Original subtitles

Randová s tou podlahou jste si píšila.

Co vědí, že se s tím nebudu mejt dva dní?

Na takovou podlážku vypláznout jazyka je umytá.

Máme toto hezky.

Hmm,

co tady bude dařit, milost pane? Jak oni si to dobře vyšpekulírovali.

Ale děte, co pak jsem si vyšpekulíroval?

Copak nevědí, že máme dneska svatýho Josefa?

Na svatýho Josefa začít, to je štěstí. Pede všecko samo. No, uvidíme, jak mi tu

půjde s těma trocha penězi.

Děj první počínek, dítě, to je taky štěstí.

Copak si přeje, chlapeček? Tadvak rycer brus cukr. Brus cukr.

A kdo pak ti dal ty dva grejcárky?

Maminka, já jsem Pepíček.

A tak.

Když jsi Pepíček, tak si nech ty dva grejcárky. A mamince řekni, že mám

dobrou kávu a laciný cukr. Teď to řeknu. Řekneš jí to? No tak pojď.

A neopadni, synáčku.

Tajři, po tobě nestřelím, ty pavo.

Po ránu nestřelím.

Ten darmošlap ale má čas, co?

Už se dost naklábosil u sousedů, teď táhne dál. Na novou štaci.

Martin Žemla.

No ty na mě koukáš, jako bys mě neznal.

Aň ale krikskamerát stojí přece před tebou. Čím mohu sloužit, pane rytmistře?

Sloužit? A už bych ti jednu třísknul. Copak to, že říkám, že se starýma

kamarádama sloužit? Aň ale krikskamerát, jako jsem já?

Jdu se na tebe podívat, jako tady máš zařízený, no?

Jako dobrý soused.

Já tady bydlím za rohem, víš? U toho křivonového pekaře. On má v domě milion

švábů a rusů.

Vůně, tady je vůně.

Mě si, kamaráde, nevšimný, víš, děje jako doma. Já jsem teď a budu chodit

každej den.

Já totiž mám dlouhou chvíli a musím furt s někým mluvit, víš.

Tadyhle bych mohl každej den sedět na tom pytli.

To vždycky nech rezervovaný, víš.

Já nebudu sedět každej den, ano.

Tady mám rozhled jak z Petřína.

A abys neřekl stará vojna, já ti dám hned počinek.

Máš dobré slibovice?

Přesím, přesím pane.

Pokutnáte, pane ředmistře. No, já jsem zvědavý.

Já jsem velikej kena. Hoho, milí příteli.

Vojny by měla.

Až jaký máš mák. Jaký máš rizik.

Helkot. To ti řeknu, to jsi zaštov.

To je prima materiál.

Nalej mi rychle ještě jednu.

Nebo dej sem tu flašku.

Já si můžu, co byste se zdržovali.

Já si budu nalejvat sám.

Dovoleně, pane rytmistře.

Já se podívám, jak se mi praží káva.

Samozřejmě, klidně si odejdi, já ti tady ohlídám.

Víš, jako starý vojak, vím, co je vartovat. Jen si klidně arbejtuji, jen

si klidně pracuji.

Tak co, už je to?

Jsem přišla hned na začátek, pěkná štěnice.

Chci vám líbit.

No, to je vůně.

Hej, pokaž.

Ach ty vůni!

Daj je něco pro můj nos!

Konec.

Mladej člověk ještě.

Kupec.

Kupec. Ale má něco. Má obchod. Není živ z ruky do huby.

Mně to můžeš... Aaaa!

Od který doby lítaj čarodný hinci v civilu. Kde mají koště oni, Rusalko?

Oni, dědku, koště na vymetávání všelijakýho svince, co do krámu nepatří.

Máme tam nezakamny.

Krandová. Ale ne, kam to nesou, kam to nesou?

Řekl jsem, že nebudu pít, oni mají luzíno.

Teď je čas na oběd, ale na kořalku. To pak se to musí všechno vypít?

To stojí moc peněz, Holenku.

Mně to bude platit.

To bych taky ráda věděla, kdo.

Tak.

Haló, jdou sem, školačko.

Jdou sem v Holubice.

Co za... Tadyhle mě skočej do trafiky, přinesou mě dvě velřinka, jedno černý,

jedno kropenatý, a to ostatní si nechají od cesty, ale pospíšej si, nechoděj

nikam na rande.

Já ti řeknu žemlo, kdybych nebyl býval

rytmáster. Tak jsem byl určitě kup... Mně se to moc líbí, tohleto. Víš, ono to

taky je bačně zábavné, když takhle sem přijdou ty ženský a tak, taky je

samoaligrace, víš? He he he he.

Jo, Jocho, já jsem byl ein flotoknabe.

Já jsem byl milý, víš, maná.

Ne dneska už to víš, teďka nic člověk stárne, tak už to je takový... No, pan

rytmistr vypadá ještě teď velmi dobře zachovaný. A jen mi nešmaj kluj.

Moc mi nešmajchl, já vím s tím, ten velký už není. Já to cítím, to mě máš

vidět také v zimě, když mi drapne ten reumatesmus.

Já ti kroutím očima, jak dročkářská kobyla po vovse.

A to mám z války, z války, z války, víš. Já jsem seděl

24 hodin na koni ve vodě.

Je to moc, víš, nějak.

Dobrý den, pane soucede.

Vítám vás tady a ať vám pánbu požehná, jak zasloužíte. Děkuji.

Dobrý den, pane rytmistře. Vy taky u pana Žemlí?

No vy ho jistě neopustíte, dokud bude mít dobré zboží.

Dejte mi půl libry kávy, ale dobré. A cigorku. The good man had alles.

Ten dobrý člověk má všechno. Má báječnou slivovici pro nás pro mužský, ale

výbornou vanilku má pro ženský a velkou zásobu cigorky pro babi.

Voní vám to tady jako v apat... Všecko čerstvé, milost paní, pokud jde zboží

rychle na odbyt. No a proč nejde někdy na odbyt? Protože kupec nesleví, chce

být hned milionářem.

Z tyhle branže, co bydlí v tyhle ulici, ty nevycucá žemla do

smrti milijou. To se ví, že nevycucá, ale ta zdejší branže platí hned to, co

kupuje. Jenom ať se pan soused chrání všech těch, kteří chodí cucat od jinut.

Tyhle staré paničky tyhajícou sama ale kratce.

Já děkuji, milost paní.

Ruku dývám, doufám, že budete spokojena, ruku dývám. No uvidím, jak jste se

vyznamenal. Ty antmajk nejdexte.

Můžu vám představit?

Víte, kdo jsou tyto děti?

Nevím. Já se ti musím k něčemu přiznat.

Vidím, že jsem byl když jsi takový starý vosel, tohle dům jezlí. Vidím, že jsem i

tenhle šifonýr líbil.

Ale tohle je lo, tohle je před 20 lety víš.

Tenkrát ona měla na sobě bo nějaký to kilo masamin, víš, či vypadala strom.

A potom, co dělala, malovala se.

Ona se tím malovala. My co, a na konc, takovej konc to už to byl. No,

mališ pokrovin, to nemůže udělat, co ona udělala s ksichtem.

Já jsem to taky dlouho nevěděl, víš.

Až jednou jsme šli do Šárky na výlet.

Fajn klen a ausflug, víš, to byl.

No a jdeme zpátky, najednou začlo pršet.

A teď to začlo.

Ono ti ta pasáda s ní stekla, tady to těklo, všude to těklo.

Já jsem ji učitel šnup těchlem, teď no ta ti vypadala, jak schodem v sobotu.

Majlíva. Ale u mě byl šluz, to já nesnesu. To žádný boják nenesnese

takovýhle hřích proti NATOže. Poštite mě.

Koukám, holka jak v obrázek. No krásná, holka překrásná. A víš proč?

Protože nebyla ty starý tlustý másilnici podobná.

Tento tam má hezký ten žemla.

To by byla nevěsta pro tebe, pane.

A ty ti brzo uvidíš.

Ona dceruška tady s matinkou rezidírujou nad nám a s tebou v domě, víš?

Nebo oni měli peníze? Ne.

Mě, ona je vdova po jednom oficiálovi z amtu, ze zastavání, a má

asi 200 zlatých benzel. To je všetko, co má.

Tak oni si převydělávají všetím.

Pro paničky, víš, takhle.

Mojež, žensky zpořebujou těch hadrů na fůry.

To je také dobře, pane rytmistře. Co by taková ubohá vdova dělala, vždyť se dvěm

asty nemůže vystačit.

Říkám, že to není dobře.

Já říkám jenom, kdyby se každý držel v módi, tak jak o já, tak stačí ploci

dlouho, prahu jen kryčí. Ku příkladu, podívej se na moje pepity.

Podívej se na moje pepity, no.

Dvacet roků starý a jete jako nový. Kouke.

Když jdu po ulici, každý se za mnou ohlídne.

Milý pane rytmistře, můj otec nikdy neměl oděv od Krejčího.

Všecko mu šila maminka.

Když jsem šel do učení, přešila mi maminka po oci dva páry kalohod, zimník

a tak mě vypravila do Prahy k panu Rorejsovi.

Rorejs.

Vypadal jako tenhle drak. A také tak byl zlý.

U toho jsem prožil své učení mučení, na něž nerad vzpomínám.

Jak jsem vždycky to užíval po domově.

Třeba, že jsme měli doma nedostatek.

Často jsme se ani chleba nenajedli. A tu maminka strkala nám svůj krajíček a

říkávala, tu máte, já už nemohu.

A byla jistě hladová.

Tenkrát jsme tomu jako děti nerozuměli.

Takové věci člověk pochopí teprve, když dospěje.

A pak bývá dopláč.

Prosím tě, přestaň s tímhletím. To nemůžu lajdovat, tohleto, to nemůžu

vidět.

Training by any man.

To přesně to není důstojnický.

Když někdo z nás dvoch má, tak to jsem já.

Poněvadž. To není nesplatné, tak radši mlčím.

Milí příteli, já mám taky pěknou historii.

Vy

jste mi

zkazili náladu, jstež sentimentální jak ten talianský flašinet.

Čert jsem tu šustrovou starou nosil.

Co se musí říct, ty kapky nenapíš mi již.

Nemáš bez toho na padesátku, Spalkevič?

Kolik jste jich měl, pane reprezentante? Můžeš je konečně na mě natáhnout,

kontrolovaný. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10.

10.

A oni vykynou trošku škydlete.

Já bych ho doceli vypráskala, kdybych tu měla co poroučet. Já vím, že to myslíte

dobře, Randová, ale jste trochu hubatá na pana Littmistra.

Hm, ještě mu budu líbat ruku, snoflounovi, ne?

Milost, pane, pamatujou na mě. Ten děd je jak mořská houba, čím víc pije, tím

víc bohná. Anočte, prosím vás.

No jo.

Jdu k šíze, čau!

Ruku líbám.

Pavlík, pan soused zdravý. To je horko. My byli dnes v kanálce.

A večer se půjdeme ochladit k Šárimu na Slovany.

Tam je asi příjemno posedět. Já tam ještě nebyl, možná.

Kupec je učiněný otrok.

V neděli i ve všední den, od rána do večera, vlastně do noci. Ale měl byste

chodit mezi lidi, pane sousede, seznamovat, se vděřte.

Ach, u Šáriho je veselo.

Titulky vytvořil Jirka Kováč

Místo je tady dost.

Třeba tady, vedle Pavlinky.

Když dovolí, slečna.

Pánové se neznají, dovolte, abych představila. Pan Žemla, kupec.

Pan Madras, přísařsko-královský loterní kancelista na penzi a poručník naší

Pavlinky.

Ale já jsem snad přišel překážet, milost paní. Ne?

Tuto! Nemáme žádných tajností, viď, Pavlí? No?

Už je pozdě, půjdeme domů.

No, musíte na nás čekat, nás doprovodí pan Žemla. Hned půjdeme, hned, jen co to

dopijem.

No Pavli, chceš spát ve fodelu?

Fuj, to je horko.

Vzuj ty křápi, nemusíš vzbudit celý dům.

Pavli?

Tak ti říkal Žemla.

Co říkal v zahradě, to víš dobře.

Pak už neříkal nic.

Si na to neviděl.

Ty si ale chubatá holka.

Rozhodně si se k němu nechovala tak, jak si měla.

Seděla jsi vedle něho, jak mumie. Ale mutr, nech mě.

Je to takový zdlouhavý člověk. Tobě je každý zdlouhavý, kdo neklepe hubou jako

řechtačka.

Takový zdlouhavý je mi milější než kloučkové, kteří nemají v kapce nic,

tahají holky za nos a nakonec je nechají.

Ale takovej člověk jako žemla, ten když se do něčeho zakousne,

tak to hned tak nenechá. Už bys mohla vědět, že na světě nejsou holky jen pro

parádu. To vím.

A taky víš, že peníze nemáš. Já taky ne.

A na ten kousek masa, co je na tobě, se nedomýšlej. Za několik let budeš jako já

a máš po komedii.

Ježišmarja, mutr, neotravuj.

Já vím, Pavli, že si myslíš, ta matka si tady zbytečně třepí hubu.

Ale já to s tebou myslím dobře.

Ach jo.

Takhle končí každá neděle.

Lehni si a spi už.

Já vím, ty si myslíš na oficíry.

Poslouchej, mutr, já si dám všecko líbit, ale s těmi oficíry mě netrap. Já

ti taky nevyčetla, že pro mě nemáš kauci a proto, že si na ně myslet nesmím.

Ty oficíry si nech pro sebe, pro sebe, mutr, víš?

Abych ti nevyčetla taky jednoho, Kiliána.

Ty mluvíš jako hubatá děvka a ne jako dcera.

A plak víc, ten nebyl oficír?

Panečku, ten by tě býval vzal na vojnu, nebýt mně.

Štěstí pro něj, že zmizel.

Dobrý trd, milostvare.

Dobrý trd. Měj dneska nějakej dlouhej sen.

Páni se mi včera na svůj svátek natáhl a teď tam chrní za mandlem. Ale páni, z

toho si nic nedělaj, to jiná člověk. To jsou radosti, to jsou... Pánem Bohem.

Pánem Bohem. Pánem Bohem.

Prosím vás, ten se naleje, i když nemá svátek. To je starý kořala.

To já vím. Já se tomu nedivím, když má takovou sůlu vedle sebe.

No ale já už musím jít, s pánem bohem. S pánem bohem, s pánem bohem.

Ta trajda fantářská, ta má dobrý živobytí.

Courá celej den po domech a sucáz lidu šestáky. Náš kupec otevřel, tak s pánem

bohem. S pánem bohem.

Ta posluhovačka Šustrovic ouřednic měla pravu, že řekla náš kupec.

Mají to moc dobře políčený, brzy bude jejich. A koho prosím jich myslej, snad

nežemluj. No koho jinýho.

Představěj si, že včera doprovázel starou Šustrovou i dceru. Za chvílík

bude kdekdo povídat, že stará Šustrova ulovila pro svoji dceru ženicha.

Služebník, pane lidmistře.

Ráčíte být v dobrém rozměru?

Jak pak být nebyl v dobrém rozměru, když mě připraví takovýhle překvapení?

A k se podívejme, na kluka on se zakusuje do familie. Ty pupny kléren.

Ale víš, co mě mrzí? Že jsem tu Šustrovou neheiratoval.

Neheiratoval. Vážně poněvadž bych byl v měj čáku na fanovýho švýgazona.

Já bych byl kaval jebejval. Já bych ti byl koupil nějaký porcelánový privátka.

Švýk ho fotá jako já, nemusí na nějakou zlatku koukat.

Říšte.

Činný jsme ti, Hoffmannstropfen.

Ale radši tě dovolí, pane rytmistře, snad je dovoleno vyprovázet dámy ze

sousedství. Dovolí, no já ti přeci proti tomu, proti tomu taky nic nenamítám, ale

říct se to má.

Dobré jítro.

Dobré jítro.

Čím posloužím, prosím? Plop pražené kávy.

Prosím.

No, pušknou mě, babo.

Je to pravda, že pan Žemla bude šťastným ženichem?

Bože, paní Píšková, ženichem je každý, kdo se ještě neoženil.

Jo, povedal pan Žemla.

Že až bude svatba, že oni půjdou za družičku a já za mládence.

To bude pálek, co?

Dou dětku, družiček je tady dost, já mám sama doma tři. To jsou pěkný družičky.

Ty pamatujou Radeckýho, když byl ještě frajterem.

Vidíš, jak jede? Eins, zwei, eins, zwei!

Ako vím, baba musíš vycinkat, nebo by tě užrali.

Abych podle celé direkce, tak takovým nebabe všetky vyšupuju z Prahy. Hoří,

hoří, je užitný bráně, hoří, hoří.

Užitný bráně, musíme hasit.

Prosím vás, kde hoří, Randová? Ale nikde nehoří.

Já jsem mu to řekla stváně. A i dědek plesný vás jede taky trochu proběhnout.

Co pak tady potřebuje po rádci být? Tez to je ponedělí napořený.

Poneděli.

Včera byla krásná neděle.

Takových nedělí by mělo být víc.

www.hradeckralove.org

Nevidíš, že pan soused ti podává ruku?

Už je chladno, je vidět, že bude brzy svaté Kateřiny.

No jo, a úřednice má svátek.

Oprav se, kdyby někdo přišel.

Někdo?

Ano, někdo, kdo ví, co se sluší a patří.

Pěctivý služebníček. Malcta.

Malcta. Malcta.

Hm, bylo z plánu, půjde s gratulací.

O, bude pro ní pocta.

Jo, ta si na pretenci potrpí.

O kom to mluvíte, Randová?

O kom?

O hořejším poschodí. O úřednicích.

Kde dneska svaty Kateřiny.

Víte, že to nemám rád, když se pletete do mých záležitostí.

Ale já se do nich nepletu.

Bojí si tou pletou sám.

Nebuďte hubatá, Randová.

Já jsem hubatá, milost pane? Já?

Oni nechtějí dát na řeč zprostýho člověka.

Ale pán mu dal i buliku hlas. A když zabučím, on ví, proč to dělá.

Mě moje šedivá hlava nebolí, ale ta jejich mě bolí. Moc mě bolí.

Protože je mě líto, když vidím, jak si na sebe pletou bič.

Ale jedno jim milost pane řeknu, že ta slečinka Šustrovi se jich do jejich

hospodářství nehodí.

Jo, ono by se to bralo, takovýho zle kupce, když mají doma almary prázdný.

Ale ty krky, milost pane, a ta stará má krk, ta jich polk, na ní mnohy nebudou

čouhat. Milost pane, prosím jich, varujou se těch ouředníků.

Oni jsou pán pohledání a bylo by jich škoda pro les jak exportel. Jen to jim

řeknu. Tak mlčte, Randová!

A nemůžete-li držet jazyk za zuby, nemohu za sád držet vás. To se

rozejdeme.

Můžete jít.

To nevemu.

Snad se ještě najím u jinýho žlabu.

Milost, pane, teď já jsem jich nechtěla pohněvat.

Mně je tak líto, že moje slova u nich neplatí.

Zapravdu.

Já nemám strach, že mě snědí, ale jich někdo sní.

Pak si vzpomenou na starou Randovou, že jim to řekla tady na tom schodě a na

svatou Kateřinu.

Po druhé se už do mých záležitostí nepleťte.

Milost pane, už budu mlčet. A kdyby mě huba klapala sama od sebe, si ji dám

zadrátovat. No daj, dobře. Tak dejte na všechno pozor, co kde leží, víte, to?

Jo. Kdyby se žádalo něco zvláštního sem tu za chvilku.

A sem já toho vadu stary, co já se do toho pletu, teď mi do toho nic není.

Pavli, dělej si, jak rozumíš, chraň pámbu, abych tě nutila, ale já na té

místě bych si vzala žemlu všema deteli.

Láska, mylka, kdybys měla tolik šestáku, co se vdalo, holek, ne z lásky, ale z

rozumu. Tak, tak, tak, teď ti otevři mu a ubítej ho.

Jen jděte dál, prosím.

Vítám vás.

To jsou hosti.

To jsou hosti. Pavlínko, to je překvapení. Jenom pojďte dál a

posaďte se, pane sousede.

Kresičko!

No, kde je pán, družičko?

Nahoře, u hořednic.

U hořednic?

Nalejí mi ty moje kapky.

Došly. Došly? To je pěkný pořádek, tohleto.

Došly kapky a pán je nahoře na návštěvy. Co tam dělá?

Lítě sv. Kateřiny dneska.

Maj na zej sv.

Kateřiny. No to on gratuluje.

A přeji vám, ctěná milost paní, aby se vám vyplnilo vše, co si sama přejete.

Jak jsem si jen zasloužila, že pan soused takhle na mě pamatoval.

Jak bych mohl zapomenout. Prosím, posaďte se.

Ach, dnes už málo kdo vzpomene, pane Žemlo.

Dokud můj pán byl na život, to každý rád přišel, prosím vás, císařský úředník.

Každý měl úctu.

ale navdobu málo kdo vzpomene.

Pojďme.

Pěkně pojď.

Krýl jsi je gotem, jo?

Pojďte sem.

Zděpila. Přináším tuto kytičku jako dárek srdčný a jako dárek upřímný.

Jest, Žemlo, to je ode mě hezký.

Budeme pít.

Milostivá paní, dovolíte, abych připil...

na vaše zdraví a na zdraví celé vaší rodiny.

Na zdraví.

Prozit. Prozit.

Prozit. A

milostivá paní,

já už nebudu vyzdržovat. Ale snad byste nám neutek, pane rytmistře.

Utek, neutek. To víte, milostivá paní, co jsem dostal, to jsem vypil.

Gratulaci jsem přednášel, není-liš pravda, ale hejtuš, nebudu být zdržova.

Nebudu štěrovat, milostivá pani.

Já se rozloučnu, milostivá pani.

Stihánk? Stihánk, mě frau. A co pak na večeři? No, Pavlínko, noť trochu pana

Žemlu, aby taky přišel. Já se na večeři jsem volnej.

No, tak vidíte, pan rytmistr taky přijde. Přijde.

Nebudu-li překážet, milosti pani.

Ach, já se tedy osmělím.

No samozřejmě, nebudeš překážet, jsi nám vítanej. My tě rádi u nás uvidíme. A

víš, já neskazím žádnou legraci, když já byl na voleně.

Jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé

No, ale řeknu ti, Gustomáš, Gustomáš, Pavlína to zis einštyky. Ale... To mi

neřekej, já ti to taky nezávidím. Pane Váč, takovej klacek, jako seš ty, přece

aby neměl známost. My tam taky teďka jdeme a jakože se jmenuju Kilian, hned

ti musíš tu starou požádat o ruku Pavlíny.

Pane Žemlo, na vaše slova odpovídám, že svoluji.

Nikomu jsem tak neduvěřovala jako vám a moje dcera nikoho nemilovala až vás.

Slečno Pavlínko, máte mě opravdu trochu ráda.

Byla bych tu s vámi?

Děkuji, děkuji vám.

Děti moje, dejte si hubičku.

Ty sache, ještě sám.

A vidíte, dětičky, to se mně líbí, z toho mám velkou radost.

Tebe bych nic jenom nechtěl, než abych měl pánství a tebe bych si doptnul, můj

kluku zlatý. Zase tohle je správné. A Pavlince bych dal takový prezent, že by

jí ho záviděl turučký sultán. A na památku bych se vám nechal vymalovat ve

voleji. A vy jste prodečky měli nějakou památku hezkou na tak milýho dědecka

jako jsem já. Já jsem to si musel zapít tohleto. Pojďme ka štolu.

Pojďte tím.

Pojďte, chyňte.

Na zdraví snoubenců.

Ať se brzo svárvá.

Pozradit, že teda jídlo bylo báječné, milost paní Rogulivan.

Ne, že mě to, já bych to neřekl, to víš, že jsem stále kena.

Byla jen kena.

Vepřová sice byla jako patron tašky, ale milost paní, to se může přitrpět. To se

může přitrpět, taková věc.

Ale nálada se mi tady nelíbí, helkot, nohamol. My tady sedíme jak usánce, jako

když prytistí, no.

Žana Veselor!

Pane rytmiště, tam ne, na moráň. Vás mi zpomíjá, co si řvou ode mě. Na moráň

půjde mnou. Ale já vím, co dělám. Já vím, já se mu musím provětrat.

Něholko.

Nesloumej se mnou.

Poslechni želbu.

Žemlu.

Já, ich bring dir ein großes Opfer.

Ja ti přinesu velkou obvěr.

Já si

chci

založit

rožený krp.

Ne, ne, ne, ne, ne.

To by vypadalo jako dítě do školy.

Seus, já trefím zám.

...ky aléne. Řehoř.

Tak, lásba prošivá takhle, že jich nemůže ujít po žádným návštěvním.

V zařízení ti dám všecko, jak to tu stojí a leží. A cos bude tobě?

No budu u vás.

Nebo se mám odstěhovat do Paríže, protože se vdáš?

A ty si myslíš, mutr, že budeme všichni bydlet pohromadě?

No takhle se asi svoje vdávání nepředstavovala.

Tak ty si myslíš, že se odstěhuju k Bartoloměji? A nebo že se postavím za

Strahovskou bránu s flašinetem?

Tak, teď najednou svému dítě ti překážím.

Ostatně, abys věděla, já nechci s tebou bydlet pod jedním stropem.

Zůstanu v domě, ale odstěhuju se vedle. Najmu si ten malý pokojík a tam přečkám,

než mě položíte do hrobu.

Toho jsem se musela od tebe dočkat já.

Konec.

Konec.

služebník. Já ti dám služebník, ty kujony jeden, ty chlapiku, co to je?

Chystá svatbu a svému nejlepšímu kamarádovi neřekni slovo, že už je to

příští neděli, nebo zůstaň, co je to za pořádek tu? Ale, ale pane ředmistře,

vždyť se nic nestalo. No ostatně se žením já, nevíš. Já bych se ti taky

poděkoval, ty, to jeden.

Ale Helgo, to by byl tak.

To by byl tak pane Hochzeitské šenk, kdybych já si vzal tak tu starou, co?

A to bys nemusel posmat, během druhý den koupit pistoli, abych se odbouchnul.

Poslední. Necháš si tu puty Farko u sebe a se oženíš?

Bude jen se nechát.

Budeš mít strašidlo pro děti.

nebo čerta pro Mikuláše.

Randová, přineste mě oběd.

Oběd? Kdyby se jim tady nelíbilo, až se pán voření, tak můžou jít ke mně za

kuchářku. Můžou mě třeba vařit tohleto, vařilá listička kašičku.

Tyhle babi, ještě jim škoda, tady by měla sedět ve fabrice na útrej.

Poslechni, Žemla.

Já docela zapomněl. Máš si poslechnit nějakého mládence na svatbu?

Ne, já na to úplně zapomněl. To musíš mít nějakého, to já ti seženu, buď jiný.

To se na mě spojí, no klidně, já ti ho vobliknu, ty mi dva zlaté vlikne, dva

zlaté koukni a budeš koukat, jak já ti ho přivedu a jak já ti ho vyfintím na

svatbu.

Tak je po svatbě a po svatevní hostině.

Tak, tak, půjdeme všichni jedním vrzem.

Jsme tu bez tak celý odpoledne a teď už je pozdě večer. A pak musím tuhle

družičku doprovodit domů. Dobrou noc. Dobrou noc. Děkujeme. Dobrou noc.

Nebo ocať, neporovatě mě vyhoď mi.

No, pane rytmistře, teď je pomalu, necháme o samotě.

Ano, necháme o samotě, oni se nepokoušou.

Kamarád byl bys tak, tak laskavý, jmenuje se Fran, když jsi mě

doprovodil, když jsme šli někam, když jsme šli někam na černou kávu, víš.

Já vás doprovodím, pane rytmistře. Pojďte laskavý. Pojďte.

To víš, já nejsem.

Jestli bych lepí, to je to.

Děkujeme.

Tak pojď, dceruško, pojď.

Kdyby se toho byl dočkal tvůj neboštík otec?

Dobrou noc, Martinku.

Dobrou noc.

Budu se za vás modlit, aby vám dal pánbu štěstí.

Co chcete, Žeml?

Nechte mě, Žeml.

Pavlinko...

Vždyť jsme tu sami, všichni už odešli.

Vím, že všichni odešli, tedy můžete taky odejít.

Ale proč bych odcházel?

Já tu budu bydlet s vámi.

Vždyť jste přece moje žena.

Nežemlo, nebudu zde s vámi. Ale proč?

Protože vás nemám ráda.

Proč jste mi to neřekla dříve?

Proč jste mi to neřekla dnes ráno?

Nemusela jste mě nyní odbývat jako chlapce.

Vždyť já jsem o vás poctivě ucházel a nestál o nic

jiného než o lásku.

Co mi chcete vyčítat? Lákala jsem já vás? Chytala jsem vás já?

S výčitkami si jděte na maminku.

Vás si brala maminka, a ne já.

Jděte si dolů do krámu.

A nejste přece malé dítě.

Proč jste mi neřekla?

Žemlo, mamince se líbí váš krám. Mně by se také líbilo, ale vy se mi nelíbíte. A

proto zůstaňme každý, kde jsme.

Rozmyslete si to.

Já se budu o vás starat, neboť jste moje žena.

A uznávám, že jsme se oba stali obětí spekulace vaší matky.

Snad mi jednou uvyknete.

A vaší matce nic neříkejte.

Dobrou noc.

Milospane, přeju milospánovi uctivě a upřímně, aby se mu dobře vedlo v novém

stavu. No ale ne.

Aby jim život plynul jako vezelá písnička bez kont.

Děkuji, Jovam Randová.

My zůstaneme vždycky přáteli, vidíte?

Ano.

Proč se mluvíme? Trochu křičíte, protože máte asi důkladně zatopen. Já mám

důkladně zatopen!

Příteli, Příteli, Mohamedan,

Savopadši, Jenský, Kolivis, Počorová.

Dvě, tři čtyři.

Máme všechny.

Máme všechny.

Máme všechny. Máme všechny.

Aby jenom jich nějaký koření.

Aby jenom byla lůživa.

Koření.

Koření.

Nechte ho.

No maj pravdu, toho bych tak zbudila, kdybych měla kanon.

Krokolíván, milost pane, máte poslat nahoru kafe, cukr, mouku,

rýži, copak ještě?

Dymian, sůl!

Jen co je pravda, je to hodná dcera.

A jak je to dlouho, co stará Šustrová stůně?

Dneska jich pár neděl leží ve špitále. A doktor říkal, že je to tyfus. Je to

pravda? Je to tyfus. A Pavlina skoro každej den chodí za ní.

Mladá. Paní šla do nemocnice odpoledne navštivit starou milost paní. Mám všecko

připravit na ráno a už dneska vůbec nemusím chodit.

Ruku libá, milost pane, spáme. Bohem.

1, 2,

Tak to je pět a dvě okurky, to je dohromady sedmnáct grejcarů.

Napišou to.

Zase napsat?

Poslouchaj, mladý pane, kdypak to chtějí zaplatit.

Kouknu se, co toho tam mají napsanýho.

Takovejhle dluh si člověk nic nekoupí. Copak myslej, oni rachejtli, že já nemám

peníze?

Tak můžou taky mluvit.

Nemám, no, viděj.

Až po prvním platím.

Po kterým prvním to neříkaj, že jo?

Mám já s nima vůbec co oučtovat? Jenom s přítelem žemlou. Kde je můj přítel?

Nahoře u ženušky, ne? Ale neběžel do špitálu. Zrovna teďko mu vzkázali, aby

si přišel pro starou. Mladá to ani neví.

To bude mladá překvapená. No.

Řekla jste Žemlovi, aby dnes dřív zavřel a přišel nahoru? Řekla. Už jde. A má pro

nich překvapení. Přivezl starou minospaní ze špitalu.

Pavlí!

Mamí!

Tak zas vám jdu na obtížky. Ale mamí! Pojďte si sednout. Ne, ne. Jsem unavená,

děvečko. Budu si lehnout do svýho pokoje.

Dobrou noc. Dobrou noc, mami. Dobrou noc. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Proč utíkáte? Můžete tu zůstat, mě nepřekážíte.

Ne, dobrou noc.

Ženo!

Lubák.

Martine, Zetičku, víte mi novinu?

Víte, že budete tatínkem?

Vy jste dvě šelmy.

Takové překvapení mě připraví a nikdo z nich ani necekne. Sama se toho musím

domakat.

Víte to jistě, že bude Pavlína matkou?

Jak bych to nevěděla.

Já matka bych to nepoznala, ale... Děte, copak jsem dnešní

vypokryče, táto?

Posaďte se, paní.

Já nejsem ocem toho dítěte.

Nejsem! Rozumíte, paní?

Vaše dcera od nešťastného snadku až do dnešního dne je pro mě slečnou Pavlínou.

Já jsem vám vše zamlčel, protože jsem se styděl.

Vaše dcera mě odkoplá jako kluka.

A teď bude matkou, protože má milence.

Teď teprve chápu, proč chtěla včera, abych u ní zůstal.

Pro matriku!

Pro matriku!

Šemlo!

Zeti!

Co to mluvíte?

Odvírá vždycky po šestý.

Takovou dobu tady tluču.

Už jsem posela pro zámečníka.

Ježišmarja, aby se mu tak něco stalo. Ale vždyť to musí být hned tak zlé.

Ježiši Kriste!

Počkej tady.

Milec pane.

Martin Žemlák otrávil se.

Ne.

Všechno tady znědli.

Můj lidský přátel Žeml.

Osud.

Šiksal.