Original subtitles

Konec.

Konec.

To se mi líbí, pár internacionálce, hej? A s tréninkem se už dřív dělá sám. Dá

se, že chceš dostat, a co nedělej? Notinný náděr!

Donatelci nic kaipky nehraje v bribničky! A je to přece nějaký boxer!

Ochu! Nezinharní ukaň, to není žádná hračka!

Tak jen do!

Čeho máš, kde se ti toulá?

Před chvílí to ještě byl.

Jednoho seženu a druhý mi uteče.

To je práce a na pořádný trénink máme jen tu neděli. Celý týden máš plnou

hlavu té své kanceláře, já mám v bance Ultimo samé přesčasy, ten zápas bude

pěkně vypadat.

50, 100, 150, 200, čtvrt milionů.

Dneska to máte nějak chudé, milý pane.

Nemusí pršet, jen když kape.

Ucti vás, pane hejtmáncu.

Tak co, pane hejtmánek, dva párečky, jako

obyčejně.

Pane staroušku, jeden páreček, máme osmadvacátého. Jo, jo, ty peníze, po

prvním si to vynahradíme.

Haló, sportovní redakci, prosím.

Pan reaktor Koutný?

Tady Hitmánek. Luboká úctivost, pane podnikateli. Dobrý den, je tady pan

generálník? Právě před chvíličkou přišel. Radši to prosím, pane

podnikateli. Děkuji.

Ne, to škrtni, to tam nepatří.

Myslíš chápat, soukromé rozvoly jsou přísně zakázané. Náš přednost je totiž

hrozný.

Ano, ano, pane továrníku.

Ovšem, ovšem, můžete se spolehnout.

Člověk mého věku má právo dělat jenom velké věci.

Mám jednu zásadu, milí pane sebrateli. A ta je?

Milý Berko, říkám si, žádné malichernosti. Ty musíš jezdit

osmiválcem přímo na žně. Výborně, souhlas.

Drobnosti přenechávám mladším. Já si zase někdy připadám, jako bych přesedl z

rychlíků do osobního vláčku.

To prosím nikdy. Hned změnit dotravní prostředek.

S vámi člověk vždycky okřejí. Když vzoupím do vaší kanceláře, pane

generální řediteli, jako bych ztratil na váze. Je mi tak lehce.

Snažím se, aby tady nebyla cítití a peněz.

Peníze. A kolik?

Na stavbu činžovník domů ještě osm milionů. Ještě osm? Pětset bytů. No a

pak ještě dva. A nač ty dva?

Na zužitkování koupeného patentu betonových injekcí. Betonové injekce?

Věříte jim? Jako sám sobě. Neměl jsem dosud v ruce tak obrovský podnikatelský

objekt. Víte, kolik je zastarávých staveb? Kolik nejistých základů? A hráze

prosakují, železnější prachy se bortí, základy jsou neúnosné. Všechno jim ji

upevní. Na věčné časy. Všechno? Všechno. A to prosím, bez lešení, bez výkopu, bez

lopat, bez lidí. Horu zlata, kdyby se zatím má celá. Upevním svými betonovými

injekce.

Tady jsme na správné cestě, příteli.

Myslím, přesněj věřím, že máte ve svém podnikání znamenitý čich.

Máte to ve své kryti.

Mám přitom na mysli zájem své banky, prosím. A jako veliký podnikatel mě

jistě chápete.

Zajisté, my si rozumíme.

A k tomu potřebují přátelské ruky.

Máte i my.

A co přehrada na loučnici? Sedím v porotě i dové soutěže. Samozřejmě, že se

budu ucházet o zadání stavby. Ale to je jaksi jenom na pokraju, ne šachovnice.

První tahy.

Je to hudba budoucnosti. Přehrada je prozatí ještě daleko.

Co je tohle? Zbláznili jste se tady?

Zbláznili, pane. Dneska je v řece.

Tak to budete mít. Veselý večer.

Nasloužíte si ho. Přešla Kavanová. Pojďte sem.

Dále.

Aha. Inženýr je v kanceláři? Ano.

Tak co hoši, neskončíte?

Ani jak slavnostně.

Však to byla taky zřina a těch předčasů, ale dnes bude největší předčas. Do rána

na Májové.

A zítra slavnostní odevzdání návrů. Hoši, ať se ráno pit a v Davidu hodin

spány na ministerstvu.

Kamarádi, děkuji vám za spolupráci.

Víte, že nejsem...

Na slavnostní řeči, ale dnes to musí ven.

Osvědčili jste se.

Doufejme, že se to podaří a že tentokrát prorazíme.

Nelítovali jste nocí a námahy. Vykonaná práce mluví za vás.

Dostaneme-li cenu a taky, že dostaneme, no ale to vám tady budu vykládat.

Nazdar naší nové společné práci a ať její co nejvíc. Nazdar Přehrady. Ať žije

projekta. Nazdar Přehrady. Nazdar Přehrady. A na vítězství Prahařím.

A teď běžím zatelefonovat do redakce zprávu o tréninku.

Karle, tady máš mimořádnou premii, ale ať to nenecháš na májové.

Tady je pro vás, Michale. Děkuji. Pro vás, Tando. Děkuji. A slečna Kavanová.

Děkuji vám všem.

Až budeme mít stavbu, bude to hovít.

Doufám, Petře. A všichni doufáme, že přijde dnes večer také. Musíte přijít,

pane inženýre.

Pane inženýre, přijďte mě provést. No vlastně jsem hotov, mohl bych tam

přijít. Ano, přijdu. A vás beru za slovo. Provedu vás.

První swing platí? Je to na beton, pane inženýre? Ovšem, beton, to je přece můj

obor. Tak naschledanou. Naschledanou.

Tak naschledanou.

Na co myslíš, Petře?

Tak... Co je to s tebou?

Ale... Chlapci vedle jsou veselí.

Ani si neuvědomuji, že v téhle soutěži jde vlastně o jejich existenci. Jak to?

Milí Jendo, jsem na dně.

Nedostanu licenu, musím zavřít kancelář.

Věř mi o sebe starost nemám, vždycky se nějak uživím. Právě před týdnem mi

nabídl Komerční rada Berka místo šéfa ve svém podnikatelství. 80 tisíc ročně.

A ty?

Já?

Žádal jsem, aby převzal všechny mé zaměstnance. A když ten starý vidřidu

odmítl, řekl jsem, že velice lituju, ale aby si dal svých osmdesát tisíc za

klobou. Jsi správný chlap, Petře.

Nezradíš kamarády. Tak oni si to zaslouží.

No, nějak to dopadne. Hlavní věc, že jsme skončili čas a že jdeme do soutěže

s pořádnou věcí.

Zítra odevzdáme návrhy.

Ještě zbývá zvolit heslo. Poraď.

Třeba život je boj.

Ne, počkej, to ne.

To ne. Chtěl bych to vyjádřit...

Prostě, jasně.

Stavět přehradu, to je něco krásného. To je veliká práce pro všechny lidi a

pro všechny časy. Tomáš, jako když třeba ve středověku stavěli katedrálu. Ano,

dej tam tedy heslo, katedrála práce.

Výborně. Ne.

Mluvme, jak nám zobák narost.

Chrám práce.

Klapte, Jendo?

Prima.

Tak a půjdeme, Jendo.

Počkej, ještě vezmu dopis pro táta.

Půjdeš se mnou na nádraží do výtopny? Půjdu.

Ale řekni mi, Petře, proč stále ještě posíláš dopisy Romu tímto způsobem? No,

znáš mě, že nejsem romantik, ale to mi zůstalo ze studentských dob. Však víš,

nemývali jsme na známku a balík s prádlem byl ještě dražší. Tatík čekával

na každou nákladní garnituru.

Pětadvacítka posun čtyřicet nám jistě přiveze něco od Petra.

Dobíš nic?

Mamingo, nepřišlo nic.

Jsi se někam chystáš?

No to je pěkný pořádek. Pak se pořádně vyspadeš si v tréninku. Jsi boxer nebo

zlatá mláděž? Boř, když jsem to slíbil chlapcům z kanceláře, jenom na hodinku,

jen...

Jen

si chlámuj pro mě a za mě.

Ale až tě ten Donatelli složí, tak si nechoď stěžovat.

Jeníku povídám ti jenom na hodinku, dodvou jsem v posteli.

Jedno, půjčíš mi svého motýlka?

Já měl smotník naposled o maturitě. Kde pak můj motýlek? Ten už dávno uletěl.

Tak si musím vzít svého, s bumičkou.

Co je tohle?

Dámek, na to je spádu.

Kde je klíček?

Tam. Farku, klíčík. Janku, zámstňová. Jen si nadálej, ale pro

dnešek zůstaneš hezky tady, v kalafasu.

Jako první číslo našeho programu zazpívá...

na zvláštního předsedy para konerčního rady Berky, vítej.

Na světě je kdesi láska pravá, ta se dává, ta se neprodává.

Její cenu nelze platit v zlatě, možná ale nikdy

nepotká tě.

Jestliže jsi zapsán v černé knize, kup si kousek štěstí za

peníze, za peníze. Kup si úsměv ženy.

rudý úsměv, rudé políbení.

Prodávám polípky, jsou tak rudé, kupte si mé polípky pro

srdce kudé. Polípky se slevou, polípky všem, kupte si mé

polípky, polípky mé, žádnej jiné.

Polipky se slevou, polipky všem, kupte polipky nejen.

za ty olízané papírky od té pávice Berkové.

Já chci jen od tebe. Ty pravé.

Ta se dává, ta se neprodává.

Možná ale nikdy nepotkáte, jestliže jsi

zapsán v černé knize.

Za peníze kup si úsměv ženy, rudý úsměv,

rudé políbení.

Já mě prostě dělá splendidní božská jedinečna. No prima.

Teprve teď vidím, jak tě vlastně zbožňuju. Nemohu bez tebe vůbec žít.

Irena, udělal bych pro tebe všecko. Všecko, třeba... Třeba bych i pracoval,

vážená. Ačkoliv doufám, že tobě to nemě neřádala. Frede, chci o tebe jenom

jedno, abys mě zavedl domů, ale honem. Ale opičána mě nudí.

Nebych toho, že tady táta čestným předsedou, nikdy by mě tenhle podnik

neviděl. Je tu několik opelýchaných frajerů a pár starých bab, které si

myslí Bůh ví co, protože mají doma pár těch pitomých akcí.

Panebože, to bude osuda.

Zapomněl jsem vypnout amplíru.

To už se říká smetánka.

Frede, já bych jen nejrudej.

Zadržte!

Jak zní paragraf čtyři a dvacátý Římská 3a služebních instrukcí?

Úředník budi švestliku se stranami vždy korektně a nenápadně oblečen. A tomuhle

říkáte korektní a nenápadné oblečení?

Dovolí si poznatí, pane přednostové, že se stranami se stýkám pouze

okénkem, to jest horní polovinou těla, a že tudíž vůči stranám...

Jsem oblečen naprosto korektně a nenápadně.

Nenápadně.

Dovolíš? Bude to všeho.

Docela hezká.

Jak to docela?

Ohromně!

Haló?

Ano, je tady.

Okamžik, prosím.

Pane inžiníre, volá vás pan Hejtman.

Děkuju. Prosím.

Haló? Nazdar, Jendo.

Aha.

Ano, úplně já tak.

Dobře.

Pět minut po jednu.

Naschledanou.

Takovou lidi, když tě v sobotu pojede, by chtěli vyplatit. Poklona.

To je zase nějaký zbytečností. Dovol, vím, co dobrý sport žádá, ne?

Člověk se s tím tahá jako soumare, ještě dostane vybubováno.

Ne, ne, jen se trochu napiju.

Haló, haló. Děkuju vám.

Promiňte.

Mějte si to vemky, ani nevíte, kdy vám taková sto koruna bude dobrá. Já totiž

víc u sebe nemám. To vás úplně zruinuje, srdčo. Ne, ne, ne, nechte si to.

Když to musí být.

Ten pánek se pořádně vyprotýl.

Co?

Co?

Co tam píše? Pojď!

Už jdu.

Petře, překni.

Připadá mi, jako by ti tam něco scházelo.

Víš, já myslím, hudba, hezké ženy. To jsou nápady.

Zdíme se, přece už deset let...

Zažili jsme tady nejhezčí chvíle.

Já tě jen zkoušel.

Ale tak docela se mi nelíbíš.

Je to takový divný klid.

K člověku se po něčem stýská.

Čert ví, někdy na člověka něco sedne.

Já vím.

No řekni prostě rovnou, že se ti líbila ta sečka s tím autem.

Při mně řečeno jen do líbila.

Slyšíš, to je asi dva sedmdesátka.

Za hodinu ji táta pozdraví.

Tady Pavelec, strážník 31.

Hlásím závadu, prosím.

Skála na kilometru 280 padá.

Ano, prosím, spadl velký balvan.

Ta podezdívka, co udělali páni z Prahy, ta není splatná.

Nazdar, Jendo. Nazdar.

Že v téhle chvíli se rozhoduje o přehradě? Teď dej pokoj s přehradou.

Vážil ses? Kolik máš?

Jeden, dva, tři, čtyři, pět, tak to máme pět tisíc.

Tak kolik vážíš? Osmdesát pět. To by šlo. Večeře to všem dneska nebudeš. To

vím taky, to mi nemusíš povídat.

Poslechni, když vyhraju přehradu... Donatelí je extra přída, člověči. Jestli

si dáš odpočídat, tak mi půl roku nechoď na oči. Neměj starosti. Tak nazdar.

Tak pro Kristopana, těch pět tisíc.

To máš, abys nebrečel.

To na téhle nokautu je v prvním kole.

Pik.

Jireno, pojď si říct a pojď s námi. No pojď, to bude príma.

Jsem ti řekla vprede, nepůjdu nikam.

Jireno, měla byste jít, je vyprodáno. Kde koupíte křesla pod rukou? Dál za ně

tři stopy.

Chcete pokrt? Johne, pěkně, prosím, ano.

Max dal za sousedním křeslo dvěstě padesát.

Tak je prodej a vyděláš. No dovol, nepůjdeš-li ty, tak nepůjdu také. A kam

dáš ta křesla? Kam?

Zapálím jí mi, Jireně, cigaretu.

A je ten paverec pešák

To není žádná hra. Tak Ireno, dej si říct a pojď s námi. Pojď, Pavel, jsi

prýma. Prele, nech mě, nemá to smysl. Ten můj Pavel se mě vůbec nezajímá.

Dobrý večer, děti.

Dobrý večer. Poklona, dobrý večer.

Dobrý večer, papa.

Prosím, pokračujte.

Vynášejte. Helenko, mám rady.

Pane prezidente, mám dva lítky na večer na box. Nechtěl byste jít? Boxuje

donatelý mistr Evropy. Prýma, boxer.

Děkuji. Měl bys jít, papa?

Trochu zbouřit krev, to neškodí.

Děkuji, dnes večer nemám čas.

Sadila bych se, že vím, proč dnes večer nemáš čas.

Jako obyčejně, Elza.

Nebo snad jiná? Jiréno, dnes večer mám opravdu práci.

A neměla bys tolik pít.

Každý máme své chyby, milý papáž.

Tak pracuj, a já půjdu na box.

Frede, jde se na sport.

No bravo!

Jen do telefonu volá redaktor Koutný. Koutný? Jak to, že ještě není tady?

Haló, heťmánek.

Odkud voláš?

Cože?

Proč tady ještě nejsi?

Co má být s Petrem?

Cože?

Nerozumím. Jaká zpráva přišla?

Tak ti děkuju.

Ničemu. Ty zlotřilče, ty darebáku! Co je tím? Choutný volá ze redakce. Nechce prý

tu ostru vidět, tak nepřijde.

Vale Petříčku, první vítěz jsi náš pod třechou. Do redakte přišla zpráva, že

jsi vyhrál soutěž na Přehradu.

Gratuluj ti!

Gratuluj Přehradu!

A teď pust Přehradu z hlavy, až je ring!

Sláva! Přehrada je naša! A teď jde na řadu Donatelli. Za ním!

Za ním, nečekej! Uspělo!

Prosím, nepovykujte, ano?

No, starý pán je prvně na boxu. Vladíku, já viděl box, vyšlý jste, ještě nebyl na

světě. Já vím, viděl, ale z rychlíku.

Pavel, za ním!

Tak, si.

Je slabej na žaludek.

Mamou duši, no je to on.

Proto nechtělo tebe vzít tu sto korunů.

končí nerozhodně!

Bohužel vstup do šatny je přístě zakázat, páno. Ale my musíme mluvit s

panem Inženýrem Pavelcem, je to nutné. Prosím, já nevím... Dovolíte, páno,

dovolíte, prosím, prosím, prosím, páno.

Inženýr Pavelc, prosím. Jelena Berková.

Dokoupil. Dovolíte, pokažte. Řík tam vedle.

Dovolte. Haló, haló, ha.

Blahopřeji vám k vašemu skylému vítězství. Chtěla jsem se vám vlastně

omluvit. Vzpomínáte si... Jak se vám dala sto korun za zachránění svého

partnera? David se nestál.

Ano, ale to přece... Nevěděla jsem totiž, kdo jste. Musíte mě odpustit. Já

byl tenkrát taky trochu překvapený.

Bohužel momentně vám ji nemohu vrátit. Tohle musíte. A ještě dnes?

Sto koruna to je přece láhev šampaňského.

Jendo, nezapomeň na můj kupřík.

Kde? Fredek, můj deštník.

Já nevím, třeba, třeba utřímu šketýr.

Dneska mě poprvé uviděl, vím to, že mě má rád.

Možná by jenom líbat chtěl, jen slova lásky lhá.

Zadržovat život a správu. Dnes ne.

Dnes poslavuji.

Vítězství v rynku, anebo první cenu za přehradu.

Setkání s vámi.

Snad je to touha jen o divné ohojení, o

divně krásný sen.

Nepej, nepej, nepej, nepej, nepej, nepej, nepej,

nepej.

Vesely ochutnáte můj směs. To byl Jiren.

Tady u tebe je minej.

Každá maličkost je kousek našich patnácti let.

Dnes už dovedu ocenit klid.

Jsem únaven. Ale klidně a skromně žít nechceš.

Myslíš, že už jsem dost stár, abych žil klidně?

To ještě ne.

A na skromný život nejsem dost bohat.

Kolikrát se tu slibováš, že si konečně odechneš.

Ale neumíš začít.

Louise, poslech mi svou starou přítelku a pojď s ní pryč, daleko od všeho toho.

Ano, má draha, půjdu. Ale dříve dokončím tři věci.

Dostavím blok čižovních domů, zavedu betonové injekce a přehradu na loučnici.

Pak nechám práce.

Najdu si člověka, kterému svěřím vedení firmy, hodím mu to všechno na krk a pak

budeme žít jen pro sebe.

A to lásky, Louise?

Všechny ty malé stenografky, manitýrky?

Nestačí pálit důkazy, když pachatel sám se nechte polepšit.

Drahá to nejsou lásky, to jsou obchody.

A musíš všechny ty věci dělat.

Domy, injekce, přehrada.

Spousty peněz.

A pomník mé celoživotní práce.

No a círka 50 milionů čistého zisku.

A pak teprve ten vytoužený klid.

A myslíš, že ti věřím?

Nevěřím ti už ani slovo. Jsou hloupé výmluvy.

Čekali jsme tě. Chtěli jsme oslavit tvé vítězství.

Ještě jsem nezvítězil.

Petře! Kdo ty jsi moc pil?

A co?

Ty neznáš.

Nepohodlíš.

Koktejl.

Irena.

Jste přesný, přesnější než já.

Snad je auto spolehlivější než kůži.

Vy chcete řídit? Vy chcíte, že vás ta mašina poslechne? Ovšem, vždycky řídím.

Rozumím strojům, poslouchají.

A lidé? Ti poslouchají také.

Oni jim člověk rozumět nemusí.

Jiréno!

Jezdíte neopatrně, Irena. Já jsem vůbec hrozně neopatrná, milí Petře, poněvadž

opatrnost není matkou moudrosti, nejbrž matkou nudy. Vy se nikdy v životě

nemudíte? Ne, obyčejně na to nemám kdy.

Vy taky někam spícháte? Ne, totiž dnes je středa a to obyčejně trénuji.

Proč zastavujete?

Chci obrátit, musíme přetespět, abyste pro boha nezmeškal kousek tréninku.

Ireno, jeďte dál, to je nesmysl.

A nebo počkejte, zastavte docela.

Tak, je to docela hezky. Můžeme na chvilku vystoupit. Ani mě nenapadne. Mně

se tu líbí.

Irena, nudíte se, i když jste se mnou. Vy jste ale naivní.

Přišla jsem za vámi do šatny a dala jsem si s vámi způzku. Proč myslíte?

Ne. My dva se spolu doufám, nikdy nudit nebudeme.

Protože... Ano, proto.

Proto a proto.

Anny, jsi tady?

To je velmi příjemné překvapení.

Komorník mě sem uvedl. Slečna Irena si mě ověnala na pátou hodinu. Mám jí

upravit účet.

Nevíte, kdy se slečna vrátí?

Holčičko, od té doby, co jí zemřela, matka nikdo se jí neptá, kam jde a kdy

se vrátí.

A nemáte o ní starost?

Já? Starost o Irenu?

Spíše naopak.

Jsem k politování, drahoušku.

Mám velmi přísnou dceru.

Jaký je dnešní stav dělníků na domech D, E a F?

265 kvalifikovaný, 170 pomocnejší. A přes časy?

Minulý týden 2840 hodin.

Jaký máte výkon v denním dě? Velmi dobrý, pane podnikateli. Skoro jako v

akordu.

A úraky?

Žádné, všechno v nejlepším pořádku. To není pravda, pane šef. Tady je strach

dělat. Lešení jen tak tak, že vysí.

Jde to nás Barták. A ve výtahu jen za včerejšek dvakrát prasklo lano. Nemáme

dnes jí ovřát oběd. Žensky nemají šatnu.

Pane podnikateli, páni z ministerstva přijeli. Kde jsou? U stavby A.

Tady lešení ti není vhod. Lano ve výtahu se ti nelíbí.

Zkoupat jsi mě chtěl.

Hele, koukej, s tebou nemám co mluvit.

Počítáme ti to a půjdeš.

Co?

Já? Já že půjdu?

Tebe ve mečer.

Verku taky.

Pane Karle, nebude se vám stýskat.

Mně se tu moc líbilo.

Bůh ví, jaké to bude tam.

Pan Petr tu měl vlastně štěstí, co?

Možná, že to bude ještě lepší.

Vlastně se pan Petr hodně změnil.

Nemám pravdu?

Petr má plnou hlavu nových věcí.

Plnou hlavu?

Karle, jsem žena a říkám vám, když muž rázem změní svůj život, je v tom vždycky

některá z nás?

Ano, to bývá.

Bohužel.

Byl jste už někdy zamilován?

Irena! Milý, kdo jsi byl tak dlouho? V kanceláři je tam tolik věcí, musím

pracovat a pracovat.

Pracovat? Čorc vám všechnu práci, viď mi lásku.

Víš co, já se převléknu a pojedeme si spolu někam zatančit, chceš?

Ireno!

No, ještě chvíličku, hned jsem u tebe.

Ireno!

Polčiško, nesmíš se zlobit, ale dnes nepojedu tančit.

Víš, rád bych dělal něco užitečnějšího, třeba... Jo, třeba. Třeba bude z tebe co

nejdřív hrozně nudný patron, Petře. Ireno, copak to nechceš chápat?

Nechci, drahoušku!

Víš co?

Pojedeme místo tancování na výlet do údolí Loučnice.

Naši lidé tam provádějí sondy.

První sondy k mé přehradě.

Chci to vidět. Víš, jaký je to pocit?

Tak dobře, pojedeme tedy sondovat.

Podívej, to je chlap, co?

Co skvětělo? Chlap jako žuhla. Tak je to taky Dřina.

Zned bych mu šel pomoct.

Říkali jsme si kolikrát s Jendou, že taková? Dřina, to volbě, nemožeš nějak

zapomenout. No, upřímně řečeno, stýská se mi po něj.

A zlobíš se na mě, že jsem ti poradila, aby ses od něho odstěhoval do lepšího

bytu? Jireno, drahouško, na tebe se přece nemohu zlobit.

Jsem tebou omámen, tím hlasem, smíchem.

Půjde ho parfém. Akať se jadou, vidím pary.

Vidíš, to je loučnice, tady bude moje přehrada.

Není tady krásně, Irena?

Vlastně by měl člověk odejít z města a žít tady.

Postavit si srub, hospodařit si pěkně po svém, daleko od lidí, ode všeho schomu.

Netěšilo by tě to? Už jde, pokud.

Ukousala bych se tady nudou.

Musíš jet opravdu tam dolů.

Už je půl pátek, chtěla bych se vrátit. Musím dolů, draho, už mi nedostanu se

sem hned tak. V kanceláři je mnoho práce.

Dopřej mi tu hodinku, jsem tady tak šťastný.

Mám rád tenhle kraj, přírodu.

Kdybys nebásnil, příroda je banální.

Víš, je jako lék, musíme ji užívat po kapkách.

Pojď sem a drž dobře.

Ano, příroda je krásná, protože, protože se mně líbí.

To je výhra, příteli, bravo.

Přehradě vám upřímně gratulují. A jak jste to dosáhli?

Zaprvé bylo moje konzorcium nejlevnější a pak to byl ještě jiný osobní faktor.

Projektanta Přehrady na Loučnici, Inženýra Pavelce, se jmenoval technickým

šéfem mé kanceláře a současně se stal tichým společníkem.

To je ovšem velká změna a důležité rozhodnutí. Ten společník... Je to velmi

schopný člověk a použijí ho pro své cíle.

Ostatně myslím, že už je nejvýšší čas, abych pomýšlel na odpočinek.

Tuhle u mě někdo zaklepal na dneř. A víte, kdo to byl?

Bylo to stářík. Ten návštěvník ovšem zletěl se schodou. Ani ne tak rychle.

Ale vaše průbojnost spodniků, ne, ne, mý příteli. A pokud se týče radosti tohoto

světa, dovedete si přece vybrat nejjadrnější víno, nejvonější doutnik a

nejpůlvabnější děvče. No.

Na to bych ještě přizvištěl.

Pamínko, dopis od Petra. Od Petra? A teď?

To nevěřte nic dobrýho. Přišel poštol.

Poprvé za patnácté.

Zrazí rodiče, odpuste, že jsem vám tak dlouho nepsal.

Mám teď mnoho práce. Stál jsem se technickým šéfem a společníkem

největšího stavebního podnikatelství v Praze. Leo Berka na

Příkopech. Leo Berka?

Berka?

A tu jsou ti, co tady zpravují nahoře skálu s tím patentem.

Matko, hned napíšeš Petrovi, že se to dělá špatně. To ta mizerná porezdívka

byla lepší.

Tak ať Petr přijede se na to podívat. Musí přijet, vždyť by to mohlo spadnout.

Sedm let neštěstí. To nic není, malička.

Horší je, když si člověk rozbije život.

Jak to myslíte, milostivá paní?

Jenom tak mě to napadlo, když tě tak vidím před sebou.

Osmnácti jsem měla také bílý plář.

A milovala jsem krásné šaty.

Osmnácti se neuvažuji.

Nemyslíš na děvče, že na tebe žárlím.

Mohla bys přece být mou dcerou.

A byla bych radši.

Mohla jsem nic děti nebýt.

Ruku líbám, Elzo.

Jdu pro tebe. Dobře, líbím.

Děndra, výborně, ať nedá. A dopis přišel. Děkuji.

Děndra, vítám, že jsem tě zastihl.

Nezdržuju tě? Ne, ne, prosím, posaď si tu. Vezmeš si se mnou? Ne, děkuji, já už

jsem po snídání.

Byl jsem včera na schůzi župy.

Chtějte zařadit do reprezentačního mužstva proti Moravě. Proti Moravě? A

kdo by to se mnou boxoval?

Pacák. Pacák? To jsem přece už jednou knockoutoval. Právě proto máš to knihu

na stoupě. No dobrá, dostane po druhé, když to musí být.

No a co ty?

Co pořád děláš? No to víš, u nás v bance je to pořád stejné.

Počítám peníze, které vy, spodníkatele, vyděláváte a rozhazujete.

Někdy se mi trochu stýská, že nemám koho trápit, když jsem tak zrádně utekl z

tréninku. No však já se zase polepším, uvidíš.

Teď mám plnou hlavu starostí.

Opravdu? No. To tě Irena tak zaměstnává?

No rajpej, tyž starý otraho. Co pak nevíš, rozšiřujeme provoz, dokončujeme

činžovní blok a teď ještě přehrada a ty betonové jině. Co vidíš, tady mi

Něco píší z domova.

Tak ti tedy, Hofu, gratulujeme, když jsi tím šéfem, ale tatínek ti sděluje, že ta

vaše firma zrovna tady něco dělá s tou skálou nad námi a myslí, že to dělají

šlendriánsky. Když se v tom takhle budou vrtat, tak to jednoho krásného dne na

nás celý spadne. Jinak jsme chvála pánůvou zdraví.

Kudák táta.

Myslí, že mu vrtáme stráň a my mu ji zatím spravujem.

No ale musím se tam podívat.

Jel bych dnes odpoledne, máš kdy? To víš, protože vždycky.

Hromad, teď si vzpomínám, nemohu. Prosím vás, řekněte mi, kolikrát jste vlastně

na toho pacáka trénoval?

Vlastně jen dvakrát.

Nechal jsem nikdy času. Ano, to já znám, protože kdo chodí k tělenochu, ten nemá

jak živ na nic čas. Vede než baň.

Dobře, ale pacák bude být určitě Piedroho roztrhán ládry, protože Piedro

je prostě prima hoc. Proto jdeme domů.

Vyloučeno, Piedro!

Já s ním musím mluvit.

Petře, vstávej. Honem, vstávej.

Če... Rychle, musíš i hned nastavit činžovní blok.

Stalo se neštěstí. Za chvíli tam bude komise.

Co říkáš? Člověče, vždyť to je hrozná odpovědnost.

Co je s ním?

Mrkne.

Kde je to?

Nádejník Josefa Dam.

Nový člověk, nikdo ho nezná.

Jak se to stalo?

Prasklo lano ve vytahu.

Nikdo nic nehlásil. Jak to, že nikdo nic nehlásil? Ty jsi přece věděl, že lano už

dvakrát prasklo a železení se třese při každém kroku, to taky nevíš?

Kde je ta saský mistr? Tady, pane inženýre. Tenhle lešeník prohlédnout a

zajistit.

Tohle je jeho snížka.

Co je?

Telefonovali strýnice. Ta stráň nad hlídačem Domkem se může každým okamžikem

sesout.

Naši lidé jsou z toho... Doufali.

Dobře, dobře, Vaníčku.

S tím si nelámte hlavu, to se zařídí.

Jděte do kanceláře.

Pane

Komerční

Rado, dovolte, abych vám řekl, že už toho mám dost.

Nerozumím vám.

Čeho máte dost?

Vašeho způsobu podnikání. To je jen honba za získem. Bez ohledu na hodnotu

práce, na zdraví a na životy lidí.

Víte, co se stalo na stavbě.

To je váš systém, pane komerční rado.

Pesedněte si, prosím. Ta nehoda vás trochu rozšilila.

Je nutno mít nervy pořád. Nejde o nervy. Jde o svědomí.

Tenhle způsob práce nehodlám klid svým jménem. Ani den, ani minutu.

Jen klid.

Stal jste se mým společníkem.

Byť vy s malým procentem.

To je přece kariéra, nemyslíte?

Dal jste své návrhy a já mám peníze.

Proto budu rozhodovat já.

Peníze jsou převazy.

Na to si zvyknete.

A napíjte se trochu, osvěžíte se. Vůbec byste si měl odpočinout. Takhle byste

večer nemohl boxovat.

Pamatu, že nejsi v nejlepší kondici.

Nesmíš se dát opacáka vyprovokovat. Pracuj technicky, na dálku.

Jsi vlastně bez tréninku.

Stačí. A nepokoušej si ho nokautovat.

Zápas můžeš vyhrát, když zachováš klid. No, uvidíme.

Tady děti, Pavelec byl, Pavelec byl ohromný, ohromný, říká vám tady

dědineční primát.

Počkej, počkej, prvním kolem, prvním kolem se okazitě vrahal na svého

soupeře. Jirá Dobor, který zastáhl ho, levý dělej, pravý direkt, útočil, byl se

úžasně, byl se jako lež, ale bohužel nevytržel.

Pozor, druhé kolo, halo, halo, ring volný, Pavelice k zemi. Jeho zápas nutké

srdce zavušilo a bylo tak hránilo, jedině úderem gongu.

Na začátku třetího kola Pavelec klesá na kole na klesni.

Zvedá se, nová rána a klesá definitivně. A je odpočítává. Jedna, dvě,

tři, čtyři. Pavelec leží, nechýbe se. Pět, šest, sedm.

Vrajte mu, trubte mu, zahrajte mu marš.

Osm, devět, deset.

Prohlašuji slečnu Irénu Berkovou za vítěz nad mistrem těžké váhy Petrem

Pavelce.

Zábava na můj účet.

Prosím tě Petře, snad bys nebyl sentimentální. Znáš přece jak čtrdák.

Jdi se umýt.

Trvá cíž. Vypadá dost směšně.

Pavelec je prima chlapík, no ale měl prostě smůlu, no to se nedá nic dělat.

Co se by chlapec dělal, co mohl, no?

Neměl snad trénink nebo já nevím.

Jedenko, je tady inženýr Pavelec? Je v koupení.

Pane inženýre, prosím.

Pane Pavelče, ty betonové injekce, víte, ty tam na skále potradí.

Já nevím, jak je to možné.

Co se stalo?

Skála se zdřítila a zasypala domů.

A moji rodiče?

Bohužel jsou oba mrtví.

Přijměte mou vytřímnou soustres.

Nesmíte to tak brát.

Při velkém a průbojném díle vždycky někdo platí. A někdo zase vydělává.

Všecko je to podvod. To snad myslíte jinak, ne? Ne.

Já nemyslím jinak, než mluvím, jako to děláte vy. Já jsem dělník, a ne

cizopasník na lidské práci. Omlouvám vás.

Zpráva, kterou jsem vám bohužel musel oznámit, vás opravdu jak rozhořče. Ale

já neomlouvám vás.

Jste vrah.

Zabil jste Adama. Zabil jste mi tátu a mámu.

A Bůh ví, kolik životů to bude ještě stát, jen aby váš zisk byl větší. Ty

jste i vy společníkem firmy. Kašlu vám na vaše peníze.

Ani při hovoru mi zapřete, že jste boxard.

Ale v mém oboru vám chybí trénink.

Soud. To není žádný rink.

Udám, že lana ve výtahu byla stará a nespolehlivá. Úředníkovi se byla jiného

mínění. Dokážu vám ještě jiné nesprávnosti a vůbec.

Najdu si jiné cesty, abych odhalil všechny vaše špinavé rejty.

Nene.

Nezapomeňte, že jste technickým šéfem mé firmy.

A že odpovědnost v první řadě pada na vás. Obžaloval byste především sama

sebe.

Tak je to tedy.

Proto jste mě nalákal za společníka.

A snad proto taky Irena.

Tady ho máte, svého podařeného papínka.

Na toho vám nikdy nepadne skála. Je na to příliš mazaný. Zrovna jako vy.

Teď už rozumím.

Proto jste mi věnovala tolik horoucí pozornosti. Petře, co mi to říkáš? Však

mi dobře rozumíte, slečno vějíčko.

Sbohem a nanechledan.

Co se stalo?

Na trati spadla skála a zabila jeho rodič.

Nepříjemná příhoda.

Jsem tebou omámen.

Ano, proto. Tým hlasem, smíchem, půjímého parfému. Proto a... a pro...

Drodíči, odpusti, že jsem vám tak dlouho nemyslela. Mám víc minut práce.

Jste vrah! Zabil jste mi tátu a mámu!

Musí přijet, vždyť by to mohlo spadnout.

Děkujeme.

Dobrý den.

Pozdrav pámbu.

Tak jsem se zastavil. Vlastně, tahle mě přivedla.

Eee, copak tak?

No a? Z daleka?

Z daleka.

Copak to tady vlastně všechno sušíte, dědo?

Jde mě žluč, máte řídoušku, mátu a tuhle je taky

něco orniky. Ta je letos moc zácná.

Zkrátka na všechny nemoci, na všechny bolesti.

Na všechny bolesti?

Na všechny.

Nemáte hlad?

Máte snad nějaké koření proti hladu?

No to ne.

Ale to zimné to. A černý chleba.

No

pojďte

dál. Pojďte.

No pojďte dál.

A je váš ten srub?

Ne.

Tady kolem Tokola byly samý krásný lesy.

Pak přišly polony.

Dřevaři, co tady káceli, si ten srub postavili.

A když odešli, nastěhovali se po nich.

Bydlím tu už třicet let a tak to je jako moje.

Ale proč mi ho chcete dát? Je to přece váš jediný majetek.

Já už jsem starej.

Těžko se mi leze po skalách.

Mám závratě.

Já tak musím dolů do chudobince.

A pro vás už se nenajde žádné koření?

Proti věku není léko, můj zlatý.

A vám by se tady nelíbilo?

No ale co tady budu sám dělat?

Chci pracovat.

Nějakou práci už vždycky najdete.

Třeba tady dole na přehradě.

Konec.

Poctivě dělám, tak co o ne mě chtějí? Nelíbí se jim.

Říkám vždycky pravdu. Pro pravdu mě přeložili z pražský stavby sem, snad

myslejí, že tady budu mečet.

Nepust se mi do toho, sám to pustím, no.

A když naučitelka ještě nepřišla?

Hládec jsi zloděj! Pojď sem!

Pojď sem!

Tak jseš naposled!

Tak si vyřídím jinak.

Když taková přehrada fraskne, víš, co je to za neštěstí. Jak pak bych nevěděl,

lidi tam přijdou o život, o majetek a pak mě budou ve spání strašit, budou

celou tu dobu zkůrat, o ty lumpem rázy jsi to tak mizerně postavil.

Ekoš, prosím tě, ty za to můžeš, chudáku.

Děláš, co ti tvůj mistr poroučí. A kdo poroučí mistrovi? Pan Berka. A kdo na té

přehradě vydělává? Berka. Pan Berka.

A kdo za to za všecko může? Zase jenom pan Berka.

Nejsprávnej člověk v celé firmě byl inženýr Pavelec. Jen jim viděl do karet.

Jenže ho do toho tak namočili, že se šel utopit. A neměl to dělat.

Neměl. Zahodil flintu do žita dřív, než se začalo střílet.

Hoši, půjdeme do toho.

Další. Adam Jozel.

Další.

Pomoc! Pomoc!

Co je? Co se stalo?

Zmíje. Šlápla jsem na ní.

Už tknutí.

Nebojte se, když se to hned ošetří, není to nebezpečné.

Ale nesmíme váhat.

No a bude to.

Nebolí.

Haló! Počkejte na...

A jak se jmenuje?

No přece slečna Marina.

Marina. A jak ty se jmenuješ? Pepík Pazderův. Chceš korunu?

To se ví. A co si za ni koupíš?

Barvičku. Já chci bejt malíř. Tak dobře, kup si barvičku. A něco hezkého nám

vymaluješ.

Jak už té mládeži nerozumím.

Vesnice se bude stěhovat, všechno zaplaví voda, jsme ho už odvezli a oni

jsou v kole. Tak, pan táto, nesmíte to tak brát. Vždyť je dneska pouk.

Pán, pouk. Ještě do posmícení, letos oslavíme a pouk. Tak, tak, jsme tu jako

před potopou. Vydělají na tom peníze. A my, abychom se vystěhovali. Co se jde,

přece není konec světa.

Přijdete do nového, do lepšího.

Budete mít krásný stavení, nový stroje, nový chlíby, všechno pohodlý. Vám se to

mluví. Kápu, že milujete svůj prům, že jste s tím vším zrostli, ale lidský

vývoj se nemůže zastavit.

Na jednotlivci nezáleží, blaho celýho kraje stojí za víc.

Připadá mi, jako bych vám tady kázal. No, teď vy sami poznáte, že přehrada vám

bude jenom na prosvě.

Pane Hostinský. Jo. Prosím vás, napište mi to, že třeba za pleč.

Tak s pánem Bohem. Co tam spěje? Ale nechtělo. S mladým jím chasníky v neděli

je těžká řeč. Co se v nich probouří, bujhná krev.

Než jsou tu hadí? Nebojte se, Marino. Člověka nepotká stejná nehoda dvakrát po

sobě. Život je věčná změna. To jste řekl chytře?

Vůbec jste zajímavý člověk.

Připadáte mi jiný, než vaši kamarádi na přehradě. Co jste dělal, než jste přišel

sem?

Pracoval jsem.

Na stavbách, na řece, v lesích, jak se dalo.

Tady je moje pracovní knížka, jestli mi nevěříte.

Ale říkal jste, že se jmenujete Petr. A tady je Josef Adam.

Ano, ale maminka mě doma vždycky říkala Petř.

Chtěl bych, abys to mi taky tak říkala.

Opravdu?

Petře. Ano tak, Marino.

Petře, Petře!

Petře, Petře!

Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře!

Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře!

Petře, Petře!

Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře!

Petře, Petře!

Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře! Petře, Petře!

Petře, Petře, Petře! Petře, Petře, Petře! Petře, Petře, Petře! Petře,

Petře, Pet Tak já tam vylezu za vám. Ne, ne, já budu raději dolů. Zeskočte, já

vás budu chytat.

Ne, ne, to jste neměl dělat.

Tak, rozumím.

Jsem jenom dělník z přehrady, vidíte.

Proto jste nechtěla, abych zísadl k vašemu stolu.

Ale nebojte se, už vás nebudu obtěžovat.

A odpuste, slečno Marina.

Haló, pane!

Pepíku, če tady děláš? Pěčná učitelka, pěčná Marina, víte, vás nechápu, gravo,

tak tohle vám mám dát.

Řekni, že přijdu.

A tu máš.

Je, je, děkuji, to bude v barviči. Tak upaluj, ať už tě nikdo nevidí.

Adame, tak zvědost půjdete ke kvátru na hráz.

Hlašte se u mistra, potřebují tam šikovné a spolehlivé lidi.

Rozuměl jste? Ano, pane inženýre.

Konec.

Buď rád, buď rád.

Ty nechceš?

Neby si znal taky pivo.

Pídeš pod záto kozí blíko, smějou se ti.

Nemůžu ani vidět tu jeho usmolenou knížku, kam tečou všechny jejich

výplaty. To máš docela pravdu. To třeba neokrade tenhletak, bo to je okrade

támhletem.

Co je to za chlapa? Hlump, poběrává stůlbeníky v kartách, ale vůbec to

nejde, z očí mu kouká, zvodě jinak. To se s ním nedovede nikdo vypořádat. A vy

co o všichni bojí?

Mizera. To chlup všude se krade. A dej pokoj Bartáko, nebo trochu. Ty nevidíš

nic, ty nevidíš.

kde se dává pytel cementu na osm koleček písku.

Dvacet let jsem na stavbách, tak vůbec nic cementu ještě neviděl. A jiných a

jiných věcí, ty vole, darmo mluvit.

Mráz je důkaz, ale ty k sakru přece nechceš slepej, to nejsem.

Ve toho se nevyznám, jsem teprve začátečník.

Vy jste si tedy myslel, že já, že jste jenom dělník. Ne, Petře, nikdy bych...

Ale když jsi byl první, který mě bolí, bych... První?

A proto ses tedy lekla?

Ne, proto ne. Prosím tě, Petře, musíš mě pochopit.

Podívej se, jsem tady sama v docela cizí vesnici. Předtím jsem ještě nikdy nebyla

z domova. Nemám tady jediné přítelky.

Z Přehrady sem přichází tolik cizích mužů...

Chtějí se mě přiblížit a já jim utíkám. Nemohu tady přece nikomu důvěřovat.

Mě taky ne, Marinu.

Celou noc jsem nespala.

Přemýšlela jsem o tom.

Myslím, že ty by si nedovedl lhát.

To vědu věřím.

Tak to je moje doupě.

Tak je to hezky.

Líbí se ti tu?

Nebo jsi si představovala jeskyni divocha, který pojídá sílové maso? Ne.

Je tu všechno tak opravdové, jako si ty, Petře.

To je veliká chvála, Marie. Ne, to je pravda.

Poslouchala jsem, co jsi říkal v neděli tehdy v hospodě sedláků.

Mluvil jsi moudře.

A tak nějak lidský. Souhlasila jsi se mnou?

Už, tehdy jsem tě měla za to ráda.

Opravdu? Opravdu. Víš, ty jsi takový člověk, který řekne všechno tak, jak si

to myslí. Ty bys ani nedovedl lhát, viď, Petře?

Ty by ses neuměl přetvařovat.

Ne, neumím.

Marý.

Máš mě rád.

Jiný tu s tebou dobře, Marina.

Ty, les, moje chata.

To je takový ostrůvek radosti a štěstí.

Ale jinak je svět zlý.

Podívej se na tu přehradu.

Krásná, nádherná práce, všem lidem užitečná.

Ale kolik ničemností je při jejím budování. Jak to?

Ti, kdo ji stavějí, nedělají to jen pro užitek celku, ale hlavně pro svůj

vlastní užitek.

Beton je ochuzený, pilíře poddimenzovány. Jak mám člověk z takové

práce radost? Copak se nenajde nikdo, kdo by zabránil těm špatnostem?

Snad... Snad se přece jen najde.

No ale?

Dobrý den.

Dobrý.

Pane účetník.

Copak chcete, Adame? Pane účetník, prosím vás, až pojedete do Prahy, koupil

byste mi tyhle věci?

Prosím vás, Adame, nač to potřebujete?

Rád bych to pře zimu zkusil na průmyslovci.

Petře, už jsi tady, to jsem ráda. Marino, holčičko.

Ale Pepiku, podívejme se. Ukaž, co jsi teda maloval.

No to je pěkně.

Z tebe bude opravdický malíř.

Kdy pak nás pozveš na výstavu? To úterý posvát. Ale Pepiku, co pak je to?

Tak já jdu teda plavit koně.

Petře, pojď, budeme plavit sami.

Když jsem byla malá, tak jsme jezdívali... Na kolo točí.

Ano. Zbožňovala jsem koníčky. Byla jsem do nich blázen. Já taky. A ještě dnes

bych vášně věrát jezdil, kdybych mohl hošem na živých koních.

Cukr nemám, kamaráde.

Marino, pohlaď ho taky. A nekopne mě? Ne, neboj se.

Příkladá, že neumíš jezdit. Vyjeli bychom si, je to nádherné. Ale já bych

se bála. Teď jste byl poprvé promluvila kantorka.

Zkus to, chceš?

Neboj se, vysadím tě. Podívej se, jak tě má hrát, vidí mu to na oči. Myslíš? Ale

jak tam vylezu? Tuhle si mi stoupneš na ruku, pravou ruku mu dáš sem, hle, levou

sem. No a co kdybych sehne? Ne, neboj se. Tak, druhou nohu hezky dozadu. Nikdo

nekouká? Ne, nikdo.

Tak jen do toho. Jedna, dvě. A tři!

Jakou známku mi dáš z jízdy? No to jsem blázen, to byl hotový cirkus. A chodit

po prvaze neumíš? To ne, ale jsem v hospodářství. Už jako malá jsem

plavívala s bratrem koně. To jsem ovšem byla ještě děvčátko. A teď už nejsi

děvčátko? Ne, teď už rok jsem slečná učitelka.

Vlastně paní učitelka.

Učitelka a mladá atletka k tomu. A boxovat neumíš? O, surovost, Petře.

Těžká váha proti slabé ženě. A kdo uteče, ten by...

Děkuji.

Jan Lukáš.

Lukáš. 135.

Anák. Anák.

136. Adam. Jozef. Adam.

Lukáš. Lukáš. Tak co?

Lukáš. Máte si očko?

Nejpokoj. Mám dluh v hospodě a... No, tak ne, no.

Jsem ztratil její platu, hoši. Nic si nestratil. Mamou duši. Vrať mu ty

peníze.

133?

Vida Marina, pěkně tě vítám.

A kytíčku jsi přinesla? Ano, přinesla jsem ti květiny z pasekny.

Petře, co tohle znamená?

To, to tu včera u mě pracoval náš inženýr.

Ze stavby, víš, a... A kouřil z tvojí dýmky.

A psal tvým písnem.

Pověz. Kdo jsi?

Kdo jsi, Petře?

Dělník Jozef Adán. To není pravda.

Jmenuji se Pavelec.

Inženýr Petr Pavelec.

Být naživu inženýr Pavelec, nikdy by k takovým věcem nedošlo. Já ho neznám.

Byl prej to poctivý chlap. Vyjdá poctivý chlap, se utopí a takovej vydřih tady

zůstane a utopí jednou nás všecky.

že se mě už nemohl překonat.

Najednou jsem viděl, že je všechno kolem mě palešné a prolhané.

Toužil jsem po prostém, silném, poctivém životě.

A našel jsem ho u tebe.

Tady.

Petře, ty si asi myslíš, že to byla odvaha.

Bane, tak se to nedělá.

Představ si, jak by svět vypadal, kdyby všichni poctiví lidé ustoupili

darevákům. A to jen proto.

Aby sami mohli žít klidně a prostě.

Aby utíkali od odpovědnosti. To je zbabělost. Ale já... Já vím, teď říci,

že ty nejsi zbabělý. Že jsi dneska srazil k zemi chlapa, kterého se všichni

báli. Zlodějíčka dovedeš chytit za krk. Ale velikému zloději jsi ustoupil z

cesty. Marina, co pak mě nechápeš? Nechápu tě, Petře. Až příliš dobře tě

chápu. A proto ti dám na vybranou.

Buď přijdeš v pondělí na stavbu jako inženýr Pavelec a postaráš se... aby v

tom díle bylo pokračováno postivě, nebo... Nebo?

Nebo se už neuvidíme.

Maria, co pak mě už nemáš ráda?

Nebyli jsme spolu šťastní. Byli, Petře, byli.

Ale nezapomeň, že každý člověk má své povinnosti. A čím je schopnější, tím

jsou ty povinnosti větší.

Teď musíš obětovat svůj klid nebo naši lásku.

Chci mluvit s panem Berkou. Má první den, nemá pro vás čas. Na to se vás

zeptám.

Ano, prosím, to je to zjednodušení základového zdiva.

Jirenko, paní teď mi vedle chydá nazbírat trplé houby.

Co chcete?

Co je to?

Dělník Juře Padov. Ne.

Inženýr Petr Pavelec.

Inženýr Pavelec se před týma lety utopil.

A vy jste asi blázen, který patří do ústavu. Kam patříte vy? O tom jste

nepřemýšlel, pane podnikateli.

Ostatně nač?

Dovíte se to velmi brzy. U soudu.

Pane inženýre, to je pořád.

A nechtěj mě na chvíli s tím člověkem o samotě.

Inženýr Pavelec byl úředně prohlášen za mrtvého.

Pane.

Rozumíte?

Je mrtvý.

Neexistuje.

A co se ostatních věcí týče?

Tak kolik?

No tak prosím, kolik?

Znám vaše židovské manýry, tak vy mě nechcete poznat.

Pozměte laskavě na vědomí, že od této chvíle se ujímám vedení stavby já.

Na to nemáte rád. O to se nestarejte.

V přehlede je moje dílo, ale je vás špinavý obchod.

Na trestní oznámení mám gest materiálu po hlavě.

Martáku, ať se všichni dělníci sejdou na hrázy.

Práci zatím zastavit.

Petře, můj jediný, jsem tak šťastná, že ještě žijíš, že jsem tě zase našla.

Prosím tě, řekni mi, můžeš mě ještě milovat?

Nerozumíš sama sobě.

Zajímá tě inženýr, boxer.

Bylo to pro tebe něco nového.

Ale neříkej tomu láska. Ne, Irene.

Vztah dvou lidí, kteří na světě chtějí něco dokázat, musí být vybudován na

něčem jiném.

Sbohem, Irene.

Mezi našimi životy vždycky byla veliká přehra.

Poslouchejte dobře.

Pro dnešek zastavuju práci.

Zítra začneme znova na nových, poctivých základech.

Přehrada patří nám všem.

Musí být věčná.

Stavíme ji pro sebe a pro ty, kteří přijdou po nás a budou

stavět dál.

Zítra ráno kam...