Original subtitles

To je slaný syn.

Teda pánové, v neděli ráno, jděte do hajdu. Tak jdeme.

Čau. Tak co ty stará Jeremiáko, co jsi nám vyprávila? Nic.

Do čáky.

To je stráka k nám.

Tak to vypadá, že dneska držíme zase hladu.

Bílkovi!

No tak ti jsou už v tom pobiče.

Starej lakomér.

Ale co? Já než jsem taky bohatem bral.

Mějme tu přesně 54.

No a čeho bysme udělali? Mějte dva bráta, ono je často dvěkrátně.

Doj.

Dvou.

Tak až.

Ty debily.

Máte matuje žrádu.

Co je udav, ty nenažrané, jak mě jen kářit.

Kolektivizace na vás.

Chlapci, to už tu bylo.

Naozaj?

A tohle už by vám mohlo stačit, moji milí somráčci, ne?

Ne. Jelonko, ty máš opravdu srdce na pravým místě.

Opravdu? A kdepak to pravý místo je?

Co?

Co teď jo?

Ale už dost, kluci.

Tak víte, co se mi na vás nelíbí?

Teď vy vlastně vůbec neumíte držet slovo.

Jak to?

No vy si nepamatujete, co jste mi slíbili, jo?

No ne.

Ne? Ty taky ne?

No nevím, no. Co?

Tak ty si nepamatuješ.

Tak ty nevíš, co jste mi slíbili, víš?

Že ne?

Víš, já už vím. No?

Chlapa.

Ale pořád mýho chlapa, víš? No a to jsme ti fakt ještě žádného nesehnali?

No tak to bych snad o tom musela vědět, ne?

Budem na tebe myslet, no.

No, tak to jsem zvědavá, to říkáte pořád.

Jdeme sám.

Kdo je?

Kdo je to?

Kotlařík se soukupem.

Já jsem ve vnitři.

Řeškova kama.

Dámo, je tam?

No tak nic, hodná.

Nebudeme rušit.

Hele, znáš jí?

Koho?

Támhle tu černou.

Martinko, lasko moje.

Kotě, pojď k nám.

Půjdeš? Já ti na to zahraju malýho prince. A teď se nechytá. Ona se o to

dějí vytávána na tebe.

Připrej, jestli máš nějakou holku. Co jí na to řek?

Připrej tak tři, čtyři do týdne.

Ale samý slušný a čistotlý.

Proč se tomu říkáš?

Nic moc.

Teď jsi to teda posral, slovo.

Takže já se ti moc nelíbím, jo?

Co? Proč? To jsem neřekl.

Téda, tak mladej a tak provhanej.

Jdeš na kolej?

Kam jinam.

Děkuji. Gymnastká kouří?

Jo, podívej.

Drž.

Taky. Tři, dva.

Tak. Dobrý.

Dík.

A co umíš ještě?

To by se zdivil.

To je ta, jak to jsi mě dělal včera ve výtahu?

Ne. To byla odpoledne.

Ale taprý nemůže mít děti, jo.

A dozvěděla jsi, že tady kotleř zleží.

Prosím tě, kačenko, přece tě nerozázej nějaký pubertiácký fóry.

Uklidni, nechám urážet jako nějaká to.

Pojď si lehnout, že? Žádná snědivka.

Já jen za to ráno namlátím debilové. Pojď a koukej, podívej. Pojď se jich

čuměj, nech mě bejt.

Nech mě bejt, myslím.

Deš pryč. Jdu. To máš dobrý, teda.

Dej mi to

Přemlouvat tě nebudu, hm?

Přemlouvat? Teď bys jsi do toho musel nutit. Ty jsi stejný jako ty dva

kreteni. Ještě horší.

Kreteni, hm.

Nechala jsi staré hodinky.

Třeba se ti ještě pohodit.

Blbečku. Proč blbečku?

Teď, když už to... Cyniku.

Nezlobíš se na nás, Vláďovič?

Ale ne, chlapci.

Jak bych mohl?

My tě máme totiž rádi, víš?

Já vás taky, chlapci.

Však vy brzo uvidíte, jak.

Kreteň.

Petr.

Slyším, Petr.

Dovolí, musím jít.

Ahoj, mami. To je ta želmička, dítě.

Jo, mám se, dobře.

Domů? Kdy?

Táta primáře měl, takže mu gratuluji.

Oslavu. Už zejtra.

Toto nemohlo počkat na sobotu.

Ale jo, přijedu.

Víc jsem řekl, že přijedu.

Pozdravují všechny.

Čau.

Čau. Čau. Děkuju vám moc.

A musíme jít jít.

Počkej.

Kam letíš?

Za ženskýma.

Ale to je návštěva.

Nekecej. Kam jdeš? No pojď dál, dej si boty dovnitř, stejně je tady bordel.

Na koncert.

Takže zdržuju.

Přičel, Suzy.

Nemáš na něco chuť?

Spíš choutky.

Dneska to nejde.

Nezlobíš se.

Chápu. Nevadí.

Temné půdy jsou od toho, abychom je ovládali.

Kde jsi, Viš? S Jirkou. Už by tu měli být.

Jirka sem přijde?

Jdeme spolu na ten konzert.

Dáš si pivo?

Nechci pivo.

Co je s tebou?

Ale nic, všechno přistájí. To je právě to, co ti může kazit náladu.

Jo, už jdu.

Vždycky rád máme jíst, tak co? Pojď!

Pojď, hlni!

Jsme nějaký hulováky, jsme nějaký hulováky, musíme se... Hele, napi se!

Ať se posilníš. To jsem nedělal o studu!

Jak přece zvuk zrakově mě vedou!

Pojď! Co se bojíš pořád?

Čo, mým? Ty vole!

Vždyť se si ti Ilonka váží.

Toču mi teda, toču mi. Moment.

Co si děješ sama? Přijdu hned, zatím se osprchuju a lehnu si. No, tak se jdeme.

Neboj se, my tady zůstaneme a budeme ti napovídat, chceš?

Ruce, ruce.

Stejně jenom zmátím. No jo.

Uměl ses pořádně?

Jo.

A všude?

Taky, taky.

Ty vole očka.

Co ty trénýrky ještě s myšákama?

To musí jít dolů, ču? To by si Jolonka pomyslela.

No dělej!

Hejbej se.

Jo,

a dárek.

Dárek.

Od nás.

A kdyby náhodou.

Ty divochu.

Takže nám uděláš postudu?

Jardo, no tak kurňa.

Kurňa.

No čau, Míro.

Jarouš. Tak, Jarouš. Tak ty jsi Jarouš. Musíme než čtvrtek bejt. Ahoj, Jarouš.

Tak co, Jarouš?

Co?

Ježiši Kriste.

No, tak kdepak si Jarouš? Co?

Aha, tady.

Děkujeme, na shledanou.

Válové, a to je prosím první muž naší říše.

Toto je Gorbačov Jaskodiný kapel, je tohle strašný.

Máte pravdu, pane primáře, ráda bych za lidového familié, a přitom tomu, čo

hlásám na zvonu, panu primáře. No aspoň.

To aspoň ten husák, to je mňaka persona.

Nebo třeba štrůgal, jo, ale tohle.

Ten,

kdo přijde po něm, to bude mít sakra těžký.

Nechci, mami, děkuju.

Je ti něco?

Jenom nevím, co je na tom ksmíchu.

To už je voz tuda pro celý národ.

Snad vaše.

Sami jste si ho zvolili.

Je to vaše vizitka.

Zřejmě než jste o nic lepší.

Co to říkáš, prosím tě, Petře?

Jen ho ne, teď je to zajímavý.

Studencký názor je kritika všech a všeho.

Pedestrojka to se teď v Praze nosí, viď?

Tak mi řekni, co by jsi dělal na mým nebo na našem místě, když seš tak nad

věcí?

Styděl bych se. A dál?

To já nevím.

Já komunista nejsem.

Jsi tak prvej nebo naivní?

Nevím. To si rozhodněte sám, pane primáři.

Které to kapičko?

Vítej.

Děkujeme,

že jste přišli.

A, mladej, taky dělá, že mě nevidí. Ha.

Čau.

Ahoj. Už jdeš?

Děkuju.

Matematika.

Študuješ? Hm, opravdu.

Hej.

Že tě to baví.

Tě řeknu jedno moudro, jo.

Všechno je nahoře.

Jenom včera jsou na metru.

No a ten je taky na hovno.

Co to piješ?

To je taky na hovno.

Emilko, prosím tě, hodnám sem ty rumy dva, jo?

A študentíku vykolu, aby náru se nám tady nestřískal.

Jsem tě dlouho neviděla?

Jsem furt v Prazi.

A komu jsi starej?

Nebo štík? Je tam někde savře?

Marek?

Fako jedno.

Nechal na sebe všechno svalit a dostal sedm let.

A za co?

Udělal nějaký lékárny.

Viděl jsem Martina, byl nějaký přejetý.

To jsem spíš přejetá, já z něho.

Díky, Emilko.

To je jedna halka.

No a co jde?

Snažím se. A ty?

Límím se.

A dál?

Na to se ruce, dál to mě nezajímá.

Já bych tě strašně chtěla ukázat silbu.

Hele, sorry jo, sorry jo. Čau, prostě čau. Řekni tady tomu klukovi. Můžu se

napít. Řekni tady tomu, dívej se na mě, když s ním mluvíš.

Řekni mu, že můj kluk hrát skvěle na housle. Jo, je ok, skvěle, je... Sorry.

Je talent, no, celý Polonice.

Lízeč.

Dobrý den. Dobrý den, paní. Co chcete, prosím? Prosím, nr 21.

Nechceme to.

Ale mám ňa.

21.

Ano, 21.

Ano.

Kdyby jsi nevěřil, on by ti klidně mohl zahrát.

Ale jo, věřím ti.

Dětství jak splašené zpřežení

zní...

Napiš se na mi zdraví.

Čo? Na zdraví.

Nevolíš frajko? A je moje.

A jak je moje?

Ale já mám taky ráda studenti.

Ten kluk prostě nespí. On nespí. Já už na to fakt... Já už fakt na to nemám

nervy.

Tak Vladej, můžeš mi to vysvětlit? Můžeš mi to, leť to vysvětlit!

Žekala jsem na tebe, sníbila si, že přijdeš brzo. Já ti dám, že... To, že

jsem říkala, já ti něco řeknu, jo? V neděli prostě s tebou nikam nepůjdu.

Můžeš si prostě za to sám.

Stejně bys nejela, jako vždycky.

Proč na mě, prosím, ty hajzle, hnusné, já prostě už tak nemůžu. A se nápej,

prostě strašně trzej, promiň, je to mrzí, promiň, promiň.

Bordel tady je jak v tanku, prostě neuklidí.

No, napiš se, promiň, prosím.

Promiň.

Ty máš nějakou sklenku?

Prosím tě, nebuď fajnový, jako ještě skleničku, pěj to z flašky, z flašky,

prosím.

Já? Proč jsi na něj taková zlá?

Já? Já na ní za... Mám prostě přirost přes hlavu, já už ho prostě nezvládám,

mamo. Od česnácti chlapa tady na ní prostě nemám.

Chybí mu asi táta, nebo já nevím. Mně připadá docela fajn.

Fajn? Tak si ho na týden vem.

Vem si ho na týden.

A kdo tady... Takhle budeš stát, nebo... Budeš dál? Budeš dál?

Tohle to vnitř.

Petře! Ježiš! Co jsem ti řekla?

Upaluj spát!

Upaluj! Nebo spak ti jednu cátu! Vdělej!

Jdi si lehnout, je fakt pozdě.

Dobrou. Pojď sem ještě!

Pojď sem, ti říkám!

Mám na tebe čekat, nebo co?

Prostu mámi nedáš, nebo jak?

Dobrou. Nezda.

Čau, brácha.

Nech mě něco ukážeme.

Promiň. To je pro dědušky, vidíš?

Hezky.

Chceš napít?

Můžu si tě na něco zeptat?

Kolik jsi měl v posledním volbičku?

Kolik jsi měl ženský doby, co jsme se neviděli?

Čáno, co ty čáno?

Čáno, kde?

Nebo já nepraškuju.

To je na žaludek, víš. V řady.

Sládek jde za půl roku do důchodu. No a táta je na interně služebně nejstarší,

tak kdo jiný by měl dělat primáře, když ne on?

Já myslel, že chceš jít k uranovým dolů.

Tam to přece sype víc, ne? Si říkal.

Sládek je starý a seriální a už na to nestačí.

Není dost důsledný ani progresivní. Nechce si dělat nepřátelé a v tom to

celý je.

A ty budeš dost důslednej a progresivní.

No teda od tebe to sedí.

Hele, nejseš ty zase nějakej moc drzej?

A to podle tebe se mám po těch letech ve vpítále koukat na to, jak mě nějakej

neschopnej, kariéristický poslanec Vykolášek chce

převálcovat?

Tady totiž jde taky o mojí čest a prestiž.

Jo, ale jenom topě.

Ostatní mi to vyříkají.

Prosím tě, kde žiješ?

Kde žiješ?

Lice, podívej, každý pingl má dvakrát víc než ty.

Ne, ne, ty nejsi ani blbej, ani naivní, ty jsi totiž pěkně vyhcanej.

Počkej.

To snad není možné.

Ty svině. No už je to tady, co jsem říkal.

Já mám sakra dobrý informace. O tomhle tedy už nejmitý jde dopředu.

A víš, jak to dopadne?

Dostanou přezdržku a vyhodí je ze školy.

No a co?

Proč si myslíš, že jsme chtěli, aby jsi včera přijel domů?

Indexi.

Ahoj.

Nazdar, Petře. Co se tady děje?

Řekni mi, jak tohle dopadne. To nikdo neví, kamaráde. Ani kantoři.

Ale... Čau. Ahoj, čau. Rektor si si udělal nějaký problémy, ale nakonec jsme

si svý prosadili, což... Pojď deset mrtvejch, ale STB-kům se zatím podařilo

uklidit. Kde jste to slyšeli? Na holka mi to říkala, její táta dělá u

záchranky. Což o to všechno je možný, ale neuvěření zprávy si nechávejte pro

sebe. Biceps, prosím tě.

Hele, jdou do tohoj střední ško

Teďkon je totiž nejdůležitější, aby se přidali všechny střední a vysoký školy v

republice. Jo, díky. Je něco novýho? Jo, abych nezapomněl, je dvě studentský

forum na dvoře. A někdo bude muset skočit na famu pro fotky. Už jsou

hotový. Jo.

Skočíš tam, Petře?

Kam? No, na famu pro ty fotky. Jo.

A získy tam co nejvíc informací, písemný materiály. A kdyby měli tu videokazetu z

toho masakru, tak ji vem.

Jo, prosím vás, výjezdy minimálně ve dvou.

A případně si počíte na ty fotky.

Auto by se hned nemohl chvit.

Těžko. Díky.

Potřebujete něco?

Petře, mám tady ty fotky z toho 17.

Díky.

Hele, a kazetu?

Máme dvě videa, můžeme to rozmnožit.

To musí jít do Klímenský, studio je tam.

Helmosu Spidey děkujeme, nás poslal policajty.

Už jsou tam. Prej se vykašlou na ty demonstrace.

Budou obsadovat školy. Tahle je hrozně mocná Prahou.

Vemte si, co chcete, tady toho je hrozně. Vemte si.

Díky.

Díky.

Teď je ta Martina a už je strašně unavená taky vystříbet.

A kde je Rousko Pláříkem?

Nevím, tady je hrozný blázenec, takže ti nepovím.

Povaď, já ti vystřídám.

Já už jsem úplně krv.

Tak Martinko, hupni všichni do patýrky.

Kucí role čekají s autem, takže tě budu vezet.

Díky.

A do také.

Čau.

No ne!

Janí, pojď ke mně!

Na hozda, ty kočátko moje!

Co tady děláte?

Co tu děláte? Jsme si školky, co?

Já jsem také řečička.

Dobrou noc.

A přineseš tě, jsou moc dobrý, jdeš.

Vánové, dobrý.

Vidíte, jak jste šikovný.

Pojďte se najíst, nebo vám to vyskytne.

Děkujeme.

Proč se s ním nerozvedeš?

Proč bych se s ním rozváděla? A toho máš pořád ráda?

Takhle? To teda nechápu.

Budeš se divit, ale mám, i když trochu jinak než dříve.

Pro holku a pro mě udělá všechno na světě.

Piritový hostilák samozřejmě. Takže Jana není jeho.

A čí by byla?

Zase nekecej, že teplo už může mít děti. Neříkej to takhle. Nebuď hnusnej.

Pane inženýre, tady se nechodí.

Opravdu chcete v našem podniku agitovat? Já vás varuju, u nás ještě nic novýho

neděje. To je moje dcera a její příde, paní Málková, hned jsme zpátky.

Pane inženýre, zastavte se, tady jezdějí auta, pro pěší je to tam vedle.

Co tady chcete dělat?

Kusíte vysvětlovat.

Tak tedy, pane soukupe, teď už víte, jak a v čem Martina žije.

Máte to tady moc hezký.

Mám tomu tedy rozumět tak, že vy můžete nabídnout víc?

Co nabídnout?

No, Martině, byl jste to přeci vy, kdo říkal, jak moc jí miluje.

Co děláš?

Tak za prvý.

Už čtvrtým rokem je mi ukládáno na prémiové spoření mladých.

Za druhý, po dědečkovi jsem zděděl velmi cenou sbírku známek

Československo mezi válkami.

No a za třetí, především můžu nabídnout své srdce.

Velké srdce.

Tak tedy na to vaše velké srdce, pane Soukupe.

A doporučuji, do politiky se nepleťte, to už tady jednou bylo.

Nějakej soudruh pozve tanky, další pošle červené barety a bílé helmy.

A kde potom jsou?

Klade soukupe, vaše velká srdce.

My už to nějak dožijeme.

No právě.

Nějak dožijeme.

Nechtěli byste už to tam nechat?

Počkej, když už jsem s tím začal, tady pan Sluch má pravdu, ale... nevíte

zase právě to ale.

Podívejte si, naše generace, na poní už nemůžete čekat žádných hledinských čin.

A víte, když si prožijete toho mrastu, který byl...

Tak toho máte až až. Prostě, jak si jednou spalíte prsty, tak už si dáte set

sakramentský pozor o druhý, abyste si je nespálili znova.

Ať už se jedná o cokoliv. Jo, hledá, že by šlo o život.

A nejde?

Já neříkám, že jsou všichni lidi takový, ale 90 ze 100, co jich znám, určitě.

Vám, mladým, nezávedím.

A vašim dětem už vůbec ne.

Tak co s tím, pane inženýre?

Nic.

A vy, paní inženýrová?

Já už jsem v tomhle smyslu pane soukupe poučena.

To je, jak když slyším mýho tátu.

Na co se dívíš? Vždyť jsou všichni stejně starý, stejná generace.

Pochopitelně.

To jenom potvrzuje to, co jsem už řekl.

Většina z nás má stejný názor, jako já.

Ono je hlad lepší.

Zdávat práci čest, než pořádně makat.

A kde ti bolí?

A kde ještě?

Teď ho nepijí. Budeš nemožný.

No jo.

No naše si výborní.

Jsou divný.

O tátovi jsem si nemyslela nic dobrýho nikdy.

Chlastá a hrabe a hrabe.

A máma?

Pani inženýrová, to víš.

Snobárna, těžká.

Já taková nejsem.

Víš, že ne?

To víš, že ne. Já jsem tvoje, co?

Nejkrásnější?

A největší láska na světě.

Už asi jo.

Jak to asi?

Ty jsi se s ní ještě nerozešel?

S kým?

Když velice dobře.

Nedělej blbýho.

Co je zas tohle?

Prostě se nebudu o tebe s nikým dělit.

Chápeš?

A ještě mi řekni, že ji miluješ.

No, miluju.

Mám ji rád.

Jako mě?

Anebo víc? Já nevím.

Tak nějak jinak.

Číslo.

Já ho neznám z paměti.

Nula dva.

Třicet jedna.

Šestnáct.

Dvacet dva.

Ano, Kupecka.

Ahoj, Zuzanu.

Nezbudil jsem tě? To nic.

Ještě jsem nespala.

Stalo se něco? Ne.

Chci ti říct něco důležitýho.

Jsi tam ještě?

Ano, poslouchám tě.

Susana, musím ti říct, že... že mám jinou holku. Chci, abys to věděla hned,

proto ti volám. Ráda.

Řekni, že je stará. Stejně se k sobě nehodíme.

Ještě něco?

Řekni, že je stará.

Slyšíš?

To jsem nečekala.

Vždyť to bylo přeci tak fajn.

Petře, ty jsi pil, viď?

To je moje věc.

A chci to.

Mám k tomu ještě další důvody.

Třeba to, že je mezi náma velkej věkovej rozdíl.

Tím nechci říct, že bys byla stará, ale... Petře, mě není šestnáct, abych si

mohla... No právě.

Takže všechno jasný.

Nevím, jak tobě, ale mě jo.

A stejně věřím, že... Prosím tě, zavolej mě radši zejtra.

Není třeba.

Dobrou noc, paní Zuzanu.

Péťo, Petře.

Jsi moje lásko.

Já tě miluji.

Mě je zle.

A co, máte tu něco?

A nekušte mi to.

Děkuji vám, paní Adamková.

Prosím.

Vodní?

Ne, od jednoho kluka.

Kluka, jo.

Dětské písmo.

To je nějakej fígl, ne?

To je její holka.

Prosím tě, ty jsou čtyři roky.

Si to vyvidí ráni, jo?

Uvidí.

Kde je Vláďa?

Už jde.

Pozor na tvoje kámoška, je čím dál tím krásnější.

Třeba to ujde.

To je trošku rozmazlená.

Hele, přečíš

si tohle.

Jak se chovat při začení?

Neklád s žádným odchodem.

Stejně tě tobe k ničemu si chtěj.

Ukaž.

Hele já letím, já musím doma a nesu a na školu.

Pro nějaký materiály a nočním vlakem jedu domů do varu.

Počkej, počkej, počkej, já to jenom mám zůstat sama.

No těch pár dnů to tady vydrží, víš.

Třeba tady vládě ti pomůže.

U Xeroxu se nudit nebudete.

No tak to beru, kamaráde.

Spolehni se, u mě bude v dobrých rukách.

No zas to nemusíš přehánět.

No, nechte toho moc, jo?

Hele, lidi, mějte se.

Já letím.

Takže zatím čau. Nazdar.

Počkej, tak to sam.

Ahoj.

Čau. Čau.

Ano? Haló?

Haló?

Petře?

Tak tady vám ho vedu.

Nezlupte se, prosím vás, ale mám obejít střední školy.

Potřeboval bych, aby šel někdo se mnou, nechce se mi tam jít sám.

Jasně, šmídl.

Nějaký soukup.

Pojď se mnou.

Naše materiály máte?

A co se týče stálky, tak už jsme si řekli.

Kdyby něco, tak víte, kde nás máte hledat.

Vydržat!

Jo, sedněte sři.

Ukažte. Na to jsem si mohla myslet. Podívejte se, soudruhu řediteli. Pojď

prosím tě. Víte, jste sem bezpovoleně ředitele školy.

To je trestná, to jsou paragrafy.

Táta s tebou bude mít radov.

Tohle budou muset oznámit na patříční chvíte.

Slyšíte?

No řekněte, soudruhu řediteli.

To není dáma ty dube.

To je ještě blbější než kvarteto.

Mě už to nebaví.

Protože to neumíš. Kdyby jsi to uměl, tak tě to bude bavit.

Když já mám poruchu soustředěnosti. Mám mě to říkala doktorka.

Poruchu. Brdlaj se šlínej, přemejšlete, celá tvoje porucha.

Slyším. Ahoj Martinko.

No mě už se stejská po tobě.

Až po zejtří.

No okamžitě.

Ne, kdyť ti říkám, že až po zejtří přijedu.

Ne, dřív to nejde.

Hm, tak jo.

Ahoj. Miluji tě.

Ty, Péťo, dostal jsi můj dopis?

Tak Petře, slyšíš, dostal jsi můj dopis? Co?

Jo, dostal.

Díky.

Neměl jsem tam moc chyb?

Ne, ani ne.

Jsem rád, že jsi přijel.

Dovolíš na chvíli? Já radši půjdu, jo?

Ahoj. Ahoj.

Na shledanou.

No prosím, pořádně šturovat to ne!

A neagitovat někde po školách, děti, dostávky, na to si kádr!

Co druh ředitel si pospíšil?

Práskač jeden bolševický. No tak to vidíš!

Nenek se má s tím, co se děje na ulicích a ještě k tomu někde támhle v Praze!

Ještě jste nic nevyhráli!

Peťoho táta to ví od jednoho z tý vnitrácký rehabilitace, dělal mu tam

akupunkturu. No, to je hezky.

Fízli dáváš dohromady?

Dneska, když tam nedonát, řežou hlava nehlava! Do tebe nikdo neřezal, tak mlč!

A vůbec bych se už nedivel, kdyby jsi byl u nich.

ST-bák!

Zavři hobu!

Seber si svý krámě a vypadni! No vypadni!

Co jste za těch dokázali? Nic!

Ako já se všechno rozesrali! A dokud já ti živím a šetím, tak tebe už nic

nechci!

Pojď dole.

Kdy přijde máma?

Jako vždycky.

Pojď tady.

O mě se stará už jenom babička.

Máma furt chlastá.

Vůli tátovi.

A taky fetuje.

Babča říkala, že jestli toho nenechá, že jí dá na léčení do nemocnice.

Nebo jí z toho začne harašit.

Oni se pořád hádají.

Tak čau, kámo.

Já ti někdy napíšu, jo?

No jasně.

A pošle mi taky někdy aspoň pohled.

Mě ještě nikdo nikdy nic neposlal.

No Jarouši, zrovna teď?

Pojď sem, pojď. Ale ne, prosím tě, já už budu. Ale počkej. Ale ne, fakt, stav se

večer u Marcelea, jo?

Marcelea jeden den.

Jarouši, prosím tě, běž ještě na chvíli vedle třeba k Honzovi.

No tak co je, tak pojď sem ještě, ne?

Sorry.

No prosím.

Haló! To jsi ty Jirko?

Tady Petr. Jirka není doma.

Můžu něco vyřídit?

Nejsou někde se Zuzanou.

To je těžko.

A kde bych ho asi tak našel?

U pavouka.

Něco slaví nebo co já nevím.

Tak díky. Není zač. Čau.

Ahoj, Jirko.

Ahoj. To se mi snad jenom zdá.

Co je?

Potřebuju mluvit se Zuzanou.

Doma není?

Nikdo to tam nebere.

Tak pojď.

Ty nepiješ?

Řídím.

Říkala Zuzana, že bys potřeboval pomoc s rozvážením letáků, tak stačí říct.

Dík.

Prosím tě, cest teba.

Co s tebou je?

Jaký průšvih ve škole, nebo ta stávka, nebo co je?

Taková jedna potvora.

Pomotala si mě kolem prstu, pak stačilo přijet o den dřív.

No jo, to musí být chytřejší kamaráde.

Dobře mi tam.

Co to tady sedí za smutný dítě?

Dejte mu rychle něco napít, ať se nám tady nerozbrečí.

To je pane doktore Vaše?

Bohužel, madam, to je myrenec mé ženy.

Správně, já to říkám pořád, že je to krásný, když se dva až tři lidi maj

rádi.

Tobě Zuzana vůbec nechybí.

Nebo aspoň ta má.

Ta ti přece musí chybit.

Nedovedu si stejně představit, jaký to musí být, když je člověk homosexuál.

No, to je... člověk jako každej druhej, akorát

v něčem je trochu jinej.

Třeba to jde léčit.

Já tě taky nechci léčit.

Já bych to ale momentálně potřeboval.

Že jsi dostal kopačky.

Prosím tě.

Jirko, já jsem strašně Zuzaně ublížil.

Zuzana to je... Zuzana je chytrá a večas pochopí.

Řekni jim, že pro ní máš překvapení.

No, překvapení.

Tady.

Rozumíš? Tady.

Tak jo.

Já nevím.

Já jsem ještě moc střízlivej.

Střízlivej, jo.

Moc, jo. Hele, pojď.

To se zařídí. Pojď. Pojď tam se mnou. Ale no, teď jdu, pojď.

Petře, kde jsi se tak zřídil?

Člověk.

Ty vole.

Nechceš s ničím pomoct?

To brzo.

Zlobíš se na mě?

Ne, proč?

Třeba za ten včerejšek.

Za co?

Patří na chodbě, tak jsem tě svlýchla a hodila do postele.

A jinak?

Co jinak?

Všechno je jinak.

Co ti mám na to říct?

Třeba, že jsem hajzel.

Nic novýho pod sluncem.

A mě, že ty máš jasnou.

Opil jsem se včera s Jirkou ve vinárně u Pavouka.

No a pak už si nic nepamatuji. A to jsi si včera u Pavouka taky přepíral?

Když mě nemá nikdo rád.

Ty můj chudínko.

A kde má?

Hraje si před barákem, by ti zavolil mu vydat.

Mám pro tebe fantastickou zprávu. No už radši ne.

Zítra? Ve 20.00?

Vinárna u Pavouka?

Ale musíš být nejkrásnější na světě.

A co se tam bude být tak velikýho ve 20.00?

Velikánský?

Překvapení.

Chceš mě požádat poruku?

Koupecká, prosím?

Chtěla bych mluvit s Petrem.

Já vím, že je u vás.

To je pro tebe.

Soukup. Ahoj lásko, tady Martin. Nazdar, o co jde?

Musím s tebou nutně mluvit. Nevím proč.

To nejde po telefonu. Můžeš dneska odpoledne?

Odpoledne je už teď.

Mám službu celý večer.

Večer nemám čas.

Nevím, tak zejtra.

Vem si, kolik lidí sedí doma na prdeli a čeká, jak se situace vyvine.

Akorát občas zvednou telefon a zeptají se, do kdy ještě budeme stávkovat.

Čau, důležitý zprávy. Ahoj, čau.

Ahoj. Čau.

Rozumíš, my potřebujeme každou ruku, každej nápad.

No s tím nic nenaděláš. No jo, jenže co když budeme stávkovat ještě dva měsíce?

Tak to už tady všichni padáme na hubu.

A na koleji je spousta šikovných, chytrých lidí, který se šprtají, aby se

udělali zkoušky v předtermínu.

A tím pádem měli tři měsíce volno.

No to je přece svinctvo, co říkáš?

No. Co je?

Vedáš niko?

Nebo ti zas někdo sleduje?

Na to se vykašli.

Všude jich je jako much.

Kdyby ses měl zabývat jenom s tímhle cím, tak ses bláznůš.

Ne, neznám. Tak bys napsal něco do hlavy. Do jaký hlavy?

No to je časopis, vychází každej den.

Taky to bohužel dělá jenom pár lidí.

Chtěl bys nějakou legraci, nějaký humor, aby ses vedla nálada?

Nebo... Z těch vašich varů, jaká je tam situace? Jedeš tam přece, ne? No, jedu,

no. No tak.

Vezmu tam kazetu a nevím, kde budu spát.

Jak to?

Táta mě vyhodil.

Heh, ty si nějak poradíš.

Sám si přece říkal, že kvalitní vztah nezakládá na sexu.

To jsem rád, že tvoje láska krimně vůbec neutrpěla.

Když se ti deset nekvalitních vztahů vydá za jeden kvalitník.

Pojďte přeji.

Já ti mám ráda.

Já nechci o tebe přijít.

Už to máte pro mě?

Dobrý den,

na koleni chybíš.

Vyzkáze.

Komu? Vláďovi?

No, Vláďovi, Jardovi.

Jaroušovi, tohle tě přišlo na koleni.

A Ilonce.

Nevím, jsem teď u Zuzany.

To ji obštěsnuješ za Vita za stravu?

Nebo ji hlídáš sliště? Třeba.

Jednou budeš ráda, že takovýho sviště máš. Jo, třeba.

To je jedno, teď se ho pořídím.

No řekni mi, prosím tě, to ti nevadí, že je o deset let starší, hm?

Teď by ti mohla dělat mámu.

Jenže ona ve svých devět a dvaceti a po dítě ti vypadá líp, než někdo na

dvaceti.

Určitě.

Chodínka. Ty si špatně vidíš, viď?

Skončila jsi?

Jo. No čau.

No jasně, změnil jsi reón.

Jednou tady, po druhý zase tam.

A to si už nespomínáš, jak si tu svoji Zuzanku kopnul do prdela. Stačilo na

tebe jenom takhle udělat.

Ježiš, já jsem byla blbá.

Byla?

O božáku.

Jako nejkrásnější hlasatelka na světě. Jako monadská princezna.

No jasně.

Jako ta francouzská herečka Romy Schneidrova. Proč jako?

Já umím taky francouzsky.

Louis Definet.

Myslím si, že jsem sem neměl s tebou ani takhle chodit.

Ti to jenom kazím. Myslím si, že...

Tvůj úsměv pro zdar dnešního večera bude důležitější než ten můj.

Zuzko, dovolu bych tě představil, to je paní profesorka Viktorova.

Koupecká. Dobrý večer, těšíme. A její přítel.

Dirigent Roško. Dobrý večer, více mě těší.

Tady je klavír.

A tady se najednou přidá orchestr.

A to je taková nádhera.

A já z toho mám šílenou hrůzu.

Taková velká holka. No jo, no.

Všichni jsou tam profici.

A najednou já.

Mně se náhodou líbí, jak hraješ.

Zítra ti budu držet palce.

A vy držíte to tady ty dva dny.

Jídlo tam máte. A Jirka se sem taky přijde podívat.

Stejně si připadám jako vůl.

Takovej parazit na vaší rodině. No to snad nemyslíš vážně.

My jsme manželství jako každý jiný.

Akorát, že si každej žijeme po svým.

Já mám tebe a on Dana.

A tebe má moc rád.

Vzala by si zo, kdyby jsi věděla, že to je buze, teda homosexuál.

Tenkrát ve dvaceti asi ne.

Určitě ne.

Ale dneska vím, že jde o něco úplně jinýho.

Víš, ono, vyspat se s někým není žádný kumšt, ale umět vedle někoho žít, to je

strašně těžký.

A Jirka je moc hodnej.

A citlivej.

Za dva roky po svatbě se mi přiznal.

Bál se prostě.

Doma, ve škole, v práci.

Všude.

Myslel, že když se ožení, že se všechno urovná.

Že bude normálně.

Ale pak pochopil, že...

Už z toho nikdy nemůže ven.

Že to ani nejde.

A já to po něm ani nechci.

Hlavně, že je šťastný.

Jak toho šťastný?

A co ty?

A co tvůj žaludek?

Dobrý, OK.

Lžeš.

A mám tě moc ráda.

Já víc.

Zase lžeš.

Ale krásně.

Prosím tě, přestanu s tím kouřením.

Jseš nějakej podrážděný.

Nevím, kdo je víc.

To tě to ještě pořád tak bere?

Nemůžu si na to zvyknout.

Že ze mě děláš paroháče?

Nebo na co?

Na všechno.

Doma.

Revoluce. Vy dva.

Zuzana je skvělá.

Ty jsi sympatiák.

Máte se rádi.

No právě proto, že se máme rádi, tak můžeme takhle žít.

Jenže lidi nepředěláš.

Pořád se na tebe budou koukat s odporem a výsměchem.

Já za to nemůžu, že jsem se tak narodil.

Jaký jsem, takovej jsem.

Lidi strašně rychle odsouděj a zavrhnou, než se snaží pochopit.

Byl jsem taky takovej.

Kdybych tě neznal, nebo spíš vás oba, tak... Nevím.

Hele, tam léda?

Dane! On někam jede?

Ne, asi se jde projít.

Zastav. Říkám ti zastav.

Nerobej, nemá to cílo. Já myslel, že je to mezi váma okej. Ale je, poč. No tak

co tam leze?

Vy myslíte, že jsme se seznámili?

Hlajzly, sauny, plavečáky.

V tomhle státě se s důstojností člověka moc netočí.

Děkujeme.

To je život k posrání.

Nejhorší je, že by ses pro toho druhého rozkrájil, ale ono to nestojí.

Já už taky nechci být sám.

Přátelé, děkujeme.

Moment, prosím, ještě prosím zde.

Děkujeme.

Upřímně děkujeme všem, kteří přispěli stávkojícím studentům.

No a my budeme pokračovat v našem dialogu. Poprvé v krátké historii našich

dialogů. se mezi nás dostavili zástupci strany a národních výborů. Já bych tedy

mezi námi přivítal pana vlastně soudruha Kachníka, který nás seznámí s

nejčerstvějšími stanovisky okresního výboru KSČ k situaci v Praze a vlastně v

celé republice. Prosím.

Zátele, prosím vás, buďme tolerantní. Slíbili jsme si na začátku, že dáme

možnost promluvit každému, kdo o to požádá. Děkuju.

Členové pléna OVKSČ se podrobně zabývaly politickou situací ve městě a v okrese

Karlovy Vary.

Různí političtí samozvanci a nezávislé skupiny manipulují

znesletilou středoškolskou mládeží a využívají ji jako určitou formu nátlaku

na stranické a státní orgány.

Tyto skupiny chtějí vést za každou cenu dialog na ulici.

Tam jej vést nelze.

Důrazně upozorňuji, že jedině principiální a důsledné řešení

kádrové situace ve stranických a státních orgánech a konstruktivní závěry

mimořádného zasedání UVKSČ zabrání generální stávce a vrátí

důvěru široké veřejnosti politiku naší strany.

To jsme si slíbili.

Děkuji soudruhu Kachníkovi za jeho vlastně radikální projev.

Strana se snaží opět získat důvěru nás třeba.

Nebude to mít lehké, ale zřejmě ještě není nic ztraceno. Přátelé,

chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za to, že jste zde na nás, na studenty,

sezbírali celkem částku.

Jedenáct tisíc korun.

Tak skvělý.

Zajistím nocleh u jedných známých, tak jsem tady. Jasný, počkáme, kdo jde.

Nebo vedle v klubu, jo? Tak fajn, čau.

Petře! Petře,

kam jedeš?

Promiň, hola.

Pani, prosím vás, nezlobte se.

Nevíte, kde bych je našel?

Kdo?

No Jiřinu nebo Martina.

Vy to nevíte.

Co?

Pani Janoušková je včera vhuba našla v bezvědobí.

Představte si, ta bestie ožralá ho, otrávila. Jo, a sebe taky. Cože? Odvezli

je do špitálu.

Včera večer, si tam zavolíte, já nic nevím.

Tak pojď dál.

Sedni si někam.

Máš si kafe?

Kafe ne, jestli máte cigaretu. Jo, tady jsou.

No tak k věci.

Ten malej kluk to...

Bohužel nepřežil.

A to jsme dělali, co jsme mohli.

Ale ona kromě toho plynu do něj narvala ještě nějaký prášky.

V podstatě zemřel na selhání mozkových center.

Ale jeho matka je z toho venku.

Prognoza je celkem slušná. Jestli chceš, můžeš ji vidět.

Vyhynat.

Ahoj, Péťo!

Jestli seš kamarád, tak prosím tě, přijeď.

Chtějí mě šoupnout do děcáků.

Máma už mě nemá ráda.

Za čtrnáct dní půjde do té nemocnice.

Asi nadlouho.

A babča je nemocná.

Péťo, prosím tě, buď kamarád a přijeď.

Mám nový kolo, ale přestal jsem chodit na housle. A Silva už se s náma taky

nebaví.

Kdybych věděl, kde v té Praze bydlíš, přijel bych za tebou.

Tak přijeďte. Ahoj, Martin.

Proč jste mi ten dopis neposlali?

Přines to sem v pondělí.

Víš, co já jsem?

Obyčejná krysa.

Obyčejnej nespalehlivý zpratek.

Tohle jsem vůbec nemusel dostat.

Peťo, takhle nesmíš mluvit.

Ty za nic nemůžeš.

To ta jeho máma.

Já jsem věděl, že potřebuje pomoct, jenom jsem nevěděl, jak.

On potřeboval, jenom abych byl u něho.

Já vím, je to hrozný.

Ale copak jsi mohl tušit, že ta ženská je schopná tak hrozný věci?

Teď to byl cizí kluk.

A teď se musíš soustředit hlavně na... Prosím tě, mami.

Petře, co je tím?

Ježiši kriste, Petřo!

Tak co, jak se cítíš?

Píně.

Co mi je?

Praskl ti vřet na důvodinu.

To se mohl taky jak snout.

Tak strašný to zase nebylo.

Ukaž jazyk.

Dobrý.

A jak dlouho tady budu trčet? Pár týdnů, dlouho ne.

Týdnu? To uvidíme po viproskopii.

Ale třeba to dobře dopadne.

Netrap se ti.

Třeba.

Nebych se hlál, pane doktore, nebych se hlál dříve.

No jestli tady začne soukupňování řádník od robotu, toho nic. No jestli nás

robotka ani zbrojší, no. Ten se teda vyznal.

Nejprve straník až na půdu a teď má prsty do ven.

Kdybych si radši hledal těch svých kulichů a sestřiček. No dovolte.

Potrebená husna se nám nazvala.

Ano, to už je dávno, pane doktore. Já to jsem byla ještě moc mladá a blbá.

A jeď jste na tom teď.

A víte, že ani nevím?

Já vám to teda řeknu, jestli chcete. No, to jsem zvědavá.

Jste stále krásná a stále mladá.

A stále blbá, pane doktore, že ano?

Petře, máte u nás na bolenci telefon.

Prosím, děkuji.

Soukup.

No nekecej, Janino.

Ty kotě moje zlobivý.

No mě se po tobě taky stejská.

Tak jo, dej mi, mamčo.

Ahoj, lásku.

Už abych byl doma.

Ne, nenudím se.

Táta mi sem natahal pěkný sestřičky.

Však víš, co před něm na strom nevylezí.

Ne, opravdu se mě tuhličkají.

Ale už se na to vymýšlíš.

Ano, víte?

Víte. Jako že návštěvník pacient všude z okra místo a vyležel v posteli.

Velká vizita není žádná sranda, že?

Podle posledního fibroskopického vyšetření to vypadá, že se to může

operovat. Nikdy. Jen přes moji mrtvolu.

No akutní to sice není, ale asi tady by bylo optimální řešení. Co vy na to, pane

primáře?

Hm?

Asi ano.

Poradíme se ještě s Ondrákem a ten gastrozepin podecháme.

Tak co? Co kdybychom pacientovi naordonovali už pořádnej dlabanec?

Co?

Bolí?

S těma vašema blafama, pane primáři, byste neobstál ani na veterině v

toužimu. Jako for, to bylo dobrý.

Dobrý den. Dobrý den, sestři.

Zase chcí plejpták.

To jsem si myslel, že synka primáře si budete víc hned dělat. Já jsem

si dělal jen srandu, sestři.

Dneska je pátek, co?

Dneska je pátek.

Otec je pořád na tom školení?

Dneska večer se vrátí.

Potřeboval bych do jeho pracovny, mám tam noviny. Šlo by to?

Já tam skočím.

Já si tam zajdu sám.

Zavolám se ještě od něj domů.

Tak já vám přenesu klíče.

Přátelé, nezlobte se, ale musím zastavit. Mám na vás dvě prozby.

Hrajme výrazněj ten tečkovany rytmus a v závěru ty tenuta, prosím vás, měkké

položíme.

Pani Zuzano, prosím vás, v těch osmičkách nepospíchejme tolik. Počkejte

si až do závěru té fráze.

Vrátíme se, prosím, písmeno L, začínáme od první doby.