Original subtitles

Pane Hanzlík, ty brojry si musíte sundat. Ano. Oni chtějí vidět oči. Ano.

Prosím vás, co mu to vykládáte. No, teď je to pravda.

Pravda, pravda, jaká pravda?

Já mám modré oči. Ale nám je to jedno.

Horší je, že nás tu trochu moc. Ano.

No, to na nás nezáleží. To až přijde pan asistent, co si vybere.

Tak promiňte, dáma, co když si je nasadím.

No to je riziko.

Oni brýlatý nechtějí.

To je krásná kobylka.

Překrásná. Jaká kobyla.

To je hřebeč. V tom to všechno je, pánové. V tom to všechno je.

No,

copak, to je to poslední. Ale to tělo.

Ta energie.

Kuchlí běhá hřebec.

Ten silver.

Jo, silver, jo.

Co silver?

Já bych vám řekl.

A jestli vám tak žádná ženská ještě neřekla, tak nevíte vůbec, co je ženská.

To vím, co je ženská.

To záleží na typu. Jo, to je správno. Mě ženský říkávali kocou.

To jste byl prachatej.

Vždyť mě to všecko vzali.

To víte, to udělá ženská. Ale kdyby ženský. Voní mě to vzali.

Voní, voní. Kdo voní? Kdo voní? My jsme vám to vzali.

No a co z toho máte? Já na ženy neměl štěstí.

Já hledal vždy jenom duši.

Já jsem si to myslela, že hledáte něco jiného, že hledáte duši. Ale pane

Hanzlík, ty fousy.

Kdybyste dal dolů, tak byste byl fešák. Ale kdepak dál? Ale uděláte to, víte.

Ale kdepak? Ale zkuste to, budete to vidět. Ale kdepak?

Já s ženami už skoncoval.

Kdepak ženy?

Jedině Rusálka.

Rusálka? Bože, tu já miluju.

Poslechněte, pánové, proč si nedáte pokoj?

Kriste, pane, vždyť jsme tady všichni lidi. Nemyslíte? Lidi?

Penzisti. Penzisti jsou takovou lidi. Co pak penzisti nejsou lidi? Penzisti

na nebi hluboké,

světlo tvé daleko vidí.

Po nebi ploutí

širok.

A vy mě tady potřebujete.

Jasně. My vás právě na hru potrání, pane Hanzlík, že jo? Moc bychom se nepoznali.

Šámo sobou.

Horší, že nás nikdo nepotřebuje.

Kdo potřebuje sochaře? Jste náčtovek, pane Hanzlík. Když si koupí, tak trpa

slíka petónovýho.

Sochu pořádala, aby si koupili to.

Co myslíte, sešla Zuzanko? A pánové, slušejí mi ty fousy. No jasně!

Děkujeme.

že neřvi na něj fort, je docela rostomilej, když takhle spí.

Tady do pytly rostomilej, čověče.

Chápě, jak hodně řve, ty jde do bandasky.

Huch, už je ráno.

Kdepak, čověče.

Dobrý den.

A, dobrý jítro. Dobré jítro, pane Řeka.

My už jsme se ráno zdravili.

To jo, ale vy jste zas potom pěkně usnul.

Já nespal. To bych si ani nedovolil. Spal jste.

Já jsem se tak jenom zaposlouchal. Do Rusalky, že? Ano. Vy už mě znáte, pane

Řeka. Když nebudete spát, tak dostanete hlavu.

Já jsem se zatím dlouho pravdy jen zaposlouchával. Jednu taky do zásoby. No

to je ono, pan Hanzlík, to je ono, hlavu. Ale nesmíte se zaposlouchat ani

do usálky. No já nevím.

No, když to vydržíte.

No vydržíte, pane Hanzlík, tak chvíli. Když budete mít hlavu, hlavu, hlavu,

hlavu. Pane Hanzlík, tak... Tak od teďka platí, jo? Tak to platí.

Vy se nebudete zaposlouchávat ani do usálky.

A dostanete hlavu za to.

Platí? Platí.

No dovolte, proč to říkáš mně? Protože ty jsi to určitě roztekal. Prosím mě,

nekecej. Je to takový bordel, všechno tady každý... Hele, tak se nám už

stříkat tady s tímto.

Máš to věc problémů. Já to neumím.

Hej.

Tak se to nám určitě dá.

No, za mě.

No víš, už jenom čtvrtý.

Ještě.

Pane Hanzlik, co se vám nelíbí?

Co

se

vám na tom nelíbí, pane Hanzlik?

To je taková rychlost, pane Čech.

To vám je taková rychlost.

Vždyť mi bylo před nedávem tolik let, co vám.

V zrcadle to člověku tak nepřijde.

Ale na vašem díle vidím, jak si mě ta smrt připravuje.

No to je ono, pane Hanzli, to je ono.

To víte, ono to ještě není, není v pořádku, no ještě to chce na tom dělat.

Co kdybychom si šli chvíli sednout a dělali bychom, jo?

Počkejte, já vám to otočím takhle, jo?

Opatrně.

Dobrý.

Sedí se vám dobře?

Sedím.

Stáří, to je taková rychlost, pane Čech.

Kež bych byl tak mlád jako vy, pane Čech, to je nejkrásnější věk.

Jo, nejkrásnější, ne nejhorší.

Co nejhorší, nejkrásnější?

Co kecáš, nejkrásnější, nejhorší? Ne, ne, ne, ne, ne, nejkrásnější.

No je to na fakt, že nás buzově každý blbec.

Pane Hanzli!

Pane Hanzli!

Proč se tě tady, co tady máš proti práci zase? Tak jdi pracovat. Předveď, no.

Předveď, běž.

Předveď.

Jdi, promiň. No vidíš,

jak se hrne do práce, jo. Hlavně, že kencá pořád.

Na tři.

Já mám dost času.

Tak neplkni, tak chvilku počkáme,

co jsme si říkali, tam se ptáte.

My tady v plavkách neděláme.

No náhoda to je.

To je nádhera. Co musíte sama rozhodnout, jak byste ty věci to...

Jak vás to vůbec napadlo jít sem?

Do akademie.

No, já jsem, já jsem měla, teda víte, pane

profesore, mám strach, aby se ze mě nestala taková ta, taková ta domácí

puťka.

Dobrý den.

Dobrý den.

Nazdar.

Tak co, jak to jde?

No, tak dobře.

Na to on vůbec nereaguje. To je úplně zbytečný.

No, vidíte, to je...

Už máte holku řehká?

Nemám.

Zvoní vol.

Půjčte mě, Lepku.

Levku jsem měl sakra.

Sochaříci, duchavíci.

Tohle dáte?

Uleš, včera jsem vám jí strkal pod nos.

Já vám jí včera strkal pod nos a

vy si ji dneska strčíte pod klobou. A kdyť já jim to porád říkám, jenomže

oni jsou moc velký kubštýři.

Oni to není nic, oni to někde schovávaj pod klobou nebo co.

Uleš, čum sem.

Tady tu bednu, ten trezor, aby byl mozek pěkně chráněný. A

tady zase oko má svou ochranu.

Řimsu.

Řimsu, která má zase svou logiku.

A jak ty kosti přechází jedna do druhé, jak se vzájemně podporují.

V tom je.

Nádhera, krása.

Neexistuje krásnější socha, než je lepka.

Všechno je na ní logický.

Pevný. No, prosím.

A vy to musíte sledovat i na tom portrétu.

Vidíte?

Ta lepka vedle toho přímo...

Přímo zpívá. Tohle to je Bačkora, Uleš.

To Řehkova hlavá.

No.

Ach, Uleš, Uleš.

Víte, támhle ten má, má lepku.

No, to je nádherná lepka.

Vás ještě formuje život, ale jeho smrt.

No, tak to je, sokaříci.

Dávejte pozor.

Jo.

Uleš, pojďte se podívat.

No prosím, ta lebka tady je.

Sakra, sochaříci.

Vidíte, jak se všude ta lebka nádherně projevuje.

Ty vaše bačkory, ta... Kriste Ježiši, ten chrápě, to je k nebo... Ale

profesore, telefon!

Joužu! Tak, sochaříci, sochaříci.

Zítra je zavedete do galerie.

a všechny hlavy důkladně prostudovat. Hotov.

Já jsem vám říkala, že nic neuvidíte.

Krucifix!

To je

krucifix.

No já jsem vám říkala, že nic neuvidíte.

A tady taky nic neuvidíte.

Jak to, že jste co, nevěděli, že je zavřeno?

Vy sem vůbec zřejmě nechodíte.

Ale prosím vás, kdyby jste sem chodili, tak kdyby... Dobrá, tak co je tamhle v

tom?

Tak co je to?

Bůh nutá ženu tahňát. Může bude mít asi hlavu.

A co to je, to je jasný, ale co je to za sochu?

Pálíme teda.

To je děsně.

Vy sem chodíte študovat a vy vůbec ale nevíte teda, co tam je.

To je dívka mějící si prs, abyste teda věděli.

Kdepak, kdepak, to je dívka mějící si vlasy. Ale není to pravda, je to dívka

mějící... Ale že?

Ale když jsem to, nedávno jsem tady byl, jsem to viděl.

Kdepak, to je dívka mějící si vlasy.

Spoulená, spoulená, spoulenej chněv, prosím vás. Dívka mýjící si prsa, ne

vlasy. Pani, vy jste se spletla.

Nepláť, mýjící si vlasy. To už tady chodí každý den kolan, že jo?

A ten si to spletl s něčím jiným. Já nespletl. To je nesmysl.

Tak co je to?

Říkám, dívka mýjící si prs.

Dívka mýjící si vlasy.

Konečně jsem vás našel.

Co jste tam přijal, svojí?

Já se vás nahledal.

Co jste nám chtěl, pan Hanzlík?

No já myslím, že si mě dnešnímu nepotřebujete.

Já tě nepotřebuju, ty mě potřebuješ. Ani neumíš spravit v kolečku.

Není to ten kluk, pomáčku?

Není, proč?

A co to, že nepozdravil?

Neboj se.

Já mám rád pejšky.

No, hrybináčka nemám. Tak se podívej, jestli je něco. Tak jdi domů, běž domů,

jdi. Dobrý den. A zepěj se, maminky. Dobrý den. Co, slečno?

Dobrý den, pane Hanzliče. Dobrý den, mámy. Jak se máte?

Děkuju. Tam prší venku.

Ale jenom málo.

Co zase vyvádíš, prosím tě? Chci čát si.

Pamatuj si, že ze mě puťku neuděláš.

Ježišmarja, proč já nemám pokoj?

protože máte ty vousy.

Kdybyste je neměl, tak by z vás byl docela prima herec.

No, to asi sotva.

Teď už je nosím od oby, co jsem byl odvedenej na vojnu, jako vojn 28.

pěšího pluku.

No, vypadal by mladší.

Ale velce s tím něco uděláme, víte.

No já nevím, to až i sotva. A co vám posloužím, pane Hanzlíku? Že vás

přeruším, odpuste. Já bych prosil tři láhve dobrého vína. Je brano!

Pro slochu tam jdete, pane Hanzlík.

To je ono!

To je ono!

Ať žije pan Hanzlík! Ať žije pan Hanzlík! Ať žije pan Hanzlík! Ať

žije pan Hanzlík!

Dív neřeftal.

Hergot, nechte to, mluvte radši o Ženskej. No tak pojďte mluvit o Ženskej.

No a smrt nejí Ženský, mrtvý je mrtvý.

Takže Pařízek před včílem.

Hergot, Pařízek, Pepka.

Já vám něco řeknu, pánové. On stejně nikdy nebýval žádnej hřebec.

Tak hlejte, pánové, když je někdo opravdu hřebec,

tak si to nechá pro sebe a nikomu to nevykládá.

To teda já osobně dneska ještě a neříkám nikomu nic.

He, to nám nevykládejte.

Hleďte, píte syrové vejce.

Mně už je to jedno. Já jsem rád, že už to mám všechno z krku. To chce klid,

pánové, co se jenom vytahuje.

Jo, lidi jsou chvíli a krví. No co, jak je víc a vytahuje?

Prosím vás, musí ta vajíčka být výhradně syrová. Zásadně, zásadně.

Já to nesnáším dobře.

Neexistuje.

Kdyby alespoň ten bílek se trochu přisrazil.

Kde ten neexistuje, to vajíce musí být syrové.

Vždyť vám to říkám jasně, že to vejce musí být syrové.

Ale to potom bude můj smrt.

Smrt? Krásnej život. Já mám dva se do ruku mladší ženu. A to byste viděl.

Dobrý den.

Pánové, musíte dneska chvíli počkat, protože je si malíři, ale my vás dneska

potřebovat nebudeme.

No podívejte se, takhle vlastně vznikly dvojdílní plavky.

To je zvláštní.

Když se stydí chlap, tak to jen... Ale ženská je vždycky krásná,

když se stydí.

Víte, co je na tom pohybu tak nádherný?

No to, že obě ty ruce mají plno práce.

Že jich vlastně už nezbývá nic na svou obranu.

Přitom je to de facto výzva.

V tom je vlastně celá ženská podstata, právě v tom pohybu.

Víte, když se takhle ženská postaví chlapovi v životě,

tak každej hned pospíchá, aby ty ruce dostal pryč.

K tomu je vlastně ten pohyb přírodou.

určenej, ale kdyby se ovládl a nepospíchala, jen se tak

dívala a dlouho

se ulež díval,

tak by viděla, jak se ta ženská najednou promění ve slepici.

Pane profesore, teda ve slepici.

Ano, pane profesore, to jste teď správně. Ženský jsou slepice.

Teda, pane Douprava, když jsou ženský slepice, tak co jsou potom chlapi? To

jsou normální kohouti. Suchařici, přestaňte krákát.

Susanka je výjimka a ani ten pohyb k ochraně nepotřebuje. Susanka je taková

výjimka, že ani nepotvrzuje pravidlo.

No já si myslím, že když neděláte, tak že bych mohla chovat Románka.

Tak sokaříci, pojď, je to nádherný, tak do toho žáněte.

Copak?

Postoj je to pěkný, ale ty hlíny...

Heere God.

Boží, tady máte hlínu, dneska je to poslední kuchla, vykažte se na to,

půjdeme domů.

Románku, prosím tě, nebreč. Románek nám tady vybrečí, Románek.

Prosím vás, teď mu roztouzou kevon by potřeboval pochovat.

Románku, hele, hele.

Románku, utrhnu ti hlavičku. Nebo rožičku. Románku, utrhnem ti rožičku.

Přestaň.

A nebo tě zesteráme celýho, Románku. Můžu se jít na něj podívat?

Ať se s ním udělejte, ať už neřve. To je řevu za celý den.

Čupakě, bolí tě zoubeče?

Ano?

No?

Jo, ještě tady je krásný, můžu si ho pochovat. No tak si ho pučte, ale prosím

vás opatrně.

Pojď sem, pojď sem, teď je pojď.

Ty lovbíku jeden, pojď sem.

Pojď sem, ty jsi taková krážná prdelická malinká.

Já tady... Chceš to? To je kostřička, chceš kostřičku?

Chceš jí?

Je, co to je?

To není chrastítkové, Románku.

Pozor, prosím tě. Románku, nezlob.

To je pro nás, víš, abysme věděli, jaký má maminka v sobě kostičky.

Románku, tak nezlob. Podívej, maminka se zlobí. Podívej se.

Já tě nedám, mamince, nedám. Já si nechám Románka pro sebe.

No teda, Románku, ale tohle.

Ty jsi takovej čuník malinký.

Pojď, já to ti posadím do kočáru, tak. Jak to, že si počuráte tu noc?

Podívejte, co mě uděláte.

Pane profesore, telefon!

Románku, nepláč, pusinko moje.

Mě to bolí, moc to bolí, maminku, když pláč.

Pojď, maminka tě pochová, no.

Pochová tě, maminka.

Pojď, jaký má slzyčky ten náš chlapeček.

Maminka tady má.

Oni to neudělají, s kým jim to odpustíme, veď? Oni to začínají teprve

dělat. Odpustíš jim to?

Odpustíš jim to?

Ano.

Odpustíš?

No.

Odpustíš jim, že ho hezděli takhle, maminku?

Tak. Co, taky jsi veliký?

Maminka, jak je maminka veliká?

Ježiš, podívej, jaký mamince udělali zadek.

Podívej se.

Podívej se, jaký mamince udělali zadeček.

Podívej. Podívej se na to, Románku. No, podívej.

Vidíš to?

Tak to teda ne.

Počkáš na maminku, ano?

Počkáš na maminku?

No, neboj. Maminka hned přijde, ano? Přijde.

Tohle přece není můj zadek.

Románku!

No teda, žádná velká vazba to nebyla.

To vypadá tak na 2,40.

No, maximálně.

No, to byl manžel.

No, to byl určitě manžel. To ho to teda vzalo.

Kde jste byli?

No pojďte.

No tak, sakra sochaříci.

Ulež, ulež, ulež.

Tak Řehkovo, to nejmoje, moje támhle.

Řehka, už máte volku?

Vymám. Pane profesore, telefon!

Co to starý jeho za oč tak blbne?

Asi by potřeboval hlupnu.

No jo, no, ale teď jsme to neměli tam blbý, ne?

A prosím vás, to řekněte jejímu manželovi.

Uvažujte trochu, copak náš starý by se na tohleto zmoh?

Tomu jste pej chlap.

Jo, to určitě. Já si chci život užít a k ničemu jinému mě nenonutíš, rozumíš?

Nejkrásnější ruky mám pryč. A co jsem si užila?

Ani skříň pořádně zpravit nemůž.

Než vy, Románku.

Nahatá mě, nikde lítat nebudeš, ty maminko, fu u ozovkách.

Já jsem maminka fu u ozovkách? Já?

Tak kdyby tě to zajímalo, ty jsi fu u ozovkách a celý, rozumíš? Pst!

Pst, ty a tahle kouleté ošišku. Kdyby tě to zajímalo, tak to je náhodou

nejmodernější světědlo.

Nejmodernější, jo?

Tak hele.

Viv, proč jsem si tě bral?

Protože jsi musel. Protože jsem si myslel, že bez tebe nemůžu žít, že seš

takovej andílek.

Gizouto, vyprosím tě.

Ty Radě... Já ti ukážu, jak jsem tam stála, já...

Tam jde, jako když kalhotky jsou ta pod prsenka.

Já ti to ukážu, jo?

Podívej.

No, takhle jsem tam stála.

Kdybych tam stála takhle, tak neřeknu. Kdo ti to nakukal s těma plavkama? Čím

ty myslíš? Ty myslíš tímhletím, viď?

No řekni, co s tebou mám udělat? No?

No řekni, co s tebou mám udělat?

No co?

No řekni!

Nemáš nějakou placatel přes ty prsa?

To už nepřijde, kamaráde.

To nevíš?

Tak odklci, pojďte ráda, zabalte to.

Víš, co se mi líbí?

Tohle, hele.

Tohle. To je jak na ní dub, kamaráde.

A stejně nepřijde.

No nevíš, třeba ještě nepřijde, prosím tě. No já taky říkám, že nepřijde.

No, vždyť už máš pomalu devět hodin. Pojďte rád.

To je tutovka, že nepřijde.

Ježíš majde.

Víte, co se mně líbí?

Jak tam po nich duch takhle, to je jasně. No, vy řekte, že musíš řídit

přílepše. No, to bych zopal taky, víte. To bych zopal.

Ale stejně nepřijde.

Ale přijde, prosím tě. Nepřijde. Až devět hodin. To by nepřišlo.

No vidíš, že to není ona.

Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Neviděl jsem vás, vojíne.

To si ještě povíme.

Tady jsou kamarádi Proustický, Jožamrázek Hořický.

Když se hlásíte stát model, tak musíte mít pochopení a hládku k poezii.

Musíte mít duši. Duši?

Tělo, ne?

Tělo taky, ale duši je taky důležitá k tomu.

Totiž, když vás někdo vezme stát model,

Tak nejenom jako typ, ale taky fyziognomii. Rozumíte? Horší je, že náš

to trochu moc.

No, proč to říkáte zrovna mě?

Podíleš na vás na pletu.

No jo, my jsme penzisti.

My jsme potřebnější.

Platí na vás na všechny, vy manekíni.

A my máme na to... Prosím vás, jak jim platí na všechny?

Výtvarné umění si žádá něco víc. Nežádá, nežádá, my tam nic zůstaneme. A uměnický

model jsem jedině já. Vy jste uměnický model.

Ano. Když nemáte žádný pochopení, tak jdete

ven, jdete ven.

Ale,

ale, ale, prosím tě, oslavuji si, že byste taky nechal, že jo?

A myslíš si, když jsem pásník, že jsem nějaká skvělka? Jste v nejkrásnějším

věku. Prosím vás, co povídáte v nejkrásnějším věku? Člověk vypadá jako

chlapa, už stojí za prd.

To záleží, jak se kdo cítí. To máte třicet anebo penze. To je jediný řešení.

To není ono. Ať je rád, že není penzista.

Na to jste ještě moc mladej. Vy můžete dělat něco jinýho, rozumíte?

My to potřebujeme. My jsme penzisti. Vy máte na to dost času.

Zaprce vás tady nepřekážejte a jděte domů.

Já už jsem tady po dvacátě ještě mě nevyhledal. Tak to vidíte. A uvidíte, že

toho kluka zezve mu.

Tak teda odpušte, tak teda kluk, nejste, jste ale

mladý, statný muž, tak můžete dělat něco jinýho. Vy můžete dělat všechno.

On je, samozřejmě. No, tak se podívejte, já jsem umělec.

Podívejte se.

Byla by to hrůza těsná.

Nepřišla by jít nikdy ve snad.

Tak já to zkusím, ale nebude to takový blbý.

Pane vošta, Slávie dala góla.

Hurá! Když já jsem Spartan, pane asistente.

To je ono, pane vošta, jedině Sparta.

Co kecáš, jedině Slávie.

Počkejte, počkejte.

Pane vošta, o tak Sparta dala góla.

Hurá!

No jo, ale když oni nejsou schopni dát góla ty mezulání. Prosím vás, pane

Vošta, křičte, jako by Sparta dala gól.

Gól! No, to je ono, ale na plnou pusu.

Hurá! No jo, vám to jde.

Tak teď vy?

Tak teď já, jo.

No není to takový blbý?

Sakra, pane Vošta, tak už dost.

Hurá!

Hurá! No, pořádně. No, tak ještě jednoho, pane Vošta.

To mám zase tak na hláz.

Jasně. Pěkně pusu do krále.

Pořádně, pořádně. Zkuste to.

No nešlo by to bez toho řevu, že bych tu klapačku jenom otevřel a hotovo.

Helejte.

Ne, ne, ne.

Budete muset křičet, pane Bošta.

Žvát úplně, pořádně. Nepád se toho.

Jen tak otevřená pusa, to vypadá skutečně jako u zubaře.

Víte, když křičíte, tak ta tvář dostanete prv ten...

ten správnej výraz a ten právě tady sochaříci budou koukat chytit.

Rozumíte?

To může být moc zajímavá prácička sochařící.

Cítíte se na to?

Samo. Ulež, no. Jasně.

Řehka. Ale to nebyla žádná sranda, páno. Ano, ano. Fakci. Ano, ano. To je bafa.

To je moc těžký, sochaříci, proto jste ještě nedělali hlavu fakci.

No, ale může to být nádhera, ten fáč.

tu lepku nádherně přepásanou a tu řvoucí

hubu, s proměnutím, pane, vošta.

No, tak se do toho dejte, sluchaříci.

Žádný srandy, pořádná práce. Na tom si můžete pochutnat.

Zkrátka ty vaše hlavy musí řvát! Pane profesore!

Pane profesore, já se vám přicházím omluvit. Víte, on, manžel, nemá smysl

pro umění.

Ale on už zase odjel na montáže.

Aha.

Tak vy se jako vracíte.

No jo.

To je všem teď problém.

Sochaříci mají už svůj program.

A nádherný program.

Ne,

to ne, ale my jsme se duševně rozešli.

Počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej,

počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej,

počkej, počkej, počkej, počkej,

počkej,

Máte tady jideášku.

Jideáška. Svatého jideáška. Co jste se zařímlili, koho?

Vaše léta by chtěl víc. Jo, naše léta. My zase vaše.

Co jste dělá?

Máte existenci zajištěnou?

Jideáška za sebou.

Existence, prd.

Hurá! Ne, pobídej.

Hele, no polez, je to tady. To není ono tady. Ale je to ono, akademie v Paryži.

Hurá!

Teško, kdo se nás vyhrátne?

Nevím.

A proč se nás nejde najdeme voštu?

Voštu?

To je sochař nebo malíř? Uhlíř.

No tak to asi ve sklepě, ne?

Hurá!

Mládej, hledáme nějakého voštu, nevíte, kde je?

Malíř vošta?

A ne, malíř.

Uhlíř, se podívejte do sklepa.

Hurá!

Ježíšmarja, mě bolí huba.

Pánový muž musíme být někde u Berlína, pro Krista pána.

Co?

Kde jsi?

Kde?

Tady.

Hergo, kdy to není on?

Pardon.

Jehoši, kde se tady berete?

No, pojď sem.

Čubeče, my tě hledáme jako blbý.

A co je?

Ty žmo, já jsem blbý.

Hele, můžou se podívat.

Mějte bezvadný tohleto.

No až se to vypracuje.

Bezvadně to.

Jo, ale Jindro, to je jak tvoje držka, ale.

A jo, co?

No to jseš jako uzubaře, Jindro, viď?

Ole, blbni uzubaře, to je raněnej bojovníka řve, ne?

Jo, takhle.

A to ty jako Jindro řveš o pomoc, viď?

Si blběj, o pomoc.

Hurá, Zune, už mě volej úplně panty.

Jo, hurá.

Proč, proč, prosím tě. Vždyť ti říkám, že jsem bojovník, ne.

Tady sedím na té židlí a zvu hurá, no, hurá, no.

A oni se mnou točej, no.

Zatoč se mnou.

Je, hele, to je prýma intro.

Podívej se, musíme tam taky křížku.

Musíme tam.

Ádo, zatoč se mnou.

Ádo, zatoč se mnou.

Pojď, pojď.

Pořádně.

Je to marné, pánové, ale je to pravda, když se tak říká, ta má kostru.

No jo, ale on každý si myslí kostru, ale myslí si přitom na tělo, na maso.

A ty nemáš maso dát, Hado.

Mám. No jo, počkejte, kuce, a řekněte mě, to je ženská nebo chlad?

Jo, to je ochu těžký.

No právě proto je to maso tak důležitý. Tak pánové, já vás hledám.

Pojď sem.

Co je?

Pojď sem. Tak pojď sem.

Co to je?

Ženská nebo chlad?

Ježíšmarja, pánové, teď my musíme taky dělat, ne?

Co je to tady?

Sochaříci, sochaříci, a že starosti bych chtěl mít?

Nech si to vysvětlit.

Tam dělám takového raněného bojovníka.

A oni mě přitom modelujou na té akadémii. To se mi nějak

nezdá, tohle. Proč by zrovna podle tebe modelovali bojovníka?

Hergot, oni mě modelujou takhle, no.

Hurá, hurá, hurá!

Bože, ty jsi takovej trouba. Proč křičíš pořád hurá?

Proč nekřičíš o pomoc, když jsi zraněnej?

Co tady pořád děláš?

Po... Pojď již, člověče!

Jídlo máš už dávno na stole.

Se masijuju.

Ty táto, co tě to napadlo v té koupelně?

Vždyť jsi chtěl se mnou jít do vany.

Prosím tě, teď pojď, když si čtu a tebe zajímá vana.

Protože se mi to teď rozleželo v hlavě.

Ty jsi tam viděl nějaký ženský nahatý, víš?

Nějaký nestydý bojovníku.

Nepovídej mi, že podle tebe modelujou bojovníka.

Prosím tě, nech mě chvíli číst.

Tak proč jsi chtěl do té vany?

Ježišmarja, poť už, věše to prádlo.

Zrovinka, takhle jsi si dělal.

Hergot, na tomhle místě měli stát holky, kde jsou?

Jak jsi si je vychoval, tak je máš.

Já je vychovával, ty jsi je vychovávala. Já je nevychovávala.

Já taky ne.

Někde je vychovávat musel. Já tě říkám, že je zdivý hůře, ty holky nepoznáš.

Dobrý večer.

Neviděla jste holky? Ne.

Proč?

Ježišmarja. Tak odtiať ty holky zastřelím. Nestalo se vám něco? Copak já

vím.

Co je vám paní? Co děláte?

Prosím vás rozepněte mi.

Tam něco pálí šíleně.

Paní, vy tam nic nemáte.

Tam musí něco bejt.

Nemáte tam nic, paní.

To je strašný. Tam, tam. Vy tu nic nemáte.

Jo, tam. Vy tu nic nemáte, paní. Tadyhle to. Ježiš, toto paní, ne, ne, ne, ne, ne

tiskni, ne, ne, ne, ne.

To nemáte tu. Musí, ale tam musí něco bejt, jinak normálně nepáje, opravdu,

ale zpět nějak to tam najděte.

Proplážím, jo. Ale musí tam něco bejt, to cítím. Nejde o to.

A co to bylo, paní?

Já nevím, ale už to přestalo pálit.

Já taky ne.

No ale co to mohlo být, prosím vás?

To vás něco štíplo, asi ne? No mě mohlo něco štípnout teďkon.

No paní, já jsem dělal, co jsem mohl.

Je to trapný, já nemohl byste mi to zapnout. Ale zapnu vám to, no.

Já nevíš, opatrně.

Vy jste zlato.

Holky! No teda tačím, prosím tě.

A to nestojí za řeč, pane Hanzlík.

Ale stojí.

Žit je to možná moje poslední vítězství v životě. A co vás vede poslední

vítězství? Vy se ještě navítězíte?

Já jsem špatný bojovník, pane Čech.

Já jsem špatný bojovník.

My tam teď máme jednoho bojovníka.

Ano. To je uhlík, víte?

Ano. A on je nějakej marot.

Tak nám stojí.

To víte, pořád práce, jak na kostele.

Můžu se na to podívat? Ale můžete, není to ještě hotový, ale fouzky budou, pane

Anzli. To víte, já jsem zvědav.

Prosím.

Hlavně, že jste pustil paní Kulánkovou k vodě.

No tak co říkáte?

Vítězství je naše.

Hurá!

Co jste dělal v noci?

Hurá!

Co jste dělal v noci? Hurá!

Hurá!

Pořádně, pane Voštá.

Hurá!

Hurá!

Takhle to musíte otevřít.

Pane Žeška, máte holku?

Nemám. Buďte rád.

Já se pánově dneska nareju jako bejk.

To bych si ale taky říkal. Jak to co?

Proč? Co se stalo?

Hovno.

Dobrý den.

Má zdar, Alenko.

Ty jsi ale slušná holčička, viď? Ty jdeš pro pivo?

Ano. Tatinek bude večeře? Ano. Tak ho pozdravuj. Ano. Vnučeči, to říká Áda, že

jsi u zubaře.

Áda to povídal.

Ale, Magor. Kde jsi to povídal, že tam volává pomoha? Nepovídal. Ne, nejálejte

se, nebuďte jako Magoři.

Vraťo! Takže vzpomeň, Alenko.

Nevíš, víš.

Tak víš co, dnes tady jít bánek a zkocit domů a otevřet se kolek. Jo? Ano, a

neskladem. Na shledanou. Co jsi chtěl?

No ještě rundu nám dej, kajdle.

Nazdaná Lenka.

Jdeš pro pivo?

No a kde máš bánek?

Anenko, víš co,

skoči domů, ať to maminka napíše na lísteček a přijď, jo?

Ano, na sklezenku.

Kluci, znáte jí mámu? To je ženská. To je pohádka, to je nádherná ženská teda.

A bude po ní.

Pohádka, nádherná ženská. Která to je člověčka?

Tato přece.

No jo, no to je nádherná.

No vidíš, Alenko, litra v půl. To je holka, co? Co

pak Alenka? To je holka.

A jak ses ty dělala ti?

No to je fakt.

Dělala takhle.

Takhle oči ne.

Takhle je.

Ty oči viděl jsi, já tu obracel a takhle mrkala. To je ono, učí se, to si ře,

dobře víš, ona se to učí. Ano.

Budeš vidět, zapálil létrak.

To už nebude mrkat a to se nebude stýdět, budeš vidět. To se stýdět

nebude.

Na shledanou. Na shledanou, Alenko.

Na shledanou, Halenko.

Tudli to je večer a tamto je akt a dohromady večerní akt.

Jo, ale když je to daleko, člověče.

Iš sakra.

Počkej, no to sakra, co můžu.

Počkej, se nabudnu.

Počkej, vole, nechoďte nikam, kucí, pomůžete mě, hele.

Tak pojď, dělej.

Počkej, počkej, počkej, počkej, počkej, počkej,

počkej.

Tak dělej, Ádo.

Počkej.

A chytni ho zajednou. Pojď, pojď, pojď.

Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam,

pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď

tam, pojď.

Pojď tam, pojď.

Pojď tam, pojď. Pojď tam, pojď. Pojď tam,

pojď tam, pojď tam. Pojď tam, pojď tam, pojď tam.

Pojď tam, pojď tam, pojď tam. Pojď tam, pojď tam, pojď tam.

Pojď tam, pojď tam, po

Co s tebou máme dělat? Pojď sem do blbí. Kucí, ty syčáci, posraní.

Jste syčáci, ale vy hajzlové.

Jste ale vagusové, to vám řeknu, vy sičákovi.

Já se na to vyprdnu, ale jste sičáci u mě, to ti řeknu.

Kraješ se?

Kraju.

A ještě to není ono, měli bychom ji vidět celou.

Prdele z práce, sičáci, bibí.

Vidíš něco? Ale ne, to potřebuje takhle vyhnout. Vyhni mě! Ať se sprce! Pojď

dolů, čoveček, pojď dolů! Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,

ne,

ne,

ne,

No tak koukej, člověče.

No tak, co tě s tebou je taky?

Dívej se, vidíš to?

Na klance trošku.

No tak se na klance trošku mi sakra.

Já se ti na to vykašlu, člověče.

Já tě zavedu, víš. No kdo s tím začal?

Dobrý večer, pánové.

Co je?

Dobrý večer.

Dobrý večer. Hele, sexuální udělové.

To jsem měl taky pocit, člověče. A co jde?

Pánové! Sprostějci!

Tempo, tempo, chlipáci jedni!

Asi potřebujou holků.

Tak kluci, jak hodnou by tak třicet, my bysme to s těmi ženskými nás zatočili,

co?

Balbost. Tak vyšel na van, dršel bych do Světany.

No, kam bys šel? No, v Fífíreho, no.

No, nebo na Ranele, no. A ti člověk už je takový, dřevák ani nepřeleze plot,

no.

Tohle je buď penzela nebo třicet.

Tohle to nemá fazou. To je nejhorší věrek, tohle to.

No koukaš, jaký to máš, to.

No teda, pěkně to tě řekneš. No centy máš v okoně. No ale to nevadí, taky to v

okoně co vidělo, ne?

No druhý. No to taky v obě oči něco viděli člověče, každý viděl svý, ne?

No ten kůž za to stojí, ne? No teda. Co? Tová ženská. Teda, kluci, tová ženská.

Fakt. Teda fakt tová ženská. Teda to se hned tak nenajde, tohle to. Ne. Příšku,

byl to bezvadný večer, teda.

Doopravdy bezvadný večer.

Já nemám sám, Frant.

Nemám sám. To je tím, že jsme spolu, kucí.

Co jsme dneska prodělali za ten večer? Co jsme prožili vy?

No a stejně bylo to bezvadný, to bylo to, co se musí nechat.

Doopravdy bezvadný, bez chyby, bezvadný. Nemám sám.

8.20., Franto. Já vám řeknu, kucí, nebejte ženských, co?

My bysme spolu užívali večery, vy. Vy, Frantíku?

Tak já.

Příšku. Nemám slov.

No ale Frantíku, proč? Když to byl bezvadný večer.

No dobře, Jádo, já vím, že byl bezvadný, ale nemám slov, odpusť mi to.

No ale ty nemáš slov, ale já to řeknu, já i mám to a byl to bezvadný večer.

Ale hele, když nemá slov, no tak nemá slov, no tak to se nená nic dělá. No

proč, ale byl to, byl to bezvadný, byl to bezvadný večer.

Ahoj.

Slyšíš, Adiků?

Slyšíš?

Vanda má

píseň.

kde se chodí domů nalinkovaný, kdo tě bude tady travu opušetřovat, až ti bude

zlé, blázně ožralý.

Píc!

Píc!

Píc!

Píc!

Píc!

To se mě líbí! To se mě líbí!