Original subtitles

Vyše přijdu.

Je tu cizí!

Je tu cizí!

Přesně nakončímej se!

Dvoje žena!

Děkujeme za pozornost.

Zařehnávám tě, zlý duchu.

Sily z větru, jdi do větru.

Sily z vody, jdi do vody.

Sily ze země, jdi do země.

Dítě ti maso nejes, krve nepij.

Neměj k Boženě moci ani ve dne, ani v noci.

Sticha, nemohu se modlit.

Téhle zemi vládneš jenom mírem.

Vypadá to tu špatně.

Takovou jsem i našel. A takovou jí chceš jednou opustit, až tě Bůh povolá k sobě.

Létají plenily, kde kdo.

Váš rod ztrácí úctu.

Je to snad moje vina.

Vycedí se tu víc krve z lidí, než pohané vycedili z bíků a z kohoutů.

Smířili jsme se s vašovci i s ostatními rody.

Smířil se s těmi, co tě ohrožovali, ale nevládneš jim. Objíždíš rady, aby ses

ujistil, že jsi ještě kníže.

Co mi císař zkazuje?

Tvůj brater porušil boží zákon.

kníže Jaromír!

Lepší pochoutku mi nikdo nedovede připravit.

Udělám z tebe biskupa, kaplane.

Všel kníže Jaromír.

Upravili jsme mu dům. Ty jsi ho pustil?

Jeho družina je malá.

A ten mnich... Jaký mnich?

Pousevník Gunter. Má sebou devět lidí. Gunter, císařovo oko.

Bála jsem se. Jsou tu cizí lidé.

Cizí?

Bratla.

Přátelská návštěva.

Bála jsem se o tebe.

Pořád si na mě dívá.

Poruč, ať jsou sticha.

Nemohu se modlit ani spát. Chce ji uhranout.

Uhrané dítě.

Uhrané lidě neplodná.

Ze srdce, ze žil, z plic.

Zažen zlá kouzla do nohou, s nohou do země, zhasni zlobo.

Měla jsem dneska zlý sen, Oldřichu.

Kdo si tě ve snu zabil?

A rozsekal tě na kousky?

a ty kousky zašlapávala do hlíny kobita konec. Meč, bože.

To jsou Jaromírovi lidé.

Kajicnici. Přišli s Guntrem.

Pěkní kajicnici.

Celou noc se kálí ukádí s kvasem.

Dávej na ně pozor.

Snad se ho najednou nebojíš, kochane.

Tenkrát jsi neměl strach.

Pamatuješ, jak jste ho pozvali na lov vy Vršovci?

Jsi hubožák, vykleštěný mrzák.

Potkané kníže Krys.

Stydíš se žrevášit v klíně? Jak bys mohl jít, když tě bratříček Boleslav dal

vykleštěným?

Byl jsi tehdy u císaře.

Ve vězení.

A byl bys tam dodnes, nebýt mě.

Já nezapomínám.

Zeřehnávám tě, zlý duchu, nepřestupuj přes tenhle práh.

Sily z vody jdi do vody, sily z větru jdi do větru, sily ze

země jdi do země, dítě ti maso nejes, krve nepij.

Zlý duchové berou rádi na sebešenskou podobu.

Zjevují se jako můry, jako polednice, jako šerné báby. Jsi pokřtěná?

Kněží u nás ve Vsybily.

Žečaruješ? Ne, ne.

Viděli jsme tě.

Jenom jsem vyháněla zlý duchy. Od kdy sloužíš u boženy?

Od posledního úplníku.

Potřebuju tě k porodu.

Kdo?

Kdo mě potřebuje?

My se ptáme, kdo tě bude potřebovat k porodu?

Třeba některá z těch, co se tu v noci před vámi natřásali.

Snáš tohle koření? No!

Protič!

Prouta!

Třem deva!

Vyháněj plot!

Uvaříš jí to!

Kdo vás poslal?

Uvaříš? Oldřich by mě zabil!

Tak přece je těhotná!

Ne, není!

Puste mě!

Puste mě!

Kdy bude Božena rodit? Hned!

Puste!

Puste! Nic nevím!

Kdy bude Božena rodit?

Dnes! Dnes!

Čekám na tebe, Juto.

Konečně!

Přišel jsi mi na pomoc.

Císař mě nechal dlouho čekat.

Teď už by byla marná oběti zůstávat tady.

Císař to uznává.

Můžeš se vrátit.

Vrátit se?

To mistric dobře nerozuměl.

Jsem přece z jeho vůle Oldřichovou ženou.

Bůh má moc topouto přetrhnout, než nadejde noc.

Bože.

Císař ti otevírá náruč, tady si jen obtíž pro smích.

V tvé ložnici Oldřich usadil božinu. Ona se tam usadila.

Bojím se, že jí propadl.

Svítivýho zvířecí mysli jako blodička.

Zahlasený jako všecky přední. A co když má nad ním větší moc než všechny ty

přední?

Snad neučerovala i tebe. Nikdy jsem ji neviděl.

To je všecko, co jsi mi přišel říct?

Ne.

Zítra se mnou odjedeš.

Bůh mě s Oldřichem spojil.

A tak jsem spojena i s jeho hambou.

Úbohá Juto.

Císař doufal, že ty dáš Oldřichovi syna.

Ta zvěř tady by měla pocit, že je to dítě z jejich rodů.

Pak bys mohla Oldřicha ovládat.

Jsem ještě mladá, jako ona.

Není pozdě.

Povinností křesťanské ženy je obtěžkat.

Ty žiješ s Oldřichem sedm let.

Sedm neplodných let.

Císař už nemůže čekat, jde mu o Čechy. O mně nejávím.

Císař může Oldřicha donutit, aby tu ženu zaputil.

Proč jsi císaři zamlčela, kdy se to dítě narodí?

Vzkázala jsem... Pozdě.

To dítě se má narodit dnes.

To dítě se nesmí narodit.

čisté vody nalokám, ale víno piju sám, ale víno

piju sám.

www.hradeckralove.org

Pustil krávojci na mé holubě a ona se smála.

A zítra pustí pocholky na tvoje služky.

Od té doby se tady ta žena je ten ze dne surovější.

Přivezl jsem ti... Snad tě potěší.

Studím tě. Ne.

Udělal jsi mi radost.

Nezříma, posvěcený.

Bude tě chránit.

Díky, kníže.

Přijel jsem, abych tě poprosil o párek siváku pro můj chov.

Ty jsi přijel kvůli hrdličkám?

Rád bych si odpočinul.

U bratra.

Myslíš, že se ve vašem hradě vypácí důvěřovat bratru?

Je prchlivý, ale mezi námi je mír.

Ne, podívej.

Slunko vychází z mlhy.

Prostydle ale už začíná křívat.

Tuhle chvíli mám z podzimního dne nejraději. Jednou si požádal císaře, aby

Oldřicha uvěznil a císař ti vyhověl.

To už je dávno. Myslíš, že Oldřich zapomněl?

Nikdy se o tom nezmínil. Tím hůř pro tebe z císařovi milosti se pak směl

vrátit do Čech.

Z našich rozbrojů měl prospěch vždycky někdo třetí. Na knížecím stole v Praze

sedíš taky z císařa vyvoulen. Co po mě císař chce?

Zbav se Oldřicha.

Ale sympatrovna! Kdo mluví o reždě? Zbav se Oldřicha hříšníka, obejmě Oldřicha

křesťana.

Není ti líto, Juty?

Tebe se nedotklo, jak jí poháněl.

No je tu zvykem mít víc žen.

Vysvobodil s očarování té pohánky.

No, dokážeš to?

No tak mě řekněte, co mám dělat. Ty jsi, kníže.

No jak já mám soudit býka?

To je tvá odpověď, císařín.

Jeho krev si snad císař nežádá.

Aspoň tak jsem ti rozuměl.

Božena se čeká.

Není první ani poslední, která s ním obtěžká, ale první z těch děvek, kterou

se dal oddat. První, která se rozstahuje v Jutině světnici.

Tak dokáž konečně, že tu vládneš.

Tak proč jsi mě nevzkázala, dokud byl čas? Teď je čas.

Odpust mi.

Nic o tebe nechci.

Jakoby nic nebylo, ano?

Bude se mi zodpovídat.

Opravdu krásné ráno.

S takovým vítrem přichází naděje.

In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen.

Čekal jsem, že mi budeš přisluhovat při raní mši.

Ty už nejsi Oldřichovým kaplanem?

Udělal jsi s tebe sluhu?

Jsem jeho přítel.

Kumpán. Sebral tě na pražském tržišti a že jste si rozuměli uvínák ženských,

koupil ti kněžskou.

Byl jsem na škole. Spíš za školou.

Biskup ti dovolil, abys byl odříchovým knězem, ale s jakou podmínkou?

Abych bděl nad jeho duši.

Aby jsi byl vůbec bdělý.

Kolik zpráv od tebe máme letos?

Nic se tady neděje. Ne?

Pro Jutu postavili novou kapli.

A co děláš proti tomu, aby si tu muži k manželce nepřiváděli jiné ženské?

Muže se zabíjí, ženy je mnoho.

Jen hovado má víc družek než jednu.

Víš, co je naší povinností?

Bojovat proti pohanu.

Neoddal jsi náhodou někoho, kdo si ke své ženě přivedl souložnici?

Boženu jsem pokřtil, než jsem je odal.

Žádal jsi biskupa o dovolení.

Oldřich mi poručil.

Oldřich je můj pán.

Tvůj pán je jen jeden a není z tohoto světa.

Nevadí ti, že ti duše obrůstá srstí?

Asi ne.

Závidím těm, co nemají sny.

Třesou se ti ruce, hned si se potíš, sám sobě páchneš, uleví se ti jen, když se

napiješ, co?

když svítí měsíc, jako na dnešek. Zjevuje se ti mrtvý?

Zavražděný?

Jako Luna obchází les, tak nás obchází Bůh a osvětluje všechny kouty naší duše.

Každý náš skutek měří stínem, který vrahá.

Tvá duše se stala kořistí běsů.

Kdo je ten mrtvý, co se ti zjevuje?

Po jeho tváři přechází druhý podob.

Tvoje taky?

Až se ta trojí podoba ustálí v jednu po Mosti Bůh, pak budeš sebe strávat šaty,

strach tě přibravit z jí ke sni, můry obsypou tvé spocené tělo, ten

mrtvý ti bude sáhat po tváři, až ti jednou strhne a nasadí jsi ji sám.

Pozni!

Dáš Bohu důkaz věrnosti? Dá.

Kdykoliv? Hned.

Hned, hned.

Slibuju ti to.

Mě neslibuj.

Bohu to slíbí. Hoď, smiluj se.

Braň se, kaplane.

Když se tady bereš bundře.

Zažeň toho psa.

No tak ho zažeň.

Když se ti poustevníků rojí v čeli, vzpomíneš si taky někdy na nás na Čechy?

Myslím na vás pořád.

Taky se tak rojíme.

Vyletíme po každé se zvřevým hukotem a když se vybouříme, tak se sletíme do

chumlu a čekáme, kdo nás setře se do oulu, jestli je Polák nebo někdo.

Pěkně vítám, Gundře.

Tak co jsi nám přinesl od císaře?

Vzpomněl jsi na svou netez.

Posílá jí svaté knihy.

Nechováš se k ní jako k mančelce?

Třesou se ti ruce, jdi se napít.

Stěžovala jsi?

Až se ti bude spovídat, nezapomeň ji říct, že příští kníže má právo požádat

papeže, aby ho odloučil od neplodné ženy.

Tak co mi vzkazuje císař?

Abys vyhnal boženu.

Vyřiť mu, aby vyhnal špatné rádce.

Je to jeho vůle.

Dary země, chléb a sůl, met a víno pro sudičky, až se

dítě narodí.

A když poslechnu?

Co mi slibuje?

Nezávislost.

Volnost.

Jsem přece volný.

Neposlechneš-li císaře, nebudeš.

Jak si chceš uhájit volnost, ty?

Chceš ji obětovat pro jednu ženu?

V lesích je volnost.

Budu ji užívat jako lásky.

Navždy opustíš slunce a les a měsíc.

Smrt odvrátí tvou mysl ode všech míst milování.

Už si nevzpomínáš?

Plesnivá kopka, krysy, tma.

Víckrát už neuvídíš ani hvězdu.

Máš pravdu.

Křesťan má mít jenom jednu ženu.

Povíc císary, že všechno záleží jenom na něm.

Staví kláštery, jistě se tam najde místo i pro jutu.

Kde je bába?

Běž pro ní.

Proč si přivedl Gunka?

Já? Nebo on přivedl tebe?

Přidal se k nám na cestě.

Pěkně mě vítáš, bratře. Co je to za lidi?

Potloukají se po nárvoři kolem strubu?

Guntrovi nebo tvoje? Tak s mojí či jeho, měli jsme je nechat stát před hradeň

jako nějací vyjednovači?

Uklidniš se, bratře.

Dej si poradit od staršího.

Pošli na nějaký čas, boženují nám, než porodí.

Máš přece tvrz, dva dní pomalé jízdy odtud.

Od koho víš o dítěti?

A smiř se s Jutou.

S tou modlilkou?

Co má kovena od samého květšení pořád u sebe? Nemluv o ní tak.

Bratřičku, tady máš lepší starosti než moje ženské.

Pošli Božinu pryč.

To už jsem dneska slyšel.

Ano, Gunter.

Proč vám na tom tak záleží?

Když mě nechceš poslechnout jako bratra, poslechneš mě jako knížeté.

A když neposlechnu?

Varoval jsem tě.

Přišel jsi na přátelskou návštěvu.

Zítra si vyjedeme na lav.

Těž se jako já z hezkého dne zhonu z vína.

Neber to na lehkou váhu.

Dobře, já ti to povím.

Poslouchej, božena u mne zůstane.

Potřebuju ji, ona mne.

Ale Juta je císařova neteř a zpátky do Čech nás uvedl on. Ano, já vím, o čem

vám běží, o její dítě.

To nedá císařovi spát. A tobě možná taky ne.

Pojďte se boženy.

Zahne si na oblé břicho a daleko v cizí zemi naskočí vrázka císaři. Proto si

přivedl Gunthera. Ty jsi posedlý tou ženou!

Jsem, jsem, jsem!

Nepleč se do toho!

Kdyby jsi tohle ženské nikdy nedokázal udělat!

Měl jsem přijít dřív.

Slunce už nevřeje.

Kdo si mě ve snu zabil?

Měl jsem přijít dřív.

On ticho!

Jsem.

Ty se opovažuješ přijít mi na oči?

Plevo!

Zrádce!

Krysa! Jak můžeš to vešmit u sebe? Nech toho, prosím tě. Vydej mi ho!

Nebudu se cítit bezpečný, dokud tu krysu nezašlápnu! Klidni se, kochane, pod mou

ochranou. Urážíš mě!

Jak můžeš držet největšího nepřítele našeho rodu?

Právě proto.

Aspoň ho mám pořád na očích.

Do vody s tou mrchou!

Nepohřbíme jí do země.

Našli ji obješenou.

Takové báby se sami nevěší.

Poženina bába.

Měla by tu jejího porodu. Nechtějí jí pohřbít.

Že není křtěna.

Byl tu nádherný klid.

Ale jak jste se tu ukázali.

Něco zlého se začalo dít.

Odřichu měj rozum.

Pošli tu ženu pryč.

Vary u vás všechny.

Do božiny skřiví jenom vlas.

Zavře se nad ním tma.

Bože, dej, ať mohu mít dítě.

Odpusť mi mé hříchy a smiluj se nade mnou, hospodine. Amen.

Bože, dej, ať mohu mít dítě.

Odpusť mi mé hříchy a smiluj se nade mnou, hospodine.

Amen.

Bože, dej, ať mohu mít dítě.

Odpusť mi mé hříchy a smiluj se nade mnou, hospodine.

Amen.

Odejdi odtud.

Já?

Zachráníš ho, když odejdeš.

Půjdu, když to bude jeho vůle.

Dřív ne.

Já mu dám syna.

Proč neodejdeš ty?

Jdi a bude tu klid.

A co myslí, že bude s tým synem?

Oldřich je z knížecího rodu, a co jsi ty?

A tohle můžeš mít do smrti blahobyt.

Já jsem jeho žena, jak ty nikdy být nemůžeš.

Já jsem tu doma.

Jen se dívej, ty nebohá!

Mě neuhraneš.

Děvko! Až Holtřich umře. Co víš?

Co na něj chystáte?

Nahou bez údů tě pohodí po lesích a dítě ti vrvou z břicha vlci.

Nemůž nevkročíš!

Teď budeš mít klid.

Mám u tebe hrozný strach.

Přišla tvá chvíle, kaplane.

Budu se modlit.

Bůh žádá viditelný důkaz čin.

To na mě nechtěj. Ještě jsem neřekl jaký.

Oldřich je můj přítel.

Ty chceš, abych mu oblížil. Právě naopak, abys mu prospěl a zároveň sobě.

Dovedeš Oldřicha k tomu, aby dnes večer rozžál svíci a poklekl před křížem.

Vysměje se mi.

On se nemodlí?

Modlí.

Po svém.

A co, když mě neposlechne?

Víš, co se stalo s knězem Boleslava, toho rýšavce?

Našli ho v kádě se zlomeným vazem. A s Michem Vincencem?

Jeho hlavu vyhrabali psy.

A víš, co bude s tebou?

Já jsem jenom prostý malý člověk.

Mám rád víno a hrácha.

To všechno mě můžeš vzít, ale život ne.

Prosím tě, život ne.

Bojíš se umřít?

Bojím.

A toho mrtvého, co se ti zjevuje, se nebojíš?

Uděláš, co podobně chci?

Udělám, udělám, udělám všechno.

Řekneš Oldřichovi, příteli, v noci mě tlačí

můra.

Pomodli se za mne.

Přece nedopustíš, abych se zbláznil.

Příteli, v noci mě tlačí můra.

Nedovolám, abych se zbláznil. Až Bůh spatří Oldřicha na kolenou před hvězdnou

tváří noci, sešle paprse k milosti do jeho bezbožného srdce.

A ty se zbavíš nočních přízraků.

Naspátek nemůžeš, zrazuješ Oldřicha, co si pod jeho střechou celé dva roky.

Od té doby, co ti důvěřuje, nám posíláš zprávy.

Proč mě nenecháš v klidu dožít?

Kam mě to ženeš? Já?

Jsi v tom od chvíle, co ses narodil jako Vršovec, kochane.

Tvoji na tebe spoléhají si nejstarší z rodu.

Tady živo říš.

Ty velmuž děláš Oldřichověho troka, co můžeš ještě ztratit.

Místo, kde nejsem štvanec.

Takové místo na světě není.

Raději bych viděl mrtvého Jaromíra než Oldřicha. Jaromír je kleštěnec a

kleštěnec je vždycky poslední. Po něm nastoupí Oldřich, jeho brater a potom

jeho syn, jestli se narodí.

Když zajine Oldřich, zajine i dítě a celý jejich rod, tak kdo tady zbyde?

Pršovci.

Copak to nechápeš?

Kolik nás bylo potom vraštění?

A ty máš ještě strach ze smrti.

Boj se smrti, která jede pomalu.

Nejprve ji slyšíš z dálky.

Zpívá si.

Pleteš si ji s láskou.

Potom je blíž.

Směje se a výzká.

Máš ji za dobrého druha.

Pak zaklepe na dveře.

Mě už taky zaklepala, ale já ji neotevřel.

Jedla by se mnou, vybírala by mi nejchutnější sousta.

A nakonec bych ji ustlal na vlastním loži.

Třáhle mě neděsí.

Spím s ní už dlouho.

Tak ty jsi už mrtv, příteli.

Ty už ses vzdal.

Umíral jsi pohodlnou smrtí, zatímco tvý blízcí zašli v hrozných mukách. Vaši

vrahové se nezastavili ani unemluvňat. Oldřichova smrt jim život nevrátí.

Tak lehce jsi je oželal?

A co tvoje vnauče, ten krásný chlapec? Melč.

Dali mu podříznout krk jako kůzletík. A kdo to udělal?

Oni.

Tak k věci.

Kde je ten člověk?

To je on. Na kolena.

Umí mlčet?

Nemá jazyk, vylízli mu ho.

Taky oni.

Žije jenom pomstou, čeká.

Řekni mu to sám.

Večertě zavedu na hradby.

Ukážu ti jedno okno.

Uvnitř bude klečet člověk.

Ty se mě bojíš.

Jsem přece tvoje žena.

Ludřichu, zahřej mi mětra.

Vezmi je do rukou.

Všechno ti vynáhradím.

Všechno.

Neříkej, že jsi vzal císařovu netaž jenom proto, abys byl první mezi

knížaty.

Měl jsi mě přece rád, Oldřichu.

Oldřichu, pomiluj mě. Juta, to všechno je pryč.

Styděla jsem se, vzpomínáš, být nána světle.

Byla jsem dítě a přitom už ne.

Jednou večer, vrásíš skřil, ty jsi u mě nebyl dvě noci.

A já jsem po tobě poprvé zatoužila celým tělem.

Napadlo mě, že tě překvapím.

Že mě je mi zima.

Že mě je mi zima.

Ty jsi nevěděla, že k milování

mám služky.

A tebe proto, abys mi dala syna.

Zkus to, jestli ti ještě mohu dát dítě.

Zkus to, Oldřichu. Božena mi ho dá.

Oldřichu, zažeň tu děvku.

Zachraň mě i sebe. Teď čím mě chceš zachránit?

Jsi se spikla s nimi proti mně?

Mě dostali tam, kde mě potřebují mít!

Bůh mi odpust.

Oldřich o sobě rozhodl se.

Bůh osvětluje všechny kouty naší duše.

On řídí naše činy.

Netáhne tě to ven, kaplane?

Ostré povětří.

Cítíš?

Slyšíš, jak venku praská les?

Ano, něco tu je.

Rád se miluju venku.

Vraň se!

Co to s tbou dnes je?

Už je tu zas. Kdo?

Boženin muž.

Měl zůstat naživu.

Odpustí mě Bůh.

Oldřichu, prosím tě, klekni si sem a modli se za mě.

Chytá tě fantas.

Prosím tě, my jsme skoro jako bratři. Já tě kazil, já ti vodil ženské, zdržoval

tě u vína, já... To všechno byly příjemné věci, já ti odpouštím.

Bůh se taky slituje. Nad tebou snad, ale nad knězem Sotva.

Klekni si sem, prosím tě, klekni si sem. Tak si se napi.

Nebo ti mám poslat proslužku?

Pro tě? Když ne za mě, tak aspoň za Boženu. Ať jí Bůh pomáhá. V těžké chvíli

nechoď nikam!

Nechoď, bič!

Je tu zas!

Kdybych tě nesnal, řekl bych si, že jsi zapomněl ve čbánku hlavu. Víš, co jdi se

vyspat. Tvoje manželství s Boženou začalo v prolité krvi.

Oheň a mor a povodeň.

To všechno si dá zastavit, ale vražda nemá hranic.

Vražda ne.

Špatně skončíš, kaplánku.

Co je tam na druhé straně?

Když člověk umře? Mne se ptáš ty?

Pomodli se za mě, než se zblázním!

Mám tě vynést na vzduch.

Kepla, nepotřebuji tě, abych to unesl všechno.

Aby ses radovala a bál se mnou, než... než se narodí.

Rozumím ti, bratříčku.

Rád bych ti pomohl, ale když to nejde tak, jak ty chceš.

Já nemám kolena odřená od klečení a prsa plná modřin od ran pěsti.

Nikdy jsem nepřestal mít rád čertvé povětří.

Za prudké jízdy mi bere dech z plic.

Hlesní potok.

a já ho mne drží za stehna, za ramena a pořád ze mne utíká, neuteče.

A lásku, sladkou až k umření.

Bože, to je můj trest.

Prchno mi chtějí vzít. Pane, vezmi ode mne stíny snů a přeludy noční.

Slituj se, bože. Podej mi pláše, rozstřásla mě zima.

Nebo ten tvůj strach.

Slituj se, pane nadubohůří.

Jsem veř.

Slyšíš mě?

Dej mě znamení, že mě slyšíš.

Co se to zdálo, boženě?

Byl jsem mrtvý, kdo si mě rozsekal na kousky a přece je živ.

Ale já nechci zemřít.

Náš rod nesmí zaniknout.

Jinak bude naše země rozvrácena, kde kdo jí bude loupit, bude dána v plena v

posměch.

Zítra mi pokřtíš dítě, kaplane.

Ty si křesinu nezabil, nabil se sám.

Nespi, příteli.

Dnes musíme bdít.

Kaplane!

Umřel jsi místo mě, bratřičku.

Rozuměli jsme si nalovu u vína.

V krvi zvěře a ve víně jsme rozpouštěli své ctí žádosti.

Ty jsi toužíval být biskupem, a já králem.

Pusťte!

Musí to být s odříkem!

Když si lehnout po hníz.

Pusťte mě, byl to můj ochránce. Jseš kobanec? Tak sidi.

To jsi ty?

Sáhni si na mě.

Bohu díky.

Lekl ses?

Byl jsem tvůj ochránce, proč byl?

Jsem přece dosud kochané.

Ano, jistě.

Myslel jsi, že vidíš nebo štíkal?

Touhle dobou ke mně nechodí, váš.

Proč jsi přišel dnes?

Nikdy si nevydáme tvého.

Kdo ho zabil?

Vstaň!

Jsi mým vězněm.

Ty mi nevěříš?

Po všem, co jsme mi spáchli na vás.

Pojďte sem.

Zůstaneš tu se mnou.

Začínám se bát.

Uděláte, co vám řeknu.

Odbělte družinu knížete Jaromíra od našich lidí. A ty cizí zpíte do nemoty.

Kolem hradu dej zapálit les.

Můžete!

Neboj se, je to krásné dítě.

Narodí se do o...

Co se tam venku děje?

Za dveřmi je ticho.

Buďme trpěliví.

Bůh nám brzy zjeví svou vůli.

Musím každý lidem! Pust!

Pust!

Všichni mi ukládají o život.

Všechno tu do mě padá!

Chci vidět Oldřicha.

Modlí se radši za jeho duši.

Copak je mrtev? Všichni jsme smetelní. Mluv, ty něco víš! Záleží na vůli Boží,

kdy budeme povoláni z tohoto světa.

Veř. Cestou jsem kuň se mi třikrát zepěl a otočil se.

Měl jsem poslechnout to znamení.

Oldřich tě nevraždil den po dní.

Prosť Boha za odpuštění.

Věděla jsi, že nemůžeš mít dítě a přece jsi byla povůli jeho chlípnosti. Co jí

trápíš? Zrovna teď?

Bože, odpost mi.

Byla jsem šťastná, když mě objímal.

Juto, neponižuj se.

Pse na mnou.

Co ty o tom můžeš vědět?

Ty! Že mluvíš stejně jako ty druhé, jako děvka!

Proč mě trestáš, Bože?

Bože, když se přibližím k ženám, ujmají mi pohledem a plivají před sebe, jako

bych je chtěl usknout.

Žuto, odpust mi.

Dej mi odpust.

Vzpamatuj se, kníže.

Tak už konečně jednej.

To hnízdobě sů musí být vyvrácenu.

V jeho troskách najde smrt ta pohanka i její dítě.

Nemůžeme odtud.

Důšela jsem, že to špatně skončí.

A po bratrovi zavraždí mě!

Ty jsi vinen!

Žijela by jsi zlomil naši moc!

Moc? Ukaž mi tu svou moc! Vyveď nás odsud, než se udusíme kouřet!

Jsi přinesl vraždu.

Nebojíš se?

On ať se bojí.

Vraždil Holdřicha v duchu pokaždé, kdykoliv se v lázní podíval na svůj

klín. Vraždil, co nejako bratráli, jako muže. Ty viníš mě?

Oni tě obviní.

Modleme se, aby nám Bůh dal dožít sejtra.

S tím nechci nic mít.

Tu vraždu jsi přinesl ty. Komu by prospěla?

Tobě. Mně?

Copak se musím spoléhat na vrahy, abych mohla vládnout? Já nenávidím krv.

Ty?

Jsi z rodu, který se probíjí k moci kupami mrtvol.

Všichni se tlačíte k vládě a jeden hubíte druhého.

Brabáby Ludmile jste utáhli provaz kolem krku.

Svatého kníže jste ubodali.

Copak by tyhle ruce mohly sáhnout někomu na život?

Těma rukama jsi uvázel na trám oprátku. Měl jsi v ní hlavu, nebo ne? Júto,

neposlouchej ho! Chtěl jsi se zabít, když tě Kat, bratra Boleslava, jedním

sekem zbavil mužství, ale i natos byl zbavělý. Bruč!

Těma se zapomenu!

Prosím, abyste se zúčastnili smutečního snihy.

Co jste s ním udělali?

Připravte všechno kol jezdu.

Tady nezůstanu ani chvíli.

Je mrtv?

Řekli nám, že se tu bude jíst a pít.

Kde máte meče?

To jsou tvoji muži. Ty nemáš moc ani na takovými slavochy.

Chceš ještě něco říct?

Tak ono, a rychle! Jaromír, nedopust! Ty velký zinko!

Jsem tady.

Připijíme na počest mrtvého.

Doušek tě zpamatuje.

Nech jí.

Takový tu býval zvyk.

Mrtvý tam nesměl odejít sám.

Radosti života ho provázeli. Na tu pouť sebou bral družku.

Tak jdi.

Pozdně, budu s ním! Čo? Nejdřív musíš, toto je starý zvyk. Píj ty na jeho

počest!

Musí zastoupit bratra, než ona půjde za ní. Tak, teď ukáž svou zmužilost, kníže.

Nechci být světkem vašich ohavných obřadů.

Oldřichu! Páce, ty jsi živ?

Kdo nastrojil ten strašný žrt?

Odpust, kapelne.

Jsme na lovu.

Ty na posledním.

Divočák tě nabral na tesák, ale v očích mu zůstal strach.

Podle toho se poznám.

Byla prolita krev.

Staly se vraždy.

Já budu přísně soudit.

Ty vrahy i ty, co se odlážely, hanobytné!

Tady šlo o můj život.

Nikomu stojím v cestě.

Přišel jsem z dlouhé pouti.

Obešel jsem svou smrt.

Taková cesta si nedá opakovat dvakrát.

Kdo z nich tě najel? Jeho lidé utekli, tenhle nestačil, jeho kuň se lekl po

žáru. Chytili jsme ho. Tak kdo?

Ukáž tenhle!

Ne, já ne!

Proboha, bratře, nechte hry!

Juto, pro naše přátelství zastaň se mně!

Kuntře, ty to víš, kdo tu mluvil o vraždě? Dnes! O ničem tu není slyšet.

Copak vražda je u vás něco zvláštního? Nad vínem se líbáte a opilí se dobíjíte

noži. Je to tvůj člověk?

Mluv!

Zrazoval jsem tě až do dnešního dne.

Kdybych řekl všechno, byla by má zrada zbytečná.

Tak takhle se mi mstíš.

Mám zůstat v nejistotě?

Vyni jste všichni.

Le na tebe ukázal.

Oldřichu, neodvažuj se.

Jsem kníže.

Jsem tvůj pán. Tak ukaž, co zmůžeš.

Tady jsem pánem já.

Valuju tě.

Nezapomeň, kde za mnou stojí.

To vím moc dobře.

Na tvou žádost mě císař dal zbavit povětři.

Spustili mě do hluboké věže.

Kdy mám záruku, že to neuděláš po druhé.

V této zemi nebudu mít jistotu, dokud mi tvoje oči budou závidět.

Přiveď ti tři.

co už dlouho neměli práci.

Bratce, co chceš dělat?

Pražda, my ničíme celou zemi!

Třeba k ti chci brát život?

Bude půl noc.

Nechci, aby si už uviděl zítřejší den.

Bratře, pro boha tě prosím!

Vy muč nevíme jeho.

Ty mač.

Ty zbyla s nimi.

Poslepíš knížete.

Já s tím dělal oči minech! Jaký jste to rod.

Musíte vypalovat sizí oči.

Musíte vyklešťovat, abyste sami mohli rodit děť.

Nemohu, nejsem kámo, drďalej!

Bratce, smiluj se!

Tvoji matky si na tebe dívají.

Vnukové, jsi jen matka.

Vzpomínáš na jejich strašlivou smrt.

Ne! Ne! Ne!

Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!

Pivně na mě!

Dávám je vám!

Jsou vaše!

Připravte se.

Pojedeme na Pražský hrad a oznámíme se tam knížetem.

Ty patříš Bohu, Juto.

Tak ráda jsem šla sem.

Zrovna tak ráda odcházím.

Co se to může zrodit z takové hrusy?

Máš, co jsi chtěl.

Vykročil jsi z lesů, kde ti stačily hbité nohy a rychlý nůž.

Ode dneška budeš žít pod tíhou moci.

Čeká tě spousta starostí.

Nebude ti stačit jedna hlava, kdyby spotřeboval... Ne, díky.

Moje mi stačí.

Ale neboj se, s prázdnou neodejdeš.

Počkám, příteli.

Pojď.

Půjdeš k císaři a řekneš mu, dítě se narodilo.

Je to syn.