Original subtitles

Taký pitný ceň půl pán poročík.

A kdo prežijí, tak mu už do tohto prekariatého lesa nikdo nevstane.

I tak už neskoro.

Lidi jsou, jak jsou, ty nepředěláš.

Ako se bavíš, kamarád?

Kdyby tak bylo vidět.

Toto je kamenky do zapaděvača. Jsou dolů vtahy.

Věž Láňovem, kdy bude toto všechno, musíme držet spolu.

Kluci, tak bílej chleba jsem nejedl od začátku války.

Taky bydlí země bohá.

Konec.

My, proše pana, koni nemáme i koze nám vzěli.

Meins das Schwein.

Meins der Schweine.

A Hitler.

To poznám.

Kedy odišli?

Popoludňu.

A naši?

Godine poníž.

A smerom na Lenky?

Slabe tři godine, proše pana.

Tak vravíte, že nejlepší je tady, prijemno?

Tak, tak, na dukle prosto.

Už jen deset kilometrov.

Za to tu horu musí být z Bardio.

A z Bardiovaguna.

Domů.

To už jen skok.

Dámo.

Zapár.

Dnes je... Pjatok, zajtra jsme na Dukle, v nedělu Polianka,

v pondělok s Tropkou, v údrok Prešou a vo čtvrtok...

Vo čtvrtok, 11.

septembra 1944,

uvidíš Ďurkovaši.

Člověku za to nevěřit nechce.

Zrazu.

Toma.

Víš, že z toho kopce bude vidět republika?

Nevěříš člověče?

Umím číst mapu.

Tam za lesem je barvý...

Poslední polská vesnice před hranicí.

Podívej se.

Tam, kde to prosvítá.

Vidíš? Hned tam za lesem.

Je to vlastně už jen...

Je hodný, že jsi nám přitahl střelivo a to stačí.

Jednou jsi zbrojní, tak jdi zpátky.

Kdybys tady zařval, nebudeme mít zítra čím střílet.

A vůbec učitelů je málo.

Ale tuhle zbrojní možná dohlídne na hravu.

Všichni už brzy uvidí.

Ne. Ne.

Ježíš!

www.hradeckralove.org

Tímto lesom ostat na živé.

Kto? Mamka.

Otec.

Hanka.

Pán Boružík.

Mám poručit.

Můžeme jíst.

Pojďte, rybata!

Palátek za tím lesem nažválal! Tam bývám!

Nedají snipera. Čuší všivák.

Vyzná se.

Co je? Nic.

Noha.

Nelezte sem, nebo tu chcípnem jeden za druhým.

Lež, má tě na mužce.

Lez vlevou 50 metrů.

A takhle jsem se nikdy nedostal.

Víte, čo vás čeká?

Zastřelili jste nášho vojaka.

Zákerně, od chrbta.

A jedného jste zranili.

Jste v civilných šatoch, vojenské doklady nemáte.

Dnes jste vojak, ale záškodník.

Budete zastřelní.

Nechal.

Ty nejsi voják.

Kdyby jsi byl voják, tak by jsi necílil ze zadu.

Tomuhle říkáš válka, ty dobytku!

Ty brání svoji zem.

Jsou tady doma. A co tu děláš ty?

Ty! Ty!

Tady!

Vítěz! Vítěz!

Ten balíček dej Lackovičovi.

Žije? Žije.

Ale bez nohy.

Velké ztraty?

Máme. A u Ruských?

I u Ruských.

Daleko. Kam?

Domů.

Ne.

Daleko. Kdy je vojna, tak je vše daleko.

Naše brigáda nastupá.

Kranátom 120 milimetrov nechvátí.

A našli jsme.

Máte dost auta?

Ne.

Martinová, mějte čtyři auta a jdeme s námi do místního místa.

To máte víc.

Víte, že u mě není auta.

Vím, vím.

Vezmi čtyři auta a to je to.

Dvě pro tebe.

A dvě pro mě.

Čtyři auta.

To je příliš mnoho.

U vás dva polky artiléry.

Není to tak?

Ty jsi zlomitý.

Víš, kdo je prokurátor?

A máte vodku?

Ne.

Na, vezmi a myslej.

Loci!

Loči!

Amuniciu máte, pan poručík?

Čerta starého mám. Ale bude.

Já vím, že bude.

Tak ne.

Front je tři kilometre na juh.

Jdeme přímo k němu.

A kedy tam budeme?

Asi o hodinu.

Hanše, tu čas neplatí.

Pametáš?

Pravili jsme si, že o tři dny budeš doma.

Tři dny?

Už je to mesiac.

Skazy to poslal.

Z Baku.

Hej, keby Bůl Karol znal, že jeho ocec ztrací nohu.

Němec.

Žíbu nedám.

Do padlí muži dostat, zpřísám Bohu muž.

Pán poručík!

Žijete?

Žijeme.

Ještě chceš vědět, z který tam budeme?

Taká chvílka, jako by trvala.

Člověk prý tomu rychlo starne.

Rozdáváme tu svoji mladost, klapče.

On ještě k přidze, pan poručík.

Vím. Třikrát.

Jako v rozprávke.

Taky je už zákon vojny.

www.hradeckralove.org

Naučeš stříhat!

Ty, ty, ty sralo!

Ty! Ty soma!

Komaj, nauč sa stříhat!

Neznáš stříhat, neznáš stříhat!

Neznáš, neznáš!

Pan poručík, soška som ztracel.

Co zbylo se mi?

Cožka jsem ztracel, ale neznám co.

Na mojí dušu já nevinovatý.

Kevka na zuby.

Hej, to byla kevka na zuby a znám, kdy spadla.

Žolta byla.

Přisám Bohu, žolta.

Tu jsme mali zgebnout. A my tu hledáme kevku na zuby.

Už ju mám!

A je želta.

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Po chvíli tu bude pozdrav od jemcov, pustí a dovezme.

Martine!

Martine!

Počkej tu, něco vrátím.

Ještě 300 metrov.

Ještě 200 metrov.

Většinám už nemohlo stát.

Na teraz.

Počuli nás. To je dobré.

Úsek je zastřelený jedným dělom. Po každé rane 30 sekund pauze.

Za tých 30 sekund, kým Němci nabiju dělo, musíme preletět cez križovatku.

Zapamětaj si to.

Koukaj, že byš ještě naučil.

A nedostali nás.

Na, vezmi to. A chodul k baterii, já se vrátím po kolonu.

To pojedete znovu s každým ozem zvlášť?

Teďkrát. Hádám se nám ten cirkus vydarí.

Jak dlouho už jezdíte, pane poručíku?

Dlouho. A ty?

V kurzu na nás vyšlo po pěti hodinách jízdy.

Říkali, jako základ.

O chvíli bude tma.

Zkusím to.

Ty ostaň s ním, radšej mu ukáž, kde je batéria.

A najdi dáky plac na spaně.

Ty jsi těž nováčik?

Ano.

A odkiaľ?

Z Lucka, z Holině.

Tak můžeš jíst.

Hele, Martine, mohli bysme je dohal zjena jednou, ne? Co říkáš?

Pojďme bez motoru, neusluší nás.

Nic se nemůže stát.

Co je?

Domů se chce, to jo.

Člověk by si dal kvůli tomu rozbít hlavu na každém kroku.

A až se tam dostaneš, jestli se dostaneš, tak co?

Dáš mámě pusu, zabrečíš si, pak si zapochuješ po

Václaváku.

Lidi budou mávat a řvát.

Vždycky to bylo stejné.

Ti, co byli vzadu, budou nahoře, a ti, co byli vepředu, budou dole.

Pak budeš znát šflintu a bude po slávě.

Najduš si fachu, měsíc o měsíc budeš čekat na vejplatu, jak na boží

smělování.

Jo.

Až se tě tvůj kluk jednou zeptá,

Hele, tati, a proč jsi byl vlastně na světě?

Tak mu urazíš pár pohlavků a zálež to do autu.

OK.

Martinku, řekneš mu, netej se na takový holoviny a radši se ulč,

nebo dostaneš zejtra kouly a já tě zase zmydlím, víš?

Víš, Láďo, keď bude toto všetko za nami, musíme držet spolu.

Ako teraz.

Jsi furt stejnej moula, Martiny.

Držet spolu.

Blázne.

Předtím se rozutečou na to tata.

A ty, co budou chtít držet spolu, ty rozřenou voni. Ně, ně, ně, Láďo.

Takouto vojnu lidi ještě nezažili.

Vtá všetko změní, uvidíš.

Starou bačko rozmění.

Lidi jsou, jaký jsou, ty nepředěláš.

To by si musel hledat.

Čau.

No čau.

No ale nic.

Nic jsou to voloviny.

Koukej, lidi držej pohromadě, dokud jim jde okej hák, jo?

Když je válka.

A když se mají dobře, tak... A mají už se dobře.

No, teď ne.

A předtým?

Předtým se mali dobré?

No, předtím.

Já kdo?

No, vidíš.

Tak ty, čo se nemali dobré?

Budu aspoň držet pokupy, aby se mali lepší.

To dá rozum, ne?

Koukej, Martine, když to tak bude, jak říkáš, já budu poslední, který by

byl proti tomu.

A vůbec teď jedu za tebou, jasný?

Jasné.

Hrozně se chce domů.

Prvá chalupa doma.

A hej.

To máš za celou boji, jen raz.

Pojď hej.

Mámka mi vždy vraveli.

byla jedna chyška a v té chyške... to.

Dobrý večer.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Tak se nám to přece spanilo.

Jsme doma.

Ale solní máme.

Nění, solnění.

Tu je, Sulě.

Na polu s miny, co šedovomu chlapcovi

otrhlo nohu, keď ji šel na bandurky.

Zajďte si s námi. Ani kozu už nemáme.

Pojďte, otec.

Děkujeme za hleb a za meso.

My vám děkujeme. Za domov.

Děkujeme.

Tu vojna nebyla.

Prvá dědina v republike, kterou jsme našli celou.

Naši.

Co tady děláte?

Byl jsem u pjatého práporu, pán pulkovník.

Zkontrolovat zbraně.

Těm zamrzl těžký kulomet.

Ano, právě proto jsem tam byl.

Chlapci si na místo kulometních záverů mažou glycerinou ruky.

Je zima, tak jsem jim dal jednu fraštičku víc.

A teda zjedem k protitankovým.

Glycerinu totiž mět.

Já vím.

Od pátého praporu?

Jak jste se sem dostal?

Počul jsem strlbu vlavo a věděl jsem, že od rána dost rýchlo postupujeme.

tak jsem se přišel cez les.

Kolikrát jsem vám už říkal, abyste se necoural po frontě.

Mám jediného zbrojního u brigády a ten si chodí, jak se mu líbí.

Čím jste blíž domů, tím je to s vámi horší.

Nakonec všichni dostanete válečný kříž, ale i memoria.

Vidíte?

Hej, Martiny!

Kdybyste náhodou nevěděli, kde jsou protitankoví, vezu střelivo.

No, to bysom teda věděli.

Takéto dvere chcou, aby se na ně klopalo pěkně, jako se patří.

To mu lepší porozuměli.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Prosím vás, mohli bysme se tu někde vyspať?

Já nevím.

Právě upratujeme.

Radí bysme.

Naozaj velmi radí.

Ale do poslední chvíli tu byli.

Páni oficiéry, Němci.

Moje mama těž nemala rada návštěví při upratovaní.

Tak sbohom.

Sbohom.

Škoda.

Už jsem si představoval, jako sedíme při peci a popíjeme čaj.

Tak co?

Už máte kvartýr?

Před obědom tu mali Němcov, tak za nimi upratuju.

Cože?

Buďte zdráva, Matiško.

My se tady s dovolením vyspíme, hej?

Nech se páči.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Petr Pavlovič!

Zdravstvujte! Privět!

Dobří!

Pojďte se najíst.

Kluci, tak bílej chleba sem nejed od začátku války.

Schoval som ju pre tuto prýležitost.

Jediná, čo mi ostala, opatroval som ju, aby som si mohl pripít na tento světoční

deň.

Na zdraví, osloboditelů.

Budem se modlit za vaše životy.

Na zdraví.

Čítej.

Hospodine, kdo bude přebývat ti v stánku tvém?

Kdo bude bydlet ti nahoře svaté tvé?

Ten, kdo chodí v upřímnosti a činí spravedlnost a mluví pravdu ze srdce

svého?

Kdož neutrhá jazykem svým, blížnímu svému, neučiní zlého?

a potupy neuvodí na blížního svého.

Kdo špně svých nedává nalichu a daru nevinnému protinebéře.

Kdo tyto věci činí, nepohněš se na věky.

Áno, žalm šestnáctý.

Čítej dělej ty, jsi můj.

Já negramotný, pan Pleban.

Modlit je znám, ale čítac ne.

Synku, nezáleží na tom, akým člověk se zdá být.

Nezáleží. Ale akým skutočně je.

Před Bohom, ne si všetci rovný.

Nezáleží, či vě člověk čítať, len keď pozná písmu světé.

Tu, pan poručík Hutory, je člověk má znát čítať. Pan poručík učitel.

A čítať mě naučí, že bych mohl provadit lokomotivu.

Něgramotnou lokomotivu nevěřím, kdybych znal celou Bibliu na zpamec.

A hejže, pan poručík. Teraz je vojna a vy jste vojaci.

Co bude zajtra?

Pravda, vojna nás končí.

Raz budete pracovat, možno i lokomotivu vjezd.

Kedy to bude? Když budem starý?

Ty vojeval.

Ty půjdeš mašinistem.

Čím jste v civilu, pán kapitán?

Já?

Inženér. A co budete robit, až se vrátíte domů?

Do Ruska?

Komunizm.

Poplach!

Městný protiútok.

Chtějí získat čas a zaminovat, co se dá, aby nás zejtra zdrželi.

To zas bude fuška.

V čem šišmějce, pan poručík?

Něčo mi přišlo na on.

Co?

Kdysi dávno jsem viděl v knižurnál konci vojny.

Byl tam Paríž, Londýn a New York.

Tisíce lidí tancovalo po uliciach.

Tlačili se, všetko se smělo.

Chlapili jezli na kandelábre, na stromy.

Jedno děvče boskou námorníka, to je malá...

Taký velký brmbolec na čiapky.

Někdo dal napít vojákovi přímo s vlašky, někdo mu ji potom vzal.

Zpěvali.

Člověka to chytalo za srdce, jako se objímali.

Chlapci, až tato vojna skončí,

já bych chtěl jít ještě takto.

Proč jsou vojny?

To není tak jednoduché.

To je jednoduché.

A jasně jako facka.

Války jsou proto, že my jsme blbí, víš?

Kdybychom byli chytrý, tak by žádné války nebyly.

To páni si vždycky něco zpunktujou.

Ženou tě na náměstí, tam řečněj.

Pak ti dají zahrát hymnu.

A ty jsi takovej trouba, že se rozbrečíš.

Poněkud máš tu hymnu rád.

Když jsi na mol, tak ti vrazejí flintu do ruky, zamávají ti kytkou a ty jdeš

jak mezek a klidně si necháš rozbít hubu.

Jo.

Ale dobře nám tak.

Na blbý musí bejt přísnost.

Ty, Láďo, proč jsi ty utěkol do Ruska?

Já?

Nemám je rád, Parchanty.

S nima se pohromadě žít nedá.

S kým?

S nima, s Němcema.

A s fašistama vůbec.

A to ti hráli hymnu, keď jsi utěkal?

Nebo ti mávali kytičkou?

Co mi zahráli?

Jsem akorát stačil vyskočit z kuchyně do zahrady a mazat.

No vidíš.

Co vidíš?

Co sem tohle pleteš, prosím tě?

Co to má s tím co dělat?

Přimyslíš, že se válím dva tisíce kilometrů ve sněhu jen tak?

Prostrandu králíkům, nebo co?

Tak prečo jsou oni na Švětce?

Koukej se ty, hlavičko zvedavá. Když to musíš mermomocí vědět, tak si počkej, až

budeme v Praze.

Tam si koupíš národní politiku a páni redaktoři ti to vysvětlej, že ti z toho

přejde zrák, rozumíš?

A teraz nám už dales nachrbát, hej?

Pane poručíku, máte pří dolů.

Ve vesnici jsou tři protitankovidělá a nějaká pichota.

Říkají, že se bude útočit.

Pádli, kde se jen dalo.

Tam už nejsou.

Myslím, že to můžeme riskovat.

Znáte, pan poručík, ještě už život se nebol v kyně.

Pojdeme spolu.

V Prahe.

A to ty novinky, jak udržel četar Brzoň, vyprečítáte?

Těm vněďu, Roko.

Druhé.

Pane kapitáne, narazili jsme na ně za vesnicí. Zdá se, že přímo ve vesnici

nejsou, ale vyhodili do vzduchu malý můstek. Prod vlevo jich právo zřejmě

podmínovali.

Tato jsou hustečky, hodzinky, cigaretle, tašky.

Já vás přizem, Záša Patrec.

Když budeme mít takový čas, taky vás přizem, Patrec.

Pamětáš, Žirko, jako jsme v jesení stáli na tom rásestí?

Hravili jsme si.

Za pár dní jsme doma.

První den Dukla.

Potom Polianka.

Třetí den s Trubkou.

A potom jsi už mal sedět doma.

Jak to dávno?

A hej, že?

Preráteli jsme se dělko.

Těm se nám rozstěl na měsíc.

Přesně.

Už jsme doma.

Pro vás vojna už skončila.

Že skončila?

Budete už muset jít.

Vodí nám smutno bez vás, pan poručík.

Děkuji.

Jdi sem.

Děkujeme.

Škoda ho, kluka.

Rád jsem ho poslouchal.

Mluvil jako švejk.

Tak vidíš, Ládě, mysleli jsme si, že nás už nikdy nedostanou.

Pametnáš, jako jsi mluvil?

Když jsem se bez zbraně nedal lapit, tak jsem zbraně už vůbec neměl.

No a co?

Aspoň jsem si vyválčil nárok na trafiku.

Vyřet.

Vyřet.

Nevím, vy?

Sestrička? Chce piť.

Kde ho chytili?

Nevím. Možná, že je to on, co dostal ho chmala.

Na tom úseku byli Němci.

A tenhle stříhal s nima?

Haloupost.

Já neříkám, že je to on, ale možný to je.

Zeptej se, kde ho dostali.

Hol fogtak el?

Co říká?

Že neví. Neví. He,

zajímavý.

Jakou má hodnost?

Praví, že je vojín.

Akorát, to známe.

Teď honem si každej sundá frčky a hraje si na vojína.

Kdo takový?

Maďarský plený.

A?

Praví, že brat mu padl na Ruskom frontě.

Že bol uzákopníkou.

A že je... A že je vůl a že neměl mezináckama co dělat.

Musím vám něco povědat, Juhás.

Bude třeba... Budeme vás operovat.

Vadim! Čuje.

Poslouchej.

Poslouchej.

Sestra, sestrička, poslouchejte.

Morozovka, dává signály, rozuměj.

Zavlejte to k drogu!

On bude držet.

Bude jít.

Čo vás bolí?

Počujete má?

Kdo z vás jí morzovku?

Já.

Opětejte se ho, čeho bolí.

Opítejte se ještě raz.

Opítejte se, jako se volá.

Jako se volá?

Jako se voláš?

To až dneska.

Možno, že dnes tu ujdem až za ten živý plot.

Pro jeho těl vidět celé mesto.

Zkusím to.

A já jsem doufal, že to bude, jako v tom žurnáli,

mezi tolkými lidmi.

Punťo, pojď se, počuješ?

Počuješ?

Je koniec vojny.

Koniec vojny, člověče.

Věš ty, věš ty vůbec, če to znamená?

No, ty to přece nemůžeš většit.

Šťastný člověče.

Pojďte.

Musíme to povedat chlapcům.

Pojď!

Pojď, Funtě, pojď!