Original subtitles

www.hradeckralove.org

Řízením tohoto moderního stroje vodní turbiny budeme moci náš závod zvětšit a

rozšířit podle cizích vzorů.

Komanditní společnost je už ustavena. Dnes došlo schválení a celá věc přestává

být tajemstvím. Hned začneme vrážet piloty doříčního ramene pro betonové

ložisko turbiny.

Saprysty pánové, můžeme být na svou myšlenku hrdí.

Patří nám primát, bude to první takový stroj u nás vůbec.

Tři centimetry, skála, po tu kosti poláměme zuby. Tak jen dál, do večera se

musíme dostat, aspoň o metr. Saprist, jenom žádné vzdržení, pánové.

Panouši, pínáci, ničemové!

Kůchva zadrať!

Opovažíte-li se udeřit ještě jednou?

Varmaři!

Komediante! Zakazují si, aby se mi podkopávali půdu pod lhama!

Jen co opovažte!

To je hrozné,

mám pěkného švagra.

Žije si tam jako poustevník, nehne se z věžání na krok a dělám jenom ostunu.

Prosím, pane císařský rado.

Prozatím už ani ráno.

Pěkné nadělení.

Saprys ty.

Magistrát nám zakazuje stavbu turbiny na protest spolku pro Starou Prahu.

Nesmysl, to si nedáme líbit.

Panu magistrátě Moradovi, věříte, že jsem hned u něho v kanceláři. Prosím.

Co ještě dá starosti?

Ta moje turbina.

To jsem já, milost, pane, Nezmara.

Časté a dobré jítro.

Co mi nesete, Nezmara?

Pravě persky, podle očí, na ty jsem stona už dál.

Dobré hodně, tatínku. Pozdrav, Bůh Véno. Tak jakhle na průmyslovce? Jako

obyčejně, moc práce. Ty bys raději na hřišti, viď? No nic vezrem.

Poslouchej, chlapče, to jsem chtěl říct. Dneska za mě musíš vzít noční hlídku.

Víš, mám důležitou práci. A kam pak, na ryby? Potom ti nic není.

To víš, že z mýho hlídání bys nechodil takhle nastrojený. Tak jak jsem řekl, ať

na tebe nemusím čekat.

Šťastný dobropoledek, vínčuju, milost plečínko. Plyvám, srčí.

Poslouche, nech si to.

Myslíš, že pro tebe chci vyletět z místa?

To je bezpříkladné srdce.

Spíš volnější, než zrychlené.

Profesorka Májová tvrdí, že se mě udělá dobrou zpěvačkou, když budu chtít. A já

chci. Dala bych pro umění život.

Máli jste bejt zpěvačka? Nevím, co bych tady u vás ještě dělala.

Takovým gardedáma spíše překáží.

Snažila jsem se nahradit vá matku, jak jsem mohla.

Mánička je už ztracena.

To ty jsi měl být doktorem, bohu mile, a ne ona.

A teď ještě ke všemu tyndinka, chce být samostatná a dělat uměleckou kari

Na tyndusy klucí už teď skládají na divadelní kukátko. Tuhle říkali, že seš

moc prima bruna.

Placko. Ticho, tatínek!

Kdybych já tak přišel o hodinu později k obědnu, to bych si to vypěl. Bohumile.

Co za... Neptej se a mlč.

Nazdar. Rukulíbám. Dobré poledne. Rukulíbám.

Rukulíbám.

Už jsem tisíckrát řekl, abys mi nechodil v drezu ke stolu. A převlecí košily

chceš li se mnou obědvat.

To kůň voní líbe z něj, než vy kopáči v tréninku.

No dovol.

Nedovolím, nic co není slušné. Boudo, ani slova povídám, ani muk.

No dovol, proč tě ty mě budeš chtít rasovat? Sebe si svý talíř a tamhle jsou

dveře.

Tohle už přestává všechno.

Apropo, přeju si a také přístně nakazuju, aby byly i hned přerušeny

všechny styky se strýcem Artušem, jakožto největším nepřítelem domu a

firmy.

Podepsal mi nejdříve žádl za povolení stavby turbiny a za mými zády podal

protest proti ničení historické věže našeho mlína.

Něco najednou chtít a nechtít, to dovede jen ten blázen Artuš. Patří podkuratelu.

Dám ho raplav shledit do blázince.

Době stejně.

Vidíš, samým rozčílením bych byl zapomněl.

Když měl být dnes takový slavný den, ta turbína, chtěl jsem ti udělat radost.

Tolik si zopřála a tak jsem nemohl odolat.

Podívej se.

Tadinku, ty jsi zlato. No skoro, skoro.

Vždyť v tom je také dva tisíce zlatých.

Báječný. Právě takový jsem si přála.

Kolčovic, děvčata, puknou stechy!

Reprezentátor!

Noc pán Fabián se dává poroučit sleční doktorci.

Mikroskop. Za dva tisíce zlatých.

Tisíckrát zvětšuje. Přešteřmi achromaty, třemi okuláry.

Obe.

Můj největší touma.

No ovšem, pan švager mne zrazuje a moje děti od něho berou prezenty.

Jsem prodán ve vlastní rodině.

Snad mi nechceš, tatínku, tu radost ještě vyčítat. Co jsem se tě naprosla o

ten mikroskop, že ho nutně potřebují k práci.

Ale na mě ovšem nikdy nezbylo.

Protože první byla vždycky Tynda.

Tvoj miláček, tvoje pícha.

Tak když si přece na mě jednou někdo vzpomněl, ani mi tu radost nepřeješ.

Neplatí strýc tým dějejí hodiny zpěvu?

Nej, ty malý strýc.

A co říkal vážený pan Rada Sapristi tomu knížecímu daru?

Nadával, co?

Ale strýčku, takhle nesmíš mluvit.

Přišla jsem, abych ti poděkovala. Tak to nemusíš.

Schválně jsem ti poslal ten mikroskop, aby on měl vztek.

Jakobych ho slyšel.

Šílenec. Dám ho pod kuratelu.

Ale ať se nesplete.

On se dřív dostane pod novou městskou věž.

Tak sbohem.

Takovéhle řeči o tatínkovi nemohu poslout. Tak proč mi tedy bourámo je

hnízo pod nohama?

Počkej, Dindo.

Zaspíváš mi odpoledne?

To záleží na tobě. Aha, rozumím.

Máš. Je to moje jediná radost.

Děkuji. Naschledanou.

A nezapomeň nechat okno otevřené, ať tě dobře slyší.

Pojď se podívat.

Přede dvěma lety jsem poprvé pojal podezření o stabilitě věže.

Jistil jsem, že venkovské pukliny, kde jsou velmi jemné, jdou až sem dovnitř.

Proto jsem tu nalepil na služku tenhle papír. A nikdy jsem na něm neukázal ani

výha. až teprve dnes.

Stačily dvě rány beranidlem a papír se přetrl. Jen se podívej, ale nikomu ani

slova to ti povídám.

Jsem přesvědčen, že oba, ona i já,

Zahyneme společně.

Nebude to ve dne, ale v noci.

Za to však jedné a téže hodiny.

Jedné a téže hodiny.

Dobrý večer, kolego.

Dobrý večer. Z kliniky?

Nebyl jste tu celých čtrnáct dní, že?

Myslím.

Už zdrav?

Poměrně.

Rozhodně se mi vede líp.

Už musím jít.

Já taky.

Jsou ještě dnes lidé, kteří chtějí tvrdit, že nekonečno je

nepředstavitelné. Nekonečno je něco a nenic. Je nic možno? No tak vidíte.

Proto tady muselo být vždy něco bez počátku.

To jsou věci tak do oči bíjící, že se divím.

Věřím, se divím.

Ale poučnější než všechna slova je pohled z observatoře do hlubin vězné

oblohy. To bych si přála vidět aspoň jednou v životě.

Ale kdepak bych se k tomu na plynice dostala? Chtěla byste opravdu?

Tak to je snadné, jsem teď ve hvězdárně sám, dvorní rada je mimo Prahu.

Zavedu vás tam zítra, jak mi kde se setmí.

Bude-li krásná noc, jaká se chystá dnes, uvidíte nádherné věci.

Znáte toho pána?

No tamhle, odtamtud na nás kouká.

Nevidíte ho, ne?

Je to předzakán, senior první velikosti.

Ale kolego!

Jupiter!

Ano, Jupiter.

Považuje si za čest, že jste si ho dala osobně představit.

Tedy... Naschledanou zítra večer v knihovně, kolego. To bude báječné.

Dostaveníčko u Jupitera.

Doufám, že jste to nemyslela v milostném smyslu. Co si to o mě myslíte, kolego?

Aby bylo jasno.

Chodíme spolu přece jednak, protože máme společnou cestu.

A pak také proto, že můžeme si dobře podebatovat o abstraktních věcech.

Samozřejmě. Výhradně o abstraktních věcech.

Dobrou noc.

Už zpěcháme observatoř. Tak se mi šetřte, kolego. Děkuji.

Co jste si z toho slečno dělala?

Pryč jděte!

Prováděte pryč! Pryč, povídám!

Nikomu ani slova, pane Nezmaro. A kdyby něco bylo, slečna se topila a vy jste ji

vítali.

Dobré odpoledne, slečna. Dobré odpoledne.

Rukový váhl, slečna.

Chceš na Tinder?

Pak by tohle poslouchal! Čovka, skoč nahoru a řez ho k pana Fabiána!

Nechoď nikam, Čovka. Řekni, ať jsi jde sám.

Jsem ráda, že vás vidím, pane... pane Václav.

Moje jméno je Nezmara, slečna Ulíková.

Podívejme se.

Snad nebudete uraženi, že jsem vás oslovila křesním jménem.

Vyrostli jsme přece vedle sebe.

Mně byste mohli říci vezevšeho Tyndo a neurazila bych se.

Nebo nechcete?

Ostatně pojďte mě kousek doprovodit, ale jen k viaduktu. Kdyby nás viděli spolu

na hlavní ulici, byli by z toho řeči.

Prosím vás, není vám horko v tom klobolku?

Dejte to dolů.

Tak a teď se vám pěkně poroučím. A zítra nashledanou.

Ještě slovíčko.

Chtěla jsem vám poděkovat, pane Nezmaru, že jste nemluvil o pět příhodě.

Vím, že jste charakterní, ale chtěla jsem vás poprosit, aby ani mezi námi

nebylo nikdy o probřečí. Platí?

Nikdy vám nezapomenu, co jste pro mě udělal.

Však už se jak živa pod ně koupat nepůjdu.

Dámy a pánové, nastává nová éra našeho klubu. Budeme mít stadion.

Mr. Moore, náš nový člen, poskytil k tomu finanční prostřed.

Posloucháš spíško, kdo je tam ten napoukanec? Ale přece ten ohromný boháč

z Ameriky. Těžké miliony.

Vážně?

Nejlepší dívka z nejlepší rodiny, slečna Tinda Ulíková.

Pet! Necháme toho.

Prosím vás pěško, do želmy pro limonádu mám hroznou žízeň.

Nezdravit, nevíte, co jste mi slíbil? Ať už vás tě nevidím.

Slečno, dovolte, abych vám představil našeho vzácného hosta, mistr Moura.

How do do, Mr. Mour? How are you?

Tak prosím, připravit se.

Příjemně se tvářit, prosím. Pozor, teď. Jedna, dvě, tři.

Slečna Tyndo, dnes po třech letech, co ke mně chodíte, musím vám říct, že byste

nadále marně utrácela klinízi.

Já vás už ničemu nenaučím.

Umíte víc, než jsem já sama kdy uměla. Jste největší hlasový fenomén na celém

kontinente. Víš, ta druhá melba.

Ještě jsem vám to nikdy neřekla.

A pak ti musím ještě něco vážného říct.

Ale to si nech pro sebe.

Pro dnešek skončíme, sleč.

Podívej se, Tyndor.

Znám tě tři roky a musím říct, že jsem tě za tu dobu poznala důkladně.

Taky jsem si všimla, že máš ve společnosti velký úspěch u mužů. A proto

tě musím varovat.

Tvoje náruživost je velmi nebezpečná pro tvojí kariéru.

Rozumíš mi?

Dokud nebudeš uznaná, dokud nebudeš mít absolutní úspěch, musíš žít jen pro své

umění. Musíš myslet jen na svůj zpěv.

Žádná láska, nic.

Jen svoje umění.

Slibuješ mi to?

Slibuji. Na potvrzení naší smlouvy, mistr Tindal.

Ráda bych slyšela přesné změní, abychom si rozuměli. All right, tedy smlouva

zní. Zaprvé, mistr Maul.

nasadí celý svůj vliv, aby slečna Ulíková vystoupila v hlavní úroze v

oberze. Za druhé, nebude-li mít slečna Ulíková rozhodný úspěch, vyhrává

mistr Maul.

A mistř Tinda se stane paní Maul.

A bude-li mít slečna Tinda úspěch, bude se děnovat svému umění.

A mistr Moritom nebude nijak překážet a odejde jako Janina.

OK.

Mistinda, vy ráda hrajete hazardně?

Co nic nerizkuje, nemůže vyhrát, říká tatín.

Well, a velice by teď byly kolem nás reportéři-saparády a zítra bys to měla

společenská senzace.

Mr. Moore a jeho podniky by měly reklamu k nezaplacení a lidé by uzavíraly sásky.

Snad abychom těm dámám a pánům jaksi uznávili, že jsme se

zasloupili.

To není.

Ještě jste nevyhrál, mistr Moore.

Ale... Jsem o tom přesvědčen, mistrina.

Ale stačí, když se do vás zavěsím, ať se vzere na jich závistí ty divizny.

Uvidíte, že takové reportéry nemáte ani v Americe.

Dluj vám, slečna, dobrou noc, mistr Moore.

Už to máme, pane přísevský rado, od magistrátu.

Tak už nám turbínu povolili. Všechny námitky padly.

Zaprys, tyto je báječné.

Poslejte. Děkuji. S dovolením. Teď si ale musíme pospíšit. Zařídíte hned

všechny přípravné práce. Ano, ano. Z naší komanditní společnosti uděláme

akciovou. Já sám, pánové, upíšu celé mění své rodiny do toho podniku, aby

každý viděl, že má solidní základ. A stačí, pane císařský rado, ten kapitál

na tak velkorysý podnik? Naše aktiva jsou čím dál tím menší.

No ovšem, že sami nestačíme, ale to už se nějak sežene. Přece právě k tomu jsou

akcie. Tím se dostaneme najednou z celé té mizerie. Máte rád hazard.

Kdo nic neliskuje, nemůže vyhrát, pane staviteli. V podnikání je to stejné jako

v kartách.

Někdy lze možno taky všechno prohrát, ale prohráváte velmi často. To ovšem

záleží na štěstí.

Hop!

Brankář Meteoru Nezmara zmařil neodvratnou branku tím, že jeho

monumentální hrsti popadly prudký míč takovým stručným a bezpečným chňapnutím,

jako když čelisti louskáčku sevrou blažský ořeh.

Bylo se čemu divit, že míč v těchto železných rukou nebyl rozlousknut jako

ořeh. Vane.

Slečno, Tyndo.

Já vám musím něco říct.

Prosím ho, zdvořile žádné zbytečnosti. To nejsou zbytečnosti, aspoň pro mě ne.

Ví on, kdy dělá nejšpatnější dojen, když vypadá, jako by přímo ode mě chtěl jít

požádat pana císařského radu o mou ruku.

Tolik rozumu snad máte, abyste věděla, jak by taková návštěva dopadla,

saprysty. To jsou zbytečné řeči. Ano, zbytečné.

Přece nejsem tak na hlavu padla, abych neviděla, že jste do mě zamilovala. Ale

já, slečno, já si nemohu pomoci.

Já když řeknu miluju, zbožňuju, je to všechno mál. Nikdy jsem neměl ani

tušení, že člověk může tak doopravdy hořet.

Tak tedy upřímnost za upřímnost.

Pro mě jste velmi rostomilý a velmi zajímavý mladý muž, dokud mě začnete

mluvit o lásce jako ti ostatní.

Proto tu s vámi sedím, pamatujte si to. Týmto.

Poslouchal vašátko.

Snad si nemyslíš, že mu tady padnu kolem krku.

To by se stalo jenom jednu a víckrát už bych nepřišla.

A bylo by to škoda, když je tak hezky, ne?

Víte, náruživost a vášení, to pro mě není.

Tak a teď mě může doprovodit.

Překněte mi, proč mě nechcete.

Nechtěl dětět hned všechno najednou.

Tak si přece hnul hromádku neštěstí.

Ovšem, jeli mu líbilo.

Ale jen k viaduktu? Za výruchem si s ním nemohu ukazovat.

Slečno Ulíková.

Prosím?

Povíjte mi někdy ten zbytek své upřímnosti. Ano, kdykoliv bude chtít,

ale teď ne, teď nemám čas.

Ale něco mu povím.

To by potom byla naše poslední zábava.

Prosím.

Dovolte, milostivá slečno, abych se vám uctivě poroučil.

Nepůjdete se mnou? Ne.

Musím přece odvykat.

Jak tedy myslíte?

Kdyby to udělali sváně, milostvečno, tak se jim to nemohlo líp povést.

To se mohlo stát na kanále nebo v tramvajové koleji. Ale spíš na kanále,

jináž by ten kramplech byli přinesli.

Ano, na kanále.

Jak se vede kolegovi? Nesuše panu doktorovi dobře. Už běhá, ale týden to s

ním vypadalo špatně, víš?

Zítra už půjdu na observatoř.

Nehněváte se, že jsem přišla?

Hněva.

Lekl jsem se jenom, když jsem vás viděl u nás.

Tady v tom... Kdyby on, syn byl, zvolil radši medicínu a Slečna mohla jít na

matematiku. To je luxusní učenost, ta se hodí spíš pro dámy.

Nezapomněste na naší schůzku?

Na Jupiter.

Jistě, že nezapomněl.

Jestli chcete, zítra vás vezmu sebou nahoru.

Tak tadyhle, slečinko, potka zase v pořádku.

Jenom zas nerád čeji špacírovat přes kanálovou mříž. Děkuji.

Co jsem dlužna?

Padesát grejcarů.

Děkuji úctivě služebník, milostřečno. Tak se co nejdřív úplně uzdravte,

kolego. Zítra tedy.

Nashledanou, kolego.

Tak, raportem.

Tačínku, jak jste mohl vzít tolik od té zprávky?

Počkej, napřed já se ti něco zeptám.

Kdepak máš tvůj šátek?

No ano, šnubtychl.

Nehledej se s ním, tam ležel, už tam není, ta holka ho sebrala.

Ano, koukám na ní, jak ho stečila do tašky.

tak jsem ji hned připočítal.

Ty?

To jsou k nám hosti.

Myslel jsem vždycky, že jsi u nás jenom na stravu a na nocech.

Ipak jsme spolu mluvili naposled mezi čtyřma očima.

Tatínku, naposled to přece bylo, když jsem tě prosila o mikroskop.

Vyčítáš? Ne, přicházím pokorně.

Tak, jak se sluší na dceru.

Tak tedy, co to má být?

Budu se vdávat.

Takhle mluví Ulíková dcera s ocem o takových záležitostech.

To je skutečně emancipované.

Totiž právě, ano.

Pamatuješ se, co jsi mi prohlásila, když jsem tě nechtěl nechat studovat, protože

to vypadalo, jako bys neměla navíjeno.

Tenkrát jsi řekla, že se vůbec nebudeš vdávat.

No vidíš, jenom proto jsem svolil.

A konečně...

Sapristi, myslel bych, že dobře vychované děti prosívají otce také

o dovolení.

Tetinku, kdybych tě prosila o dovolení, bylo by to ode mě falešné.

Ano, falešné, protože jsem se už rozhodla.

A co kdybych to přímo zakázal?

Myslím, že bych si nedala bránit.

Sapristi.

Inovšem, stárneme.

Děti nám rostou přes hlavu a jsou už své právné.

Tak, tak.

A kdo to má být?

Doktor Zouplna.

Asistent na obzervatoři. Zou... Zouplna!

Snad to není syn toho starého příštipkáře z protižka.

Májo!

Jinou ovšem, jak bych mohl jenom na okamžik pochybovat.

Věčná škoda, že ten mladík není taky Švec. Mohli bychom při naší turbině

zřídit velkovýrobu obuvit.

Udusím se, sapristi. Ty jsi mě výborně pobavila.

Ale nejlepší vtip přijde až nakonec.

Ej!

Nedáš-li mi totiž své požehnání k mému snědku s příštěpkářovým synem?

Myslím, že mi nebudeš moci odepřít alespoň mé věno.

Prosím.

Začínáte-li slečnost takovou, utváří se náš poměr ovšem čistě obchodnicky.

Já sám proti tomu nic nemám. Nedašle mě prosím přerušovat.

Tedy obchodně vzato sedíte tu jako dosud tichý společník firmy, který najednou si

chce vyletět jako z holubníku. Pardon, já... A který z ničeho nic žádá výplatu

svého podílu pomace.

Ve chvíli, kdy firma hledá spíše nový kapitál, vypovídat podíl...

je poněkud kruté sapristy.

Tatínku, ty nemáš peníze, víš?

Co já udělám?

Co si jen počnu?

Kdyby to mohly být aspoň dva tisíce, tatínku.

Momentáň do sotva půjde.

Pak mám ještě jedinou možnost.

Máničko, dítě nešťastné, je to pravda, co mi teď říkal tatínek?

Přichceš toho Ševcova syna? Ano, totiž, jestli mě bude chtít on. No to si...

svět neslyšel. Ale těto mladý zouplná je docela hezký chlapec, proč by se jí

nelíbil? Jenom bys s ní neměl chodit tak veřejně, nadělej se zbytečné řeči. Ať,

já nic nesklívám. Je rozhodně čestnější chodit s chudým hochem, než dělat

dekorativní panenku nějakému peněžnímu žoku.

A abys věděla, jsem docela ráda, že konečně vyváznu z té vaší kleparské

společnosti. Zalkla bych se tu. Ale Máňo, taková ostuda.

Nech jí, má pravdu. Čeho jsem se tady musela dožít?

Ranče, z ketla

Uč to mi, dáš ještě pět korun, nebo poletí ta mrcha do vody.

A tuše!

Víc už ti nedám, bez toho bys měl dorná náněk.

Víte, marie ulíkovno, slíčná duche, k čímu může vám posloužit starý blázen,

letr v pánu, zesnuly je vaši paní máteře.

Prokulívám, stříčku.

Ten klub řečený musel vyvít, co?

Nic si z toho nedělej.

Dopoledne jsem úplně normální, ale odpoledne za sebe nemohu. To už večer

jsem trochu veselější.

Tak co, Máničko?

Snad mi nechceš ten mikroskop brát?

Aha, ty chceš za stroj raději peníze, víš?

Které ti pan Rada Sapristy nechce dát, víš?

Protože je nemá, víš? Jak to víš, stříčku? Ale to je jenom logika a trochu

vnuknutí. A to mi říká i tohle.

Je-li vůbec možno, aby této nadšené doktorce bylo něco nadvědu, mohla by to

být jenom... Stříčku, že uteču.

Neutečeš, protože bys nedostala peníze.

Smíš domluvit?

Tedy ta nejmocnější síla se jmenuje láska.

Protože dary nepřijímám zpět, nech si mikroskop na památku a tady máš pro

základ svého... Tak ber, ber, ber, pokud mi

nepříčetný strýc dává.

Strýčku! Počkej, počkej, počkej, jen mě neúdus, považ, že mě ta hubička přijde

na čtyři tisíce.

Počkej, snad mi také řekneš, kdo to je. Až zítra, strýčku, teď spěchám, přišla

bych pozdě.

Pardon, slečna, na okamžik. Proste přeco? Slíbilaste mi zbytek své

upřímnosti. Ale teď neco, kdyby nás někdo viděl. Slíbilaste kdekoliv o to

požádá.

Přijďte tedy dnes večer v jedenáct k mému oknu, když jinak nedáte.

Ale jak jsem řekla, bude to naše poslední rozmowa.

Díky mecenářství inženýra Moora má naše hvězdárna jeden z nejkutnějších

refraktorů v celé říši.

Podíváme se především na Jupitera.

Jemuž náleží přednost jako největší planetě v

systému slunečného.

Najdeme jej malým pomocným dalekohledem.

Jupiter v celé své mohutné vznešenosti se všemi čtyřmi měsíci.

Zbývá jen ještě spustit hodinový stroj, který covid nedal jako hled za hvězdou.

A pozorování může začít. Prosím.

Jeho střední vzdálenost od slunce činí 104 miliony 700 tisíc mil.

Prosím, pozorujete vpravo o Terče Jupitarova, jeden ze čtyřího měsíců.

Asi ve třech minutách vstoupit do Terče Jupitarova a zmizí v něm.

Proč teda pozor, budu počítat.

Jedna minuta.

Dvě minuty.

Doktore, pane doktore.

Prosím. Je naprosto vyrůčeno, aby pohyb nebeských hvězd předurčoval osudy lidí

na Zemi.

Dívím se, že se doktor mediciny může hvězdáře 20.

století takhle ptát.

Tentokrát je se vtářen.

A ta hvězdáře přesvědčí, že od toho okamžiku, kdy se dotknou oba obvory

nebeských těl, Až do chvíle, kdy malé ve velkém úplně utonete... To bude dříve

než za půl minuty.

...rozhodne se životní oslužbou lidí, kteří společně tento zázrak pozorní.

Najisto aspoň jednoho z nich.

Právě teď se to stalo.

Rozhodnu to.

Tak to je týdně milionůr.

Slečna Ulíková, byla jste na omylu.

Osud těch dvou lidí je dávno rozhodnout.

Slečna Ulíková, mohu tedy mluvit jenom za sebe s těchto dvou lidí?

A můžu říci, že jste mi tak drahá jako můj život.

A ještě víc.

Chci říci bezmála tak drahá jako moje věda.

A mám-li vystihnout co nejpřesněji své cití, musím říci, že by můj život bez mé

vědy a bez vás přestal mít pro mě smysl.

Zasnoubení před tváří Jupitarovou.

Něčemu se však musím divit, že totiž jste mé city nepostřehla už dříve,

slečna Ulíková.

Poslyš, Arnošte, to je ovšem velmi silné.

Já jsem neuhodla tvoje city, protože, řekněme vědecky, jejich manifestace byly

spíše jedna znakově.

Ale ty dávno víš, že tě slečna Ulíková zbožňuje.

Zkrátka, Arnošte, přišla jsem, abych ti nabídla svou ruku.

Musím se přiznat, že na podobnou nabídku jsem nebyl ani dost málo připraven.

A musím ti říci, že na snědek prozatím nepomyšlím.

Poslyš, hrločte, vím, že je ti věda milější než já.

A než tvůj život.

Ale právě proto se teď ptám, dáš-li něco na mou výstrahu jako... Jako?

Jako lékařky.

Říkáš, že můj život je ohrožen.

Totiž...

Mohl by být za jistých okolností, ale já tě zachráním pro tvou vědu, když se se

mnou oženíš. Aby jsi mi dobře rozuměl, zachráním tě proto, že pak budu mít k

tomu příležitost.

Tak proto, Tanešák. Ano, budu mít příležitost zařídit to tak, abys žil

jako člověk, ve zdravém bytě, abys se dobře najedl, abych tě mohla být stále

na blízku a ošetřit tě, že jsem k tomu téměř předurčena svým povoláním.

Za jiných okolností bych spíše zhořela s hambou, než abych ti nabuzela snětek.

Než abych... Jak jsem řekla?

Marie!

A co naše hvězdné nebe?

Užiješ ho ještě dost.

Bude nesmítí být dražší než já.

Budou mi vyčítat, že jsem se chytil tvého věna. To tě nemusí trápit. Já

musím své věno nechat v závodě. Ale mám trochu peněz na zařízení praxe.

Počkej, ty můj smutný Galileo Galilei. Však já si tě vykrmím.

To je dost, že službu za tatínka neděláte, tak je v klobouku.

Zlobíte se?

Mně je to jedno.

Mluvím s vámi bez toho naposledy.

Tak o něm měl, či co se s ním děje?

Nepozvala jsem ho na svůj monolog, vašá.

Tak zlobíte se, či nezlobíte?

Ne.

Jak vidět, nehodláte nadělat mnoho řečí, pane Nezmaru.

Nebudu vás tedy dlouho zdržovat.

Vy jste si přišel pro zbytek mé upřímnosti, neměli, pravda? Ano, s tím

přišel. Tak hlasitě to zase nemuselo být.

Tak pojďte sem ke mně blíž. Sem až ke mně. Bude to.

Všichni to dovede.

Tak je to dobře.

Tomu, co ti mám říct, musí mezi námi být blíž a tma, abys mě viděl do tváře.

Potom se to dá říct co nejtěžšej.

A když si to poví, nemohu už se ti víckrát podívat do očí.

Proto jsem ti to nemohla povědět v parku.

proto se už nikdy neuvidíme. Tindo.

No ovšem, Tindo.

Navíc jsi až dosud nezmol.

Já jen nezamilovala jsem se do tvého ducha, mějí Bohu.

A to je počátek neupřímnosti.

Ano, minují tě, co pak to nevíš.

Tak tě mám ráda, že jsem nikdy ani nepomyslela, že to je možné.

Že se to sama sobě bojím přiznat.

Že bych plakala, když ti to povídám.

A proto má být mezi námi konec.

Ano, protože naše láska je beznadějná.

Naprosto beznadějná. Proč by musela být?

Protože já jsem synem hlídače vaší továrny.

Ale já dostanu za půl roku dobré místo.

A jestli mě máte ráda, takže byste plakala, jak povídáte. To je tak nálaz

vaša. Tedy nechápu, proč bych pak nemohl požádat o vaši ruku.

Ruku? Tu ji máš.

Vér do kudáva.

Pověz mi, proč nikdy nemáme být svoji?

Jaká je v tom kledba?

Ani ne tak kledba, jako spíš přísaha. Přísaha? A komu?

Řeknu vám to, vašátko, ale pak to bude vůbec poslední slovo mezi námi.

Za to cenu to chci vědět.

Dala jsem slib své učitelci zpěvu, že dokud nebudu mít veliký úspěch, musím

žít jen pro své umění.

Nezmím žádnou lásku, nic.

Jen své umění.

Protože každá vášeň by mohla zničit můj kary.

Tomáš.

Ty to nechceš?

Dva tisíce?

No, když nechceš, tak nechceš.

Ale domů jít už jednou musíš, to je marne.

Co řeknou u vás doma?

Nic.

Která z nás nepřijde v noci domů, nesmí se už nikdy vrátit.

A kolik je vás?

Sedm. A kolik se již nezmí vrátit?

Já budu třetí, ale ty dvě se už vdali.

Čím je tatínek?

Komandantem konduktu.

Co je to?

To je pán, který o lepších funcech... Chodí první. Před křížem.

Bílým chocholem, vandalýrem a kordem po boku.

Jak vy se jmenujete, žovko?

Pečulíková.

Tak tedy zemře, špídnice!

Jenom ne do břicha, já jsem hrozně lechtivá.

Nezmaro! Ráčíte si přát, milostpany?

Donesou dvě snídaně. Jak poroučíte, milostpany?

A tohle odnesou hned dolů. Prosím.

Tintinko.

Já ti přeju k tvým narozeninám, aby se ti splnila všechna tvoje přání.

Děkuji ti, tatínku.

Pět let starý tu províjá nejen.

Jedeš k lasku, až se vdá, tak se může přiznat, kolik jej doopravdy. Ale do tej

doby je každej dobře vychované dívce jednadvacet.

Kolikrát ti budu opakovat, že se nevdám. Ale to říkala Mánička taky. A dnes je z

ní panička a čeká rodinu.

kdybyste viděli doktora Zouplnu, jak ten se v manželství spravil k nepoznání.

Mánička ho vylečila úplně.

Rezi, prosím tě.

Víš, že si nepřeji, aby se v mém domě mluvilo o Máně.

Udělala si všechno proti mé vůli, tak já zas o ní nechci ani slyšet.

To by tak ještě scházelo, aby v domě císařského rady se rozkáhoval nějaký

příštipkář.

Milost, pán Fabián se dá vás věčně poroučit.

Také já ústivě gratuluju.

Děkuji vám, Nezmaru.

To máš byt, ty?

Ale tatínku, strýček, jsi s tím dal takovou práci.

Poslouchejte, nezmaroč. Prosím.

Ten váš syn prý se nějak moc kouká po tyndě.

Tak ať se mi tu už neobjeví, to vám povídám.

Já ani pan Mour si to nepřejem. Prosím, ano.

To je on.

Dobrý den, syn.

Dobrý den.

Dovolte mi, drahá Sližo Ulíková, abych vám blahopřál k vašim narozeněnám. No si

dáky jste mi zakázala.

Tohle snad přijmete.

Proč ne, květiny mám ráda. Děkuji vám, pane inženýre. Jste velmi pozorný.

Vítám vás, pane inženýre.

Nesednete si u nás? Velmi rád, ale ředitel a kapelník Národního dívadla

budou čekat malně.

Co to povídat?

Ředitel a...

Kapelník národního. Jez, jez, v jednáct vás chtějí slyšet.

Ježišmarja. To je můj dárek k narozeně nám.

Jestli jej.

Noudmítnete. Do smrti vám to nezapomenu, inžiníre, slyšíte, do smrti. Pojďme

rychle.

Učiněte mi velké potěšení, na všichni výdery měnes večer zahájují slavnostně

svůj pražský holm.

Prosím.

Výbavám, slečno.

Dovolte, milostivá slečno, abych vám k vašemu narození nám blahopřál všechno

nejlepší. Děkuji vám.

To je syn našeho továrního hlídače.

Studující v průmyslové škole Václav Nezmara. Děl mal.

Učiníte mi velké potěšení, navštívíte-li mě nezvečel.

Zde je má adresa.

Vel, vy jste první člověk, který mi v Praze pořádně stiskl ruku.

To je dobré znamení.

Dobrý den.

John Miles, čekaná. Znám pána, není tu poprvé.

Svíří pánové? Hello.

Právě jsem zjistil, kudy stojí nejtražší místo v tomto divadle.

Důvodím si vám nabídnout tuto jež scénu za vaše místa na pohovce, aby si dámy

mohly sehnout.

Prosím.

Velmi rádo se stalo, děkuji úctivě, služebník, vaš štěstí. Poklona.

Těm dvěma se hrozně pomstili, pane inženýr.

Oni totiž tady byli pro příspěvek na dobročinnou sbírku. Velmi se tak laska,

Fáda, ho nevzdal, mou vězickou?

Ale co již napadá, to bych mohl přijít. Po místo.

Dnes musí čekat každý. A kdo je tam pro Krista?

Jiný je tam, Božislávka. Jo, Božislávka, proč to neřekli hned? To tady nezůstanu,

to bych se tu mohl dočkat penze. Šla se mnou na kafeček. Ale to jsem přijatíčka,

to je.

A jak tam vyvádí? Buďte jen trochu sticha.

A to prosím tvrdila, že je nemocná?

No jo, to předstává všechno.

Měli jsme objednání na jedenáct a teď je za deset hodin půl dvanácte.

Vstoupíme bez ohlášení.

Prosím, radšte se mnou do zkuševního sádu.

Pianista už čeká.

Pesulík, dnes vás čekají dvě zkoušky. Teď na zpěvačku a večer na Mrs. Mall.

Dámy a pánové, děkuji vám za čestný účast na tomto slavnostním večeru.

kterým zahajují svůj návrat do vlasti.

Doufám, že u svého domácího krvu je již dnes zasvěcují, nezůstanu dlouho sám a

že vás zde přivítám častěji.

To

je zas

toaleta. Opravda si báječná.

Ale pomyslím-li na účet očvadlený, jde mi po zádech mráz.

Není to tak zlé, objednalý inž. Moore.

Nevíte ještě, jak mi dopadla zkouška v Národním? Čekáme na telefonickou zprávu.

Dovolte, Dínko, představím ti svého starého přítelé, doktora Koeniga. Je to

říjský ludevní referent, přítel české hudby. Já bych tak laskal, že přišel,

aby si tě poslechl.

Opakuju vám, doktory, že slešná Pinda je hlasový fenomén.

Uvidíte, že nepromarníte svůj volný večer.

Je to pro mě velká čest, pane dokt

Neňovejte se, pane čarší rado, ale akcie vaší společnosti Tarbina

teď nemohu psat.

Alespoň ne hned.

Řeknu vám upřímně, kdyby jsi chtěl vzít slečnou Tindu pro peníze, tedy sto kusů

vašich Tarbina shares, bys z nás neudělal pálek.

Pane... Pozor, dívají se na nás.

Takhle by zítra ráno vaše akcie byly podpály.

Podívejte se, já už jsem takový kokný, že se nežením pro peníze. A proto koupím

od vás to kusu Tarbina shares v den mé svatby s Miss O'Leek. A vy na nich

vyděláte 100%. Vy jste mou, vy ode mne kupujete mou dceru. Kupuji od vás vaše

akcie, Mr. O'Leek.

Druhý den po svatbě budu v tak dobré náledě, že vstoupím do správní rady. A

Tarbina dostane solidní základ.

Záleží tedy na tom, aby slečna Tynda s tím nechtěla vzít. A to už budete muset

vídět, zařídit.

Přece vás nebude chtít zničit.

Nechce raději zpívat v opeře, ale dnes při zkoušce měla takovou trému, že si o

tom moc nesnivuji.

Tedy 100 kusů v den svatoby a všechno bude OK, mistr Loik.

Miss Ulík, dovolíte, abych vás vyprovodil alespoň ke klavíru, když to

není ještě k otáři.

Ale víte, že stačí jediné vaše slovo, abych se dostal přesně v hodinu, kterou

určíte, abyste se stala Mrs. Mall.

Prosím vás, držte se forte.

Ať hrajte fortissimo zpět dál.

Tohle je přece Lohengrin, Elsa, první jednání s tím si na nás troufá. Ještě

budete žasnout, doktory.

Moje milé, krásné dítě, nemohu vám říct nic jiného, než že jste mi připravila

jeden z nejkrásnějších večerů na sklonku mého života.

Děkuji vám z celého srdce, pane doktor.

To je pěvecký zázrak, i v přírodě a i v boží má abnormální hlas, ale je

také vidět úžasnou pílis, jakou se vypracovala. To byl úspěch, Jindínko,

dítě, teď už máš věhráno.

Haló, okamžik prosím, pane Janin Moul, volá Národní divadlo.

Ano. Ano.

Děkuji vás, jste velmi laskav.

Vyloučeno. To je hanebné.

Víte, co jim nabízejí?

Místo v dámském sboru.

Jíme týmdě.

Cože povídáte?

Kdo to mluví? Direktor?

Počkej.

Halo? Ano?

To jsem já, doktor Kvěnik. Dobrý večer, pane řediteli.

Haló? Ano, přijel jsem na zítřejšího Smetanu. Těším se.

Děkuji. Právě teď jsem slyšel fenomenální zpěvačku.

Pravím vám zázrak.

Slečnu... Ulíkovou.

Slečnu Ulíkovou. Na soukromém koncertu.

Právě jsem vám chtěl gratulovat, jaký máte v Praze úžasný hlasový materiál.

Haló? Z Lohengrina, Elzu.

Něco takového jsem prostě ještě nezažil.

Hned píší do hudebního časopisu.

A mám úžasnou pointu.

Této hvězdě bylo nabídnuto místo v dámském sboru. To bude senzace, co?

Ano, ano, podepíší to plným jménem.

Tak,

nemám nic napsat?

Dobře.

Já vám povím. Zítra po Daliboru mi řeknete, jak jste se rozhodli.

A doufám, že tu sleču uvidím co nejdřív na naší scéně.

kterou, jak víte, upřímně obdivuji.

Nashledanou, pane ředitel.

Ale

teď už je

hodně pozdě, sapristi, už abychom jeli domů.

Ještě jste nezvítězil, Mr. Moore. Vaše vítězství je moje prohláda. Vaše

prohláda je mým pádem k vašim nohám, slovenci.

Ale my zvítězíme spolu.

Eidži a Torbjörn.

Dobrou noc. Dobrou noc.

Mr. Moore.

Smím vás o něco poprosit. Prosím.

Milujete slečnu Tindu opravdu vážně. Sure.

Jinak bys jí přece nechtěla vzít?

Věřím vám, mistr Moore.

A prosím vás, nechte jí to děvče svou cestou.

Její štěstí bude pro ní umělecká kariéra a nic jiného na světě.

Well, děkuji vám za upřímnost. Dobrou noc.

Doufám, že se známe.

Václav Nezmara. Vím, vím.

Smím vás prosit na okamžik?

Myslím, že se dohodneme. Prosím.

Poslušte si.

Děkuji.

Chci vás totiž angažovat jako svého osobního tajemníka.

Hodilo by se vám to?

Jakby ne.

Děkuji vám srdečně, pane. Prosím.

Mám jedinou podmínku, ale musel byste se mi zavázat, že ji bezpodminečně splníte.

Prosím. Budete bydlet u mne, abyste byl neustále v mé blízkosti.

Své večery a noci budete trávit zde v mém domě.

Nevzdálíte se odtud tady nakrok.

Souhlasíte? Jak si přejete, pane mor.

Podívej se, Tyndo, Kurbína je tady.

Turbina. Turbina.

Tím do rozmyclicy to dospívání nemá stejně smytl. A víš, v jaké jsem teď

situaci, jenom o nás může zachránit.

Ne, ne, dokud nevystoupím v Národním divadle. A teprve, kdyby se mi to

nepodařilo. A tak, teď mi dej pokoj. Oči mě pálí, jak se mi chce spát. Je mi do

pláčí.

Nezmara. Ale to přestává všechno.

Jestli okamžitě neodejdete, budu přičet, že jsou do mě zloději. Slyšeli jste?

Přičte si.

Mně už je všechno jedno.

Kdybychom dva zbavily, takhle nepřepadlo.

Já se propadnu hlavnou.

Jestli mě máte trochu rád, prosím vás, abyste mě hned odešel.

Vindo, je to naposled.

Já už to takhle nesnesu, já se zabiju.

Proč bys to dělal, blázínku?

Copak se, vařičku, nemůžeš smířit s osudem?

Ne, ne, desne je dost.

Musím se vyspat, mám zítra premiéru. Je mi chladno, musíš mít rozum.

Bojen, vaša.

Bojen, jmeno, už víš.

Tak se přece hněte, pane osobní sekretáři.

Nevíte, že máte zakázané procházky. Tak už se mi všechno jedno.

Už se mi nechce žít.

Ty poslouchej.

Nemohl bys to odložit o čtyři a dvacet hodin?

Budu mít zítra úspěch.

Potom patřím u mě.

Ale jestli to proti té boguslavské prohraju, budu patřit Mourovi.

Ale napřed tobě.

A já myslím, že za to stojím, abys pro mě žil o čtyři a dvacet hodin.

Děkujeme.

Dobré jítro, Mr. Moore.

Mr. Nesma, pamatujte se, že při sjednávání své služební smlouvy jste

souhlasil, že budete trávit své noci u mě v domě.

Doufám, že vaše gáže je přidměřenáte do podmínce.

Prosím. Uel, za půl hodiny pojedeme k slavnostnímu zájmu činnosti akciové

společnosti Turbinam, kde si převzít prezidentský.

Good morning, Miss Cinder.

Musím se ptát, jak jste strávila poslední noc před nejrozhodnějším dnem

svého i mého života?

Nezdáte se mi v nejlepší míře.

Vyspala jsem se tak dobře, že mě museli o deváté budit. Něco mi praví, že přesto

vyhraju sásku já.

Jste velmi rozechvělá, miss Tynda.

Vy se bojíte dnešního večera.

Netrémujte mi mou Tyndu, pane inženýre. Chcete, vám ji vezmu a neuvidíte ji až

po představení.

Ujišťuju vás, že nebyla nikdy tak přihlasa jako dnes.

Uvidíte ten úspěch.

Ne, to je náhoda. Obě turbíny mají debít tentýž den.

Nebyla až devěnko, nebuďte tak historická, to bys mohla všechno zkazit.

Sobec. Radšte se, pánové, odebrat do strojovny k naší milé Turbíně. Která

dosud spí. Ale my ji probudíme.

Odevzdávám první turbinu našeho města jejímu určení.

Nyní zbývá rozvázat stružku a roztočit kolo regulátoru.

A to je úkol produce Krásné dámy i všichni neomezeně ctíme. Produce,

slečny, celý zakladatel našich společnostních turbin. Prosím slečnu

Tindu Ulíkovo, aby se ujela svého úkolu a dříve ještě vykonala obřad křtu.

Jméno? Jaké jméno? A jaké jméno štídat?

Děkujeme.

Tak, motřenka, já taky dobře přihlásil bys ty, ne? Není-li pravda?

Co říkáte, my jste mohou? Od požáru divadla jsem se tak nelikla jako dnes.

Co děláš? Co, abys neplakal? No, to už nám od duši dneska víc nescházelo. To je

nešťastné znamení. Pardone, proč tu vlastně s těmi číševi stojíme?

Připíjme turbíně. Snad přijde k sobě, až to uslyší.

Sláva, pánové!

Viděl jsem hned, že to nic není.

Nadvodní ložisko nebylo rozpromazáno.

Myslím, že to teď půjde. Nic nepůjde.

Stala se zásadní chyba. Turbina je špatně instalovaná a vypočítaná, protože

měla mít násuskovou kašnu. Varuju vás před dalšími pokusy.

To znamená, pan...

Co zas?

Směnka. Jak to?

Všechny splatné jsme zaplatili.

Tato vůbec není závodní.

Pane prokuristo.

Čí je ta směnka?

Mladého.

Na kolik? Na čtyři tisíce, prosím.

Pane Balkuristo, kolik zůstalo v pokladně? Kolem čtyřset, pane císařský

rado.

Asapristie.

Počkejte, prosím, půl hodiny.

S kým mám to potěšení, prosím?

Císařský rada Ulík.

Á,

vida, švagříček, zásná návštěva.

Pojď dál, čekal jsem tě.

Pojď se podívat, jakou zkázu si způsobil.

A puklina jde celou zdí.

A dorána se zřítí, stary Fabián, už mi líbí.

To mi nemáš po pětadvaceti letech, co jsme se neviděli, ukázat nic lepšího?

Švakře, jak k tobě přišel? Lipujči ti mé úspory, poněvadž si udělal bankrot a

nemáš teď ani grejcar pro svou rodinu.

Věděl jsem, že to tam dopadne.

Ten starý blázen, je ti tedy konečně dobrý?

Švagře, probátě prosím.

Hale, hale, najednou jsem švagr. Tedy ne, už starý blázen.

Víte, pane císařský Rado, že jste mě připravil o ocovské dědictví, o závod, o

tituly, to vám milé rád odpustím.

Za to jsem viděl, jak jste celý podnik přivenl do skázy.

Ale že jste mi zničil můj rodný dům.

Moje útočiště, bez kterého nemohu žít. To ti neodpustím nikdy.

Tahni! Tahni kašem čertům!

Stůj! To mi stačí.

Na tuhle chvíli jsem čekal pětadvacet let.

Přišel jsi ke mně pro čtyři tisíce, abys mohl vyplatit falešnou směnku, kterou ti

nadrobil tvůj podařený synáč.

Jak to víš?

Protože tu byl.

Ale odmítil jsem ho, abys musel přijít sám.

Tu máš ty čtyři tisícovky, aby se tvůj syn nemusel zastřelit.

Není to z lásky k tobě, to víš.

Ale ten kluk ti nadělá ještě tolik ostudy v životě, že je mi sympatický.

Pomstí se ti za mne.

Per, per, per.

To udťává.

Děkuji.

Mimochodem, to, co jsem ti povídal o těch prasklých zdech, to je nesmysl. To

je kvůli té holce tam uvnitř. Už půl roku se jí nemohu zbavit. Dělá, že mě má

ráda, ale já tomu nevěřím.

Děkuji ti.

Zvol.

Je to pravda, milost pane, že to má všecko spadnout?

Spadne to tak jistě, jako že se jmenuju Artu Švadia.

Proboha, to snad přece ne.

A dnes v noci? Snad v noci, snad kránu, kdo pak

ví. Ale to, že s tím chcete taky vyspadnout, to jste říkal jenom tak.

Ne, ne, Žofinko, zůstanu tady, ať se děje cokoliv. Ježíš, Maria

Josef, já ti...

Já tě tady nenechám.

Tak dobré, já se o teď taky nenu!

Tváří se jako jihňátko, ale když se objedná tenhle kolosální klapot, už to

tým by úplně střímoval.

Přišle, přišle, holka, všechno, jenom to ne.

Seber, Seberco, tady máš auteču. Teď jak nejrhejí můžeš.

No si vezmi.

Pospěš, než bude pozdě.

Nerozumíš, co ti povídám? Teď se pryč, nebo tu zahyneš. Bez tebe se o tať

nehnu.

Běž, běž, holčičko drahá.

Milovitě, škoda, jsi mladá, hezká.

Ještě s tebou někdo bude šťastný.

Nejem osudu je psáno, že zahynu z touto věží.

Věž, zachraň se sama.

Já už nejsem sama.

Na třetí měsíc.

Co jsi to řekla?

Přísahy.

Pojedíť.

To snad vůbec není možné.

Bože můj, mě ještě žádná žena nemilovala.

Žádná.

Snad budu konečně taky člověkem.

Jsi ty snad, eh, zase prabant?

Zda uznáváš, nesouce v této pří...

No

stáži se dále, zda ti známo...

Co na šalobu chceš říci?

Konec.

Jdete doma, Vladíku?

Ale u mě se už neobjevojte.

Žáží, dostanete poštovu.

Děkujem za pozornost.

Místo okuravělé slečny Ulíkové se uvolila s obvyklou obětavostí převzíti

na rychlo roli Elzy paní Boguslavská.

Dobro, i hned připravte zavazadla. Zítra ráno odjedeme.

To je hrozné, dnes je neštěstí na neštěstí.

Ano, ano, děvečko drahá, náš starý mlin je pryč.

Strojom nás turbinou.

je pochována pocutinami děžeků.

Ubohý Artuš zahynul s ní, jak si to předpověděl.

A náš dům však vidíš.

Žebráci.

Ale dceruško drahá, tady nemůžeš zůstat.

Mánička bude tak hodná a nechá tě u sebe.

Ovšem, jen jestli nebude vadit naše malá Janička, křičí někdo celou noc.

No jen děj, děj.

Pane Nezmaro, buďte tak laskav a vezměte si Tindu na starost.

Doprovoďte jí.

Spolehněte se na mě, pane šéf.

Prosím vás, jaký pak šéf?

Děkuji vám.

O mne se neboj, já si nic neudělám.

Aby se neřeklo, že starý císařský rada Ulík se vyhnul odpovědnosti, to se

nestane sapristi.

Ani tam už nechudí, pane Šepeř, je to všechno barví.

Děkuji vám, Václave.

Byl jste ke mně moc vhodný.

Ne, Tynda, slíbil jsem, že se o vás budu starat.

Pan císařský rada mě o to sám popusil.

Teď už se mě nezbavíte.

Pro celý život.