Original subtitles

Pojď dál.

Já zavolám Haví.

Tady máš otce, Hafie.

Tak ty jsi Hafie.

Pojď se podívat, Hafie, co jsem ti přivezl.

Tak pojď.

Běž, ty hloupá, běž.

Vidíš, jak vypadá Amerika?

Podívej.

To já jsem jich měl...

Pět let jsem pro tebe schovával, co jsem kde našel.

Vidíš? Tyhle baráky, těch oken, co mají nad sebou.

A tady podívej na ty dámy, jak jsou nastrojené.

Taky bys chtěla nosit takové šaty?

Vozit se v autě?

Pěkný, co? Co je toto?

No to, to je přeci Felix. Felix, check it.

Ale vidíš, je to mačka.

To se rozumí, že je to mačka.

Jsi moudrá hlavička hafie.

Opravdu je to mačka.

Taková americká mačka. All right.

All right.

A vidíš tu ty lodě s těmi komíny?

Na takových jsem plul z Ameriky domů.

Co je tady napsáno?

To bude něco po americku.

A co je tam po americku?

Tomu ty nerozumíš. Radši se podívej tady.

Vidíš, hafí je ten gombík?

Zmáčkněš ho a svítí to.

Copak se tomu stalo?

Svítilo to jako sluníčko, opravdu.

Asi to nějak vyschlo.

Polano!

Polano, kde chodíš?

Podívej, co jsem ti přivezl.

Na šaty.

To jsi nemusel, Juraji.

Jistě jsi za ní vydal hodně peněz. Já měl v Americe dobrý job, jako miner.

Chtěl jsem tam ještě rok zůstat, ale ztratil jsem employment.

Víš, příliš moc uhlí, nebo co.

Z našeho pitu dostalo 600 chlapů líf.

A nikde roboty pro člověka.

Lidi povídali, kdo ví, co se s tebou přihodilo.

Takový chlap jako já se nestratí.

Říkali, že už možná ani nejsi naživu.

A kdo že ti posílal dolary?

Pravda, první roky ano, ale pak už druhé jar o tobě neslyšet.

Optala ses pana notáře?

Baže optala.

Optám se sám.

Na Vánoční svátek ho odvedli žandáry.

Ach, ty peníze nemohly zmizet ze světa.

Dostaneš je teď po kopě.

Počkej.

Máš nějakou práci?

Vždycky je co robit.

Juraj, to je Štěpán Maňa, je tady za čeledína.

Zdrávě dojeli, hospodáře.

Pěkné koně.

To je tříroček.

Z vojenského hřebce.

Pozor, Gazdo.

To není hucul.

Nemá rád cizí.

A co kravky?

Krávy? Dvě si hospodině ještě nechala na mléko. Jaká byla úroda žita?

Myslíte to pole nahoře?

To přece hospodině prodala.

Nestalo za práci.

Tady, když ořeš, jenom kameni obracíš.

U nás je jiný kraj.

Úrodný, jajbohat, rovina.

U nás kopeš třeba studnu. A kolik je sáhu hluboko, pořád černá zem.

Nejlepší jsou pole u řeky.

Kukuřice. Tam narostla co, chlap vysoká?

Tráva. Pane, tráva je u nás... Počkej, Štěpáne, počkej.

To by se ti snad mohlo hodit.

Najf.

Nůž.

Děkuju.

Uctivě, hospodáři.

Pokaž mi ten nůž.

Něco ti s ním vyřežu.

Koníčka. To víš.

Třeba koníčka.

Dobrý večer. Poznak mám.

Krčmáři, nalej!

Groše jsou?

Nestarej se.

Radši mi pověz, žijel ještě starý Salo Berkovič.

Před třema lety ho pochovali. Od té doby jsem tu já. Ty jsi ho znal?

A Olexa Hrimit?

Slyšet o něm?

Ten Amerikán.

Posílá domů peníze.

Vrátil se, budou to dva roky.

Olexa se vrátil.

A mnoholí přivěz majetku.

Postavil si dům.

Kamený.

Jako pán.

Vásilé.

Vásilé.

Vy tady dívají.

Cože jsi přijel?

A co podle tebe?

Měl jsem tam umřít. Ty somáre.

Snad jsi mě taky nepochoval.

Říkali všichni po dědině.

I notář pravil.

Aspoň budu dlouho živ. Hlavní, že jsem už doma.

Krčmáři dvakrát.

Povím ti, Geriči.

Do ciziny se dostaneš jako nic, ale zpátky?

Těžká je cesta domů.

Zlé časy jsou teď u nás.

Sám brzy poznáš. Á, Holana dobře gazdovala. Moudrá je a pilná, do práce

je bytá.

A jak se nese, vždycky tak rovně nosila hlavu. Už jako dívči, pamatuješ?

No, Bůh tě potěš, Juraji.

Nepotřebuji, abys mě litoval, Geriči.

S holou zadnicí jsem se nevrátil.

Polana o nich ještě neví.

A to si mohou koupit všechno.

Pole, krávy, třeba i dvanáct krav.

Všechno. Všechno, co se mi zachce.

Na podzim budeme připouštět klisničku.

Už mám pro ni slíbeného hřebce.

U vojáku nebo v rybárech?

Ten v rybárech je moc těžký.

Já nevím, jak Vygazdo.

Já mnoho nedám na těžké koně.

Sílu mají, ale žádnou krev.

A kdyby se dalo koupit tam dole ještě kus půdy a postavit si stáje.

Statkář by ty louky prodal, kdyby se mu řeklo.

Jak to víš?

Mluvil jsem s ním.

A máš na ně.

Na ty louky.

Když je chceš kupovat.

Byly by to vaše louky, Gazdo.

A vaše koně. Všechno je vaše.

Mně říkat nemusíte.

Člověk je blázen.

Já si například postavil dům.

Věřil bys? Věřil jsem ho. Co si tam člověk za mořem představuje.

Napi se.

Špiritus pašovaný z Polska.

Je o sedmde záhalířů lacinější.

Tež jsem posílal ženě z Ameriky dolary.

Dobrou půli si nechal notář pro sebe.

Z tebe udělal rovnou neboštíka.

A bral pak po ty dva roky všechno.

Napíšu žádost.

Ty, Juraj.

Notář mi ji napíše.

Budeš muset platit.

Šedesát korun bere za napsání. Za to bys mohl mít už tele.

Zaplatím.

Zaplatíš, ale nejednou.

Travčukovi taky psal notář žádosti.

Nejdřív přižel o jalůvku,

Nakonec i tele musel prodat a dnes mu nepatří v chlívě ani jedna kravka.

A práva stejně nedošel.

Ty peníze jsem poctivě zarobil.

Pošta chodí rukama pana notáře.

Co si pomůžeš pak, kdy ty ruce kradou? A kdyby zůstal jen přitom?

Proto jsi musel prodat ten kamenný dům?

Ale nejen proto.

Žít jsem tam nedokázal.

Což, ty bys mohl zůstat v Americe.

Tak vidíš, v téhle chyši se narodili a umřeli můj otec i dět.

A já tu Bohdá taky přežiju.

A jak tvoje žena, Olexo?

Marika? A co by s ní mělo být?

Víš ty, jak žila?

Když jsi byl z domu a ona byla sama.

Marika je dobrá, poslušná žena.

A přece jen. Radši se neptám.

Však my v té Americe taky nebyli svatí, ne? A pravda, a pravda.

Ale teď?

Teď je to jiná.

Já jsem tu gazda, ne?

Diviaci mi zryli celé pole, zklidil jsem polovinu nešloni.

Postřílet je, nic jinýho než postřílet.

Teď je na to hodná doba.

Vasil půjde určitě s náma. A herpák taky.

Dobře tak.

Pro tvá svině škody nenaděle.

Hmm, to je pravda.

Už ani krávu nemám čím krmit.

Nalej! Pro všechny!

Štěpán, maňa dneska platí.

Polano? Mamička je na půdě.

Kdeže je?

Šla spát na půdu.

Polano?

Poslně! Poslně!

Ne!

Ne! Ne!

Poslně! Nechci!

Já tě nechci!

Slyšíš?

Já tě nechci.

Tady máš polano, abych za tebou nemohl.

Ty, Jurko, dej pryč toho čeledína.

To je háda moje věc.

Teď gazduješ doma ty.

Robotu zastanete s Polanou sami.

Neptal jsem se o radu.

Jak myslíš, Juro.

Ale nač mi jít doma přes Polního?

Tak co, Amerikáne?

Počastuješ rodáky?

Tvůj čeledi nás včera uhostil.

A ty nic?

Počastuju. Co bych nepočastoval?

Prčváři, nalej všem pálenku.

A Gejzovi dones sklenku vody.

To ses moc neukázal.

Jestli je ti sklenička málo, můžeš mít třeba jí celé vědro.

Aspoň si hubu uměš.

Co ti je po mé hubě?

Ha! Jen kdy se líbí mé ženě.

Juraj si stačí sám.

Juraj je teď velký pán, má doma i čeledín.

Velký pán čeledín všude zastane.

I doma.

A u ženy.

Kejza, o kom to?

O kom?

Takový gazda je v Kryvé jen jeden.

O kom to?

Takový trůla je jenom jeden.

Ale kurev, jako je Polana, je víc.

Pojď ven.

Kezo, nech toho!

Konec.

Nehambíte se!

To nebyl poctivý fajt, Vasile.

Máš dubovou hlavu, Juradi, že se ti nerozpukla.

A co Gejza?

Gejza? Gejza má zatím dost.

Aspoň si dá pozor na tlamu, chalán jeden.

A co oni tak do mě?

Ej, Juraji.

Polana nestojí za to, aby ses pro ní byl.

Tak i ty jsi tak mrzký jako oni.

Juraji, pět let jim máme na očích.

To znem je Vasilé.

Počkej, Štěpáne.

Něco se mi doneslo.

O Polaně.

A o tobě.

Musíš od nás pryč.

Vůli Polaně.

No, abys se lidem zacpali huby.

Vlád se nemusíš.

Dlužen ti nezůstanu.

A teď se vrať domů.

Kde je stříček Štěpán?

Stříček Štěpán už tady nebude.

Nikdy.

Odnes to Rounu do chýže.

Byly jakési řeči o tobě a o Čeledínovi.

Jsem přece tvůj muž.

Aspoň před lidmi.

Navížjaci jsou.

Chtějí člověku ublížit.

Polano, já... To všechno kvůli tobě.

Proto jsem dal Štěpána pryč.

www.hradeckralove.org

Konec.

Proč si ty šnorky vázají?

Aby je zlý člověk nemohl uhranout, přestali vydávat mléko.

Polana má horkost. Je jaksi chorá.

Afie!

Afie!

Kde jsi byla?

Já jsem jistě jela na koníčkovi.

No co tady stojíš?

Běž obstarat koně.

Musíš uvařit pravý nápoj lásky.

Ale udělej dobré kouzlo.

Ne pro jednu noc, ne na měsíc, ne na rok.

Aby se srdce obměkčila.

Aby mě ráda vídala.

Mávno nozo.

Kud

má

počet.

Polano. Polano, co je?

Poleju tě vodou.

Chceš?

Přišel jsem se na tebe podívat. Co?

Podívat.

Tu je člověku dobře na duši.

A co, Míšo?

Byl jsi někdy tam dole?

V rovině?

Co?

Byl jsi v rovině, Míšo?

Nebyl. Nebyl.

Tak vidíš.

A já?

Já až do Ameriky.

A co z toho mám?

Teď ani své ženě nerozumím.

Těžko rozumět.

Mišo,

jsi měl ženu?

Ne. Neměl.

Na co myslel? Dlouho-li žije člověk?

Jednou každý umře.

Co byste mu řekla, Polano, zasnoubit hafík Štěpánovi?

To přece není možno.

Do práce není, pravda.

Ale zbohatnelý pracovitý.

A Štěpán je o patnáct let starší.

To bývá. A zasnoubit není vydat.

To by tu Štěpán zůstal?

Jako cizí nemůže.

Ale ženich to je jiná.

Aspoň budou všichni vidět, že ti křivdili.

Myslíš, že on bude chtít?

A co by nechtěl?

Chtěl bych ani chtivý. Bude on se rozmýšlet?

Ať je tedy po tvém.

Poláno.

Musím jít připravit večeři.

Hafie, pomůžeš smletím.

Toto je můj otec, Gazdo.

Chce s vámi mluvit.

Vítejte, Maňo.

A což, cesta byla dobrá. Dobrá. A všichni zdráví. Děkuju pěkně, zdráví.

To je Štěpánův bratr.

Tak vy máte jen jednu dcerku, Hordubale?

Jinou jen jedna se urodila. Tak pojďme, Maňo.

Neříkejte, Hordubale. Ještě může přijít syn.

Od počaté pole dobře rodí.

Hej, Polano, dones pálenky.

Což, Hafie nebude muset čekat na dědictví. Věno bych pro ní měl.

Jak by ne? V Americe prý jen sbírat peníze ze země, že?

Tak lehké to není. A to znáte, Maňo, peníze. Schováš je při sobě, ukradnou ti

je. Pošleš je domů, ukradnou také.

Lepší by bylo hospodářství.

Pěkné koně, mohl bych se najednou projet.

Až moc dobrý pro tvou řiď.

Cože to je?

Neznáš jelu na proutí?

U nás v rovině se dělá všechno z proutí.

Ploty, koše.

I vozy. Pojď, pojď se podívat.

Zkus hodit sama.

Těžko je dělit hospodářství.

Náš nejstarší Michal by měl podědit gazdovstvo a dva druzí synové dostanou

jenom podíly.

Kolik?

Kolik?

Tři tisícky pro každého.

Tedy devět deset tisíc, říkáte, má vaše hospodářství cenu. A

to vyhodu, ale jen tak žertem.

Nic žartem.

Já bych chtěl vědět, jen co stojí to vaše hospodářství v rovině. Co vy

vlastně, Hordubale, chcete?

Statek kupovat nebo zasnoubit dceru?

Statek kupovat? Já.

A kupovat statek v rovině?

Bláto budu kupovat, ne?

To je náš starý... Co?

Á, nic.

Dělá co může, aby mi zkazil štěstí.

Jaké štěstí? Ta Gazdová je na tebe stará.

Žením se snad s Gazdovou.

Kde jste všichni?

Takové zásluhy třeba oslavit.

Ať sem napise, ať lepší hraješ.

Pospěšte, děvčatá, vypijte s námi na zdraví.

Zbylo-li pálinky pro babi? Jídla, pití, všeho je dost.

Napijte se, napijte se. Pojďte sem, pojďte sem.

Pojďte se podívat, jakého jsem vybral ženicha pro svou hafí. Pojďte, pojďte.

Veselte se!

Pohleďte na ně.

Štěpán má hafí za svatý obrázek.

Tak jak pak této?

Ze Štěpána bude dobrý gazda.

Jak on se má k práci. No copak?

Copak? Teď už není čeledín, teď už je jako náš syn.

A?

Juhu!

Ani stýdět se neumí.

Jak se to líbí, že ni choví. A nechte vít, Štěpán je chlap, jak se patří.

Musíš mít radost takových dětí.

Zda-li pak Štěpán počastuje sousedy.

Cože by mu to udělalo? Má přece bohatou nevěstu.

Ale měl bys jí hlídat.

Dnes ráno jí honil houser. Brzo-li budou kstidy.

No co se čertíš? Neřekl jsem nic zlýho.

Kde jsi chodil?

Koně nenapojení?

Cena také nedostali?

Musím s vámi, hospodáři, o něčem mluvit.

Hrať si radí svého.

Lidé se mi posmívají. Ani já nechci být lidem pro smích.

Proto jsem tě zasnoubil.

Já tady nebudu.

Jako ženich usmrkaného děcka.

Počkej.

Co jsi to řekl?

Že nebudeš?

Nebudu.

Nechci. No tak běž.

Bývaj.

Dokud neřekne Gazdová ne.

Tak ty nepůjdeš.

Těžko je mi na duši, Olexo.

To kvůli polaně?

Přišel jsem za tebou o radu, Olexo.

Pokud je o ženskou, drahá rada a polana...

Pamatuju jako dnes,

když dávala prs hafií a jen hnula ramenem v klouzo zase

do košile.

A já do Ameriky.

Hloupý jsem, hloupý.

Staří jsme, Jurej, to je to.

Přišel jsem, jestli bys nechtěl se mnou cosi zkusit.

Co zamýšlíš?

Chtěl bych koupit skálu pod Mančulem.

Co se tam kdy slámal kámen?

Kámen, jako mramor.

Vozili bychom kvádry do města.

A sami třeba lámali. I s dynamitem dovedu zacházet. To je chlapská robota.

A ty hned starý.

Žiješ, nic nevíš.

Jsi stejný včera jako dnes.

A najednou starý.

Chlap se ženské líbí, když něco dokáže.

Tak je to, Olexo.

www.hradeckralove.org

Jura, já byla jsem jenom u sousedy.

Herpákové se narodila holčička.

Zaběhla jsem k ní podívat se na děcko.

Neptal jsem se, Polano.

Chtěl bych prodat ty koně. Těžká věc, teď není odvod koní.

Co se dá dělat?

Prodám je cikánovi nebo na maso. Počkej, ty je chceš dát pryč za každou cenu?

Ano, pane velkomožný, rád bych urobil poslední vůli.

Sluší se přece, aby žena pomůži dědila, ne? 60 korun.

Ty dolary bych vám mohl vyměnit za naše koruny.

Velice výhodně.

Ty peníze nejsou na prodej.

Napište pěkně, prosím, že... že ji odkazují všecko.

Všecko, co mám.

Napíšu tedy veškeré mění movit...

A teď ještě proč? Je to má žena. Takže jinými slovy, za

její věrnost a lásku manželskou.

Tak, pane velkomužní, to je moc pěkně řečeno.

Za její věrnost a lásku manželskou.

Dobrou noc, Polanu.

Ty nebudeš jíst?

Ne.

To není dobře, že jsi prodal koně.

Dají větší užitek, než dřina v poli.

Co na tom záleží?

Tak vidíš, Mišo, zdálo se, že bude pěkný den.

A tady mrazí.

No, vypíj to.

Ať nejsi chorý. Co na tom se jde, všechno je jedno.

Leda, co zbylo, už není dočista ničeho.

Není dočista ničeho.

Raději pi.

Pi.

Myšo, a co?

Smí si člověk sám vzít život?

Co?

Smí-li si člověk život vzít? A nač to?

Aby utekl tomu, co ho trápí.

Všechno má svůj konec.

A může ten konec.

Člověk udělat sám?

Není třeba, i tak umřeš.

A brzo?

Když to chceš vědět, tak brzo.

Hafie, přelož hodně do pece, choré mu je třeba horkého vzduchu.

Děkuji ti, Míšo, za všechno. Chtěl bys něco?

Ne, jenom odeřeň toho psa.

Jakého psa?

To mi sedí na prsou.

Vodu.

Jak to, že jsi vstal?

Vstal.

Už je mi líp.

Vy jsi lehnout.

Jsi chorý, potřebuji spát.

Hafie, jdeš se podívat, jak mu je.

Říká, že je mu dobře.

Docela dobře?

Neboj se.

A pověz, spavla jsi s mamkoviť.

A chodívala někdy

mamka ven.

Za stříčkem Štěpánem.

Dostá je?

Dostá je. Stříček Štěpán tam jednou mamku objímal.

a pak se svalily do slámy.

A když se otec vrátil z Ameriky, byla mamka

hodná na gazdu?

Ne.

A tebe?

Tebe měla ráda?

Nevím.

Kdo tě měl tedy vůbec rád?

Kdo byl tuto noc v domě?

Jen já a Hafie, dcerka.

A co váš čeledin, kde ten je?

Doma. Kdy jste ho viděla naposledy?

To už je aspoň tak deset dní. Žáte!

Lidi vás s ním viděli včera.

To není pravda.

On nic neudělal.

Ženská, ztratila jste rozum.

Vypadá to, že ho něčím bodli.

Řekl bych, že by to mohl být nějaký hřebík, či co.

Domácí robota.

Co ti myslíte, Gilney?

Nic.

Orduvalová, vy budete chovat, že?

Já? Někdy koncem roku, ne?

Až z jara, pane velkomožný.

To nebude z jara. Jak říkám, koncem roku.

Budem.

Tak co tomu říkáte, Gelnaj?

Orduval se vrátil teprve před dvěma měsíci.

Jestli pak víte, že asi zabili mrtvého.

Skoro mrtvého. Zápal plic v nejvyšším stupni.

Sotva by dožil rána. Takže to nebyla ani vražda? Byla vražda, jak zákon káže.

Ale jak zbytečná.

Já jsem poníženě prosím Jurajův bratr, Michael Hordubal.

Budete tu teď gazdovat?

Tak.

I o hafií se postarám.

Líbí se vám tu v Kryvej?

Což o to?

Dobré je to.

Jenom roboty není.

A co, pane velkomožný, nemoh bych do Ameriky?

Jako Juraj? Tak jako Jurka, to bych moc rád.

Na,

vem si.