Original subtitles

www.hradeckralove.org

Dobrý den.

Dobrý den.

Pojďte se posadit.

To je Bára Chalupová, já se jmenuji Vít Klusák a my jsme režiséři toho

celovečerního dokumentu, tak jako my se budeme rozhodovat, jestli jste to vy,

koho chceme, tak musíme vám dát možnost se rozhodnout, jestli vy to chcete,

protože ta věc je taková zapeklitá. My se zabýváme takovým citlivým tématem. My

chystáme celovečerní dokument o zneužívání dětí na internetu a proto

vlastně hledáme hodně mladistvě vyhlížející dospělou ženu.

Pokud bychom vás vybrali, tak byste v podstatě hrála nebo přestírala, že vám

je těch 12 let.

Použili bychom vaše fotky právě z dětství. Abychom pomocí těch fotografií

vytvořili profil, který byste zkomunikovala, skypovala s těmi muži,

kteří by vás oslovili.

Tak generální otázka je, jestli se vám to třeba celý natolik nepříčí.

Já s tím mám osobní zkušenost, takže...

Taky jsem asi ve svých dvanácti letech chodila na tyhle stránky.

Psali jsme si, chatovali takový ty běžný věci a on mi potom začal posílat nahý

fotky. Bylo to v období dvanáct až třinácti let, takový ten třeklop a já

jsem už byla v takový té pubertě, kdy jsem jako odmítala s rodičema o čemkoliv

mluvit, co se takovýhle věcí týče. Asi tak v osmý třídě mi psal nějaký cizí

pán, který prostě chtěl po mně nějaké fotky. Ten pán uměl...

Jako dětem zamotat hlavu, mě ji zamotal.

Hrál si na kamaráda, kamarád to nebyl.

To bylo asi to nejhorší.

Mně tvrdil, že je třeba o tři roky starší a mně se to asi v tu dobu líbilo,

že jako o mě možná jeví zájem nějakej starší kluk.

Ale pak mi jako poslal ty fotky a viděla jsem, že je to jako docela starý chlap.

A vlastně jsme si psali a povídali jsme si, co mě baví a že má nějaký domácí

zvířátka a jestli bych je nechtěla vidět a takové. A jaký mám ráda zvířátka.

Pak jsme si jako skypovali a on říkal furt, že má rozbitou kameru a nikdy se

mi neukázal, nikdy. Ale chtěl, abych tam prostě byla a ať se zmutíjí, ať se zmusí

kínku a tohle. A já jsem to prostě fakt dělala a on se přesto vlastně na tu

webkameru napojil přes nějaký program a já jsem ten notebook měla otevřený a

kdykoliv jsem byla doma, převlíkala jsem se, tak o mě přesto sledoval. A já jsem

to nevěděla. Právě proto si myslím, že ty děti za to nemůžou, protože mně to

nedocházelo. Já jsem byla ráda, že mám kamaráda, se kterým si píšu.

Před čím jako horší to bylo, když mi pak psal, že je nahej ve vaně a že na mě

myslí, tak už jsem si řekla, že to asi není dobrý.

Nevím, jestli to není úplně jako blbý říkat, ale vlastně jsem i začínala s

masturbací a prostě i tohleto on viděl vlastně. Došlo to až k tomu, že měl

přijet na hlavní nádraží a sejít se se mnou a kdyby vlastně mamka tenkrát

prostě mi neprojela v noci mobil, tak vůbec nevím, jak to dopadlo. Napsal mi

tam jeden chlap, že...

by jako chtěl, abych mu prostě dala svoji paninskou moč, že prostě to na něj

zapotřebuje a že mu to jako může hrozně pomoct a tak a že jako mi za to jako

zaplatí. A poprosil mě, že úplně ideálně nejlepší by pro něj bylo, co by mu jako

hrozně pomohlo, kdyby ta moč byla teplá, takže kdybych jako by jí mohla načůdat

tam. Zjistila se, že to je vlastně 45 letej chlap, co takhle zneužívá holky a

měl doma nespočet.

Kazec videa má se všim možným, prodával to do zahraničí. Moje fotky mi potom dva

roky na to poslal nějaký neznámej člověk a řekl, že jestli mu něco nepošlu, že je

to všude zveřejný. Já jsem z toho byla úplně špatná psychicky do dneška, se

bojím, že někde něco vyleze. Já jsem vlastně dva roky chodila k psychologovi,

že jo, potom kvůli tomu.

Tak děkujeme. Moc děkujeme. Jo, já taky děkuju. Naschledanou. Naschledanou.

Díky, naschledanou.

Naschledanou. Naschledanou.

Mohli bysme vzít tyhle obrázky taky? Ty ale nejsou z dětství. Tak nějak

symbolecky se hodí k tomu příběhu. Jako můžem, no.

Tak kotička taky.

Teliška. Teliška, aha. Ale to právě jako jsou ty moje kresby. Já jsem právě nikdy

nekresla, protože absolutně to neumím a spíš jsem si četla.

Což mi připomíná, že jsem si vlastně připravila ty knihy. Třeba klasicky

Stmívání, Žilce jinýho a Vampířská akademie.

Ještě daty určitě, protože já jsem jako hrozně hrála na klavír.

A tak tady jsem si poslala...

Jsem ještě naháněla mámu, aby mi poslala balíček vlastně se všema notama, co jsem

jakoby měla. Jo, ten jsem dostala k narozeninám od mámy a tam mám takový

shlonaný jako takový prostě poklady různý, co jsem nazbírala od jako dopisů,

co mám od Honzy, protože my jsme spolu už hrozně dlouho a pro ní jsme si psali

dopisy až po kromičku, ve který mi dal prstínek a podobně.

No tak největší a nejdůležitější je určitě tenhle domeček, který mi

vyřezával táta. A byl to takovej můj trezor, kde jsem si schovávala

sladkosti, který jsem třeba nechtěla, aby mi prácha jedla.

Ale ono to stejně dělá. A potom taky diář, kde jsem si psala svoje životní

trable.

Psala jsi tam o Bohu, to bylo zajímavý. Ale měla jsi tam napsána jako Bůh z ch.

A psala si, že asi Bůh neexistuje, že kdyby existoval, tak by ti víc pomáhal.

Já jsem si tam třeba psala o tom, že mi nerostou prsa a že mě to hrozně mrzí.

Kde jsi měla ten domek?

Ten jsem snesla z půdy, ale abych proto už řekla, tak máma s tím úplně

nesouhlasila, aby tady do tohohle projektu, aby v něm byl prezentován,

protože přece jenom jeho vyrobil táta a...

Hrála jsem se s ním celé dětství a moje dětství je s ním dost spojené, ale mně

to pomůže navrátit ty role dvanáctileté holky.

Ještě srdíčka od mýho kluka prvního. Kdo ti vystřelil na pouti?

No. Jo, tak to je. Kuchátka si bereš? Jo. Dáme na něj pozor. Tak.

Tam nevidím nějaký medaile, tak to bychom si poučili taky.

A fotky.

Já to se podívám, děkuji, já naši vyberu.

Jo, děkuji.

To jsem s bráchou.

Právě, to na jednu společnou... Tance. Tance, připravky. No jasný.

Tak je bezvadný, že tancuješ, to se nám hodí, protože to využijeme v tom

filmovém pokojíku.

Můžu poháry?

Jo, jo, já tam mám ještě panenky.

A co tancuje za styl?

Latinsko-americký tanců.

Já jsem myslela, že tam zatím je fakt ale jako venek, než mi to došlo.

To je vypracovaný do nejmenších detailů.

Hej, tohle jsem měla doma taky, přesně to.

Já jdu do svýho.

Tyjo, tohle je mega rozkošný.

Ježiš, ty máš zase střešný okno.

Tyjo, to je můj sen.

Tvrdá. Yes.

Hej, ten tady úplně pasuje. No to jo, no. Úplně místo pro něj.

Mám okno!

Ty tady máš krásný svět. Jo, no.

Ježiš, to je vymakaný moc.

Hele, hudba dávám pod, jo.

Taneční hudba.

Ono hraje na to piano, tak když tam třeba, jakože klasika.

Hraju na piano a miluju Lady Vivu.

Krásný, dívej.

Ježišmarja! Hele, máme šestnáct zpráv. Během toho, co jsem to založila. Ty

vole.

Terezo, pojď sem.

Teď jsme ti založili profil na lidé.cz. Máš tam jednu fotku profilovou. A

poslalo ti šestnáct lidí. To je boží.

No tak to ne.

To jde jako pět minut.

Tak, kolik ti tady je?

Tady mi bylo dvanáct, ale brácha mi ukradl tu svíčku.

Brácha mi ukradl dvojku, debil.

Dvojku, pitomec.

Každá máte u svýho počítače svůj telefon, takže tam máte normálně foťák a

můžete selfiečkovat.

A ten důvod je úplně jednoduchý. My jsme zjistili, když máme ten falešný profil,

takže když vlastně tam nevzniká nějaká komunikace s nějakou blízkou kámoškou,

takže on působí méně autenticky.

Tak jo.

Nikitečka, Komárková, Zavináč.

Ještě Kristýna Junová, kdyby se ti někdo ptal, jo?

Máš narozeniny, co si říkáte?

Ne, dvacátého páté.

Dvacátého páté. Jo, jsem Bík.

A chápeš, oni ti jinak budou splmovat furt. To je určitě volá, hled.

Ty vole. Ale máme první, máme první kól.

To je nějaký ind?

No právě. Maru!

Že co?

Měli jsme první hovor od nějakého inda. Jo.

Jako kdy? Teď tam jsem to zazpala. Protože jsme kvůli fotcení s filtrem,

jsme naladili messenger a zavolal nám tenhle ten kluk.

Nader.

Tak to zapni.

Myslíš, že... To si děláš srandu.

Ježiši mě, nevím, kdo to je. Promiň, ale prostě jako... To je hnusný. Proč?

To je ten děda. No tak to je příšerný. No tak to si děláš srandu.

Dědové prostě. To si děláš srandu, ale proč by psal jako třináctiletý holce?

Ahoj, jsi moc hezká, sympatická holka.

To je prostě divný týpek už od pohledu.

Strašný. Tak co tenhle třeba?

Chceš si s ním jednou povídat?

To mi přijde hrozně.

13?

17? Já vůbec nevím, já to o těch klukách nepoznám. 13? 14?

13? Holka se pokecala. 16? 10?

Já si do tohohle úplně nechce, ale jako...

Pokecáme?

Napiši ahoj.

Promiň, ale mně to přijde úplně šílený. To je, jak kdyby mi můj děda napsal

ahoj, pokecáme.

Prostě... Ale zase to můžeš obdivovat, jo, my s internetem.

Jako to zase, ano.

To si děláš prdel.

Dobrý. Ale chápeš to?

Má houby.

Zahrádka, houbaření, rybaření.

Co to, to je marihuana?

Ne, to je nějaké... Ne, to je něco... Buďme takový spíš vyhejbaví. I v rámci

našeho kodexu takový, že... Dobře.

Tohle je strašný moc. Já si myslím, že na tohle už by ani dvanásiletá holka

neodpovídala. kde bys získala tady ty kontakty, tak které

by tě zajímaly nebo na které bys vůbec odpovídala?

Dovedu si představit, že v těch dvanácti letech nějakým takovým zvláštným

zkoumavým prostě způsobem by mě hrozně zajímalo,

jako najípat do toho vosího hnízda ve smyslu...

že to se jako stane. A to je to, kam až můžeš zajít. Kam až můžu zajít a co ten

člověk, proč jako se o mě zajímá, co chce.

Možná jako malinko ho dráždit, ale nemyslím jako ve smyslu prostě okamžitě

mu poslat nahý fotky nebo tak, ale já si myslím, že ta holka ve dvanáctí není

blbá a ví, co je, když prostě klukovi stojí péru. Jako myslím si, že už to asi

jako ví.

Takže by bylo možné, že bys klikla i na profily, které vypadají od pohledu, že

by tam šlo o tohle?

Jo, ale určitě by to nebylo se záměrem prostě jít s nima, udělat videohovor a

navzájem masturbovat. To mě teda přijde úplně jako šílený, že vůbec čekají, že

to ta holka udělá.

Mně se napadá, že my jsme na začátku vůbec neostartovali, vlezla jsme do

nějaký četovací místnosti. Oni nás vlastně oslovovali na základě toho, že

jsme prostě jenom online, jako noví.

Báro, máš odposlední?

Jsme ready?

Kamery jdou?

Zvuk nám sviští.

Tak pojďme na to, jo?

A teď mám zpačknutou zelení. Pozor, nešej se na port.

Jak si máš?

Dobrý, co ty?

Jo, dobrý. Já jsem teď sama doma, tak je to v pohodě.

Co konečně máš?

Telefonuju.

A čekám, až se vrátí máma.

Musím pak jít rychle spát.

Já takhle.

Tak to jdu.

A kde seš ty?

A s kým?

S kámošema.

Nefoť mě!

Já si myslela, že si budeme povídat.

To je kokot. On to teď položil?

To je fakt hnusný. Fakt hnusný.

Tere, pojď k nám asi.

Co mi přijde pozorhodný, jak je vlastně vůbec nezajímá,

co po nich zbyne.

Že to je fakt takové utilitární použití toho dítěte.

To je vlastně jako sexualita úplně okleštěná od jakékoliv vztahovosti.

Prostě jako jsem chlap, tak se potřebuji udělat a ty jsi tady od toho a pak jako

čau? To je hrozný.

Jakože... Nevím. Tak toto ale není většině případů. No jako jasně, že to

není. Já mám poměrně dost fungující vztah a jako v pohodě, ale překvapuje

mě, že pokud tyhle mladé holky jsou tomu vystavený, tak jaký můžou mít základ

prostě do nějakého...

partnerskýho života. Určitě to šokuje.

A taky to jako nastavuje... Normu. ...jakou představu a normu o tom...

Která může být velmi zkvěslená. No právě. Jak to s chlapami asi bude, že

jo.

Ahoj.

Přijde ti blbý, že na mě nevidíš?

Trošku mám strach, nevím s kým si povídám.

Aha, no já nevím, já to moc neukazuju obličej na netu.

Do kolikátý třídy chodíš vlastně?

Do sedmičky.

Jsi tam dával ruku poctu?

Jo.

No ale proč?

Proč ne?

Vidí ti to?

Jo.

Tak já už to dělat nebudu.

Ty jsi nikdy neměla nějakou touhou něco dělat?

Takovýho?

Jsem ještě nic nedělala, takže nevím, jaký to je.

Já vlastně taky ne.

Ty jsi taky to nedělal?

No jako nějaký věci jsem dělal, ale ne úplně jako to.

To? Co to?

Tak myslím, že sex.

Jako úplně.

Možná proto jsem tady na internetu a snažím se nějaký jiný

způsoby najít.

Ale možná bys mohl najít holku. Nebo to aspoň zkusit.

Třeba to není tak těžký, jak se zdá?

Nevím, no je to divný, už mi je trochu víc než tobě asi a ostatní kluci.

Něco to a já nic.

Ale stejně ti moc přeju, aby jsi našel nějakou holku, protože si myslím, že to

je lepší, víš, živou holku, než takhle přes internet.

Dobrý den.

No čau.

Tak o čem pokecáme?

O čem chceš?

Jo. Kolik ti je vlastně? Tobě je dvanáct?

Tak jo, vypadáš pěkně.

A tobě je kolik?

Čtyřicet pět moc?

Asi ne.

A to už jsi v pížámku?

Ne.

A co, jak já...

Jak já se ti líbím? Líbím se ti aspoň trochu?

Chceš ho vidět?

Jako co myslíš?

No, metřírození.

Už jsi viděla nějakého?

Jo, ale jenom na internetu.

Jo? Dívala jsi za ní na porno?

Jo, s kámoškou.

Já jsem zatím myslel čutričko.

A už ti není horko?

Horko? Není mi horko, je mi dobře.

Pojď, já si sundám kauhoty.

Už mi začíná trošku tvrdnout.

Aha, a proč?

Bo mě to s tebou zrušuje.

Tak já si sundám ještě trenýrky.

Tak pojď, já ti ho ukážu.

Vidíš to moje břicho velké?

Vidím.

Já nevím,

jako, říkej něco.

Mám to opět na počítači, no. Na monitoru.

Tak ukaž ty aspoň prsíčka.

Nemusíš sedlát.

Jsem daleko, nic ti neudělám.

A co mamka, ví o tom?

O tom, že mi ukazuješ penis?

No.

Ty chceš... teď to prostě bych nějak hrozný průšvek. No právě, no.

Jako oni o tom v televizi hodně říkají, že mladé holky chodí na čet.

Zároveň vím, že jako rodiče mají starost.

Na jedné straně to je dobře, že to tak zakazují kontrolovat, a na druhé straně

to je trošku takové, že tě omezují.

Ale teďka která strana je pravdivá?

A ty bys chtěla se mnou něco mít?

Asi ne.

Asi mladšího.

Asi ještě mám na kluky čas.

Máš, no, ještě.

Tak vidíš.

Ve dvanácti rokách se teprve vyvíjíš.

Jsi mladé poupátko.

No víš, začíná být zima, já jsem mohl si oblíč to pryčko. Asi radši jo.

Já už půjdu asi spát.

Jo, půjde spát.

Tak se měj zatím, čau, ahoj.

A nevadí, že je mi dvanáct?

No pokud to bude naše tajemství, tak ne.

A fakt ti nevadí, že je mi dvanáct?

Jakože... Ne, tak snažím se na to nemyslet.

A tobě nevadí, že je mi dvanáct?

A proč by to mělo vadit?

Vy se mi líbíš a já tobě.

Nevadí.

Taky mi bylo dvanáct. Je to málo.

Ale pokud to nevadí tobě.

A víš, že je mi dvanáct, nevadí ti to?

Ne. A ukážeš se mi taky?

Ne, to asi ne.

Proč ne?

Já se stydím hrozně.

Když to zkus a když to zkusíš, tak se pro tebe vystříkám, když mi pomůžeš.

Ti tomu, že si často mylně myslí, že ta holka, když mu neklade nějaký

aktivní odpor, takže vlastně si to taky přeje.

Ale oni zapomínají na to, že vlastně je úplně přirozené

pro člověka, když vidí nad sebou někoho fyzicky většího, s hlubším hlasem,

staršího.

chovat se trošku jako podrobivě. Ten konsenzus, ten souhlas, který oni

dostávají, je vlastně iluzorní. Jo, to je prostě, to může být iluze. Jo, že ta

holka prostě, kdyby se necítila v ten moment pod tlakem, tak by prostě k tomu

nikdy nesunula. Spousta lidí si řekne, že to dělají pedofilové, ale to není,

protože to pedofilé, tam jde o jiný věci.

Tam nejde příliš o to, jakoby koukat se na haté děti, nebo tam hodně jde o to,

jakoby hrát si s nima, být v tom dětském světě, komunikovat s nima dětským

způsobem, tohle je pro ně jakoby přitažlivé.

Vlastně i z výzkumu vyplývá, že mezi muži, kteří loví děti na internetu, je

pouze 3 až 5 % pedofilů.

Kdo jsou ti další?

To je otázka.

Tak tenhle je online, hej, tak tenhle. Jo.

Janováček mladší.

Tak by mě zajímal tedy Janováček starší, upřímně, ale... Asi jeho táta.

No tak jako promiň, ale...

Ponožky.

Teď fakt nevím, co je správně mimochodem.

Že... že to je dobře.

Tak prostě normálně se tě ptá na klín, že jo, jako... No jasný.

S tým. Dnes teď si hezk... Díky.

Hladí se někde, Pipi, no?

Koukni na můj profil.

Je to veřejný!

Kruste!

Jako, co mu na to mám napsat? Proč to děláš?

Mára se tady stará o make-up a teďka přišla s tím, že jedno z těch chlapíků

možná osobně zná.

No a jestli teda je to skutečně on, za koho se vydává, jestli fotka

souhlasí, kraj souhlasí, je to on.

tak je to člověk, co pracuje s dětma a organizuje dětský tábory a td.

Přijde do kontaktu s hodně dětma během roku a... No ale zároveň tím, že to má

jenom jednu fotku, tak to může být ukradený. Může to být ukradený, nemusí

to být on, to nevíme, ale i kdyby to byl on, tak by to mohl být problém.

No to je prostě, kdyby pracoval s dětma a byl to on, tak to je asi úplně

nesmysl, abychom si to nechali pro sebe.

Tak já jdu na to.

Je to on? Je to on.

Dáš ti tričko?

Cože?

Myslíš, že si mu dáš tričko?

Asi ne.

No, jsem teď si ho.

Ne, já se stydím asi trochu.

Ne, styd se.

Nemáš proč.

Doubnej si na chvilku.

Proč?

Že je tělo vidět, jak vypadáš.

Celá.

No normálně.

A jak se jmenuješ? Martin.

A ty?

Míša.

Míša, to je hezký jméno.

To je Martin.

Že říká první jméno.

Tak jako je.

Jako je slizký na něm, jak to víš. A co děláš?

Chodím do školy.

A tak a četuju.

A co děláš ty?

Jako dělám cestovku, víš, takovou malou.

Jako zájezdy?

No, no, no, cestovní kancelář.

Mamka je teďka doma, nebo?

Ne, ne, ne, teď ne, teď je v práci.

Jo, tak to je dobrý.

Chtěl bych dělat bez toho drýho.

A nevadí, že je mi dvanáct?

Ne, ne, nevadí to tobě?

No, já se asi nevím.

No tak budiš.

Soudáš si ho?

Co?

Kričko? Ne.

Ale jo, na chvilku. Ale já si chci povídat.

Dnes si u dva můžeme povídat.

Na chvilku, jo?

Tak zadeček, to není vidětlo.

Ne.

Máš mi kričko, jaký máš? S koněm.

Tak víš, ne.

A kde jsi ty teď?

Co? Ty jsi teď doma, nebo kde jsi?

Teď jsem v pakovým pokoji a to mám jako ložnici, ale pracovnu zároveň.

Mám obývák a tam nejsem.

Tak já ti ukážu, očkej. Tak jo.

Vidíš to?

Mhm.

Ukaž mi pokoj, projdi se.

Tady mám postel a tohle jsem malovala sama s kamarádkou, vidíš to?

A tady mám

takový krámy a noty a okno a klavír a strašný

nepořády.

Hezký pokoj.

Děkuju.

Viděla jsi to u mě, jo?

Já si nemám co říct.

Tak já už musím končit, tak se měj.

A ukážeš mi ještě to?

Ne,

já už musím končit. Tak ahoj. Ahoj.

Ahoj.

Ti svítí ten port, víš?

Aha. Ale jako nevšim si toho, ale musíme ti to přelepit a můžeme ještě dál

pokračovat. Takže je to on, teda. Je to on, no.

Je to on, ten popis zaměstnání souhlasí, všechno souhlasí. Co mu teda dělá?

On dělá tábory, školy v přírodě, lyžáky, prostě akce pro děti, no,

takovýhle.

Oproti tomu hovoru, co jsem měla včera, tak tohle bylo pro mě mnohem těžší, i

přesto, že si jakoby... přede mnou neonanoval, ale bylo, cítila jsem, že

jako je na mě takovej jako... Ne, nejsem blbá, já vím, proč chtěla bych se prošla

po pokoji, ale jako... Tak, pozor.

Pojďme na to, kamery jdou.

Když se neumíš fotit, tak si sundej trýčko takhle.

Ne, já se hrozně stydím.

Vůbec nejsem hezká. Ty si mě fotíš?

Já jsem tě nefotil, no.

Proč?

Ty jsi krásná.

Fotit se.

Kámo. To to je.

Jako obráceně, to je úplně úspěšná. Čau.

Proč?

No, co mám se o to vědět?

Tak a suntej si to tričko. Ne.

Si stoupni tak, aby to nebylo vidět v obličeji.

A proč to chceš?

Abych tě viděl, jak jsi.

Já bych ti radši třeba zahrála na klavír, kdyby si chtěl.

Tak mi zahraj.

No tak jo. A co?

Tak jenom kousit jich od Bacha.

Od Bacha?

Tak jo.

Děkuju.

Máš jí hezký zadek. Ne.

Jo?

Nemám.

Takže já tohle umím.

Jsi možestovná.

Máš krásný úsměv.

Jsi fakt hezká máš.

Nechci se zletit.

A těšit na tu fotku.

Cože?

Že se budu těšit na tu fotku.

Na jakou fotku?

No, ty víš, na tvojí.

Taky ho zletím.

Napíšem si, jo? No.

Pa pa.

Tak děkuju, výměna prosím.

Poslední. Děkuju, vystřídat prosím.

Já bych to udělala jakože usměfalé pokřečení.

To je jak jsme si to prvé nadzvědčovali.

Každá z dívek má asi čtyři obnažené fotografie. Jsou to tedy fotomontáže,

nejsou to jejich těla. A až to projde, to podle mě rozpošleme nějakým třiceti,

čtyřiceti pánům, tak uvidíme, jestli to pro tě nám začnou používat.

A skutečné děti to pošlou dobrovolně?

Tu fotku pošlou.

Zdánlivě, dobrovolně pořád to jsou náctileté děti, které nemusí umět

domyslet důsledky a tu velkou zranitelnost, která tím nastane. A proč

se fotku pošlou?

Může to být touha potom nestratit ten kontakt, protože je tady někdo, kdo si

se mnou povídá a to může být pro tu dívku vlastně hodně důležité, zejména v

tom věku, kdy už mohou začínat nějaké pubescentní neschody doma s rodiči a

tady je najednou někdo, kdo jim tuhletu potřebu saturuje. Mně se taky často

stane, že toho hodně rychle litují, ale pak už přijde to vydírání nebo...

takové to znám tvou kamarádku, řeknu to jí, všichni to budou vědět, řekneme to

ve škole, nebo tvou mámě, kterou máš taky v přátelích. A některé ty děti si

vůbec nedovedou představit, že by vyšly s pravdou ven a vidí tam fakt jedno

řešení a to, že radši na tom světě už nebudou, že pro ně tohle je jednodušší,

než jít za těmi rodiči a vlastně jim něco říct o tom, co se stalo.

Ty nebudeš mluvit?

Já nevím.

Aha.

A mě by hrozně zajímalo to, co jsi psal.

O těch kuchylkách.

To je hrozně divný.

A co jsi mi psal o těch pejscích?

Fakt. Tak jo.

A není to týrání zvířat?

No jo, jenže ty si říkal, že mi dáš pětistovku za týden.

A kolik by si mi dal třeba za to jenom, že se slíknu?

Ty si ho honíš.

Jako na co?

Ty vole.

Hele, on fakt poslal psa?

Hlavně tam nepouštějte. Tak pojďme, máte někdo něco jinýho?

Jo, mám tady třeba čtyři. Podívejme, jo, a Sabi, ty máš ještě někoho?

Jo, já mám taky hodně rozhodnutých.

No tak teďkon jsme u tebe, tak pojďme točit tebe, tak prosím tě. Ty krása.

Tak.

Ale ona to má 900 žádostí na Facebooku, chápeš to?

Tak mu volej. Tak můžu? Jo. Tak můžeme kamery?

Chceme ještě vytočit ještě jednou?

Já vytočím.

Ježiši. Co děláš?

Teď jsem přišla ze školy. Co novýho?

Asi nic.

A u tebe?

Nic.

Co by si chtěla, ty peníze?

Záleží na tobě, já tě teď nenutím.

A jak by to bylo s těma penězma?

No dám je do obálky, ty mi dáš adresu, já to pošlu. A co třeba vezmeš?

A za co?

A co bych musela dělat?

Uvidíme.

A kolik bys mi dal těch peněz?

Tak podle toho, co budeš všechno dělat, to záleží na tobě. A to je tak jako

kolik? No když budeš dělat to, co chci, nebo to, co bych chtěl, tak dva tisíce.

A ukážeš mi ty peníze na kameru?

Tak chvilinku vydrž, já se poslím pro penženku podívat, kolik má u sebe, ano?

A tobě to za to stojí?

Dát peníze takhle?

Tak jsi hezká holka, líbí se mi.

Proč se radši nepodíváš na porno?

Mě to porno nebaví moc.

To je radši takhle na život.

A ty bys mi fakt poslal ty peníze?

Jo.

Spíš nevím jak.

Proč to nebo?

Každý týden?

Jo.

Ale ty jsi říkal, že... že ty holky, který spí s klukama za peníze, takže

jsou přece... Jako... No.

Jakože... Jako kurvy. A to je přece strašně sprostý.

Není. A ty jsi psal, že by se mi posílal 500 korun týdně?

Jo.

A za co přesně?

Tu se domluvíme.

No a domluvíme se?

Domluvíme. Já jedu jenom přejezdat ještě dvě kola, ale... Tak čau.

Zatím čau.

Ahoj. Ahoj.

No, snad se nestydíš.

A tobě je kolik?

43.

A tobě fakt nevadí, že mi je 12?

Ne. Já jsem měl 35 a chodil jsem s 13 letovou holkou a nikdo nám nic nemohl.

Fakt? No.

A to jste spolu i to?

No, ano, i to, no.

Všechno? No, všechno.

Pak utekla z domu a přišla bydlet ke mně.

Měsíc byla u mě schovaná, všude ji hledali.

Pak ji mamka napsala, že se s tím smírili, že nebudou by v tom

bránit. No a jaký to je takhle chodit s někým mladým?

Normální. V dnešní době třináctileté jsou vyspělé tak.

Většina, jak kdyby jim bylo třeba už pětadvacet.

A proč už spolu nejste s tou holkou?

Začala šíleně hubnout, tak jsme šli k doktorovi a měla rakovinu a pak

ještě rok a hodila.

No ale povedej mi něco o tobě, já nechci řešit minulost, já chci se teď zajímat o

tebe.

A kde bydlíš teď?

Zatím daleko.

Anglii.

Co,

nelíbila by se ti Anglie?

Moc. Líbila?

Jo.

Pojedeš za mnou?

No. Když si budeme duvěrovat, spoznáme se a já ti klidně i tady

vybavím školu, abysme byli spolu.

No a co ráda děláš tak?

Jdu do

Anglie studovat.

tak takovou, abys mi poslala jít s obličejem, víš, myslet jako, víš, že

takovou hezkou muvenku, třeba, až budeš v postilce, víš, nebo tak, víš, nebo

prostě, jo? Jakože prostě obličej a jenom, nebo?

Takovou normální, víš, že prostě, že třeba pod dekou, víš, takovou prostě.

Já teď nemám žádný prsa.

Neříkej, máš hezký.

Tak na chvilku, jo, mi to drží. A co, co na chvilku?

Já chci vidět ty prsa.

Ne, fakt teď ne, prosím.

Zlatičko.

Nebreč.

Přestaň brečet.

Já teď nechci.

Nebreč. Dobře, nic se neřeď. A nebreč.

Kdybveš bude, tak budu koukat na druhou stranu.

A já jsem krásná. Nebuď smutná.

Ale rušně vidíš? Jo.

Cože co?

Ne, to vůbec.

Já jsem to ještě nikdy neskoušela.

To je tvůj pokoj? Jo, jo.

Já mám postel, skříň a mám malýho králička.

Takhle.

No.

Fotku? Já nevím. Já nevím.

Jo. Já ti taky něco pošlu. Jo, hele. Taky, tak.

Když máš hezká.

Cože?

Prsa? Ne.

Tebe to bude bolet?

Jak to se ti to bude bolet?

Ty nejsi z Česka?

A to fakt bolí?

To jsem nevěděla, že kluci takhle trpěj.

Tak prosím tě, ukáž mi prse a co dělám. Pomoc mi.

Já ti nechci ublížit.

Ale ublížeš mi, když mi neukážeš prse, tak ublížeš a ještě k

tomu bude mi hodně bolet a asi zítra půjdu do nemocnice.

Kvůli mně?

No asi ano.

A co by ti v té nemocnici dělali?

To nevím.

A potřebuješ třeba... Prosím tě, prosím tě, já chci už to dělat.

Nechci už kecat. Nech mi ten pokec napotom.

Budeš se na mě zlobit, když to neudělám?

Budu.

Ty vole, to si děláš srandu.

Hele, tak nás vydírá.

Ty

tu

fotku někam dáš? Jo.

Protože já jsem ti tu fotku nechtěla poslat. A ty jsi mi napsal, že přece to

nikomu nikdy neukážeš, že nejsi idiot.

A teď mi prostě napíšeš, že ta fotka půjde na internet?

Jako proč?

Protože ráda ubližuješ, víš to?

Ubližuješ.

To není vůbec žádná pravda.

Já jsem ti neslíbila, že ti ukážu prsa. Já jsem ti řekla, že si

vyměníme fotky.

Mámka mě zabije, chápeš to?

Neukážu ti prsa.

Já tu fotku vymažu.

Hraje hudba.

Čau, čau.

Kolik ti je?

Zkus si typnout.

Tak kolem třiceti... Dvaceti čest.

A mě?

Dvanáct, třináct.

Dvanáct, dvanáct.

Studuješ? Jo, dostudováno, ale pracuji v Brně, víš.

Co jsi studoval?

Techniku a myšku.

A máš se takhle často s někým?

Jenom s klukama, který si se mnou chtěj povídat.

Jenom chtěj kecat, jo?

No... Některý by chtěli asi i něco jinýho.

Co třeba?

Já o tom nechci mluvit.

Myslíš si, že... že...

Je to stejný? Se milovat takhle a potom se milovat ve skutečnosti?

Je to jinčí.

A v čem je rozdíl?

Tak necítíš toho druhého člověka, ale na jednu stranu.

To má představost.

Ale ty už si smiloval doopravdy, ne?

Mhm.

A tak to? To třeba se skutečnost proč ukáže?

Já se sama stydím i před sebou.

A co myslíš,

že by pomohlo mně?

Co tě vzrušuje?

I když... I když jeme dvanáct.

Jak jsem čekal, nic nevadí.

Ahoj.

Ahoj.

No a... No na... Když jsi říkal, že koukáš na to porno?

No. Tak jako na jaký stránky třeba?

Dáš třeba x.com.

A vlastně ty koukáš na tak mladý holky jako jsem já?

Ano, tak to je jako výjimečně, třeba někdy.

A to někde je?

Mám jako jedny stránky, kde občas je takový kdo.

To samozřejmě nestavu, to se nesmí, ale jsou jedny stránky, kde občas nějaký je.

Ať se ho zeptá, co musí mít holka, aby byla žena.

Já ti můžu třeba poslat, co tam je za videjko jedno, jo? A jako to není sex,

to je jenom jako videjko, co tam je, jo?

Aby se ti neredělo, že ti posílám hned sex, jo? Tak já ti pošlu jedno videjko,

mladý, aby si viděla, co tam třeba je, jo?

A co musí mít holka, aby byla žena?

Nevím, to... Jako, co musí mít... To je asi zpítaný

chováním ještě, co mám.

Myslíš si, že se chovám jako žena?

Uvádíš se, milé.

Tak já ti to teda asi pošlu, já nevím.

No, pošlu by to na Skype, já ti to taky pošlu, jo?

Tak jo.

Slavá lásko.

Slavá lásko.

Slavá lásko. Co řekla, že? Čeho lásko?

Pardon, cože?

Co jsme, co jsme...

To je fakt dítě.

Hele, můžete, prosím vás, pustit to video?

Ježiše, ty může být tady deset. On nemá žádný prse. To je nějaký vibrátor, ne?

To je holčička. To je jako hodně malá holčička.

Můžete to, prosím vás, vypnout? Já se snažím.

Jak to tady sleduji a dívám se teda, s kým komunikujete, tak musím říct, že to

je skutečně kejzír.

a veletrh všech myslitelných trstných činů, přečinů a zločinů, které vůbec lze

si vymyslet ve vztahu k dětem.

Já jsem jenom počítal na prstech a jich minimálně osm.

Všechny ty predátoři, se kterými teda bohužel vy musíte komunikovat, tak musím

říct, že by se asi zasloužil nějaké vězení.

Tam jsou skutečně tak závažné trstné činy, jako může být i znásilnění, v

případě toho vydírání, s kterým jste se také setkali, samozřejmě vydírání,

ohrožování výchovy dětí, sváděním k

pohlavní zneužívání nějakým jiným způsobem než souložit, což jsou všechny

ty o hlavnosti sebeukájení a tak dále, ostatní všechny metody, které jste mohli

vidět a ještě hromadu jiných. Takže musím říct, že pro mě, když jsem to

viděl, je to ta nejhlubší orba asi, s jakou jsem se kdy setkal.

Jako je vůbec nějaká reálná možnost, že se s tím dá něco dělat, když vidíme,

jaký množství těch lidí na tom internetu je?

Tady to už je vlastně, dalo by se říct, bezmá ten následek.

Ale tam je velice důležitá ta prevence k tomu zabránit. A musím se sám přiznat,

že mě udívuje, že vlastně všichni poskytovatele těchto služeb žádným

způsobem nefiltruje tu komunikaci, žádným způsobem ji nekontroluje. Oni

skutečně by to měli administrovat. A jestliže teda zjistí, že toto se děje na

jejich stránkách, tak samozřejmě oni sami by s tím měli něco dělat. Ale to by

jim srazilo návštěvnost, přestavili jim tam chodit lidi a přestala by tam pro ně

být ta zajímavá synergie, kdy samozřejmě oni bohat

To je bohužel teda to nejhorší, co je. Takže oni jako vytváří prostředí v rámci

svého komerčního zájmu, aby tady k tomu docházelo.

Tak volám, volám.

Nikdo nechce.

Mě jo.

Terezu, klidni se.

Promiň, no já si snažím.

To je jinej, ne?

To nevadí.

Ahoj.

No čau.

Slyšíš mě?

Jo, jo. A vidíš mě?

Jo.

Ale já tebe ne. Aha, počkej.

No čau.

Dobrý den.

Jak se máš?

Je víkend, tak je dobrý.

Jen?

Volno. Mhm.

A kolik vám je?

Kolik myslíš?

Tak sedmdesát.

No to ne, to ještě ne, to je za pať pán Bůh, že ne.

Mně je dvanáct, to nevadí?

No jo, tak to je pohoda.

A vám je teda šedesát?

Pade. Mýmu dědečkovi je taky pade? Jo.

A vy máte vnoučátka?

No.

Mám.

A jak jsou starý?

Dvacet. Dvacet a dvacet dva.

A máte taky babičku?

Taky.

A vy už ji nemáte rád?

Že mi voláte, víte?

No, tak jako co, tak opovídáme, ne?

To je pravda.

No co ty?

Už máš nějakýho mápadníka?

Já jich mám.

Jo? No, víš.

Takže ti smutno není. Hlavně na internetu. No jo, no, dneska to jde, no.

S kůkama si hrají taky, nebo ne?

Tak nemáš tady nějaký host, kterým se třeba maslíš nebo něco?

A co to tam děláte?

Mně tady se mleštil něco, víš?

Jsem laštil něco, no.

Hele, ten kluk, jak mi poslal to porno s tím psem, s tou holkou, tak

mi teď vyhrožuje, že dám moje fotky na net.

Koukáme na to.

Že když neumím odepisovat, tak že je pověsí na net a že máma nebude nadšená.

Pojďme mu zavolat.

Hele, hele, hele, moment, moment, já tady něco mám. Pozor, pozor, co to je?

No, on to asi fakt někam dal ty fotky.

Tak to ukáž.

No. No, tak to je v hajzlu. Máme profil, máme nový profil. Tak to konec čeká na

schválení.

No co tam, ukáž co.

Má to tam.

Tohle musí být, tohle musí být neuvěřitelný, když ta prostě holka

uvidí, že on to opravdu někam povysl.

Na lidé.cz mám všude svý nahatý fotky.

Takže co, budeš se chovat tak, jak máš? Bude to tam tak dlouho, dokud nebudeš

taková, jaká máš být, jasný? Tak co, asi to tam mám teda nechat?

No, jak chceš, měla jsi na výběr, měj se.

Tak to dám ještě nikam, když ani ahoj říct neumíš.

Věř i, že tím, že nepíšeš, si to děláš horší, co ti na to řeknou rodiče?

Hej. Ty vole, hej, ale jako já bych asi skočila z mostu, kdyby mi bylo dvanáct.

Hele, dá se to nahlásit? Můžeš to tam zakutnout? Ne, nejde mi to nahlásit,

nevím já. Počkej, to jdu zvládnout. Musí to jít nahlásit. Tak mi to pomožte

najít, já to fakt nevidím.

Ahoj.

Ahoj.

Ty máš webku?

Mám, pokud se mi podaří spustit video.

A kolik ti vlastně je?

No, tak si tipni.

Kolem třiceti.

Tak.

Dvacet. Dvacet.

Mně je dvacet, no.

Studuješ?

Vysokou, dá se říct, no.

Díky bohu za to, pracovat bych ještě nešel.

A kde studuješ?

Já?

Jsem na zdravotnický škole.

No, to jsem si vybral, je to tam úžasný a neskutečně těžký.

A ty máš holku?

No, mám.

Co dělá teď tvoje holka, že není s tebou víš?

Já vednu ještě u rodičů, ona taky, ale... A proč vlastně si voláš se mnou?

Já se rád bavím s kemkoliv, když ví a rozum nejad.

To mi zatím nijak, blbá, nepřijdeš, takže jako docela v pohodě.

Tak dík.

A víš, že mě tady chtěl dát kluk, jeden kluk, mi chtěl dát peníze za to, abych

se slíkla?

To, to není dobrý nápad.

Proč? Úplně jednoduše, ty bys to udělala.

A asi by nebyl hezký pohled, kdyby ty fotky byly někde popozni, že ne? To by

nebyl nádanej pohled.

No a já mám hezký...

Hezký tělo, si myslím.

To ti věřím, jsem rád, že se sama sobě líbíš, to je základ úspěchu, ale...

De facto je to tvoje soukromí, takže by to měl být člověk, který by měl být

tvýmu srdci nejbližší, a ne nějakej cizák.

To může být všechno úplně fuk.

Já nevím, co bych dělala, kdyby se mi to stalo.

Já ti to povím, ty bys i brečela, tvůj mamka by byla naštuvená, tvůj teďka

taky. A pak bys musel zjistit, kdo to udělal.

Co to bylo za vola. Hele, nejsi jediná, na koho to kluci zkoušely. I já jsem se

líbil pár klukům.

To jsem umíral smíchy.

Oni si tam i to, víš, šahli mezi nohy.

Já bych jim to udělal klidně taky, ale musel bych mít v ruce motorovou pilu na

noze kanadu nebo něco na ten způsob, kdyby už měli správný důvod, kdyby už to

nikdy neudělali, protože to se nedělá.

To je jako, to je třeba, já jsem si takhle udělal srandu z holky, která mi

opravdu napsala, že mi ukáže všechno. Tak já jenom, jo vážně, tak mi prosím,

ukáž mozek, to je, že si rozřízneš takhle lepku a jenom, že ho vyndáš.

Hnedka mě zablokovala, čus.

Já to přeháním do extrému, když mi ukáže co kliv, tak proč nevydat mozek, protože

evidentně tam žádný nebyl, tak by mě to zajímalo, ne?

No a ona ti nějaký fotky poslala?

Ne, já bych o to ani nestal, abych to hnedka mazal, co mě je po ní.

A tebe to nevzrušuje?

Ne? Ne, nevzrušuje.

Když už by mě měl něco zrušovat, tak buď to mám přítelky, mě je dobře, anebo

existují miliardy pornostránek, kde si můžu najít vod a pohle, to se mi bude

líbit, anebo potřebuji k tomu nějakou holku, kterou ani neznám.

A víš, že se mi asi líbíš?

Snažím se vypadat dobře, i když jsem vylezl z vany a je to docela dobrý

pocit. Celý den na nohách.

Co?

Ale prakticky ty mě neznáš vůbec.

Jestli řekneš, že jo, tak se na něco zeptám a věř tomu, že to nebudeš vědět.

Jakou máš barvu očí? Já vidím černou.

Mám hnědou.

Jo, hnědou.

Tak schválně, ty budeš stydlivá, upřímná, ráda se snažíš,

moc z toho nenamluvíš.

Co je s tobou?

Co je, prosím tě?

Nic.

To mi řekni, že ti jenom potějí očina, nebo se nuděj.

Můžu ti zavolat za chvilku?

Jo, v pohodě. Co je s tebou, prosím tě?

Tak zatím.

Pa.

Mně to hrozně dojalo.

Pardon.

Tyto je za kluka. To je nedobrý tribun.

Jaký hodný.

Po těch deseti dnech už prostě mě to dojímá, když tam narazím na někoho

slušnýho. Jo, ano.

No tak mě by vlastně dost zajímalo, jak tyhle ty chlapi, kteří nás jako

kontaktovali, tak jak budou na to reagovat, jestli jako my zmizíme z

tohohle, z toho světa teď. A mě by zajímalo, jestli prostě v nich zbyde

nějakej pocit, nebo nějakej, jestli zanecháme nějakej odkaz, víš.

Jestli třeba si řekli po tom hovoru, když ho ukončili, tyjo, to jsem možná

neměl, prostě teď týlce dvanáct a teď najednou jako tam nebudem a je fakt

možný, že některým tím chlukům budem chybět, ale prostě bych hrozně chtěla,

aby v nich zůstal nějakej pocit prostě a toho se bojím, že právě vůbec nezůstává.

Budu strašně rádi, když tě někdy uvidím osobně. Nebo na tebe, milý, hodný,

neboj, Miško.

Tak to bysme se mohli někdy vidět třeba.

To bys chtěl?

Jo.

Fakt?

Líbilo by si ti to?

Já nevím, a co bysme dělali?

Tak si myslím, že bys si vzal do cukrány třeba.

Na kakao.

No a k tomu třeba nějaký dotík.

Jestli dájíš dotíky. Miluju dotíky.

Haló, haló, Sabinko, slyšíme se?

Jo, já tě slyším, pádo.

Tak kdyby ti to bylo nepříjemný, tak řekni, jo? Ať se ti neudělá špatně,

jo? Prosím, lidi, jo?

Vlastně bys ho měla vyspovídat, jo?

A to, co nám připadá důležitý v tý konverzaci, by mělo padnout teďka znova

naživo.

Šimule, prosím tě, jede zvuk?

Jede. Jdeme na jeden. Jdeme už.

Ahoj. Ahoj.

Tak vysvětlíš mi to?

Je nebezpečný o tom mluvit, víš?

Ale do vinné jsme museli žít.

Kolik jsi starší?

Pol sto let.

Pol sto let.

Já nemám žilinu, nemám děti.

Já můžu dělat svým.

Ale já jsem myslela, že jediný, co by, Míš, jako co by to možná

vadilo, je, že mi ještě nebylo patnáct, nebo myslíš, že to taky nevadí?

Nevadí. Co?

Já bych si chtěla statistiky, ale fakt nevadí, že je mi jenom dvanáct. Nevadí.

To už ses mě ptala. Já vím, ale já jsem vám pořád takovej blbej pocit, jakože...

Jakože co?

No, že se ti třeba nemůžu líbit a tak.

Kdyby jste se mi nemohla líbit, tak tady spolu nesebníme.

To máš tak.

Ty si musíš rozmyslet, co chceš.

Jo, já ti říkám hlavně, já tě do ničeho nechci tlačit.

Ničemu tě přemluvovat.

Pokud něco budeš jít, uvidíme se častěji, zvyklíš se na mě.

A někam si můžeme zajít, ale jako někam si zajít, můžeme klidně i na Výhlídkovou

věž, na Žížku se podívat jenom tak.

Jo, nebo někde na čokoládku.

Co jsi mi přinesl? Ty jsi říkal, že jsi mi něco přinesl.

Čokoládu. Čokoládu.

Hodně čokoládu. A jakou třeba?

Jahorovou.

Jogurtou.

Pořiškama. Bílou.

Co?

Co

je?

Nic. Nervózně?

Jako prsevý.

To je jak si mě...

Poslal tu holku s tím psem. To bylo taky docela odporný.

Hodně odporný.

Mě to se fakt koukáš?

Co je na tom dobrýho?

To je jiný?

Jiný.

Je to staré u těch?

Jsem myslela, že milování má být jako z lásky.

To je štěmový.

Dneska je dobrá zna.

To poznáš, až budeš starší.

Jo.

No a co hloubím?

Nic, jenom s sebou si zatím píšu.

Hledám a mám nějakou smůlu, abych řekl, že jsem nějaký smůlas. Zatím nemůžu

najít.

Tu pravou.

Vysvětli jsme to teda.

Tak to budeme dělat.

Tak tam dojedeme, pobytujeme se.

No, až se půjdu strachovat.

A dál?

Ty to kupuješ třeba za mnou.

Můžeš si šáhnout.

Zkusíš si hrát s ní, jo?

Já ti ukážu, jak se hrát s sebou.

No.

Ukážu ti, kolik toho je.

Kolik čeho?

No a já přijdu do čníku,

lehnu si na vrchol.

No a děláš olejček, trošku kapneš, vyleješ.

Já řeknu, a tady spodem.

No a potom prostě mi to začneš roztírat, jakoby

na zádech ruce.

Nohy stejně na zádech, to je jedno, to je prostě, co budeš chtít.

Jestli si třeba například, jestli si nikdy neměla orgazmus,

Ne. Tak to zajistíme, abys měla. Nebo já nevím, co to úplně je.

Jmenuji se Klitoris, abych však masíroval bytku.

Mě by zajímalo, co je to ten Klerotis.

Klitoris. Klitoris.

Taková malá bůlka.

Bůlka? Na dva gýmy.

Na dva co?

Na dva gýmy.

Na chudničku.

Já myslela, že bůlka je nějaká nemoc. Ne.

Náš pes měl bůlku a umřel.

Jo, tak to záleží asi, jaká to je bůlka.

Já nemám žádnou bůlku.

Ne, ale jsem žádná.

Určitě ne.

A pak budem drogoře.

Cohle máš?

Tohle. To je větší obraz, něco malého.

Něco malého. Co máš?

Tohle mám?

Ano.

To ne, to je ošklivý.

Já jsem se chtěla zeptat, jestli byste mi toto jako vysvětlili.

A co myslíš? No jako jak, jako tu trojku, já to moc nerozumím.

Tady to a potom jsem šel s ním.

Takhle jsme jsme, víš. Žili prostě takhle a potom jsme prostě takhle.

Nevadí, že mi je dvanáct.

Nevadí.

No jako, já jsem ještě para, já jsem s někým jako nespala, nebo takhle. Jo, to

přenice dělá.

Nevadí.

Hlavně nechci, aby se ten nahý fotka ukázal moje mámě.

Takže to mám dát naučit teda.

Ještě mi je dej, počkej.

Já ti je dávám kvůli tomu, aby si prostě už nikam nikdy ty moje nahý fotky

neposlal. Většinou.

Ale já nevím, jestli mám věřit, že už to nikdy neuděláš.

To mi pořád říkáš, že to někam dáš a že tu pošleš mamce a že mě necháš ošukat

bezdalovcema a...

Na hlas to řekni, aby to nikdo náhodou neslyšel.

A myslíš, že bych chtěl poprosit, abych mohl mít světový čistí, že bys vymazala

ty zprávy, co jsme si tam psali?

Jo, určitě.

Tak třeba myslíš to s tou šlehačkou, nebo co jsi myslel?

Taky od skoda.

Tady třeba.

Aby si mi to udělal dobře.

Pusel, aby si mi to krásně vykouřelo a odsucele.

No to nečti to tady.

Takže to, že bys do mě chtěl stříkat, mám taky smazat, jo?

Tak jak se to dělá?

Tak to odstranit.

Vadilo by ti, když by si oťatněla taky?

Nevadí, že já mám velkýho arázu. To už máš, no.

To je to.

Takže se nemusím stydět. Proč to nesmažím rovnou všechno?

Proč jenom některý? To bude nejednodušší, já to smažím všechno.

Všechno a můžeme si třeba pak odhledat. Tak jo.

Tati.

Tati, počkej, nemusíš sem chodit.

Hele, nepřipadá Fubo, počkej tam na mě, nikam nechoď.

A ty jsi někde tady, nebo co?

Uvědom si, že tři měsíce, tři měsíce si po mně chtěl, abych ti psala nechutný

příspěvky.

Potichuje.

Je úplně uprdelé, jestli to někdo uslyší. To je tvůj problém. Ale mě ne.

To je tvůj problém.

V klidku. Ne.

Jo, budeme to... Přijde ti v pohodě posílat dvanáctiletý holc fotky, jak

šuká se psem někdo?

Přijde ti v pohodě psát prostě o sobě, že jsi pedofilní prase? Přijde ti v

pohodě prostě psát, že mě chceš análně znásilnit, že mě chceš ošukat někde v

autě? Přijde ti to v pohodě? Máš ze sebe dobrý pocit? Ne.

Přijdeš si v životě nějak jako v pohodě? Ne.

Tak proč to děláš?

Nevím. Počkej.

Dobré děti.

Tohle už se prostě nezmíní. Já se ti zapamatovám, buď to přímo nebo ne. Já

nemůžu přijmout tvoji omlouvu, když jsi totální prase.

Když jsi zveřejnil fotky dvanáctiletý holky na internet, když jsi jí vydíral,

když jsi na ní byl odporný.

Dobrý večer.

Vy jste pan Martin?

Ne, ne, ne.

Podle nás to je, já jsem Vít Klusák, to je Bára Chalupová, dobrý den.

A my jsme autoři dokumentárního filmu o zneužívání dětí na internetu. No, a proč

jdete za mnou? Chtěli bychom s vámi mluvit, protože vy jste si s našimi

hračkama dopisoval. Vy jste jim posílal fotografie.

Jo,

tak jaký zákon jsem porušil?

Nesmíte nezletilým posílat pornografický odkaz. Neposlal jsem nikomu odkaz na

porno. No, já vám ho klidně pošlu zpátky.

Nemůžete se obnažovat a nemůžete dvanáctiletý dívce psát, jakým způsobem

vám masturbovat. Chápete to? A do toho jste vedl dětský tábory. Víte co, vy

prostě normálně plošně oslovujete holky.

Já jsem se nikdy s někým nesešel.

Nikdy jsem žádný dítě natěžil. Obnažujete se přes... Jak víte, že to

jsem já?

Máme to natočený, všechno to máme, jste to vy. Máme váš obličej, máme váš penis.

Známe vaše zelený zdi.

Dnes znám vás. A co je to? Pojďte nám jenom říct, proč to děláte. A co proč

děláme? Proč? Prostě posíláte 12-letým holkám svůj penis.

Stejně musím jít druhou stranu.

Tak pojďte se mnou, jestli chcete.

Budeme se tady změnit, když jste pochodnej. Ale co chcete vidět? Pojďte

sem a dejte mi novou otázku.

Tak co to chcete vidět?

Víte co, pracujete s dětmi.

Připadá vám v pohodě prostě poslovovat mladých holky a posílat jim to, co jim

posíláte? Ale no a co, já jim můžu poslat, co chci.

Dokud

Víte, kolik chlapů je oslovilo za týden? Pak tisíc.

No právě.

A to vám je v pohodě? Proč to neděláte?

Proč neděláte něco, co má smysl? Pane Martini, nezlepte se, ale já jsem žila

tři měsíce v kůži těch holek a dodneška s tebou mám noční můry. Dobrý, myslíte

si, že mi na tom záleží? Že mi záleží na tom, co si o mě vy myslíte? Nebo někdo z

dokoliv tady okolo? Mně to přece úplně jedno. Já vás neznám, vy mě neznáte. Mně

je úplně jedno, co vy si myslíte. Já si myslím, že když jste měl 12 letou dceru,

tak budete mluvit jinak

Vám to nepřijde, co se tady děje. Tady jsou mnohem horší problémy, které ního

neřeší. Tady dávají seriál o mostu, kde se řekne, jak jsou cigáni skvělí. Každý

ví, že cigáni nejsou skvělí, že žijou jen z podpol. Proč tohle to neřešíte? To

je přece mnohem větší problém, který se dotýká nás všech. My jsme se vybrali z

neužívání dětí na internetu. Dobrý, je to pro mě uvolnění, je to zábava. Já to

nedělám z jiného důvodu, než se zábavím. A proč vyhledáváte

takhle

mlad Jakože patnáct, patnáct, patnáct. Já nevím, třeba.

Já to nevím. A co když jim čtrnáct? No, a vy si s nima jenom píšu, já jsem nic

neudělal. Jakou máte zábavu? Já mám čtyři děti, takže se starám o ty čtyři

děti a byl bych nerad, že by si moje devítiletá dcera začala časem psát s

někým jako jste vy.

A je přece váš problém, že vaše dcera je tak vychovaná, že si vleze na internet a

píše si s někým takovýmhle. A proč jste ponestil fotky?

Chtěl jste po nás spotky, chtěl jste, abyste se svíkali na kameře. Přece,

kdyby jsi byla slušně vychovaná hloubka, tak bys to nikdy neudělala. Jestliže ty

děti nemáte dobře vychovaný a ty děti jsou schopní to udělat, tak je to vaše

chyba, ne můj. Takže vy je trestáte za špatnou výchovu, chápu to dobře. Já je

netrestám. Vy přece, to je jejich výchova. Ne můj, přece já jsem je

nevychoval. Jestliže to dítě je vychovaný doma tak, že doma nic neřekne

a první co udělá, že se na tři hodiny zavře

Já přece nemůžu za to, že to dítě není naučený říct všechno svým rodičům.

Já vás vždycky vidím vyfocenýho jako vysokého vedoucího dětského táboru.

Ale můžete se dotknout jako dřuše, když prostě

dítěti píšete, že ho zbožňujete, píšete má synko, miláčku, zda kdy to zamává z

dvanáctiletého holko?

Vy umíte s těmi dětmi si psát?

Vy jste charizmatický, jo? A nepřijde vám třeba, že

tato hra je právě pro mě taková obranná všeho?

Nepřijde vám, že to 12-letí holky můžou tady stílit? Co tady se děje?

Vždyť se na to podívejte, jak to tady vypadá. Takže vy se bráníte tím, že si

píšete s 12-letýma holkama?

Proč neděláte nějakou práci? Proč se staráte o takovýhle věc?

Abyste přestal oblížovat dětem.