Original subtitles

Žaltář z řeckého Psalterion znamenal původně hudební strunný nástroj

trsací, předchůdce dnešního cymbálu.

Později žaltář z latinského Psalterium znamenal sbírku nebo knihu žalmů.

Kniha, o které jedná tento případ, je žaltář středověký.

Žaltář černé mágie.

Žaltář...

Na zařikávání zlých duchů.

Žaltář pekelný.

Tak jsme hotovi.

Uvidíte, jak vám bude, budete jako znovu zrozenej. Jestli tohle přežiju, tak ano.

Budete koukat, tak se budou zamávat, děvčat a otáčet.

No, ještě pár dekad dolů a jste fešák.

Teď si měšte zapavat a pak hezky dopár.

Moderní sedavý způsob života vytvořil v průmyslové společnosti typ muže

zaměstnávajícího. pouze mozek.

Touto jednostranou činností ostatní orgány degenerují.

Celková tělesná výkonnost, tedy i výkonnost sexuální, klesá na minimum

nezbytně nutné k udržení života a někdy klesá i pod toto minimum.

Tuto skutečnost snaží se někteří muži zamaskovat zvýšeným pěstováním svalstva

bousů. Zkrátka druhotných pohlavních znaků.

Tyto silně zdůrazněné druhotné znaky neznamenají ovšem ještě stejně dobře

vyvinutou potenci.

De facto bývají takovým, že často postižení příliš rychlým průběhem

pohlavního aktu, který nemůže partnerku uspokojit.

Vzniká tak bludný kruh, který ústí u mnoha mužů v těžký komplex méněcenosti a

u mnoha žen v naprostou neukojenost.

Prostě o řádného chlapa neseženeš.

Byl to nejtragičtější případ mého života.

A skočil jsem do něj rovnýma nohama.

Tak vás pěkně vítám u nás v knihovně, pane poručíku.

Ale co po, jak venku splchlo? Trochu, vidíte, jo? Hop, prosím.

Tak, prosím, račte.

Náš pan ředitel tady zavádí zcela novej systém, víte, kterým se ušetří spousta

místa. Abyste rozuměli, u nás dřív bejvaly knihy zahrazovány do regálů

podle oboru, že ano? Ano. Teď bez ohledu na jejich velikost.

Kupříklou tady, podívejte se, to je právě ještě starý regál. Ano, tady máme

biologie.

Ale vidíte sám, jak je to neekonomický, že ano?

Tady velká, malá, velká, tady úplně mrňová. Všimněte si tohohle, toho

nevyužitýho prostoru. Takže pan ředitel nařídil zařadit knih do regálu takhle

pěkně podle velikosti. Dovolíte, paní Přesličková, na okamžik. Takhle je

srovnat podle vejšty. Dobrý den, pane profesore, copak?

Hledám palackého dějiny národu českého. Ano.

První české vydání z roku 1848.

Ano, ano.

Krucifix. Vždycky to bylo pod číslem 84E7819.

Ano. A teď mi dali nějaké číslo.

Dovolíte, pane profesore, dovolíte.

21,5.

Víte? To znamená, pane profesore, prosím pěkně sledujte mě, ano, že tady, prosím,

37,6, vidíte?

36,5, přesně, prosím pěkně, podívejte se, souhlasí to všechno. To tedy

znamená, že v tomto regálu to, pane profesore, není.

To bude spíš na opačným konci. Víte? No jistě.

Jednadvacet a půl, to znamená jednadvacet centimetrů a půl, ano? To

běžte na konec chodby, dejte se k rozmnožovně, kdyby tam to nebylo. Běžte

až k profesorský knihovně a potom tam dál ke studovně. Však víte, že ano? Pane

profesore, vezměte si váš kupon, ale hlavně vždycky sebou nosit u nás

tenhleten metr. Na shledanou.

No, to se nená nic dělat intelektuálové, ty nebudou u nás nikdy z ničím

spokojený, víte?

My jsme to dnešně na to zařízený, podívejte se, pane Varučíku. Při tom,

jak je to krásný, jak je to srovnaný. Nikde žádná špíra sem by se prostě pěkně

nevežela ani knihomol. Co tomu říkáte?

Ražte, pane Varučíku.

Taky vidíte, pracujeme na tom všichni.

Knihy pěkně přeměřujeme a podle tohoto pro vás upravujeme regály.

No, ono to teď krapetí je trvá než najdete tu kterou knihu, že jo? Ale za

to, to budeme mít v budoucnu všechno pěkně srovnaný.

Byl to náš nejvzácnější rukopis, takzvaný pekelný žaltář magistra

okultních věd Peregrína. Byl z dvanáctého... Jedenáctého. Byl z

jedenáctého století. Je psán tajným písmem, jakýsi středověký těsnopis,

chápete. Bylo to ovšem symbolické písmo, založené na docela jiných principech než

těsnopis. Ovšem, tady pan doktor to vyluštil a na tom se taky...

Habilitoval. A kdo měl klíče od trezoru a od této místnosti? Pan doktor.

Docent. Ano, klíče měl tady pan docent, zajíc a já.

Zámek není vůbec poškozen.

Není, byl také zamčen.

Ráno jsem odemkl, otevřel trezor a žaltář byl pryč.

Typická neschopnost.

Co tím chcete říct?

Chce tím říct, že vy jako učenec jste možná člověk na svém místě. A vím taky

moc dobře, jaký je váš názor na novou organizaci naší knihovny. Promiňte, ale

nikdy jste se mě na to neptal.

Nemusím se ptát, aby se dověděl.

Prostě jako zprávce tohoto oddělení už tak docela na svém místě nejste.

Pane řediteli, být vámi, tak bych o lidech na svém místě nemluvil.

Co tím chce ťa říct?

Přečtěte si to.

Potom si promluvíme, později.

Copak, copak, copak, kam pak jste? Pane šéf, neseme vám ten malý regák.

Mezi vás máme tady důležitou poradu. Později.

A jakou to má vlastně cenu, takový žaltář?

Cenu? Vznikla tím našemu lidu a státu obrovská škoda. Ve valutách.

Peregrínů žaltář je téměř k nezaplacení. No to snad trochu přeháníte, pane

řediteli. Nějaká taková středověká kniha... Nějaká taková?

Nějaká taková?

Prakticky vzato je to.

Zbírka návodů k čarování. Ale snad nevěříte na takové hlouposti, pane

tajemníku. No, leco se zdá jako hloupost.

Znám lidi, kteří například nevěří na hypnozu.

A věřte si nebo nevěřte, ledva se na něj hypnotizér koukne.

Nehnou se z místa.

No tak snad, že bychom se šli podívat k vám, pane řediteli, ano?

Promiňte. Prosím.

No prosím. Prosím. Děkuji.

No prosím. Prosím.

Radšte. Prosím.

Radšte první.

Prosím.

Děkuji.

Dovolíte, uděláme to takhle. No. Děkuji vám. Prosím, pane, poručím.

Poručím se.

Poroučím se.

Co si přejete?

Není tady doktor Ocel?

Není, má službu v hlavní čítárně.

Děkuji.

Kdo byla ta ženská?

Nemám zdání.

A kdo je doktor Ocel?

Jedem z vědeckých pracovníků knihovny.

Tak co?

Padám se. Jde to, jde to.

No, vydavda.

Tak a teď půjdeme opatrovější.

Dobrý den, pane profesor. Vy!

No, balackého crucifix nemůžu najít.

Crucifix 21,5.

Dějiny národu českého.

Neviděl jste někde sakra?

Mám dojem...

Co? Mám dojem, že snad mezi ztrátami, pane profesor. A kde, Himmelherrgot,

máte ztráty? Ztráty samozřejmě žádně nemáme, pane profesor. A vidíte, vždycky

to bylo pod značkou 84,5, jenom většinou 19.

Naschledanou, pane profesor. Kolik let jsou tu v chodech?

Himmelherrgot.

Kdy to co byl?

To byl pan profesor Tejlík Jenovský, významný vědecký pracovník a badatel, ve

slavné minulosti našeho národa kapacita.

A co je tohle?

Osobní váh.

Třinácté století.

Myslím, dokonce patnácté.

Směl bych to zkusit? Prosím.

Posadit.

Otřete se.

Šestnáct. Kolik?

Šestnáct. Šestnáct půjdu.

Půjdu?

No.

No, budu ještě asi muset zhlubnout.

Ne, tudy, prosím, pane komisaři.

Nemusíme to obcházet po schodech, máme tady skravy.

Prosím.

Tuto místnost...

Používáme vlastně jenom jako průchod.

Jinak do mé pracovny bychom museli obcházet půl budovy.

Ti mniši.

Podívejte si, jaké si tu ti mniši vymýšleli prasečíky.

Co je to?

To je moje sekretářka, taková milá dívka, od rána do večera by jenom

prospěvovala.

Moje sekretářka, slična Andělová.

Dobrý den.

Promiňte na okamžik, pane komisaři, já nejdřív podepíšu pár...

dopisu a pak si to všechno rozeberem.

Zatím se můžete trochu porozhlédnout.

Třeba vás bude zajímat naše prostředí.

Zase ta korespondence.

Tyhle čerti vlastně s tím případem souvisí. Jsou to dva nejkrásnější čerti

z Peregrinova žaltáře.

zkvostná umělecká práce.

Dál jsem si je sem zvědčit. Nějak se mi zdálo, že se sem hodí.

Tak, copak to máme?

Tohle je pro knihovnu v Olomouci, pane řediteli, aby nám zapůjčili ten kodex

lupa nariun. A, lupa.

Nariun. A to je ten komunál ohledně opravy osvětlení. Správně.

A jaké oddělení tu má na starosti doktor Ocel, slečno Emo?

Studijní záležitosti.

Ale já nejsem Ema.

Já jsem Dáša.

Něco vám řeknu, pane komisaři.

Když o tom tak přemýšlím, udělat to mohl jedině doc.

Zajíc.

Trezor někdo otevřel klíčem a klíč neměl nikdo jiný než on.

A vy.

A já.

Ale proč já bych to dělal?

A proč by to dělal docenzajíc?

To máte vlastně pravdu.

No vidíte, schází motiv.

A co třeba ten doktor Ocel?

Nemohl ten mít na žaltáři nějaký zájem, řekněme vědecký? Ocel? Jeho oborem je

politická ekonomie.

Myslíte, že k tomu potřebuje návody k čarování?

Tamhle to je doktor Libera.

Ten se chtěl na žaltáři taky rehabilitovat.

Jenomže to dajné písmo vyřešil trochu jinak než docent Zajíc a oni mu to

neuznali.

Chápete, že mezi nimi je trochu... Já vás... Jakým stiho mám?

Já vás důrazně žádám, abyste... Vy jste ovšem říkal, že žaltář má obrovskou

cenu, ale prodat se asi dá těžko. Bude to patrně unikát, ne?

To nevím.

Ale je to jediný kus na celém světě.

Takového ptáčka by hned lapili, kdyby ho chtěl prodat. Leda.

Leda, že by ho chtěl prodat na západ.

Že mě to nenapadlo hned.

Ovšem, ti by ho zaplatili.

Ve valutách.

A vy už jste nějakou jejich nabídku odmítl?

Dosud žádnou neučinili.

Takže kdyby teď přišli s nabídkou, tak žalitář je pryč, musíte se toho rozhodně

ujmout, pane komisaři. No podívejte si, já sice mám v rezortu záhadná zmizení,

ovšem lidí, víte, a vraždy. Jo, kdyby šlo o vraždu. Co není?

Může být.

Opakuji a zdůrazňuji. Ta kniha je Psalterium horibilis infernum, pekelný

žaltář. V nepovoláných rukou to může být.

Strašlivá věc.

Ale prosím vás.

Jsou v něm podrobné návody na citace zlých sil.

Peregrinus byl nejslavnější mák jedenáctého století.

Tradice o něm praví, že upsal svou duši dňáblu jako doktor Faust.

Dňábel ho odnesl.

Uťav mu předtím hlavu.

Ale to jsou přece pověry, pane tajemníku.

To jsou přece pověry, pane tajemníku.

Pánové, uvědomte si prosím znovu. Když zmizel žaltář mistra Peregrina, nikdo

neví, co se může stát.

U nás?

Nesmysl. U nás se žádné takové věci stát nemohou.

Ale divčátka, co pak je to?

Takhle se zachází s majetkem nás všech?

To jsou dívenky z knihovnické školy, jsou tady na praxi.

Hrodesová,

Vabinská,

Plomikarová, Jidášová, Čachtická

a Konyášová.

Tak to ne, pane řediteli.

Jak už jsem vám říkal, tohle není nic pro mě.

Poroučím se.

Jen tak mimochodem, pane řediteli, nejmenuje se některá z těch dívek Ema?

Ne, ne, bohužel ani jedna.

Tak, Ruženko, dáme se do díla?

Dášo, kolikrát jsem ti říkal, že máš dávat pozor.

Tohle už zase prosakuje strop.

Když je tak horko, nezdá se ti?

No, je to vlastně pravda.

Jsou hejci.

Růženko, já... Já mám včera trénink. Od čtyř do šesti a nic.

Přijďte zítra. Zítra to už snad půjde.

Sbohem.

Je... Vás už zítra potřebovat nebudeme.

Růženko...

Děkuji.

Běžný typ s mohutně vyvinutými druhotnými pohlavními znaky.

Pouze druhotnými.

Tak zbejvá poslední naděje.

Ano.

Ježíšmarja, to je příšerný, to je příšerný, to už není možný.

Prosím vás, nevíte, co je to jeden put?

Jaký put?

Put.

Kolik? No, no, dobrý. Jsem shodil jenom pět deká. Když to na vás vyjde, jste

mladík, pane komisaři, můžete klidně za holkama.

Já vám řeknu, pane Majdloch, dneska jsou ty holky úplně jiný.

Někdy vznikne zrovna strach.

U ocele to je zvláštní případ.

Otec mu zemřel, než se narodil.

A on žil až do nedávna s matkou, takže je přitahován výhradně mateřskými typy.

Svůčí jiným ženám, je prakticky impotentní.

Jin jestli to není konstituční vada jako u Libery.

Je příliš neurotizován sedavým způsobem života.

Je!

Samičci některých živočišných druhů konají takzvané námluvní exibice.

Například kačeři. Jenže kačeři to umějí.

Dámy, pojďme, možná, že už to máme hotový.

Zmizel.

Zmizel zajíc, docen zajíc, zajíc, zajíc.

Jako doktor Faust. Nebo spíš Peregrinus. A nenechal tu ani hlavu.

Není tam nějaká vana nebo něco? Nahoře? Ne, tam žádná vana není.

Tady se muselo nějak strašně zápasit.

Včera žaltář, dneska pan docent.

Poslyšte, docent Zajíc byl jediný člověk, který tomu tajnému písmu

rozuměl.

Takže kdyby chtěl někdo žaltář použít... Ovšem, k čemu použít?

K čarování.

To je jeho pero.

Odslo tam ten a on mu to tímhle podepsal.

Dráha, po dnešním strašlivém fiasku vidím, že máš pravdu.

co je muži platná věda, neněli sto ženů pohl.

Pohl? Pane řediteli, vy znáte jeho písmo. Co by to mohlo znamenat?

Nemám tušení.

Opravdu mně nic nenapadá. A tenhle zbytek fotografie ležel hned vedle.

Takovéhle nohy, takovéhle střevíce.

To vypadá na nějakou ošetřovatelku.

Ale v našem městičku je pouze...

Prosím vás, kde bych našel pana primáře?

Slečno, prosím vás, kde bych našel pana primáře?

Copak si přejete?

Prosím vás pěkně, já bych potřeboval mluvit s panem primářem. To jsem já.

Tak moment.

To jsou všechny? Všechny, které mají službu.

Ostatní jsou na internátě.

Která z vás se jmenuje Ema?

Já.

Mohl bych si tady na chvíli se sestrou... Sestra Krkavcová je vám k

dispozici.

Já už jsem měl to potěšení vás vidět, že?

Měl. Hledala jste v knihovně pana doktora Ocela. Směl bych vědět, proč.

Kvůli konzultaci.

Studi dálkově a mám právě před zkouškou.

A pana docenta Zajíce znáte?

Konzultovala jsem s ním.

Lékařskou latinu.

A jinak?

Co jinak?

Nic, nic.

No, prosím.

Tak je to ošetřovatelka.

Na kritickou dobu nemá alibi.

A jmenuje se Ema. To je zajímavé.

Včera tady byla, že?

Kdo to je, nevím.

A neviděl jste ji někdy ve společnosti některého ze zaměstnanců?

Zaměstnanců?

Opravdu nevím.

Myslíte snad docenta Zajice?

Pokud je o to, vždycky jsem si myslel, že ženy nejsou, abych tak řekl, v

ohnisku jeho zájmu.

Tichá voda břehy bere.

Vy o něm něco víte?

To se tak říká, ne?

Tak vy o něm něco víte.

Ale vůbec nic.

Berte si, pane komisaři.

Ne, ne, děkuju. Já mám dneska vaječný den.

Když dovolíte.

Vaječný den.

Mimochodem, slešno, kde jste byla včera večer vy?

V kostelci u tety.

Jestli potřebujete svědky, tak pan výpravčí Sodoma viděl mě odjíždět

odpoledne v pět.

A kdy jste se vrátila?

Dneska ráno v sedm.

A to vás taky viděl pan výpravčí Gomora?

Sodoma. Sodoma? Ano, taky.

No tak, jednu věc je rozhodně třeba zjistit.

Jeli žena v bílých střevicích, která je na této fotografii, sestra Krkavcová,

nebo ne?

Snad by nám pomohl pan doktor Ocel.

Krkavcová ho tu včera hledala.

Vy ale máte skvělý postřeh, slečno.

Ano, odpoledne se přišla po radě do studovny.

A když odešla, tak jsem pracoval v roznožovně.

A neviděl jste sestru Krkavcovou někdy?

Náhodou. Ve společnosti docenta Zajíce.

Já? Ne, vůbec ne. Toho bych si určitě všiml.

Jo, docenta Zajíce.

Toho jsem viděl včera.

V půlpátý s jednou naší zaměstnanky.

A poznal byste jí?

Jo, bezpečně.

Ne, od čtyř do šesti jsem byla u doktora Libery v jeho kabinetě.

Doktor Libera mi diktoval.

Diktoval. A co?

Nějakej článek.

O čem?

O... o magických znameních.

Ano, od čtyř do šesti jsem slečně Koniášové diktoval.

Co?

Text svého článku.

O čem?

O revolučním hnutí burlaku v Kazachstanu.

Tak o magických znameních nebo o burlacích?

z Kazachstanu.

No, myslím, že na tom tak snad nezáleží. Pro vaší potřebu stačí, že jsme byli

spolu od čtyř? Až do šesti.

Mně se zdá, že vy jste vůbec nevěděli, co vlastně děláte.

Podívejte se, když už to tedy chcete vědět, tak já jsem konec konců svobodný.

Tady, slečna, je plnoleta a pracovní doba, prosím, končí už ve

čtyři.

Tak, pane vrátný, jste si jist, že je to určitě ona?

No, promiňte, pane komisaři, ale takovouhle ženskou si přece nemůžu

splíst. To je zmatek, Ježišmarja!

Dobrý den.

Dobrý den.

Yeah!

Prosím vám, jdete jako na zavolanou, pane komisaři.

Právě jsem zase, jdu znovu do Prády.

Ona stojí na svým. Celou dobu přibyla s Liberou a večír... A kde se byla teď?

Právě teď.

Čítárně.

Rovnala jsem tam nesvázané časopisy.

Až po vás.

Je tohle to možný?

Je to možný.

A nemáte sestru?

Nemám. Nebo sestřenici?

Mám jenom samý bratrance.

A nějaká spolučačka vám není podobná?

Není. A nelžete.

A nelžete, a nelžete, a nelžete.

Au,

no dále, jablný člověč.

Ježišmarja, ježišmarja. Pánové, co to tu děláte, prosím vás.

Vem to před hlupou, ať tím pohne.

Co děláme, děláme. Jdeme na harfu.

Pan vedem.

Hotovo.

Jasné zvojení.

Duplicatio corporis.

Chtěl jste ještě něco k Koniášovi, pane komisaři? Já jsem jí právě poslal pryč,

ale mohu jí zase zavolat. Ne, ne, děkuji.

Pokud se týká nesrovnalosti ve svědeckých výpovědích, je pravda, že

vrátní si rád přihne, ale postřeh má dobrý.

Je to můj nejlepší informátor.

Chci říci, že se o něho dozvím leco z důležitého, což je pro zdárný chod

ústavu naprosto nezbytné.

Proto nemám důvod mu nevěřit. Naproti tomu, doktor Libera,

prostě oba pravdu mluvit nemohou. To by znamenalo, že tu došlo k nadpřirozenému

jevu. A to my jako lidé myslící přísně vědecky nemůžeme připustit.

I když ovšem z vědeckého hlediska samozřejmě můžeme vysvětlit všechno.

Kde máte osobní listy praktikantek, sližno?

Tady, pane ředitel.

Koniášová. Koniášová. Jste nějak nervózní, pane řediteli, dovolíte?

Tak, abych nebyl, zmizí mi nejstarší rukopis a nejmladší docent.

Matka Květoslava Koniášová?

Svobodná. Sakr.

Tak nemanželská.

Sourozenci?

Žádní.

Podívejte se na tohle sakra.

Ano, ano. No a teď si crucifix podívejte dovnitř.

Chtěl jsem si prostulovat plán tajných hodeb. A prosím.

No, no tohle, no.

Kdo tohle... To je vandalismus.

Já s dovolením.

Jo.

Je kolik tady ještě je?

Juchu!

No tohle!

Erotická akta!

Kdo to sem... Slyšno?

Pěkné tajné chodby.

Oddělení 35,5 dávali minulý týden do pořádku praktikantky.

Ať pro něvrátný okamžitě dojde.

Hele, když vidí ožralej dvakrát, jo, tak vidí tu osobu zdvojenou vedle sebe. A

ne, aby jednu viděl támhle před hospodou a druhou u libery, že jo.

Až to by nebyla zmnožená, to by byla rozdvojená.

Ježiši Maria, já snad blbnu nebo co, ačkoliv tady vidím normálně.

Chtěl jste něco?

No copak vám je?

Co čumíte?

Prosím, ne nic, já... Jenže máte jít k panu ředitelový, ale všechny čtyři...

Co

to má znamenat?

Já vím, jak to chodí. Taky jsem byl krucifix mladej.

Děláte, že děláte a zatím se někde za regálem koukáte na obrázky.

My nemáme zapotřebí koukat se na obrázky.

Děkuji vám za ty tašky.

Pěkný jíc, Vite.

Nechcete, abych otevřel okno?

Když budete tak hodný.

A tam to zavřete.

Ano.

Uděláme si pohodlý, ne?

Když je tak horká.

Nezlobte se, Dášo.

Teď už bych mohl být pomalu vaším otcem.

Mýmu tatínkovi bylo šedesát a mamince osmnáct, když se brali.

A mě tři.

Liberovo alibi na odpoledne je tedy všelijaké a na večer vůbec žádné.

Právě tak alibi na večer doktora Ocela.

Na odpoledne ovšem Ocelovo alibi dosvědčují laboranti z roznožovny.

Pracoval tam prý až do večera.

Hráli tam karty. Hrajou je tam vždycky.

Jak to víte?

Náš člověk zraznul, že on nimi dohlásil.

A pane řediteli, kde jste vlastně byl vy? Pozor, pane řediteli, pozor.

Doopravdy, kdybyste mě zabil, tak si nevzpomenu.

Kde jsem to byl?

Já si nevzpomenu a nevzpomenu. Já bývám hodně zapomnětlivý, ale tohle černý mák

to chce hodit na krk vám, pane řediteli.

Použil magické formule mistra Peregrina, aby u vás nastalo...

Čarovné ochapnutí mysli.

Demencia mendis magica.

To je dole.

Ahoj, tohle už bude!

Harucinace!

Jistě, jistě, z vědeckého hlediska to nic jiného nemůže být.

Ovšem, to musí nutně znamenat, že... Vstupte!

Pane řediteli, přišel nějaký spišný dopis pro docenta Zajice. Myslela jsem,

že by to mohlo být důležité.

Děkuji vám.

Družstvo fotografia.

13. To je včera.

Tak vrátní nelhal.

Koniášová lhala. A Libera taky lhal. Nikdo nelhal.

Duplikáci o corporis magica.

Za onoho času Mr. Peregrinus s pomocí děvla způsobil, že děvečka jedna ve dvě

děvečky proměněna je s cílou nečistou.

A ty obě pak zjevujíce se současně na dvou místech růzu vzbuzovaly.

Pro boha, pánové, já si musím jít někam odpočinout a zrovnat si to v hlavě, nebo

se tu zblázním.

Dobrý den, pane Vaňous.

Prosím vás, mohl byste se tady na to podívat?

je jedna zvláštní povolení ministerstva zdravotnictví.

Pane Vaňous, mně to ale přece uděláte, že jo?

No,

že jste to vy, slečno.

Konec.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Jste tu sama?

Úplně.

Chtěl jste něco ode mne, pane komisaři?

Prosím vás pěkně, mohla byste na okamžik sem.

Pojďte tamhle, prosím vás.

Podívejte se, začnete tady.

A u každé téhle sožky kolem dokola uděláte tohle.

Pane komisari.

Je to vzájmu pátrání, slečno.

Já jsem tím nic nemyslel.

Ne. Opravdu ne.

Já to vezmu z druhé strany a potom se zase sejdeme tam u těch vašich dveří,

ano?

A pak půjdeme dovnitř?

Ano.

Pak půjdeme dovnitř.

Dělám to takhle správně?

Úplně správně.

Jiné dveře tady nejsou.

Já myslím, že jiné nepotřebujeme.

To jsem blázen.

Ale děte, spíš blázínek.

Pojďte dál.

To jsou hyci.

Ještě se to nevybouřilo.

Ne.

Ne.

Já bych otevřel okno, nechcete?

Když budete tak hodný.

Aspoň tady bude vzdušněji.

Uděláme si pohodlý, ne?

Když dovolíte, slečno Dášenko.

Slečno, posaďte se laskavě ke stroji.

A pište.

Pište?

Ano, slečno, služba je služba.

Bohužel. Pište.

Prosím.

Prohlášení. Podstavec.

Já, ředitel Milan Dubový,

prohlašuji tímto, že jsem úkladně

zavraždil docenta doktora Václava Zajíce.

To nemyslíte vážně?

Myslím, slečno, myslím. A pište dál.

docenta doktora Václava Zajice, protože mi vyhrožoval, že mě zničí.

Dopídil se totiž náhodou mého tajemství, které jsem po dlouhá

léta úzkostlivě tajil.

Totiž toho, že...

A já nejdřív, nehněvejte se na mě, ale nejdřív mě napadlo, jestli v tom nemáte

prsty i vy.

Víte, jestli vy a ředitel... Já?

Jak vás tohle mohlo napadnout? Zdálo se mi, že na vás ředitel žádlí, ale vy máte

na ten večer alibi. Vás viděl pan Sodoma? Komora.

Komora.

Co se to tu děje?

Sabatum hexeum, rejča rodějnic.

Prosím vás.

Ne, ne, ne, tmů, tmů.

obejmul děvčata. Já myslela, že jsem v nebi.

A jaké má rostomilé kučery k zulíbání. A ty oči je tak hodný, tak

dobrý.

A co všechno ví, tak moudrého člověka jsem nepoznala.

Bože, co všechno z člověka neudělá láska?

Dobré jítro, pane komisaři.

Dobr.

Jak pak jste se vyšpal?

Tak, tak, děkuji.

My můžeme nadpřirozené jevy vysvětlit, pane komisaři, z vědeckého hlediska.

Pro nás je nemožné možné a

samozřejmě i naopak.

Počkejte, pane řediteli, snad byste si měl ten dopis napřed přečíst.

Který dopis? No ten, který jste právě podepsal.

Ministerstvu školství, vážení přátové, vzhledem k

zvýšení fondu Vazeb ve

třetím kvartálu?

To je zajímavý.

Já snad vážně začnu věřit v ty vaše nadpřirozené jevy.

Já totiž ten dopis vidím úplně jinak.

To snad ne. Já to čtu takhle.

Já, ředitel Milan Dubový, prohlašuji tímto, že jsem úkladně zavraždil docenta

doktora Václava Zajice.

To není pravda! Protože mi vyhrožoval, že mě zničí.

Dopídil se totiž mého tajemství, které jsem po dlouhá léta úzkostlivě tajil.

Totiž toho, že neumím ani číst, ani psát.

To vůbec není pravda. Ne?

Tak si vemte pero a pište.

Ema má masa u mámy. My máme misu masa.

My se máme. Ale ne, to vůbec ne.

Psát a číst neumím, to se přiznám.

Dělám už řadu let řiditele a nikdy jsem to nepotřeboval. Umím podpis a sloužil

jsem vždycky k úplné spokojenosti.

Ale nezabil jsem ho, ani neodstranil, to mi věřte.

Ale jistě pochopíte, že já si zase musím u všech ověřit alibi.

To je vaše povinnost.

Tak tedy, ptám se vás znovu, kde jste byl v té kritické době?

Kde já jsem to jenom byl?

Dovolíte?

30.6?

Mě pryč, volutek!

Ježiši!

Většinu!

Šestnáct. Půjdu.

Děkujeme.

Toto ho musel vypít tolik, že snad roztrhal i tyhle řetězy.

A tak jste mu dali tohohle k tvaru moc.

Dámy, tomu ale muselo zůstat páry.

Vidíte, s vašima parouka má kytička. Musíme ho chytit a jestli je s ní, tak

je roztrhnout.

Neblázně, bude malé.

Pojďte radši po schode.

Ježíš, tam je špíny.

Konec.

Prosím tě, posun se, než spadnu. Ještě bej.

Ty si...

jééé

tak jedny střevíčky do štrapáce a druhý do práce.

Co koupat, teď tež hruji.

No Ježíšmarja, rychle!

Pomalu.

Tak vy jste mi lhala.

Tvrdila jste, že žádnou sestru nemáte.

Taky že ne?

To je přece máma.

Chtěla by ve všem vypadat jako já.

Co je?

Chce vypadat starší?

Vrchní sestro, pojďte se mnou okamžitě do ústavu.

Už nám tam zase pokousali paní primářku.

Jo.

Co pořád koukáte? Ženy nestárnou.

Když si pomyslím, že byste mohl být mým otcem...

To víte, muži nestárnou.

Děkuju.

Už jdu.

Ono se to dneska už s těma svatbama tak nebere. Hlavně, že je slečna dceruška

zdravá.

Víte, že jo?

To by šlo, je to šestnáct na pět a třicet, to znamená sedm komplet regálů.

Nezmontovanej, bylo by to na ty velký zvazky, ty měkký vykmodaly dolů, prosím,

prosím, prosím.

Tak se ty dívejky zmocnili pana

docenta a unesli ho, a proto... No tak potřebovali ho kvůli nějakému překladu,

víte.

Překladu? Čeho?

Ale receptu na takový starověký osvěžující nápoj. Potom to na něm

vyzkoušeli. Myslím, že je to úplně změnilo.

Jak to je změnilo, když to dali pít jemu?

No tak jak bych vám to vysvětlil, paní primářsko?

Poslyšte, a nenapili se oni toho taky.

Vy jste pane.

To doufám, že ne.

A přibá na cestu něco pro chuť. Mám tady ještě jednu láhev čerta, to je takový

jemný pití a pospěš si.

Proto navrhuju.

Dámy, ožereme se.

Takhle se to nedá vydržet.

Ale vždyť už tady má jenom víno.

Jděte napřed, já něco seženu a přijdu za váma.

Tak ale neváhej.

A kdepak máte dcerušku, mladá paní?

Já nevím.

Neviděli jste ji náhodou někdo?

A kdepak jsou ostatní děvčátka?

Tak dámy, teď ti jednu ex.

Stejně to má strašně divnou chuť.

To je fakt.

Ale máma to má nejradši.

Říká, že je to takový jemný.

Ale mně se to zdá dost silný.

Dámy... Není tady nějakej hit?

Já nevím, nejsou nikde k nalezení.

Vzali sebou lahev čerta a šli pryč.

Ježíšmarja, aby se nám tak mladý dámy šly někam opít. To hrne času. Cožto ono

se paří počasí nepočasí, víte? Cože opít?

Takové mladé dívky se nemají co opět. Ani na svatbě ne.

Ale já vím, kde jsou.