Original subtitles

Hraje hudba.

Člověče, tak já koukám, že ti jako padají kalhoty.

Vždyť ty seš den ze dne hubenější.

Ty se divíš?

Vždyť už jsem neměl tři dny teplou v žici fůstek.

Když má člověk věčně hlad.

No právě tomu se divím. Vždyť se přece říká, že hlad je nejlepší.

A tuhletu pitomost, kdo vymyslel, ten jistě každej den pořádně obědval.

Hm, dneska, čeveče, dneska bych dal za oběd.

Nevím, co.

Ach, já taky nevím, co.

Nemohu si pomoci, ale dobré papáníčko, to je moje váše. Však je to taky na tobě

vidět.

Představ ty takovej, takovej...

Prima v obídek. Haló, haló, rádiožurnál Praha hlásí jídelní lístek pro pečlivé

hospodinky.

Snídají jako obyčejně. Dvě housky, máslo, jedno nebo dvě vajíčka, katal a

ovoce podle chutí. Podle chutí. Obě.

Polejevka hraková se smaženou houstičkou, vepřová nakmíně s ramborem,

palačíky s jahadovou zavařeninou, bílá káva.

Večer sezené nudle s tvarohem a máskem.

Zavři to, zavři to, já už to mám dost. Nebo do toho praždím.

Zadrž, satane.

Víš, že nám to ještě neplatí.

Nezaplatili jsme ani první splátku.

A vůbec.

Těším se, až se zase na nás věřitelé vrhnou. No, s Pánem Bohem. No, jestli se

vrhnou. Co na tom? To není poprvé ani naposled.

A já myslím, že teď dají pokoj, protože vědí, že už je to stejně marné.

Ať si.

Už poznali, že kde nic není, ani exekutor nebere. No a co by si taky

exekutor vzal v dnešní době u dvou věčných studentů?

Žádný věčný student.

Študuju filozofii jenom ze zoufalství. Jsem už doktor, inženýr, architekt.

No a já mám státní zkoušku ze šestí jazyku a vysokou školu obchodní. No a

proč to všechno, aby si jednou v nejlepším případě dostal místo školníka

na obecné škole. Ale v nejlepším případě. A já místo hlídače v městských

sadech. To jsou vyhlídky. Nejlepší vyhlídku, co mám, je támhle ta paníčka

dol v tom okně.

Taky tohle místo je zadane, vidíš?

Já kdybych měl peníze, tak si dám do novin inzerát.

Která dáma středních let opatří existenci inteligentovi pod

značkou věrná láska odměnou?

Ty bys se chtěl ho ženit?

Ano.

co radši poplavu s Nikodémem o Vánocích napříč Vltavou. Co mi zbývá, člověče, ty

máš aspoň naději, že se tě ujme ten tvůj stric Ciziny, ten automobilový král a

já?

No, týhletý naději už jsem se dávno vzdal.

Já jsem mu psal asi stokrát. Psal jsem mu mězně, jemně, vyčítavě,

ostře, sprostě.

Psal jsem mu o deset tisíc korun.

O pět tisíc, o tisíc, nakonec jsem mu psal o padesáti kašku a vůbec mi ani

neodpověděl. A to je hezký strýclověče, milionář a takovej Scott.

No já jsem mu taky ale napsal dopis, ten si tedy za rámeček nedá. Já jsem mu

napsal, aby se v tom svým mamonu, v těch milionech, aby se utopil. To jsi udělal

taky správně.

Teď ti ukážu kouzlo číslo dvě.

No počkej, počkej, až ti na to naše bytná přijde, že jí piješ mlíko. Ty si

to vypiješ.

Vypijem, v množném čísle.

Dali.

Dále, dále.

To by se mně tak líbilo, mladý pánové, místo aby se učili a konečně složili

zkoušky, celý den hrají na rádio.

Krmí se a spí zadarmo.

Myslíte, že chudá vdova peníze krade? Teč ale chci slyšet rozhodné slovo.

Zaplatíte mě i hned na halistostemní růžně, nebo ne? A když ne, tak do

dvanácti hodin, ať je byt prázdný, to vám povídám.

Tak dál těhujem.

Ale kam?

Tak prosím, vlastní synovec automobilového krále složí dneska svou

znavenou hlavu ke spánku někde.

Párku na lavečku.

Vážení pánové, přicházím k vám s nejlepšími úmysly.

To je od vás moc hezké. Vy už jsme mysleli, že nás jdete upomínat.

Ráčte se posadit? Děkuji. Prosím.

Pánové, já vás jdu skutečně upomínat, ale slušně.

Tak já vám něco řeknu, taky slušně.

Marně jste lezl do schodu, pane. Ráčte se podívat.

Jak ráčte vidět, byly by vaše upomínky úplně zbytečné.

Pánové, přicházím vyjednávat za všechny vaše věřitele.

Proč se vás, jak můžete znát všechny naše věřitele? My sami nevíme, kolik

jich je. Ale já to vím, pánové. Je jich vcelku 273, včetně vdovi,

která zastupuje jednoho věřitele již mrtvého. Tedy vaše schody jej přivedly

na onen svět. Byl tu celkem 960 krát. Co vy všecko nevíte.

Vím všechno, pánové, protože všichni vaše věřitelé se združili ve spolek a

mne pak zvolili svým předsedou. Tedy, pánové, zde je legitimace se zaplacenými

příspěvky, zde pak jsou účty a seznam všech věřitelů a prosím,

pány, aby mi laskavě zde podepsali, že dluhy uznávají. No, samozřejmě.

Nic se nebude podpisovat, pane. Zažte ven.

Prosím, radšte ven, nebo... To

jsou tři členové našeho výboru. Doufám, že pánové nebudou musít použít své síly,

aby vás donutili k podpisu.

Ne, prosím, prosím, my vám to milé rádi podepíšeme. No, prosím, prosím, radšte.

Tak, tady je, tady je, tady je Péro, prosím. Ten pán. Snad ne, nejlépe.

No ten pán, prosím.

No vidíte, pánové, že to šlo hladce a slušně.

Pánové, bylo mi velikou ctí, pokládám svoji dnešní návštěvu u vás za svůj

veliký úspěch.

Pardon,

pánové, bydlí zde pan Tommy Pickace?

Tomi, jseš tomu pánovi taky něco dlužen?

Dobře, máte tu čest s panem Fikejsem. Těší mě. Jsem notář a vykonavatelem

poslední vůle vašeho pana strýce, Františka Fikejse, který zemřel.

Co jste tu říkal?

Váš strýček, pan František Fikej, zemřel, prosím, a ustanovil vás dědice.

Strajíček z věčna. Já to věděl, já to věděl, že on tě má rád, já to věděl.

Já to věděl, já to věděl. Pánové, s tím stěhováním to byl jenom žert. Já jsem

vám chtěla dát vymalovat pokoj a proto jste museli prozatím ven.

Ale pánové, ale pánové, ale pánové. Najednou je děvče zvědový.

Ale musím vás upozornit, pane F.P. Casey.

Jste sice jmenován dědicem, ale skolečně s vaší jedinou sestřenicí.

Ty máš sestřenici člověča míjí, ani jednou nepumplí. Já jsem jaksi o tom

neslyšel, že jsi měl sestřenici.

Zůstavitel stanovil podmínku, že oba dědicové musí se státi manželi, aby se

mohli uvázat i v dědictví.

Leda, že by jeden z nich odmítl tuto podmínku splnit. V takovém případě

nabývá celého jmění strana druhá. Kdybych si nechtěl sestřenici vzít,

tak... Připadne celé dědictví jí. Řekni, že souhlasíš, ty se s ním můžeš dát za

co rozvíz.

Pardon? I na to je v závěti pamatováno, pánové, rozvod je vyloučen. Jak velké je

to dědictví, není dostup známo, no jisto je, že to bude hezkých pár milionů.

Miliony... dědictví...

Pozůstalost se bude projednávat i v místě posledního Neboštíkova pobytu. A

kde je to, prosím? Na riviéře, musíme tam všichni odcestovat.

Výborně, tak my si pojedeme na riviéru pro miliony.

A pro nevěstu nesmíte zapomínat. Ale prosím vás, jak se tam dostaneme bez

haléře? To ponechávám vašemu důvtipu.

Teď jdu navštivit vaší sestřenici, abych jí oznámil to, co vy již víte.

Aluško, jak můžeš být tak veselá? Je to přece tepeve rok, co umřel tvůj

poručník, můj drahý muž.

Já se cvičím, tetínko, abych se jednou samostatně uživila. Nebylo by toho

potřeby, kdyby tvůj strýc, automobilový král, nám odpověděl kladně alespoň na

jediné psaní, které jsme mu poslali.

Nechci čekat na někoho, až mi někdo něco dá.

Ale já čekám, já, já, já, tvoje studie stály peníze.

Jsem vykonavatelem poslední vůle vašeho zemřelého strýce, prosím. Automobilového

krále? Ano? Ty, Aluško, děťátko, pojď sem.

Mám ji jako vlastní, když se o ní její strýček tak málo staral.

Ale z dopisu, které jste posílali zvěčnělému panu Fikejsovi, měl jsem

dojem, že žijete v značném nedostatku a zatím...

Vy máte dům, jak vy máte. No, nedělejte si přílišných iluzií. Všechno není tak,

jak vypadá. Ostatně uznáte sám, že když má někdo tak bohatého tlíčka jako

Aluška... Sám se nemusí o nic starat, jo? Prosím? No, ne, že máte pravdu, jsem

myslel. No, chudáček, siroteček.

Pudinka, nemáte ti nikoho a celá podoba mého zemřelého muže nezdá se vám.

Máte pravdu, milostivá paní.

Kdyby nosila slečna ten plnovous, tak celý váš pan manžel, vážně.

Kdyby ještě žil můj drahý muž, nemuseli bychom se mi úbohé o nic starat. Tak

věci, slečno Aluško. Ve vašem strýci se před smrti přece jenom hnulo svědomí. A

ustanovil vás dědičkou, ovšem spolu s vaším bratrancem, panem Tomifikejsem.

Ovšem pod jednou podmínkou, dámy.

Jaká podmínka?

Jaký bratranec, prosím vás, co ten starý blázen zase provedl za nesmysl. No

nemohu vám pomoci, milostivá paní. Tady máte opis závětí. A z té se také

dozvíte, že musíte okamžitě se slečnou Aluškou odjíti na riviéru.

To je neslychané. Nemohu připustit, aby si Aluška vzala nějakého ničemu za muže.

To by můj drahý neboštík nebyl nikdy schválil.

Tedy jinými slovy vzdáváte se nároku na dědictví, že ano? A to zase ne, to zase

ne, my máme na ně právo. Jak to my?

Snad slečna Aluška. No když chcete tedy Aluška, ale stejně bude všetka starost o

její peníze ležet i na mě. A nemohu připustit, aby nějaký lehkomyslník mě

vystrčil na ulici a nakládal s Aluštěnými peněz jako se svými.

Pak by zde byla jediná pomoc.

Jak? Co pak? Totiž, kdyby se slečna Aluška snažila svým zevnějškem a

chováním udělat na ženícha ten nejhorší dojem. No, ale to... No, pak by snad

raději upustil od dědictví, než by se s vámi oženil. Je, my bychom vám byli do

smrti vděční.

Tedy prosím, pánové, tady je pět tisíc, ano?

A kdyby snad náhodou, pánové, jste potřebovali nějaké peníze, jen klidně

zatelegrafujte, vaši věřitelé jsou vám k službám.

To je zajímavé, jak se tak hodině může všechno změnit.

Stačí zpráva o dědictví, aby nás páni věřitelé zahrnuli s božíma penězí.

Jinus, jseš budoucí milionář. No jo, ale ze jakých podmín. Počkej, ukaž, ukaž,

ukaž. Mění budu zpravovat já, protože ty bys mohl ještě před svatbou ucuknout. Ty

bys měl pár grejcarů v kapse.

Tedy, pánové, já se vám poroučím, přeji vám šťastnou cestu a šťastný návrat.

Poklady. Poklady.

Tak my jedeme.

Z Vilsonova nadraží...

Áno, prosím, dámy, jsou tady už dva dny a je právě u nich návštěva.

No tak nám dejte ten nejlepší a ten nejnoblejší pokoj, který máte. Prosím.

Číslo 88, prosím. Knížecí zařízení.

Pneumatická pošta, telefon, vyhlídka na moře.

Opak, tobě se to lehko mluví. Ty se neženíš.

Ale já?

Chudák.

Chudák, milionář.

Já být na tvém místě... No jo, na mým místě. Právě protože nejsi na mým místě,

tak proto máš kuráž.

Ale víš co?

Prosím tě, podívej se nejdřív na ní sám, jak vypadá.

Já? No jo, udělej mi to. Podívej se a dáš mi znamenit tímhletím šátkem, jo?

Když ten cípek bude takhle málo vytažen, tak je klá...

A když bude ošklivá, tak naznamení smutko a klesklopíš, jo?

No tak pojď, pojď, pojď, to je dobrý nápas, šup!

Dej mě pokoj!

Aby takhle nějak vypadalo, to bylo hrozný.

Já to viděl. Já to viděl.

Čečeri, ty jsi říkal, že máš zkoušku ze šesti řečí.

No, mimo francouzštiny.

Tak ty jsi ji viděl.

Je hrozná, jo?

Příšerná. Ta holka ti je jak Neapol. Vidět a umřít.

Tak co budeme dělat, člověče? Co budeme dělat? Sebereme se a pojedeme domů. To

je vyloučená věc, prosím tě, kvůli žensky.

Já jsem viděl jednu ženskou, ta vypadala ještě hůř. Jo.

Jenomže tu stala svobodná potom. Tak pojďme. Odvahu, pí, pí a potom uvidíš,

no. Poslouchy, nemohli bychom jim nějak odstrašit, nebo... To se ti napadá, tu

neodstraší ani svěcená voda.

Tak co, pánové, viděli nevěstinku, viděli, pánové? Já myslím, že je to na

mě vidět, že se mi viděl, ne? A vy jste ji taky viděl? Ovšem, ovšem teď právě se

mi viděl. Tak se musíte napít. Tak, tak na vaše, na vaše zdraví, na vaše zdraví,

pánové.

Tak já vám něco řeknu, pánové. Ale já vím, já vím.

Nač bychom si kazili dnešní krásný den, ne?

Tak hlavu vzhůru, pane Pikejsi, to víte.

Nedá se nic dělat.

Závět je závět, pánové.

Poslejte mě, co napadá, co kdyby, co kdyby zahynula. Prosím tě, já bych si

nechtěl zabít, slověče.

No já, já, já, co děláte, koně. No tak.

Já jsem myslel, co kdyby,

co kdyby, řekněme, se mě dobrovolně vzdala. No.

Dostal bych pak ty prachy? No, no ovšem, že ano, přece v závěti vašeho zesnulého

pana strýce výslovně stojí.

Upustili jedna strana dobrovolně od snědku, připadá celý, mění straně druhé.

Ovšem, toho se, mládenče, nebojte. Ta vás vezme, takhle, všemi desiti uvidíte,

že ano.

A co kdybych si ji nějak zprotivil?

No, to nevím. To nevím, pánové, to nevím.

Co kdybych ze sebe udělal tuhletu nestvůru Long Neskou?

Člověk! To je nápad.

To je na... Poslouche, já se ti, já se ti tak nalíčím, že ta holka bude, bude,

bude proti mně úplná Greta Garbo.

To je ohromné, člověče, a já ti seženu potřebný věci a udělám z tebe takový

strašidlo, že budeš moct ven jenom po půl noci.

To je pávečný nápad, pánové, to je ohromné, věřte mi.

To tu ještě nebylo, to udělejte rozhodně, ale pánové, abychom

nezapomněli, musíte se jít představit dámám, nezapomenout je uvést.

Na čaj opáté, tak pánové, následanou na čají.

Co pak, co, co je?

Ale ano, ano, málem bych byl, vidíte, zapomněl na to, tak.

Takovou malinkatou zálohu, že ano.

Tak to máme jeden.

No, syn, tak to stačí, tak. A potom to vyučtujeme, že ano, tak na to.

To byl náhodou prým nápad s tím přestrojením.

No, vidíš?

A teď vypadáš páječně, krásně. No když se teď na tebe nebudou holky smát, tak

už nikdy.

Tak a teď se, to ti povídám, ať se tváříš hezky ušlechtilé a hezky

příjemně. Jdeme na námluvy. Šup!

Ten koňák mě můj pro jistotu sebou.

To jsem neviděl, to jsi kabrňák, takhle se polekáš, mladý dívky. Tedy já jsem

čekal hodně, ale tohle... Ale teď to je jenom první dojem, budeš vidět, ale

ovšem, a ten druhý už bude lepší, a při třetím si dáte huvičku.

To je hrozný, to je hrozný. Ale vzpamatuj se, dítě, to byl jenom ten

první dojem, ten druhý už bude lepší, a řiťonci tě chudák taky lek.

A já vím, ale...

No tak vidíš, no tak vidíš, a potom u muže na kráse nezáleží, jen když má

krásnou duši. Můj neboštěku, dej mu pábu věčnou slávu.

Taky nebyl žádný krasavec, ale za to mě tady nechal činžák jako hrad. No a tady

buď k němu hezky, milá, on si tě možná sám zprotiví a upeče.

A, podívej, tady se jedná jen o to, aby jsi se jí pořádně zrušklil, že jo?

Napí a jdeme, nezapomeň na věřitele a na miliony.

Pokaž to.

Rukulívám, tetínko. My se dosud neznáme. Jsem Tomi Fikejs a tohle je můj přítel

Říha. Rukulívám, milostivá paní. Pěkně vítám, pěkně vítám, pánové. A tohle je

pravděpodobně sestřenka Haluška.

Haluška. Haluška, těší mě.

A vy jste bratránek Fikejs? Vlastnoručně. Vítám vás. Ale přece si

nebudeme vykat. Tetínka dovolí, abychom si tíkali, ne?

ať děláš to umí. Milá mladá dáma, já už vidím, jak si k sobě ohromně hodíte.

Přišli jsme vlastně dámy pozvat na lenč. Smím prosit. Pardon, jsem zvyklá mít

muže tři kroky od těla.

Děkuji.

Já si řídím podle tetínky.

Neutloukla. Žádné máslo? Moje žena bude jíst pouze suchý chlíp. Po másle se

tloustne. Podívej se na mě.

To, pane, to si nenechám líbit.

Si to nenecháš líbit?

A pravděpodobně nechceš být mou ženou. Ale chce, víš, že chce, že chce, že

chce. Chci.

No jo, budeť by ne, mne takového veselého společníka.

Konečně myslím, že by bylo docela vhodné si o tom pohovořit, jak vy si vlastně

představujete manželství.

No bože, moje ženuška mne bude doprovázet každý večer do jiné hospódky,

tam udělám svých obvyklých deset nebo dvanáct plzeňských.

No, co?

Nikaušovi nebudu chodit. Do vašeho manželství budu mluvit taky trošku já

ostatně. Potom...

Počkejte, počkejte, nechte to teď, my vám potom podáme svoje podmínky.

Telefon, prosím. Děkuji vám.

Pardon. To je správnej vozek. Takovej si koupíme a přivezeš mi ho každej den v

poledne plnej škubánku.

Hm?

No? Připtalo, hročte?

Co to bylo?

Do mě spadnul valvan ze srdce.

hrozný člověk.

No ano, ano, ale má peníze. A z penězí je i ten největší neotesanec dost dobrý.

Ostatně ještě není nic ztraceno, on tebou taky nebyl příliš nadšen.

Věř mi, tetičko, nejraději bych tu maškaru shodila a šla to zklamání smejt

do moře.

Vyloučeno, nesmíš bez převleku ven.

Ostatně, já ti tady dám humory, aby ti nebylo smutno a půjdu tam k těm, aby jsi

nemyslel, že se jich bojí.

Ta jela.

To bylo krásný, to se ti povedlo.

Pro

šest

ran do hlavy. Říká se pro pětra.

V tomhle případě je to málo.

Jak to je možný?

Tak počkej, tak zaplatíme to přeci, ten útěh ty nevěsty stal za to. Potom...

Máš od ní na do smrti potoj. To je přeci stojí za to, ne?

To ne. Žure veše, voko veše.

Old trike, old trike.

No, právě mě říkala Aluška, jak byla nadšena svým ženichem.

Nadšena? Ano, ano, ano. A proč utekla?

No, protože jste nemohla... udržet smíchy, jaký je to báječný společník. No

a vám se Aluška taky asi strašně líbila, vidíte, páno? Jo, moc, moc.

On teď právě se chystá na ně napsat básen.

Touží strašlivě potom, jak než půjdou spolu životem.

A já zase chystám psát básně na vás. No dělejte hloupé vtipy, prosím vás. Raději

mě, řekněte, kde je notář, musím mu oznámit, že si Aluška již chystá výbavu.

Žádná proměna. Jestli dovolíte, tak já vás doprovodím a najdeme ho spolu. Ani

zdání. Tři kroky od těla.

Servus, Tommy.

Servus. Co to?

Snad se nechystáš jít člověče ven takhle bez převleku? No myslíš, že budu celý

den sedět tady v pokoji? Tak to tě nesmí ani napadnout, vyloučená věc.

Ještě štěstí, že nemáš nic pořádného na sebe.

Ale, ale, za to ty... Co to tady máš za skvrnu, Hone? Kde? To se musí vyčistit.

Ty kaloty dolů, ty kaloty dolů. To jsem si asi do něčeho sedl, ne? No jak pak by

ne? Tak sem daj mi to, prosím tě. Tak, tak.

Ukáž.

Vem si jiný kalhoty zatím, já ti to vyčistím, víš?

Počkej! Co děláš?

Otevři!

Otevři!

Pusť mě ven!

Pusť mě ven! Co to má znamenat?

No, že jsem si vypučil tvoje vycházkové šaty na odpoledne.

Až se vrátím, tak si tam zlatím hezky. Lehni.

Prospi se a nebo si něco čti, no.

Pst,

pst, ticho, co to děláš?

Měj přece trochu ohledu tady na ty noblhosty tady, jo?

Vyvádíš jako malý dítě.

Pardón, je zde jedno místečko volné pro mě?

Prosím. Děkuji.

Dneska máme velké horko, že ano?

Dneska.

No.

A sprcha je hned.

Slečna se neumí vůbec smát.

Není mi do smíchu.

Ale bydlíte zde v hotelu, že ano? Ale já vás ještě neviděl.

Já totiž zde nebydlím. Ne, ale váš hlas je mi nějaký

povědomý. Máte takový sympatický hlas.

Vy máte také sympatický hlas, ale...

Pane... Pan, pan, pan, pan, pan Pavelka z Prahy, prosím. Ano, já tady taky

nebydlím. Vy jste z Prahy? Ano. To je ale náhoda, že jsme se tak sešli, že

ano? No já nevím, jestli je to náhoda.

Já totiž věřím v osud.

Ano, já věřím, že dva lidé, kteří k sobě patří, se sejít musí. Asi tak, jako my

jsme se sešli.

Prosím vás, pošlete mi tu oranžádu tam ke stolu, ano?

Smím vás doprovodit.

Raději ne, až později.

Zdá se mi, že doufat smí...

Přání neskromné mít někoho, kdo žije pro mne. Mít

někoho, kdo by mi příšel svou lásku dát.

Nejkrásnější oči znám. Nejkrásnější oči znám. A ty oči

patří vám.

do jich zahledím, zdá se mi, že doufat smím.

A bez převleku.

No, jednou jenom počkej.

Ticho, já tady číhám na červotoče, ať mě ho nevyplašíš.

Tak vy jste si tedy vůbec nevšiml, zdali slečna odešla.

Radšte proměnout, milostivá, není přece mojí povinností hlídat hotelové hosty.

Haló, vy sám? Kde jste nechal svého znamenitého přítele? No to víte, mládež.

Tráví asi člíbánky někde s vaší velikrásnou slečnou neteří. To jistě ne.

A kdyby, to bych ji raději viděla zahrabanou v zemi.

www.hradeckralove.org

Konec.

Konec.

Děkujeme.

No tak, ale nedělejte to a přát se.

Nešklepte se tak, ale jděte.

No tak přestaňte, tak nezachytnu vaši podobu ani do večera.

Totičko, prosím!

Nic nechci slyšet!

Totičko, ale... Ticho! Jdi se hned o blici!

Rukulívám, jdeme vás pozvat na procházku.

Jaká to čest.

Rukulívám. Tři kroky. O těla.

Pane milostivá, my jsme vás přišli pozvat na vycházku. Musíme totiž oznámit

notáři, jak se dámy rozhodly. Jsme rozhodnuty.

Ano, souhlasím s tetínkou.

Jak prosím?

Souhlasím s tetínkou.

Poklona. No odsta. No nazdar. Tak prosím.

tak zbývá jen rozumně projednat detaily, aby náš svazek byl alespoň částečně

snesitelný. Souhlasím.

A my dva se uvidíme podle závěti nejen u stolu, ale tež i v

ložnici. Prosím, abyste se od této věci zbytečně nešířil. Je to nutné.

Tedy prosím, aby jsem se směla vzdálit. Všechno za mě tetíčka ujedná. A já si

naberu vaši tetíčku.

Mohu, díky.

který zaprvé navrhuji, aby v ložnici se vůbec nerozsvěcovalo, tedy úplná tma.

Prosím, souhlasím docela.

Ložnice se rozdělí španělskou stěnou.

Dva metry vysokou, tři metry dlouhou. Prosím. Abychom na sebe co nejméně

museli mluvit, bude vyřizovat naše záležitosti přítel Říha a vaše tetinka.

Já reklamuji pro sebe domácnost a kuchyni. Já si vyhražuji právo chemicky

proskoumat všechny nápoje a pokrmy, které půjdou na stůl, poněvadž otrávit

se nenecháme. Vy!

Tři kroky od těla.

No tak vidíte, jak jsme se krásně dohodli. Já už se těším, až si my

čtyři tak výjdeme na procházku. To bude krásná zábava.

Konec.

Tak.

No tak, jdem.

Mamá, já se topím!

Mamá!

Mamá!

Vlečno! Zapomněla jste jistý tej kopu!

Děkujeme.

Tak co?

Už je povšem. Ano, už je docela povšem.

Hudák, já ji hodil do vody jako kotě.

Už je ve svém pokoji.

Oni chudinku našli.

Ona vyplávala sama.

No jo, mrtvola vyplává vždycky za časama.

Jaká mrtvola, co blázníš? Ona se vyhrabala sama a teď se suší v pokoji.

Jo. No ona a jistou svojí tetínkou jsou vedle v pokoji. Ona žije. No všem. Ona

žije. To nežije, co blázníš? Počkej, co blázníš? Tak co blázníš? Tak počkej, no

tak! Halůška, žije.

Mě by si málem člověče uškrtil.

Zaplať pánbu, že žije. No, tak teda z toho se moc radovat nemusíš, poněvadž

víš, co to pro tebe znamená?

Zítra kousneš hezky do toho kyselého jablka, protože končí lhůt a závětí.

Tejkuž, a mně už je to všechno jedno.

Ale dneska se seberu a oslavím poslední večer zlaté svobody.

Tady musíš jít ve smokinku.

No, no, tak se seber a opatř si nějakej parádní smokink, pane sekretáři. Prosím,

pane šéfe, prosím, pokusím se.

Jeden z vašich hostů dal si vyžehlit smokin ke kryčemu Pižolově. Ano. A ten

našel ve smokinku přižehlený zašité pilky, jakých používají zločinci na

propilování mříží.

Haló, kdo tam?

Tady Burton.

Myslím, že jsme na stopě uprchlého zločince B-87.

Je v hotelu Majesty.

Výborně, Burton.

Prohlíte jeho pokoj a zavazadla.

Pošlu vám tři muže.

Nespušťte ho z očí. Dobře.

Komu patří ten smokyň? To je jedno pána z čísla pěta osmdesát.

Dobrá, ten já bych mládenečku potřeboval dnes večer, nešlo by to?

Ono by to šlo i ty, ale já ho potřebuji ráno o půl desátý.

Výborně, tak počkejte o půl desátý. Tady máte patnáct franků na reprezentaci a

ráno o půl desátý.

Nezapomeňte.

Božička, božička, božička, smadla to se.

Ach,

jej, jej, jej, jej, jej, to mě z toho rozbolela hlava.

Ježišmarja, Jozefe, dítě, přič on by tě byl nechal utopit? No nediv se mu,

tetínko, kdybyš opravdu tak vypadala, tak bych se už dávno byla sama utopila.

Prokletý milion, kdybych byla věděla, že je to spojeno s takovým rozčilováním,

tak jsem zůstala v Praze.

Proboha tě prosím, čemu se směješ ještě? Ale víšte, můj bratránek si myslí, že

jsem taková hloupá, že jsem ho už dávno neprokoukla. Neprokoukla jsi měla

prokouknout. Ale nic, Sedínku, jo, jenom tak.

Zůstaň jenom klidně ležet a za chvilku ti bude dobře. Bych měla aspoň aspirin,

holka drahá nebo něco. Já ti pro něj dojdu, jo? Tak jdi už, proboha tě

prosím.

Ti řeknu za patnáct, Franku je to prima smoking.

No a ten Krejčík povídal, že musí být v deset hodin zítra zpátky.

No a myslíš, že ta kravata, že?

No většinou, vždyť by si vypadal jako Paganini. Copak tě to napadá? No jo, ale

kde vzít ty, no?

Tak si

jít.

Vala, že jsi mi zabitý, nebo jsi šoslá?

On už je na to zařízený. Vala, co je?

No tak to je, to je, to je cizina. To je marmířka. Tak a teďka ještě trošičku

kolínský vodičky a bude ze mě malý lord.

Prosím pošete prášky proti bolení hlavy na číslo třicet tři, ano? Prosím.

Děkuji.

Kdyby jako něco, tak jsem hrděl. Ano.

Počkej, počkej.

Když ty půjdeš hrát, tak určitě prohraješ, protože ty máš takové ohromné

štěstí v lásce. Tak budeme hrát oba, ne? No vidíš, no tak oba. Hrátí.

Pánové chtějí hrát?

Mám neomilný systém ku rozbití banku za pouhých 50 franků.

Ukažte.

Neomilný prostředek, tisíckrát vyzkoušen, nikdy nesklamen. To bysme

mohli zkusit, když je to tak neomilné, jak on říká.

No, poslejte, když je to tak neomilné, proč tam nejdete sám a nerozbijete bank

sám? Já nesmím, mě už znají.

Potom já to, pánové, už nepotřebuji.

Nepotřebujete. A těch 50 franků potřebujete. Ty právě potřebují, pán.

No, ty.

Tak já půjdu a já začnu, jo? Ne, ne, já.

Já půjdu. Ne, prosím tě, ne. Já.

Ale já.

Já půjdu.

Já. Já tady zůstanu a ty poje, že ruku líbám.

To je náhoda.

Žádná náhoda.

Časem jsem, abych vás vyhledala. Já se totiž hrozně nudím. No, tak si myslela,

že snad... Nedovolím, abyste se nudila.

Dvě skleničky šampusu.

No tak.

Hraje hudba

A dámy a pánové, udělejte svoje hry.

Udělejte svoje hry, dámy a pánové.

Nic se nezapadá.

Nic se nezapadá.

Tohle je nový závodník, růžník.

Nový.

Hraje hudba

No ty, Tommy, nevidíš na mě nic?

Nevidím nic. No pak říkáš, že jsi dobrý psycholog, vidíš.

Já jsem, já jsem prohrál všecky naše peníze.

Ty jsi prohrál všecky naše peníze?

Je... Četeček!

Pojďte sem!

My jsme hráli podle vašeho systému a prohráli jsme všecko! Žečku prašivej!

Čecko! Ale pánové, nerozčílujte se. Ten systém je úplně správný. Co?

Výjimka potvrzuje pravidlo. Co to, kecaj? Kdybyste tak, pánové, ještě měli

50 franců. Tak co?

Tak...

To většinu máš aspoň na jednu visku, já mám takovou žízeň.

Prosím vás, mohl byste mě sundat klak?

Já jsem totiž před dvěmi hodinami rozpil herně bank a

peníze mám v kapce.

To tedy jo.

Vísky, prosím.

Sikrát!

A radšte platit?

Tajdle!

Tak a teďka my jdeme rozbít bank.

Co jsi tam hledala?

Ale tetínko, já jsem si chtěla jen trochu zahrát. A přitom prohrát naše

milionové dědictví. Co pak, kdyby tě bez převleku viděla a poznal? Ale kdepak, to

není tak chytrý.

Pojďme radši do herny, tetínko. Mně se dneska zdálo o sedmičce, třináctce a

jednadvacíce. Již tě vyhrajeme. A nic, nic, nikam nepůjeme, nikam.

A poslouchej.

Poslouchej, jaká čísla jsi říkala?

Sedmička, třináctka a jednadvacítka. No tak dobře, tak dobře, tak půjdeme. Ale

nezapomeň, že se neznáme a hlavně fikej s nás, nesmí vidět dohromady, rozumíš?

Poslouchej, mně se zdá, že máš nikoho jiného v hlavě, co?

Abych ti to nepřetrhla.

Medám se, mese, pedvoře?

Pedvořeme se, ředám.

Nic nejde dál.

Nic nejde dál.

Nic nejde dál.

Takhle. Je to půjčový červený.

Půjčový.

Půjčový.

Nic nejde dál?

Nic nejde dál?

Jsou to 18, růže, závodní pár.

A takhle, paní

a paní, děkujte.

Děkujte znovu.

Děkujte, paní a paní.

Děkujte, paní a paní.

Dobrý večer.

Vy nemáte zájem o hru?

O hru?

Vůbec ne, když vy jste zde.

Raději bych měl štěstí v lásce než ve hře.

Mě tedy na penězích vůbec nezáleží. Ačkoliv, abych se vám přiznal, jsem

chudý jako kostelní myš.

Opravdu?

Opravdu. Nemám ani fuka.

Představte si, pane, už půl milionu díhry a ten pán tady není. Ten asi ví,

co dělá. To bude nějaký veliký chytrák.

Zase červená. To už je milion. Já se zblázním.

Ten to tady jistě nakládá. Když to chce prohrát, ať to prohraje.

Komu to patří?

Co, Tommy, Tommy, Tommy, pojď sem, vyhráváš milion. Pojď sem, vyhráváš

milion. Pojď sem tady, tady.

Počkejte, teď nemůžete, teď už se hraje.

Nech si to.

Nech si ty.

Hlupáku jeden. Všem, já si to zas odnesu. On jako.

Ach, se mi z toho zamotala hlava.

Pojďte, budeme se trochu projít, ano?

Ano, ano, pojďte.

Konec.

Konec.

Co jste řekl tomu chudákovi, že odešel? Ale já jsem mu neřekl nic, ale koupil

jsem za posledních 50 franků tohleto místo. Stojí to místo za tolik?

Místo vedle vás stojí za milion.

Udělejte svoje hry.

Nic se nezapadá.

Nic se nezapadá.

A takhle.

To je nejlepší růže, který vzal.

Nejlepší.

Takhle, to je 160 franců.

Promiňte, to je Amadá, který se vzal. Takhle.

Představující, udělejte svoje hry.

Bože, to už je pozdě.

Já už musím domů.

Vážně, já už musím jít.

No. Puste mě.

Já vás pustím, až mi dovolíte, abych vás měl doprovodit. Přece nemůžete jít sama.

Půjdu s vámi k hotelu, ano? Ne, ne, toto nemůžete.

A, vy chcete, abych nevěděl, kde bydlíte. Ale já půjdu stejně za vámi.

Já totiž nebydlím daleko. Já bydlím tam.

Tak pojď.

Je mi to, že ti to nevadí, když tě v srdci mém jiná nahradí.

Líto je mi to a nedá mi to spát, že se tomu můžeš ještě smát.

To jsi mi, Marie, to dělat neměla, proč já si tě nedržel tři kroky od těla.

Dřív jsi, Marie, to byla jinačí.

Jak to přijde, že už moje srdce nestačí, že jsi mi náramek vrátila. Nic ti

neříkám, já lásce jen má milá těžko odvykám.

To smi Marie to dělat neměla, proč já si tě nedržel tři kroky od těla.

Pro mě a za mě já ti to

odpustím, stejně za chvíli přístav opustím.

Sotva. jen kotva řetězy napijala, jinýho si s honem vybrala.

To směj, Marie, to dělat neměla, proč já si tě nedržel tři kroky od těla.

Dřív si, Marie, to byla jinačí, jak to přijde, že ti už mé srdce nesnačí, že si

mě na ramek vrátila, nic ti neříkám, já vás se jen mám, milá, těžko odvykám.

To směj, Marie, to dělat neměla.

Proč já si tě nedržel tři kroky od těla?

Kam šlete, dáma? Asi nahoru, do pokoje.

Radšte za ní.

Prosím vás, jen žádný rámus. Já vám všechno řeknu, já hned zaznu.

Kluci, šťádat!

Ticho!

No vy přece nebydlíte tady v tomhle pelechu.

Vy mě klamete?

Ano, klamu vás. Ale vy mě také klamete.

Prokoukla jsem vaše přestrojení, které není jak mistrné.

Kdy vy jste mě neviděla přestrojeného?

Copak mě nepoznáváte? Což nevíte dosud, že Anuška a já jsme jedna a tatář osoba?

Dovolte. No, obždovali to mi.

No jo.

Jo, jo, jo, jo, jo.

Jenem zákonová zatýkám. Čo?

Víte, slečno, kdo to je?

Ano, pan Tomifikej z Prahy.

Má zlatá drá, slečinko. To je úprchlík z dňábělských ostrovů. Už tisíce jmen,

tisíce tváří. To je nějaký žert, ne? Pane, vám straší ve věži, ne?

Zul, ruce, zul!

Tak dovolte, dovolte, páne, přece to... Když sedu, ale... Tomik! A vy, slečinko,

musíte také s námi.

Prosím.

To je poslední.

Prosím vás, jak jste říkal, že se má sázet?

Když vám to nejde s tou černou, tak dejte na růž. Na růžu.

Víte, vším vínem, hrála jsem až do rána a všechno jsem prohrála. Teď přijdu jako

flamendr ke své ubohé alušce, vždyť ta už bude jistě vstávat. Ale kde pak péště

je doma spínka, jako andílek.

Až konečně jsem táčka dopadl, i s tou nebohou dívkou, která je jistě jeho

nevinnou obětí.

Z toho ale bude povýšení, pro mě i pro vás, mý vortne.

To je skvělý lov.

uprchlých z dňábelských ostrovů, muž tisíce podop a tisíce změn v našich

rukou. Přivejte toho letra.

Na zdraví.

A na to naše povíšení, pane komisáře.

Jak se tento krásný jmenujete?

Tomi Fikeis. Od narození, prosím, jsem z Prahy.

A proč pak jste se vlastně přestrojil?

Protože jste utekl z dňábelských ostrovů, kam jste byl odsouzen

doživotně. Co?

Pane komisaři, nechte těchhle vtipů.

Tady mi rozvažte ruce, já půjdu, odkud jsem přišel. Vcela správně, půjdete,

odkud jste přišel. Ano. Ano, na dňábelské ostrovy. Tento týden, kde

zmarze, je transport.

Teďka ale to přestává všechno. Ne, to teprve začíná.

Odveďte ho do celého a dejte mu kouly na nohy, aby nám neutekl.

Co?

Já nechci kouly, nechci se mi koulet.

Tak rychle, tak rychle.

Pustte mi na něj až půjdu k pozům.

Říkám, že je to prach.

Tracený balbor.

Prosím vás, zrcátko a řevínek.

No jo,

kdybych takhle přišel domů, tak si budeš jen napůvím, co myslet, kde jsem byl,

ne? Kam jste zašantročila jeho mrtvolu? Čím mrtvolu? To mýho, nezapírejte!

Háři, sami jste se pokoušeli odstranit moji Alušku a dnes v noci se vám to

podařilo. Moje uváhovečka, co jste s ní provedli? Vrahu, vrahu, vrahu, vrahu! A

vrah, kdo vrah? Kdo je u vás vrah? Kdo je u vás vrah?

Ale podívejme se.

Panečku, tak ten váš manžel byl přece jenom poklad. Tady. To je ohromný. No

panečku, tak vaše slečna Netes se vám ztratila.

To je malér právě teď v té době, když notář čeká rozhodnutí dědiců. To máte

smůlu, co?

Kdybych vám slečno všechno věřil, nikdy vám neuvěřím, že ten lotr z dňábelských

ostrovů je panem Fikejsem z Prahy.

Ale pane komisaři, byť... Vždyť je to můj ženík.

Kolik měl takových nevěst jako vy, ubohá, nešťastná oběti.

Pane komisaři, prosím, zavolíte moji tetičku paní Královou, ta vám všecko

dosvědčí. Číslo 753, pokoj 33, prosím.

Haló, pokoj 33, prosím.

Rostivá paní Králová?

Zde policajní komisar Monije. Radši jsem okamžitě přijít, abyste si odvedla

slečnu Alušku.

Jak? Ale to není možné.

Máte to spočítáno?

A všem, a všem, a všem. Tak vám řeknu, že vám něco chybí. Já jsem vás chtěl

zkoušet. A teď jděte brž, jděte, jděte, vidíte, že pospíchám do města. Ten obraz

byste tady neměla nechávat jenom tak. Podívejte, někdo se sem hloupá a

připraví vás oneboštíka po druhé a to by byla mnohem bolestnější ztráta.

Já bych vám to tady mohl za mírný poplatek hlídat třeba.

No, vy byste to ohlídal, vy jste ten pravý. Prosím vás, děte, vidíte, že

pospíchám do místa. Děte, děte, děte.

Dále.

Pan Říjak, telefonu, prosím.

Pardon, naschledanou.

Ano, ano, vy ne, támhle. Prosím vás, půjďte tak, laska, pomůžete mě něco

nést, ano?

A cice, tenhle obraz, ano?

To nám ještě kábel, to je aruška na komisařskou...

Vy jděte hodně za tím padouchem do jeho cely a oblečte mu toto poslední, jak

doufám, cestroji. Prosím.

A fotografujeme si ho.

Jakračte, slečno, do čekárny.

Musíme mít při této procedu řek list.

Prosím vás, pane vrátky, buďte tak laskav, zatelefonujte mi na

dopokoječíslu na číslo 33 a 88.

Ano. A vyzvíte laskavě panstvu, aby přišlo do jídelných poradě, ano? Prosím.

Pane notáři, víte, co se stalo? Co pak? Pesama si Tommy a Aluška jsou na

policii. Pojďte. Dojďte, prosím vás. Pojďte.

Tady je korpus delikty.

A já bych prosil půjductu v kabinetech, jo?

Víte, kdo to je?

Ano, to je to Miffy Case.

Ne, to uprchlík z dňábelského ostrova. Muž stíhaný zatikačem po celém světě.

Muž tisíce podob, tisíce tváří.

A takového lotra by si zbyla zala zamůžet.

To je justiční omyl, že ten kluk noupliže ani kuřetí a vůbec já ho mám

ráda. Nikdy, dokud poruží vám to nedovolím. Ale zapomínáte, paní Králová,

že se tím vlastně vzdáváte dědictví. Ano, vzdáváme. Hurrá, my jsme vyhráli,

my jsme vyhráli, hurrá, my jsme vyhráli. Páni dámy, mesena začíná,

páni dámy, mesena...

Promiňte, pancko, že se ptám, ale po kom vy jste vlastně měli dědit? Že vy se tak

ptáte, po tom Strejdovi přeci. Tak, po Strejčkovi. A znáte vy vůbec toho

Strejčka? No, neznám.

Já ho neznám. Tak stojí před vámi. Ne,

nejsem notářcem Strejca. Doufám, že budu ještě dlouhá léta živ. Tak z dědictví

nebude nic.

Tak to byste si vymyslel celou tu maskarádu.

Ano, abych se pomstil za všechno to obtěžování a ty hrubé dopisy, kterými

jste mě bombardovali.

Tak dědici jako nebude.

Dědici nebude.

Stejně by vám to dědictví nebylo nic platné, protože budete deportován zpět

na Ďábelské ostrovy.

Ale ne beze mě, já tě neopustím.

Taková láska se mně líbí. Škoda, že nejsem automobilovým králem, za kterého

jste mě považovali. To je jo škoda.

Moje automobilové království bohužel nenese miliony.

Protože moje automobily jsou jenom pro děti.

Tak, a když se máte tak rádi, tak si je hezky nechte, možná, že je ve vaší

domácnosti budete brzo potřebovat.

No, ale abych vás odměnil za lásku, která u vás zvítězila nad penězi,

prohlašuji to miho za společníka svého výnosného automobilového království.

A teď vy, pane komisaři, zanechte žertu a propuste toho mladého muže. To není

žádný žert.

Tu je korpus delikti, jímž je ten ničema usvědčen. Ale teď to není vůbec můj

smoking. Haló, haló, to je můj smoking.

To je váš smoking. Ano. A jak pak to dokážete, že to je váš smoking? Vždy tam

mám zašity pilky. Tak, zašité pilky tam máte. Ano. A proč pak jste tam zašíval

pilky? Na mřížky. Na mřížky. No držet!

Okamžitě bude deportován zpět na dňáberské ostrovi. Tady máte na cestu

kouly. Děkuji určitě.

A já vlastně přišel hlásit krádež a oni mě líznou. To jsou poměrné.

A my s dědictvím ostrou háme kolečka. No vy máte přece dům. Vy

máte dům? Ona má dům.

A já pořád, proč jste mě byla taková sympatická?