Original subtitles

Děkujeme.

Dovolíte, šéfe?

Ahoj, Saxonek. Aha, nazdále.

Poslyš, nekupuj suchary, jsou suchy.

Pošta paní Karolín?

Opletal telefon.

Peníze nějaký nepřišly?

Zdravíško, děti.

Rom je tady dneska ale zase mhávat.

Počkej chvilku, už to budu.

A, intelektuálka u ohniště. To je něco jako výhled do budoucna. To je dojemný,

to je... A podívejme si, to je pěkný.

To má totiž, to má... Máte děti někdo, prosím vás, náhodou uvolnit kastrola?

Ahoj. Ahoj. No tak víte, já uvolkuju kastrol za dveřma. Děkuji ti, kamaráde.

Hele, nezdržuj, mám fofer.

No, děkuju.

Jak jsi na tom?

Bledě, ještě tři otázky.

Na to padne celá noc?

Skáknu si do pramenu, tak ne abys... A co Zdena?

Jak ta je na tom?

Myslím, že už je hotová.

Proč?

Když si pomyslím, že jsem tě před týdnem ještě ani neznal.

Dobrou noc, Dáško.

Kdy se sejdeme?

Tento týden?

Tento týden to nepůjde. Co tak nikdy ponadělit?

Tak mám dojem, že se tady někomu vnucuju. Dášo. Tak se konečně dohodněte,

než jsem tu jen pro vás.

Pa.

Zavolej, nebo pošli telegram.

Jedenáct dvacet. Děkujeme.

Na shledanou.

Haha, tak to je ta tvoje žloutenka.

Těbuch Peťule. Hoj.

Čevojče, kdo to byl?

Jmenuje se Dáša a víc vlastně o ní nevím.

Mladý pán, člověče, jak si to představuješ?

No ten svetr dolů. Já bych mu opučil na jeden den a teď tady čtrnáct dní mrznu.

Tak dělej, dělej. Tak počkej. Ti budu rekonvalescentem. Ahoj.

Sakra člověče, tebe ta žloutenka ale vzala. Já myslím, že víc vůbec mohu.

Kdyby aspoň nekecali.

Nediv se.

Když přišlo to potvrzení z nemocnice pro fakultu, tak jsem taky myslel, že...

Prosím tě, na jaře a do nemocnice.

Přítel Čondrodáš se mi revanžuje.

Za mé gešichte, které jsi mu dal svým jménem.

Raguíra. The beginning of the Indian musical theory.

Tu máš, Peťule, počátky indické hudební teorie. Nech si je. Ty jsi vědec. Já jen

vědecký živnostník.

Dál.

Dál.

Je, promiň, Janičko, úplně jsem zapomněl. Toto pálí.

Zapomněl jsi mě představit.

To je Jana.

Dělá češtinu. Boris Trojan. Bydlí tady už druhý týden v koleji se Zdenou.

Jsi šmudzhodná.

Ještě jednu noc, abych mít pokoj.

Ježišmarja, Borku.

Zítra máme zkoušky.

Kde? U Sandery.

Kolik je otázek?

26.

Kalpa z útry, darma z útry, barská poezie.

O tom nemám ani páru.

Já tam nemůžu jít.

No jo, ale nejít na zkoušku je snad ještě horší. Než půl hodiny trapně

mlčet, to radši nikam nejdu.

Hele, Borku, já ti to vevej, co co naleju do hlavy, a nebude to aspoň

takový průšvih. A jistě to bude lepší, než vůbec na zkoušku nejít.

Když to říkáte i vy.

Tak, Petře, spust.

Kalpasutry se dělí na šrautasutry a darmasutry. Můžeme chápat tuto kávijovu

poezii jako nový... Zdeno?

Jako nový organicky vznikající útvar... Kdo to bydlí s Petrem?

Boris. Boris Trojan. Proč se ptáš?

Jen tak.

Tak mě nerůž.

Její charakteristickou zvláštností je...

Byla pěstována na dvorech panovníků, když přízeň se básníci ucházeli... Už jí

kdo vyná cigaretu?

Šárko. Ty

kamaráde,

kamaráde, vzpomínáš, jak jsem se jednou tak dlouze zadíval na tvůj obraz,

jak jsem ti ho pochválil?

Už jsem z toho pitomý.

Míško, nedopustaví tvůj kluk propadelný kotínu. Buď klidnej, já mu to napíšu.

Říkala mi Máša, že dekret máte už na cestě. Jo, ten cestuje už rok.

Máša agituje s klukem na byťáku.

Moc ho tam mají rádi, ale byt stejně nemáme.

Pod pojmem vedach vědění, to je posvátné náboženské vědění, rozumíme velkou

literaturu, která se formovala celá staletí. Já už nemůžu.

Otázka sedmá.

Staroindické národní eposy.

Nejstarší památkou barcké poezie je epos Maha v Haratam, připisovaný legendárnímu

Vyásovi. Je to vlastně celá literatura o osmnácti knihách. Její obsah udává se na

sto tisíc dvojverší.

Což znamená, že oba Homerovy eposy by se do něj vešly šastkrát. Ale mě to je fuk,

já to balím.

Tak já se s tebou mořím zbytečně.

Vůbec ne.

Kolik je celkem otázek?

Šestadvacet. A probrali jsme jich sedm. Šest. To už je jedno, zkrátka čtvrtinu.

Hele, ani tu čtvrtinu pořádně neumíš.

Risknu to.

Tady bysme vyhodili.

Jo, kamaráde, učit se, učit se.

Učit se, kde se dá.

Teď jsem se například dozvěděl, že dnešní indická stupnice se tónicky

nachlupodobá škály ze třetího století. To jsou na světě senzace, co?

To je opravdu senzace.

Nepřetržitá tradice po sednáct století. Tak si to vezmi, když tě to vzrušuje.

Jo, hleď se.

A radši mě řekni, kdo je ta Jana.

Ty s ní chodíš?

Nejdu pozdě?

Nemusíš spěchat, Sandra na tebe počká.

Za kolik? Za dvě.

Ty na jednu, a ty? Za tři.

Tak jak?

Za kolik, maminko?

Polisku, běž, už na tebe čeká.

Kabát! Drž palce.

On se vrátil z nemocnice?

Odkud? Říkalo si, že má žloutenku.

No já myslím, že to byl lehčí případ. Spíš tak doblon. Aha. Co?

Tak prosím.

Čtyřka.

Bhasova dramata.

Tak spuste.

Dovolte, abych nejprve uvedl situaci před objevením bahasových dramat.

Je zajímavé, že ještě počátkem 20.

století... Další otázka.

15.

Staroindické eposy.

Nejstarší památkou hrdinské poezie

je epos Mahabharatam.

Kolik má zhruba veršů?

No, svým rozsahem přesahuje několikrát

Homerovu Odiseu a Iliadu.

Tak kolik má Mahabharatam veršů?

Promiňte.

Sandara.

Ne, ne, to je rozhodnutí ministerstva.

Doktor Landa to má na starosti.

Landa, doktor Landa.

Landa. Ale ne.

Zkouším a pak mám schůzi katedry.

V posluchači a v úřadování.

To je teď moje věda.

Tak, tak platí.

Nashledanou.

Promiňte, pane profesore, ale... Promiňte, že se vracím ještě k první

otázce.

Ale při studiu básových dramat jsem přišel na zajímavou věc.

Sedmnáctoletí nepřetržitá tradice.

No, zjistil jsem, že dnešní indická stupnice...

se tonicky na chlup podobá škále ze třetího století.

Té, kterou popisuje Bharata na počátku třetího století

ve svém, no, ve svém nátyášástru. Zřejmě zde trvá

nepřetržitá tradice.

Pokud jde o hudební vědu, nejsem sice odborníkem, ale myslím si, že je to

trochu odvážné tvrdzení, nemyslíte?

Jak jste na to přišel?

Mojím způsobem.

Jednak baratovými údaji, jednak měřící metodou dnešních indických hudebníků.

Pokračujte, pane Kolido.

Tak co nerví?

Nerví.

Koho tam máte? Boris.

No tak ten vám tam píchne. To jo.

Kdyby tato vaše teorie byla správná, pak by bylo možno dokázat úzké vztahy

mezi indickou a řeckou stupnicí. Ano, ano. A kulturní vztahy

mezi Indií a současnou heléckou kulturou.

by se nám objevily v jasnějším světle.

Prosím, hračtek zhodnocení.

Petr Mach.

Kolika Mach mě zklamal?

Jeho příprava nese všechny známky zpěchu.

Šturmovština, nebo tak nějak se tomu dneska říká, že?

Boris Trojan.

Pan Trojan mě překvapil.

Radostně překvapil.

Víte, pane Trojane, že u vás jsem byl často na pochybách. Vaše práce mi

připadala vždycky příliš povrchní.

Sám víte nejlepší, co všechno už jsme spolu měli.

Ale dnes vás vidím poněkud jinak.

Příprava na vaší zkoušku byla opravdu překvapivá.

Jeho hudební rešeršev leží sice na periferii našeho studia,

nicméně jsou velmi zajímavé a myslím, že ne nevýznamné.

Upřímně řečeno, zkoušky nejsou pro mě příliš strhujícím zážitkem.

Kladu otázky a slyším odpovědi, které už jsem slyšel nesčíselněkrát.

Ale v tomto případě to bylo docela jiné. Řekl jste mi velice zajímavé věci. A já

doufám, že se budete tomuto tématu věnovat.

Budu, pane profesore.

Peťule, děkuji ti.

Já vím, ono ti to připadá trochu fér. Ale jdi ty máku, měl jsi prostě štěstí.

Počkejte, to by se přece mělo oslavit. No klidálko. Ale bez tebe.

Vidíš, teta s Michálkem.

V pondělí, mateřský den.

Já mám náhradní volno. Tak padám, padám, padám.

Vyšo, Michale.

Dobrý den, teti, děkujeme pěkně. Tak pojď, pojď k tatovi, drobočku opuštěnej.

Kupte, dítě, malá spotřeba. Jedna pixla sunaru týdně.

Nadprůměrná inteligence předem zaručena. Je po mně.

Pane kolego, pane kolego, jen pojďte, pojďte, pojďte, pojďte.

Tak vy myslíte, že byste vaší teorie o vývoji stupnice mohla být diplomní

práce?

Nemyslím, pane profesore.

Ale já myslím.

Obávám se, pane profesore, že to je spíše záležitost tu hudební vědy.

Ne, tak docela.

Vycházel jste přece z Barátova pojednání.

Ano, ale... Tak ujednáme.

The beginning of the Indian musical theory.

Není. A když není u nás, nebude asi nikde jinde.

No jo, Bombay, 1941.

Za války jsme prakticky z ciziny vůbec nic nedostali. A co pane Řeháku v mých

knihovnách by nebylo?

Pochybuji.

Ale přijďte si k večeru, já vám to zjistím.

Když jsem si tady kalouty neprošoupala, nakonec musím slyšet, že moje práce

nezestoupí k vatu.

A Borisovitě v nedali zahrát slavnostní fanfáry.

Já jsem vždycky říkal, že tohle je mizerný podnik.

Je venku hezky, že?

Nádherně.

Michale!

Jdekrát!

Dostali jsme byt!

Pojď!

Počkej, na mě přijdu hned.

Já nebudeš zajenout.

A co ty tady vlastně děláš?

Už mi to nesou.

Jebůh! Stracené iluze.

Tak co, berem to? Lidi, já ho zabiju!

Je tady slunce, je tu sucho, tak co chceš.

To je náš byt, Mášo.

Teprve bude.

Přidělili vám historicky cenou památku? No hele, ty blázinku.

Víš, co by za to hledal nějaký Američan?

Vidíš, a tam se právě třesou na každou takovouhle historickou památku. Jo, a

tady to má pracující člověk. Tak to uděláme.

Co?

Brigádu.

Vyčistíme to.

A až to uklidíme?

Tak co?

Tak provedeme vernisáž obývacího prostoru, neboli open house, aneb jak se

to řekne v naší druhé mateřštině?

Prostě rozsvítíme to.

Ano, počátky indické hudební teorie.

Ragu Víra.

Hombej 1941.

Nemáte. Tak děkuju.

Bohužel, pane Trojane, ta kniha asi v Československu vůbec nebude. Děkuji,

pane Žilák.

Ale naše poštovní oddělení by vám ji mohlo opatřit ze zahraničí.

Ovšem trvalo by to trochu déle.

Děkuji vám za ochotu.

Neviděl jsi Janu?

Ty posechni, Petule, ukazoval jsi někomu tu knihu?

Jakou? Do Ragovéra. Ne, proč?

Ale dostal jsem se do takového propletence a teď tu knihu potřebuju.

Jo, Petule, na ženský musí být trpělivost.

Pani Karolína. Co byste rád?

Máte ráda rybičky?

Ne. Já myslím jako ty v akváriu, víte?

V akváriu? No ty jo. Ty jo, no tak vidíte, my jsme vlastně zpřízněný

povahy. Já mám takovou malou rybičku, blekmolku.

A ta je hudebně nadaná.

Jakmile hraju, tak vždycky vyplave nahoru.

No jo, to jsou tak na světě ryby.

Ten nebláznec je tu poprvé a naposled.

Tady se bude bydlet.

Milostivá paní, pojďte se mnou zatancovat.

Ty víš, Borisi, že nepoceňuji ani sebe, ani ostatní.

Jenže ty bys mohl mnohem víc než my.

Ty máš křídla.

Křídla?

Křídla se spálí.

Lokty člověk musí mít.

Jano, ty už chceš jít? Na něco jsem zapomněla. A je to tak důležité?

Slíbila jsem Petrovi, že s ním půjdu do kin.

Dneska, když slavíme byt, zavolám mu do koleje. Petr, musí přijít sem, jo?

Anželské solo!

V koleji není, ale nechal jsem mu vzkaz.

Dáme si do bytu, do bytu, dáme si váznu, do vázy, kytici, pod vázu stůl. A ke

stolu židli, kdo židli má bydlí, každý, kdo bydlí, má starostní půl. Ke stolu

židli, kdo židli má bydlí, každý, kdo bydlí, má starostní půl.

Jen jedno lůžko radši a dva kbertáčky zubní.

Když lůžko nepostačí, tak se má milá zhubni.

Dáme si dobytu, dobytu, dáme si lampu, nalejeme do ní petroleje.

Škrtneš a chytí, když chytí, tak svítí, a když dosvítí, tak se zas doleje.

Škrtneš a chytí, a když dosvítí, a když dosvítí, tak se doleje. Snad dvakrát,

dvakrát, metr a půl, aby se vešla ta židla a stůl. Či třikrát, třikrát,

jeden metr.

aby se vešel i barometr.

Když barometr klezne, zůstanem na té židli.

Tady je to pěkný. No ale je to smutná vyhlídka. Za to ale z vlastního bytu.

Už musím domů.

Já tě doprovodím. Není to, hospoda. Je to přidělenej byt.

Byt? Tak teprve bude.

Dneska nám to přidělili, tak oslavujeme.

A je to, hospoda.

Škoda, že jsi odešla.

Největší lgraci byla jak ten chlap, když přišly jen senbáci.

Tvrdil, že je taký student a že s náma sláví.

Jana už jde taky domů? Nevím, zmizela s Borisem.

Ten kluk se v tom vězná, viď?

Prosím tě, co ty v tom hned vidíš? Nic.

Snad jen to, že bere Petrovi Janu.

Jana s Petrem nic nemá.

Já vím.

Ale Petr ji má rád.

Jak to víš?

No tak dívám se kolem sněma.

Ty vždycky na Borisovi něco vidíš. A ty ne?

Ne. Já jsem zapomněl, že když se Boris podívá na ženskou, tak každá hned zavírá

oči, viď?

Ovšem, tebe se to přece, Zdenko, netýká. Zdeno.

Zdeno se.

Co pak za to jenomohu, že jsem se opravdu zamiloval?

Po druhé v životě. Po druhé?

Bylo to v parku. Kletly kaštany a mně bylo osm let.

Přišlo děvčátko, mělo zelenou zástěrku, nadýchnutou volánky a začalo si v písku

stavět tunel.

Ten tunel se mi rozbořil, protože jsem se do ní strašně zamiloval.

Děvčátko se rozplakalo a už nikdy se mně nespatřil. Až dnes.

Kapitáne, dva mořtí vlci se hlásí do práce.

Za pintu, rumu a podíl z kořisti jsme přijati.

Je kočička.

Posádka je trochu divoká, že?

Do práce, bídáku.

To je hezká.

Já vím, co si o mně myslíš.

Že jsem ješitní klecek, zkažený, po kolena v morálním bahně.

Máš pravdu.

Ale já už nemohu dál.

Ty jsi má poslední šance.

Já vím, že jsem to u tebe prohrál.

Jáno, prostě, odpusť mi.

Ty lidi jsou bezohledný.

To přece nejde chodit takhle domů.

Kolik máš vstávat?

Sedm, osm mám seminář. No prosím, a jsou čtyři hodiny.

Kde jsi byla?

Na procházce. A kde?

Zavolej Dáša. Nezavolám.

Moris.

Tak už petuje.

Co je novýho?

Jo hele, Sandra chce půjčit Ragovýra.

Tak čau.

Proč jsi říkal Sanderovi, že máš ragu víra?

Přece jsem tě prosil, abys o tom nemluvil.

Hodil mi tu pitomou hudební teorii na krky jako diplomku.

To už říkal taky Sandera.

Hele, já nemám o tom ani páru.

A víš co?

Já jsem nikomu nic neřek.

To jsou ale blbý vtipy.

A to chceš doopravdy z toho obsatu diplomku? No co mám dělat? Sanderovi to

už nevymluvím. Tak kde to mám jinde brát? Ale vždyť je to podvod.

Třeba mě napadne něco původního. Prosím, dělá sponč sám sobě nelží. Heleď se,

tuhle knihu nikdo nemá. V knihovná hnení a nebude.

Já si nechám, ty o tom nebudeš mluvit.

A jestli chceš, Petule, tak ti za to nechám Janu.

Jsi seš přece jenom dobytek.

Indonéština nebo číňština nebo jinými jazyky, které nemají skloňování

a časování a nemají proto jasně vyznačena slova

pomocí koncovek. V takových jazycích.

je pojmenování Trojanu, panu profesoru Sanderovi.

Ta je podkladem jednoty takových složenin.

Ne, ne, ne, to ode mě nemůžeš.

Je to pod tvojí vědeckou důstojnost? Možná, ale hlavně mi to bere čas.

Tady, kolega Trojan.

Pojď, pojď, pojď, pojď.

Dělá právě diplomní práci, která se dotýká indické hudby.

Landa, totiž bude uspořádána výstava pod záštitou indického velvyslanectví

a na té má být promítán film o indickém chrámovém tanci.

A k tomu by bylo třeba několik slov úvodem.

Je to přece váš obor.

Máte do toho chuť?

Ano.

Ale... Jaké pak ale? Materiál znáte? Ano. Tak vidíte, je to spíš společenská

než vědecká záležitost. Tak mi neudělejte ostudu. Spolehněte se, pane

profesore. Tady, doktor Landa, mocný to muž vám podá příslušné informace.

No a tak co kam kam?

Do práce, Lenošip.

Vědecký pracovník.

Vidíš Vešáka, synu?

To je ale placant, Michale.

A proč jsi vybral takové odlehlé téma?

Januško, pojď na sluníčko. Mám práci.

No konečně.

Ona láska dá práci. No, někdy.

Bude to natěštěno takhle velikými písmeny. Průvodně slovo přednese Boris

Trojan. Zkrátka senzace Prahy.

Zakrát.

Děkuji.

A nebudeš mít trému? Co to je?

Ale když jsem přišel do Prahy, tak jsem věděl, co to je tréma.

Město mě pohltilo.

A já se bál, že se ztratím jako kapka v moře. A vidíš, nestratila se.

A už se nikdy nestratí. Jen umět v tom moři plavat.

A to já právě neumím a nikdy umět nebudu.

Dobře se mě drž.

A zůstaneš nad vodou.

A zůstanu ti na krpu.

Proti tomu bych nic neměl.

Na celý život?

Na celý život.

Proč se usmímáš?

Mám pro tebe novinu.

Dostala jsem pod nájem a budu se stěhovat. Jak to?

Půl jist denně.

Pohádali jste se?

Ne.

Je taková... Vždycky, když jdu s tebou, myslím, že žádný. Jano.

Ty mě máš moc ráda, věď?

Polož ten chleba.

Polož ho, polož.

Myslíš, že ti patří všechno, po čem sáhneš? Co ti je?

Kupoval jsi ten chleba? Ne, to ti nikdy ani nenapadne.

No tak od řícka ho kupuju já. A nejde o chleba.

Tak o co?

Žiješ lehce, Borisy, ale jenom na cizí účet.

Mluv klidně a otevřeně. O co ti jde?

O to, že taháš Sanderu za nohu.

Tak Sandera.

A co jenom?

Ať se, Petře, jsi šmakovec. Kdyby ses o ně alespoň trošku snažil.

Bezpráce nejsou koláče.

Mleč. Pamatuj si, každej máme, co si veme.

A teď to na mě píkneš, co?

Kluci, co blbnete?

Jano, musím s tebou mluvit. Stalo se něco?

No co je ti?

Tobě se něco stalo?

Musím se odstěhovat z koleje. Proč?

Tady se nedá pracovat. Je to blázinec.

A pohádal jsem se s Petrem. Kvůli čemu?

Všichni ti švorcoví študentim lezou krkem.

Vezmi si můj podnájem.

To nejde, to nemohu o tebe žádat.

Prosím tě o to. Vyloučeno. Borku. Co tě to nepadlo?

Mám tě ráda.

Můj se

mnou pořád.

Navždycky. Na celý život.

Tak slečna si to rozmyslela.

Jo, dostala byt koleji.

Chtěla jsem sice slečnu nabit. Jo, chtěla paní snad se dohodnout.

Vy jste z nějaké lepší rodiny, víte, pane Trojane?

Na tom přece dnes nezáleží.

Hm, bohužel.

Člověk si musí umět pomoct.

Záběrem bych chtěl říci, že právě tato filigranská mimika, jemná jako

orientální arabeska, je tím nejosobitějším prvkem indické taneční

školy.

Možno říci, že Ind tančí především tváří. zatímco pantomima je tu jakýmsi

primitivním doplňkem.

Systematický nácvik obličejového svarstva, prováděný již od dětských let,

umožnil tanečníkovi neuvěřitelnou pohyblivost obočí,

výček a zřítelnic. Tyto partie jsou ústředním

nervem stylizujícího vyprávění a zároveň...

a zároveň oznamovatelem vášní a psychologických stavů

zobrazovaného hrdiny.

Zajisté není náhodou, že taneční umění tak spirituální kultury hledalo

a našlo svůj nedestilovaný výraz právě v této části lidského těla.

Neboť tvář, toť bezprostřední obraz lidské duše.

Ne v společnosti, podívejte.

Když přišel do Prahy, tak jsem mu učil vázat kravat.

Bohužel nedala si o sobě vědět a já se nechtěl mincovat.

Já se neozval?

Promiň, ale teď tady mám společnost profesora Sanderu a doktora Randu z

ministerstva.

Tak prosím.

Dobrou noc.

Výborné, výborné to bylo.

Honorář jste si zasloužil, ale za víc to nestál.

Na skleničku, pane profesore?

Ale na skleničku.

Pan Trojan přece pojede s námi, ne? No ovšem, pane Trojane.

Co byste nejel?

Šup! No, Tondl je mezinárodní autorita, ale jako člověk malichérný.

Kdybys věděl, jak zuřil, že ho jmenovali jenom dopisujícím členem akademie.

Byli jsme tehdy s německou delegací, když se to dověděl.

Myslel jsem tehdy, že rozkousá v steky sklenici.

Jen řekni, jak nás pomlouvá u ministra. A to jenom proto, abychom mě dostali

poukaz na Sedana.

Neměli byste našemu mladému příteli brát iluze.

Pane Trojane, pokud jde o vaši diplomní práci, tohle je katalog vědeckých

publikací, vydaných v Indii po roce 41.

To máš ty, ale my na fakultě ne.

Na světě vycházejí publikace z oboru a člověk se o tom dovídá patnáct let po

vydání. S tím něco dělejte.

Tondl pracuje na tamelských textech.

Skvělá práce, světová, ale rok čeká na potřebné knihy. Kam jdeš?

Na televizi.

Toho určitě zlobí víc, než to dopisující členství.

František Fierle z Brna.

František Fierle z Brna. Tak František Fierle z Brna bude tak laskav a řekne

nám přijde do divadelní soutěži, že koník asi oper napsal do třích smetana.

Ty mě nemáš co říct.

Chlápu, idyla ve sněhu, jeden helský večer

a sbohem už nás nezajímáš.

Promiň, že jsem obtěžoval.

Ty jsi nedostal můj telegram?

Ne.

Tři dny potom, co jsme se rozloučili.

Pošta nedodá, co vůbec nebylo podáno.

Dejme tomu, že tentokrát nelžíš.

Dášu. Jen žádné opičky, Borysku.

Stále stejný cynik.

Mně máš co vyčítat. Ale ten telegram vážně. O telegramu ani slovo, nebo se

budu zlobit.

Študák a dcera prominente. Proto tě zase zajímám?

Pytlnečku.

Nazdar, Petře.

Nazdar.

Učíš se?

Jak se máš?

A ty?

Už jsme se dlouho neviděli, viď?

Už tě docela dobře znám, ale proč studuješ indologii? To se k tobě tak

nehodí. A co se ke mně hodí?

Indologie určitě ne.

Víš, kolik lidí mluví hindi nebo urdu? Přes 400 milionů.

A u nás se tomu věnuje pár lidí.

Anglicky a rusky už umím.

Teď jenom dokončit studie a dostat se do Indie. To bude mým odrazovým ústkem.

K čemu?

K vědecké dráze určitě ne.

Proč vlastně nemáš rád Borise?

Ty mi to nechceš říct.

Proč? Protože mu příliš věříš.

Mám ho ráda.

Ale on tě nemá rád.

To není pravda.

To není pravda!

Mášo!

Mášo!

Měj mi pokoj, službu máš dnes ty.

No a?

Když ti Michal řekl, že si tě vezme, věřila jsi mu?

No, on mi to Michal vlastně ani neřekl.

Spíš nám to oznámil tenhle pán.

No jo, to pak bylo lehké. Bože, holka, ty mluvíš jako husa. Lehké.

Kdyby slyšela všechny ty řeči.

Blázní, nedostudujete dítě, nevychováte, utopíte se v tom.

No, a my jsme šli do toho.

Jak se to pozná? Co?

No, že ten druhý tě nenechá utopit.

Boris.

Holka, na to snad ani není recept.

Jdem rozum dohrsti a pak snad uvidíš.

Nestojí tohle za všechny ty svízele.

Padla.

Čas k lásce, čas k práci. Přes časy nejsou povoleny.

Až tohle dokončím, světové kapacity zblednou a Sandra mě s dojetím přitiskne

na svoji laureátskou hruď.

Umíš ty mluvit vážně.

A je to tak nutné?

Je to základní kámen tvé budoucnosti.

A nejenom tvé.

Poslechně, ty máš nějakou patetickou náladu, co?

Tehdy, když jsi říkal, buď se mnou navždycky, byl jsi taky nějak patetický.

Hlejte, Jano, nemá smysl mluvit o manželství, když ještě nestojíme na

svých nohou.

A co Michal s Mášou?

To je ten pravý příklad.

Ale jsou přece šťastní. Pro tebe je i dálem študentská bída s dětskem na krku?

A co, když je čekáme?

To potřebuje klid.

Žádné dítě není.

Ale velkou radost by si z toho neměl.

A proč to vlastně říkala?

Řekla.

Takové věci se neříkají.

Máš ty mě vůbec rád?

Mám.

To neznělo příliš prosilčivě.

No tak si mámu seknout ruku, abych ti to dokázal. Ne, to nemusíš, ale... Jaké pak

ale?

Pomůžeš mi to udělat?

Nezdržuju tě v práci?

Strašně.

Co je tohle?

Bajanga. Bajanga?

A na co to máš?

Na hraní.

A rád si hraješ?

První rozumné, co jsi udělal, že ses odstěhoval z koleje.

Kde jsi ten podnájem vlastně se hnal?

No to víš, styky.

Prosím tě, už se to vaří.

Přišla jsem se ti omluvit.

Vytná posloucha.

Byla jsem trapná, viď?

To víš, já taky.

Hodně práce a nervy.

Začnou vynechávat.

Já bych ti ráda pomohla.

Jsi hodná holka.

Jdu si koupit něco k vecoři.

Cestou si všechno povíme. Moment.

Koupím něco k vecoři.

Nebála ses tu?

Měli bálečnou šunku.

To je ta kniha, o které mluvil Sandera?

Aha.

Proč jsi mu neřekl, že ji máš?

Neřekl.

Ty jsi to z toho obsal?

Omil, Dášenko.

Pouze jsem to použil.

Podvádíš?

Když je třeba, tak ano.

A mě taky?

Tak v tomhle jsem to opravdu nevinně.

Známá z koleje, hodná holka, ale vůbec nepřichází v úvahu, že by ona a

já...

Zapřel

jsem tě.

Ale jenom kvůli tobě. A viděla jsi, jak se mi věk spadoval?

Nebudeme už o tom mluvit.

Ty jsi ale rozumná holka.

A dovedu být taky zlá.

Nezahrávej si se mnou, Borisku.

Tak touto přednáškou jsme skončili letní semestr. A uvidíme se až o zkouškách.

Přeju vám hodně zdaru.

Pane profesore, moje diplóny práce.

První vlaštovka.

Děkuji vám, pana kolego.

Jsem na to opravdu zvědav.

Tak to by mě zajímalo, jestli jsi to vopsal doslova, nebo jestli jsi taky

dodal něco z vlastní hlavy.

Petře, přestaň se o mě starat. Když budeš mlčet, bude všechno v pořádku.

A ty přece budeš mlčet.

Jak to tak jistě víš?

Protože jsi džentlmen.

Nazdar. Nazdar.

Zase jste se hádali.

Komplikace, děvče, komplikace.

Jaké? Mohu ti pomoct.

Můžeš.

Co budeme dělat večer?

Musím zavolat doktora Landu, chce se mnou dneska mluvit.

Odpoledne Landa, večer Landa, zítra Landa, co s ním pořád máš?

Večer nemohu.

Teď jsem přišla z divadla, jsem hrozně utahaná.

Odpoledne? Na to mám taky zkoušku.

Tak tam za mnou přijď.

Dobře.

Tak

to

vidíš, kamaráde.

Nejdřív běhal jeden za druhým a teď...

Boris Jarošťák.

Že ti přebral Janu?

Hm, protože jí nechá.

A vůbec, když ti řeknu... Co?

Oní to tedy romantikou?

Jenomže se při té romantice člověk nadře jako kůň.

Prosím tě, neber mi iluze. Jak je pak iluze?

Za ta léta jsem o všechny přišla.

Mluvíš jako antikvární prima ballerina.

Skoro. Dělám to už od šesti let.

Šest let?

Šest let?

Moje první láska.

Dost, to znám.

Holčička, chlapeček, píseček, nejmi s tím pokoj.

Trochu poezie snad neškodí.

Tahle poezie snad platila pro ty tvé studentky.

A mě tyhle pitomé sentimentality nevytahují.

Vypadáš pitom láravně hloupě.

Já myslel, že se ti líbím.

Co děláš dnes večer? Vždyť jsi říkala, že nemůžeš. Já mám zkusku s doktorem

Landou. S kým?

Vlastně se Sanderou.

Borysku, Sanderu si podvádě, jak chceš, ale mě ne.

Opravdu, to tě varuju.

Dáš ho upřímně?

Je to stará historie, vlastně už skončená od toho okamžiku, co jsem tě

poznal.

Nechci ji ublížit.

Už to jde do vytracena.

A dnes zatím udělám tečku. Konec.

Jenom, jak dlouho už vlastně spolu chodíme?

4 a 80 dnů. Proč?

Pro zajímavost.

A nemáš mě už dost?

Nemám.

Prosím tě, co pořád na mě vidíš.

Co to pořád říkáš?

Ale nic.

Kecám nesmysly.

Jen o kravatu.

Mám popr. Co je?

Prosím, abyste mě navštívil za účelem prohovoření podmínek vašeho přijetí.

Doktor Landa, první radba padla.

No to je úžasný. Jenom kabát, jo?

Páni, ještě k holiči.

Jste dobrý.

A zavoláš mi, jak to dopadlo? To ti můžu říct hned.

Výborně. Pa.

Jsem Dagmar Landová.

Dobrý den.

Chci s vámi mluvit. Prosím.

Taky vaříte káhu, stelete, uplízíte?

Boris nehne ani prstem, že?

Co si přejete?

Jak dlouho chodíte vy s Borisem?

Proč se ptáte?

A to je pravdu, proč se ptám, že ti je to jasné.

Tehda, no když jste k němu přišla.

Nepustil vás do pokoje, protože jsem tady byla já.

Pak jsem tady zůstala taky přes dnes.

Říkal, že jste nějaká známá z koleje a později zase říkal, že se spolu už půl

roku rozcházíte.

Odvádí.

Vás, mne, Sanderu, všechny.

Jeho diplomní práce je taky podvod.

Všechno, co říká, všechno, co dělá, je podvod.