Original subtitles

Všechno začalo tím, že jednoho dne na naší ohradu usedl čáp.

Paní Turečková, která u nás přiváděla děti na svět, moje narození málem

zmeškala.

Náš tatínek z toho byl strašně nervózní.

Přicházel jsem totiž na svět až za mnoho let po svých sestrách a tatínek se moc

bál o naší maminku.

Co pak, že jsi si vzpomněl na noc?

Kriste, pane.

Ne krista, pánuj a ve mně tu brašnu.

To bude nějaké nebojsa. Jak se nebojí přijít do tmy, tak to bude nějaké

nedejme se.

Bude to kluk, Adame.

Řekla bych, že to bude kus pořádného chlapa.

Bude to koněk jako ty. Ano, já vím. Už jsem se bál, že než se sem dostanete,

bude náš kluk běhat po kuchyni. Tak.

A ty zůstaň venku.

Všechno, co jsme pro toho chlapce udělat, Adame, už si udělal.

Až později jsem se dozvěděl o tom tatínkově sedle.

Tímto způsobem se prý nejspolehlivěji v rodinách rajťáků přivolával na svět

chlapec.

Zavři oči, panínko.

Když zavřeš oči, tak už toho svýho chlapce uvidíš.

Vidíš ho?

Ano. Jede na koni ten tvůj chlapec, jako ten jeho bláznivý táta.

Vidíš ho?

Až ten tvůj chlapec vyroste, vezme si ho pan zprávěst do Hrebčína, aby mu krotil

koně. Budou mu říkat mladý Adam.

Budeme tady mít dva pěkně střelelý Adamy.

Tak kdepak jseš? Kdepak jseš ty hrdino?

Už se nemusíš bát, Adame.

Už je na tom ten tvůj syn chudák stejně špatně jako my všichni.

Teď už je mezi živejma.

Panebože, pane na nebytys dobře věděl, proč jsi nechal rodit ženský.

Kdybyste rodili vyvejtahové, tak to bych se musela někdy zbláznit.

No, no, no, no, no, ho, ho, ho, ho, ho, no, ho, ho, no, tak stůj, no, no,

no, no.

Maminka tě pustila?

Víš co, sedni si za váhu.

Za váhu ti tak nebude prát slunko do očí.

Neviděl jsi našeho Adama?

Nech ho.

Nic se mu nestane, je to už velkej chláp.

Nechceš ho nakonec voblíkat do sukní?

Nemáš rozum.

Nemáš vůbec rozum.

Víš, co by se mu mohlo stát, kdyby slítnul z vohrady a spadnul pod koně?

Dovedeš si to vůbec představit?

Nevím, proč by měl zrovna náš kluk slítnout z vohrady a zrovna pod koně?

Jako bys ty nikdy nespadnul pod koně? Právě že spad, kolikrát.

Víš, že bych to ani nespočítal a pořád jsem na světě.

Vychovával Sadama už někdy syna?

Nevychovával. Copak si myslíš, že vychovávat syna je jako cepovat hřebce?

Do prkýnka! Do prkýnka dubovýho!

Řekl bych, že je to hodně podobný, jenomže náša nám takhle nevyhazuje.

Stůj!

Neboj se!

Dám si na našem chlapci nejméně tak záležet jako na tomhle frajírkovi.

za tou váhou na kolenou.

Budeš mít zase úplně promočený nohavice.

A jestli už je máš mokrý, tak ne, aby jsi zase utíral trávou, abyš to nemohla

vyprat.

Ne.

Jednou mě může každej kůň vyhodit ze sedla, ale po druhý... Po druhý to málo,

který mu koni dovolí.

Tobě to po druhý dovoluju, ale kdybys to udělal po třetí, tak to bych se už

kapánek namích.

Rucksaky na raky.

Tobě to ještě párkrát dovoluju. Vidím, klackůšatej, že seš rasa.

Takovýmu holomkovi musí člověk dopřát pocitu, že se svý svobody nezbaví

zadarmo. Ale pak, když je takovej Tadebách zkrocenej jako panenka, může na

něm jezdit i stanej excelent císař.

Musíš prohrát.

Nemůžeš to nade mnou vyhrát.

Tak už to pán Bůh stvořil na této zemi.

Na konec budeš poslouchat i mě a ne já tebe.

I když nevím, koníčku, jestli je to to nejspravedlivější, co se pánu Bohu

podařilo.

Oteč mi učku.

Nenad bych si nechal od toho kabrňáka pošlepat kostelovej gloverc.

No tak nezlob, nemůžeme hošánku do večera spolu špásovat.

Já se nezadejchám, ty se zadejcháš.

To nepřeskočíš ani nepřerazíš. Uděláš si bebíčko a mě už ze sedla taky nevyrazíš.

Tak vidíš, mladej, a takový sdělal drahoty.

Mně se líbí kůň, který má pořádně silný kosti a dlouhý nohy.

Takovej, který zabere kus pěknýho místa.

Kůň není jako kůň, kdepak.

Musí mít hlavně jiskru.

To poznáš, když se podíváš takovýmu hřebci do oka.

Musí mít oko čistý jako studánku.

Jaký má oko, takovou má nátoru.

Jak vypadáš, Adames Furiosem?

Jo, můžete si ho vzít.

Vyveď panu stájnímu toho hřebce.

Neblázně, Adame, nebojíš se, sakra chlape, že ti ten kladivák toho kluka

zabije? Nebojte se, pane stájný, vašeho hřebečka mám rád, ale toho kluka mám

přece jenom trochu radši.

Když už jsem s koněm hotov, tak to není kladivák, ale beránek.

Mrsknul jsi sebou, Adame, ergot to si sebou opravdu hejbnul.

Jestli se dokážeš vyhejbat putice, Adamé, oblečeš si možná znovu stájnickou

kamizolu.

Děkuju, pane stájný.

Dál mě zavrat.

Až vyrosteš, tak si s takovým hřebcem poradíš líp než já.

Mám už starý kostium. Skrotil jsi ho krásně.

Naučím tě pak několika kouskům.

Budeš zajíždět koně nejlíp.

Celýho dobří, no.

Tebe nikdo nevyšupuje, tebe ne.

Kdy mě to teď naučíš?

Až povyrosteš.

Už jsem vyrost.

Až vyrosteš ještě o trošku víc, až dokážeš vyskočit na horní ránovo hrady.

Takhle.

Hejhula. Hlavně, že mu hejholovi oblíkli moji kamizolu.

Já vím, že tam jsi.

Už ať jseš doma, nebo si pro tebe přijdu srákoskou.

Pojď se pryč, dej tu ruku pryč, nebo přes ní dotkneš.

Jseš přece chlap, myslí na něco jinýho.

Chlap přece nebrečí.

To je ale pěkná výchova.

Dej to, když se maminka tváří jako vichřice, tak tě bude honit tak dlouho,

až ti chytne. Kdo se tváří jako vichřice?

Řekl jsem to jenom jako příklad.

Těma řičma tak otrávit, že už si toho fakana ani nevšimnu.

Ať se roste jako kul v plotě.

Ať se třeba staví na hlavu.

Vidíš ty modřiny?

Jednou se ti zmrzačí. Já nevím, proč porád skáče na tu ohradu.

To nic není, jednou přece na tu ohradu musí vyskočit.

Pořádnej rajťák se musí nejdřív tak hnat louc, aby potom, když se skutečně

namlátí, už ani nic nesvětělo.

Tati!

Icarus!

Nolet!

Generál!

Cezar! Hú!

Hledáš tatíka?

Kově u kovářu, kovou tří ročky.

Putr tady není, šel se napít vody.

Šel se napít vody.

Šel se napít vody.

Prtí se k pumpě.

Vedáš Adama, Ivo? Adam šel s handlířema do hospody na Frťana.

Vedím tam koně.

Už vyskočím na ohradu.

Ano?

Tak tam utíkej.

Já za tebou hnedka přijdu.

Ano?

Adame, domů!

Jo, už jdu.

Chceš zase dostat?

Nes mi na hrb.

Hej, hej, hej!

Mařenko, nezlob se!

Ved' sem těm handlířům koně k hospodě a oni mě poručili krapet kořálky.

Náprstek, dva nebo tři, abych... abych splál v krku prachy!

Kam mě to neseš, nevidíš, že šlapeš mařence v kapustě? Hej, hej, hop!

Pojďte. Pojďte domů.

Mařenka se trošku zlobí, víš.

Vzpomněl jsem si, že mám ráno drzírovat generála.

A tak mě napadlo, že si ho vezmu z maštela už teďka, abych se ráno nemusel

zdržovat.

Čekáš na mě?

Už na tu ohradu vyskočím.

Vyskočím na ní jako nic.

Pojď se podívat.

Nikam teďka nechoďte! Kam byste teďka chodili?

Mařenko, neksíč.

Někdo tě uslíší a bude si myslet, že se tady hádáme.

Zejtra si dáme spolu do těla.

Dobře se na to vyspí.

Hlavně vy dva se potřebujete vyspat.

Ale snad se svět nezboří, když budeme v postele až za chvilku.

Chvilku přece můžeš počkat, nemůžeš?

Přece musím... Přece nemůžu, když mě náš syn chce něco ukázat, tak přece nemůžu

dělat otočenou, ne?

To přece musíš, Mařenko, pochopit.

Panenko na nebi.

Já už v životě neřeknu ani slovo.

Ať si z něj vyroste třeba zbojník.

A nebo stejná palírna jako ty.

Pořád měli řeči, že si generála ve jména starost kamizola Stejskala nebo kamizola

Šebek. Až ho zkazili, že už si s ním nikdo neví rady, tak je dobrý Adam, bez

kamizoly. Starej vůl Adam, který musí odrajitovat všecko, co kdo z Parchantí.

A kdo do prkinka tady je Krtinců, člověk by se nadělal vás.

Kde jseš?

Tady.

Tak se dívej, tati. Jo, já se dívám.

Tati!

Tati!

Ano, já tě vidím. Tak skákej.

Díváš se, tati?

Pochopitelně.

Tati!

Tak mě ukáž, jak vyskočíš na tu ohradu.

Prima, fajn.

Prima.

Pozejtřku tě začnu učit rajtovat.

Stejně jsem si říkal, že na toho generála možná ani nebudu sám stačit. Na

takového zbrčeného koně jsou lepší dva rajťáci než jeden.

Hnedka zejtra.

Nebo možná po zejtsku.

Hnedka, jak ho dostanu trochu do fazóny.

Neklepe mu podkova, neslyšíš něco?

Nemá uvolněnou podkovu?

Je to pravá zadní nebo levá zadní?

S kočky kovářům.

Zeptej se, Marečka, jestli bych tam mohl k večeru s generálem zaskočit.

Potřebuje překovat na zadek.

A nemusíš celou cestu utíkat.

Tak jo, Adame.

Věřiť Adamovi, že si toho Janka může přivézt. Jo?

Od zítřka mi tatínek bude učit rajtovat na generálovi. Na generálovi? Tebe? To

ti přiváže nohy pod říchem koně, jo? Proč by mi přivazoval nohy?

Tobě by musel přivázat nohy. Už jsi vybral místo na Krchově.

Bude se učit rajtovat ve stodole, aby měl pod sebou dost slámy.

Na

generálovi by ses

podělal strachem.

Nepodělal. Já se nebojím. Ne?

Ne. Ani trochu?

Ani trochu.

Pusďo, vyzkoušíme ho.

Vidíš toho mladýho kováře?

Kterýho? Toho k tý čepici, celá čera lojzuje dě facky.

Není to tak těžký jako rajtová generála, ale je to taky fuška.

Ale co když mě uvidí?

Dej to sem a na generála radši vůbec nesedej.

Nezlobte se, já jsem nechtěl.

Ty parchante, prcku jeden podělaný.

Roztrhnu tě jako pinčlár!

Neseš!

Koukejte mazat.

Tahle voda je vařicí.

Ještě krok a chrstnu vám jí do ksichtu.

Chcete mít ksicht nedosmrtí jako rák?

A mu zlámu vás hajzlovy.

Adame, pojď sem s tím bičem.

Nejdu! Copak nejdu? Teď jdu!

Ale s košilí, kterou jste nekupoval.

My nemáme na rozhazování.

Plně hoří.

Má horečku.

Uhycoval se a pak se přestudil v rybníku.

Kristepane, ještě si jednou utopí.

Nemám horečku.

Nic mě není.

Ráno budeme rajtovat generále, že, tati?

To má jenom o toho lítání a o těch lotrovin.

Lehne si, vyspí se a ráno bude fit.

Kde tě bolí?

Bolí tě tady?

Nebo tady? Ne, nikde mi nebolí.

Kde je tatínek?

Co hledáš?

Nohy. Kdo mám nohy?

No, nohy máš přece tady.

Já s nima nemůžu hejbat.

Adame, skoč za správcem, ať ti půjčí bričku a koně. Jeď do města pro doktora.

Tak, kterýho koně budeš krotit?

Na kterýho pajdáka si chceš vyskočit?

Na žádného pajdáka.

Na generála.

Jeď.

Přivez mu k oslízacího špalku.

Největší, jak je dostaneš koupit.

Krucajda.

Zajebej touhle nohou.

Nejde to.

Ani tou decitou, krucajda, nemůžeš?

Ne.

Řekl bych maminka a tatínku, že je to obrná.

To je taková nemoc, musela k nám přilítnout z Turecka.

Tam je toho neřádu plno.

Panenko, na nebi.

A jak pak to, že zrovinka náš chlapec musí chytit nemoc až z takový tramtárie?

Ten bacil člověk vdechne.

Lítá si všude ve vzduchu, zrovna jako mucha.

Letěl chlapci kolem nosu, zrovna když se nadechoval.

A teď se s těma nohama krucajda, aby se nám neskrátily šlachy.

Dá se podniknout bohužel jenom jedno. Chlapec je statečný, to je štěstí.

Musíme mu ty nohy prostě narovnat a to nepůjde jinak, než je prostě

stačit.

Bude ho to bolet, pane doktore.

Víc to bude bolet vás.

Budete, maminko, potřebovat všetku svou podvahu.

No boj se, mami, mě to nebude bolet. Já nebudu křičet, uvidíš.

Mě to bolí, mami.

Chlapče, můj chlapče.

Ještě jednou, pan doktor říkal dvakrát, nebo raději třikrát, mami.

Seč nás, pane Bože, tak trestáš.

S tím generálem na tebe nemůžu čekat, stájný na mě paltuje.

Ale hnedka, jak se uzdravíš, přivedu si z dolní stáje mladou branku. Budu jí

učit tahat, aby chodila v počárku.

Kilian jí zkoušel zapřáhnout do káry, rozmlátil mu vozejk na cucky.

Kilianovi div nevyrasila oko.

Už s těma nohama můžeš kapánek hybnout?

Ne, vůbec mě neposlouchají.

Doprkýnka.

Děkujeme.

Dobře, chlapče! Držíš se dobře!

Adamek, sakru chlape, proč už nesedíš na imperátorovi?

Když nemůže jet náš, tak jinak pojedu já.

Tak pojedete vy, bláha, připravte se fofrem.

Pane stájný, mějte rozum.

Teď víte sám, že imperátora může rajtovat jenom Adam.

Každýho jinýho zabije. Mě nezabije!

Dobře, imperátor dneska nepojede.

Ale ty, Adame, ty už za mou stáj nepojedeš nikdy.

Naší mamince nic neříkej.

Ne, nic jí neřeknu.

A radši nepij. Já kdybych mohl, tak bych taky už nepil.

Dělá mi to opravdu velké starosti.

Zajebej touhle nohou.

Zkus tu dlanstu.

Nemůžu.

Mámeš si sebou svýho šimla a pojedeš to podívat do města,

do namocnice.

Dobrý den.

Dobrý den.

Martine, ty za to přece nemůžeš.

To jsi neuhnal od toho nastuzení.

To je turecká nemoc.

Držte si kladlouky, jedeme z kopce!

Sedíš se nám krásně.

Jak dlouho tam budu, tati?

Chvilku, pár krat se tam vyspíš. Musíš pospíchat, abys byl zdravej, máme přece

furu práce.

bych za ním letěla přes

hluboký...

Přece se nebojíš. Ne.

Čeho bych se bal?

Já jsem věděl, že jseš chlap.

Jseš chlap, jak se patří.

Á, tak to je ten náš hrdina.

Toho chlapce, pane pirochtanejci, vykoupějte.

Já jsem ho včera koupala.

Ohřela jsem plný hrnec vody, celýho jsem ho umyla mídlem.

Já vím, maminko, ale my jinak pacienty nepřijímáme.

Každý, kdo k nám přijde, se musí nejti vykoupat.

Toho pána musíš poslouchat, všechny tady musíš poslouchat. Dělej všechno, co ti

řeknou, oni to s tebou myslí dobře.

Když je budeš poslouchat, tak se brzy vrátíš.

Slibuješ mi to?

Ano.

Tati, zapomněl jsem si v blíce koníka.

Viděl jsi už někde takovýhle kachličky?

Viděl.

Kde jsi je viděl?

V jedné koňské maštali.

Ty koliferdo!

Pali si.

Z nikoho blázný dělat nebudeš.

U nás v hradčině mají takovýhle kachličky ve všech maštalích. No tak

fajn.

Plácej rukama.

Ve vodě, aby to bylo slyšet.

Aby ta stará Rafika slyšela, že tě neust.

To je tatínek.

Museli se vrátit.

Víš přece, jak je to odtud k vám daleko, ne?

Ano.

Teď budeš doma tady u nás. Bude se ti tady líbit, neboj se.

Přinesu ti čaj, chceš?

Proč brečíš?

Chci domů.

No to chceme všichni.

A co ti vlastně je?

Mám obrnu.

No tak vidíš, jsi z nás nejmladší a nejmenší a máš největší nemoc.

Já se jmenuju Ambrož, mám v protivíně mleň, určitě jsi o něm slyšel.

Byl to dřív kaplanův mleň, než jsem ho s bratrama koupil, víš?

Dobrý den.

Spi.

Proč nespíš?

Ty přece můžeš spát, jak bych já mohl spát, tak jako ty, tak bych spal.

Celý týden.

Měsíc jako prse.

A po dešti ani památky.

Letos bude všeho málo.

Obilí, prambor.

Tak co, tak jak je nám?

Je nám dobře?

Potřebujeme něco?

Nechceme vodu?

Jdi se vycpat.

Nemám zavřít to okno?

Netahne to na vás? Víš, co mě můžeš.

A necůraj tady ve vsaklích, ve kterých ležíš v posteli.

Myslíš si, že seš doma ve svým chlívě?

To bude přece fuk, jak mě je, ale bojí se, že by si to mohl všimnout ten tvůj.

Evangelický pámul. A třeba by jsi mohl říct, že se na to tvou ruku vykašle a

nechá ti ji uhnít.

Lejnice, nestuť tady na mnou jako boží muka.

Já v noci nezhebnu.

Já natáhnu pačkory ve dne.

To mě řekla jedna mladá cichánka.

V posteli.

Víš, že tě trochu znám?

Tvojí tatík rajtuje v císařským hřebčíně Hemelky, že jo?

Tatínek je u nás nejlepší rajťák.

No asi jo, když to říkáš. On taky se dovede oblíknout.

Když jsem ho tady viděl, jak si prohlížel tu postel, na který máš ležet,

tak jsem si myslel, že přijel rovnou z Rodea.

Co je to Rodeo? O Rodeo, to nevíš?

To je taková slavnost bláznů ve Španělsku nebo kde. Ticho!

Hrníme, nebo co děláme?

Jdohá je, že se vyspíš.

Pod chytičkama se vyspíš až do boha.

Chudáček, prý nebude nikdy chodit. Co řád? Že nebude nikdy chodit.

Budu chodit. Proč bych neměl chodit? Budu přece jezdit na koni, jako náš

tatínek. Bzz, bzz, bzz, bzz. Jak jste staří, tak jste blbí.

Tak to jsi ty?

Tak ty bys chtěla, jak jsem slyšela, rajtovat na koni.

Ano.

Tak to s těma nohama budeme muset něco udělat.

Budeme je muset dát do rychtiku.

To je kůň nebo kráva.

Vajíčka ti tady nechala maminka.

Vždycky ráno, když budeš mít chuť na vajíčko, tak mi jedno dáš a já ti ho

uvařím.

Vy máte doma slepicelek honky, že jo?

No breč, co o takový oáš a šíry můžeš chtít?

Tady přece nikdo nepozná ječmen od ovca.

Ten si určitě myslí, že ty vajíčka se kopou na zahradě, jako erteple.

Jako říkáš parádu, o komu mě?

Kropáda.

Co ty tam děláš?

Už jsi tady zas?

Slez z toho stropu.

Slez a já si to s tebou vyřídím. Ale vždyť na stropě nikdo není.

Jde to k čertu sem.

Vy jste sestra.

Tohle to není hotel.

Není to krucinál.

Zase špital.

Normální delirium tremens, toho si nevšímej, je neškodnej.

Všechno to tady rozmlátí, ale nikomu nic neudělá. Klidně spi.

Ten se má pachot.

Obě dvě?

Já dám jedno vajíčko tomu pánovi.

Dává ti vajíčko.

Ten kluk ti dává vajíčko.

Kdo? Ten skrček?

Jak se jmenuješ?

Adam.

Fajn. Tak mi můžeš dát vajíčko.

Rozdáváš, jako kdybys měl doma Bůh ví, kolik slepic.

Tak se mně zdá, že jseš po tátovi, stejnej frajer.

Ale neboj se, až nebudeš mít žádný vajíčka, tak já ti nějaký dám. Já mám

přece mlejn.

A taky mám z něho pendrek.

Chudáček malý pořád se usmívá.

Vidíš, že jsi můj chlapec?

Ano.

No, to bych si dal taky líbit.

Jenomže vás nemiluju.

Už se ti u nás líbí?

Zítra hezky usneš a až se probudíš, budeš mít po operaci a nohu budeš mít v

krásný bílý kukličce, hm?

Co je to ta operace?

Ale volovina.

Budou se ti trochu patlet s tou nohou, mi strašného to nebude.

Nejdřív tě uspí, takže nebudeš o ničem vědět.

Nejdřív si dopiju kafe. Kvůli něčemu takovýmu se přece nezblázním.

Kvůli něčemu takovýmu se přece nezblázním.

Hele, ty odpustku, toho kluka si poslechni.

To je mužskej, tomu já říkám kuráš.

Přece se nebojíš.

Bojím. Čeho by ses bál?

Za chviličku usneš a probudíš se až ve své posteli.

Už se na nás dívá.

Ještě to bude chvilku trvat.

Teď, když se mladý pán tři dny vyspal...

Tak se půjdu i spát já.

Klidně lež, to bude bolet jenom chvilku, hnedka to přestane. To nejhorší už máš

za sebou.

A my taky.

Chceš napít trochu čaje?

Kde je pan Ambros?

Ambrože už nic nebolí.

Už je tam. A konečně si dáva dvacet.

Prosím vás, máte rozum?

Máte kapku rozumu?

Aha, no jo.

Pardon.

To je žízeň, panečku.

No jo, tam hodně jsou žádné hospody.

Pati!

Tak co, chlape, doma je tolik práce a ty se tady válíš?

Páči, to by je vrátili kamizolu.

Panu Stajnu mu tam jedna přebejvala, tak povídala bych si ji zase v oblík, aby mu

tam nevyslela na hřevíku. Prosím vás, kdyby přišla vrchní sestra, tak toho pse

schovejte.

A kdo to je generál? Pořád mluvil o generálovi.

Jo, to je takovej nezmamlesenej kůň.

Dává mu zrovna teďka taneční hodiny.

Tatínku, vem mě už sebou domů.

Ano, tak dobře.

Naučíš se už jenom jezdit v takovém šikovém mozečku a pak tě hnedka vezmu

domů. Ano?

Jak se jmenuješ? Jak ty?

Jirka. Já jsem byl taky v nemocnici.

Spadl jsem ze střechy.

Patnáč týchlou otřez mozku.

Co je tobě?

Mám obrnu. Co je to?

Nemůžu chodit.

Aha.

Ten muzejk je tvůj?

Ne,

je jich.

A dají ti ho?

Nevím. Možná ti ho dají.

Mohli by ti ho dát.

To je prima ozejk.

Chceš cukrový?

Za co?

Co máš?

Já nic nemám. Tak já ti dám dva, jo.

A nebo tři.

Jirko! Nenes přes tu zeď!

Ušať si zpátky!

Jo.

Dokážeš si je nějak podat?

Samo.

Zítra se přijdu, jo?

Ty jsi to dokázal.

Co jsi dělal?

Co se ti pro boha stalo?

Chtěl jsem si porat bonbóny. A proč jí nezavolali některou z nás?

Chtěl jsem si je porat sám.

To jsou ti přední nohy.

Jsou jako ze železa, ty tak onem nepřeraziš.

Levou nohou se opírej pevně o zem, levou máš dobrou. Na tu pravou moc nesázej.

Bolí tě ta noha?

Trochu. Dlouho jsi nechodil, svaly si musí zvyknout.

Já to ještě zkusím.

Jde ti to báječně.

Za chvilku na tom budeš líp než já.

Já mám dvě nohy a ty máš teďka tři.

A ještě jednu pro parádu.

Jenom jestli přijedou, když tam tolik prší.

Přijedou, co by nepřijeli, když prší, tak si vemou parazol.

Mami, kde je tatínek?

Neboj se, ten tvůj tatínek je na dvoře. Už na tebe čeká.

Udívej se, jaký den ti splašil vozej.

Epis Radis.

Bude šestnit jako Baron Hnida.

Je to moc statečný chlapec.

Na jednu stranu je dobře, že se stal mrzáčkem už jako děcko. Děti to dobře

snášejí. A člověk si tak líp zvykne.

Neplač, mami.

Já se přece uzdravím. A budu zase chodit.

Budu skákat i přes takový kaluže.

Čí je to kočka? To je vaše kočka?

Naše.

To je přece kotě Mourky.

Mourka byla kotě, když se odešel do nemocnice.

Pamatuješ se na ní?

Ano.

Zítra budu chodit o Berlík.

Měl bych tě asi nahoře být s Pavžíněm. A netlačí tě pod paží?

Tlačí. Hned ráno to udělám.

Tak už mám doma zase dva mozky.

To už se teďka tolik nenadřu.

Hnedka je veselý, když jsi doma.

Přes všecko, co ho potkalo, je to šťastný děcko.

Mně už ta špatná noha vůbec nebolí.

Podívejte se.

Je to hrozně srandovní noha.

Pane Ježiši.

Raz, dva, tři, čtyři.

Co mu ty berle berete?

On nám je pučil.

Já jsem jim je vážně pučil.

Oni mě je zase dají.

Dostanu za to deset kuliček, cínovýho vojáčka a dvě placky.

Mami, to je Ada mami. Má úplně zmrzačenou nohu.

Podívej se, on si jí dá klidně za krk.

Chceš placku?

Tu máš dvě placky. Děkuju.

Kdo to byl?

To byl, myslím, ten aromův kluk.

Ten?

Přece se říká, že se nemůže pohybovat. Áno, je mrzáček.

Co by asi dělal, kdyby byl úplně zdráv?

Mám ti pomoc!

Podívej se, co dělá ten hřebeček nohama.

Já mu na nohy nevidím.

Pravou zadní dělá delší krok, tati.

Tak ať jenonech.

On se srovná.

Herr Schuft, kdo tě na tu ohradu vysadil?

Nikdo!

Doprkýnka, to už neříkám nic.

To musím říct naší mamince.

Ty jsi ale šikula.

Já už vidím, že se jednou kolem našich vrat třeže rajťák na koni a já se zeptám

naší maminky, kdo pak to tady tak maminko upaloval na tom koni? A maminka

řekne, ty jsi ho nepoznal?

To byl přece náš chlapec.

Uč nám tuhle melku.

Uč nám šima.

Lobák, potr by mě dal pár pacek. Potr se nemůže z mašta nevidět. Se bojíš? Bojíš

se. On se bojí.

Musím se naučit jezdit na koni. Počul bys mi někdy šimla?

Za koukací papírky.

Jak se chceš naučit jezdit, když pajdáš? Jak se chceš s těma nohama posadit na

koně? Copak se sedít na nohách?

Odkdy? Sedí se přece na zadku.

Nestarej se, nějak to vymyslím.

Nepomáhej mě, nepomáhej mu.

Au!

Nechte mě, mě nic není.

Jde to krásně, překrásně.

Vole, nejdřív se musíš naučit jezdit pomalu, pak můžeš teprve klusem, anebo

cvalem. Já vím, kluci, já už si dám pozor.

Vozík tam nech, přiveď koně. Ty toho nemáš dost.

Čeho? Ještě jsme přece nezačali.

Od čeho máš ty škrábance a ty modřiny?

Uvěl jsem s vozíkem do křovy.

S tajným už se ztratilo jedno sedlo. Dneska ovšude hledal jako blázen. Ptal

se mě, jestli jsem to sedlo nezapomněl o hospodě. Řekl jsem mu, že už ani nevím,

jak to v hospodě vypadá.

Blázen, kdybych mu čmajznul sedlo, tak si nevyberu žluzby a kříklaví a nebudu

ho prodávat tady.

Jestli to tak bude dál, tak ten kluk se uzdraví a my dva sezóny začíme.

Kolikrát jsi už spát?

Ani jednou.

Jenom jednou. No proto.

Protože máš špatný boty.

Když chceš rajtovat, musíš mít rajťácký boty.

Dobře se drž, smrade.

Představ si, že nějakej sedlák si vodí v noci hajtru na naši jízdárnu a derecí

věsí tam.

Chlapi tam skoro každou noc slyší mlácení kopyt.

Starý tam chce na toho chlapa na Rafiči nějakoupast.

Nic tady není. Nic jsme nenašli. Třeba jenom ta keca.

Au!

Kriste, pane, tobě nestačí šmatlavý nohy.

Ty si chceš tak ještě polámat žebra. Paní Turočková, prosím vás, naši nic

neříkejte. Do nedělej to tajemství. No nevím.

Nevím, jestli jim to neřeknu.

www.hradeckralove.org

Maminko, kdo to tady tak uhání na tom koni?

To je přece náš chlapec.