Original subtitles

www.hradeckralove.org

Odneste ho tamhle do krámů a zatelefonujte pro lékaře.

Počkejte, já mu dám něco pod hlavu.

Prořejďte se, dámy.

Pane doktore, vy jste viděli, jak se to stalo?

Bohužel. Ovšem, zavinil jsi to sám. Budák, tohoto zřídilo.

Bože, ti lidé jsou dnes tak neopatrní.

Zatracená zatáčka tady u toho mostu.

Nemine týden, aby se něco nestalo.

To bude lepší.

Kočte někdo k telefonu pro lékaře. Ano, ano, já tam skočím.

To jsou lidi. Chodí to po ulicích jako ovce. Copak jsme vesnice? Jsme přece

město.

Bože, to se musí stát zrovna před mým obchodem.

Chodák metář, kdo ví, kolik má dětí.

Děti nemá žádnou. Vám se to řekne, Cardo. Ale kdy už na tom národním výboru

hnete s tím mostem? Dneska bude zasedat komise. Sama skuze, sama komise a na

mostě jedno neštěstí za druhým. Tak proč něco neuděláte?

To jste pěkné místo předseda.

Nejdřív musí komise odborníků zjistit, který z návrhu je nejlepší.

Bylo jich 16 a teď už se rozhoduje mezi dvěma. No tak.

No tak se nezlobte, Cardo.

Musím se zlobit.

Když nechcete pochopit, že nejprve odbornící musí určit, který návrh

přichází v úvahu a potom teprve můžeme je dát my ve výboru. No podívejte se, co

se ten náš František napočítal. Kolik nocí nespál. A už jsou to čtyři měsíce a

pořád nic.

Tak to jsou přístavky toho vašeho lihována. Jo.

Kotelna je teď tady. Ano.

Sklad uhlí, varna, sušárna tady vedle prádel na brambol. A vlečka teď končí,

jak vidíte, tady.

No. To jste udělali moc chytně, opravdu.

Zejtra máme schůzi, tak to ukážu našim pánům. Jak vidíte, propaguji vás, jak

můžu. Děkuju. My to potřebujeme.

Pane inženýre, když se mi podaří tu stavu prosadit, jestli pak na mě něco

zbyde, co?

To nemáme v rozpočtu. No, no, no, tak tu stavbičku někde ošidíte, no.

To my neděláme.

No, to by teda byla vaše chyba.

Nezapomeňte, že nejste jediná firma ve městě. Ať je deset tisíc za návrh.

Já vám poukážem. Poklada.

Dobrý den.

Jejeje, Františku, Františku, to jsi neměl dělat, tohle, to jsi neměl dělat.

Je to vidět, že nejste šobchodník. Nebrečte, pane Žůrek, budeme stavět

most. Slyšel jsi, že nejsme jediná firma ve městě.

Dneska se rozhoduje o ceně a my máme za seho nepřítele víc.

To by přece stálo za to, za nějakou tu tisícovku.

To přenecháme konkurenci.

Jak to správně řekl ten pán?

Nejsme tady jediná firma. Prosím, prosím, pane řediteli, prosím.

Nechci vás ovlivňovat, ale víte sám nejlépe, co naše město potřebuje.

No, když má naše záložna poskytnout úvěr na stavbu nového mostu, máme přirozeně

největší zájem na tom, aby projekt vedl starý praktik. Firma Novotných, prosím,

poslejte se, pane řediteli, bude jistě pánům dostatečnou záruko. Ale pane

inžinére, co pak, vás neznáme už 20 let? No já si na velké efekty nepotrpím a

vím, co naše město potřebuje levně, solidně.

a v úctě ke starým tradicím.

Abych nezapomněl, pane řediteli, na tu garáž vám ty lidi pošlu hned zítra.

Tražte se s pojem. Tak tuhle nebezpečnou zatáčku, pánové, nejlíp odstraníme tím,

kdy spoříme historicky bezcený dům pana Crofty a ostatní baráčky.

Tím nám vznikne krásná, přímá cesta na most.

A tady, na druhém břehu řeky, kdy spouráme činžovní dům záložně, Vznikne

nová tepna, kterou povedeme provoz kolem staré části města.

A na zbylých místech můžeme zcela správně postavit parčíky, jak navrhuje

devátý květek. A naše záležna, pane předsedo, má na to všechno ještě

poskytnout úvěr? Přitom poškodíme celou řadu našich malých obchodníků a

živnostníků. Tím myslíte pana Croftu, že? Mimo to by to porušilo starobilí ráz

našeho města, pane předsedo. A budeme platit další miliony za výkup. Ale, ale,

pánové.

Nezapomínejte, že ty miliony nebudeme platit sami. Ale pánové, představte si,

jak budou lidé po bouření. Uvědomte si všechny nesnáze. Naše staré město

nesnese takové radikální řešení. Tento plán vyhoví vám stejně a nikomu

neublíží. Tady se to trochu rozšíří, tady také, a bude to stát mnohem méně

peněz. Dovolte, pánové, nebudete přece pro nějaký most bourat polovinu celého

města. Ne, ne, ne.

Když už budeme stavět, tak skroj tu, pánové.

Myslíte na naše továrny. Nezapomeňte na dálnici. Až bude dálnica. Jen se

neobávejte, pane kolego. Bude.

Jen abychom my přitom nescházeli.

Tak prosím, pánové, budeme hlasovat.

Jireno! Kdy jste se vrátila z Prahy? Už před týdnem.

Tady je teď hezky.

Carda je číman.

Ale na mě je to moc učesaný. Já mám radši támhle ty planý růže.

Proč vás nebylo nikde vidět?

Končili jsme velkou práci, ten most.

Já vím, tatínek mi to už říkal.

A kudy povede ten váš most?

Tudy někudy.

Přes zahradu?

Támhle povede silnice k němu.

Jenom kolem.

To byla dnes zase práce.

Dvě schůze a jedna komise.

A nikdo si s ničím vůbec neví rady. To je ta dnešní lidová zpráva.

Nakonec jsou všichni rádi, že mohou využít mých zkušeností.

Nazdar, pač. Nazdar, ale... Však také dnes po schůzi povídal pan předseda, že

by to beze mě vůbec nešlo.

To je zajímavé, jak mě všichni potřebují a všichni mě mají rádi.

Viď to senzoravci budou dělat, až budu přeložen do Prahy, do ministerstva.

Měl mojí ženu to, jak se zdá, nezajímá.

Pro mě, že tě ruším.

Ale tak, Martine, na co myslíte?

Vždy mě vůbec nemáte rád. Moment.

Mám.

Už celých dvacet let, co se známe.

Ale vy jste si vzala jinýho.

No, to bylo osudno. No, já jsem si zvyk na samotu. To víte, pořád sám a sám. No,

já už taky čtyři roky vím, co to je, co jsem sama.

Vy byste zasloužil, Martine, aby se o vás někdo staral.

No, na to teď není čas.

Až dostaneme ten most, tak to bude ještě horší. A jistě ho dostanete. To už máme

v kapse.

To bude peněz jak želez.

No to je škoda, no. Proč?

Protože já jsem si myslela, mám taky trochu peněz, který byste snad

potřeboval. Ale, paní Máně. No já jsem to tak nemyslela. Já bych byla ráda do

toho vašeho družstva něco dala.

No já to už naštěstí nebudeme potřebovat. Jak to?

Já myslel, že komise teprve dnes bude rozhodovat. Jak to?

Ta byla včera. Jo, jo. Pani Máňo, děkuju vám mockrát, byla jste moc hodná, ale

peníze už potřebovat nebudem. Zaplať pámbu ne. Ale pane Žůrek.

Zaplať pámbu ne. Ne, ne, ne, jen hezky hačejte.

Přijďte se na mě někdy podívat. Přijdu. Jak mě ta noha přestane zlobit, tak

přijdu. Ale přijďte jistě.

U mě najdete pochopení.

Zlatý kips.

Jen kdyby pámbu dal a dlouho vydržel.

Tak ten most už máme opravdu v suchu.

Ty máš ale dlouhý vedení.

To se vyže, ne?

Teď vidíš, že se mi jako natrní, jak to dopadne. Tak prostě říkal, že máme

prachy v kapsi, když nemáme ani flouka na cement.

Cement, peníze a já, abych se kvůli vašemu mostu oženil, ne? Ne, musíte se

oženit z lásky, to je jasný.

No a my budeme mít prachy, no. Spoukej, ty mlč. Ty moc kouříš.

Je vám něco?

Svědí mě palec a to je vždycky zlý znamení.

To by mohl ten most dostat taky konkurent.

Á, kolega Riedl, už jsem vás dlouho neviděl.

Tak jak se vede vašemu družstvu?

No, děkuju.

Nějaká ta dětská nemoc nic neznamená.

Ale může se daní umřít, no.

Zahajuji dnešní slavnostní schůzi místního národního výboru a srdečně vás

všechny vítám.

Přikročíme i hned k hlavnímu bodu pořadu, jím šest vyhlášení výsledků

soutěže na nový most.

Je tomu právě 700 let, co bylo založeno našem městu.

Před pětisty lety postavil zde český král náš starý most.

Dva dny před koncem války... nám její okupanti vyhodili do pověc.

Dřevěný most, který jsme zatím postavili, zdaleka nestačí ani městu,

ani našemu znárodněnému průmyslu.

Jsem hrdý, když mohu prohlásit, že to byl právě náš znárodněný průmysl,

který nám pomohl tím, že vypsal pro vítěze soutěže na nový most krásnou

cenu, čtvrt milionu korun, a věřím, že nám pomůže i dále se stavbou.

Dvojnásob jsem pak hrdý na to, že komise udělila první cenu

našemu rodáku, inženýru Františku Rydlovu.

že jste to právě vy.

Měl jsem sice ležet, víte, ale nemohl jsem si dát ujít příležitost, abych

nebyl při tom, jak se náš rodák vytáhl.

Pane inženýre, pojďte do mé kanceláře. Projednáme pro vás příjemnou formalitu.

Dvadesát, sto,

sto deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát,

dvěste padesát tisíc, sam.

Pan inženýr, já vám gratuluji k úspěchu. Děkuji vám moc.

Nepřepočítáte si to? Děkuji, pane doktor. Zde mi to potvrďte, prosím.

Děkuji a gratuluji vám.

Nazdar, hoši.

Tak co je?

Tak to rozhodli.

Já to věděl.

Můj palec.

Že jsem s tebou do toho les.

Družstvo. Družstvo, jo.

Tak teď tu máme družstvo.

Podívejte, pane Žurku.

Je tu stále ještě jedna možnost. Ale jaká pak možnost? V tomhle družstvu

nepostavím ani psí boudu. A ještě nás zavřou. A to právem. No právě.

Je tu poslední možnost.

Rozprodat inventář. Tak toto teda můžeme rovnou zavřít. A šli jsme do toho s

takovýma nadějema.

Tak, tak.

Haló?

Tady Žurek.

Cože?

Gratulujete?

Prosím vás, řekněte mi, pane Tarda, k čemu gratulujete.

Cože? Franz Riedl, že dostal první cenu? Pojď sem, Františku, já to

věděl, já to věděl. Ty jsi to věděl, tvůj palec a ty.

Mějte, prosím vás, je tady doktor Bořák? Jo, je, v kanceláři, má tam návštěvu.

Řekněte mu, že bych s ním rád mluvil. Ano.

Přejete si, pane inženýru? Prosím vás, pane doktor, já doufám, že rozhodnutí té

komise ještě nic neznamená.

Riedel dostal první cenu, ale tím není řečeno, že by musel stavět.

To je hezký model, že?

Ale po zadání stavby rozhodne nějaká zvláštní schůze, ne?

A tam byste přece mohl mít nějaký vliv.

To by se muselo zkusit, to se ví, hned by to nebylo.

A čas jsou peníze. No, já mám času dost.

Nazdar, mámo.

Já jsem tak šťastná, chlapče.

Tatínek je doma.

ale nešel dneska do práce.

Už zás?

No no, jaký pak zás?

Tedy když už to musíte vědět, tak službu mám až od polodne. A to se bude pěkně

celé město bavit na slavnosti a já musím s koblama rozvážet pivo.

To je dobrý, to neříkáš nic, co?

Ale Franto, ty kluku stará na tebe jsem moc rdej.

Carda říkal, že to ten tvůj most vyhrál.

Františku. Doufám, že nezapomneš na svého starého tátu.

Pamatuj si to, že nebejt mně... Sedni si, Františku, hned dám oběd.

Já se mám.

Tohle je pro tebe, táto.

Tato maličko, jsi už měli zavřeno. A tady.

Pro tebe, maminku.

Ježišmarja.

Ty, kdo uletí!

Ani jen, za Sionem!

Šterda chu... Hej, panko, prosím tě.

Františku, podívej se, máma o tom nemusí vědět.

když poslal bych nějaký prašunky. Mám taky nějakej ten dloužeň. Nemůžu ti dát

žádný peníze, táto.

Fran, to neblázní. Pak to taky přece musíme oslavit.

Koukej, tisicovka stačí.

Dej, skočím pro nějaký topičko. Já vím. A vrátíš se za týden, kdyť já tě znám.

Ano, čepička pro tátu.

Synáček je kavalír.

Ale omylem bylo nám fakturováno korun československých

sedmnáct tisíc dvěstě dvanáct na míste

šesnáct tisíc.

Copak chceš, Devenko?

Ukaž se, tobě to ale sluší.

Říkal jsi, paťko, že se mnou půjdeš na slavnost. Ovšem, že půjdu, ale ještě ne,

mám tu moc práce, víš. No, moc se zlobíš.

Promiň.

Ano, Croft.

Ano, ano.

Saprment říkáte, že už zítra?

Bohužel mám.

Jo, zrovna to dostanu z továrny.

Jo, ano, ano.

Rozhodně vám děkuji za upozornění. Poroučím se vám.

Nic nebylo, děvenko.

Kolem čtvrté pro nás přijde pan doktor Dvořák s paní.

Jdi si zatím číst do zahrady, hm?

Sešlo Fialová, v krámě dělá pan hrubý malou inventúru. Pošlete ho sem a

udělejte to sama, ano?

Pane respondente, máte jít nahoře.

Panu šefu? Panu šefu.

Prosím, pane šef. Pojďte dál, pane Hrubý.

Podívejte se, pane Hrubý, zítra sem přijde hospodářská kontrola. Dostal jsem

důvěrnou zprávu.

Ta zásilka z Prahy není ještě vyúčtována a to, co je na dráze, taky ne.

Musí se to rozhodně udělat ještě dnes.

Dal jsem sice všem volno na slavnost, ale bohužel vy tady budete muset zůstat.

Pane šef, řeknu vám otevřeně, že podobné transakce dělám velice nerad.

Samozřejmě, že to nechci zadarmo. Já vím, pane šéfe, já vím. Ale když jsem

vám stejným způsobem opatřil byt, tak vám to nevadilo, co?

No tak vidíte.

Nebojte se, já se vyznám v lidech.

Abych nezapomněl.

Tohle si tady brala vaše paní.

Moc se jí to líbilo.

Daroval jsem jí to k narozeninám.

Tak přijdete, co?

Ale, darling, musíš mluvit česky, jinak se to nikdy nenaučíš.

Už budu hodna, Jan.

Ten tvůj šéf, pan Crofta, je výborná člověk. Jak jsi na to přišla?

Máme krásný domov. To udělá pan šéf.

Židová roky byly strašný. Ano, ano. Po demobilizaci to nebyl žádný mé

Twitiendo. A my kdybych nebydlit, já odejdu do Anglie s dětma.

Škoda, že si tohle nemůžeš vzít na slavnost.

Ty nepůjdeš? Bohužel musím ještě do kanceláře pracovat pro svého výborného

pana šéfa. Pro milého pana Croftu. Já budu doma. Já vláda doma.

Jindro, prosím tě, pospěš si. Musíme na slavnost.

Promiň, zůstanu raději doma s Alenkou.

Ano.

Zbláznila jsi se? Tohle mi přece neuděláš. Pozval nás pan Crofta.

Nemůžeš mě přece takhle blamovat.

Jindro, pochop to.

Tady nejde o zábavu. Je o moji kariéru. Podívej se.

Riedl vyhrál soutěž. Ale hned po schůzi přišel za mnou inženýr Novotný

Tak toho teď prosím tě.

Jsi moje žena, mohlo by tě to taky trochu zajímat.

Novodmě teď potřebuje.

A krov tam mě bude potřebovat taky.

Co by si říkala takové malé vilce blízko Prahy?

Třeba v Černošicích.

Mohla bys pokračovat na konzervatoři.

My zůstaneme doma, víť, Alenko?

Ano. Tebe to vůbec nezajímá.

Samé klimprování a tvůj muž je pro tebe vosk.

Co jsem pro tebe já?

Konechte, pane tajemníku.

Děkujem zvaživě.

Mav se dobře, Jirenko.

Nazdar, Blaženko. Nazdar, Jirenko. Nazdar, Lubo. Ty máš hezký šaty, ty mi

dal tatínek.

Nedá se nic dělat, maminko?

Musíš se obětovat ty. Ale jen ti klapče sám.

Nedáte mi košem, Jiréno?

Ne, děkuji, nekouš.

Copak tomu říká vaše slečna dcera, že jí malý líp chce zpustošit zahradu? Ještě o

tom neví.

Dej s ním pokoj.

Ten most se vlastně dotkne nás obou.

Vás ovšem víc, to pak já. Já bych konečně přišel jen o svůj byt na vašem

domě. Ale vy budete muset za babku prodat své domy na obou březích a ještě

k tomu zahradu. A kde teď najdete nové místo pro svůj obchod? Víte, nechce se

mi věřit, že by mu to odhlasovali.

Vy na ně máte přece nějaký vliv, doktore? Ne?

Víte, že pro vás udělám, co budu moci.

Je tu moc lidí, pojďte se raději projít.

Pojďte, Růženko, teď já tě pomůžu.

Pojďte.

Tak nazdraví, pane Rýzo.

Růženko, pojď si se mnou skočit. Já teď mám moc práce.

Čekám za kuželníkem na tebe.

Ale jo.

Růženo, pojď si skočit.

Už do jenda.

Tak pojď.

Vákové, pojďte o ní kvůli, nechybej.

Mordě, chlapi, neblázněte, mám tam koně.

Růžeru tam máš. No jo, růžeru, prosím tě. Tak hoši, už ho vedu, milionáře. A

frajšu. Tak se mnou si ťukneš, Václaviny.

A vstek.

Tady máš tu pouly.

No jsem zvědav, co uděláš.

Dávej na dvacetky.

Tady máš stovku, Tondo.

Hele, ať už nehraješ. Neho, náš milionář, řeje teď jenom ruletu.

He, kluci, neblázně, teď je to moje poslední dvacka.

Nepovidej, viděl jsem tvýho syna, jak nesráno z hradnice plnou kapsu

tisícovek. Čtvrt milionu, to bych si takhle žil a nikdy bych nedělal náhdení

kauko-bill, Ergor.

Proč je tohle hnavé, ty halamo? Počkej, nehobej, ať si tahne.

Ano?

Myslíte, doktore, že se ubráníme?

Ano. Vy vše dobře připravíte.

Proti výdlovu návodu se musí postavit veřejnost, abychom umlčili ty členy

Národního výboru, které nemůžeme sami zpracovat. Ty idealisty.

A jak to chcete zařídit, aby se veřejnost povouřila? Nechte to na mě. Já

to zařídím.

Tak se to dělá.

Ujde to.

Přijdu k vám s inženýrem Novotným a sestavíme váleční plán.

Vidíte?

Tam hlede taky jeden z těch idealistů.

Dobrý večer, pane Cardo.

Dobrý večer. To je dost, že jste taky vytáhl pati z krávu.

Poslyšte, pane Cardo, tak mě napadlo...

Vy už dvacet let děláte u mě na zahradě a ještě jsem vám ani nepřidal, vidíte?

Říct já to dělám z lásky k tý zahradě. No vy, jako městský zahradník v Penzi,

jistě nemáte na růžích usláno. Taky by mě to píchalo.

No ne, já jsem si myslel, že bych vám měl projevit uznání. A tak, no.

Děkuju, ale já mám raději partizánky.

Necháme si každej svý, ne?

No. Tak dobrou noc. Buďte zdrav.

Světluška.

Nechte jí.

Tak vidíte, krásné věci si mají nechat tak, jak jsou.

Někdy to nejde.

Někdy člověk musí obětovat i ty nejhezčí pro ty druhé.

Když mám něco krásného, tak si to nedám vzít.

Nikdo za to nestoje.

Jirono, ale přece nemůžete mluvit. Jste na světě sama.

Poslyšte, já mám...

Už vás přičerejška něco na srdci.

Nechte mě, někdo jde.

Co to bylo?

Nic.

A co mi vlastně chcete říct?

Irena, máte opravdu tak ráda tu svou zahradu?

Víc než všechno na světě.

Proč? Protože je moje.

Nikdo tam nesmí.

Ani já ne.

Nevládni!

No tak už, už nevyváděj, dej pokoj, dej pokoj.

Ty blázd heda.

Pantišku.

Tohle jsou koně starýho hrídla, ty už měli být dávno doma.

Jak si něco takového mohlo stát?

Kde je kočík?

Čert ví, kde byla.

Pane inženýre, budete muset svého otce poučit o jeho povinnostech.

Musím to hlásit v pivováru. Ty koně odveďte do stáje.

Vtele, Tišku.

Jireno, půjdeme domů.

Pane Kropsto, u vás z panceláři se ještě svítí. To?

To je ten pracant hrubý. Můj člověk. Na toho je spolehnutní.

Ale když jsem vám stejným způsobem opatřil byt, tak vám to nevadilo, co?

No tak vidíte.

Nebojte se, já se vyznám v lidech.

Abych nezapomněl, tohle si tady vybrala vaše paní.

Ten tvůj šéf, pan Crofte, je výborný člověk. My máme krásný domov. Co udělá

pan šéf?

Nikdy bych nebydlíc.

Já odejdu do Anglie s dětmi.

Ať žije inženér Novotný. Ať žije!

Ať žije!

Ať žije! Ať žije! Ať žije!

Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať žije! Ať

žije! Ať žije! Ať žije!

Ať žije!

Ať žije!

Tady sezima o nás prohlášuje, že jsme dobytek.

Zrovna tak jste řvali načením, když nám mladej Rýdl vyprávěl, jak se postavíme

na vlastní nohy a jak založíme družstvo.

Hláste jako už. Ale mě si, pan Novotný, za kořelku nekoupí.

Jdu domů.

A jestli je tu mezi vámi někdo slušný, tak půjde se mnou.

Ale to vaše slavný dušlo praskne pak, mě na práci nechoďte. Bez starosti.

Raději se vystěhuju.

Stavař se uživí všude.

Až je, Novotný.

Až je.

Hele, Franta, s tebou zrovna potřebuju mluvit. Nemohlo by to počkat do rána.

Mamince není dobře. Tak si sedni.

O sedni si povídám.

Je to horký.

Je maminčin.

No a co má pét?

Je snad teď kojerovatý, když jsem se napil?

Heleme se na synáčka, já jsem pro něj prašivej, co?

Ale to ti nevadilo, že jsem na tebe přejel, abys mohl vyštudovat.

Teďko, když jseš pan inžinýr, tak se vaparuješ, to se ví. Když máš prachy,

tak se na tátu vykašleš. No a co táta? Táta tě nádeníkem dá lukobil.

Jseš sakra!

Jseš tvůj táta, nebo nejsem?

Máš ke mně povinnosti, nebo nemáš? Václave.

Já teďko mluvím já.

Kovec, co bysme si dlouho vyprávěli.

Zkrátka a dobře, ty uděláš synovskou povinnost a navalíš starému tátovi

půlku, nebo, nebo... Václave!

Táto, jestli chceš rozbíjet nádobí... Na to se mnou mluvíš ty!

Pak holku!

Václave, pomoci se, Václave!

S tatínkem ještě promluvím.

Františku, prosím tě, nezlap se na něj.

On to všechno dělá jenom proto, že celý život žil v takový mizerii.

Ale to teď přestane, mami.

Podívej, tady jsem pro tebe uložil pětadevanesát tisíc.

Je to na heslo.

A to heslo je...

Ale jedno myslí, mami, že tatínkovi nic neřekneš.

Ten to zřídil.

Bude to spravit Františku?

To víš, táta, dělá jenom čistou práci.

Musí se to vyklepat.

Dobrý den, maminko. Dobrý den.

Nazdrav, Františku.

Hele, Franto, tady jsem ti přinesl dvo zlatý ojele na deset čtárek.

Na.

Děkuji. A, Franto, nezlopře už na mě.

To víš, člověk se taky někdy přenáhlí. Ale k sakru, uznej to. Přece mě nenecháš

kolít, bez které carolíš. Sám máš tolik prachu. Já nemám žádný peníze, táto. To

jsou družstva.

A proč družstva?

Co se porád člověče staráš od cizí lidí?

Nechebej! Co je ti do nich?

To jsou lidi, který budou stavět to, co jsem si vymyslel. Můj most, táto.

Koukej.

My dva si nebudeme asi rozumět nikdy.

Sbohem.

Tak nech se o ně stará stát, opraví ty.

No Marie, řekni, no rozumíš tomu?

Ale nerozumím.

To víš, František už je takový.

Vždycky myslel víc na druhý, než na sebe. To víš, maminko, jen dej pozor,

abyš se nezmejlil. Lidi o jeho lásku nestojí, jak já je znám. Ty stojí jenom

o jeho prachy.

Nazdar. Nazdar, Františku, to je dobře, že jdeš.

Podívej se, tak tady to máš všechno nalinýrovaný.

No a je toho spousta.

Tady máš hrubý rozpočet.

Kolik to dělá?

Třikrát sto.

Počkej. První cena ještě neznamená, že nám to zadají. No jo, ale musíme být

připraveni, ne?

A ten inventář nám zůstane, i když ten most nedostaneme.

Hlavní věc, jestli máš peníze. Mám.

Tak je sem dej.

Klid. Tak to počká.

Podívej se, Františku.

Podle ujednání...

Nám máš dát půlku ty ceny. No tak jsem tě chtěl poprosit, jestli bys nám tu

druhou půlku nepůjčil.

To nejde, Žur. Jak to nejde? Páno, musíš nám pomoct, Františku.

Musíme mít krytý záda.

Nič v kase není ani grejcar.

A podívej se, nebejt nás, tak jsi v ty soutěži nebyl.

Kolik dělá to, co je skutečně nutný? 150.

125 jsem povinen dát firmě, 25 mi napíš k dobru.

Musíš nám pomoct, musíš, v kase není ani grejcar.

A pak, dej nás, tak jsi v té soutěži nebyl.

František. Dobrý den.

Co se ti stvalo?

Prachy.

Všichni na mě chtějí jenom peníze.

Lidi jsou špatní.

Proto mám ráda tuhle zahradu.

Nikdo sem nesměn, já.

My máme, Frantičku, se slečinkou, oba tuhle zahradu rádi.

Slečinka, že jí patří.

A já, že je v ní dvacetletní práce.

Tak jsme vlastně dohodnuti.

Tohle, myslím, tomu slavnému družstvu zakroutí definitivně krkem. Jak vidíme,

máte na tom sám enormní zájem, pane doktore, co?

Však taky hodně riskují. No províze s dvacetimilionou, to už přece stojí za

nějaké to riziko, ne? No a co dělá Mlostřeva paní?

Ještě tak pěkně hraje?

Občas. Přišel bych se na ní podívat.

Kdy pak mě pozvěte?

Přijďte na večeři.

Zatelefonuji vám ještě.

Prosím. Prosím.

No a jak se vás jmenuje tenhle section šéf ministerstvu?

Doktor Rosipal.

To se ví, že by tady něco stálo, pane nížený. No to já už jsem spálný v Praze,

vím rady.

Můžete mi věřit, pane tajemníku, že i já dovedu ocenit vaši dobrou vůli.

Ne, prosím, ražte tudy, pánové, ano?

Tak co?

Máte to, ano?

Ano, pane svět. Výborně.

Tak co, posloucháste?

Jakmile to bude mít sešna fialová napsané, tak mě to hned podepíšete.

Prosím. Tak, tak, tak, hrubáčku.

Zas o jeden protokol víc. Děkuju. Zapálte si.

Jen si vemte.

Podívejte se, hrubáčku.

Tady to je všechno hezky pohromadě.

To je k nezaplacení, kamaráde.

To byste nevěřil. Půl města tím držím v šachu.

A každý je řádně podepsán dvěma světky.

Děkuju, děkuju.

Jo, jo, tady byste se taky dočet, jak to bylo s vaším bytem.

Pane šéfe, kdybyste mě potřeboval, jsem v krámě.

Sešno Fialová, pospěšte si, musím hned odejít. Hned to bude, pane šéfe.

Abych nezapomněl, pane Hrubý, ten podařený pan inž. Riedl vás vystrnadí z

bytu. Jak to?

Tak, podle jeho projektu se musí ten činžák, ve kterém bydlíte, srovnat se

zemí.

A vy nebudete protestovat jako domácí?

Prosím vás, co já můžu dneska dělat?

Teď je na vás nájemnících, abyste se bránili.

Neberou vám střechu nad hlavou.

Budete na ulici, když se dáte. No, co se dá dělat?

Co tomu říkáš, darling, že se budeme muset zase stěhovat?

Celý tenhle dům se bude bourat. Bude tady stát most.

Musíš něco udělat, Jan.

Nebo já vrátit do Anglie a DJ Zala sebo.

To je pro mě? To je pro vás, pane místopředsedo. Výpověď?

Ano, mám toho mnoho.

Podepište mě to, pane místopředsedo.

Děkuju. Děkuju.

Na zdání.

Co je to tato?

Sakra, asi nějak pospíšili.

No, budeme se stěhovat, no, povede tudy most.

Tudy? Jak to myslíš, tudy? Ježišmarja, táto, sedíš na Národním vejboru a nic

nevíš? Tam máš ten model už týden.

Tady se zboří tenhle barák a před mostí bude tam, co má krovta zahradu.

Cože?

Tak to vy chcete zničit moji zahradu? Tak podívej se, tak za prvé není tvoje,

ale starýho krovty. A za druhý je to hotová věc, postavíme ti most rovnou do

salátu. Jak to hotová věc?

Františku, Františku, prosím tě, pojď sem.

Tak tady táta mi nechce věřit, že most povede přímo přes jeho zahradu, no.

Bohužel to jinak nejde.

Museli jsme vyrovnat zatáčku.

Vyrovnat zatáčku. Vám se to vyrovnává. Jdete na to s pravítkem, ryc, udělá se

čára a rovnou přes lidský život ty krásný věci.

Co vy víte o stromech, který jsem sázel? Co vy víte o těch dvacetinetech, který

jsem tej zahradě dal?

Mě si vystěhujte třeba do vagónu, ale tu zahradu vám nedám!

Tak to chcete, aby ten most zabíjel dál? A co pak jste, tati, doopravdy nevěděl?

No, dik si místo předseda.

Vždyť my jsme to ještě neměli ve výboru. A jak to myslíš, Julku, že ten most je

hotová věc?

Nic není, chlapče, ještě hotovo. Tak, tati, tak přece bys nešel proti nám.

Nech to, Julku.

Tak, pane místo předsedo, my se přece dorozumíme, ne? Pane inženíre, my se asi

nedorozumíme. A já vám to říkám otevřeně a jasně, že od teďka jdu, prosím, proti

vašemu mostu. A jestli vám to není vhod Moje úcta, pane inženýre.

Pane tatí... Tak to

jsem to zvora.

Ale když jsem místo předsedou Národního vejboru, tak se starám o vůbecní věci a

ne o salá. To nebej.

Ale člověče, proč si jim tolik pospíchají?

Slyším, že jste měl nějaké nepříjemnosti s koďmi.

Nesavnosti.

Chodíme s panem Sládkem nahon, tak jsem si myslel, že bych vám to mohl zarídit.

No, pane inženýre, ale já myslím, že jste mě kvůli mým koním nevolal.

Budeme mluvit o té úřadě.

Váš syn něco dovede.

Jo pane, to jsou Rídlové.

Ty mají taky něco v kotrpě. No, jsme velká firma, já to kolegovi Rídlovi

přeju.

Ale co vy z toho máte? Přejete se stále stejně na stará kolena.

Posluňte, mohl bych vašeho syna potřebovat.

Jako společníka.

Dal bych mu deset tisíc měsíčně a provízi.

Přišel by si na patnáct. No tak, co to mu říkáte?

No.

Prosím, prosím, pojďte.

To je francouzský koňaček.

V podstatě mám zprávy, že to družstvo přijde stejně nebo ven.

Tak vy jako myslíte, pane inženéra, abych klukovi o trosky domluvil, že jo?

Ale o mě stejně neposlechne. To je, pane, tvrdá palice.

No, kdybyste promluvil se svojí ženou, to jde přece o vašeho syna, ne?

Kde je Franta?

Co tam?

Kouza tracená, co nám to tady zase zpískal? Co zas?

Co je tohle?

Ty nás chceš nechat vyhodit z bytu?

A kde budeme bydlet?

Václav, nepočkej!

Ty děláš samý nemoudrosti, Franto.

Podívej se, jak si žijem.

Já tady dřův 40 let jako kůň, tebe jsem nechal vyštudovat, jseš inženýr a furt

nemáme nic.

Víš, já si tak myslím, Franto, kdyby jsi měl pořádný místo.

Podívej se, zavolal mě paní Žilinovotný a nechá ti vzkazovat, že jestli chceš...

že máš u něj našu prima místo a každej měsíc patnáct tisíc na dřevo.

No a kdyby jsi chtěl, že se můžeš stát společníkem ve firmě.

No, Franto, tomu já říkám slovo.

Táto,

copak ti to není jasný?

Pro koho děláme to naše družstvo?

Pro takový chudáky jako si ty, ne?

Více na sebe podívej, jsi z toho pivovaru sedřenej až hrůza. A u

novotného to s dělníkama není lepší.

No tak, tak už to vidíš, co ode mě vlastně chceš. No, co chci?

Chci, abys nebyl jenom takovej nějakej zkrachovaný inžinýr. Jde taky o nás! O

mámu! A o mě!

A jistýhle ty díry nás chceš nechat vyhodit! A na to se mám dívat!

Dnes se kryjou pořád, podívej se, co nám dal!

Tajené František pro nás uložil pět a devadesát tisíc!

Heslo je máma.

A jo, heslo máma, jak pak vy, ne?

Dobrý den, pane inženére.

Tak jak se tady vašemu slénému družstvu, Sekanino?

Jestli mám mluvit upřímně, tak nevolně.

Vysychají prachy. Opravují stroje a nabírají lidi. Cement je na dluh. A na

vejplatu asi sot vás bude.

Podívejte, Sekanino, nechtěla nařít, ale možná, že dostanu velkou stavbu. Můžu

bych vás potřebovat.

Vymyslíte ten most, pane inženére?

Já jsem nic neřekl.

Ale stavěl na okrese, kdy někdo jiný?

Zaposaďte. Děkuju pěkně, pane inž.

A ty, Martine, vyplak mládeňce, ať se dostanou domů.

Tohle je naše poslední hodnost.

A nemluv mi takhle před lidma.

Já vím, co dělám.

Celé město jde s námi a za námi.

Jenže Dvořák a Novotný zpracovali teko. No jo, ale Národní výbor drží s náma. To

není nikdy tak docela jistý.

Musíme spolehat jen sami na sebe.

Pani inženýre, když dovolíte, dávám výpověď.

Byl jsem tady docela rád, ale mám teď místo líp placený.

Tak mnoho štěstí.

Ty krysa.

A vy už jdete? To to pořádně zmoknete.

No, hlavně, že naše věc je v suchu.

Udělal jsem, co jsem mohl. Náš předseda je nemocen, podložil jsem tedy plenárku,

no a zatím družstvo vykalácí.

Bude třeba ovšem ještě zakročit v Praze. To už uděláte vy. No, od čeho jsem také

soudní znalec. Ne, co pak ti hoši v té ohradě mohou převzít dvacetimilionový

projekt?

Ovšem, kdyby družstvo zašlo, Bylo by dobře, kdyby někdo vyplatil členům

jejich podíly. No, až dostanu ten most, nebude pro mě nějakých těch sto tisíc

hrát roli.

Už se těším na milostivou paní. Je pořád taková smutná. Musíme jí trochu

rozveselit. Moje žena žije jen pro umění. Bude nás velice těšit.

Velice těšit.

Ty hraješ?

A co je s večeří?

Copak nevíš, že máme dnes večer hosta?

Jindřiško, proč nejsi trochu jiná?

Jaká? Máš pravdu, to naivní děvče, které kvůli tobě nechalo klavíru, to už

nejsem.

Prosím tě, byla jsi tenkrát ráda, že jsem si tě vzal a umožnil ti spořádaný

život.

Aby ses mohl chlubit, že tvá žena je umělkyně.

Dělám to všechno pro tebe.

Sobče. Tak prosím.

Já jsem sobec.

Tohle by mi má první žena nikdy neřekla.

Díral jste jí za dva roky, pane doktore. Jen tak dál.

Sobec, zběhlý student.

To je báječné, že mě vidí vlastní žena.

To je opravdu báječné.

Ale já vám ukážu, milostivá paní, kdo jsem.

Já udělám kariéru.

Ještě trochu vína, pane jižený. Děkuji, děkuji. To je výborné víno. Pane jižený,

je sice jugoslávské, ale dobré. A není drahé.

To nic není, milostivá paní, trochu soli a je poskvrněno. Co je to s tebou

dneska, Jindříško?

Měla byste nám zahrát. Váš pan maďo tak pěkně vypráví o vašem umění.

Promiňte, pane inženýre, jsem dnes trochu unavená. No jeden kousek by snad

mohla, ne?

Ztratil jsem mi klíček od klavíru. Hledala jsem ho celý večer.

A tak.

Myslel jsem, že o něm víš.

Všiml jsem si ho, když si dávala na stůl.

Tady je.

Víte, že zahraješ panu inženýrovi.

Prosím, pane inženýre, prosím.

Sedněte si tady, udělejte si pohodlý. Děkuji, tak.

Prosím, paní, já rozumím umění.

Poslyš, co je s tebou, Františku.

Myslím, že začínáš ztrácet půdu pod nohama.

A já ti tolik věřím.

Aspoň někdo.

Nestarej si o lidi. Proč se s nimi hádáš?

Já chci stavět svůj most.

Pojď se mnou.

Ale jsem přece nikdo nesmí.

Ty ano.

Tak tohle je tvoje království.

Františku. Ano.

Proč se trápíš?

Pro koho chceš stavět ten svůj most?

Pro lidi?

Jsou hloupí a zlí.

A my dva bychom mohli žít tady spolu.

Jenom ty a já.

Budu se o tebe starat.

A ty budeš kreslit svoje plány a budeš je posílat do Prahy, do Paříže, do

Londýna.

Už se nebudeš muset hádat s těmi hloupými lidmi z malého města.

To přece nejde.

Teď víš, že nic nemám.

Tatínek to zařídí. Pro mě on udělá všechno.

Tatínek.

Podívej se, Irena, kdyby tě měl někdo rád a tady to všechno ti

vzal, mohla bys mu to odpustit?

Proč?

Proč?

Když by mě měl rád, tak by to přece neudělal.

Víc, že by to neudělal. Ale kdyby to jinak nešlo?

Věděl jsem, že se se záložnou domluvíme.

Vám, pane řediteli, patří můj obzvláštní dík za to, že to šlo tak hladce.

Milostivá paní se zde minulé ptala po nějaké láce na šaty.

Věříte jí, že náhodou máme na skladě předváleční krepdeší? To bude mít

manželka radost. Je to od vás správné, pane Crofto, že jako člen představenstva

záložny nás upozorňujete na dubiózní dlužníky.

No, teď když záložna vypoví družstvu všechen úvěr a odmítne prolongovat tu

sminku na 50 000.

Pozdrav tě, Buferdo.

Nazdar, Václavé.

Co ty děláš?

Ále, to víš, přinesem jim chleba, aby se jim nestejskalo.

Tak my u nich počkej. Dobrá, dobrá.

O tak, Karle, ty nenažranej, nesmíš všecko Pepkovi sežrat. Pepku, na.

Ty jste si mě něco natrápil v každém vršku, ty kabrňáku.

Tak co, kluci, jestli pak si někdy vzpomenete, že jsem na vás nikdy nevzal

bíč. Hýdle, co pak tu chcete?

Včera vypršela vaše výpovědní doma, tak tu nemáte co hledat.

A jak to, že svěřujete koně cizímu člověku, Haverdo? Ať s váma nezatočí.

A vykoukejte, jestli jste venku. No pane starý.

Růženo, tak ujednáme. Večer jdu k tvým mámě, jo?

Dobrý deň, Růženo. Dobrý deň, nechte mě.

Tak ty seš teda nevěsta toho hadráře.

To se tedy hezky vytrhne. Vždy ten chlap nemá ni grejca růžov.

Uděláli ho s klipmistrem.

To je toho, ale já mám pětadevadesát tisíc. Ty k nic nemáte.

Jen počkej, až je uvidíš, ty si dáš říct. Muženo, neřekl jsem vám rýdle, že

máte už zmizet?

Mámo!

Tak tohle nám nestačí na výplatu.

No jo.

Tej den už to říkám a teď došlo na moje slova.

Výplata dělá šesnáct tisíc.

A po zítří ta protestovaná směnka dělá padesát.

Když nezaplatíme lidi, tak se to rozkřikne a máme most v trapu. Tak toho

musíme nějak vytrhnout, no.

A jak?

Nemáte někdo možnost, co je na tu vě?

No, já mám po rodičích parcelu. Mohl bych na ni vzít hypotéku. Na to tě

půjčej největš 20 tisíc a bude to trvat měsíc. Tak dlouho to snad trvat nebude.

Říkám, nejméně měsíc. A my potřebujeme peníze hned. Tak počkat, mládenci.

Myslím, že bych o něčem věděl.

Stačilo by pět a devadesát. Co to bych řekl?

Za hodinu jsou tady.

Růžo. Co je? Mám pro tebe něco moc důležitýho. A dejte mi pokon. Ale no

prosím tě, pojď.

Uvidíš, že nebudeš litovat. Ale nechte mě bejt. Pojď Honem, pojď. Mě do... Ale

nekřič.

Poukej, tadyhle jsem ti přinesl kázat tu knížku.

Podívej se, Růžo.

Co je v ní? To je hromada peněz, pětadevadesát tisíc. Ale, Růžo, chápiš,

co to je, pětadevadesát tisíc?

Všecko budeš mít, koupím koně, zařídíme si povoznictví. Na co si vzpomeneš,

Růženko, teď víš, jak tě mám rád. Poslouchej, ty starej ožeralo, jestli tu

holku nenecháš na pokoji, tak ti tak rozmlátím hubu, že jsi to ještě jak živ

neviděl. Pamu!

Době, ty!

A koukej mazat, dneště odsať pomůžu.

To tak?

Tak pojď na mě, no.

Neobejď, dětka plesnivýho.

Kdo to udělal?

Tatínek.

Nic si z toho nedělej, mam.

No co peníze?

Ale tatínek, kam to s ním až došlo?

A pozejtří je spletná směnka na 50 tisíc.

Harnays, nelítej mi tady pořád. Mně už to jde na nervy. Copak můžu něco dělat?

Ale dneska nemůžeme nikdo pracovat, když nevíme, co je s Františkem.

Žurek, co je?

A pro pána krále. Co je, co je?

František nic nemá.

Kiksloto. A peníze mít musíme.

Jinak nám tu boudu zavřou. No tak musíme hodně co udělat my, no.

Jste zimo?

Klobouk.

Kdybyste věděli.

Teď se všechno změní, Martine.

Ty budeš chodit rovnou z úřadu domů, já na tebe budu čekat, taky se už tolik

těšíš. Taky. Taky se těším. Moc se těším. Ale teď už musím jít.

Ale počkej ještě, Brouku.

Copak by si rád večer papal?

To je jedno.

Já papám všechno.

A taky ti musím, Máničko, poděkovat, že jsi mi pomohla s těma penězma.

Moc mi je potřebovala. Ale prosím tě, Martine.

Tak s Bohem. Martine, zapomněl jsi... Copak?

Ať dát mi pusu.

A tak.

Tak sbohem.

Naschledanou.

Ale Pireno, přeci jsem tím nikdy nelhal.

Nejenom, že nám vyvlastní naše domy, ale co je horší, tvoji zahradu úplně zničí.

Protože právě tudy povede před mostí.

To mě na tom nejvíc mrzí, protože vím, jak jí máš ráda.

Proto jsem ti to až dosud neřekl.

že jsem přesvědčen, že to neudělá, když tě má tak rád, jak říkáš. Já tomu

nevěřím.

Tak se zeptej třeba támhle Cardy a uvidíš.

Pane Cardo, řekněte mi, je to pravda, že chce František ničit naší zahradu?

Člověk na tu hrůzu nechce ani pomyslet. Je to pravda. František mi to řekl. Ale

já to nedovolím. A co vy, slečinko?

Jireno, ty mě neotebřeš?

Patínek měl pravdu.

Jireno?

Prosím? Můžeme?

Á, pan místopředseda. Pane terénníku.

Ano? Tady máte odvolání k Národnímu výboru. Podepsali to všichni poslížej

nájemníci z obou břevů.

Tak vida, už je to tady.

Čekal jsem, že se ozvete.

Je to asi 50 rodin. Máme pro tolik lidí náradní byty?

Zatím jde bylo nic jiného než ve sběrném táboře po Němcích.

Dovolte, pane, tam jsou přece štěnice. Já jsem jen zaměstnanec Národního

výboru. Ale věřím, že Národní výbor udělá, co bude moci pro vás. Dobrá, proč

dnes volá předseda ještě schůzit?

Zařídím to, pane místo předsedo. Ovšem budete muset předsedat vy, poněvadž, jak

víte, pan předseda je nemocen. A prosím pěkně, to lejstro nám dejte protokolovat

hned. Polemněte se, pane místo předsedo.

Zařídím všechno vaší spokojenosti.

Poroučím se.

Naschledanou.

Poroučím se, pane hrubý.

Poslyšte, tajemnický. Ano?

Nějak mi to nejde do hlavy.

Proč jste posílal ty výpovědi, když to ještě nebylo ve shůři?

Totiž, pane místo předsedo, měl jsem za to, že tím prospěl nájemníkům, že si

budou moci aspoň včas opatřit náhradní byty.

To je divno.

Moc divno.

Poroučím se, pane místo předsedo.

Tak výpovědi pomohly.

V zítřejší schůzi bude proti projektu mostu nejen záložna a vy, ale i

veřejnost.

Víte, jak na to dají.

Děkuji vám za vaši spolupráci, pane tajemníku.

Velmi si ji cením.

Tady máte ty slíbené... To jsou ty slíbené dokumenty, které jste si

vyžádal. Pane šefe, je tu manželka pana předsedy ze záložny. Chce s vámi mluvit.

Pane hrubý, řekl jsem vám přece, že tady mám poradu. Počkejte na mě v krámě, ano?

Udělal jsem, co jsem mohl.

Teď už bude záležet všechno jen na vás. Ale buďte klidný, všechno je v nejlepším

pořádku.

To doufám.

Nashledanou.

Poslyšte, pane Hrubý, copak je to s vámi?

Nějak si v posledním době moc dovolujete. Pane šefe... Copak chtěla ta

ženská?

Manželka pana předsedy ze záložny tu prý má nějaký krepeš.

No tak jí ho dejte.

Bože, co mě ten most stojí peněz.

O, milostivá paní!

I hned vás sám obsloužím. Pan manžel vám jistě říkal, víte, báječnej kousek jen

pro vás. Prosím, ležte dál.

Jsou to rošťáci.

Tak oni jsou v tom všichni, co jdou proti tomu mostu.

Víš, Franto, já šel taky proti.

Ty zahrady mě bylo líto, a pak že by lidi měli bydlet v těch zaštěnicovaných

barácích po Germánech. Kdo vám tohle napovídal?

Na našem rozpočtu jsou pro ně domky na obecních pozemcích. Tak. No všem.

Je tohle rošťák, ten dvořák.

Moment!

Tohle je váš podpis?

Ano. Proč se to dělal?

Půl Libitu.

Podívejte se, moje manželka je Angličanka. Vrátil jsem se sem po válce

a víc než rok jsme sháněli byt. To víte, bydlet člověk musí.

Tak, mládenci, pojďte se mnou a hned.

Kam? Z koncova to.

Tohle svýmto se musí důkladně vyčistit.

Poslyšte, pane Cardo, tady toho všeho vám už není líto?

Myslel jsem, že jde jen o moz a moji zahradu, ale teď vidím, že se jedná o

víc.

Zítřejší schůři svolám sám. Dvořák o tom nesmí vědět.

Jindřiško!

Jindřiško!

Alenko!

Máš pravdu, to naivní děvče, které kvůli tobě nechalo klavíru, to už nejsem.

Utíral jste jí za dva roky, pane doktore.

Aby ses mohl chlubit, že tvá žena je umělkyně.

Viděl jsem tvýho syna, jak nese z hranice plnou kapcu tisícovek.

Celých tisíc milionů. To bych si takhle žil, ani kdybych nedělal nádení

kaukobil, hergo.

Neobejd, hej citáne, chudák.

A já, že jsem chudák?

Já?

Já mám pět na devadesát tisíc.

Luci, pijte, co hrdlonáčí, všechno platím.

A vy mě můžete vejt, všichni ukradený.

Co pak ti to není jasný?

Pro koho stavíme ten svůj most?

Pro lidi jako si ty?

Jen se na sebe podívej. V podstatě mám důvěrné zprávy, že to družstvo půjde

stejně na bubenu.

Vy hastrošové!

Já jsem Václav Riedl, šperitér!

A můj kluk je inženýr, bude stavět most, tenhleten most!

Tohle všechno praskne na tu směhu.

Ježiš, kde jste sehnal ty prachy, Žůrečku?

Tak abys věděl.

Ale ne, aby tě napadlo mě gratulovat.

Já jsem ženich.

Morce, Tlaudon! Pane Žůrku!

Nepřehnal jste to?

Gratuluju! Dobrý den, pánové. Copak?

Metaři dnes ale na mostě našli spořitelní knížku. Je na jméno Inženýr

Riedl. Riedl?

Pěta devadesát tisíc.

Pane Božena.

Že se tohle nenašlo včera.

Poslechněte člověče, ale vy jste to pořádně zbabrali. Prosím?

Já o ničem nevím. To právě teď je na Národním výboru plenární schůze. Bez

vás. Dostal jsem důvěrnou zprávu, že na nás udání a připadaly trestní oznámení.

Dokonce mají nějaké doklady. Co to je? Nic nevím.

Schůze je přece až odpoledne.

Hleda, že by ty obsílky...

No, ptaste tomu dál.

Ale to může být pro vás jako tajemníka dost nepříjemné.

No, konečně mi se nemůže nic stát.

A to, co rozumí, že vám pomohu, jak budu moci.

Jak jste mohl být tak neopatrný?

Promiňte, jdu tam.

To celé obvinění je jen osobním, Stapánové, rozumíte?

Já přece mohu darovat, co chci, komu chci, ne?

Mně nemůžete nic dokázat, pánové. To jsou ty nejhorší, kterým se nedá nic

dokázat. Jenže se mejlíte. Máme v ruce ty vaše protokoly.

Jsou v nich zajímavý věci.

Uplácení, zneužití úřední moci, zkrátka svinstvo.

A za to zavíráme. Byli uchradeným stivým zaměstnancem!

Prosím, pánové, pokračujte ve vyšetřování. Uvidíte, jaký poprask bude

z toho ve městě.

A samý jistě uznáte, že nejsem takový hlupák, abych si schovával materiál

proti sobě.

Buď klidná, Jerenko.

To nic není.

Někdy člověk musí obětovat i ty nejhezčí pro ty druhé.

Pani doktore!

Konečně vás mám.

Nesu vám předvolání k soudu. Týká se to teď dopravní nehody před Croftovým

krámem. A ta, to je ten metář.

Děkuji vám, naschledanou pane doktore.

Doktor Dvořák, kriminální policie, půjdete s námi.

Pro koho stavíme ten most?

Pro nás, pro všechny.

Jenom dravci, kteří vždycky mysleli nejdřív na sebe, ti s námi už nepůjdou.

A ta krásná, ta jenom tvoje zahrada, Ireno.

Ten most povede k zahradám daleko krásnějším.

A ty budou patřit všem lidem.

Všem!