Original subtitles

Děkujeme.

na Bílý hoře.

Svatá církev Římská zvítězila

na přímluvu panenky Marie.

A s pomocí císařského a královského domu Habsburského

vyhladí i ty nejzatvrzelější rebelanty a kacíře.

Krvavé slzy bych... A kdybych tu měl před

sebou všechny ty podezřelé vlastence a písmáky,

k nohám každého bych padl. A pro uvarování

věčného zatracení bych každého úpěnlivě prosil,

abych říšně nemudroval.

a duši svou nezatracoval.

Páter Koniáš, ten palič českých knih. Neboť přebídný

zatracenec bude mít neustále na očích pekelné

obludy, šeredné příšery a potvory, které ho roztrhají.

Kde máš kacířské knihy?

Odevzdal se mi na faru. Jenom některé, abys nás oklamal. Ale

kralickou Bibli a ty húsické máš? Nemám.

Nemáš. Nevíš.

Však ty si vzpomeneš.

Tak co?

Promluvíš?

Děkujeme.

Naše knihy...

Pojďte, děti.

Nedrásejte se zbytečně.

Bože, všemohoucí, kdy už tomu bude konec? Bude, Machovče, bude.

Vždyť takhle se žít nedá.

Dřou nás hůř než ta hovada.

A oni dobře vědí, proč ty naše husické knížky pálí.

Je v nich skryto semeno vzpoury proti pánům.

Tobě není právě nejhůř.

Jsi myslivec, nerobotuješ.

Ale svobodu nemáme.

Jsme podaní jako každý jiný.

Mohu poslat Tomáše do škol? Smí se Helenka učit šití?

Snad to pan regent dovolí, tatínko. Pan regent?

Ten sám musí čekat, co mu vrchnost dovolí.

www.hradeckralove.org

Uvaž, hej, synovče, že je to proti právu. Nemusíte se o nic starat, pane

strýče, že jsem napsal zprávci.

Pomysli si, co to bude znamenat.

Opatřte mi peníze jinak.

Máte ponětí, jaká jsem měl vydání z korunovací?

U darčí, staří?

společnosti, drahé slavnostní obleky, paruky, z čeho to mám platit?

A tady, v Praze, se nežije zrovna lacino?

A co když si přijdou sedláci ke mně stěžovat? Podle císařského patentu mohou

vést stížnost jen mým prostřednictvím.

A já už se postarám, aby byly sticha. Vím, jak to dělá jiná šlechta, ale

pohleďte na ten krásný menuet.

www.hradeckralove.org

Ochválem pan Ježíš Kristus. Až na věky. Amen.

Tak jaká byla koronovace, pane regente?

Co je v Praze nového? Věcí mnoho, páni pátrec. Jeho majestátnost, císař Karel

VI., hned jak přijel do Prahy, šel se pomodlit k hrobu blahoslaveného Jana

Nepomuckého. Svatého? My ho nazýváme svatý, protože si to zbožní lid přeje.

A protože je záštitou boje proti kacířům, kteří se tu po kraji zase

rozlézají. U nás je všechno, psi, samospasitelné víře katolické. Ale zlé

sousedství máte.

Všude je luteránu a husitů. Plný pytel knih jsme ve psích pobrali. Za jediný

den. To už je takový čas.

Nashledanou, páni pátre.

Podívej se, přijíždí povoz z Prahy.

Kdybyste si hleděl svýho?

Já myslel, že blížní blížnímu má pomáhat. Tak jdete radši vrának vráně

sedát. Kam ti míříte?

On kuboval pašovanou sůl.

A kdo ví, proč vy zavíráte na noc okenice?

Ani to vám není vhod.

Tati, co říkal zprávce?

Nic, Herrenko, nic.

Ale mějte se před ním na pozoru, ty i Tomáš.

Slídí, špehuje.

Vím to o něm už dávno.

Dneska se prozradí.

Ale na mě si nepřijde, až se vrátí pan Regent, však on mu spadne hřebínek.

Surovec je to.

Maršíka trápí na oslu jenom proto, že si nekoupil sůl ze skladu vrchnosti. To je

prokletí podanství.

Zkoušíme všichni.

A sedlák uměnej hůz.

Tatínku, babička z Mezříčí povídala, že dříve páni tahali sedláky za pánským

kočárem. Po Bílé hoře bývalo zle.

Ještě hůz než teď. Jak to, tatínku?

Když Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje, nic neměli. A teď jsou lidé urození a

podaní. Patinku, Helenko, půjďte se podívat. Pan regence vrací.

Je to

pravda, všude

dobře, doma nejlíp.

Večeře byla lepší, než ta korunovační hostina.

Tak tady jí postavím.

A co jinak je v Praze zajímavého?

Novinek, habaděj.

Jako třeba zásnuby princezny Marie Terezie.

Co nepovídáte? Vždy tějte prvé šest let.

No už jí připravují ženicha.

Prince Lothringen je už u dvora.

Ale všechna pozornost patří císařovně, která je sama druhá.

To by ještě mohl přijít dědic trůnu.

Všichni ho čekají.

Císař se byl za to pomodlit u hrobu Jana Nepomuckého.

Kdyby jej tak vyorodoval, to by byl nový zázrak. To by byl.

Ale když on ani svatý při všem nemůže být.

Kdybyste nezlehčoval.

No, pochlup se, čím tě pan regent uctil.

Krásný obrázek.

Kam pak si ho pověsíš?

Ještě nevím, pane zprávce.

Nejlépe nad postel, aby ses mohla ráno i večer k němu modlit.

Či ty se nemodlíš?

Modlím. Kdo pak by se nemodlil?

Ale na společné modlení s čeledí nechodíš.

Ani Tomáš.

Modlíme se doma.

S tatínkem.

Dobrou noc.

Modlíte se.

Při zavřených oknech.

Však já dobře vím.

Tatínku, nedá se nic dělat.

Musíme ho někam pověsit.

Ne, Helenko. Už protože ho lidem vnucují za mistra Jana.

Ani za nic.

To je pěkné nadělení. Nebudeme se tím znepokojovat. Ale nazdíviset nebude.

Vyjď, tatínku. Počkej.

Helenko, zprávec šel k panu regentovi? Ano, tatínku.

Okna jsou zavřena.

Tomáši, zamkni dveře. Dobře, tatí.

A copak se u nás za tu dobu přihodilo?

Celkem nic, pane regente.

Jen tady přišel popis z pěti emisarů, kteří husické knihy roznášejí a puntují

tajná schromáždění.

U nás nic takového nebylo a není.

My tu máme pokoj.

Člověk nikdy neví. Tady je popis jednoho takového kacíře. Má prý červenou

bradavici na očním výčku.

Mám dojem.

že jsem tu loni takového člověka viděl.

Čarta, starého.

Obešlete Richtáře a Machovec, ať si to přečte.

Ten by mohl nejspíš v lese na takového ptáka uhodit.

S jeho pomocí nepočítám.

To není náš člověk. Ten je schopen puntovat sedláky proti nám. Vždyť vy

taky nejste bez chyby.

Tady máte direktívy od našeho urozeného pána, rytíře Mladoty.

No jen si to přečtěte.

Pan Mladota chce zavést nový robotní den přes početník.

Já sám jsem mu to vymlouval, ale nechce polevit.

Brý se zadlužil tou korunovací. Jenom na dar císaři musel dát pět tisíc zlatých.

No a co tomu říkáte?

Urozený rytis Mladota může být jistý, že vykonám, co mi ukládá. Hned zítra to dám

rozhlásit po vesnicích. Což o to.

Ale co tomu řeknou sedláci?

Kdyby něco začali...

Zavolám vojsko a hned zkrotnou.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc, urezená slečna. Dobrou noc.

Zdravíte, mám pro vás práci.

Postaráte se a vyrichtáři z našich vesnic přišli zejtra na kancelár. Máme

pro ně direktivy o robotě.

O robotě?

Byla jsem zrušena.

Co?

Vy jste ale kapitální osel.

Ale, ale, děťátko.

Vítám vás.

Pojďte sem ke mně.

Jsem pocestní hodinář.

Vy, děťátko, jste asi ze zámku. Hádám tak podle šatů.

Víte-li, je pan správec doma?

Je. Byl v kanceláři. A pan myslivec? Pan táta. Tak vy jste myslivcova.

To máte v mezříčí, přátelé.

Mám strejčka. Kterého, děťátko?

Klance. Ale, ale, toho dobře znám.

Často jsem se u něho schoval.

Vy jste tu byl loni. Vidíte? Ale, ale, děťátko.

Vy jste mě nemohla vidět. Ani já vás tehdy neviděl. A mám dobré oči. Vím to,

mluvil jste s pan tátou. A dnes bych s ním nemohl mluvit. Nechce se mi nahoru.

Rozumíte?

Řekla bych mu. Prosím vás, že jsem tady. Ale nikomu ani slovo. Ne.

Jen pan tátovi. Já vím.

Zase chceš do Prahy?

Spřízí urozený pan.

Nakoupil jsem u sedláku.

A ode mě chceš cedlunku, aby tě pustili do města?

Není vás tam v Praze jako psu?

A jen samou neplechu proti svatému náboženství tropíte.

Jako ten Abeles, co vlastního synka zabil, protože chtěl přijmout křest

svatý.

A ty jsi taky takový Abeles.

Já ho přece nezabil. A mezi židi jako mezi křesťany jsou lidé dobří i zlí. Co

ty, Abelesi? Ty mě budeš poučovat?

Mějte rozum!

Co se do toho pletete?

Myslím, že nic tak hrozného nevyvedl.

Aby byste se ho nezastal.

Darmo jsem neslyšel, že držíte i s kacíři.

S jakými kacíři?

Vem si cedulku.

A zmysl!

Co jste ti myslel?

Vy jste mluvil o kacířích.

O jakých?

Však vy dobře víte. Pane zprávce!

Pane zprávce!

Právě to přivezl posel. Je to oznámení stran svaté misie.

Pane Franz, dojděte k panu hráři, ať přijde na kancelář.

Že se pěkně poroučím.

A učitel taky, ať si dostaví.

Musí naučit zpívat děti.

Sofort! Všechno zařídím.

Pojezte, bratře.

Jistě máte hlad.

Přicházíte ze Žitavy? Jsem již dlouho z domova.

Teď se vracím z Prahy a v neděli budu v Mezříči s bratrem Mocem.

Bude shromáždění? Bude, bratře.

Kdo to byl?

Zprávce. Pořád s lidí špehuje mě a lidi ve vsi.

Rychtáři musí večer prohlížet stavení souly, podaní doma.

A co je Zobité?

Zatím byl od nich pokoj, ale na obočensku zle řádí ten Mateřovský a

páter Firmus.

S nimi je nějaký páter Koniáš, ten pálí české knihy jako posedlí.

Dobrý odpoledne, přejeme.

Dobrý odpoledne, děti.

Jsou sedem. To jsou Machovcovi, ze Skalky.

Předtím jsme bezpeční. Vyjď, Tomáši. Bodejt, strejčku.

Poslyš, chlapče, ty víš, jak to na zámku chodí.

Má v tom novém robotním dnu v prsty taky regent nebo jen zprávce.

Já vmotře nevím.

Ale pan regent se stará jen o honitbu a dobré pití.

No, jděte se podívat k babičce. Však se na vás těší.

Sousede, co se nám může stát?

Přece v patentu císaře Leopolda jasně stojí, že robota nesmí obnášet více než

toliko tři dny v týdnu. A ten patent nikdo nezrušil.

Dobře, slibme si tedy s tiskem ruky, že od zítřka nikdo z našich vesnic do

roboty nepůjde.

Vypravíme se na Skalku a tam budeme jednat s panem regentem.

A jak k tobě se vrchnost chová, Helenko?

Službu bych měla dobrou, babičko, jen kdyby mě slečna nenutila k tomu jejich

náboženství. Buď opatrná a když přijde pokušení nebo protivenství,

vzpomeň na nebožku mámu.

A ty, Tomáši, také.

Abyste ostali, v čem jste se narodili.

Pán s vámi.

Tolik jsem, bratře, na vás čekala. Pána Boha prosila, abyste přišel. A

Všemohoucí vás vyslyšel.

Potěš vás, pán.

Přes všechna protivenství přišel jsem k bratřím a sestrám.

Zamkli jste a zavřete okno.

Ve jménu páně.

Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám

odpočinutí dám.

Porozený pane regente, uznejte, ta čtyřdenní robota je nesnesitelná.

Kdy máme dělat na svém?

Když chceme obětovat neděli, nesmíme. Zase nás farář honí, že nesvětíme den

páně.

Měl vám pomoci.

Odvolejte se k vrchnosti. Vrchnost je v Praze. Vy s námi žijete.

A co já?

Jsem starý člověk.

Chci mít klid.

Tady máte zprávce.

Pane regente!

Řekni hoci, že nepůjdu nikam.

Jděte sami.

Nemám náladu.

Tak, vy chrapouni líní, stěžovaci proti vrchnosti.

No, to vám přijde draho.

Projďte se domů!

A běda, bude-li některý z vás...

šelmý šiveničný ponougat lidi k neposlušnosti a nenošení!

Pane zprávce, my přišli v dobrém a se vší slušností. Já s vámi zatočím,

že vás budou poctivice brnět! Tisíc láter!

Mějte pozor, aby dříve nebrněli vás, nebo jestli se do toho dáme! Do šatna

myslím! To vy dohrnete!

Nechci smíšet!

Teď s vámi budu mluvit jinak.

A vy s námi takhle taky nepořídíte.

No, povíš, kde jste se včera radili?

Meznití, viď?

A kolik vás tam bylo?

Nepovíš? Co je na tom?

Nikdo nemusí robotovat víc, než nařizuje zákon.

Na to se tě neptám! Vydáhni ho!

A když jste se slezli bez říčí, to jsi tam asi taky viděl našeho myslivce.

Bojíš se, abys ho neprozradil?

Neboj se, to je náš člověk, kde nám všechno poví.

To není pravda!

To není pravda!

Pane Franz,

nechte si osedlat koně, dojedete do hradce a požádáte o vojenskou pomoc.

Nejen mezi říči, ale také v Šonově, Svatoňovicích, Krčíně a Bohuslavicích.

V celém tom koutě se to zase hemří predikanty a nespokojenci.

A s tímhle listem se stavíte v hradecké koleji tovařstva Ježíšova.

Ale... Přišli jste na nějaké kacírstvo? A velice nebezpečné.

Dlouho jsem neměl jistotu.

Ale teď mohu to udání s nejčistším svědomím vzlat.

To nařídil zprávce.

Protivná písnička.

Děti ji musí zpívat vždycky, když Jezovitě pálí české knihy.

Co je vám, tatníku?

Napadlo mě, že jsme přece jen měli odejít.

Sám jste nechtěl.

Pravda, nechtěl.

Ze strachu o vás, děti.

Doufal jsem, že ta poroba jednoho dne přestane.

A že vás budu moci vychovat, jak jsem nebožce mamince slíbil.

Hlinko, máš jít k urozené slečně.

Jedou k nám jezobiti. Kde jsi je viděl? Dole u zámku. Určitě jedou k nám.

Ukroj mi skývu chleba.

Kam chceš jít?

Do lesa.

A nepřijdu-li hned, nevěkejte se.

A na Helenku dej pozor.

Čekejte a buďte stáli.

Nechojte za mnou.

Dostaňte tu vás, snad nechají na pokoji.

S Pánem Bohem.

Tatínku! Nic se neboj.

Hlavu vzhůru, chlapče.

A nedej na sobě nic znát.

S Bohem.

Vítám vás, paní patře.

Na círstvo? Chcete nás strašit, páni Patrese?

Neračte se horšiti, ale sám dňábel vkládá bludné knihy do rukou lidů.

Zneklidňuje jeho mysl a nabádá k neposlušnosti. U našich podaných vesí?

Tam není podezření.

Ale tady.

Myslivec. Není možná. V tom je pomluva.

To je nějaké udání.

Myslivec, náš myslivec. Velevní pánové, jeho rodina byla vždy

odána... Tajnému kacírství.

O tom se ostatně přesvědčíme.

Tomáše, přijeli jezovitě.

Proto musíš být klidná.

Rozumíš, Helenko?

Otec odešel, aby se s nimi nesetkal.

A my musíme být pevní.

Nic neprozradit, ať se těje cokoliv. Ale kdyby hledali?

Našli knihy?

Nic nenajdou a my nepovíme. I kdyby nás mučili.

Pamatuj, co nám kledla na srdce babička.

Už jdou.

Jdi nahoru, na půdu.

Neumíte pozdravit?

Dobré odpoledne. Vy neznáte naše křesťanské pozdravení?

A ty, dceruško, divně jsi chodila na katechismus, když nevíš, jak

zejména církevní osobu máš pozdravit.

Proč neříkáš, pochválen buď pán Ježíš Kristus?

Kde je otec?

V lese. V kterém? Pan tato neřekl, do kterého jde. Nevadí.

Vyslechneme zatím vás.

Proslýchá se, že přechováváte predikanty.

Máte kacířské knihy. My o žádném kacířství nevíme. Máte takové knihy,

víme to.

Kde je máte?

Pověz.

Nezapírej. Nemáme.

My už si je najdeme.

Přivší zbožnosti.

A úctě k svatému náboženství, črt nám byl dlužen tuhle návštěvu. Kdyby něco

našli a roznesl se, že naskal se.

Poděkujeme za to přehorlivému panu zprávci.

Kdy myslíte?

No jistě, kdo jiný.

Pořád měl s myslivcem nějaké spory.

Panebože. A pána boha teď nevolej, stačí, že tu má ty dva zástupce.

Pane strejče, nerouhejte se.

Půjdu se tam podívat.

Věřím, že odtáhnou s dlouhým nosem.

Ale pak se... Tak si se správcem promluvíme.

Tak co?

Našli jste něco na půdě?

Nic.

Páni pátres, dá se, že jste hledali darvo.

Nerad bych se mýlil, urozený pane, ale... V takovém příbytku,

kde nevysí svatý obraz, bývá ukryt ďábel.

Nemalujte čerta na zeď.

Co je s myslivcem?

Helenko!

Tomáši, kdepak je otec? Odešel urozený pan.

Helenko, jdi se podívat, kde by mohl být.

Ti dva tu musí zůstat.

Ještě jsme neskončili.

Odtáhněte truhlu.

Jak lise!

Čeho jste se lekli?

Jsou tam ty knihy, viď? Proboha, nechte nás! My za nic nemůžeme!

Našel jste?

Nic.

Jsou tam! Jsou tam!

Ekce! Tu je první!

Celé hnízdo!

Celé hnízdo jsme našli!

A těch jste se zastával?

Tady nějaký dopis. Jeho milosti urozenému panu regentovi, pánu

Lhodskému.

Urazený pane regente, s polestí poznávám, že takto žít nemohu

a proto odcházím.

Pro všechno prosím za děti.

Jsou nevinní a proboha prosím, aby jim nebylo ublíženo.

Jejich milosti ponížený služebník.

Děti, jak vidíte, o ničem nevědí.

Ty ponecháme vám.

Ale potrestány být musí.

Tomáši, oni nás zamkli.

Dobrá, pane Březino.

Dám vám do zástavy tu vnitřiclu s dhausem. Připravte si peníze a můj

sekretář s vámi se píše dlužní úpis. Hned zítra, urozený pane.

Ale něco musíte odkoupit. Mám tu dva podané. Mladé lidi, můžete je vidět. Ale

já nepodstavuji. Přiveďte je. A také bych prodál kočár. Pěkný, docela

zachovalý. Teď, když se budete znovu ženit,

hodí se vám znamenit.

Pojďte blíže.

Můžete si je prohlédnout.

Ukáž se oby.

A víc.

Zdravé.

A co ty?

Jakou dovedeš práci?

Byla jsem urozené slečni Kruce.

I v písmu se vyznám.

Tím se příliš neoháněj.

Podaný člověk nemá číst knihy.

Ale, ale... Tak oni jsou.

Oni ne.

Tatík. Ten se k nám špatně zachoval.

No což, u mě se musí dělat. A to každého přejde chuť na přemýšlení.

No. A nebude-li ten kočár drahý, koupím ji ta kacířská mláďata.

Však se dohodneme.

Dovolte, abych i já pronesl malé veršování k poctě tak slavnejho dne. No,

pochlubte se, pane studiózi.

Jak zahrádka rozkošná, jak na ovoce prospěšná, v které manželka

statečná v cnostech roste ustavičná.

Nad drahé perly světlejší, nad jasné hvězdy jasnější, jest podobná lodi

šťastné, dobývajíc zboží platné.

Pochválem buď Pane Ježíš Kristus. Až na věky, amen.

Cože dnes tak pozdě, pane bratranče?

Pozdě, Rozičko, pozdě. Ale až zvíš takové hrdinství. Všichni jsou nad tím

úžaslí. Věru hrdina batak, říkajíc, mučení. Kdo, kdo?

Náš páter Koniáš.

Co se stalo? Snad svaté misii?

Tak, tak.

Vyšel zase do kraje.

aby s pomocí panenky Marie vybíral hnízda jedovatá plná kacířských knih.

Stalo se mu něco? Stalo.

Stalo. Dnes odpoledne přijel at referendum, když se trochu zhodil.

Proboha. A co?

Byl plný ran, modřin a tuhle má dosud bouly.

Hroznou bouly. A kde ho tak?

Sedláci, kacíři.

Pátral po knihách, přišel do jednoho statku, ten byl o samotě. A když chtěl

ty kacijské knihy hledat, popadli ho, tloukli, byli. A když už byl skoro ve

sebe, hodili ho její kněze posvěceného, zavřeli ho

salva venia do prasečího chlívku a tam ho nechali.

Taková surovost na církevní osobě.

A tu, milý bratr, jsem modlil k svatému Janu Nepomuckému, aby skrze panenku

Marii ústavičné pomoci našel přímluvu u pána a spasitele našeho...

Babičko.

Co je, Jiříku?

Stalo se ti něco?

Ne, babičko, nic.

Bylo mi v tom veselý, trochu smutný. A tak jsi se rozběhl za bábou.

Rozumím. Taky jsem dnes vzpomínala. Vždyť jsem před dvaceti roky za Václava

Březinu provdávala dceru já,

tvojí matku.

Pán Budal, pán Buzal, budiš jméno jeho pochválenou. Tak, tak.

A co se tvého oce týče, musím říct si všechna čest.

Choval se dobře. I o té dnešní svatbě se přišel poradit.

A co vy, babičko?

Schválila jsem to.

Mevěsta má peníze.

Musíš se k ní chovat, jak se sluší a patří.

A teď se hezky vrať.

Nechce se mi tam.

Jistě už tancují.

Modetěn, zůstaň tady, Jiříčku. To musíš také slyšet, jak se páter Koniáš

zázrakem dostal. Však mu to ještě povíte, pane bratranže.

Jiřík se musí vrátit.

bude s novou matkou žít a jistě si na ní zvyk.

Kde jsi byl?

U babičky. Urázil jsi paní Toničku.

Nezapomeň, že je ti druhou matku. Děkuji.

Nepotřebuji. A ctít jí také nebudu.

Ptalo se něco?

Ano.

Vzpomněl jsi na matku.

Jiříku, proč nám utíkáte?

Přede mnou?

Ne, to ne.

Vím, matku nikdo nenahradí.

Ale my dva se dobře srovnáme.

A teď půjdem spolu k pán Kátovi.

kdo to má poslouchat, jste podanství, tak žádné chyby. Ale já ji nepustím! To

vaši prodaně nikam nebude! Ty nechá!

Budete v jednom podanství, ale paní tě k sobě nechce, protože jsi kacířka.

Ty, synku, zůstaneš tady a sestra bude sloužit u staré paní Lerchové. Nebudete

mít k sobě daleko.

No tak, tak se rozlučte, no.

Jo, páni studenti, bravo.

Naše vážené auditorium, pan deklamátor Desk Zemský. Nějak jste se opozdil.

Opozdil? V Židech jsem objevil nějaké staré knihy.

A pak jsem se na uhelném trhu zdržel. V impresii pana Rosmillera.

Pro nového postiliona.

Copak je nového?

Poslyšte, z výdeňského nového města zprávu máme...

že tam jeho císařská a královská katolická milost, náš nejmilostivější

pán, minulý outery s honbou své vyražení míti a na to doba den přijeti,

tam s její císařskou milostí slavnostně panující římskou císařovnou objedva ti a

na večer do nového města navrátiti, se ráčil.

Jako by z toho český lid mohl mít nějaký užitek.

Copak jste to cvičili?

Snad něco nového k Vánocům? K Vánocům nic nového.

Ale k svatému Jánu chystá pan kapelník Brixí zase velkou muziku na lodí. Muzika

na vális.

Muzika aquatica.

A víte-li, že tam u mostu byla muzika už zastarodávna? A

ohně tam pálili.

A to všechno ke cti a slávě jiného Jana.

Kterého? To jest...

Ten byl tenkrát u nás svatým.

Mistr Jan.

Jan Hus. Ale to bylo kacířství. No, já povídám jen, co je v kronikách psáno.

O starých časech.

Tenkrát po celých Čechách věřili, že byl mučeník.

No, zahrajeme si to dál, ne?

Prosím vás, nevíte, kde bych zastihl pana deklamátora? Kde? Tady u nás.

Jen račte dál.

Bratře.

Bratře.

Panáčkové, promiňu.

Pojď.

Divný člověk ten deklamátor.

O Husovi vykládá.

A svaté obrazí prý nemá daleko.

Já také nemám svaté obrazy.

No protože nejsou.

Naschledanou.

Posaď se bratře a povídej, co je u vás na Velišinového.

Už nejsem na Veliši.

Ne? A kde?

V kopidlně. Na zámku.

Chtějí mě mít na očích.

Co se stalo?

Jezovi ti většině chali, že mám knihy.

Vydal jsem jim jenom, co jsem musel. Kvůli rodině, kvůli dětem jsem to

udělal.

Vyžeň mě.

Ukaž mi dveře.

Znáš jí?

Králická.

Naše rodinná Bible.

Ano, dobře.

Kvůli tomu jsem se vydal do Prahy.

Vymluvil jsem se, že stůměš.

Chovám ty věci v lesní skrejši, ale ani tam nejsem jest.

A tady... U tebe bude v bezpečí.

Nemysli, bratře.

Číhají i po nás.

Slídí ve Vinicích, protože je tam mezi lidem silné hnutí.

A tobě nezůstala žádná kniha?

Co já?

Já už jenom smekat před každým sloupem, klanět se tomu Nepomukovi.

S tím teď vyvádějí, aby lid zapomněl na mistra Jana.

Napangrádci přeměnili husovu sochu na toho Nepomuckého.

Šiška na ně!

Pý ty hlava ne hlava!

Hrozné zprávy jdou o nich.

Vyprávěl mi se věc ze Skalky, který před nimi vrchal za hranice.

Jeho děti prý odvezli někam do Prahy.

Kdybys náhodou... Ze Skalky?

To jsou podaní pana Mladoty ze Solopis.

Pamatuj se, rozbloudilá, co vše je obsaženo ve jménu Maria.

M znamená Mediatrix, to jest milostivá matka.

A Auxiliatrix, outočiště naše.

Restantrix, rameno padající.

I Illuminatrix, jaro světlé.

A advokáta. To méně je celá modlitba i outěcha.

To vzývat, dcero, nepřestávej.

Zde vezmi tento posvěcený růženec.

Modli se pilně, dcero, a pana Maria...

Vyvede tě z bludů a nevědomostí.

A když přijde pokušení nebo protivenství,

vzpomeň na nebožku mámu, abyste ostali v čem

jste se narodili.

Viděl jsem, že máš pěknou Waldhornu.

Z dalí umíš také znat.

Nemůžeš dát pozor? Lenochu! Vstávej, vstávej! Darmo chleba ujídáš.

Hned, hned, hned to bude.

Už jdu.

Dobrý den.

Jen pojďte dál, panáčku. To je u mne návštěva. Promiňte, chtěl jsem zeptat,

zda nevíte, kde je hubácí? Daleko nebude, snad pro kleba nebo tak.

Jen pojďte dál, aspoň se ohřejete.

Vesnak jste tu ještě nebyl.

A odložte si.

To je knih?

Nemnoho, panáčku, nakolik chudému úředníkovi dnes zemstí vzbyde.

Teď se málo čtem.

A dokonce se knihy pálí.

No, to se vás netýká.

Ale bývaly doby, kdy se u nás hodně čítalo.

Sám Eneáš Silvius, potovní papež Pius II., když byl v našem království,

poselstvem napsal...

V Čechách každá prostá žena takořka na všechny otázky ze starého i nového

zákona odpověděti umí.

Tuhle si přečtěte, panáčku.

To je Pavla Stránského Respublika Bohémie.

Zácná kniha.

Kdo ji napsal, nebyl arcikatolík. Z toho si nic nedělejte, byl to pravý a dobrý

Čech. To je zdob...

kdy se na Pražském hradě mluvilo jen česky.

Nebojte se, ta nepálí.

Chováci už se vrátí.

Ale tu knížku si, panáčku, přečtěte.

Ten Betlem, dejte sed.

Ty, Helenkovin, dej figurky.

Až přijde mladý pán...

Postaví nám jesličky.

A vy, šantručková, půjdete se mnou na nákup.

Dobré odpoledne, babičko. Dobře, že jdeš, Jiříku.

Betlem už je dole. Dej se hned do stavby, Helenka ti pomůže. A my jdeme.

Podívejte, ten je jako Tomáš.

Taky nějaký nemluvá.

Trumpetu má a netroubí.

Stejně jako on.

Proč je takový?

Nevím, urozený pane.

Neříkejte mi urozený pane.

Aspoň když jsme sami.

Nechci. Nelíbí se mi.

Helenko, kdo cvičil Tomáše v hudbě?

Nikdo.

Náš pán regent mu dal trubku a řekl, tu máš a trub.

A on se naučil. Tak, sám od sebe. Proto on mi nechce zahrát.

Za to u nás.

Na skalce.

Tak krásně troubil, po celé oboře se to neslo. Bylo u vás hezky?

Krásně.

Pracovat jsme museli stejně.

Ale přece jenom jsme se každý večer sešli u jednoho stolu.

A tačíme k nám. U nás také není zle.

Babička je hodná a pan páter Daniel pro vás také mnoho vykonal.

Měl jsem takovou radost, když jste se odřekla.

Helenko, vás něco bolí?

Ne.

Na to přece nemám právo.

Chlapče, nejsi syn myslivce ze Skalky?

Neboj se.

Jak víte.

Neptej se, nesmě mnoho mluvit.

O svácích budeme mít schromáždění.

A tady máš pro posil.

Schovej ji, ať nikdo neví.

A stran toho schromáždění dostaneš ještě zprávě.

Také jste mýval jesličky?

Já zapomněl.

Jistě ani svaté obrazy jste neměli.

Za to teď máte panu Marii stále při sobě.

Uvidíte, že vás ochrání a přinese vám štěstí.

Tak pojďte, pojďte.

A ryby dejte hned do škup.

Helenko, jdi ven, ale nebuď tam dlouho.

Hledá tě tam nějaký sketa.

No div, říkal, že má pro tebe zprávu z domova.

Že by to byl Lazarkyž ze Skalky?

Lazare, náš Lazare, to jste hodný, že jste přišel. Co je u nás nového?

A co babička?

Byl jsem tam, maradila a teď v tom předvánočním čase... Stalo se něco?

Minulou neděli ji vyprovodili naposle.

Helenko!

Musím jít.

Prosím vás, zajděte do Mezřičí místo mne k babičinu hrobu.

Zajdu, Helenko.

Musím v noci, abych mě nikdo neviděl.

Ale zajdu.

Sbohem.

Jen si vzpomeň, co říkávala babička.

Pamatujte, abyste zůstali v čem jste se narodili.

Přidíš se tím?

Tomáši!

Kdybys věděl, jak zkouším.

Bratranec naší paní.

Jezovita sem chodí. A co nezmůže domluvou, zkouší hrozbami.

A ty, Helenko, nepodlehlas, jíď.

Bráním se, jak mohu. A co ten hejsek?

Proč se starala o to, abymě k tobě pustili?

To je hodný hoch Tomáši.

Ten jediný mě nedává znát, že jsem tu v podanství.

A chce i tobě ulehčit práci.

Říkal mi zprávce, že má mít s Jaradový nic.

Helenko, co tohle má znamenat?

Musím to nosit. Ty! Jinak by mě ten páter nenechal na pokoji.

Pochop to.

Helenko, nezapomeň na tatínka.

Stejně jednoho dne utečeme.

Neboj se, potud z Prahy se lépe uteče, než ze Skalky.

Jak chceš utéci?

Jsme mezi samými nepřáteli, hlídají nás ve dne v noci, nikoho tu nemáme.

Nemyslím, i v Praze jsou bratří.

Podívej, snáší?

Naličil jsem nás chody k putnu, abych měl jistotu, že nás nikdo neposlouchá a

nepřekvapí.

Už jste si toho řekli dost?

Máš jít domů.

Dobrou noc, Jana.

Dobrou noc.

Pojďte se mnou.

Přicházím pod vašeho táta.

Co dělá? Je zdráv? Teď zahradničí, ale stýská se mu po dětech.

Proto jsem přišel.

Odvedu vás.

Vladý pána nás viděl, musíme se rozjít.

Dojděte raději za Tomášem, bratř je ve výjimcích. Vím, děťátko, je mezi

bratřími a drží se dobře. Vy jste s ním mluvila?

My tam také jedeme, budeme tam s paní a mladým pánem celé léto. Já, co nevidět,

přijdu a odvedu vás oba z tohoto zajedu.

Vítám vás, moji milí, v Praze.

Posaďte se, jste jistě unaveni dlouhou cestou.

Jen samé libé zprávy jsem od vás dostával.

Jste dobří synové řádu tovařstva Ježíšova. Vaše slova nás blaží, oče

provinciále. Jen podle zásluhy.

Kež takových schopných a horlivých údů má náš řád víc.

Kacířstvo v kraji Hradeckém jste potřeli. Nezouplná, oče provinciále.

více než deset tisíc českých knih jsem tam spálil. Však se tam ještě vrátíte,

jen co nám tady pomůžete z nejhoršího.

Povolal jsem vás na výslovnou žádost zde pana nejvyššího purkrabího i pana

primátora měst pražských.

Což tady v Praze, vždy věrné svaté církvi římské a koruně

císaře, jsou kacíři?

Ve městě díky Bohu nejsou.

A soulinějací pak jistě tak tajní, že se ani nescházejí.

Ale ve vesnicích. Jsou tam přece dva misionáři z pražské koleje. Ale na tu

holotu všivou nestačí.

Tajně se scházejí. Hned v Radlicích, tu zase v Troji, či na vrchu Vítkově. Tam

se smlouvají proti panstu.

Robotám. To jsou věci světské. Však někdy jdou zájmy církevní i světské.

Ruku v ruce.

A v horách miničných kacířstvo opravdu příliš si dovoluje.

Píše mi páder Karas, jak ho ta luza hnala klacky jen proto, že jí měl k

řádnému křesťanskému pozdravení. Knihy je kazí! Knihy!

Všechny jim je poberu a spálím! Dříve nebude pokoj. Tak.

Tak, pane nejvyšší Purkra, ví i pane primátore.

Páni patres missionaris jsou v Praze.

a pomohou vymítit kacířské bludy. To je zájem řádu.

A to ostatní ponechám vaší péči.

Tomáši!

Střeďku! Už jsou tady? Dnes přijeli. To je dobře, alespoň budeme mít Helenku na

očích. A my se dneska sejdeme na kanturce, u výnaře Novotného.

Heslo je skrytý semeno. Přijdu, jen co dám Helence tenhle vzkaz.

Helenku.

Musím už jít.

Kdybych se omeškal, zavřeli by mi městskou bránu.

Doprovodím vás k vozu.

Dobrou noc, Víšu. Dobrou noc.

Jak jste se měla, Helenko, po celou tu dobu?

Tak dlouho jsem vás neviděl. Děkuji, urozený pane.

Žádal jsem vás, abyste mi tak neříkala.

Či jste již zapomněla na náš vánoční rozhovor?

Ne, nezapomněla.

Batuze jsem na vás myslela, když jsem doslechla, že ležíte se zánětem plic. Já

na vás myslel.

A často v horečkách jsem vás viděl.

Víte, mám doma v pokojičku obraz paní Marie.

A když jsem ležel, zdálo se mi...

že tam jste vy živá, ale smutná, tak smutná

a stále jste odcházela.

Jen hrají Jiříku.

Ještě nikdy si tak hezky nehrá.

Tak od srdce k srdci.

Nezapomínejte, bratři, co nám praví Apoštol.

Protož napomínejte se ve spolek.

Vzdělávejte jeden druhého a mějte se k sobě pokojně.

Střízlivý buďte.

Běte!

Neboť protivník váš jako lev řvoucí obchází, hledá je, koho by sežral.

To je pravda.

Ale naši lidé drží při sobě.

Jeden druhého by nezradil, ani kdyby ho mučili.

Jen ten klouzek z Březinovy vinice, na toho si dejte pozor.

Zvláště ty, Tomáši.

Je to cvičenec toho starého jezovity Pátera Daniela. To je ten, co tak trápil

naši Helenku?

Václave, otevři. To je bratr, deklamátor Svoboda.

Dobrý večer. Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer ve spolek, bratři.

Víte, co je nového?

Hradeční misionáři přijeli do Prahy. Jak to víš, bratře? Můj soused, studios

Hubacius, mi to prozradil.

Studuje v Jezovické koleji.

Ale jen proto, že dostal stipendium. Jinak je náš.

A dobrý vlastenec.

Ten je viděl v jezovické koleji na vlastní oči. A je mezi nimi taky ten

koniář? Je.

Mateřovský a Firmus.

Lotří. To jsou pověstní pronásledovatele pravdy a paličí knih.

Jsem nebyl pozván jen na obyčejnou misii.

Možná, že hledají právě tebe, bratře.

Honí mě. Honí.

Ale nedohoní.

Tomáši! Helenko, připrav se.

Nadešel čas naší svobody. Brat Robostrý nás vezme sebou.

A kdy? Co nejdřív. Buď připravena každou noc.

Rozvážel jsi dobře, co chceš dělat. Mám z toho strach. Ale, ale, děťátko.

Teď by tě měl vidět pan táta.

Tolik se těší.

A právě na tebe. Co je s tebou, Helenko? Snad bys neváhala.

Ne, to přišlo jen tak náhle.

A kdy to má být?

Buď připravena každou chvíli.

Mluvila jsem s bratrem.

Měla jsem pro něho vzkaz.

Od toho krajana, co jste s ním onekdy mluvila v kostelíku?

Ano, od toho.

Helenko, ten člověk vám přinesl nějakou zlou novinku.

Poznal jsem to na vás.

Jste jako vyměněná, všecka nesvá.

Vypravoval o našich.

O vašich?

Totiž o tatínkovi.

Pane Jiří.

Stalo se mu něco?

Ne, to ne.

Otec je zdráv. A kde je?

Smím vy se ptát.

Daleko.

V Žítavě.

A ten Karajan také přišel ze Žítavy? Ne, ne.

Povídal, že to slyšel.

Mluvila jsem s ním jenom chvilku.

Dobrou noc.

Helenko.

S vámi se něco děje.

Povězte mi to. Mám o vás takovou starost.

Věřte, myslím to s vámi upřímně.

Ne, nic.

Helenko, nechci se vás vyptávat.

Byl bych rád, kdybyste sama řekla, co vás tíží.

Snad bych vám mohl pomoci, poradit.

Mně, pane Jiří, mně už nemůže nikdo poradit.

Neplačte, Helenko.

Já vím, že máte krušný život.

Důvěřujte mi. Já to s vámi myslím dobře a nikdy vás neopustím.

Věřím, pane Jiří.

Já vás stále vidím, jak jste stál na tom oltáři jako svatý.

Snad proto vám tolik věřím.

Budou mít hnízdo v okolí vrchu, který potom barbarském Žižkovi nazývají.

Znám je.

Slézají se obvykle na takových místech, kde kdysi tito ďáblové slavili svá

vítězství nad svatou církví.

Jasnosti, jakýsi venkovan chce mluvit s panem Páterem Mateřovským.

Ať vejde.

Promiňte, ale čekám pilný vzkaz.

Pochválem buď pan Ježíš Kristus.

Důslednosti promiňte, že jsem se osmil až sem, ale náš verebný pán posílá

tuhle.

Zvinnice pana Březiny na vrchu Výtkově?

Ano, od pana Pátera Karase.

Ano, pane litáři, povídal pán Páter, tady máš psaní a běž a hned. A co můžeš

do kore svatého Klimenta?

Heurika!

Nemýlil jsem se.

Správně jsem soudil, že na vrchu Vítkově.

Můžeš jít, dobrý muži.

Nechce milostivý pán nějakou zprávu našemu vedebnému pánovi poslat, aby

věděl, jak se na večer zařídit.

Cože ty víš? Vaše důstojnosti já už nevěděl.

Sám jsem vedebného pána uvedl na stopu těch kacířů. Vidíte, důstojnosti, že to

s tím kacístvím v Praze není tak zlé.

To je sloužící z Domů pražského měšťana. Jen pro vás dobře, pane Richtáři.

A pane perkmistře hor viničných, nebudete mít tolik starostí.

A ty dobrý muži, vrať se do vinice a řekni, že všechno si s městským právem

zařídíme. Nejucťujejší sula vašich milostí, pochválen buď pan Ježíš

Kristus. Až na věky, amen.

Tak, a teď je máme v ruce.

Dnes v noci se sejdou ve vinici na kantůrce. Tam je dostaneme.

Helenko, bojím se o vás.

Celé dny na vás myslím.

Pro toho Krajana napadlo mi, že jste mi vlastně nic neřekla.

Povězte, proč jste od té doby tak smutná?

Bylo mi smutno pro otce.

Věřím, ale nevyřizoval vám ten člověk ještě něco jiného?

Mám strach, aby vás do něčeho nestrhli.

Helenko, pro boha, vypláčete? Proč?

Ublížil jsem vám?

Ne.

To není možné.

Já vám nikdy nechci ublížit.

Přijdete sem zítra? Přijdu.

Snad přijdu.

A kdyby ne... A kdyby ne?

Věřte, že bych ráda přišla.

A kdybyste věděla... Co to mluvíte, Helenko?

Nebude-li zítra možná.

Prosím vás, nemyslete si nic zlého. Věřte, že jsem nemohla, že jsem musela.

A já vám pravím, že chceme-li se zbavit podanství a roboty, musíme jít

proti pánům i proti římské církvi. Vždyť papež a císař,

šlechta a všichni bohatí kněží táhli od nepaměti za jeden provaz

a neměli s národem slitování.

Proto Jan Žižka z Procnova zapaloval kláštery a vyháněl ledivé mnichy, kteří

vysávali lid.

Vyhledl jsem je ve tmě. Kdo?

Pohořivěl. Vždou se mě nějaké polecné postavy a jejich víc s lucernami a

pikami. Páni asesoři, poručte vinaři, ať otevřem.

Ty bratře, za teda schodu sklepa otevři.

Nedej na sobě nic nát.

Snad na nás nepadnou.

Otevřete!

Já jenom pana purkmistra.

Kdo je tam tak pozdě v noci?

Asesoři parkmistrovského úřadu Horníčník se svatou misidí.

Otevři. Už jdu, vzácný pánové.

Už jdu.

Dobrý večer. Proč tak dlouho neotvíráš? Právě jsme šli spát, vzácný pane.

Máš důkladné zámky, vinaři.

A k čemu?

Tak.

A teď odtud neproklouzne ani myš.

A ty vinaři mluv pravdu. Nic nezapírej, není to nic platno.

U tebe bývají kacířské schůzky.

Rád, že jí tu schůzku vidět.

Tu je má žena a můj syn. A co bratři?

Predikant, který tu ve Vinnicích koná lutriánská kázání. O tom nic nevím.

Mluv pravdu, Vinaři.

Víš přece, že takové schůzky se pro krimine kontrastatum pokládají a přísně

trestají. A že budeš tak dlouho trápen a trýzněn, dokud se nepřiznáš. Já si,

páni, nemůžu pomoct. Já o ničem nevím a všechno to pánu Bohu poroučím. Nehřeš.

a nevolej pána Boha v zatvrzelem zapírání.

Víme, jaký jsi beran a že máš kacířské knihy. Ráčej se přesvědčit.

Však my se přesvědčíme. Nejprve, kde je ten predikant? Nevím o žádném.

Tak tady u vás není. Není, prosím.

Jsme v pasti.

Však se z ní dostaneme.

Byl jsem bratři nejednou Fouských. A přece chodím dál a české knižky

roznáším.

Vínaři, ty mladíku také, odvalte ty sudy.

Tak dělej, neslyšel, co ti poroučí velebný pán?

Tak, pospěš, a ty starý taky.

Ještě ty druhé.

Už jdou.

Zvrat si.

Dokažme, že nejsme jen synové Komenského.

Ale v ruce už jsi tu.

Beře.

Tady je ta nora.

Odtud je vykouříme.

Vynaři.

Otevřete.

Hýbaj. Hýbaj.

Jdete sem v Lucerny.

Lenko, pojď ven.

Musíme rychle odtud. Teď?

Hned? Hned, bratr Bostry čeká.

Kde je? Nenikdy na vyptávání. Řekl ti, řekl cestou.

Musíme rychle odtud, budou nás honit. Tomáši,

já se bojím.

Tomáši, já nepůjdu. Že nepůjdeš? Proč? Tomáši, prosím, nech mě.

Nezlob se na mě, ale já nemůžu. Jestliže se odtud nedostaneme hned, pak už nikdy.

Vzpomeň si na tatínka. Tatínek odešel.

Je mezi svými a já jsem tady. Nech jí.

Zbouřila by lidi ve stavení a kvůli ní se přece nenecháme chytit.

Však sama poznáš.

Pochválem, pan Ježíš Kristus, že vás a pana Jiříka vidím ve zdraví, milostivá

pani.

Slyšeli jste už.

Co pak se stalo? Panebože, až se to, bojím pyslovit.

Na kanturce sešly se ti pikáti.

Páni misionáři z Klementické kolies, páni asesory je tam překvapili a ti

chlapi se jim postavili.

Takové ukrutnosti se odvážili?

Vinař z kanturky se synem a se ženou jsou ve vězení.

A toho predikanta, co je tak pobuřovat, jestli už nemají, jistě dostanou.

Chci se taky zeptat tady, děvčaté, neví-li o Tomášovi.

Od rána ho hledám a nikde po něm ani v zdechu.

No, Helenko, nevím, kde by mohl být.

V tom bude nějaká čertovina.

Postel neodestlená, truhlička vyázená a prázdná, Valhorná zezdky pryč, jen se

pojďte podívat.

Helenko. Zavřete.

Jsme sami.

Řekněte, vy jste věděla.

Nebojte se, nezradím vás.

Povězte pravdu.

Ano, věděla.

Vy jste také měla uprchnout, vidíte?

A ten krajan byl predikný. Pro všechno na světě prosím vás, nemluvte o tom.

Bylo to hrozné. A proč jste mi nic neřekla? Řekla jsem vám tolik a zůstala

jsem, což je to málo.

Hle, mohl jsem zachránit i Tomáše.

Co Tomáš?

Odešel.

Neměl proč zůstávat.

Tady je, panej Pádu, tady, tady je.

Poutejte jí!

svádělí k útěku.

To nezapírám.

Mohla jsem jít s nimi, ale zůstala jsem, což to nestačí?

Ano.

Ale to ještě nedokazuje, že jsi navždy odvrhla kacírství.

Mohla jsi zůstat z chytrosti nebo ze strachu.

Nebo tě jisté, že daleko neutečou.

Dokaž, že jsi pravá dcera církve a řekni, kam šli.

Nevím. Neřekli mi.

Nedbej, že je tvůj rodný bratr.

Je zbloudilý.

My ho hledáme jen pro spásu jeho duše.

Ten predikant se jmenoval Ostrý, vidíš?

Nevím.

Neznám ho, mluvila jsem s ním náhodou.

A na oku měl červenou bradavičku, to jsi jistě všimla. Nepamatuji si. Nelži!

Za každé křivé slovodě čekají hrozná muka pekel.

Co ode mě chcete?

Neutekla jsem, tak proč mě mučíte?

Dovolte, vážení pánové, i vy důstojnosti, abych dosvědčil...

že po celou tu dobu si vedla jako dobrá katolička.

Vždyť o ní pečoval sám páter Daniel Suk.

Odřekla se bludu.

Sám jsem s ní mnohou hodinu trávil v ostré exortě. Již skutečnost, že

neutekla, svědčí o její poctivosti.

Odveď ji za dveře.

Děkuji vám, vážení sousede, i vám důstojnosti.

Propustíme ji, ale jen kvůli vám.

A kvůli páterovi Danielovi, aby neměl ostudu, že ji tak špatně vychovával.

Ale musím vám říci, že je to vaše vina. Hřál jste ta háďata na vlastních prsou.

Tak se s podanskými lidmi nejedná.

To se musí změnit. Ano, ano, ujišťuji vás.

Prosím vás, pane Hubácie, čekám bratra toho myslivce, víte?

Nevím, budu-li doma, až přijde.

Rozumíte? Dobře, pane deklamátore, řeknu mu, aby počkal. Nebo ho pošel za vámi do

úřadu. To právě nechci.

Podívejte, vy jste dobrý vlastenec.

Co to jsem pletu?

Chci jen, kdybych tu nebyl, abyste mu dal tuhle věc.

Spolehněte si. A dobře to schovejte. A nikomu, rozumíte, nikomu jinému.

Děkuji vám.

Děkuji.

Kampak, kampak.

Příteli, studentů hubáci. No,

jděte.

Co se děje? Divné věci.

Z Čista jasna přišla komise a prohlíží deklamátorův byt.

Asi co jiné.

Pravě mu jednu nesu.

Ani jsem ji pořádně nečetl.

Nevadí.

Přečtu si ji za tebe.

A našli nějaké zakázané?

Ani bych se nedivil.

Stále scháněl.

Ať byly české či turecké.

Je tam...

Je tam páter Koniáš.

Hubácie, přišel jsem se poradit.

Stala se mi hrozná věc.

Nevím, jak bych začal.

Ta dívka, co byla s námi na vinnici... Vstupte.

Máme tady u souseda komici.

Je v podezření, že má katýřské knihy.

Našli jste?

Dosud ne, ale odvolává se na vás, že ho dobře znáte. No znám tu za dobře.

Měl jste nějaké podezření stran víry?

A co tady nespol?

Co já vím?

Stále seděl nad knihami.

Někdy přišel, když jsme tady s panem Březinou muzicídovali. Ach, pan Březina.

Také o vás mluvil, že prý vám půjčoval knihy.

Někdy. Kdybyste se, mladí pánové, obtěžovali vedle, prosím. A ten myslivec

Kopidlna je váš bratr?

Tak.

Pěkný ptáček. Bludů se odřekl, ale my mu stejně nevěříme.

Půstojnosti, zde přivádím dva studenty.

Tuto je mladý pan Březina.

Vida, mladý pan Březina?

Do čeho vy, Březinové, nejste zapleteni?

Pojďte sem.

Prý vám pan deklamátor půjčoval knihy.

Ano. A jaké?

Většinou historické.

Beckovského kroniku, Balbinových spisy. A co ještě?

Obroviště Mariánského atlanta o zázračných obrazcích pany Marie.

Víte? Ano, právě tu.

A vám?

Nepůjčoval nic?

Velebný pane.

Já na ty staré knihy nemám kdy.

Komenský, Tomáš Deštídného, Klejchův kancionát.

Jsou vaše?

Ano, moje.

Všechny jsou moje.

Zavolejte běžice.

To vám přijde draho!

Tak to si počíná zemský úředník?

Odveďte ho na Rathaus.

Dělejte se mnou, co chcete.

Pravdu neumlčíte.

Vy také studujete v koleji svatého Klibenta, že?

a syn pražského měšťana.

Musím na vás upozornit, pana rektora. Hrabný oče.

Nemyslím, aby vás kádal, ale musím vám věnovat i více péče.

A celé vaší rodině.

Už proto, nechte se postarali o ty kacířské děti.

Všemi stále nevolno.

Chudák deklamátor. Sám je vínem.

Za sloužilby. Už protože se dovolával našeho svědectví. Nediv se.

Takové tísni.

Myslel, že studenti koleje budou mít u nich víru.

Ale špatně nezná.

Hubácie, jak tam mluvíte?

Jako Čech.

Což je vám divné, že tak cítím?

Ne.

Vy sám musíte vědět.

Naschledanou.

Hledáte někoho?

Ano, vás.

Chci s vámi promluvit... Pane Jiří, já všechno pochopil.

Nedoufala jsem, že ještě někdy přijdete.

Jak bych také mohla po tom všem, co se stalo a co jsem musela od vašeho otce

vyslechnout?

Řekněte mi pravdu.

Proč jste zůstala?

Proč?

Přece kvůli vám.

Tenkrát jste chtěl, abych zůstala. Cítila jsem to z každého vašeho slova.

Tak tedy mají pravdu.

A já myslel, že tak je pro svaté náboženství, že jste se navždy odřekla

kacírství. Na to já tenkrát nemyslela.

Věřila jsem jen vám.

Vaším slovům.

Pak jste měla raději odejít.

Měla.

Já dnes dobře vím, že jste byl tenkrát za toho světce jen převlečený.

Co to mluvíte?

Vidím, že jste navždy ztrtená, že vás nelze zachránit.

Já přece nic neudělala. Vidíte, jaká jste.

Nechcete se pokořit.

Zapomínáte, že jste tu v podenství.

Tam.

Večer na Vinici jsem také byla jen podanou. Prosím vás, nemluvte o tom.

Nikdy o tom nemluvte, rozumíte?

Nebojte se.

Na ošklivé věci se nerado vzpomíná.

Pani Toničko!

Dobré ráno, bankři. Co pak se stalo? Kde je Jiřík? Nahoře, v pokojíčku. Jistě?

Viděli jste ho teď ráno? Pane manželi, uklidněte se.

Kde by byl?

Hlizla byla u něho před chvílí, říct mu, aby šel k snídani.

Zaplať, bůh. Zaplať.

Mysl jsem, že tu není, že prchl.

Prosím vás, proč by Jiřík... Sám ne, ale s tou... S kacířkou? Ano, je pryč,

utekla. A nechali jste ji hledat?

Jiříku, uklidni se.

Zatím jsem to nikomu neřekl. Já jsem, pan táto, docela klidný.

Tušil jsem, že odejde.

A časem ani nebudeme vědět, že tu byla.

To rád slyším.

Strýčku, vy jistě víte, nevyženete mě.

Ale dív, bloudku.

Nebudu vám dlouho na obtíž, jen co se vzpamatuju a budu zase moci dál.

Neboj se, dojdeš svého cíle.

No, a jak jsi se dostala?

Utekla jsem jim.

Byla to hrozná cesta.

Všechno vám povím.

Ale teď mě nechte vyspat, víte, třeba v Babičině světničce.

Tolik jsem potom toužila.

Jseš do Babičiny světničky?

Nože, pojď.

Helenko.

Helenko.

Můj drohé dítě. Ale, ale děťátko.

Vítám vás.

To je milé setkání. Helenko.

Já věděl, že se vrátíš.

Vy se na mne nezlobíte.

Vy jste mě odpustili.

Vy, děti, musíte odpustit mě.

Nechal jsem vás bezradné v tom pekle protivenství.

Prošli jsme těžkou zkouškou, ale jsme pevnější než předtím. Teď se už od sebe

neodloučíme. Kam půjdeme, tacínku? Všude, kde nás bude zapotřebí.

Budeme pomáhat bratru Ostrému.

Jen se podívej, kolik jsme přinesli knih.

Lid po nich hladový.

Touží po knihách...

V nichž je poznání pravdy. Hledá světlo, které ho vyvede z tohoto

hrozného temna. Ale nestačí jen číst, planě mudrovat

a čekat, že poroba sama přestane.

Musíme jít mezi lid, burcovat ho a zažehnout v něm plamen

husického boje proti pánům.

Děte pruste kosy a kovejte cepy.

Nepřátel se nelekejte.

A na množství nehleďte.