už se přiznal.

A víte kdo?

Starej Sýma.

Ale děte, k čemu?

No, že už byl jednou vyšetřovaný. Když zavraždil svoji ženu.

Ležte.

Jeho žena zemřela před 20 lety na tuberkulózu.

Jo, to říká on vám.

Ale dneska říká něco docela jiného.

Asi ztratil nervy.

Oni totiž vždycky ztrácejí nervy.

Tak on přiznal, že zabil svoji ženu.

Ovšem.

Nepřímo.

On měl stáli do kola. Byl jsem vyšetřovaný, byl jsem vyšetřovaný.

Chápete?

Jak je vám, pane Zíma?

Pět, holčičko.

Hezky spínkej.

Dobře, půjdeme spát.

Máš dost místa.

Mám. Nebylo to hnusný?

Nepřipadalo ti to moc hnusný?

Ne, moc se mně to líbilo.

Jsi ještě moc malá.

Chceš, abych ti říkal pohádku?

Ne, budeme spát. Ale já chci povídat pohádku. Tak dobře, tak povídej pohádku.

To jakýsi izofrenik se bludně domníval, že tinktura Valeriáne, kterou mu

předepsal asistent Blněnské kliniky, zapříčinila jeho impotenci.

Dotázal se v ilustrovaném zpravodají, kdo je za takovýhle poškození

zodpovědný.

A v právnických lídce mu odpověděli, že zodpovědná je přednosta kliniky.

Tak ten schizofrenik, který chtěl původně zastřelit asistenta, když byl

takhle poučenej, tak zastřelil profesora Prochářku, který chudák o ničem nevěděl

a byl třeba taky sám už dávno impotenční. To je přece nesmysl. Napřed

si musel zjistit, jestli tinktura Valeriane mohla skutečně zapřičinit jeho

impotenci. No, v tom je právě ten fol, že na to on se neptal, víš. Jak to?

Byl to schizofrenik. No, jak to chceš domýšlet?

Kdyby se byl přece někde zeptal, tak... No nezeptal se, tečka.

Tak vy tedy myslíte, že nějaký pacient, latentní schizofrenik... No jasně. Když

jsem byla v Karlových varech, tak mi vyprávěli, že jeden lékař se procházel

se svojí ženou po promenádě, najednou z ničeho nic vyskočil mládenec ze stráně,

vpalil tomu doktorovi tři rány do zad a zase zmizel.

Byl to pacient s těžkou tuberou.

Projmu nějakej jinej lékař řekl, že ho zavražděnej špatně léčil.

Tomu přece ten kolega neměl...

No neměl, neměl. To by že neměl, no.

Vy podezíráte konkrétně některýho z našich pacientů?

Ale ne, ale některý by mohl mít takový motiv.

Motiv? S motivem to je těžký. Dřív se vraždilo jenom většinou pro peníze, ale

to přece dnes už u nás není možné. Co?

Co? Vražda pro peníze u nás neexistuje.

Mohl bych ti vyjmenovat asi patnáct vražd pro peníze.

Počínaj ho loupeným taxikářem a konče.

papičkou, kterou zavraždil vnouček, protože mu odmítla dát půra na biograf.

No promiň, pět korun přece nejsou peníze.

Tak mě teda definuj, co to je.

Ani mě nenapadne. Sám dobře víš, jak jsem to myslel.

Nevím.

Definuj. Chceš mi zase dokazovat, že jsem blbec, viď? Protože máš strych, že

jsem to dotáhl dál než ty.

Ne, to je sice tragédie, ale ty toto nemůžeš. Já se ti omluvám.

Já si jdu taky často sám sobě na nervy. To je žvást. Nikdo si nejde sám na

nervy. Tak dobře.

Jak myslíš?

Já vím, že mě podezříváte.

Nepřetvařujte se. Já... Já... Já tam...

Já tam byl.

Hledal jsem fonendoskop.

Ale Jozef byl už mrtvej.

Počkej, počkej, kdy?

Kde to bylo?

No, na inspekčním pokoji.

Předtím, než ho našli.

Příslám, že už byl mrtvej.

Člověče, uklidni se.

Já jsem tě nikdy nepodezíral a Marie taky, ne?

Mně je hrozně špatně.

Ležel tam taky kapesník celý od krve a pak už ho nikdy nikdo...

Nenašel.

Trověče, uklidni se, my ti věříme. Kam jdeš?

Na ambulanci, ne na policii. Lidi, proč vás neříkejte to nikomu?

Neboj.

Proč mě ten Petera nemá rád?

A ty ho máš rád?

No já, já ho, já ho nemám rád, protože on mě nemá rád.

Tak je to aspoň jednoduchý.

Marie.

Uvědomila jsi, že jediný člověk, který mohl Josefovu smrti něco získat, je

Petera? No všem.

Jinak by šel na středisko jako docela obyčejný průměrnej doktor.

Právě on, který mi porád do očí tvrdí, že jsem průměr.

Co je mluv to, že jsem průměr? Já jsem rád průměr.

Většina je průměrná, ne?

Její názor je přece proto daleko nejdůležitější, ne?

Jestli nepřestaneš blbnout, tak ti to poteče do rána.

Jděte, jděte, jděte.

Nemohla to být otrava?

Přece jen to byl poslední člověk, který viděl jít skutečného vraha Gánovy.

Myslím, že nebyla.

Rozhodne to samozřejmě nakonec soudní pitva.

Sestřičko. Ano?

Schovejte jeho zoradky.

Co mám dělat? Hineček už zase hraje ve vrátnici karty a řekl, že přijde až do

hry. A jestli se mu bude vůbec chtít? Už tam jdu. S ním to není vůbec k vydržení.

Za dvě hodiny musí být zjíma na soudním, budou pitvat ještě v noci.

Soudní pitva už je vyjednána, pane Háša.

Prosím vás, zařiďte laskavě ten převoz.

Tak, forhonte v hajzlu.

Zato tady máme kusa.

Dámo, přišla jste si tam?

Co děláš, má docela pekný kozi.

Zase jste tam někoho zamordovali?

Někdo už tady není chlap? Máte se trezurovat jako vopice!

To my jsme káceli lesy a žensky jsme poráželi jako mladý břísky. Bohužel už

nekácíte lesy, pane Háša.

To jdete taky, než se žádná mladá bříska.

Tak zařítíte ten převoz, pane Háša.

Ten tvůj Miláček měl štěstí, že ho zamordovali právě včas.

A tohle je takový mort!

Máš krásný oddělení, jo? Z jíma umřel přirozenou smrtí. Soudní pitva je jen

bezpečnostní opatření.

Pitva je hned v noci,

A na to, že mám naletět já.

Dobře.

Je to možná vražda.

A ty jsi mě zase hezky obalhala.

A to já nemám rád, víš?

Já totiž vím, kdo zapich toho tvýho doktůrka.

A nenaletím tě na každou volovinu, kterou si vymyslíš.

Není doma. Nebere telefon.

Haló, Marie?

Robo, a če s tebou?

Vzala jsem si po službě dva prášky na spaní, ten Hineček mě strašně rozčílil

kvůli tomu Zímovi.

Zíma zmizel.

Co blázníš?

Zíma přeci umřel. Teď jste u toho všichni byli.

Teď už asi pitvaj, Hineček ho o půlnoci odvezl.

Zřízenec Haša je zatím nezvěstný.

A v jeho bytě jsme nenašli žádné svršky ani věci denní potřeby.

Když jste s ním mluvila naposledy, jak se choval?

Promiňte okamžik.

Já jsem hned říkal, že to bude vražda. Měli jsme zavolat co druhý hned.

Zíma byl koronní svědek.

Brach musel umírat hrůzou, že si přece jenom na něco vzpomene.

A co říkal šofér? Mluvili jste se šoférem?

Nic nevím.

Zřízené z Háša mu nic neřeklo.

Mělo nás vlastně napadnout.

že je do toho jineček zapletenej?

Odnesl zřejmě všechno, co měl.

Budeme samozřejmě jeho i Zímovu mrtvolu hledat všude, ale hášu tady asi

nenajdeme, neboť se s námi rozloučil, a to dost frajersky.

Co se děje? Co tu děláte?

Proč? Jsou tři hodiny.

Přes den se k vědecké práci nedostanu.

Byl jste tu celou noc?

Proč se ptáte?

Byl jste tady sám?

Nemáte chuť na čabajku?

Dobrý den, pane profesore.

Dobrý den.

Jezdíte už na chatu, paní Louvová?

Byl tady dneska za vámi už dvakrát pan docent. No.

Ten se zase objeví.

Chtěla bych s vámi mluvit, pane profesore. Copak, copak? Máte nějaké

starosti? Copak byste si přála?

Chtěla bych, abyste přijal mou výpověď, pane profesore.

Myslel jsem, že lidé, kteří spolupracují tak dlouho jako my dva, vy

a já, paní Loulová...

Že si nemají co vysvětlovat.

Vás asi přivedlo z míry to, že jsem lhal.

Že, vidíte?

No, pana Rosenta by to asi tolik nepřekvapilo.

Uvažte mě radši kávu.

Lhal jsem mockrát, paně Loulová.

A těší mě.

že vás to překvapuje.

Doby... Doby, kdy jsem váhal před každou lží.

Kde jsou doby, kdy jsem váhal před každou lží?

Ach, ty jsi s nás přišel poslechnout.

Pan docent odhodil poslední zábrany.

No dobrá, budeme se chovat jako zvěř.

Tak poslouchej, já ti povím všechno, co jsem ti měl říct dávno.

Ta káva, pane profesore.

To byl jinečkův poslední vor, předtím neztrnul.

Ale to je jenom výjimka.

To víte, všichni máme strach ze smrti, to je...

Samozřejmě půd sebezáchovi. Ten profesor si z toho musel úplně pozrat.

B7.

Většinou u lidí je strach ze smrti méně intenzivní, když dosáhnou pokročilého

věku nebo když jsou sužováni řadou závažných chorob. Ale existuje i druhý

extrém. U některých osob je ten strach až chorobný. Souvisí to do určité míry s

hypochondrií. U takových osob musíte být zvlášť pozorní, aby z vašich slov, gest

nebo výrazu tváře nemohla vyčíst závažnost.

nebo dokonce zhoršení svého stavu.

K tělesným potížím pocházejícím z choroby této osoby by se přidali ještě

další psychicky... Ukažte, co to máte.

To jsem tady našla.

To jsem koupila doktoru Hánovi pro ty Andičany, kde jsme to přestali.

No no, k tělesným potížím pocházejícím z choroby této osoby by se přidaly ještě

další psychické, které u některých osob mohou být podstatně těživější.

Pani asistentko, ale ono to bylo od krve.

Zbývá to už jen vy dvě.

Nemá smysl zapírat.

Podívejte se, budeme si mluvit pravdu. Jestli jste to byla vy, já na to stejně

přijdu. Tak vypadněte, pane Hejna, budeme se převlíkat.

A jestli vás tu najde doktorka, tak vás pošlou věštit domů.

Slibuju ti, že když se z toho táta dostane, že půjdu ráda do střediska.

Jsi svědek, že tu asistenturu nevemu a někdy by mě jít spalit.

Bojím se, že není naděje a osud nepodplatí žaleno. Musí být nějaká

naděje, Mariem, musí, prosím tě.

Copak? Nemohl bys mi vyhávat choličku, prosím tě?

No prosím.

A dej, komu za to tak všechno vděčíš.

Víš, já nechci nikoho nechat, aby si za mýma zádama mnul svý jistý bílý rutíčky.

S naším starým je to sakramenský, víš?

Když v sobě někdo nosí čistotu a najednou ji zaneřádí, tak potom sám

neví, co dělá.

A já jsem zvyklý vždycky bojovat.

Rozumíš?

Podívej se.

Zajímavý, co?

Náš pan profesor.

No jo.

Ale co s tím budeš dělat?

Nic, to už přece teď nikdo nebere vážně.

Náš starý se o ničem nepoučil, nic nepochopil a taky nemá žádný vliv.

A ty ses poučil? Já jsem se teda poučil dost.

Já jsem vlastně nešťastný člověk.

Protože s lidma můžeš dělat, co chceš, můžeš jim namluvit, co chceš, můžeš

jim... předepsat, co chceš, můžeš jim zakázat, co chceš, no a nakonec jim je

musíš nesmírně opovrhovat.

A budu asi příliš zdravý, proto jsem si zvolil právě tebe, protože si myslím, že

máš nesmírné schopnosti. A já teď potřebuju pár slušných lidí, s kterými

abych zkřísil tuhle starou baraviznu, kde si každý myslí, že to tu má vysezen.

Budeme zase slavná klinika s mezinárodní pověstí.

Tak co, půjdeš se mnou?

Samozřejmě.

Děkuji ti.

Nesklamal jsi mě.

Čekal jsem, že mě nesklameš.

A neboj se, my to dáme do pořádku.

Uvidíme se na Hánovým portu.

Všimle jste si, umírají sami mužsky.

Může to do třetice, už to přestane.

Dámy! Mám pro vás malou zprávu. Našel jsem korupus delikti.

Za pár hodin budou mít vrahu.

Krev Jehanova v pouzdru mu asi vypadlo z kapsy.

Bohužel to nic nedokazuje.

Prosím vás, nemáte cigaretu?

Hledáte někoho, paní Zemkova?

Mě pozval pan doktor Petera.

Petera? Tak to jsou ty čtvrtý dveře, hned vedle méch.

Nemá tam vizitku. Děkuji vám.

Tak to jsem vám teda národně vděčný, tak oni vás načopali přímo u pokoje.

Moc prímo.

No, moc prímo.

Napijte se.

Marcel?

To má od mýho nejnovějšího kámošního docenta.

Svatý svíně.

Víte, že já nemám nikoho, kdo by byl kamarád.

Oni ho nikdo nerozumí.

Poslouchejte.

Teď je vám horcho?

Proč?

Že bychom si trošku odložili, nemyslíte? Já nevím, ale to bych snad neměla.

Ať neslyší, jsou vedle.

Zpráví Československé hlaso.

V prvním střetnutí soutěže vítězů poháru v basketbalu vyhrál Spartak Brno v

Lucembursku nad BBC Die Kirche 94-69.

Basketbalisté VŠ Praha prohráli v přátelském zápase v Antwerpách s místním

vybraným celkem 65-96.

Mezistátní házenkářské utkání Francie Polsko v Orleansu skončilo těsným

vítězstvím hostitelů 19-18.

Zpráva o počasí, celková povytrnostní situace.

Teplá fronta postupuje přes Čechy k východu.

Dobrý večer.

Tady vám nesu, co mi zbylo po vakce.

Tady doktor Nováková z interny, soudruhu kapitáne.

Říká se, že mohu volat kdykoliv, chtěla bych opravit svou výpověď.

Ne, asi to tolik nespěchá, jenom mě napadlo, že bych třeba mohla do rána

umřít.

Posledně jsem lhala.

Ano, lhala.

Asi dvě hodiny před vrátu jsme se s doktorem Hánem rozešli.

Ne, on se mnou.

Opustil mě.

Koliřině.

Neměl se.

A tak se mu, jak to říká, vrátila svobodu.

Přijal to.

Stvářila jsem se, že je všechno v naprostém pořádku, ale jednu chvíli jsem

ho chtěla zabít.

A nezabila jsem ho.

Ne, Jiřina ho taky nezabila.

Neměla k tomu vůbec žádný důvod.

Hána už měla.

No, víte, jednu chvíli jsem si taky myslela, že ho zavraždila, že

snad jí řekl, že se chce vrátit ke mně a ona snad... Za žárlivosti.

Nechtěl se vrátit.

Snad si ji chtěl vzít.

Jsem stará.

Vy taky nemůžete spát.

Pojďte na inspekční pokoj.

Uvaříme si kafe.

Já vás mám moc ráda.

Já vás taky. Pojďte.

Děláte si zbytečné starosti, Prokopo.

Sedněte si.

No vidíte, jste tu teprve deset dní a jaký máte tlustý chorobopis. Všechno

jsme vyšetřili, už víme, jak vás máme léčit. No, bude to hold chvilku trvat,

musíte být trpělivá.

Kdybych vám aspoň mohla věřit.

A proč mi nevěříte?

Já se vám snažím věřit.

Ale to nikdy moc dlouho nevydrží.

Zas přijde takovej pocit.

Nevšímejte si pocitů, dejte na rozum.

Víš, já právě ničem nerozumím.

Rozhodujete o mně vlastně v cizí řeči.

Já vám to vysvětlím.

Podívejte.

Poprvé jsme byli na rentgenu a vypadalo to přibližně takhle.

No a včera jsme byli zase na rentgenu a už to vypadalo takhle.

Vidíte sama ten rozdíl.

Rozumíte tomu?

Tak jak bych vám to vysvětlila?

Maminka, teď to taky rozmouvali, než umřela?

Hele těce, už se nám vaří voda.

Ale tatínek, už předtím.

Měla rákovinu. To není dědičný. Dvě kostky?

Prosím.

Poslyšte,

když vás pan doktor zpovídal, říkala jste mu to taky? O tatínkovi a mamince?

Proč se to udělala? Já vás taky.

Nechtěla jsem, aby myslel, že musím umřít.

byla okamžitě mrtvá, narazila během pádu na Řimsu a prorazila si lebku.

Měla rakovinu, tušila, že jí stejně nikdo nevylečí. No, to my si už zjistíme

sami. Máme na to experty.

Mohla tě zabít. To je strašný.

Promiň, já jsem celou noc chrápal.

Tady už tušili, že to udělala ona.

Starej hejna našel její kapesník s jeho krví.

Všechno jsem zhorala, Karle. Měla jsem poznat, že je blázen.

Bála se, že Józef řekne pravdu, že musí umřít.

To teda vlastně není tak jistý, že byla blázen.

Bylo to asi stejný jako se mnou.

Říkala mu, že její rodiče zemřeli na rakovinu, přitom propadla panice.

Naštěstí vedle mě neležely nůžky, ale jenom popelník.

On ji ještě pomohl tím, že se natáhl pro jí goust. Stačilo podívat se do

chodobopisu. Prosím tě, kdo se dívá na rodinou a na mnézu?

Všechno jsem to předpověděl.

Další hlášení, prosím.

Na mém oddělení spáchala dnes sebevraždu Prokopa Večková, 24-letá pacientka,

která měla rakovinu plic.

Na její lůžko jsem přijala Dubanovou Jarmilu, 30 let pro úpornou žlučníkovou

koliku. Jinak byla služba klidná.

Další hlášení.

Ano, tady doktorka Hošková požádala vedení kliniky o zdravotní dovolenou.

Myslím tak v rozsahu pěti až sedmi týdnů. Jelikož závodní výbor souhlasí,

tak... Myslím, že to dokonce doporučíme.

Lord Marlowe navštíví odpoledne naše laboratoře. Byly tři dní ubytování na

Hubertusu, od dneška budou od večera bydlet v Alkronu. Včera jsme měli, pane

profesore, večírek, proběhl v přátelském duchu.

Martě ty účtenky vám pošlu odpoledne.

Jo, a na zítra budeme potřebovat občerstvení divíšku, prosím tě, ujmi se

toho. A tady náš doktor Petera slíbil takový neformální přátelský projev v

laboratoři.

Já už to, bohužel, nebudu.

Tak Petera bude asistentem.

Několik schopných lidí a vzkřísím znovu tuhletu schnilou barabiznu.

A budeme zase slavná klinika s mezinárodním pověstím.

Jsi výjimečně schopný člověk. Myslel jsem si, jestli bys... Petera ti

nestačí?

Půjdeš se mnou?

Samozřejmě, že ne.

Děkuji ti, nesklamala jsi mě.

Neboj se, nic se ti nestane.

My Čechové jsme hodnej národ.

Uvidíme se na pohřbu.