Original subtitles

Dobré ráno, vážení přátelé. A hezky rázně vykročíme. Levá, pravá. Levá,

pravá. Tak.

A natočíme se doprava. Tak.

A zastavíme.

Mírně pokročíme kolenou.

Předpažíme. A hluboký záklon.

No nebojte se pořádně. Vidíte, že to jde. A výdrl.

Jen nebyt líný. A kdo chce, může si to s námi zopakovat.

Jo, pánové, tak tohle bylo poslední.

Šťasten věru nebývá, ten, kdo žije bez pilu.

Jozefe, nezapomeň si pat s lepičkám. Ano.

Vendo, prosím tě, nemlať Jozefa.

A dávej, prosím. Ano, mami.

Růžo, prosím tě, ty hlídej Josefa a Vendu a krop za hrádku. Václav,

hlídej děti, dávej na ně pozor. A nejdřív snězte tu svíčkovou. A dávejte

pozor na babičku, ať nekouří v posteli.

Mami, kufr! Vidíte, co děláte?

Hlavně na nic nezapomeňte.

A babička furt hulí.

Nebojte se, pane Jaroslave.

Vašemu Ferdáčkovi nebude chybět vůbec nic.

Já se vám tady už o něj postaram.

Já to tam stejně moc dlouho nevydržím, paní Pimpárová.

Jo, a kdyby se mu moc týskalo, nezapomeňte mu pískat tuhle. To víte, že

zapískám.

Už musíme jít, paní Maruško.

Já vím, Lvorko.

To seš ty?

Co tady děláš?

Nic, Jiří.

Já jenom že už odjíždím.

Fajn, tak se tam měj.

Tohle přece pro vás není žádná konkurence, paní Maruš.

Až se vrátíte, pojedeme na to turné do Bulharska.

A tam to rozsvítíme.

Spoléhám na tebe, nesvadbo.

Spolehněte se.

Musíš to tu všechno zvládnout. Zvládnu, soudruhu řediteli. A kdybys musel, nedej

bože. Ano.

Něco rozhodnout. Ano. Pro boha, nerozhoduj to.

Nerozhodnu. Zavolej mi. Ano, zavolám.

Soudruhu řediteli.

To je pro mě? Ano, pro vás.

Co já s tím?

To máte na zpáteční cestu soudruhu řediteli.

Soudruzi. Vy mi tak věříte?

Prosím, soudruhu generální.

Jenom na nádraží. Dál už musím sát.

Tak čau.

Ahoj. Ale čudlo, nechceš si to ještě rozmyslet? Já na ty sástce zas tak

netrvám. Ale když se vsadil, tak a jde.

Pánové, za měsící to povíme.

Čau.

Tak

buď

tady hodnej, Lukáši, jo? No, to víš, že jo.

Ahoj. Neboj se, krá, já ti ho tu pohlídám.

Ahoj, Bobíku.

Až tam dorazíš, tak mi zavolej. Pa.

Tak co, jaký to tu bylo?

Ani se neptej.

Dáma stý pan Havránek. A, tak my bydlíme spolu.

Já jsem Havránek.

Mně říkají čudla. A klidně mi tykejte, jestli vám to nevadí.

Nevadí, já jsem na to ze schůzy zvyklý.

Já bych prosil samostatný pokoj. Ne, to není možné, nezlobte se.

Prosím? Ale já mám proto velmi vážný důvod. To by mohl říct každej, ne?

Hlavně dělej to, co ti přikáže pan primář. A Kristýnko, prosím tě, chlapi,

chlapi si drž pěkně o těla, rozumíš? Ano. Tože, chlapi, slyšíš mě? Sakra, vy

tu ale máte výsledky.

To není pacientka, to je nová sestřička.

Vy nímáš mě vůbec? Ano, mami, nejsem malá. No jo, tak ahoj. Ahoj.

Pěkné vysvětšení, opravdu moc pěkné.

A co vás přivedlo k nám?

Víte, když já bych chtěla pomáhat obezným lidem. To já také.

I když jsem původně pomýšlel na dráhu kardiochirurga jako kolega profesor

Barnard. Ale potom jsem zasvětil svůj život obezitě.

Ovšem musím vám přiznat, že máme celou řadu odpůrců a pochybovačů.

A to i na nejvyšších místech, prosím. Především od té doby, co tu přibrala dvě

kila manželka pana ministre.

Ale ducháčku, prosím vás.

To je pan ducháček.

On to tak nemyslí.

Ale je to dobrá duše.

Našeho ústavu.

Aha.

Někteří máte dietu přísnější, jiní třeba dvě víc.

Takže je moc důležité, abyste si nepřesedávali a seděli jste vždycky tak,

jak jsme vás posadili nyní, ano?

Před sebou máte lázeňský řád.

Rád bych upozornil pány, že navštěvy na dámském batře jsou zakázány. A na

pánském také.

Zvlášť si prostudujte brožurku. Brožurku?

Tedy, chci říct si knihu.

Můj přítel hlad, jejímž autorem je tady pan primář.

Jsme tady v dobrých rukách, že?

No, to je dobře.

Léčba je tu založena na přísně vědeckých základech.

Kdo by chtěl šidit, šidí především sám sebe.

Podívejte se.

Náš cíl je společný.

I když se vám léčebné postupy nemusí vždy líbit, bude se vám zdát, že

nemůže být hůř.

Ale může.

Věřte nám, kteří to tu vedeme.

No, nemáme tu hříže ani zámky.

Ale dobře vám radím, neopouštějte areál.

Tady máte všechno, co potřebujete k rětnímu režimu. Prosím, já jsem se chtěl

zeptat, jestli bych nemohl bydlet sám.

Vyloučeno. Tady je řád.

který platí pro všechny stejně.

Když tu chcete žít, musíte se podrobit.

Jo, ještě taková záležitost.

Musíte si zvolit jednoho zástupce, který bude takovým prostředníkem mezi pacienty

a vedením.

Já navrhuji tady soudra ředitele Havránka. Souhlasíte?

No. Já nesouhlasím.

Já jsem sem přijel hubnout a ne dělat funkce. No tak řediteli, buďte

kolegiální. Někdo to dělat musí. No jistě, ať to dělá direktor.

Nebojte se, je to jen formální. Tomu nerozumím.

Tak proč to je, když je to jenom formální?

Formální to je, dokud nejsou připomínky.

Kdyby se náhodou vyskytly, je dobré je neformálně řešit. Víte, mladíku?

No, takže diskuze proběhla a kde je prosoudová havránka?

Ne, vy nemusíte.

Děkuji vám. To je všechno.

Já vám děkuji za projevenou hudbě. Prosím o chvilku pozornosti.

Všichni, kteří se chcete podílet na kulturním životě naší léčebny, tu prosím

vás chvilku zůstaňte.

Připravujeme večírek. Pod heslem bavíme se sami.

Tak to vidíte.

Kultura potřebuje nás, statečné lidi.

Milostivá paní.

S čím si to hrajete, příteli?

Jo, vy se vážíte, tak se zvažte.

Tak jsme tady, Ferdo.

A odkud pak jste vy, pane Sládek?

Zedmirová. Tak pánové, tady máte každý svůj průkaz a do něho si nechávejte

zapisovat všechny procedury.

Ale, ale, ale, co pak je toto?

To ještě jsou zásoby z domova. Do večeře je daleko, tak... To tu vidíme neradi.

Dejte to sem, než to někdo objeví.

No, nemáte tu už nikde nic?

Ale... No moment!

Přeci mi nemůžete vzít jídlo.

Myslete na svou léčbu, člověče.

Jinak tu už nic není.

Jo, a kdybyste něco potřebovali, tak se obraťte na mne. Jmenuji se Ducháč, ale

říkají mi Ducháček. No já, kdybyste mi mohl zařídit samostatný pokoj, to

ne.

Co se vám na mě nelíbí?

Smrdím nebo co?

Víte, já v noci trošku chrápu.

Trošku moc.

To nevadí.

Já byl na vojně taky sedným. Ten chrápal jako když kluče bubeník.

Chcete kouslo?

Děkuju.

Víte, vladový člověk není vždy schopen uvažovat bezprávných souvislostek. A o

toho jste tady vy. A kdyby se vyskytl nějaký problém, tak ho prostě v klidu a

bezemocí vyřešíte. Ano, ano. No a kdyby se jim něco nezdálo, tak prostě přijďte

za mnou. Ano, rozumím. U nás v spodniku na to mám nějakýho nesvabíku. Já jsem

věděl, že vy jako řídící pracovník to pochopíte.

Ano.

Já mám operu taky moc ráda.

Opravdu moc.

Tady bude ten Kristýr.

Ne. Ale ječí, jako kdyby už ho měla, viď?

A prosím po večerce na pokojích nespívat, ano?

Vy dost kouříte, že?

Vám to vadí? U mě na poradách se kouřit nesmí.

Když si někdo zapálí, tak udělám tohle.

No.

Tak.

To je dobrý.

To děláte i řediteli?

Ředitele jsem já.

Ale jednou jsem to udělal náměstníkovi ministra, nemělo to úspěch.

Spevnili nám plán. To chápu.

Sestro, diazepam!

Pane! Pane!

Pane! Co? Co?

Prstvíčkova! Co chcete?

Pardon, promiňte, já jsem asi trochu zachrávite.

Nezlobte se, teď už to bude lepší.

Stačí jenom zamlaskat, jo?

Já vím, já vím. No tak mu zamlaskejte, no.

Mlaskat.

A víte, že jsem slyšel, že se tu léčí hlavně tancem a vínem?

Tak už platí, redukční diet...

Huven. Tak to teda ne.

Studený vzduch na hlasivky to.

Hej se, co je tady za touzdí?

No my, pane kolego, my.

Kam běžíte?

Tam je koliba.

Zakázaný místo.

Tam nesmíme.

Nesmíme? Tady je snad zakázaný všechno. Všechno ne.

Uvnitř můžete běhat jak chcete.

Furt do kolečka.

Jako blbci, že jo?

Promiňte.

Mně se udělaly mřitky před očima.

Už jsou pryč.

To nevadí.

Oni se vrátí.

Myslíte ty mřitky?

Myslím ti ptáci, že se vrátí.

Ježiš.

Co to máte?

Ten jsem koupil od pana Ducháčka. Za tři koruny.

A víte, že mi nechtěl věřit, že to nechci pro sebe?

Ale když já mám ty ptáčky tak rád.

Já mám s ptáčkům taky hezký vztah, ale doma ho jaksi nemůžu projevit.

To já dokonce vlastním moc hezkého kanára. Ferda mu říkám.

Sousedka se mi teď o něj stará. Vy žijete sám? Ne, s Ferdou přece. Už pět

let.

Já žiju s Vendou už patnáct.

Pořinko, máš tam jednu masáž?

Ano, děkuju.

Ne, ne, ono je hluchoněmavý.

Cože?

Jdu na břicho, to můžu porádat.

Nepolevovat, udržovat otáčky, udržovat otáčky. Proč to zvoní?

To je už konec?

Zvonky zvoní vždycky, když polevíte v nastaveném tempu. To je patent pana

primáře. Prosím vás, můžu si jít zavolat? Ne, vyloučeno. Když já musím,

vedení podniku jedná o zakázce v zájmu celé RVHP, rozumíte?

RVHP? No. No tak. No děkuji.

Ne!

Ne!

Ne!

Hlavně jim připomeňte, že jde o investici čtyři a půl milionů. Nesete

broské, cože?

Jestli nechcete broskést.

Ano, jistě.

A milion dá Praha.

Ale tři a půl milionu máme na ceku my.

Tři minuty stojí čtrnáct korun sedmdesát halířů.

Jistě. Toho vezme bez rezerv.

Tohle to přišel? Měl svatba?

Dobře. Řekne tebu, že na něj spoléhám.

A já se ještě ozvu.

Bojujte dál! Čest!

To máme rovný dvacet korun.

Jo, a třináct devadesát za broskev.

Jakou broskev?

Dobrou chuť. Dobrou chuť.

Vy máte N8?

Jo. Já nevím, co je N8.

Kde jste seděl včera? Tam.

No tak nedělejte problémy, člověče.

Přátelé, náš večírek s názvem Bavíme se sami se blíží.

Víte, je to velmi zábavné, ale musí každý z vás něco do společného veselí

přidat. No, tak kdo se přihlásí?

No tak se nestyďte, takhle bychom se moc nepobavili.

Hraje tu třeba někdo na kytaru?

Tady, mladej.

Víte, já hraju spíš punk rock a tak.

Aha, no to nevadí.

Aspoň to bude kontrapunkt k operní arii. Tam bude i opera.

No jistě.

Opera bude.

Ale jenom chvilinku.

Taky jste ředitel, to teda nevím, ale... Práskač, to jste slušný. Já jsem chtěl

jenom poradit.

A vy hned Práskač.

Jo, helejte, tady pan řídící umí bezvadný kouzlo s cigaretou.

Ano?

No to je výborné.

Tak soudruh ředitel je vlastně kouzelník. Ale prosím vás, já to kouzlo

dělám jenom na poradách.

Ale to nevadí. Co je dobré pro porady, je dobré i pro večírky. Ne?

Jdu tady, Mariaš.

Tady.

Tady.

Tak a změříme si tep.

Jo, a kdo napočítá víc jak 20 za 10 vteřin, tak nemusí dál cvičit.

A my ostatní cvičíme.

Chutná, co?

Chutná!

Podám vám to.

Víte, mně vždycky říkali, že lázne, to je něco robl, kolonáda,

oplaty a tak dál.

Taky říkali, že to stojí fůru prachu.

Jenom to poslední souhlasí. To je pravda.

Schovejte se.

No tak dělej. No tam, tam. Duchačko, jste tam? Odevřete.

Už jdu?

Ano.

Ducháčko, prosím vás, pojďte se mnou. Teď hned? Ano, ano, ano.

Sládek, žádný hluposti. Tak pojďte.

Ano.

A co pak, co pak?

Nespokojenost s dosavadními výsledky.

Nějaké stížnosti od nehubnoucích pacientů.

Prostě nepříznivé hodnocení na ministerstvu.

Ježišmarja.

Ducháčku.

Tady musí být výsledky, jinak bude zle i s vámi.

I s námi?

S vámi.

Ale já si myslím, že nebude, pane primáři. Tyhle navrhovaných změny, ty už

tady byli tolikrát a vždycky jsme znovu vykročili, že jo?

Sestro, dohlédněte, prosím, aby pacienti prostudovali mou knihu Můj přítel hlad.

Já se spolehám.

Tak. Tak co pak dnes vaříme?

Polevku, kaši a jedno hubky s knedrotem.

Stačí jedno hubky.

Ale podle jídelníčku by mělo... Alech, tenhle turnus musí shubnout za každou

cenu!

A co pak tak najednou?

Sládek.

Ty bezkarakterní prase!

Tohle bude mazlý.

Kde je ten sládek, herkat?

Když se řekne ve dvě, tak ve dvě.

Teď máme volný celý odpoledne. Já ne, já musím půl čtvrté volat.

Tak zavoláte zejtra, no.

No to jo, a podělají to tam beze mě všechno.

Tak co, kdo vynáší?

Kde jste, krucinál?

Co je, kde bych byl? Tady?

Sedíme tu jak pitomci už půl hodiny. To je jako kdybyste přišel na gremiálku o

třicet minut později. Co to je gremiálka, to nevím, ale domluvili jsme

si mariašné. Ale v dvě, ve dvě.

Proč tak křičíte, říďo?

Protože mám hlad.

Víne. Já taky, ale já to vydržím.

A hergot, ten hlad ale se mnou dělá věci.

Můžu? Pánové, chtěla jsem vám jenom říct, že v 18 hodin se ve společenské

místnosti promítá film. Ano?

No dobře, ale když je večeře v 17.45 a kino v 6, tak to asi těžko stihne, ne?

Nebojte se, stihnete to určitě.

S čím si to hrajete?

Jo, s kartama, tak si hrajte.

Tak, přátelé, a můžeme do kina.

To je fat.

Na noc se člověk nemá přežívat.

Pane Jaroslave, nekručí vám břiše?

Já už se na to nemůžu dívat.

Jarošku, zůstaňte tady.

Říkal jsem vám, že filmy, ve kterých se konzumuje jídlo, tu nechci.

Posledně to bylo o těch trosečníkách. Tam se vůbec nejedlo a taky z tebe

vynadal. Ale za to se tam o jídle pořád mluvilo.

Krásně velký ruce, pane Jaroslave.

To se mi asi potí z hladu, paní Ruženko.

Už jsme z nejhoršího venku, pane primáři. Hele, sex.

A

tohleto,

to má být jako snídaně, jo, nebo?

Hele ne, tohle je jídlo na celý den.

Při odlehčovacích dnech budete dostávat vždycky jenom zeleninu a ovoce. Já

nemůžu papriky ani vidět. Já zase nesnáším rajčata. Můžu si to s váma

vyměnit.

Ale nesněste si všechno hned.

Nechte si něco na oběd i na večer.

Ježišmarja. Měkte to!

Nechcete si vyměnit to malé rajče za malou papriku?

Ale jo, můžu.

Samozřejmě že ne.

Kdo to takhle rozhodl? Beze mě.

Ne svatba?

Dejte mi ho.

No jak to, že tam není?

Až tam bude, já si ho podám.

Vidíte mu to.

Prosím, jako mi tu ná vaří?

Ano, tak dobře mi tu varí.

Co to tam vyvádíte, člověče?

Rozbijím pecky, pane primáři.

Víte, kolik mají za jadérka kalorii?

Ježišmarja. My tady nejsme žádný vyživovací ústav.

To ne.

S

čím

jste tady tak hastitě hrajete?

Jo, s peckama. Tak si hrajte.

Co se to tady děje?

Nechte je.

Jsou chvíle, kdy člověk přestává myslet na svou důstojnost. To je tady běžné při

odlehčovacích dní.

Co je to tady?

Nic.

Jsou druhu řediteli?

Co?

Já neklouk. Ale měl jste mě včas upozornit, že začínají louskat. To se mi

nelíbí. Já myslel, že jsem tu proto, abych vám plumočil, co se nelíbí

pacientům. A i soudruh nesvadba to tak... Mě nezajímá, co máte domluveno s

vaším nesvadbou. Tady to vždycky fungovalo takhle.

Proč myslíte, že začaly tlout stýpecky?

Mají hlad.

Brzy přijdete na to, že hlad probouzí v lidech skrytou agresivitu, která se může

obrátit i proti nám. Ježišmar. I proti celému léčebnému systému.

Já to chápu.

Já to louskání příště uhlídám.

Tady si už nikdo ani nelouskne.

Víte, Růženko, stejně mám dojem, že tlustý člověk je mezi ostatními lidmi

stále tak nějak sám.

Ale děte, vy takovej, takovej chlap.

Ale, jaký pak chlap?

Vždyť já naposledy cvičil před třiceti lety, když jsem byl ještě malej a

hubenej, to bylo na Spartakiádě, s takovejdlema krychlema.

Ale na strahově jsem mu jednou zakopnul, upadl jsem a narušil plíták cvičení

mladšího žadstva.

I pan prezident si toho přivšel.

Tělocvikář na mě zanevřel a já ztratil osport zájem.

Pak běžíme dámy a házíme vždy, házíme tak, že taky a pořád v

pohybu. V ropotřivě cvičí.

Ten si svali ničí.

Ovala vizuna, hele, ona s ním dala, viď? Ty se to mluví, ne? Tak čitej, pohybu!

Co to děláte?

Snad není pravda tohle.

Že je v ženských tolik nenávisti, jsem teda netušil, dámy.

Děkuju vám.

Za co? Já mám rádi, když se lidi ponižujou. To je všechno.

Jenomže oni mají hlad.

Ale to já taky.

A co takhle slahvinka? Nebyla by nějaká?

Ježišmarja. Copak?

Přednáška.

Tak to neberte tak vážně snad.

Ale pan primář to s váma myslí dobře.

Ale myslí dobře. Pojďte.

Promiňte, pane primáři.

Kde jsou všichni? Jak to, že nikdo nepřišel na přednášku?

Dobrý den. Já to nechápu.

Když se všichni tak těšili.

Já si myslím, že chyba je v tom, že ta přednáška byla dobrovolná. Jak to prosím

vás vypadáte?

Jsme si právě, no.

Pane primáři, na to se musí úplně jinak.

Přeložte přednášku na jindy a já už to zařídím.

Samozpráva má větší příděly.

Co tohle má znamenat?

Já chci něco extra, nebo co? To mám zubnout. Já chci za svoje peníze

priměraně malou porci.

Promiňte, tohle patří jinam.

Já se radši držem hubu a rozdělit se.

Sestři, odneste to, prosím vás.

Já už nebudu.

Já jsem český mládenec, poprvé jsem vlázní.

Po vepřový skredlíke moje srdce vlázní.

Poslyšte, příteli, to je výborné.

No to byste mohl recitovat na našem večírku, bavíme se sami. To jste napsal

sám? To jsem vymyslel, už nevím, jak to bylo.

Alež jsi se to teď řekl.

A když jsem to hned zapomněl.

Tak si to hned zapište.

My vám zatím pomůžeme. Přátelé, prosím vás, kdo si pamatuje, jak to řekl tady

pan Sládek?

Něco o knedykách.

Ano. A bylo tam zelí, že já? Výborně. A vepřová, to je jasný. No dobře, ale jak

byly ty verše? Zadní verše tam nebyly, to bych si pamatoval. Tak to vidíte.

Prosím vás, až vás příště něco napadne, tak si to hned zapište, ještě než to

vůbec vyslovíte, ano?

Dobrou chuť.

Kam to běžíte? Pojďte, něco vám ukážu.

Takové malé překvapení.

Dneska jste to na mě loudil.

Já?

Pojďte.

To je skvělý.

Kde jste k tomu přišla?

To pan Ducháček.

To muselo být mastní, co?

Tak na zdraví.

A na tykání. Já jsem nějakej čudla.

Víte co?

Dejte mi průkaz.

No, musím to tam zapsat. Copak? To pusu? Ale ne, že jsi byl běhat přece. Aha.

Ještě si mi neřek, proč jsi vlastně tady.

Tak zřejmě kvůli tomu, že jsi mě pozvala na lahvinku, ne?

Ale já myslím jako vůbec.

Vždyť ty nejsi tak, tak moc tlustej.

To byla taková sáska, víš.

Jsem se vsadil s kamarádem, že když zhubnu o pět kilo, tak on bude muset jít

na fotbal. On ho nenávidí.

A když nezhubneš?

No tak, budu muset jít na operu, no.

Azoré, stikni!

Kdo to má poslouchat?

Snad to pode mnou nerupne.

Jednou jsem byl u klienta a rozset jsem mu křeslo.

Vy jste právní?

Kdepak, já dělám v pojišťovně. On měl to křeslo stejně už nějak nakřápnuté, víte.

Zrovna mi u psa združené pojištění domácnosti a nechtěl to křeslo zaplatit.

Pane Jaroslave, já jsem kdysi trochu pingala tenis, nechtěl byste to se mnou

zkusit? S váma bych to chtěl zkusit moc rád.

ale musela byste mít se mnou hroznou trpělivost.

No, to já bych měla.

Přestří!

Nepřišel mi nějakej dopis!

Ne, dneska nic!

A nepřepínejte se tolik!

Já vím!

Pocitivě a zkázní!

Běhá jenom blázní.

Potrávy, asfaltu, užiješ se k infarktu.

Co to děláte?

Na to nemáte právo.

Šlapejte, šlapejte, nebo vám zadzvoní zvonečky a bude zlé.

Pane Jaroslav, proč to šidíte?

Tady se všechno musí dělat pořádně, jinak se nedostaví výsledky. A proč jste

chodíte na přednášky?

Ale já bych nechal jen jedno.

Ono již taky víc nebylo.

A i ta jedna se nekonala pro slabou účast, víte?

Doufám, že přijdete v náhradním termínu. Bude to pouští. Já nevím. Je to přece

nepovinné. Aha.

Ale přesto si podívám rád. Opravdu rád.

To rád slyším.

Člověku předepíšou něco, co potlačuje chuť k jídlu, ale potom má zácpu.

Tak vám předepíšou projímadlo, ale to se asi jde

nevyspí, tak berete prášky na spaní. Ale potich je člověk jako praštěnej, proto

dostanete něco na pozbuzení, ale to zas bohužel pozbuzuje chuť k jídlu.

A tak radši neberu nic.

Pane Jaroslave, musíte se taky dívat na balónek.

Když já se radši, Růženko, dívám na vás.

Přátelé, přátelé, já jsem vám chtěla připomenout, prosím vás nezapomeňte, ten

večírek bavíme se sami, je už dnes večer, ano?

Takže, co si sami uděláme, to máme, pane Čudlo.

Zahrajete nám tedy něco?

Nic to na večírek?

Bych šel radši do ty koliby, že jo?

Normálně by mě tam odvézli volhou a ještě hosti.

Helejte, pane řídící, my jsme tady normální lidi. A v hladu jsme si všichni

rovni. Tak nashledanou večer, pánové!

Měl jsem myšku tanečnici, tancovala po

světnici, byla černá i...

A to celý, jako ta estráda, jak dlouho to bude?

Estráda?

No, ten program, jako, jak dlouho to bude trvat?

To, asi tak dvě hodiny, myslím.

Proč se ptáte?

Že bych se třeba přišla podívat, až se mi udělá dobře.

Až to nakonec.

No, já ale zpívám hned na začátku. Jo?

No, to je škoda, že jo?

Ale, ale, příteli!

Co to tady skotačíte?

Pane reducháč, já tady s proměnutím vysim.

Nemůžu byste mě dostat z této nevhodné pozice?

On se pod mnou propadl žebřík. Tak já nevím, jestli mám tuto událost hlásit

panu primáři, ne?

To ne, to ne.

Nebo až potom. Ne, ne.

Tak co s tím uděláme?

Já nevím.

Nejdřív měsak sundáme, ne?

Problém je totiž v tom, že i kdybych to nehlásil, tak to sklo, to se nedá

přehlídnout. A nešlo by to nějak opravit?

To nepřikází pouvahu.

Počkejte, něco mě napadlo. Výborně. Ale bude to stát nějaký peníze,

víte? Ale ne pro mě, přirozeně. Ne pro mě.

Ale hleďte, sklenář, vedoucí kovomatů a lakírník.

Víte, jak to chodí. No jo.

Víš, v tom žijeme. Ano.

Když jednomu šoupnete stovku.

Stovku? No, stovku.

Oni jsou tři, že jo?

Teďko materiál, jitka.

Helejte, čtyrystovky by to spravili.

Teda, jestli se vám to nezdá moc. No zdá, čtyrysta, jo.

A nějaké potvrzení o zaplacení škody byste mi

nemohl dát asi, že jo?

To nemohl, to ne.

Abyste mi rozuměl.

Združené pojištění domácnosti zahrnuje i odpovědnost za škody příslušníků

domácnosti mimo provoz, třeba při výkonu práce nebo... Víte, vy jste spíš

zrelej na životní pojistku.

Tak jsem tady. Je.

Vy jste tady.

Já jsem se nestačila.

Ty jsou krásný. Kde jste, seznám.

Ale jsou to nejlepší květiny mého života.

Tak vám děkuju.

Kam jdete?

Nikam.

Jsem skončila.

Odjíždím. A teď v noci?

I hned.

Ztrácím hlas.

Já dobře vím, že tu ztrácím hlas.

To nepočkáte ani do rána?

Ne.

Zítra ráno už budu u svého laryngologa. Tím, jak humnu, ztrácím hlas. Ježiši

Kriste. Za čtrnáct dní má mi turné.

Já nemám rád, když mě někdo na poradách kouří. Tak... Já mu vždycky řeknu, aby

jako nekouřil.

Zapalte si někdo a já vám to ukážu.

Tady. To bude.

Soudruhu náměstku, tady je nekuřácké pracoviště.

Dejte mi to sem.

Kdo to tady kouří?

Čudla.

Dejte mi to.

Ale soudruhu primáři, to je takové veselé kouzlo.

Napratím. Vždyť se vám to děká, úspěch. S tím jste se mohli nakonec i živět.

Páni Maruško.

Pane Jaroslave.

Pane Jaroslave, žijete ještě?

Žiju. Ale už moc špatně.

Je, ono to nejde.

Ono se to nějak zasiklo.

Přece vás tady nenechám do konce turnusu.

Aspoň bych zhubnul.

A teď, vážení přátelé, lázeňské okénko poezie pana Sládka.

V tomhle skvělým ústavu snědl bych i ponravu.

Kdybych neměl dosti, tak bych hledal kosti. Co byš hledal?

Kosti. Máme skvělou zábavu, máme dobré bydlo, jediné, co postránám,

je nějaký jídlo.

Zdravotnická osvěta, jedle mýho gusta, kam se hrabe kultura, já

bych radši busta.

Moc hezký.

Tlačte! Ještě!

Tlačím! No, už to! Jo!

Jejda! A jste venku! Je!

Růženko!

Nemyslíte si něco?

Nemyslím, paní Růženko, to bych se nedovolil.

Máte krásnou postavu.

Já jsem měla, ale on mi ji zkazil. Který?

Můj Wenda.

On... On hrozně rád vaří. A já mu chci udělat radost, tak to s ním...

On je hodnej, ale nerozumí ženský duši. On... Vy jste

jinej, vy jste takovej mužnej typ.

Na co myslíte?

Na to, že jsem tady s váma, Jaroušku.

Je, to si tak neberte, růžo. Vždyť je štělín tak zlé.

Když toho mího Vendu zajímá víc čínský zelí, než... On dělá čínské zelí?

No dělá. Co se děláte?

Ono mu... Vůbec nevadí, že nejsem učesaná, ale když nemá bílý víno do

ovocné polévky, tak řádí jako černý kašel.

On dává do ovocné polévky víno a čím to zahuštěje potom?

Já nevím, já to neumím. Vzpomněte si, prosím vás, škrobovou moučkou.

Já nevím.

A víte, co dělám já? Já vím.

Hruškou polévku. A pozor, s ovesnýma vločkama.

Já prostě povařím mléku v ločky, přetřu to, přesí to,

dám do toho podušené hrušky,

cukr, sůl, žloutky,

rozšlehané, rozšlehané.

A teď pochopíte, proč se ta hra jmenuje Naslovíčko.

Všichni takhle tlesknou.

A někdo řekne, co ho právě napadne.

Tak začnu třeba já.

Chráva. A další řekne... Mléko.

Nesmí se moc přemýšlet, jinak to není legrační. Kdo zaváhá... Nežere!

Kdo zaváhá, ten jde ze hry ven.

Tak, znovu.

Housle!

Pivo! Pane Sládek, prosím vás, musíte říci něco podobného, jinak to není

veselé, víte?

To ale veselý připadala.

No, tak znovu.

Tak.

Žena!

Květina!

Stůl. Kalíř.

Polívka.

Pramboračka. Munda.

Kůň.

Pahal. Sát.

Přízeď.

Kuře. Lepšový.

Vakna. Husa.

Skvělá práce, soudružko, referentko. Příště je na účte, pesi tridičku sežral.

Ale to byla jenom hra.

Asi budete muset víc jíst a méně cvičit, no.

Lidia, už jsem nejedla pět dní.

To je špatný, moc špatný.

Tělo přece potřebuje nějaký živiny.

Jak vás tohle vůbec mohlo napadnout?

Když já jsem chtěla být hubená, už když Lukáš přijede.

Vadí mu, že mám to.

No co?

No, že mám velkej zadek, no.

Ale vy vůbec nemáte velkej zadek. Ale mám.

Mám.

Teď Lukáš říká, že jsem voplácaná.

Já se vám taky k něčemu přiznám.

Já taky nejím.

A kvůli komu?

Kvůli nikomu. Kvůli sobě.

Já bych chtěla vědět, jaký to je, mít hlad.

To je strašný.

A zhubla jste?

No, myslím, že mi trochu zhubnul zadek.

A já mám prdel, furt jak valaj.

Jarouško, vzbuďte se.

Marušku, co je?

No tak, zbyte se.

Kde to jsem?

V lázních.

Ani Maruška, tím se to moc lízdilo. Je vám něco?

Spivačka, spivačka, odjela.

Tam jsem. Tam ne.

Ježišmarja. Co se tady děje?

Kde tu bydlí?

Zpěvačka. A co je s ní?

Prý odjela.

Ale něco tam šustí.

Pojďte ven, tady vás kousek čouhá.

Hele,

pojďte.

Pojďte.

Ano, už jdu.

Honem, a schovejte se na balkón.

Rušenko, ale tady žádnej balkon není.

Já nevím, tak se držte.

No, tak kde je?

No tak kde je ta vaše zpěvačka?

Odjela. Jak to, že odjela?

No já nevím, jela domů.

Vidíte? To jsou ty vaše večerky, víte?

Ale já to mám v pracovní náplně.

To je hrozný.

Jo.

Tenhle okap tady byl dřív než tahle budova.

A nikomu to nevadilo.

A tahle váza, tohle byla chlouba celého

ústavu. Něco vám řeknu.

Ten okap spadl proto, že byl včera někdo na záletech.

A ten někdo porušil ústavní řád.

Byly to pochopitelně dva lidé.

Byl bych rád, kdyby se dotyční za své chování omluvili.

Proč by si měli omlouvat? Nám nic neudělali.

No jistě, sex je přece naprosto přirozený pohyb. Tak já nevím, proč ho

vaše řády zakazujou.

Náš řád nezakazuje sex, ale návštěvy na pokojích opačného pohlaví, rozumíte,

mladý muži.

Tak vzmuží se ta dáma.

Nebo ten Don Juan.

Hele, ale neví, kdo o ní v noci byl, viď? Ne.

Tak já čekám. Já mám času dost.

Tak řekněme, že jsem to byl já, no.

Dejme tomu, že jsem chtěl s jednou paní probrat některé kapitalistické diety.

No, kdybyste to byl třeba vy, pak byste měl být okamžitě vyloučen z další léčby.

Pane primáři! Pane primáři!

Berte to jako dobře míněné varování.

Podívejte se, kam ten sex vede.

Pane primáři, hrozny nejsou, pomeranče nejsou a jabka došly. No, dnešní

odlehčovací den.

Ohrožen, pane primáři. No, jak vás znám, vy si určitě něco vymyslíte.

Já jsem koupil třicet kilo paprik.

Musíme se držet v jedecky sestaveného jídelníčku. Jenomže, pane primáři, naši

obhodní sítě, víte?

Jsou vždycky jenom papriky, jenom jablka nebo jenom pomeranče, ale všechno

dohromady! Nikdy!

Na kým dejte ty papriky?

No ale pane primáři, některý jsou trošku pálivý.

A, milostivá paní se nám vrátila.

Pufříček.

Pochopíte, já nechci nesvadbovi nechávat zkaz. Já s ním chci mluvit!

Cože?

No to víte, že hubnu. Ale když slyším, co ta nesladba vyvádí... Nechtěl byste

přijít na přednášku pana primáře. Je to ve vašem zájmu.

Víte, mě ty keci ale vůbec nezajímají.

Je mi líto, ale budete-li mít absenci, budu muset omezit přísun potravin.

Proč tak šeptáme?

Vidíte, to je jeden z nás. To je náš člověk.

Přece jenom už má tu funkci. A tady v poslední době nějak přituhuje. Tak

běžte. Pořád se přijde. To není vedoucí, ale chodec.

Ať mi zavolá.

52,20.

Jste pořád dražší.

Nezná se vám?

Chtěl bych jen podotknout, že za účast na osvětové činnosti poskytují slevu.

Vy byste měli příkladem.

Co mi to zase děláte?

Kam jdete?

Snad běžíme, ne?

Běžíme, běžíme!

Podívejte, nepůjde to ze dne na den, ale s přípravami musíme začít hned.

Půjde o radikální reorganizaci.

Musíme řešit personální otázky. Jsme poslední odtučňovací léčebna u nás.

Nebude žádná.

Průzkumy ukázaly, že efekt léčby není adekvátní vynaloženým nákladům.

Pacienti po propuštění nabudou svou váhu zpět. Ne všichni.

Skoro. Všichni. Já přece nemohu, za to, že paní ministrová miluje

šlehačkové dorty. Ale o to se tady přece nejedná.

Copak vy tam u vás nevidíte, že já tu mám výsledky? Nemáte výsledky. Nemáte

výsledky, váš způsob je zastaralý a překonaný.

A co bude s obezitou?

Vždyť skoro celý národ je složen s obezních lidí. Ale to tak vůbec není. To

je tím, že vy se prakticky vůbec s hubenými nestýkáte.

Moment.

Tento ústav bude sloužit podvýživeným dětem.

To je smysl celé reorganizace.

Hele, to je... to je přece pravý opak toho, co já jsem tu po celá léta budoval

a stále na tom pracuji.

Moment. Moment.

My se domníváme, že teď už zbytečně.

No dobře.

Ale co já?

Co bude se mnou?

O tom já nerozhoduji.

To.

Pane ducháč, dnešní hladomor určitě nepřežiju.

Víste, tam máte aspoň kousek chleba se špekem.

Nic nebude, pane Halousek, neplatíte.

Tyhle se mi došly, ale dostanu telegraficky.

Až přijdou, bude špek.

Dá se vám ty hodinky.

Pozor, pozor, ty hodinky byly za úherák.

Hleda, že byste přišel na přednášku. Až pek, bude až potom.

Přednášky, to je moje.

Nejde tu jen o to, kolik nadbytečných tuků denně zbytečně skonzumujeme.

Ale musíme se zamyslet i nad tím.

že jiní lidé naopak jedí málo a potřebují dokrmovat.

Co je?

Hlousek, já vás vědím.

Kdyby to tak šlo, aby obejezdní odevzdali své nadbytečné kilogramy, těm

podvyživeným.

Na to ovšem současná věda nestačí. Prosím tě, co to má s těma

podvyživenýma? Takhle nikdy nemluvil.

Ty ho znáš líp, ne?

A proto je nutné, aby obě z ní drželi dietu a ty

podvyživené musíme přikrmovat.

Ale nemocní jsou v podstatě ti i ti.

Sestro, jaké máte zkušenosti s vyživovací dietou?

Žádný, pane primáři. To je mrzuté. Tak dostudovat, prosím, dostudovat. Pane

primáři, já jsem se chtěl zeptat, jako jaké změny očekávají náš požehnaný

ústav? Jak to víte?

Já nic nevím, prosím. Já pouze dedikuju tam u nic. Budou nás likvidovat,

ducháčku. Cože?

Už příští rok tady bude ozdravovna pro podvyživené děti.

Ale to nemůžeme připustit, pane primáři.

My už do toho nemáme co mluvit. Ale rodiče dávají děte malý kapesný.

Pane primáři, je třeba prostou věc něco udělat. Musíme se připravit.

Bude tu úplně nový léčebný systém. Už jsem na tom začal pracovat.

Změníme celý jídelníček a provedeme kádrové změny.

To je dobře. A v jakém smyslu, pane primáři? Bude třeba přeškolit

celý personál a přepracovat rozpočet.

Hlavně ve smyslu zásobování potravinami.

A mohli bychom zařídit takové malé bife.

Prosím vás.

Tak bifátko, no.

Oni ty hubeny jsou taky někdy pěkný.

Tuhle místnost pro individuální cvičení zrušíme a zřídíme tu... A tady by mohlo

být to bife?

Knihovnu. Ano.

Jo, pane primáři. A v ní by mohla být taková malá cukrárna.

Děti jsou na sladký, pane primáři. Čoko, Piši, Žužu.

A ten váš sklad s potravinami se také bude muset rozšířit, pane ducháčku.

Je, pane primáři, ale já jsem vám to chtěl zrovna napřed mnou.

Tak to vidíte, ducháčku, celý život jsme bojovali s obezitou a teď budeme bojovat

s podvýživou.

No jo, a nedal byste si kousek špeků?

Ne děkuji, já tlustý nemám rád.

To chápu.

Hele, jak se držím.

Vidíš na mě nějakou změnu?

No, bezvadný.

No tak co tady stojíte, pojďte dovnitř.

Když my jsme přijeli jenom na skok, víš.

Takovou dálku a na skok, jo?

No tak jí to řekni.

No.

Co mi má říct?

Víš, totiž, já nevím, jak bych ti toto...

Já jsem ti chtěl říct, teda... My jsme ti chtěli říct, víš...

Já bych chtěla tenhleten pohár, tadyhleten dort, tenhleten s tou šláčkou

chci taky.

Tyhlety dva, tenhleten... Otučňovacího, slečnost, otučňovacího, že?

Jak jste to poznal?

Do prdele!

Promiňte, jsem si kousl do pálivý triky.

Herkut, já mám až bůlu.

Já mám taky pálivý.

Já taky.

Vyměním papriku, sáčka, na cokoliv. Sestro, sestro, nemělo by stojit ohlásit

panu primáři?

Pane řediteli!

Telefon. No to je dost.

Vidíte, už se to tam beze mě routí. Ducháčku, nechcete ochutnat naši

snídani? Oběd a večeři. Ty papriky jsou pálivý. Ale já jsem přece říkal, že

některý jsou, jsou, jsou trošku pálivý. My nejsme zvířata, my jsme lidi. Ale

můžu kousat ovšem.

S primářem se nic vyřídit nedá. Ne, ne.

Učíme si stěžovat někde jinde.

Ano, se píšeme petyci a to... Budeme si stěžovat na papryky a na jídlo vůbec.

Prosím vás, pěkně, když jsme tady na dietě, tak si asi těžko můžeme stěžovat

na jídlo, ne? No tak si budeme stěžovat na primáře. Že se tady nejí ani nehubne.

Za velký prachy nás léčí špatně a my to odneseme.

A teď můžeme taky držet hladovku.

No jistě.

Jistě, aspoň by to k nám obrátilo pozornost. Pánové, Gandhi hladovkou

sjednotil celou Indii.

No, tak ho za to oběsili, ne?

Ale ne, oběsili Janošíka. Gandhi ho zastřelil. No, to vyjde na stejno,

pojďte někam.

Promiňte, já tomu nerozumím, ale hladovka tady?

Ano, jistě, no tak kdybysme jedli míň, tak z toho pan primář bude mít jední

radost. Když tam lidé nejsou, tady jak pojeme jí dám.

Jo, ale kam?

Dokoliv. Což dokoliv? Jo.

Za ze?

Jo, za ze.

Co se tam děje?

Dejte mi nesvadbu.

Cože?

Jak to, že soudruh ředitel je na poradě?

Jaký ředitel?

Já vám nerozumím. A co já?

Čeho, že jsem vedoucí?

Mezioborového koordinačního centra?

Ale teď nic takového není.

Jo.

Teprve založit.

Tak proto mě poslali do lázní.

Nechce to být.

To volali oni.

Počkejte, moment.

Co bude s tou stížností? Stížnost napíšeme.

Je

tam.

A komu tu stížnost napíšete?

Na ministerstvo.

A nebo třeba prezidentovi, ať viděj.

A to se tam podepíšeme jednotlivě, každý jménem. No jasně, čím víc podpisů, tím

líp. A každej zvlášť. Ale tak špatných to tady přece není, ne?

A co kdyby jsme se tam podepsali jako kolek tých, jako kolek tých pacientů?

V tom případě ano.

Hrozný je to tady.

Nemůžete! Hlavou zprávu nejde, co? Pojď s náma!

Ale my tam nesmíme!

Osporo! Tak jsme tady!

Můžu mít ale v tomhle oblečení... Můžu mít, brane!

Já tady mám svatku!

Na zdraví našeho vládnička.

A na zdraví naší růženky.

Co to má znamenat?

Nevlásněte! Já to budu muset zavlásit! Nech to, Argo, ale... Prostře

mředitelské ředitele.

Neříkej mi tak.

Já už nejsem ředitel.

Já jsem mezioborový koordinační čliste.

Co to je?

To mě zesadili.

Jediná funkce, která mi zůstala, je ta samospráva a tu budu dělat pořád.

Nejsem na alkohol zvyklý, víte?

Ticho! Ticho!

Já jsem vám chtěla říct, že už jsem to zapomněla.

No, já prostě jsem chtěla připít všem, co mají velikou

prel. Tak na zdraví.

Kde máte pacienty, sestřičko?

Odpovím za vás.

Nevím, protože nikdy nic nevím.

Ale já to opravdu nevím. Čekám tady na ně, protože máme mít cvičení. Čeká. Ona

čeká, ducháčku. Ale já už jsem je hledala.

Podívejte se, já už jsem tady moc let a dělám svoji práci rád.

Chopil jsem se nových trendů a postavím se do čeleboje s podvýživou.

No jo, ale co mám dělat já?

Myslet.

Když já nevím jak.

No tak to je na pováženou, když nerozumíte svému nadřízenému. Tady

ducháček mi rozumí, že jo ducháčku? Já ano, sestro. My stojíme na křižovatce.

Ta vám dá brzo výpověď, pane primáři. Jo, a chtěla bych vám říct, že... že

bych ráda rozvázala pracovní poměr. No prosím.

Chtěl bych jenom podotnout, pane primáři, že aspoň pro okolí by to mělo

vypadat, že je tady všechno v pořádku. A proto by se ženit novou pracovní sílu.

A nejlépe, kdyby měla vztah k gubeným dětem.

Ano, prosím.

Tak, přátelé, máme tady poslední kuře s paprikou.

Tak co, milostivá, že vám v Praze spravili ten hlásek?

No, je to stejně jedno.

Oni mi totiž to turné zrušili. Jak je to možný?

Poslali tam jenom mladší.

To nevadí, tak si aspoň zaspíváte s náma. Tak jedem!

Život je jen na vodách.

Tak božsky, že kvůli vám bych šel i na operu.

Víš, že teď, když jsem se najedla, tak se mi zdá, že mi to zpívá nějak líp. Tak

fajn.

Jak jsme všichni dohromady, tak jsme nulá.

Co blázníte?

Můžete se rozšoutnout u konkurence, co? A co tomu řekne pan primář, kdyby mu to

náhodou někdo propíknul, víte?

I vy, sládek.

Ty mi ruchlo ze zory joul.

Ráno jsem zle, ale přiž ne, jsem ještě horší. A jestli chcete něco vědět, my

půjdem za primářem sami. Pojďte, ráno. Všichni budeme být pověď jako jeden muž.

že jste zvážili, že jste tu na poukaz, který hradí naše zdravotnictví. A mně je

to jedno. Tak já si to platím sám.

Když dělá lidskou důstojnost, ta koruna tu nahraje rádi.

A my to ozdáváme domů, víte, rodině.

Oni to pošlou i Vendovi.

A oni to pošlou i k nám do pojišťovny.

Všem pojišťovnám.

Ty vážně pojedeš domů?

A ty ne, víš.

To přece musíš vědět sama, jestli jo nebo ne.

Růženko, víte, s vámi jsem prožil něco, co už asi nezažiju.

Děkuji vám. A nezapomeňte na mě.

Nezapomenu. A dobrou noc.

Já myslím s tím receptem. No, to musí Venda. Je, ale neříkejte mu o nás dvou.

Víte, ono by se mu to třeba moc nelíbilo a nakonec by mi nic neposlal.

A já skončím na vrátnici.

Člověk na zemi?

Pozor, na zemi je člověk. Na zemi je samozpráva.

Zvedat nohy.

Nestýknout. Víš, to je taky královna večera, to vám teda řeknu.

Mě je smutno.

Milá slečno, kdybych já vždycky, když je mi smutno, měl zajít do koliby, tak se

tam rovnou odstěhuju.

Ale teď já nemůžu.

Poslyšte, děvče, a nemáte vy náhodou ráda hubených dětí?

Prosím.

No, ono ráno, je někdy moudřejší večer.

Sím, že se to nehrýbuje, ale zase je to někdy pravda.

Co je?

Pane primáři, my jsme vám přišli říct, že hned zejtra... Že je to my.

No my, no.

Aha.

Tak jinak.

Já jsem vám přišel říct, že jsem se přežral.

Poroučím se.

Lidi nechali člověka samotnýho.

Jeden z vás výrazně porušil náš řad.

Tím, že se přejedl mimo ústav, znehodnotil léčebný proces

a tím ohrozil samotné principy našeho zařízení.

Já mu snad nám přerůhne.

Pane ducháčku!

Žádný jídlo nebude. Jděte si do koliby.

Já nechci jídlo.

Já chci živočiští úhly.

To jsou kšefty.

Chcete nám k tomu někdo říct něco?

Můžu já?

Ne. A co k tomu máte vy?

Já nevím, co bych řekl.

Snad z toho nemusíte dělat takovou vědu, ne?

Musím se přejet, no.

Já z toho musím dělat vědu.

Abyste mi konečně rozuměl.

My ve svém středu nemůžeme trpět ty, kteří mezi pacienty zasévají nedůvěru.

k našemu společnému úsilí.

Proto vás vylučuji z další léčby.

Tohle přeci nejde.

Co nejde?

Jo, vy jste chtěl to životičný úvod. Tak pojďte, abyste se z toho neposral.

A co když tam nebyl sám?

Vy jste se ve své funkci zrovna moc neosvědčil.

Být vámi, tak bych mlčel.

Ještě otázku, pane primáři.

Myslíte si, že hlad dělá lidi lepší nebo horší?

Jak lepší?

No, dělá je hubenější.

Jenomže já jsem se ptal, jestli je dělá lepší nebo horší.

Co je?

Slečna se jde představit.

Ale tu já přece znám.

Pane primáři, to je naše nová prasovní síla.

No poslyšte, ducháčku, to mám ale radost.

Pane primáři, ještě než mě přijmete, jsem vám chtěla říct, že ten čudla se

nepřejedl sám. Ale těvenko, to my přece víme.

Ale potrestat všechny, to si prostě nemůžeme dovolit. To by nám tady

nezůstal nikdo.

Ostatně on jediný se přiznal. A my se musíme tvářit, že o těch ostatních

prostě nevíme. Hlavně, jestli máte ráda hubené děti.

Já mám ráda všechny děti.

Dobré to bylo, Emilku. Hlavně, že ti chutná, maminko.

Až tady budou hubené děti, budeš smět i ven.

Ti je se něco, Emilku?

Ne, nic, maminko, nic.

To je dobře.

To je dobře.

Píšu novou knihu, ducháčku. Bude se jmenovat Můj nepřítel hlad.

Vy jste ale, vy jste hlava, pane priváři.

Čudla, počkej.

Vymešně sebou.

Kristýnko, to myslíš vážně?

Přátelé, kam jdete?

My jsme ještě neměli večítek na rozloučenou.