Original subtitles

A kost odrali nás boj a hlad a mor.

Jak polnic nečůl třesk, děl rachot

v ráhnu zášť. Nám zhlkly

práce plot a dílo našich

dnů.

Jezus Maria.

Zase jeden.

Marbaro, pojď sem.

Co tomu říkáš?

Horkost nemá žádnou.

A otevřenou ránu taky ne.

Co to tam máte, mrtvý?

Nechte ho.

To by nám tak scházelo.

Nesmysl. Johnny, naložte ho.

Tak by se mně mohlo aspoň odpovědět, ne?

Padnul hlady principále.

Co tak dělejte?

Co když je to mor? Nic, nic! Stát nechte to! Co když je to mor? Ale ne!

To by měl pliskýře a horkost. To nemusíš hned poznat. Třeba jsme nějací špitální

bratři. Ale jsme křesťani, ne?

A já to zakazuju!

Rozumíte? Zakazuju!

Já mám odpovědnost za všechny!

Jedem, Johnny.

Kdo to je?

Romeo, kde jsi?

Nařvihal jsi klidně. Měl jsem Romea, víš? Romea, musím ho najít. Musíš ležet.

Kde jsi to měl?

U sebe.

Bylo to 96 listů, byly zabaleny do šátku, do takového černého šátku.

Jestli mě to vypadlo, jak jste mě našli, pust mě, musím to najít. Sakra, lež.

Kam byste shodil, kam byste došel, ty?

Co je tohle?

Podívej.

Nejskvělejší a nejžalostnější tragédie o Rómeovi a Julii.

Poslouchej.

Tak dobrá.

Dám se lapit, dám se zabít, nebudu reptat, chceš-li tomu ty.

A budu říkat, ne, to není ráno, to je jen silý odlesk měsíce.

Ne, to není skřivan, jehož písně se břeskně obořují do nebes.

Zůstat je sladko.

odejít je mukou, přijď smrti, vítej z Juliných rukou.

A tady, podívej.

Spera urozeného pána, pana Williama Shakespeare.

Neznáš ho? Je to Angličan jako ty.

Počkej, kdo je tady Angličan?

Ty přece.

Neřekles, že se jmenuješ Johnny?

To je jenom moje divadelní jméno, aby to táhlo.

Já jsem Vavřinec z Čech, od Lebe.

Student.

Vlastně byl jsem.

Teď se toulám po světě.

Tak to se povedlo. Já taky. Měl jsem být knězem člověče.

Dva študáci vy klouzové.

Ale já jsem musel.

Tatinka mi oběsili po té prohrané bitvě českého vojska na Bílé hoře.

Býval městský písař.

Taky skládal básně.

Vždycky říkal, že krása a láska je

silnější než smrt.

Ani pohřbícme ho pak nesměli.

Rád bych zas viděl hříb tam u nás.

Ale domů nesmím.

Dej mi napít, Johnny.

Je mi horko.

Já jsem utekl za holkou.

A teď jsme oba u komeriantů.

To se asi tak mělo stát.

Tenhle rukopis mi taky dal herec,

jenže mrtvý.

Tenkrát jsem jezdil s hereckou

trupou.

A jednou, když jsme se nedostali

prostřed skutečné byty, rozprášilo

nás to na všechny strany.

Otíkal jsem o život.

Tu hru jsem tenkrát celou přečet u něho.

A pak jsem tomu mrtvýmu slíbil, že tu hru

budu hrát lidem.

Aby nevím, jak to říct, ten chudák neumřel nedarmo.

Vy, vy jste se zbláznil!

urozený pane z vozové cesty, že jsem vás vyslechla až do konce. Za to vděčíte

jedině mé velkomyslnosti.

Víš, chlapče, koho máš před sebou?

Upozorňuji tě, že před mým jménem patří vždycky titul magister.

že zaplatím po představení.

Tak, a teď se vraťme k věci.

K tomu ti můžu říct jediné.

Inter armá silent muse.

Jaký by to mělo smysl předvádět, jak zahýne jeden zamilovaný párek, když se

pere celý svět.

To přece dnes nikoho nezajímá, každý si řekne, co je mělo to.

Ale ta hra je krásná.

Možná, že právě dnes lidi krásu potřebují, aby si nezoufali.

Ty jsi vlázen.

Víš ty vůbec, co je to divadlo?

Divadlo, to je něco, co vlastně není.

Někdo něco vymyslí, pak se to hraje a najednou je to opravdovější, než kdyby

se to stalo doopravdy.

Vem si třeba, vem si třeba, tak, tak třeba já.

Copak, copak já?

Nejsem všem pro smích? No jsem, jsem, vím to, dobře to vím, prosím tě.

Jenom se zeptej, ví ženy, celý den jí poslouchám na

mrknutí oka, jako pes, celý den.

Ale mně je to jedno, protože...

Večer, chápeš, večer na jevišti, se mnou jednou

Achilles, král Šalomón, Holofernes,

jo, a v tom, a to, to já cítím, v tom jsem doopravdy

já.

A, a všichni mě musí poslouchat.

Všichni. Všichni.

Ale taky mě poslouchali.

Všichni mě.

Všichni mě poslouchali.

Už mi na dluh nedali.

Pojď, to nemá smysl.

Doufám, že jsi na tu svou anglickou hru přestal myslet. Vůbec ne.

Když dostanete dobrou hru, taky budete taky dobře hrát.

Ty jsi se zbláznil.

Ale jestli chceš, tak ti můžu říct, kdo tady rozhoduje. Žádný magister

Fortunatus, žádný principál, ale principálka.

Neukázala se tady někdy taková mladá černá ženská? Roza se jmenovala, vlasy

až po pás. Nevím, nepamatuju se.

Možná, že s ní byl takový zdrzavě ničema. Tady jich projde.

Tady mi to musíš zabrat.

Gekko!

Gekko! Gekko!

Pojď! Hop!

No?

Gekko! Gekko, pojď sem, pojď!

Pojď sem, pojď! Pojď! Hop!

Gekko, hop! No!

Pojď!

Gekko! Gekko! Hop!

Odpušťte, paní, že vás vyrušuju.

Měl bych pro vás krásnou hru.

My nic nepotřebujeme, máme svoje.

Dovolte, paní principálova, abych vám alespoň řekl, dějí té shakespearovské

tragédie. Ve městě Veroně se krásný Romeo zamiluje do mladičké Julie.

Rodiče obou té lásce nepřejí, protože se nenávidějí na smrt.

Vezmou se ty mladý? Vezmou, ale tajně.

Pak se stane strašná věc.

Romeo zabije v souboji Julie na bratrance a musí prchnout do vyhnanství.

Kolik je tam těch smrtí?

To je všechno? Ne, kdepak, to hlavní teprve přijde.

Rodiče nutí Julie, aby se provdala za bohatého hraběte.

Julie odmítá a raději vypije lektvar, po kterém je jako mrtvá, ale žije.

Romeo se vrátí, najde Julie v hrobce, myslí, že je opravdu mrtvá a tak se u ní

otráví jedem.

Když se potom Julie probere...

a najde mrtvého Romea, tak ze zoufalství si vrazí dýku do srdce.

Je, to je smutný, to mám ráda.

A s tímhle jsi přišel na nás?

Pro Krista pána snad víš, co tady hrajeme.

Kopance rozjadnice.

Lidi se chtějí smát.

A nebudli bychom jim tak předváděli popravy, aby se přede jich očima

skutalila hercová hlava ze špalku. Kdybyste paní věděla, co je v té hře

citu... Čisté vášně, to přece musí lidi uchvátit. Tak dost.

Nechytá tě fantaz?

Vácáš nesmysly.

Čistá váše.

Co o tom chlapečku můžeš vědět?

Prosím vás, paní, poslouchejte mě chvilku a uvidíte sama.

Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.

Led lásky nezastaví ani hradby.

V tvých očích, ach, je více nebezpečí, než ve dvaceti mečích.

Kdybyš taky trochu pomohl, byste věděli, že jsem kamarád.

Má novej kabát.

Je vidět, že ses pro nás obětoval.

Oni ne.

Stalo mě to dvakrát očená, še jednou zdrávas.

Romeo říká Julie, necháš mě bez potěchy odejít?

A Julie, jakou bys potěchu mohl dnešní noci chtít?

A Romeo své věrné lásky zaslip dej mi za můj.

A Julie, ten jsem ti dala, než jsi o ní řekl.

A přeci bych je ráda vzala naspět.

To možný něco takový, jo?

Romeo, proč lásko? Chtěla bys jej odvolat? A na to Julie jen marnotratně

ti jej dávat znova.

Jak moře je má štědrost, moje láska, jak ono bezedné. Čím víc ji dávám, tím víc

ji mám.

Jsou obě nekonečné.

Romeo, o noci, noci, požehnaná noci.

Je noc a bojím se, že je to sen přes příliš krásný, aby mohl být

pravděpodobný. Přestaneš s tím!

Táhni ke všem čertům s těma pitomejma rýmovačkama!

Kdo se tě o ně prosil?

A popovaž se mi s tím ještě jednou přijít na oči. Pani, byť to bylo tak

dojemné. A už jsou, jsou, loupá!

Celou dobu tady cilíš a nic neděláš.

Takhle jsem ještě nikdy neviděl.

Johnny, děkuji ti za všechno.

Půjdu. Kam by jsi chodil? Nikdo tě přece nevyhální. Chceš pojít hlady?

Co se nepovedlo napoprvé, povede se i jindy. To jsi neslyšel?

To se pleteš, kamarádem.

Co si myslíš, že ji tak rozpálilo?

Pani principálka, pane Vavřinče, paní principálka vzkazuje, že mám vyřídit,

že... Hej ty! Že mám vzkázat.

Dívej se mně teď na můj prst.

Proč?

Protože když se budeš dívat tadyhle na toho, nic ze sebe nevysoukáš.

Pan Vavřinec má jít k panu principálovi, protože s náma bude jezdit, že s náma

bude hrát.

Tak vidíš, a je to.

Tak teď už tomu vůbec nerozumím.

Hlavně nerozumíš jednomu chlapče.

Ženskému. A teď nezdržu, jdu vyvolávat.

Aspoň uvidíš, čím se tady prezentujem.

ve znamenité komérii o podvedeném paroháči a potrestané nevěře k vašemu

pobavení a všech manželů poučení.

Ženo, já jdu na jarmar, ať nezahálí náš pasák.

Poněvadž na jarmar kdeš, tak mi něco přineseš. Heleť jak jsem otrhaná, chodím

celá ucouraná.

Kup mi na kožíšek sukna, ze zimy ať nejsem smutná.

Tak já jdu.

Buď s pánem bohem, musím pospíchat, teď honem.

Jen si prožení svoje nohy, utíkejí si pro parohy. Není dobré mladou ženu,

nechat doma nestře ženu. Hned vyhlíží miláčka, mladičkého pasáčka. Hej, pas!

Ale co, když pán se vrátí, tak mi na zadek to splatí.

Neboj se, můj cukroužku, pálím svého hlálobičku.

Avšak zrádné milování brzo dojde k potrestání, když je náhoda se stala,

kterou dvojice nečekala.

Musel jsem se vrátit zase, groše zapomněl jsem v kase.

A co vidím, moje žena...

Je v ní také poučení, že na ženskou věrnost není nikdy žádné spolénutí. Tak

to na paměti mějte. Dobrou noc a sladce spijete.

Ty jsi četl tu jeho hru celou? Jo, četl třikrát.

Je to všechno lež.

Lidi prostě takový nejsou.

Jdou jenom za svým vlastním prospěchem, aby si zabezpečili živobytí.

Ale láhce se vyhejvaj, hlavně ženský, bojí se jim.

Proto se výstavovat nebezpečí, kdyby se z toho mohla stát taky nějaká vášení.

Zrovna tahle hra mluví a ukazuje, kam to vede.

Věčná ženských zradějící řekne toho, co v životě vůbec má nějaký smysl. Kloukej,

Johnny, nech toho do mě nerej, rozumíš?

Už mě to od tebe unavuje.

Kde byste byli, nebejt mě.

Znáš fortunat a nemůžu si dovolit nějaký špásy s chlapama.

Všichni jste stejný.

Vím, jak by to dopadlo.

A nepráskej do koní, ty za nic nemůžou.

Poslyš, jak jsi četl tu hru, tak mi to vzalo u srdce, víš? O těch dvou, jak se

měli rádi.

Já jsem viděl, že splakla.

Víš, ta Julieta se mi nejvíc líbí. Taková ctnostná, zamilovaná, to bych

taky jednou chtěla.

Když se to bude hrát, dáš mi tu Julii, naučíš mě jí.

Když se to bude hrát, můžem to zkusit.

Neboj se, ani nebude švědět a bude venku.

Provedu to lege artis. Otevřu mu.

No, tady je to.

Ale Bonono to zatrací.

To je nádherná role, ten Tybalt.

Představ si.

Pišní rytíř.

Každým coulem chrání čest svého rodu.

Přines mi chlapče kort.

Ten bídný otrok si přijde v přestrojní na náš ples a sputně se nám rouhá

počkraboškou.

Při cti a šlechtictví mých pokrevných zabít ho nestoudníka není hřích.

Cítíš, co je v tom vášně? Johnny, nechtěl bys to hrát?

To já nevím.

Ale role to je, cože to? A proti němu s mečem v ruce Mercutio. Pravý opak

Tybaltův. Dvorný, zábavný a smělý mladík. Rád si z každého tropí smích. A

přitom statečný přítel Romeův.

Jen poslouchej.

Staň.

Romeo říká, jen klid, ta rána nemůže být velká.

Mercučio, ne.

Tak hluboká není jako studna, ani tak široká jako vrata do kostela, ale mám ji

dost.

Stačí.

Poptej se po mě zítra, uvidíš, jak budu usedlý.

Na tomhle světě mám už polegraci.

To mi věř.

Není to role pro tebe, Jakube?

Pro mě? Proč?

Tak, mě to napadlo.

Ještě nic nedájem. Ale budem.

A pro tebe mám taky něco. Benvolia.

Rómev přítel.

Věrný, ušlechtilý prostě kavalír.

Ty myslíš?

Samozřejmě.

Že bych mohl? Hned jsem myslel na tebe.

Přemýšlejte o to.

Nemáte něco k napití?

Trochu mě vyschlo.

Co jsi s nima udělal?

Udívej, jak vypadají.

Já nic.

Snad ty verše.

O čem to pořád mluví ta jeho Julie?

Nevíš?

Co sakra ten kluk se mnou vyspí?

abych cítila, co myslí.

Táhni, táhni, já už tě nechci, jste všichni zvířata.

Nebudu, nebudu!

a Mrcha zůstane Mrchou.

Co vyvádíš? Proč sakra nespíš?

Člověče, já nemůžu.

Já musím pořád myslet na toho Mrchuče.

Toho mě byl černý.

Na tomhle světě mám polegraci.

To mi věř.

To ty nikdy nepochopíš.

To bys naděj.

Si ho pili jako prase. O mě, jako zoufalec.

Ten Merkučo, to je můj chápík.

Pro červy žrádlo ze mne udělali.

Mám ji.

A jak se patří.

Ten Merkučo neměl ani strach.

To já mám.

Hroznej. Já se v těch divadelních figurách jenom schovávám. Na chvilku

všemu utržu.

Tak to vyklop.

Při čem se schováváš?

Někdy nemůžu celý noci usnout.

Kdybych ho tenkrát neviděl, když ho odváděli.

Co máš na svědomí?

Co mám být na svědomí?

Musím se dát oběsit za tátu.

Že jsi schoval peníze před vojáky?

Tak ty jsi ho prásknul.

Či co žvaníš? Nic nebylo, rozumíš?

Ty jsi komik.

Bere každý nesmysl.

Je na zádrach.

Nasnesuje mě do toho.

Já jdu spát.

Moji drazí synové a celitálí, přivedl jsem vás sem do staroslavného města

Wolfenbüttelu, abyste svým velkým uměním... Věci fortunate.

Má nejdražší, tvé přání je mi rozkazem, ale musím vám oznámit,

že v nejbližších dnech sem zavítá

sama jeho královská výsost.

Friedrich Falsky.

A kdo to je, příteli Vavřínče? Byl to váš král, český král, Rex Bohémie,

žel nyní v exilu. Ale přesto... Víšte, principál, o těch komediantů...

Co má být?

Jde o ty koně, co jste dole odpřáli.

To jsou vaše nebo pučený? Naše samozřejmě.

Jenže jak můžu vědět, jestli je to pravda?

Uvčet čertu, snad aspoň víš, kde je knížecí rada Kirhofen? Právě jdu od něho

a ty necháváš hladovět naše umělce, kteří jsou pozvání samotným vašim

knížetem?

A teď nám konečně řekneš, co ses doopravdy na zámku dověděl.

Je jisté, že město uspořádá na královu počest slavnostní přivítání. A jeho

součástí bude pochopitelně divadelní představení. Takže my jsme zkrátka

přijeli jako na zavolanou.

A co budeme hrát?

Budeme hrát... Přece... Samozřejmě...

Tu hru o Rómeovi.

Co bychom hráli jiného?

Já to už mám rozepsané do rolí.

Pro každého.

Jestli tvá láska umysl má čestný a míří k snědku, zkaž mi po

osobě, kterou ti zítra pošli. Nesmíš ti verše jenom říkávat.

Musíš je procítit. Já to neumím.

Ukaž mi, jak to mám hrát.

Tady to nejde, všichni se dívají.

Jestli tvá láska umysl má čestný a míří k snědku... Přiď večer k rybníku.

Takhle nemůžeš chodit, podívej se, jak vypadáš.

Ti tam vyperu košily, přijdeš?

Pak se budeme učit.

Přijdu.

Jmenovala se Roza. Chvála pěkná, černá, plasí až sem.

Nevím, neznám. Máš tu rozumu? Pojď.

Už se jenom tak ptám ze zvyku.

Chtěl jsem jí zabít.

Byl to klamý s takovým zrzavým všivákem.

Trochu jsem se s ním serval.

Pomátka na něj.

To je všecko.

Gliš, já to nikdy nebudu umět. To nic není, těch pár veršů.

Já mám na to moc těžký jazyk.

Tak to uděláme takhle.

Jsi zkrátka mnich, Julie tě přijde poprosit o tu šťávu, která jí uspí, že

bude jako mrtvá.

No, rozuměl jsi? Jo, ale ty verše... Ty, všecky řekne ona, za tebe.

Budeš jenom kejvat hlavou.

Vznešený kníže, pravdivě a krátce, vypovím všechno, co vím ošarovat.

Zde, rukou Rómeovou potrestán, kdo zabil Merkúča, leží sám.

No, sluší ti to.

Nejsem kavalír?

Teprve v téhle roli jsem se našel.

Jsem lepší, než si o mně myslíte.

Já večer přijdu. Nech mě, nech si!

Co tak najdou, co vyvádíš? Nešel jí na mě! Já jsem tak Julie, rozumíš, Julie?

Nech to mě už nikdy napokojit!

Tak začneme!

Kde to bude?

Začneme to místo v balkonové scéně.

Představ si.

Jsi krásná, nevinná dívka.

Poprvé se zamilovala.

Celým srdcem.

Zahořela láskou.

A říká Romeovi, umačkala bych tě samou děhou.

Zkuste.

No zkuste.

Počkej, počkej.

Tohle Julie nedělá.

Máš mluvit.

Byli tam oba.

Spolu. Já je viděl.

Tohle si nesmí dovolit. To je drzost!

Počkej!

Nechtěl bys nám něco vysvětlit?

Máš divný more si. Z toho kouká vejprásk.

Pomoc! Ježišmarja, Josef! Lidi, pomoci! Tebo jeho zabijou! On mi nic neudělal!

Jen se s tebou vyspaltit, souro! Teď to není pravda!

Ani k ničemu, pitomet jeden pitomej.

Ten bídný otrok si přijde v přestrojení na náš ples.

Spupně se nám rouhá, počk na vožku.

Zabít ho, nestouníka, není hřích.

Na polfrbitl táhnou Švédové.

Hned zapleťte a pryč. Já si vyprošuju, aby se na nás křičelo. Ještě mě můžeš

líbat nohy, že jsem vás varoval.

Změř se svou pandou, ať už vás tady nevidím a tu káru spotáheme s těmi

krámy. Tu necháš!

Rozumíš?

Co jste zač?

Zat!

Jsme přátelé herci, hrajeme divadlo, rozumíš?

No to jste trefili, pojďte k nám! U nás je veselo, dostanete napít, co horlo

ráčí!

Je to pro nás velká čest, že jste mezi na nás přišli. Tak si s námi připijte.

Dneska máme velkou slávu.

Vlastně dvě. Támhle Kristýnka křitila dneska svý první dítě. To je můj

vnouček. Ukaž ho pánům.

Tady Majdalena se vdává za mladého Finka.

Počkej, kluku, to rozšťástí tě teď přejde.

Ať jsou šťastný! Aďou!

Z Finkem to vystihl.

Je to rozšťák, ale je s ním legrace.

Majdalena se tady říká od pěti bratří.

Nikdo jim pro ni nebyl dost dobrý.

Jestli tenhle něco provede, tak mu její bratři přerazí všechny kosti.

Ví pane hostiteli, vážení přátelé, jsem ředitel této umělecké společnosti a

jmenuji se magister Fortunatus.

Fortuna je bohyně štěstěny.

Ať žije, kdo miluje.

Pojďte zahrát našim hostům.

Podívej si na ně.

Kolem dokola samá smrt a hrůza.

Tak tady jako kdyby o tom vůbec nevěděli člověče. To snad vůbec není možné. Máme

štěstí.

Maseroda je zastrčená. Všude kolem lesy a močá.

Tady ještě žádné vojsko neprošlo. A co už jich krajem táhlo? Je vidět, že

štěstí je ještě na světě.

Tak se mu i válka vyhne.

A už toho bylo dost, Majdaléno.

Máš pravdu.

To stojí za hlídání.

Říkala jsem ti, abys dal pokoj.

Festum, festum est, to pak je tu fext. Toho kule nezabije, neumře a věčně

žije, to je fext.

Festum, festum, festum.

Festum, festum, est.

Kdo pak je tu fext? Ten se smrti nezalehne, smrt holkata před ním klehne.

To je fext.

Festum, festum, festum, est.

Tady ho máme.

Zolo. Fextopi Zolo.

Majdalenko, teď už se mě nezbavíš. Máš nesmrtelnýho muže.

Honem do kola.

Sakra, co je to ten fekst?

To je boják, který dostal od čerta kouzlo, že mu žádná koule neublíží.

Může na něj pořád střílet a on žije dál.

Fekst.

Co je ti?

Ty jsi moc pil? Je mi zle.

Pojď se mnou, ať to nikdo nevidí.

Nechci jim kaznit radost.

Vyřízeno, co to děláš, lupáku?

Nikdy nevíš, kdy ti bude tahle kůlka schlázet.

Ještě nejsem takovej dobytek, abych nepomohl člověku ráno s milostí, když je

na tom takhle.

I když je to takovej ras, jako byl tenhle. Dobrá, vyřízeno, nesmíme se

zdržovat, nebo nás vše dovedu ženou.

Stejně je to zázrak, že jsme z tohohle msachrovivá. Musíme běžet nad sebou

celou noc, aby nenašli naši stopu.

Dej mi prosím tě trochu vody, mám hroznou žízinu.

To musel mít v sobě, než k nám přišel.

No, co přišlo, snad přejde.

Už jako kluk jsem bláznil po divadle.

Na našem vysokém učení se hrálo často.

Na nádvoři Karolína se pak sešlo několik tisíc diváků. To víš, co jsme hráli?

Biblické náměty nebo všelijaké ty morality z tětí sv. Jana.

Bylo mě úplně jedno, v čem hraju a co říkám.

Byl jsem nedočkavý na jediné.

Abych se mohl navléknout do kostýmu, aby mě vystrčili na jeviště a hrát, hrát.

Mluvit konoství.

Svým hlasem je držím jako na oprať.

Byl jsem jako posedlý, jedinou myšlenkou, musím hrát, musím hrát.

Neměl bys tolik mluvit.

Unavíš se.

Vůbec mě to neunavuje, co pak nevidíte, že mi líp.

Počkej.

Zkrátka.

Když jsem u toho mrtvého přečetl tu hru, všechno se změnilo.

Předtím Johnny, víš, to jsem chtěl hrát.

Ale teď vím, že není důležité osilňovat diváky blízkavými rýmy.

Vzrušovat je tryskající krví z měchyře s červenou barvou.

Děsit je rozesmát kopancema do zadku. Ne, to všechno je vedlejší.

Mnohem důležitější je, aby slyšeli ta pravá slova.

Je mi horko, jako by hořel.

Od té doby, co jsem našel tu hru o Rómevi, jsem pochopil, že je třeba lidem

říkat vzácné myšlenky.

Tak, jako je vzácná pravda.

Rómeo, to je totiž krása.

A krása je i pravda.

Jenom jestli člověk dokáže, aby mu druhý porozuměl.

Aby opravdu slyšel to, co ten první říká.

Aby to vnímal.

Najvyště jde vždycky o tebe.

Zvápře se bojuje.

A tenhle boj chci, dokud budu dýchat.

Nechteš pít?

Kde to jsem?

V Brunčeviku.

Dva dny jsi o sobě nevěděl.

Je ti líp?

No.

Horkost už polevěl.

Co tady děláme?

Máme hrát.

Představ si na zámku.

Před knížetem.

Co máte připraveno?

Nádhernou tragedii vášnivé lásky dvou veronských milenců. Napsal to angličan

Shakespeare. O tom jsem už slyšel. Píše spolehlivé kusy. Je tam plno napětí a

vzrušení ze soubojů a vražd. A přitom to prokládá po veřejnými taškerice.

Ale ať se tví herci nedopouštějí přílišný hrubostí. Posledně se stalo, že

jeden z herců...

Vystrčil na diváky volý zadek a to snad je trochu moc, když jsou tam dámy.

Ovšem, aplaus sklidil zcela mimořádně. Nic takového se nestane. Vaše milost

může být úplně klidná. V našem souboru je dokonce jeden anglický herec. Doufám,

tak nám tu vaši hru předvedete za tři dny ke svátku našeho knížeta.

Za tři dny?

protože hned po vás už bude hrát knížecí herecká společnost a to bude zajímavé

vypustit proti sobě dvě herecké zmečky.

Kápeš, jaký je to projev důvěry tvým umělcům?

Kolik je tam těch rolí? Třináct.

A nás je jenom devět, i se starou Barborou.

Každý musíme hrát dvě role, nebude to poprvé.

Na co toho říkáš ty?

Po takové roli jsem toužil dávno.

Jenomže. Když nás uvidí kníže, může to taky špatně dopadnout.

Z toho kouká vymrskání z města. Nechte toho!

Nemá smysl si o tom hádat. Takovou příležitostí nemůžeme nechat ujít.

Ty se nebojíš?

Vždyť jsem to slíbil.

Tomu mrtvému.

Rozumíš? Proč ne, mistře?

Tady jsou.

Kdo je tu ředitel společnosti? K vaším službám, pane.

Vašte si toho, to je pan Killer z knížecí herecké společnosti. Sám

veliký Killer, nejslavnější pickle herring v celém Německu.

Slyšel jsem, že máte překlad Shakespeareovi hry Roma a Julie.

Bylo mi to řečeno správně? Ano. A zítra ji budeme hrát. To mě nezajímá, jde mi o

text. Je prý to věrný překlad bez jakýchkoliv změn. Je to tak.

Ty ho máš?

Rád bych si ho přečetl.

Vím, je to vzácná věc. Žádám jenom, abych si ho mohl přečíst zde na místě.

Teď nás tu nechte.

Vy ovšem můžete zůstat.

Víno pro nás pořád je konvice.

A dej na závodu.

Je noc, nikdo už tu nemá co hledat.

Sám veliký killer nás ráčil navštivit, aby se podíval, co budeme hrát.

To už je nějaká čest pro potulné komedianty, ne?

A což teprve, až uvidí naše nádherné kostýmy a ještě krásnější

záplaty. Tomu budou přecházet oči.

Já mám strach.

Já ne, protože vím, jak to dopadne. Špatně. Já teda nevím.

Jdu spát.

Řečme si, nepomůžeme.

Už jako mladík jsem si říkával, ať sem byt.

Jen když se peru.

Člověk často neví, co činí, ale tohle mi byl čer dlužený.

Ty ovšem za to nemůžeš, chlapče.

Děkuju ti, Romeo.

Jsem dojat úspěchem našeho kusu u tak zkušeného posuzovatele.

Jestli Dominus Schiller dovolí, s radostí dám tu hru pro vás obsat. Nač by

mi bylo tolik papíru? Leda svata vytírání zadku!

Kdo by se na to chtěl dívat?

A přesto my tu hru hrát budem.

S požehnáním Boží.

Dám ti poslední radu.

Vím, že se zítra na vás přijde podívat sám kníže. Nemá tušení, co jste

začíjací. Jste úbožáci.

Varuju vás.

Je stejně slabomyslný jako nebezpečný.

Nač si vůbec pálím prsty?

Čet vás ven!

Hrajte si.

Třeba svůj vlastní pořeb.

Nejdřív to s takovým nadšením čte a pak... Rozumíš tomu?

Je to nešťastný člověk. Ale já musím dostat svý peníze.

Dáte mi kondě do zástavy.

Nezapomeňte, kdo má dvě role, ať se připraví na střídání klobouk, já bych je

hned našel.

Ježišmarja, já se vás blázním. Ještě jednou, dávejte dobrý pozor. Já vyjdu

tímhle obloukem jako otec Kapulet. Odejdu středem a vyjdu třetím obloukem

jako otec Montek. A to už si pře sebe přehodím plášť.

Jsou nějaké zprávy o králi Friedrichovi?

Odejel narychlo do Hagu.

Napište mu, že mu může počítat s naší věrností.

A jak odpoví vaše milost na ten výhružný dopis císařův?

Posílám mu. Jeden pluk.

Začněte!

Tohle ovšem před Švédy neutajíme.

Už to vědí ode mne.

budou čekat na naše vojáky na domluveném místě.

Takže? Takže císař mi zaplatí za naverbování pluků a šverve za jeho

zničení.

Výzosti, tak jako zářivé slunce shlíží i na nejchučích lásky, které prahnou

po nebeské vláze, tak také my, nejnepatrnější z nepatrných, prahneme po

přízní brunčvického achila, který jako slunce ozařuje... Jdi pryč!

Začněte hrát!

Co jsi mi to sem pustil? Ujiště u vás minosti, že se budete mimořádně dobře

bavit.

No tak bude to!

Zácní urození vážení.

Dnes budeme provozovat hru.

o nešťastné lásce ušlechtilého mladíka Rómea a spanilomyslné panny... Ty

uličníku, tebe jsem už viděl. Moc se mi tu nepřestrojují.

Jistě, zajisté.

Jsem tedy Montek, otec Rómeův. A za mnou přichází paní

Monteková a synovec Benvolio.

Předtím se tady porvali stoupenci Monteková kapuletu.

Ale nemohli jste je vidět, protože je nás málo.

Neslyšels, nežvanit a hrát.

Už mluví Montek.

Kdo znovu rozdmichal ten starý svár?

Mluv, synovče, byl jsi přitom, když to začalo?

To máte jenom tyhle žebrácký hadry.

Když já jsem šel, Kapuletovi a vaši sluhové už byly v sobě.

leč v tom se na ně vrhl dýbal s nahým mečem, ten starý hrváč. A kde je Rómeo?

Jsem šťastna jen, že do té hrvačky nebyl zapleten.

Dobrý noc, dobrou noc, kéž srdce tvé tým šmírem pookřeje.

Jako mé.

Není vás slyšet?

Necháš mě bez potěchy odejít?

Jakou bys potěchu mohl dnešní noci chtít?

Nedělej se, ty to víš moc dobře.

Pusť se k sobě do postele.

Své věrné lásky záslip dej mi za můj.

Ten jsem ti dala, než jsi o něj řek.

Kde máte pickleringa?

Ať vás to, mé dámy, přesto nebavit řekněte. Já je vyžeru. Jen ať hrajou

dál. My, my už krečíme smíši.

Ale nás už to nebaví. Chceme pickleringa. Picklering na Jižiště.

Dr. Fonus.

Pickleringa na Jižiště. Chceme pickleringa.

Co tady děláte?

Čekám, až mě bude zapotřebí.

Pan Killer?

O noci, noci, požehnaná noci!

To je noc.

A bojím se, že je to sen, přeskříliš krásný, aby mohl být pravdou.

Jestli tvá láska úmysl má čestný a míří k snadku,

pak vše, co mám, ti k nohám položím.

Cukrkadle, můj sladočký!

A jestli chceš něco položit, polož sebe. Víš přece, že bez položení není

potěšení. A teď, jak jsem tě uviděl, tak jsem cítil takové šimrání pod pupkem,

jako by byl horké pecí.

Pojdu jako podsvíče, když tě hned nevyvedu na špacír, na postel.

Zakusel.

Petrocený prase!

Vem! Všichni vem!

Pusteme nepři!

Pryčo tu, děti! Jezle, jezle!

Všemohoucí a vysoce urozený pane kníže, přináším vám několik pokorných suplik od

vašich podělaných.

Podavím.

Suplika číslu jedno od jednoho podařeného zumka.

který všechno svojí máte prohlasit a prožrát a prokurvit. A teď žádám, bylo

posloupeno s Božího majitel soucena.

Suplika druhá od jednoho ženského člověka, který už má tři děti, každé s

jiným otcem. A teď prosí, aby byla uznána za čistou panu.

Cípáme hlady.

Aspoň kus hrádla, kdyby bylo.

To si vezmeme v nejbližší vesnici. U těch sáských křečků. Přejou si břicha u

plecí a v postelích.

Teď budou platit.

Tak jsme dohráli jenom vždycky.

Ale tady jsme už jenom byli, na té svatbě.

Jak se to jmenovalo? Nespomínáš si? Kristina Majdalena. Já vím. O těch pěti

bratřích. Fink? Maserode.

Maserode. To bylo krásný.

Jako doma.

U všech čertů, co pak se může něco takhle opakovat?

Ale to je přece Fink.

Ten Fext.

Nesmrtelný ženich.

To není nikde ani světýlko.

Ani z jinou komiu se nekouří.

Já se bojím.

Podívejte se.

Ti bratři té nevěsty.

Všech pět.

To je ta hospoda.

Tady byla ta svatba?

Pane Bože, slituj se nad námi!

Slituj se nad námi! Přestaň, babo! Co tě má poslouchat? Slituj se, pane Bože,

slituj se nad námi!

Je tam?

Jestli myslíte o Spockýho, tak tam je.

Na pychnutej narožně.

A nevěsta... tu raději nechtějte vidět.

Tamhle je v kovárně.

Tam někdo je.

Husti jdou.

Budou křtiny.

Co tu chcete?

Kdo jste?

Dobří lidé.

Neboj se.

Nedávno jsme u vás byli, nepamatuješ se? Co se tu stalo?

Vido se nenadal a najednou přišli.

Švédové? Ne, naši.

Všichni jsou stejní.

Zostali jsme jen my dvě.

Utekli jsme do lesa.

Ale všichni tu jsou.

Všichni.

Na stromech, v pecích, ve slámě, ve stodolách.

To je hrůza.

Můžeme tady přespat?

Co blázníte?

Tady přece nezůstaneme všude samá mrtvola.

Těch se bát nemusíte, živých se bojte.

Vrátil se.

Můj Jindřich se vrátil.

Jindřichu, podívej, naše děťátko.

Chudinka, nech ji přitom.

Jenže takhle se tu za chvíli zblázíme všichni. Já chci pryč, chci odtud pryč!

Kam prosím tě teď na noc?

Je to s ním moc špatný, co?

Pořád už si nápál, jako pec.

Pojď, pojď, nech ho spát. Nechte mě!

Co jsi dělal venku?

Kde je druhej Kumi?

Viděl jsi Jakuba?

Já ne.

Sičak jeden!

To je nejčernější nevděk. A co víc zrada!

Byl to vždycky ničema.

Zapřáněte toho, co zbyl.

Do kopce pomůžete tlačit.

Tady toho vyneste, ať už jedem. Já jdu. K týhle márnici už nezůstanu, mám toho

pokrk. Ten tu musí zůstat, umřel by cestou.

Jindřich zůstane.

Zůstane u mě.

Bude to tak nejlepší.

Jsme vám vděčný, paní.

Gekko!

Gekko!

Gekko!

Nebudeme se loučit, chlapče.

Ale se uzdravíš, tak přijdeš za náma.

Necháme ti všude vzkaz, aby si nás našel.

Děko!

Vůbec nás neslyší.

Tak mu to vyřište.

Sbohem. Děko, můj malický, kde jsi?

Přece ho tu chudáčka nenecháme. Děko!

Nech to a nezdržuj.

Káčo jedna, tady už nebude co jíst, ale my dva se nestračíme.

Ty máš takovou hezkou larvičku, na živobytí si ji vždycky vyděláš.

Já tě budu chránit.

Konec.

Nemáš gros?

Hádala bych ti z ruky.

Háda ani si nech, tomu nevěřím.

Jen se nezdráhaj, poznám pravdu.

Taková jizva.

Kde jsi ji vzal?

To bys měla vědět ty.

Ty jsi měl lásku, to bylo kvůli ní.

To jsi teda uhádla.

A ty jsi dlouho hledal.

I to jsi uhádla.

A poznal by jsi ještě?

Určitě.

Tak sbohem.

Nevíš, jak se dostanu do masce rody?

Běž rovnou kolem potoka.

Do večera tam budeš.

Neměl stání.

Sotva se mu ulevilo, odešel.

A Kristýnka s ním.

A nevíte, kam šli?

Prizavámi kvůli nějaké vaší hře.

Já vím.

Asi nás nemohl najít.

Principál umřel.

Klementína se potlouká s Chloriánem po putikách.

Jako putek.

Takže paní Brigitta prodala koně a zbytek garderoby.

S hráním je konec.

Jak bych jenom Vavřince našel?

Jo, to nevím.

Budu ho hledat.

Ale najít ho musím, aby nebláznil.

Už jsem myslel, že jste vymřeli na mor.

Co chcete?

Nemáte lidi, dědo?

Jsou tamhle.

Na druhé straně, ve stodole.

Nějakej komedian tam skáče na provaze nebo co.

Jakýpak komedian už nedělá žádnou legraci. Nic neumí. Je to podvodní.

Přestala mi dojít kráva a já se teď mám dívat na takovýho blázna. Toho večera se

Romeo odebral na ples pořádaný v domě Kapuletu.

Tam poprvé spatřil Julie a byl uchvácen její krásou.

Ach, ona teprv učí zářit svíce, jak v uchu Černochově náušnice.

Že ne z tváře noci její spaněství.

Že jsem kdy miloval?

Ach ne, oh ne.

Já krásu neznal do dnešního dne.

Vabřínec. Jdi domů, ty patschale.

Vyžeňte ho, podvodníka. Za to by chtěl peníze. Je to rozum, kde člověk je

nemocnej. Co nemocnej?

Čašek! Než v této chvíli si ho všimne Týbalt. A pozná v ně Monteka.

Když se chce na něj vrhnout, být či zadržen starým kapuletem.

Teď mluví starý kapot.

Proč se tak durdíš? Co tě dopaluje?

A zde odpovídá Tybalt, že tamten lotr jeden z Monteků je.

Nechte ho!

Jaký to má smysl, Vavříče?

Ty verše krásné myšlenky.

Když se utyráš k smrti, jen aby si zahrál Romeo, tady těm vždy tě to vůbec

nezajímá.

Řekni pravdu.

Máš mě rád?

Romeo, přísahám, dívko, při posvátné luně.

Sněžící stříbro na vrcholky štěpů. Julie, ne, nepřísahej při luně.

Jež ze dne na den mnení vzhled i tvář, si zbudeš stejně proměnlivý v lásce.

Romeo, při čem mám teda přísahat?

Julie, ne, nepřísahej vůbec.

Či chceš-li, při svém vlastním zkvostném já mi přísahej a já ti

uvěřím.

Záhy na to, Romeo, provázen svým přítelem Merkučiem, setká se s Tybaltem,

z rodu Kapuletu.

A Tybalt i hned urazí Romea.

Má láska k tobě, Romeo, mi vnuká jen jeden titul pro tebe.

Jsi hňub!

Tím neočiníš urážky ty kluku, který ses dopustil. Pojď sem a tas!

Necháš ho! Ty neřábe! Ale můj přítel Merkučího mě chtěl chránit. A Tybalt ho

zabil!

Tuto vraždu jsem pomstil a Tybalta probodl!

To mu patří!

Pavřínče, nech toho!

Přišel jsem pro tebe.

musí prchnout z města, aby ušel trestu.

Když Romeo nalezl v hrobce Kapuletově spící Julii, myslel si,

že je mrtvá.

Říká v zoufalství, tak je to.

Hvězdy, domluvil jsem s vámi.

Dnes v noci, Julie,

Chci s tebou spát.

Počkej! Ona není mrtvá doopravdy! Nedělej to!

Romeo, vypije jed.

Naposled oči, naposled paže, obejměte ji

a vy, mérty, políbkem upište se nebytí.

Na zdraví, lásko, umírám v

políbení.

Řiče!

Teď to není hra.

Teď nám jde o život.

Všem.

Už nemohu.

Doříkej to za mne.

Ten, ten konec.

Už s chmurným mírem vzchází chmurný den.

Až samo slunce.

Těžkou hlavu skrývá.

Však věčně bude srdce jímat znova.

Žal Julín a bolest Romeova.

Mřel.

Hrála vám hlas.

Hlaska je život.

Život.

A venku jsem viděl smrt bandu vojáků a zběhů, kteří chtějí zabít

a vraždit všechny ty, co máte rádi.

Vaše ženy, vaše děti.

Utečem do lesa. Potřežou nás jako ovce. To se nedáme.

Vemte, co máte.

Sekiry, kusy, cepy.