Original subtitles

Akový šumas. Kdo je u tebe šumas? Ty šmíráku. Ale, ale, děti, prosím vás.

Jen je nechte, direktore, hrám už před premiérou, to je štěstí. To máš pravdu,

Dominiku. Hravál před premiérou, zaručený úspěch. Tak pozor, děti,

jedeme. Dnes přijde i pan starosta.

Ale kdybych mohl s tím cikánováním praštit, já bývalý člen Filharmonie...

Člen Filharmonie, chodil bubeníkovi pro párky.

Jak to zacházíš s mým talismanem?

Odpušť.

Tak pozor, začneme.

Saničko, lásky přinášej.

Saničko, lásky přinášej. Ten Albert se v té žávě vidí.

Také jsem byla mladá, ale takhle pro mě nikdo nevyváděl. To nechápu. Já to

chápu. Co by byla bez něho? Takový kandrdas. Co umí, má od něho.

Já nehraju. Tak co je září? Svidíte-li, tohle nejde.

Místo aby koukala na mě a dávala pozor, tak dívá se tam někam do kulis. Co tam

máš v těch kulisách? Mě?

Ty máte umět. Kdo to jakživ viděl, aby se tanec napovídal? Tanec je důležitější

než to kokrhání. Proč sochazy sochají v nadné pozice, aha?

Děti, ter přichoro.

Jakoby na tom záleželo, jestli ho psá takhle, anebo takhle. Řediteli, urážet

se nenechám. Dávám okamžitou vypověď. Ale děti, mějte rozum.

Pani ředitelová, já si dnes na to divadlo nedostanu. Dostaneš, neboj se.

Takový tajtrlik a bude urážet zasloužilýho člověka.

Zasloužilý člověk?

Kdyby tě slyšel Dalibor hrát, tak se radši učil na psacím stroji. Ale děti!

Tak a dost! Jak někdo ještě píble, tak ho tady vemu, tím mokrým hadrem!

Jdi to doprat!

Já to dva režiruju. Haló!

Tak, jedem!

Dominiku, Dominiku! Co je, co je? Kde mám prasátko pro štěstí? Po ven.

Tady je. Aby mě premiéra dobře dopadla.

že ho nechám, své srdce celé roze chvíle darem nesutí. Já smutně hlavu věším,

když sám jsem hodinu a celý den se těším, až na večertě po večerí k sobě

přivinu, který pak mládenec, který pak mládenec, když sám je se svou panenkou,

se modlí růženec.

Rekomendo mám, jen Albertu Calvadovi ho dám.

I hned, i hned doručím ten vzkaz.

Saníčko lásky přináší.

Saníčko lásky přináší.

Rekomendlo, najméno Albertovo.

Co blázníte, člověče, jak je rekomendlo?

Já vím, čerta, starýho, co tam je, tadyhle mi to podepište, až zase jdu. Co

vyvádíte? Vy musíte zpívat. Já?

S hudbou. To chcete?

Saníčko, lásky přináším.

Dobře. Pani ředitelová, tak já tady nemusím být? S pánem Bohem. Počkejte,

Valento, co blázníte.

Kdo vy vlastně jste?

Kdo bych byl listonoč?

Haló, Václave, pojď sem.

Tak co je?

Ty jsi pozval na dnešek nějakého adepta?

Ženská bláznivá, to je pan Mrkvička.

Zdejší postil jí on zrouží, mo.

Děkujeme, bando.

Když tvořím, nevidím. Tak kouknou, paníčko, na chvilinku prokouknou a

řeknou mi, který je ten Albert Calvoda.

Zde? Vy? Dobře, tady máte, rekomando.

Tak, zběhalo půl světa, nesme vás našli. Tady mi to podepište, dostanu dvě

koruny. Já, bohužel, nemám kapes, ale paní ředitelka vám dá volný lístek. To

je hezký obchod.

Prosím vás, počte mi ty noty. Prosím.

Myslíte si, že jsem přetrhl vás?

Nino!

Milionář ti žádá oruchu!

Dominiku! Dominiku, počem?

Dominiku,

naše příští štace je Praha! Pane Alberti!

Pane Albertu, zkuřila vám salonníka droba. Nic si z toho nedělej, stejně

bychom to netáhli sebou. Takový prakn!

když naposledky nezvlaku a utírá slzu z vraku.

Nejlepší mlátenec.

Mě velý úděl nevlahí, bych na cestu sedal, však chceš-li se mnou do Prahy,

rád sebou bych tě vzal.

Snad je to v ruka osudu, že mít se s tebou nebudu, já nechci to mě tvému

štěstí předtěstat.

Mě srdce žadem usedává, však průvočí už nasedá.

Tak jak jsi se rozmyslela, Ninuško?

Ne, zůstanu u divana. Když tam za klidem nejšu, já už se nějak protluču.

Dobře, zůstaň. Mě však volá život.

S Bohem má lásko jediná.

Dominiku, náš vlak je tady.

Tak co?

Táček vrnknul.

Vždyť si z toho nedělej, panenko, my se tě ujmeme.

Mějte, slečno, mohu vám něčím posloužit? Odpuste, ani jsem si nevšimla, že tu

nejdem sám.

Ráha ta je pro každého. Prosím vás, pane, v které nejbližší stanici

zastavíme? Ráda bych totiž vystoupila.

Ha, slečno, teď zastavíme až v Praze.

Jech, co jsem to provedla.

Vy jste nastoupila do nesprávného vlaku. Ale vůbec jsem nechtěla jet. To zavinil

on.

On? Jeho sice neznám, ale myslím...

že bude asi blízko vašemu srdci, víte? To ani ne, ale byli jsme tak krásně

ztancováni.

Ztancováni? Jak to?

To se u nás u divadla tak říká. Byl to můj dobrý partner.

No a teď mi úpek.

Já myslím, že rozumím. A vy jedete za ním. No, jedu, ale nejedu.

Věřte mi, jsem tak bezradná. A on jede taky s tomto vlatním.

Dámy,

mě bylo kdysi také dvacet let. Ale dovolte slyšet, abych se vám představil.

Ne ze všeho, sečko. Já mám totiž továrnu na tyhle věcičky.

Velmi hezké.

Jenomže ta krajka, kde je nahoře, je příliš těžko pádna. Já bych to řešila

trochu zdušněji.

Vy se, sečno, vy znáte v těhle věci? Velmi dobře. Jsem průmyslovačka. A než

jsem utekla k zvívadlu, byla jsem zaměstnána v Kalvodově továrně jako

navrhovatelka dámského krádla.

To je dobré.

Hory s horami se nesejdovaly lidé s lidmi. Jak to, prosím, myslíte?

Já jsem totiž ten Kalvoda...

co má továrnu na jemné dámské práto. Ale pane továrníku, vy jste přece... Byl

dlouhá léta v cizině a proto jste mě neznala a já vás. Ale doufám, že teď se

poznáme lépe. Jak to prosím?

Myslím, že divadlo vám nesvědčí a uděláte nejlépe, když započinete tam,

kde jste přestala.

Zplatí? Já nevím, pane továrníku, ale bojím se, že už jsem vyšla ze ciziny.

Ach, to dohoníte.

Tak co, slečno, přijímáte?

No tak dobrá, v nejhorším případě mě zase propustíte.

Nedá mi spat milion, nedá mi vyspat milion.

Naladím hned po ránu veselou tvář, aby to každý věděl, je ze mě milionář. Teď

už se vůbec netrudím, hned jak se ráno probudím.

Personál stojí u mé postele, nesou mě sloužící do honé koupele, co

na penězích záleží.

mně milionek náleží.

Jen radšte prosím podat svojí ctenou ručiční, náš závod vždycky vzorně

odsluží. Je lípo pánu kaviárek, salát, rusičku, co hrdlo ráčí, ať

si poslouží.

Bohle, kdy se vyjímají, vždyť mám krásnou figuru.

Mé botičky všude mají plnou důvěru,

Děkujeme.

Je lépe vyzvednout výhru.

A Dominiku, věrný sluho, ty tomu nerozumíš. Na to máme dost času.

Zatím vychutnávám rozkoš z lidské důvěřivosti. Když jsme byli u

společnosti, nikdo nám nepůjčil ani halíř. A teď jen malá zprávička v

novinách, že jsem vyhrál milion, který si samozřejmě můžu vyzvednout, když

chci, a peníze se jen harnou. Ale ty úroky.

Máš pravdu. Jsem člověk šetrný. Najdi los.

Podcházím.

Smím se zeptat kam? Do společnosti.

Podcházím mezi sobě rovné.

Prase. Já?

A tak.

Zapomněl jste. Ať mám štěstí.

Ulož ho.

Papa?

Milostivá paní, vy tančíte skoro líp než vaše dceruška. Ale jděte, milí chodníku,

ještě bude Jiřínka na mě žádlit.

Zaplať pánbu, že s ní maminka tančí. Já už mám střelíce celé pošlapané. Tak

prosím ti, řekni to mamince, ta se v něm přímo vidí.

Papá, já ti něco povím.

Dnes těch mužích nevybereš a tenhle má aspoň peníze. To je strašné, takhle

mluví moje dcera.

Myslel jsem, že jsi náročnější.

Papa, co jsou platné nároky, když nejsou peníze? Třeba, když máme málo? Ano, máme

jich málo. Rukulivá milostivá paní, tančíte opravdu jako pápěrka.

Pápěrka. No tak.

Jiřínko, copak ty nevyzveš mistra Alberta k tanci? Ale proč ne?

S ním prosit. Děkuji vám, milostivá paní, jak jste hodná.

Ale ty seš tak líná, ty tak neštaneš, to je věčnost.

Já mám z vás radost, že bych... Prosím tě.

Prosím, prosím.

Jiřinko, vy taky tančíte překrásně. Já to dovedu ocenit, přece jsem taneční

odborník, co já vyučil už lidí, z těch jsou úplní fenoménové. Jako moje

poslední žačka, nějaká Nina, byla úplné kopito a za měsíc byla k nepoznání.

Nino! Já ti dám kopito!

Ninuško, kde se tady bereš? Zrovna jako ty. Přijela jsem do Prahy, abych našla

svoje štěstí. A našla jsi je. Myslím, že...

To jsem rád, to ti přeji, já jsem taky spokojený, já jsem ohromný zazobanec, já

mám peněz, až je to trapné.

To já o sobě říct si nemohu, ale jsem spokojena. Co ta osoba do mistra tak

hučí? Děj ho vzít, ale mámi nech mě sedět. Jsi hrozná. Jak tak

pozoruji, o dámskou zábavu nemáš také noudy.

co si před nimi poskakoval jako kašpar?

To je hrozně vznešená společnost.

Jestli chceš, představím tě. Ne, nenamahej se.

Ale nemyslíš si, že jen jedno, když tě vidím, jak se dvořište žábě?

Kde bydlíš? V široké ulici číslo 10.

Do týdne ať přijdeš, nebo uvidíš. No to víš.

Váš sluha vás volá.

Telefonu? Telefonem, prosím. Volá mi telefonem.

Proumučenou hodinu, já se zblázním, že on byl v tom koši, co nám schořel.

Ano, ano, Dominiku, tak to je.

Albert, ten mě zabije.

Milostivý pane, já ten los nemohu najít.

Co? Ty žijíš, byl přeci v kufru.

Ano, byl, byl, ale já mám obavy, že byl v tom koši, co nám schořel.

A ke všemu jsme v novinách.

Sen o lesku a nádheře se rozplynul jako bublina.

Víš, Dominiku, nepřeju ti nic zlýho, ale kdybych věděl, že se mi nic nestane, tak

už dávno nežije.

Kdybyste věděl, jak já jsem si sám odporný, tak byste mě to odpustil. Ta

hostuda v novinách o mě píší jako o milionáři a zatím nemám ani fuk.

Že nemáme peníze, to by mě ani nemrzelo, ale my máme spoustu dluhů.

Na to jsem nespomněl. Co budeme dělat? Vidíte, vidíte, já jsem vám pořád říkal,

napřed vyplatit los a pak teprv začít. Co dělat? Vždyť nás zavrou.

No, copak mě ani ne, jako spíš vás.

Nebo se stane vražda.

A raději rad, co dělat.

Tady zbývá jediné.

Výhodný, rychlý snětek.

Jiřina.

A vezme ona si bezvýznamného herce?

Ten bídák.

Ten redaktor. Ono mě napíše bezvýznamný herec právě teď, když se chci ženit.

Prosím. Děkuji.

A já tohleto bez pomsty nenechám. Co to děláte?

Promiň.

Ulož ho.

Já ani nedu tam, ale du tam.

Dobrý den, rodičové.

Přetli jste tu hrubost o Albertovi bezvýznamní herec. No a?

No a, to je urážka také mé osobi. Každý přece ví, že se Albert o mě zajímá. A

teď napíš bezvýznamní herec. Nic si z toho dívenko nedělej. To je zášť.

Závist, že chodí s milionářem.

Poslíš, tatínko, ty bys si měl do té redakce zajít a dát tam opravu.

Opravu? A jakou? No, že pan Albert není žádný bezvýznamný herec.

Diloším, že je to mistr, který... Probahatě, prosím, dej mi pokoj.

Já mám jiné starosti, než běhat po redakcích. To se rozumí, když se jedná o

mě, tak papá nemá čas. Ale já si to s tím redaktorem vyřídím sama.

A co chceš dělat?

Dojdu si na toho redaktora, ať si Alberta vezmu nebo nevezmu, ostodu si

dělat nenechám.

Vejděte.

Příspěveček, v tom případě volte nejkratší cestu rovnou do koše na papír.

Promiňte, pane redaktore. Jste redaktor? Tedy pane šéf-redaktore, chtěla bych

vědět... Právní poradna ve tředu a v pátek. Pane šéf-redaktore... Slečné,

jestli máte zájem o kurzi šiký práda nebo o vaření informace, pouze v

pondělí. Nemám zájem o tyto kurzy, chtěla bych jenom vědět... Dotazy

podejte písemně. Máš časopis pláně pod jich rubrik. Společenský reace,

grafologie, lékařská poradna a tak dále. Ale není nic takov

Přejete si?

Jsem bezděková. Těší mě redaktor Jón. Tedy vy jste napsal tu hrubost o panu

Albertovi? Ano. A co vám udělal pan Albert, že ho nazváte bezvýznamným?

Zatím neudělal nic významného, abych ho nazýval Juna.

Jak pozoruji, libujete si v řečnických obratech, ale mě nezmatete. Mám ráda

jasno. Pan Albert se o mě uchází. Vidíte, říkám bezvýznamný člověk.

Jak to myslíte?

Bezvýznamní lidé dělají bezvýznamné věci. Nebo vedou bezvýznamné řeči.

Tak, tady jsou dva pádečky z horšičí, směste si je sám.

No, to je řeč, to je ze všeho.

Už je pryč.

No a co se dá dělat? Mít si svou cestou, pane kritiku.

Dobře jste mě připomněla.

Když kritizovat tak důkladně.

Prosím vás, co na tom Albertovi máte? Do toho vám nic není.

Slečno, jako kritik musím vědět všechno.

abych mu tam hodně naťapal.

Aha!

Aha! Co má být?

Chlapeč čtěte? V životě jsem neměl noviny v roku, ani nenapadne.

Jestli řeknete, že jste analfabet, tak z vás udělám tiskařského šotka.

Pane, vy jste moc bujnej, ale na mě si nepřijdete.

No, mohlo to být hlubší. Prosím, chcete-li skočit okna, zavoláme

fotografa, to může být jedinečný snímek.

Honorář pošleme pozůstalý. To můžeme, může zhotovit několik snímků, třeba jak

vás vleču k oknu a vy se spouzíte. Proč bych se spouzel?

Vy tedy půjete k oknu dobrovolně.

Prosím. O, děkuji vám. A na okno vylezete sám, nebo vám mám pomoc?

Pane, nechápu.

Vy jste o mě napsal, že jsem bezvýznamný herec a právě vtedy si to mohu nejméně

potřebovat. Aha, tak vy jste ten pán.

Ano, já jsem ten pán a udělám vám tady z toho kočský les.

Pane, žádám vás, abyste ty věci nechali na pokoji.

Ničíte majitek kulturního podniku! Jak má kultura, hách!

Ten vyškotněte z inventáře! Chlape, chtěl jsem ti říci, že jsem se v této

chvíli dobře bavil, ale teď už toho mám dost, pane, máme svou dveře!

Tak vy takhle? Ale to neznáte Alberta!

Těmi dveřmi polecíte vy a to nohama napřed!

A dovolte, abych se představil. Jsem šetrný redakční sluha a hrával jsem na

beku. Poklon!

Má poklona.

To vás Matinka nutí do bohatého snadku.

Co říkáte?

A tak.

To mi podporzuje, že mám pravo. Lístky, prosím.

Děkuji. Slečna, prosím, rovně nebo přes.

Zapomněla jsem si peníze.

Tak musíte vystoupit.

Jste mrzuté, tolik spěchám.

Já také, prosím. Tak půjď zaplatit a nebo ven. Zadarmo nevozím.

Nevidíte, že nemám peníze?

A jeje, slečno, víte, že bych vás nepoznal?

Nedělejte hlouposti a půjčte mi korunu dvacet. Ale prosím, s největší radostí.

Tak, tady vnosím. Prosím, spokojnost na všech stranách.

Kdy mě vrátíte?

Kavalíre, třeba dnes večer, v salateréni. Dobrá, budu se těšit.

Konec.

A slečna Nyninka, A jak pozoruju dnes ve vzášť dobré náladě. Pane

továrníku, mám k tomu také důvod. Jsem spokojna se svým zaměstnáním, tak které

vděčím jen vám.

Prosím, jenom ne příliš skromnosti. To víte, jsem obchodník. A takové děvče

jako vy, to už sem dávno patřilo.

Vám i navržené kombiné, značky, vše pro tebe, no to přeci jde úžasně. Kvůli vám

se uchodí nakupovat i muži. Vím, pane továrníku, ale nemyslíte si, že mě to

působí nějakou radost.

Muži jsou někdy skutečně neodbitní. No to vám muže jenom lichotí. Ba ne,

obzvláště když člověk ví, že ti pánové tou ženatí, to až uráží. No ovšem, to

chápu. Ale já se musím stečno smát těm pánům Klíkovi, Zlámanovi a ostatním, jak

vás všichni obletují. Vím, které pány myslíte.

Je jich celkem pět a soustavně u nás kupují kapetníky. Těch už musí mít celé

stovi. Však na ty už jsem také vyzrála.

Dodala jsem každému z jich malý balíček s růžovým kombinátkem a... A k němu malý

přípis. To byste rád věděl, kdo vám to posílá.

Pozor, uschovejte. Mohla bych někdy žádat i sněd.

Váječný nápad.

Chtěl bych jenom vědět, kam ti pánové schovávají ty naše elegantní výrobky

před svými paníčkami. Ano, a přemýšlej, která z jejich četných vyvolených jim to

poslala. Víte, že je to krutý trest za jejich záletnost?

A pane továrníku, kdybyste dovolil, poslala bych ještě jeden balíček jednomu

pánovi. Snad ne tomu, chlapci.

Za kterým jste přijela do Prahy? Umíte číst myšlenky?

Kdo o mě napsal, že jsem bezvýznamný herec? Kdo? On se přiznal. A to neměl

dělat, to jsem mu dal ránu, on nedal druhou, třetí jsem vzal sám mozi, tu

chvilku jsme boxoval, já dělám několik uniků, solamplexus, nejednou on si sem

nevěděl rady, poplatně zaldíme, co už mě tákne.

u dveří se mnou roztočil, to jsem ztratil směl, nevěděl jsem, kde je, kde,

koukám, koukám, a najednou jsem popadl po hrabáč, a teď jsem do něj přískal

zubama, nechtama, už jsem viděl v novinách inzerát, přijíme se nový

redaktor, koukám, kde je, já ležel na zemi, on po mně šlape.

Tak počkat, kdo byl vlastně byt?

No já?

To jsem si mohl myslet.

Tak podívejte se, pane Alberte, když už jste v tom hrdinství, tak to vezměte

najednou. Běžte k nyně a ukončte poslední jednání. Stáhneme o ponut.

Dále.

Pan Albert Kalboda?

Osobně. Rečte přímo.

Kdo mi to poslal? Co s tím?

Kdyby to tak u vás našla vaše snoubenka. Kdo by zaplatil dluhy? A nebo Nina.

No ta by se se mnou okamžitě rozešla.

No tak to u ní zapomeňte, jako? A máte od ní pokoj. To je nápad.

Ubohá Nina.

Účel světí prostředky.

Zabal to.

Pan Albert Halvoda.

Dobrý večer, Nininko.

Ráda, že jsi přišel.

Tolik jsem toužila, abych si mohla s někým popovídat. A máš to tady opravdu

krásné, mohu si odložit.

Přirozeně, ale dneska tě hned tak nepustím.

Alberte, něco ti vypadlo?

Jej, děkuji ti mnohokrát.

No tohle to tak ztratit, já nevím, co bych dělal. Děkuji ti ještě jedenkrát.

Nemáš zač, tak si to dej hezky do kapsy a po druhé buď opatrnější. No to budu,

no tohle, kdybych ztratil, no kdyby to tak někdo našel. No tak ti to vrátí,

ostatně co tam můžeš mít, pár.

Kdepak? Přece víš, že nekouřím.

Ty nekouříš? Ale to bys měl, Alberte.

Muži, kteří nekouří, jsou bačkory.

Nino, víš, že na tobě mohu oči nechat?

Proč? Jak jsi se změnila.

Tenkrát u spolku jsi byla učiněná putička a teď jsi hotová dáma.

To víš, to dělá pro zpředí. A náhodou jste měla štěstí.

Jako já s tím balíčkem.

Představ si, kdyby ho byl ztratil někde jinde. Ten malér.

Člověk musí mít také trochu štěstí a náhoda hraje v životě velkou roli.

Kdybych se byl svlékal někde jinde, tak byl pryč. Budeš pít trochu kávy,

Alberte? Trochu mi dej, abych se uklidnil.

Hned tady bude.

Nezeptá se, co je v tom balíčku a nezeptá.

Aneško, doneste kávu.

Víš, co mě napadlo?

Mohli bychom dnes večer ozvavit shledání dvoušťastných lidí. To bychom mohli, to

bychom mohli, ale nemůžeme.

Sám mi strýc, že dnes ke mně přijde.

A co je na to?

No dovol, to je strýc, kterého jsem dlouho neviděl a on neviděl mne. Tak mě

pozvi a půjdeme všichni tři. To není možné, strýc je zapřísáhlý nepřítel žen,

on by ti něco udělal. To je zvláštní. A co je to za člověka ten tvůj příbudný?

Já o něm jenom vím, že se jmenuje Boleslav Kalvoda, že je můj

Co tě nenapadlo? Co tě nenapadlo? Vstáva, prosím. Pojď, Alberte.

Přistrčte pánový křeslo. Děkuji.

Tady něco je, milostivá? Dejte to sem.

Ale, Alberte, už jsi to zase ztratil. No, tobě bych nesvěřila ani krabičku

zápalek. Tak, abychom to nezamluvili, tak ty mě tedy dnes večer s tebou

nevezmeš. Vyloučeno. Mám už nejvyšší čas. Musím prostřička na nádraží. Dobře,

nechci tě zdržovat.

Aneško, přineste pánovi kabát. A kam zavedeš strýčka?

Asi dostala terény, je tam mikulářská zábava. A tam, co jsme se posledně

viděli? Ano, ano, to je jediná místnost, kam našinec může jít.

Dobře, tedy se dobře bav a nadchledanou.

Odiky, odiky.

Pamiláčku, až vyprovodím strýčka, přijdu se na tebe podívat.

Podívejme se na Alberta.

Chtěl tady pohodit delikátní balíček, aby se mnou udělal konec.

No počkej, doufám, že se budeš umět chovat.

Na pana generálního ředitele se usměješ a řekneš, jak se vám daří, pane

generální. A své spolušačky tichotové si mnoho nevšímej. Dala jsi nějakého

dirigenta. Kdyby to byl alespoň od pojišťovny, ale on je to hudebník.

Otoč se.

No, doufám, že uděláš dojem. A jak ti říkám, všímej si jen těch, kteří jsou ti

rovni.

Poslouchej maminku.

A všichni se ti vyhnou.

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Dobrý večer.

Dobrý večer. A mě veselo.

To je dárku.

Zas mě ho pašovala do kapci.

Nejde. Aby se mu něco stalo?

Bude dost minou dělat.

Jsi bezcitný.

Pomalu bude dvanáct, chodí na Albert nikde. Měl bys si k němu zatelefonovat.

Tady ho máš.

Dobrý večer, rukulivá milostivá paní. Poslaňte se, pane Albertem. Nebudu rušit

s mým? Jen si ředěte.

Á, dárek, víš, že ano?

To tiš, to nic není, to má být překvapení.

Milostivá paní, neměli bychom změnit místnost? Proč? Bude tady ostuda. Chápu,

proč bys nebyla ostuda? Bude. Proč já jsem sem chodil? To přece kvůli Jiřince.

Vidíte, na nic jsem ani nespomněl. Kde je Jiřinka? Jdu jí hledat.

Je nějak divný.

A to víšte prvé teď?

ale vy jste mě sympatický. A proč nemáte rád redaktory? Až o vás napíšou to, co

napsali o mně, tak je budete objímat. Z které redakce, prosím, jste?

Světlo města.

Světlo města? Pane, a vy se opovažujete, tady jsem procházen s mojí snoubenkou?

Alberté. Pane, já když se rozlužím, tak se bojím sám sebe.

Alberté.

Je tady horko.

Vláštní člověk.

A je, je.

Tady někdo něco ztratil.

Odevznám, miláčko.

Členstva výboru.

Tohle jsem nalezl stále, asi nějaký mikulářský dárek.

Tak ho dáme k těm ostatním. Buďte tak, láskava.

To je dár, to budete rozdávat do půlnoci.

Já nevím, ale lidi jsou jak malí děti.

Prosím, tuž.

A nyní zlatý řev dnešního večera.

Rozdávání dárů.

Mařenka Navrátilová.

Moženka Horáková.

Prosím.

Milostivá, vy se u nás neposadíte?

Ne, děkuji. Mám o tuti lepší rozhled. Prosím.

Ona je stále u těch dveří. Já se ho tut nedostal.

Jiří Šejba,

Tepa Žák,

Máníčka Poláčková, Josef Špirek, Viktor Němeček.

To bude asi pro nás dárek od členů. Tady není adresa. Tak to dáme do šatny, ať se

majitel přihlásí. Prosím.

A nyní, dámy a pánové, malé překvapení.

Dáreček pro ctěný výbor.

kdo vám to posílá. Pozor, uschovejte, mohla bych někdy žádat i zpět.

Pane, přečasem jste dostal k upomínku balíček s obsahem v růžové barvě. Žádám

nyní o jeho vrácení do čtyřadvaceti hodin. Tak a hned to rozešlu. Nač tolik

dopisí. Chci najít původce včerejší odstudy. Albert říká, že je nevinen.

Albert?

Kdo je to?

Budete se smát, pane továrníku. Váš pan synovec.

Můj synovec? Ano. O vašem příbuzenském vztahu jsem se dozvěděla teprve včera.

Když jsem chtěla, abychom spolu někam šli, řekl, že vám musí jít naproti na

nádraží. Kluk milionská. Já jsem myslel, že je u divadla.

Tak on je tedy v Praze.

Vždyť on je přece tím šťastným milionovým výhercem.

No teď jsem doma, tak to je on.

Já už ho kluka neviděl, že ani nevím, jak vypadá. A kde bydlí? Hotel Alcazar.

Ty moje prasátko.

Ta ostuda včera, já to nepřežiju.

Tak pane Albelte je konec. Kuchyni už nechtějí na dluh nic dát. Ani tu kávu

ne. Proboha, co to děláte? Snad nechcete?

Chci kávu.

Jdi to prodat.

Je.

A já to zahodil.

Já to zahodil.

Já to zahodil. Já to zahodil. Já to zahodil. Já to zahodil. Já to zahodil.

Já to zahodil.

Dobrý den, pane řediteli. S mým pomoci mám ohromný smysl pro význovu interiéru.

Já bych ten obraz pověstil jinak. Co tu chcete?

který ti přišel navštivit a chce ti pomoct.

Co? Zbláznili jste se?

Co lezete po nábytku? Já nelezu po nábytku, já jsem s tém vyhou. Ty, co je

ti? Vy drzí člověče, co tady chcete po té včerejšího studě s herečkou?

Můžeš, pamatuj se.

Ven, povídám, ven.

Co se stalo? Pane řediteli, co je můj?

Nevím, klidně snídal a dostal dopis a už to začnu.

Dopis, no přece kvůli dopisu, ale to vypadá jako ámok, tropické šílenství.

co já už dostal dopisů a jakých.

A vždycky jsem zůstal ledově klidný.

Haló, ano, je tu.

Dominik vás na lehavě volá.

Co, dopis? No jsem sám rád, že jste tak klidný.

Prosím, milosti má paní, teď jsem dostal dopis a jsem rozčílený.

Haló, co, je na něm napsáno na lehavě?

Osobně? No otevři jej, no přece jsi můj sekretář.

Písmo? To je mi povědomé. Soudil bych, že to psá Nina.

Kdo?

Samozřejmě otevři to. Co se ti stalo?

Já nevím. Pane, mám to přečíst?

No, to jsem rád, že jste tak klidný.

Tak tady stojí.

Pane, před časem jste dostal v upomínku něžný balíček.

Ona to chce zpátky, ona to chce zpátky, a kde já to teď vezmu?

Oskar, dovol, co hledáš v mém prádelníku? Něco takového jsi ještě v

životě neudělal.

Hledám knopíček do límce. V mém prádelníku? A jak bys se tam dostal?

Já nevím.

Muži, co hledáš?

Miláčku, dal jsem ti před časem kombiné. To růžové? A co je s ním?

No to přece je už dávno roztrháne a utíráme s ním prach.

Oni s tím utírají prach.

Ona to chce zpátky.

A já to hodil do vltavy.

Ona to chce vrátit.

A já to zpátky. Tak ten kapelník tu není. Není.

Nevíte, kdo by ho našel? Ne.

A ještě bych měl skromnou otázku. Pane, jestliže se mě budete ptát o nějakém

zapomenutém balíčku, jako těch pěstlíců před vámi, tak vám radím, abyste co

nejdříve zmizel. Bohem.

Dobrý den.

Dobrý den. Mate. Od kolena prosil bych. Jedno, hružové.

Kombiné. Poklona, krásné dámy.

Pane, jako otec dcery, o kterou se ucházíte, ptám se vás, co tu chcete?

Prosím, prosím, ale co tu chcete vy, můj budoucí tcháne?

Co volte?

Já vím, pánové, jsou tady jen náhodou, ale já mluvím pravdu, já přišel koupit

růžové kombiné značky Vše pro tebe. Lituji ne, ale značka Vše pro tebe je

bohužel vyprodána. Tak to máme dobrý, muzký čelem vzad a jdeme.

Kdo mě radil, abych se rozešel s Ninou? Pan Dominik. Kdo mě radil, abych u ní

zapomněl balíček? Pan Dominik. Kdo to všechno odnesl? Pan Albert.

O této chvíle pan Dominik je pro pana Alberta vzduch.

Pane Alberte, tak už mě to všechno odpuste.

Víte, co já vám poradím?

Zatelefonujte do té továrny na prádlo. Snad tam budou mít ještě takový ten

kousek toho prádla.

To nevíte.

Něco na tom je.

Už tě zase vidím.

Haló, dejte mi 323,89.

Haló, ředitel Divíšek, kdo volá?

Těší mě, pan Albert volá.

Podívejme se, tak přece.

Haló?

Lituji, všechna jsou vyprodána.

To je smůla, pana řediteli, potřebuju je totiž nutně pro svoji tetičku, má zítra

narozeniny, no co jí má člověk dát?

Okamžik, já se zeptám.

Dejte mu ty adresy, jako jsme dali těm pěti neodbytným zálepníkům.

Haló, dám vám adresy několika našich zákazníc, které si dnes koupili naše

poslední modelové výrobky. Vy jste moje spása, pane řediteli.

Dominiku, piš.

Teda poslední jste prodali včera, paní Máně Krásové, ústav gymnastiky.

Děkuji, pane řediteli.

Dominiku, s tou začneme.

No co pak si přejete?

Já bych rád mluvil s paní Váňou Krásovou. No to je moje žena, co pak jí

chcete? Totiž ona má, já bych to řekl, ona má... No, co by měla, tělovychovní

ústav, ne?

To vím!

No, chcete se přihlásit do školy?

To bych rád. Tak prosím dál.

Milostivá, stydím se, ale přicházím ve věci velice delikátní.

Prosím se, lékařka, můžete se mi se vším stěřit, slekněte se.

Já bych od vás chtěl, mohu to říct?

Ale ovšem, ale slekněte se.

Když to musí být, co se dá dělat.

Já bych od vás chtěl koupit vaše růžové kombiné. A je to.

Kombiné, říkáte?

To souhlasí. Co souhlasí?

Podívejte se mi do očí.

No jen se mi podívejte do očí, nestyďte se.

I vy čtveračko.

No, no, no.

Jaký máte spánek? To nevím, to bych se musela zeptat Dominika.

Dominika, chápu. U vás je to komplikované. Ani nevíte, jak byste mě

prospěla. No všem.

A dostanu sto korun.

Mě rád, to je přece pakatel.

Co to píšete?

Doporučení do sanatória pro nervově choré.

Dovolte?

Chudinka, dnes už je pátý.

Že ten lid uči mě, já tebe a ty mě, a že budu navždy

novou.

Jaká čest, mistře, že jste navštívil náš hudební večírek, který pořádáme ve

prospěch sirotečků. Mistře, buďte vštěvní.

Nezapominejte, že dobrým lidem štěstí přeje. Váš případ je toho nejkrásnější

důkazem.

Jakže tak málo, mistře? Vy, milionář?

To už je poslední.

Ale mistře, dvěstě korun dáváte vy, o které mluví celá Praha?

Naštěstí tady můj budoucí tchán. Prosím vás, půjčte mě tisíc korun.

To je pro vás, maličko, tisíc korun.

Já vám to hrátím. Co máte? Děkuji, ode mě. A teď malou otázku. Prosím vás,

máte...

Máte poklona?

Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona?

Máte poklona?

Máte poklona? Máte poklona? Máte poklona? Máte

poklona?

Máte poklona?

Dobrý den, pane Alberte.

Co tomu říkáš?

Kde se vám to stalo?

U malízky.

Stál jsem modelem na Tarzána po 20 letech. No.

Co se dá dělat?

Hlavní věc, že máte ten kousek toho nešťastného prádla. Bohužel nemám. Ale

já se nedám. Teď půjdu a namluvím si prodavačku z toho módního závodu vše pro

tebe. Ještě nemáte dost těch afer? A o jednu aferu míň nebo víc. Dej to sem,

jdu, bacodím, jdu, pádím.

Dobrý den, je Albert doma?

Jsem Boleslav Kalvoda, Albertův strýc.

Vítejte nám, to je radost, to je radost. A zdržíte se tady dlouho, anebo nás i

hned opustíte.

Mám zde vyřizovat nějaké důležité záležitosti, tak u vás zůstanu několik

dní. Bohužel to asi nepůjde, nejsme totiž na návštěvý zařízení.

Nevadí, Albert ten může spát v noci a já ve dne.

To neznáte mého pána? No, ho poznám.

Poslyšte, mezi námi. Má Albert nějaké děvče? Ano, velmi bohaté děvče.

Škoda, já mám pro něho jedno ještě bohatší.

No, když není doma, tak zase půjdu.

K obědu se ale vrátím.

Tak to bychom měli. Má pro něho bohaté děvče, k obědu přijde, já se zblázním.

Pokolela?

Dobrý den.

Kolibá, milostivá, mohu vám pomoci v něčem? Děkuji.

Nemám rád drzé mladíky, který oslovují dívky na ulici, proto vždycky do krámu.

Tak?

Milostivá, mohl bych vás doprovodit večer, až zahřete? Co si to o mě

myslíte? Že jste nejkrásnější dívka pod sluncem, prosím vás.

No dovolte, pane řediteli.

Nemáte, no nemáte.

Nemáte, promiňte.

Prosím vás, nemáte.

No dovolte, pane řediteli.

Nemáte.

Nemají.

Jediná útěcha.

Takhle mi to aspoň pan Albert nevypije.

Co je nového?

Byl tu stříček Boleslav.

Že to byl ten pán v tom světlém kabátě? Byl. Taková léta jsem ho neviděl.

Kolik mi tady nechal, tisícovek? Na vašem místě bych zanechal vtipů.

Zaprvé přijde na oběd a zadruhé má pro vás bohatou nevěstu. On také?

Také. Chci, aby továrna zůstala v rukou rodiny a proto mám návrh. Chcete snad

koupit můj podíl? Ale naopak, chci vám dát ještě svůj jako svatební dar.

Nehodlám se vdávat.

Jenom se neodříkejte. Až uvidíte ženicha, kterého jsem vám vybral, tak se

zblázníte radostí. To bych nerada. Co byste si počal s bláznivou společnicí? I

meč ten.

A večer přijďte do sala terény a uvidíte. Pane továrníku, sala terénu mi

nepřipomínejte, mám na ní špatné vzpomínky.

Jen přijďte, dnešní večer všechno napraví.

Já už si o tebe nenechám nic namluvit, vemu si ninu a dost.

Ale vždyť vás stříček zatratí.

Zatratí.

Zatratí. Dominiku, ty si poklad.

Řekl jsi stříčínkovi, že mám snoubenku?

Vy mu chcete ukázat slečnu Ninu, ale více s ní přece hněváte.

Přiveď ženu portýra.

Ale to je přece vdaná.

Přiveď ženu portýra.

Tedy pane, já nevím, co zamýšlíte, ale upozorňuji vás, že je ještě čas

couvnout. Kdepak.

Jako matka mé snoubenky přemluvím střídce Boleslava, aby noničil lásku mé

dcery. Nemůže mě přece poznat, taková leta mne neviděl.

Ach jo.

To vzdycháš.

Vzpomínám na ty krásné časy u divadla.

Ruku lívám.

Promiňte, milostivá, že vás obtěžuji.

Ale nevěděl jsem, na koho se mám obrátit. Tak co vás kapelníčku trápí?

Přišel jsem vás prosit, milostivá, abyste se za mě přimluvila.

Ředitel se totiž na mě zcela neprávěm rozlobil a dokonce mi pohrozil

rozvázáním pracovního poměru. A jak radšte víte, je to dobré místo.

Přimluvím se ráda, ale něco za něco. Vy mě prokážete také službu, platí? Ovšem,

milostivá, o tom je zbytečno hovořit. Příčinou vašeho bolu byl jistě malý

balíček. Ano, milostivá. Máte ho ještě?

Ovšem, jen bych rád viděl, komu patří. Mám podezření na určité lidi. Prokážete

mi službu a možná, že tím prospějete i sobě. Mlostivá, jsem vaším otrokem.

Dávám adresu pěti osob. Navštivíte je a řeknete pouze.

Pane, vím všechno. Ano, mlostivá, přijdu a řeknu. Pane, vím všechno. Pst, ticho,

mlčte. Vy jste ten kapelník z té mikulářské zábavy, že ano? Ano,

kapelník, hlasatel, všechno, prosím. Dobře, tak se dohodnem.

Tisíc? Pane, to nechci. Ale tak nemluvte a berte.

Tadyhle máte dva tisíce, ale povídám nikomu ani slovo.

Děkuji, pane, to snad ani nemuselo být.

Při té příležitosti vás zvu na náš valčíkový večer. Budeme mít pro vás malé

překvapení. Ústivá poklona, maucta.

Pane, vím všechno.

Výborně. Tak mě řekněte, jak stojí na burze spojené hutní závody. Sto

osmdesát. Právno.

A brazilské vývozní? Exoti 169. Na vašem místě bych je koupil.

Pane, kdo jste?

Obyčejný kapelník a hlasatel z mikulářské zábavy. Přijímám vás jako

svého osobního tajemníka.

Děkuji, uctivě.

Prosím vás, člověče, mlčte.

Vedle je moje žena.

V podstatě, vy jste docela příjemný člověk. Snad vám přijde vhod dobrý

doutník. Prosím, poslušte si.

Díky, velmi láska.

A co bych vám ještě dal? Já nemám čas, kolik máte hodin?

Hodiny.

Je to budík.

Nevadí vám to? Ale já to nepotřebuju. Ale jen si to vemte. Ale vážně to

nepotřebuju. Vemte si to.

Vemte si to. Děkuji vám. Já mám taky něco pro vás.

Dnes zahajují valčíkový večer a bylo by mít s tím, kdybyste přišel. Přijím.

Určitě přijím. Stejně máme dnes správní radu.

Určitě přijím.

Člověč, co to děláte?

To já ne to budím. Prosím vás, jděte.

Jděte.

Stříče na mou hruď.

No co se dá dělat?

Promiň, přišel jsem pozdě, pozoroval jsem kometu. Kometu?

No ale tvoji rodiče byly přece docela normální. Jak je to možné, že ty jako

herec jsi takhle sešel?

Jako herec přetváří charakter role? Prva tak role časem přetvoří charakter herce.

Vrával jsem často hvězdáře.

Hvězdáře? Ano, a už mi to zůstal. To je ráno.

Stříčku, pozoroval jsi někdy hvězd na té nebe?

Ne. O, tedy si přišelo poezí života. Ta mléčná dráha, řekněme.

Miliardy hvězd, jedinečná podívaná. Venuše, její stáří se odhaduje na pět

milionů let.

A co s takovou starou dámou? Já mám pro tebe mladší, pětadvacet let.

Je to nová vedoucí v mé továrně, kterou hodlám udělat svou společnicí. Ne, ne, z

toho nebude nic, zničil bych jí život. Večer odcházím a ráno se vracím. Já vím,

z vinárny. Ne, ne, ne, z hvězdárny.

No, na tohle to se musíme napít. Ne, tady nemám nic, jsem abstinent.

Ke všemu ještě tohle. Tričku, vím, že to se mnou myslíš dobře, ale zvykl jsem si

na tento život. A potom mám snoubenku, která už se s tím smířila.

Taky hvězdářka?

Ne. Tak musí být choromyslná, jinak to není možné.

Hmm

Kam? Jdu do hvězdárny, chci pozorovat konjukci Jupitera s Venuší. No podívej

se, slíbil jsem své budoucí společnici, že tě dnes večer představím. Nemožno,

Jupiter je dnes obzvláště viditelný, chci pozorovat jeho spektrum.

Lidi drahý, já odtud neodejdu bez mrtvice.

Alberte, prosím tě, rozejdi se s tou slečnou. Já ti koupím nějakou hvězdárnu,

uděláš se pro sebe.

Nemožno, odcházím.

Haló. Pojďte sem.

Tady máte 100 korun a povězte mi, jak vypadá to Albertovo děvče. Děkuji

úctivě, radšte proměnout, ale my bychom momentálně potřebovali 200 korun.

Tady máte druhou 100 korunu a jak vypadá?

Nevím. Tak to zase ukážte.

Už si vzpomínám, už si vzpomínám. Tady máte zpátky a mluvte.

Totiž pan Albert má velmi špatný vkus, ale já mám takový dojem, že má strach z

její paní Matinky.

A proto nosí panešný vous?

Ne, vy jste to poznal?

Ne, jsem slepý.

Je ti už líp, starouši?

Byl jsi u lékaře? Byl.

Je to přeprasování.

Měl bys jist odpočinout. Měl, ale nemohu. Je dnes právní rada.

Mami, já bych šla večer s přítelkyní do divadla. No Jiřino, co Albert?

Dejte mi s ním pokoj!

Ať jde, stejně je pořád doma.

Ať přijde do jiné společnosti, než je ten darmoš... darmoš... darmo mluvit.

Pak si tedy pozvu na večer dámy na besedu. A teď se právě uportýna převlíká

do ženských šatů.

Za chvíli jsem přijde jako svoje vlastní tchýně.

Ale pro boha vás, prosím, pane továrníku, neprozraďte mě.

Ale nebojte blázen, nesmysl.

Ale ani muk o tom, že já všechno vím. Spolehněte se.

Jděte mu otevřít.

Teď jsem zvědav, či mě zase ten Albert překvapí.

Pan Albe... Pana Alberta, snoubenky, milostivé paní Tchýně,

matka. Tak kdo?

Pan Albert není doma?

Bohudíky ne, pozoruje Venuši a Jupitera.

Jsem maminka Albertovy snoubenky. Těší mě, milostivá pani...

Kalvoda, rublíba.

Není libo se posadit, prosím?

No, díky.

Mě libo odložit, milostivá? Když dovolíte, počkala bych zde na něho.

Prosím. Díky, staré.

Když dovolíte, něco bych si upletla, práda pletu. Jednou hlace, potom obrace,

nadhodit a nakonec námořnický uzel.

Co to bude, prosím?

Ještě nevím, buď šortky, anebo předložka k posteli.

Občerstvení mohu nabídnout?

Ráda bych se napucla, ale snědla bych si rtíky.

Jak je libo.

Tak tedy milostivá, abychom se dostali k věci.

Mám továrnu na nábytek, ta ovšem za mnoho nestojí. Továrna na punčochy je

lepší, ovšem nejlepší je továrna na dámské prádlo vše pro tebe.

Vy máte továrnu na dámské prádlo? O to jsem nevěděl.

Ovšem, ovšem. Vždycky jsem si přála mít takové krásné, prolamované.

Stydím se to říct. Je to takové neslušné bavit se o tom s pánem, kterého známe

sota půl hodiny. Ale milostivá, jako kdybyste mě znala od malička.

Dovolím si vám poslat několik souprav. Máte ráda růžovou barvu?

Nenávidím ji, ale ona mě tolik sluší.

Milostivá paní, vám musí slušet všechno. Ale Albert dlouho nejde. Co kdyby jsem

náhodou vrazil?

Ale nepřijde.

Přijde.

Určitě nepřijde. A to jedinému budíš připočtěno k dobru.

Milostivá paní, já jsem tak šťasten, že vám mohu dělat společníka.

Jak jste galant.

O ne, milostivá paní, nejsem toho hoden. Když si pomyslím, že já bídák jsem

chtěl, aby vaše dcera se rozešla s Albertem, fí, stydím se.

Teď vy nemítáte nic proti jejich snadku?

Ne, naopak, budu šťastný, když vás budu denně vídat.

No jak jste hodný.

Milostivá, jsem sobec. A byl bych šťastný, kdybychom to dnes někde večer

oslavili. Svolujete?

Ne. Haló, příteli.

Který podnik byste nám doporučil? Krásný má být ten dnešní valčíkový večer.

Au.

Milostivá, zajisté vezme sebou svoji dcerušku.

Ho, jsem také sobec.

Eckácka.

Ráda bych tento večer strávila s váma samotinka.

Milostivá. Ale teď už musím jít.

Ještě jedna otázka.

Smím vědět vaše křesní jméno? Sonja.

Sonja. Dvořáková.

Dvořáková. A jak pak se jmenuje dceruška?

Nina je slavnou herečkou.

Čemu se změníte? Jenom jsem si vzpomněl na jeden starý vtip. Tak tedy

naschledanou, Sonjo, naschledanou. Jen jí polípte, to se dělá.

Drahé dámy, prosím, jako doma, nenechte se povízet.

Jsem ráda, že si můžeme zase trochu pohovořit. No, vždyť jsme se těšili.

Čtvrtek je jediný večer, který máme pro sebe.

Vrahouškové, musíme přímě taky jednou ty naše bručovny, aby se šly s námi

pobavit. Jsou teď samé výmluvy na povinnosti.

Tak dnes ve čtvrtek například je to správně ráda.

Nesmíme být i na ně takové. Vždy takhle vydělávají pro nás peníze. Já například

už týden trápím svého muže o norkový koši. Ach, ten už mám.

Ale když nemohu ven do společnosti, tak se mi doma tak strašně stýská. A pak mám

tak ráda hudbu. Lituji, drahá přítelkyně, orkestr nemám k dispozici,

ale máme přece rádio. Ale to je výborný nápad.

Haló, haló, vážení potlubci, vytvíráme valčíkový večer. A zahajujeme populárním

valčíkem Saničko Lac.

Ach, Valči.

Kdyby to tak věděli doma. Nebojte se, maminka si poslouchá rádio a tatínek má

správně radí.

Vy zde?

To je náhoda. No tak, tak, mně dám chybí, jenom to už zblahníte. Ale

nechybí, jen se podívejte, už jsou tady.

Dnešní večer přivedl k nám naše milé a stále příznivce našeho podniku. Pána

generálního ředitele Bezněka, pana zavářická Lámala, známého průmyslíka

pana Touše, pana velkou klidka Vančuru, dále známého lékařko-odborníka, která

Vlahníka. Už jsem myslela, že tam není.

Tak to je ta jejich správní rada.

Nejprve milostivá povečeřina, pak uvidíme, co večer dá.

Znat se vám hochu budu zdát trochu rozpačitá, ale nikde jsem dlouho nebyla,

tak jen pomalu si zvykám na ten hochu kolem sebe.

Ačkoliv byly doby, kdy divadlo bylo mým denním chlebem.

Divadlo? Jak to, prosím?

Já jsem vám to ani neřekla.

Ještě před lety jsem okouzlovala půl světa na velkých scénách.

Já, když tančila, to létaly jiskry od podlahy a moje zpěvní krátce znalo celé

město. Kupřelo to letu píseň, můj milý jen jedno v světě ví.

Hned vám to dám zahrát, milostivá. Ne. Ale ano, i hned.

Prosím vás, se mnou sedí u stolu bývalá slavná subreta a mně by na tom velmi

záleželo, kdyby zazpívala píseň můj milý, jenom jedno v světě vím, za

doprovodu vašeho orchestru. Požádal byste jí laskavě o to svým jménem? V

největší radosti. Děkuju vám, prosím.

Milostivá provine.

Ale bylo mi důvěrně sděleno, že v našem středudlí slavná zpěvačka jí. Bohužel

jméno jsem zapomněl. Slunďa Dvořáková, ale říkali mě Slavíče. Promiňte,

milostivá, byla byste tak laskavá a zapírala nám pohostinsky některou ze

svých populárních písník.

Působíte mi jisté potíže, jindy mil ráda, ale... Milostivá, přeci tu

legraci. Co?

Totiž tu radost nám přeci neskazíte. Proto?

Co mám, ohlásit do mikropónu? Mně to jedno.

K službám.

Jak jste hodna.

Budu zp

Dovolujeme si vám oznámiti zlatý hřeb večera. Slavná Subrita Sunia zaspívá

svou píseň, můj milý, jenom jedno světě ví. Pane kolego.

Dobrý večer, pane továrníku. Dobře, že jděte.

Právě bude zpívat vaše matinka. Moje matinka?

Hrovna teď začíná.

Já myslím na tě, ať sním, nebo bdím.

Já pro tebe se jatra, jatra,

jatra, jatra, jatra

vím. V mém srdci

smutno, klivo, zítra ti koupím pivo.

Vespáté militě prvého položení.

Útok vede silnější dáma a zavzáčuje pana ředitele bez věky.

Objezenstvo, které se nezúčastnilo zápasu, hemží se před naším mikrofónem.

Kuličekem vyřazen spoje pan Touš. Vylejí závazku.

Opravují, to je pan Láman.

A nyní vede útok paní Lámanová.

Co jsi nám to udělal?

A nyní chybí ještě několik minut do konce zápasu. Slavná subleta Sonia

dostala smyk na kluzském terénu a je mírně okopávaná vášnivým obecenstvem.

Pozor! Zlá situace! Držte všichni paličky!

Končíme náš kouzelný večer.

U Jiřiny jsem to prohrál, u Niny také, mě už nemá nikdo rád.

Konec.

Jede, jede.

Dominiku, věrný kamaráde, ty jsi mě předešel.

Jdu za tebou.

Sbohem, Albert!

Když se to vezme, tak je Albert vlastně velmi sympatický a vynalézavý.

Nevím, co je na tom ctí.

Všechno. Například, že je doma zamilován a vy o tom nechcete vědět. Však mám taky

důvod, pane továrník.

Kam to vlastně jedeme?

Odpustit Alberto.

Měl jsem tě rád. Mám tě rád.

Vzpomínej na mě, protože ti nic jiného nezbyde. Tvůj Albert.

Dělejte něco.

Zavolejte lékaře.

Ale nikoho nebudu volat. To je úplně zbytečné.

Myslíte, že už je konec?

Jaký pak konec? To zpraví ráno kyselá okurka.

Jste pescitný.

Mane, nejsem.

Víte, čím se pan Albert otrávil?

Tím, co já pijí každý den. Obyčejnou slivovici. Radšte mě prosím sledovat.

Takhle je to tedy.

Díky bohu. Nino, chtěla jste ho potrestat, souhlasím. Ten klacek to plně

zasluhuje. Takhle nás vystrašit.

Mám nápad.

Víte se, že jsme vás zavolali. Ale kde pak?

A vám blahopřeji k zapnoubení. Ale jak říkal svý zbolec, Albert je pro nás

pouhý důl. Tudíž neviditelný a neslyšitelný.

Dobrý den.

Dobrý den. Množství vám přináším ten nešťastný balíček. Děkuji.

Kapelníčku poobědováte s námi. Velmi rád. To je nápad. Však už mám taky hlad.

Ty mič!

Dominiku, zazvoňte dolů do restaurace, ať už se nosí na stůl.

Dvanáct. Hodina duchu.

Musím jít.

Služba je služba.

Kde mám harpu?

Tu mi asi dají až později.

Prosím? Myslím, že už jste zbudil.

Je! Je!

Toto vidím!

Já se nevidím!

A já se na sebe tak rád dívám.

Dominiku! Škoda svíček.

Dominiku! Dominiku!

Neslyší mě.

Nevidí mě. Ty uličníku, co ty jsi se navyváděl?

Moje ruka a stráhnu nezaznamenává údel.

Vidíš, vidíš, kdybys tady teď neležel natažený jako struna, mohl jsi si vzít

ninu. Stříc Boleslav jí udělal svojí společnicí a jistě jí jednou připadne

závod vše pro tebe.

Jo, jo, jak si kdo ustele, tak si lehne.

A já, vrták, tohle se dovydám až po smrti.

Tohle ti neodpustím.

Tak co je?

Všechno podle programu. Myslíš, že je na onom světě?

A, truchlící pozůstalí.

To se třpete vy, pando.

Škoda, že mě nemůžete slyšet.

Na světlou památku odešli.

Máš to moc studený.

Výborné víno.

Měli bychom dát do novým parket. I máš starosti.

Zatím přemýšlíš, jak by jsi se ve štvrde dostal na pánský večtřírek, viď?

Prohlížel jsem Albertovu pozůstalost, ale to je dluhu.

Výborně, teď zasluž ty stričky. Jenom co ho stály ty noční podniky. To by tam

pustili za darmo, viď?

Je to sice smutné, že tak pídně sešel, no ale je to lepší pro rodinu, aspoň

máme míň vostudy. O sobě neříkáš, že před 20 roky jsi musel ujet do ciziny

pro vostudy, viď?

Neslyšej mě, tomu Floydu. Albert nebyl špatný člověk. Chyběla mu pouze pevná

ruka. Drahoušku, ty jediná si mě rozuměla, ale pomlouvat mě nemusíš. Já

vím, že teď chudáček poletuje někde v oblacích. Poletuje? To si musím zkusit.

Ano, mě vidíte. A co to, že jste se ke mně nehlásili jako k duchovi? Chtěli

jsme tě potrestat za to, že jsi nás tak vystrašil.

Mysleli jsme, že jsi mrtv.

Albert. Nino, jsi opravdu stříčkovou společnicí?

Ano.

Žehnej.

Los, los.

Pane Albert, los, byl v prasátku.

Los, co jsme se ho nahledali. Víte, co držím v ruce?

Mil...

Tak ti moc krát děkuju.

Ale jak, co pak já umím štit dámské prádlo?

Jako ředitel mé továrny, můžeš být v tomto oboru po někud zaostalým.

Jejej, stričku, ty mě učiníš ředitelem ve své továrně.

No ovšem, právě jsem tě jmenoval.

Vem čert milion, ať se mají syrotkové dobře. Ujímám se svého úřadu tanečním

krokem s okamžitou platností. Já jsem jenom zvědav, čím začneš.

Tím, že vypeskuju tuto dámu. Slečno, proč v úředních hodinách nejste v

závodě? Ale já, ale... Žádný ale, jsem ředitelem, anebo

Tak pan ředitel dostane hubinku.

No proto.

To neznáte Alberta.