Original subtitles

Děkujeme.

Tak karvastas, se nezblázním. Libela třicet šestnáct. Libela třicet šestnáct.

Hlavní směr doprava jedna dvacet. Hlavní směr doprava jedna dvacet.

Pál Bůstav, kontrola prvků. Pravěděn. Pál Bůstav. Pál Bůstav. Kontrola prvků.

Kontrola prvků.

Střelíte panu Bohu do oken.

A to si hovoríte mělič?

Člověče, jako to vyzeráte?

Ještě raz?

A já vám tu vojnu zprotivím.

Všetkým.

To je ta tvá vata v uších, ty kanonýre.

Místo dnešní vycházky. Se budete učit zaměřovat.

Co říkali?

Jsme prosrandu celý baterii, Moulo. Ty tu vojnu žereš.

Člověč.

Karle, to je filmová hvězda.

Ty s ní chodíš? Ne.

Ona se mnou. Neblbni, tak kdo je to?

Inženýrka geometrie.

Z Prahy.

Koupáváme se spolu.

Jo, co?

Dnes večer zautočím.

Kluci! Kluci, přijel soubor samiženský.

Dovolte mi odejít.

Odchod!

Podružkám se za vás hodli.

Růci chytejte!

Trochu jste si to zjednodušil.

Třepy znamenají štěstí.

Říká se to.

Schání mě flek u nich ve fabrice.

Chcete mít na očích, to je hotovka. Nějak i tu jo.

Máma píše, že posílá balík a porád nic.

Mestci, jestli ho ztratili, tak si budu stěžovat.

Chudáči, kumry od hladu.

No a co ta tvoje, nepíše?

Mám dost roboty aj tak.

Zaměstnaně, děcko, kvartěl.

Na jednu ženu až moc.

Ať ona napíše.

Poslouchej.

To je opravdu hezká holka. No, ujde to.

V neděli ti ji představím, chceš? No. Můžeme si jí zatancovat. Co?

My tři. No a? Hele, beru si tvoje, Katě.

Aha.

Ale buď tím slušnej.

A nezapomeň, že máš od půlnoci službu. Bez oba.

nikdy vojny nesmí bát. I když se sloudí, až se z nás kouří, můžem si

píseň zaspívat.

Jak pohádka zvonec, i vojna má konec, já se vrátím domů

rád. Však na vás, kluci, nejlepší kluci, do smrti budu

vzpomínat.

Však na vás, kluci, nejlepší kluci, do smrti budu vzpomínat.

Ževče věrné, na oči černé, na lásku tvojí stále

vzpomínám. Z večerních stráží po hvězdné

záři pozdrav ti do snu posílám.

Zbláznil jste se?

Totiž schoval jsem se a... Viděl vás někdo? Ne.

Zaplať Bůh.

Ale teď musíte zmizet. Rychle!

Ale kam? Jsme obklíčeni bojáci a... Bojáci? Vám je to jedno, co by si lidi o

mně řekli?

Kdyby... To není hotel, to je cíčák!

Hotel C!

Hotel Z!

Tak si sedněte, když jste tady.

Dobrý.

Tak už byste zas mohl jít.

Nedívejte se tak na mě.

Osm kilometrů jsem utíkal, abych vás viděl.

To jste utíkal ke mně?

A pískal pod okna.

Říkala jsem vám, že to nemá smysl.

Nechala byste mě čekat u domu a nepřišla?

Ani na chviličku jste se nechtěla se mnou projít.

Nechtěla.

Strojná jste?

Do kina.

Hraji až zítra.

Je pozdě.

Vy jste si mysleli, že jsem se nastrojila a čekám na vás?

Jsem vám k smíchu.

A kamarádi myslí, že jste moje děvče.

Všichni mě závidí.

Vojáci mají plno děvčat.

Ale já nemám žádné.

Nic jsem vám přeci nestybovala.

Vím.

Byl jsem blázen.

Nezlobte se.

Máte těžkou službu?

Nespal jsem 8 a 40 hodin.

Liják mě strhl v stan.

Bles praštil do dobu pár metrů od děla.

Sedělo jako skonuje. A pořád pal, pal.

Víte, jak nám říkají? Jak?

Bůh války. Tak říkají vám.

Ne,

dělo střelectvů.

Pozor!

Smětej vás nizlou! Stále jste nastoupit!

Dnes jste mi přinesla štěstí.

Brodil jsem se sdělem přes řeku, vody až po krk.

Přebrodil.

Myslel jsem na vás.

I tak byste přejel.

Odcházej.

Vyháníte mě?

Ale ne.

Sedněte si.

Mám tu sušenky. Uvařím čaj. Chcete?

Copak, Lucí?

Ale holky, to je žužo.

No jo, maj heztí kroje.

Slyšte, major, až přijede soubor, tak mi dejte zase kontrolu.

Provedu se.

Luz dísklo!

Začněte lékat.

Hele, hola pírucha, nad cvičákou člověk neuvidí, kdyby ti nohou ustřelili.

To má tak někdo kliku.

Bolí to?

Trochu. Normální výron.

Hematoma articulacioni stalo cruralis.

Odstan a pevný obvaz.

Až se vrátíte z kurzu, budete chytřejší než já.

Na to neumřete.

A co tanec?

Za nějaký týden.

A zrovna na začátku zájezdu.

Teď ještě déšť, tam je štěstí.

Byly dobré.

Víc nemám.

Kde bydlíte v Praze?

Proč?

Stává se, že někdy jezdíme do Prahy.

Je to kousek odvád staváků. Vidím, všech z toho věří.

A ulici mě neřeknete?

Nebylo by to brzy?

Udělali jsme se jednou.

A to jste mi sebral fotografii. A docela nedůstojně soudruhu důstojníku.

A mrzí vás to?

Když si ještě sbíráte obrázky.

Proč jste taková chladná?

Možná proto, že mým povoláním je matematika. A to si člověk snadno

spočítá, že tohle nemá žádný význam.

Ale já chci, aby to mělo význam.

Jedenáct.

Za hodinu máte službu.

Těch osm kilometrů poběžíte po druhé a to vám tam pěkně prší.

No nazdar.

Přijdu zítra. Radim vám, nechoďte. A přijdu. Zítra. Po zítři. Každý den budu

chodit.

Dobrou noc. Dobrou.

Co to je?

Hej, vítám!

Vystupte!

Člověče, co to tu provádíte?

Kde máte kalhoty?

Poslouchejte, já vás od někuď znám.

Vy jste rozbil ten kufr, když přijel soubor.

Ano, soudrův plukovníků.

Hm, toto hodně zastanete.

Jedno si ale pamatujte, takhle běhat, to si mohl dovolit jedině Zátopek, když byl

poručíkem.

Nasednout.

Jedem.

Máte nějaké dotazy?

Tak ještě tohle.

Na rozkaz velitele děl středstva se přesune dnes jedno dělo se smenšenou

obsluhou před ministrskou komisí do Prahy.

Čestný úkol připadne třetí baterii.

A jako velitele určuji poručíka Horáka.

Ty, Vašku, já do ty Prahy nemůžu.

Cože?

Ty udělej mi to, jeď za mě.

Počkej, nedělám žádnou srandu, já opravdu nemůžu.

No jo, vlastně je to.

To je jednoduchý, to já zajdu za starým, řeknu sodru plukovníku, Karel má větší

rande, tak já to vemu za něj.

Co myslíš, půjček by mě hovorka motorku.

Ty, Karle?

Co je?

Slešná Hanička odjela.

Odjela?

A nenechala mi tu dopis nebo vzkaz?

Nic. Vyměřili silnici, zbalili, odjeli.

Ale vy znáte její adresu, že?

Mádre se nic neříkala. Před půl hodinou odešla na dráhu.

Prosím vás pane, vlak už odjel? Kam?

Já nevím. Jenom jestli už odjel.

Tady už jich odjelo.

Prosím vás, mě na tom moc záleží.

Totiž... Záleží, nezáleží, zastavit už nemůžu ani jeden.

Musíte si počkat na další.

Já nikam nejedu.

Tak co tedy vlastně chcete?

Odjela jedna.

Totiž... Totiž...

Pamatuju si, kdo kupuje lístek.

To byl rychlík na Prahu, přesolomouc. Přípoj, jedna hodina třicet pět, příjezd

do Prahy, pět hodin čtyřicet osm.

Do Prahy?

V kolik?

Pět hodin čtyřicet osm.

Pět hodin čtyřicet osm.

Děkuju.

Děkuju.

Vyhrál jsem.

Představ si, představ si, Čilče.

Víš kam jela? Ona někam jela. Do Prahy.

Pak rýka sejdeme se v Praze.

To bude koukat.

Až budu na nádraží.

No Čilče, ale tohle vědět průkaz, tak nejdu nikam. Karle, totiž... Co? Já

nevím, jestli ti to mám říct, ale ty opravdu nikam nejedeš. Co?

Podívej se, já jsem ti chtěl pomoct. Ty jsi říkal, že odtud nemůžeš, tak jsem

šel na štáb a požádal jsem průkovníka, abych mohl jet místo tebe.

Prosím tě, na to ti tak zrovna skočím. No ne, váž

Tak si to v té Praze hezky užij.

Vám to nezůstalo?

To chce klid, klid.

Poty vyčistit a povlak. Provedu.

Dobrý den.

Jak vidíte, taková je vojna.

Celou noc uchvítám dělo.

Cestou, necestou.

Soudru desátníku, kde máte lano?

Tam.

Co je tohle?

Knoflík, soudru poručíku.

Přešit. Provedu.

Musím je pérovat.

Mají vás podle toho taky ránit.

Pojedeme.

Jedu s vámi.

Uchvíkám, cestou necestou.

Vy s dělem?

Ne, s výronem.

Garle!

Tak, tady jsem ti to vypsal z jízdního řádu. V času habaděj, určitě jistý bude.

Pozor, starec.

Pozor!

Pozor!

Soudru, půl kopíku.

Pohátujte.

že zastupujete celý pluk.

Abych se potom nedozvěděl něco, co by vás všechny musel mrzet. Na silnici

žádné rekordy. Ale v 6.00 na místě. Provedu.

Večeří jste dostali.

Špek, soudru plukovníku.

Špek není večeře, soudru?

Špek je taky večeře, soudru plukovníku.

Vás seznamovat nemusím.

Ale... Ke kufru ho nepouštějte.

Opravdu vám nevadí, že pojedete nákladním autem? Vůbec ne.

Jsem ráda, že budu zítra ráno v Praze.

Tak šťastnou cestu.

Sodru poručíku mám jet s vámi, nastupuji ve zdravotnickém kurzu. A je doktor v

domě, to je ono.

Na sedno.

Pošta, pošta.

Poslední chvíli.

Zlatá máma. Jsou tam určitě buchty.

Děkuji.

Majčítě? Děkuji, ne.

Musím šetřit dech.

Pro tancování.

Talismán? Já jsem jen na bagli.

Když mám služit, já něch služí i ona.

Soudruhu poručíku, kdy budeme v Praze?

Ráno po páté.

Co říkáte?

Uvidíme, čo povědětka.

Důkovník říkal, že jedete na Smíchov.

Na Smíchov, ale nejdřív se ovšem zastavíme u hlavního nádraží.

Odkud to máte blíž domů?

Se mnou si nedělejte starosti, pojedu taxíkem.

A proč jedete k nádraží?

Ani to vojenské tajemství.

Mám tam nějakou záležitost.

A jaké má vlasy?

Jako já?

Nebo je blondýka?

Nezlobte se, já každého ráda zpovídám.

Nic mi do toho není.

Tando, praskneš, dej si bacha.

A jo, máma ví, že přijdou studený noci.

Klinická symptomatologie.

A jogurtí chutná jogurte, co?

Já pořád proč tě tak pokřtilnil?

Ty jsi byl v civilu líkařem, ne?

Tohle jsi mi na záda troubil.

No vidíš, když ti to řeknu já, tak mi nevěříš. Teď ti to řek zástupce doktora.

Dva, tři duchy nemám rád?

Ulejváky.

Na druhém chorobu neviděj a sami se flákaj.

I se flinkáš, co seš na světě.

Na gitu, jo, klapečku, nebo rozpráš petelici.

Ten s námi jede, jako když nás ukradl.

Kluci, a proč jedeme zrovna my?

Poručíš plná.

Chce být brzdi generálem, to je já sám.

To je Dupák.

Tančíme ho všude.

Tady je Šmerhalcová, je teď u nás.

Vystoupení u Brně.

Stadec. Vy znáte Brno?

Dělostřelec. Byl jste tam ve škole.

A jak víte, že je tam dělostřelecká škola?

Jsem víc na vojně, než v civilu. No nedivte se, mohla bych být voját.

A víte, jak říkají dělostřelectvu?

Bůh války.

Vytahuje si s tím kdejaký kanonýr.

Rokicaný?

Kapitán.

Jinak brázda.

Rokicaný.

To víte. Kam přijedeme, adresy, adresy.

Jak mě tlačí bota, myslím, že mě noha otéká.

Co to

znamená?

Soudru svobodníků.

Vyřídíme si to v Praze.

Provedu.

Kdo začal?

Soudru desátníku, doufám, že vy jako nastávající podůstojník s povoláním mě

to řeknete.

Pohádali jste.

Ať už nic neslyším.

Jste opravdu přísný.

Jo, tak je to tedy.

Dostaneš kaloty s lampasama.

To se ti nechce v cílíru makat, co?

Já jsem vyučený zámečník, ale co seš ty?

Chuligát. Vli, jeď ferdo.

Až ti nají šarži, postavíš vočka do latě, no.

Landa má rád vesnici, pole, koně.

Arnošt má rád cirkus, Maťko motory.

Já mám rád vojnu.

Každý má něco rád, ne?

Hele, navál jsem tu vidličku, co jsem ti kučil.

Řečníku. Ale šviem.

Teď možná bych vlastně jistří vrnul.

To byla třída, co?

Tutová jednička.

Je tamhle, mrkejte.

Tenký chůdy.

Tohle? No ovšem.

Zastavuješ, ty parádošoferská!

Ještě pomalej.

Člověče... Jednička jako hrom.

No, chlapi... To je

klasa,

víš?

To je třída, pánové.

No jo, no jo.

Křížek, od hora dolů.

Hospoda. Nástup!

Pivo je?

Dokupřen.

Tak čtyři, jo?

Čtyřikrát deset, už se na tom pracuje.

Pět! A jednu minerálku, prosím.

Matko, peče se ti kolo.

Kupněm na to.

Chcete?

Děkuju.

A co, Kotníku, je dobře?

Dobře.

Horko.

No, taky.

Jak člověk nespí?

Spát jsem 8 a 40 hodin.

Hroznej tábor.

Lesy, bažiny, kopce.

Odpovědnost za lidí, za materiál.

Včera jsem mohl utopit dělo.

Dál jsem to přes věku.

Pokrk ve vodě.

A umíte plavat.

Mluvili jste o údržbě.

Nedá se jen jazdit, třeba i tankovat.

Nebuďte drzí!

Nevíte, že řidič nepije alkohol?

On je ústrý jako Šavel, co? On je nějakou ženskou a my se máme zbláznit.

Jakou? A proč naleží tu?

Co já vím, jde vlakou a ráno o 5. má být na hlavnou v Prahe.

To všem jiný situaci, pávele.

A opravdu jste ženatý?

Zomlilo se to, ani nevím, jako.

A děti máte?

Je učatku.

To dá starosti, když je teraz mališka sama.

A veď už to skončí.

Dobrý večer.

Jak se vám cestuje? Očko, daj kávu. Prosím, jakou si přijete? Turečka, moka

se šlehačkou, bez, vileňskou porculánu?

Prosím. Já jsem neobjednávala. To neva, u nás mají dámy přednost. A marodí

zvlášť. Jen vychutnejte, to je senzačka, nebudete litovat. Jakou vaříte?

Pravá brazilika meltyka, v plechu.

Dobrá. To bych řekl, protokáfemiliju vojnu.

Souporučíku, nechtěte?

Ne.

Vymračte se tak.

Jedete za děvčetem?

Převážím podle rozkazu dělo.

Promiňte, zapomněla jsem.

Proč se smějete?

Mám radost ze života.

Kdybych se tu mračila ještě já, bude to tu jako v hrobce.

Panej lord, na vojně.

Nejsem čuněn.

Máš ještě kafe?

Člověče, nemá ta tvoje papírnictví.

Neblázni, Arno.

To je tvoje holka?

Lukáš. Arnoštovi Karle.

Pracovali jsme spolu u cirkusu.

U jejího má tatu ředitelem.

Mojna nás rozdělila.

Teď dělá sama.

Jdu o Karlíny.

Vždyť ty se přece jmenuješ Kubica. A ty jsi Kuba.

To je přece umělecký jméno, ne?

Vůjci, už abych viděl matičku Prahu.

Zakráp rotánu Václavák, u Bašetu si dám paraz s křenem a pivo.

To bude senzačka.

Pokud jsem pozoroval tvůj souboj s poručíkem, tak si myslím, že dlouho

nevytáhneš paty s kasárem.

To chce klid.

Já ty holky u nás v košířích.

Čekají na tebe.

Spíš než ta tvoje.

Pořád píšeš přijeď, přijeď, a ona zase nemám čas až jindy.

Známe to.

Ty sloužíš vlasti a ona zatím kdo ví co.

Nechceš do nosu? Tyhle starosti já nemám.

Mně píše jen máma a to si vždycky počtu.

Ukraš.

Co?

Ten dopis.

Ty jsi nedostal nikdy dopis od mámy?

Ne.

Anci Krista.

Tady s mlěkom.

Nevidím na kapotu.

Honusté počasí.

Jakou rychlostí jedeme?

Ptal jsem se vás, jakou rychlostí jedeme?

Laje pěs.

Třeba se dobře pozorat na cestu.

V minule v takejto omáčke se jeden chlapík roztřepal.

Díval se na Mary Jolly a chvíli, kdeže mla je falošná,

narazil na stěhováka.

Traja ranený, auto rozbité na handry, do šrotu.

V mle se vidí všetko dělej, jako je.

Kapitán!

V autokurze vravěval, je hmla.

Nohu máš na brzde, obi dve ruky na volante, oči na stopkách a jdeš dvacat.

Na najvěc.

Byl jsem nejlepším žijakom.

Jíha, tu je to jako...

Po tajfůně.

Alebo riadné kanonáde.

To je na dělení.

Lapsi si to včera na strelnici těž pekne vyšívali.

To já si vtedy najradšej pospinkál.

A oni si zase teraz.

Už jsem ani nedoufal, že někdo pojede.

Synka popadla horkost, pálí jako kamna. Prosím vás, zajedťte k doktorovi, ať

přijede na jelení hájenku.

Pořád rovně jak jedete, na patnáctém kilometru je cedule, hřbety, tři

kilometry doleva. A stačí mu jen říct nic víc, přijede sám. Podívejte se, vezu

kanon, spěcháme.

No byl jste vojak, ne?

Teplota drží ho už od rána, bolí ho břicho, prosím vás.

Rád bych. Ale stejně se opozníme kvůli mlze. A potom na silnici jsou vývraty,

mokro. Večer tu byla velká bouřka.

Vychřice, prosím vás.

Kocí, někdo je zastavil.

Vypustíme nádrž, ne?

Očko, pozor na kanon, ať nám nezrezaví.

Celou noc nic nepojede.

A je to přece jen chvílka. Tři kilometry. Tři tam, tři zpátky. Ne, to

po mně nechtějte.

No jsem voják, plním rozkazy.

Prosím vás.

Očko, hele, co je?

Potřebuji doktora pro chlapce. Co mu je?

Horečka. Jen hoří.

Kolik? Co?

Co kolik? Kolik má stupňů horečky?

Jen hoří. A na břicho naříká. On je zástupce doktora.

Nejsem lékař.

Dodá rozkaz se sednout.

Pozor!

Odchod!

Muzerace. Zudru poručí.

Nasednout!

Ale měl byste, když jde o nemocného... Ale vím sám nejlíp, co bych měl. Ceteli,

s námi nasedněte.

To je malér.

Jedno auto jede a zrovna musí vést kanu. Tak víte co?

Od prvního telefonu vám pošlu, doktora. Ale jak jste to říkal?

Jelení hájovna, že?

Jelení hájovna, to zná každý.

Ale víte, jak je daleko k telefonu?

Hodinu v téhle mlze. A u doktora byste byl za 20 minut.

Chlápleme na to.

Dobrou noc.

Co když opravdu nikdo nepojede?

Odjezd!

Chcete odporovat rozkazu?

Myslíš tyfus?

Tyfus? Fuj, to je dieta.

Můžná žloutenka.

V začátcích.

A může se tomu klukovi něco stát?

Vždycky se může něco stát, když je horečka.

Co by se stalo, kdybyste přijeli trochu pozdě? Nič by se nestalo.

Tomu chlapci by se to nemuselo vyplatit.

Myslím na svoju dceru.

Kdyby potrebovala pomoc, šli by okolo vojáci.

Těž by se ponáhleli na nějaké nádražě. Nechte si ty rozumí!

A keby se na chore děťa vykašleli?

Našel by jsem si jich. Budete se hlásit u velitele baterie. Hod tímu generála!

Pojďte!

Mám odpovědnost.

Všest na Smíchově.

To bysme stihli, ale to nádražení...

A o to myslím jde.

Zastavte.

Zatočit vlevo.

Děcko je přednější než kano, ne?

To se ptáš mě, čti noviny.

Kde asi tak můžeme být?

Ještě na Moravě.

Matíčka, Praha je daleko.

Spěcháte se, pánové?

Já mám ještě 63.

čas.

Dobrý večer. Je doma pan doktor?

Co mu chcete?

Dělení hájovně, nemocný chlapec.

Okamžik, hnedu dolů.

Okamžik.

Manžel není doma, je v Poděbradech, má nemocné srdce. Ale pojďte se mnou. Je

tady slečna praktikantka z nemocnice a tam má motocykl.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Mášenko. Na jelení hájovně stůně chlapec.

Ale kdo mě tam odveze?

Na motorce jste tam za chvílí.

Kde je tu telefon?

U nás v domě, ale máme poruchu.

Byla bouška a tak se to zase někde přetrhlo, nebo co.

Ten teploměr jsem včera rozbila a druhý zapomenu.

Jestli nemají doma... Učím vám eráriu. Jste lékař?

Doktoři toho tady mají víc. Lapiduch, čistota nohou, zubu a kuchyni.

Všecko ukazuje na akupní.

Potřebuje i hned převoz do nemocnice.

Operaci.

Ano, jak říká kolega.

Nebezpečí z prodlení.

Samozřejmě.

A jak se voják umenuje?

Václav... Kocák.

A která se ti víc líbí?

Máte prášek C, slečno doktor?

Jaký je to prášek?

No C-cilir, potřeboval bych.

Doprava.

Pojdeme zkratku.

Ako děleko je do nemocnice?

Tudy jen 25 kilometrů.

Teď ti dáme ochutnat opravdovskou vojenskou kávu. Chceš?

Chutná.

Co je?

Nebojte se, jezdí tudy i traktory s dřevem.

Víte, kolko vážíme?

A to nevravím o tom vagóně v železa vzadu.

Proč stojíme?

Něco s mostem.

Jak to vypadá?

Perník. Ani drevo.

Chceš toto?

Nemůžeme. Dá se objít z někadě a dokolo.

Ale kde se otočíte?

Chtěl jsem zkrátit cestu.

Dělo otočíme. No a čo potom?

To mám si kry...

Chlepec musí být brzo v nemocnici.

Sežeňte někde kmen!

Počko, jdem!

Vem za to!

Jo, kamaráde, te kvicht.

Já ti ten lídej zbet napravím, mám rase. Vem to!

To je to, co myslíš?

Co když dělo necháme tu a přejedeme jenom autem? Ani auto neprejde.

Maťko by to vzal oklikou, pak pospátku a bylo by.

Dělo odpojit. Odpojit dělo.

Nedám se ani zabít, ani zavrjet.

Chlapce přeneste.

Bravo! Bravo!

Bravo!

Jeď!

Vpravo! Vlevo!

Takže se na nás podívej.

Až budeš velkej, to už kanonýři po světě jezdit nebudou.

Na šťastě.

Ale kdy se vrátí Maťko?

Budeme v Praze v poledne.

Mé ráno.

Přijď, pánové, na Maťka je spoleh.

A hele!

Karlíček není palebný postavení.

Vás si kalerám.

Stejně. Není to zlej chlap.

Není.

Ale vyžere si to.

Kecáš. Za toho kluka ho přece nemůže nikdo rajtovat, ne?

No, kamaráde.

Co jsem na vojně, poprvé nesplním rozkaz.

Budu vám držet palce.

Prozes, je ani nespomenete.

Myslíte?

V životě jsem se tolik nebála, jako když jste jel přes most.

Já taky ne.

Musím se vám k něčemu přiznat.

Dovolil jsem si vypučit.

Vy to sbíráte? Mám vám ji podepsat?

Ale dáte mně svoji.

Vy byste chtěla.

A dnes zítra se dám v Praze vyfotit.

S nimi nezavřel.

Zítra?

Svítá.

Sluníčko, dobrý den.

Dobré ráno.

Myslíte, že bude dobrý?

Už ho nemůže nic pokazit.

Když by to byla pravda.

Teraz vám to už můžem povedat.

Když nepríjde zemetrasení nebo něco jiného, jsme právě v čas.

A to jsme na to ještě jeduplí.

Jožo, pusrádýho, není válka?

Tak poručit.

Teraz kde?

Na nádraže či na smícho?

To nádraže si můžeme klidně dovolit. Vůbec nic si nebudeme dovolovat.

A jedeme na smícho.

Děkujeme.

Konec.