Original subtitles

Vážení diváci, zachovejte prosím klid.

To není porucha ve zvuku, to ticho je schválně.

Ale nebojte se, o nic nepřijdete.

Za chvíli vás možná budou uši brnět.

Sledujete hodinu matematiky profesora Macháčka.

Hodinu... ve které se, jak sami vidíte, vážení diváci,

podivuhodně snoubí přísná exaktnost této vědy s poněkud

volným až bezbřehým dívčím směním.

Vydáté. Prosím, Rabasová, dokončit.

Kulová, vy.

C na druhou rovná se. A na druhou plus.

Druhá odmocněná a... Pro bohadívky, rok před maturitou.

Trojanová.

No tak, Helenko, mě ta Pitágorova zní. C na druhou se rovná. A

na druhou plus.

Přeponanáč odvěsnou.

Prosím vás, kde je tady druhá B?

Prosím vás, druhá B?

Promiňte, já nerad. Ne, nic se nestalo.

Kde je tady druhá B? Buďte pechotná.

Druhá B?

Tady.

Děkuji vám.

Rejte se, dokud je čas.

Prosím?

Děkuji. Jmenuji se Ludolf.

Ludolfovo číslo?

Budu vás učit matematiku a fyziku.

Přesněji řečeno, naučím vás matematiku a fyziku.

Pythagorová věta.

Nic?

Opravdu nic?

Věta Pythagorova zním, ústup mi ze slunce a neruš mé kruhy.

No, dneska máme?

Osmého.

Děkuji.

No aspoň něco.

Bouchací kuličky jsem zažil už na osmi školách. Rybičky v Karlině a v

Poděbradech. Tohle je pro mě novinka.

Myslím, že si ji budeme rozumět.

když má pírka důhový.

Jenže pát rád tváru slíchá, živí se slávou

a není zdrá.

Nemoc pádů, to je pícha na jejich krásný

valení há.

Tak mě kričeš!

Děkuji Vám.

Myslím, že si opravdu budeme rozumět.

Pokud budete ovšem ovládat vzorce a velkou násobilku.

Devět krát sedmnáct.

Jméno? Rabasová.

Čtyři krát čtrnáct. To už je na známky a hned první den.

Jméno? Kuloval.

Příznačné jméno.

Pět krát sedmnáct.

To jsme ještě neměli.

Jmenu?

Tichá.

Třináctkrát jedenáct?

Tisíc dvěstě sedmdesát.

Zajímá vás vůbec něco?

Zpěv, víno a... Charakterní muži.

Vždycky jsem měl jisté pochybnosti o inteligenci slečen. Řečeno slovy

klasika. Slečna... Je nejdokonalejší tvor po člověku. Správně.

Ale pozor, slečny.

Na vaše místo se už spou delfíni.

jako snář, čili trazář.

Však dál se neuvádí, že

nám padí kalama.

Pamatikář, jen to řekněte rovnou.

Konečná!

je to docela talentovaný matematik.

I středně talentovaný matematik si snadno vykočitá, že ve druhé B je

veškerá snáha naprosto marná.

Dobrý den.

Promiňte, jmenuji se Ludolf.

Vem si, kamaráde, budeš to potřebovat.

Já jsem prom, chemik. Co to je? Šumák?

Neproba máte, kolego, neproba máte. Tedy droga. No, tedy droga.

Tak to děkuji.

Nervy mi slouží, hlava počítá, co je má slavina, to jsou ruce.

Nedávno jsem si koupil pérem.

Vy jste tělocvíkář, to má zbudovat. Po čtrnácti dnech pravidelného cvičení se

mi zvětšil objem svalu o pět celých tři desetiny procenta.

Propočítal jsem si, že po třech měsících budu mít dvě celé sedmkrát větší biceps,

než před započetím cvičení.

Pak ovšem musím přestat, protože konfekční saka mají pro mě ruká od cca

15 cm.

Prakticky všechno se dá vypočítat.

Nemáte jeho?

Nemám. A co říkáte kolego druhé B?

Doporučuji cvičit s těmi dívkami nejen skok vysoký, ale i skok hluboký.

Skoro všechny u mě propadnou.

Heleno?

Vy se stěhujete?

My se stěhujeme.

Máme nového nájemníka. Jak vypadá?

Připrav talíře, pozvala jsem ho na večeři.

Doufám, že to bude ještě větší blbec než pan Ústoles.

Taky mu budeš sprát ponožky.

Dobrý večer.

Ponožky si beru sám.

Trojanová.

Gravitační zákon.

Já jsem se prosím na dnešek nemohla připravit.

Ale... Proč pak?

Protože jsme, prosím, měli návštěvu.

Přistěhoval se k nám nový nájemník.

Návštěva.

Jakou silou jsou přitahovány dvě hmoty při vzdálenosti R?

Jsou přitahovány... Jsou přitahovány silou...

Pane kolego, promiňte, prosím na slovíčko.

Promiňte, kolego, že takhle vytrhuji, ale šla jsem náhodou kolem a zaslechla

jsem váš hlas.

Kladl jste právě otázku?

Ano, já je tam právě kladu.

jak to řádí třeba.

Ve mně, a ve mně, a ve mně, a ve mně, a ve mně, a ve mně, a ve mně.

Obloha zatáhla se temně, a mraky bůhří zvěstují.

A ve mně klíčí pomsty sémě, a to si taky věstují.

Obloha zatáhla se temně, lidopoje se šikuje.

Píší se chvíle velkých předmen, to ludové tisny pojem.

Ty dívky se vás nejen bojí, oni vás i nenávidí.

Promiňte kolegyně, ale já už budu muset jít.

na druhou minus B, na druhou rovná se čemu? Třeba trojnová, to přece už dávno

zná.

Takže tohle taky nevíte.

Píšu pět.

Kolik? Ale pořád málo. Slabech deset.

To je teda málo.

Teď musíš ale ty, protože já už nemůžu.

15, 16, 17, 18, 19,

20, 21, 22,

23 Sednout.

Třicet pět, třicet šest, třicet sedm, třicet osm, třicet devět. Kolik?

Třižicet! Pardon.

No nazdar, ty vypadáš jako utopenec už teď.

A musíme se utopit všechny? Všechny, když to je hrozný.

Holky, víte, co já dělám pod hladinou? Šlapeš vodu?

Ne, piju.

A co, když nepřijde? Neboj, bude reminináctví

tady.

Matematici jsou přesní.

Holky, připravte se.

Jen aby si vůbec uvědomil, že je to kvůli matice a fyzice.

Tady je to všechno napsané.

Už je tady, dělejte.

A příští rok budu zás.

Já rýmy sbírám v trávě a zvonky nápěv mi

dají. Tak písně skládám hravě a lidi

mě málo znají.

Ježišmarja, holky, podívejte se na něj. To snad není možný.

To není fyzik, to je cynik.

Pane profesore, ta holka se z toho zblázní. Ona počítá i zespaní. Já

pracuji ve výpočetním středisku a ne hnustím.

Nenechte dítě doma namlkát.

Dejte svou lásku šatním snad.

Pakhle to nejde s vámi už dál.

Vy jste nám z duši svatý dvincel, na dvě žáty pošlapal.

Pomíj mi troš, proženu mám.

A já to spíš poženu víš.

A co když mám, po válku dám.

Vy jste nám v duši, svatý dvěcou, naděje, šátyň, poštrapal. Zlost ve mně

doutná jako rošt.

Podáme stížnost u všech pošt.

Neničte dětem jejich svět.

Podáme stížnost na...

Ty poslíš, nepotřebuješ matikáře?

Nám tady jeden přebejvá, víš?

Výborný, opravdu výborný.

Aha, plnej stav.

No nic, poslíš, nemáš nám do jednoho navíc?

Nemáš, aha.

No ne, on nám tady jeden přebejvá, ale na druhé straně bychom zase jednoho

potřebovali. Jiného, víš?

No nic, tak buď zdrav.

Pane kolego.

Dobrý den.

Na slovíčko.

Pane kolego, tak se podívejte na tu hromadu. Víte, co to je?

To vypadá jako hromada stížností. Ano, a všechny na vás.

Nezoupějte si, pane řediteli. V Poděbradech jich na mě došlo za jediné

čtvrtletí 209.

Takže vám, jak se zdá, to vůbec nevadí? Ne, mě vadí jenom, že ty dívky neumí ani

dnásobelku.

Podívejte se, pane kolego, existuje taková stará pravda.

Jaký učitel, takový žák.

Nezlobte se na mě, pane řediteli, ale takovou pravdu matematik nemůže

přijmout. Zkuste dosadit třeba plešatost.

Vyjde vám plešatý učitel, plešatý žák.

Člověče.

Takový učitel, to je taky psycholog, praktik. A víte, co jste vy?

Vy jste...

Vy jste buldozer, vy to před sebou hrnete hlava nehlava.

Teď jsou to bystrá děvčata z inteligentních rodin.

Víte například, čím je otec takové Trojanové?

Nebo štíkem, pana řediteli. Pani Trojanová je totiž vdova.

Kdepak? S ním nehne ani ministr. Ono by mu snad ani nevadilo, kdybychom se

doopravdy utopili.

Holky, nedá se nic dělat. Musíme použít násilí. Pojďte mu něco rozbít.

Ano, rozbijeme mu hubu.

Ale dámy, přece nebudeme dělat špinavou práci my.

Každou středu zůstává ve sborovně dlouho do noci.

Stačí, když si na něj počkáte v kabinetě.

Blíží se chvíle velkých předmětů. Vám se to holky krásně plánuje, ale co když nás

pozná?

Jestli se bojíš, tak se na to rovnou vykašli.

Dobrý den. Dobrý den.

Přeci by ses tohodle nebál.

A není vám holky líto? Ne!

Pojďte ven.

A vy taky.

Co je to?

Nejdenská láhev.

Já myslím, tohle tady všechno.

Kde je váš třídní?

Prosím, paní profesorka Vránova.

Tak?

Tak to se o ní budete zítra hlásit, že?

To jste byl na každé škole takový postrak.

Kolik jste jich vystřídal?

Šestnáct. Bude přetvíhozen?

Přežazen.

Musíte malinko ustoupit, kolego.

Bylo by nám bez vás smutno, viď, Brome?

No, tak nazdar.

Ty se vznášíš nad lavicemi a sypeš na ty úbový holky půmy.

A říkáš si, to jsem krásně nekompromisní, to je krásně trestan.

No, já byl taky takový.

Ale až tě to přejde, tak začneš vidět plasticky.

Brom trochu přehání.

Ale něco na tom je, nemusíte chodit daleko.

Vezměte si třeba mě.

Ježišmarja.

On se nám tady ještě vožení. Dobrý večer. Dobrý večer.

Co tu děláte?

Prosím, já tu bydlím. On je tu totiž tatínek vedoucí.

My jsme se připravovali na matematiku.

Ale? No fakt.

No tak dobře, děvčata, a teď dobrou noc. Dáte si ještě?

Jo.

Dobrou noc.

Tady, kolego, tady, tak hezky, tady.

Ale... Já už se o něj postaram, paní profesorko. Jež.

Tam ne, tady.

Ale pojďte nahoru, pane profesore.

Dejte mi pevný bod z prostoru a uvidíte.

Vzujte s láskavě boty, pane profesore.

Trojanová, co víte o Hajchencově principu? Sednout máte nedostatečnou.

Co uvidíte, jak to jde?

Je tak ostinové.

Máme-li výchozí bod X zde a tady máme bod Y, tak... Co tady děláte?

Proč se nepřipravujete na zítřek?

www.hradeckralove.org

No i když dneska stále na místě, ještě si je trochu protřepeme, přídavě

podskokem na levé a pravé noze, ale velmi lehce podskonit, hlavně kručat.

A levé a pravé, op, op, op, a dva, a dva zkrát na levé, dva zkrát na pravé, op, a

dva.

A rozejdeme se světě nad vám, většinou, budeme se světě nad vám, hledanou.

Co tady děláte?

Ale pane profesore, vy si vážně na nic nevzpomínáte.

Přece jsem vás sem v noci zavedla. A vy... měl jste takový divný řeči.

Jako že jsem... Y.

Cože?

Řekněte to ještě jednou.

No ano.

Kouzlo do nás kouzlo, když lampu jste zhas.

Vklouzlo do nás kouzlo a nesmírná slas.

Já hloupá nechtěla být s vámi

dospělá, však vklouzlo do nás kouzlo, když lampu jste

zhas.

Vím tím pádem už, jak vlastně líbá se muž.

Dospělej muž, dospělej muž, vím všechno tím pádem už.

A vám teď za to vzdávám svůj největší dík.

A vám teď za to vzdávám svůj největší dík.

Můžu vám teď před holkama tykat, když vás tě tak dobře znám?

Posechněte Trojanova, vy máte něco za lubem.

Ale já na to brzo přijdu, protože prakticky všechno se dá vypočítat.

Jenom aby se to nedozvěděla máma. Ta je strašlivě v těchto věcech staromódní.

Zdá se mi, že byste byla zrovna po ní.

Samozřejmě, že to může zůstat jen mezi námi dvěma.

Jestliže... Jestliže nám, pane profesore...

Vyjdete trochu vstříc.

Úplně postačí, když nás nenecháte propadnout.

Vy se tedy naivně domníváte, že se nechám tak pitomně vydírat?

Ano, pane profesore.

Ven!

Pane profesore, pane profesore, jste tam?

Jestli hned neslíbíte, tak se vozhu.

Slibujete?

Pane Ludolfe, slyšíte mne? Je osm pryč, chtěl jste vzbudit.

Tak tedy slibuji.

Ano, paní Trojanová, děkuji vám.

A vám taky.

Měni zač.

Všechno se nedá vypočítat, pane profesore.

Tak to vidíš, dostali tě, jako dostanou dříve nebo později každý.

Vždyť jsou to ženský.

To bych tedy rád věděl, co budeš dělat.

Já taky.

Ludolfé, vem si ji.

Trojanovo. No ti mi specifikuješ a ona to odvolá. Nemám pravdu, pane řediteli.

Jaký učitel, takový žák.

Ženatý profesor, ženatá Trojanová. Neberte ji vážně, kolego. Ale proč ne?

No Pythagora si přece také vzal tu svoji tu žákiny.

Ty jsou to bystrá děvčata z inteligentních rodin. Docela pěkně tě

schřípli, viď?

To jenom dokazuje, že jim to myslí. No myslí, myslí, ale pořád na to sám.

Podívejte se na tu hromadu.

Víte, co to je?

To je všechno na mě, pane řediteli.

A víte, čím jsou jejich rodiče?

Když na mě dokázali vymyslet tak dokonalou boudu, jak je možné, ptám se,

jak je možné, že v matematice nechápou elementární věci.

Ne tak z prutka.

Musíte s citem.

Tak co mám dělat?

Musíš je nechat projít, Hochu.

Jistě.

Učitel musí být psycholog a taktik.

Víte, co jste vy?

Ty dívky se vás nejen bojí, oni vás i nenávidí. To je tím předmětem.

Jsem neuprostný jako matematika.

Jak mohu být jejich idol, když jsem jednou matikář?

I dolů mají dost, kamaráde.

a dveři dávno mám dokušen, dokušen,

dokušen.

Já

ti

znám, já ti znám, a dveři dá...

Můžu ti teď tykat, když jseš můj milenec.

Karamba!

A on se vám tak kouk.

A dívá se na mě. A dívá.

Já fakticky myslela, že se na mě vrhne. A co bylo dál? Vrh se.

Vrh.

Ale ke dveřím.

A přitom pořád křičel, Helena, Helena, slipte mi, že se to nikdo nedoví, že to

zůstane jenom mezi námi.

Já vím, je to poklesek, ale slibuji, že to napravím.

Budu jako beránek.

A pořád vám takhle loucoval souklikou a křičel, to vám slibuju, to vám slibuju,

to vám...

Rovná se, co?

Ty jsi šalepitomá, viď?

Tak třeba... Trojanová?

Nevím. Hrabasová?

Taky ne. A pulová?

Samozřejmě taky ne. Tak to zkusíme jinak.

Dejte to sem.

A co?

Tohle.

A pojďte se mnou.

Pusejte se.

Co jsem to napsal?

Rovnost.

Napsal jsem píseň. Rabasová, vemte E.

Výborně. Rabasová nám právě zahrála toto.

Dejme tomu, že tohle je tohle.

A teď vemte třeba C.

Tak. A Rabasová nám to krásně umocnila, protože tohle je zase tohle. A teď si to

zazpíváme. Lá, lá.

Tak, ještě jednou.

Lá, lá.

Výborně. A jestliže si do toho dosadíme písmenka, zní to.

A plus B na druhou.

Zpíváme všichni.

A plus B.

A A plus B na druhou se dá mi rovná této triole.

Triola, triola, triola.

Ale no tak.

Na lumpárny na to vás užije.

A zaspívejte si to.

La, la, la.

Tak a teď si celou tuhletu rovnost zaspíváme na la. Ano?

La, la,

la, la, la.

Fajn.

Tak pozor, ještě jednou.

Fajn. A teď všichni.

Pane Peloušek, už jste někdy viděl zpívajícího matikáře?

Ne, já jsem zdravej.

Prosím. Děkuju.

Naše proměny můžeme ještě hudebně rozvést.

A celé rozvedení si hezky od začátku zazpíváme. Prosím.

Fajn.

Tak a jestli dovolíte, na tohle na chvilku zapomeneme a vrátíme se k

Pythagorově větě.

Tak fajn.

Tak fajn.

Díky pane Pitágore, my vaše zákony ctíme.

Díky pane Pitágore, my chceme matiku znát.

Díky pane Pitágore, my vaše zákony ctíme.

Díky pane Pitágore, my chceme matiku znát.

Láska toho pana, pitá kora, nebyla jen v přeponách.

Miloval dokud snad neochorál, řáčku jménem Téoná.

Tedy dáma dámy, na přeponu o rozměrech neznámí.

Přesný součet dámy, tam a obou, dám tam na to dvě snamy.

Tak, haj!

Tak fajn.

Fajn. Hele, dáme na obzor.

Jsou nějaký vzaty.

My za ně pášem trestnou činnost a oni takhle.

Jdu to prověřit.

Kdybys ho viděl, jak mu to slušelo.

A jak u mě zpívat. O kom to mluvíš? No přece o Waldolfovi.

On u mě zpívá. A jak?

Že ho matka nevyhodí. Proč by ho vyhazovala doma? On nezpívá. Jen ve

třídě. Ve třídě?

Znáš Pythagorovu větu?

Dovolte mě, dámy, zopakovat řešení Pythagora.

O trojuhelníku, moudrá slova, budiš naše opora. Tedy

čtverec známých nad přeponou, o rozměrech neznámých přesný

součet dámy.

Čtverců obou, čtverců nad odvěsnami.

A ty jeho oči, když zpívá.

Láska toho pana.

Pythagora nebyla jen v přeponách, miloval dokud snad

neochoral žačku jménem Théona.

Tedy dáma dámy, nad přeponou o rozměrech neznámých,

přesný součet dámy, dám a obou dám tam nad odvěsnami.

Asi půjdu studovat matematiku.

No počkej, Ludolf, já ti dám kazit mi holku s pěvem a matikou.

Nebouchy do toho.

Lukáš.

Haló. Dej to se. Kolky, pojďte, zavoláme ho od nás.

Prosím. Haló?

Počkejte, já mu to řeknu. Haló, já vám chci něco říct, totiž my vám chceme

něco... Počkej, hrozí vám strašlivé nebezpečí.

Já mám o vás děsnej strach.

Kdo volá?

Ježíše holky, von tam ten blázen vles.

Von je fantastický.

Socrates praví, poněvadž celá příroda je v souvislosti a poněvadž duše člověka

poznala všechno stačí, jestliže člověk na jedinou věc vzpomene, aby sám vše

ostatní nalezl.

Takže to, co lidé nazývají učením, je vlastně rozpomínání.

Chceme důkaz!

Tak dávajte pozor, zase učíte, anebo si jenom vzpomínáte.

Poslechněte znova klasíková slova.

Z žádné strany žádná lest.

Když jen čtyři strany má,

co nás na nich zajímá, jsou-li stejně dlouhé, kdo chce do tmy světlo

vnést.

Stejně dlouhé, tak jest.

A k tomu tedy vzhledem, čáry, co jdou středem,

musí-li pak stejnou délku.

Pojďte sem.

Podívejte se tam.

Co tam vidíte?

Ludolfa. Co dělá?

Zpívá. No.

A co o tom soudíte?

Ten chlap swinguje.

Cože?

Swinguje. Jako ďábel.

Ještě jednou.

Máli každá strana dvě stopy, kdo pak z vás teď pochlopí?

Kolik celek měří tomu čest? Dva brany jsou čtyři, tak jest!

Co z té blochy asi vyrobím, když ji dvěma znásobím?

Pokračuje dále školní test, dlouho osmi stopů, tak jest!

A co potom strana polochy té, dvůl násobně rozvité?

Z toho se můžem dámy se na dno splést, vždyť nás obě dlouho tam pěst.

Brome, já se tě ptám jako zkušeného člena sboru, co s tím budem dělat?

Jo, to já nevím, ale zakázat mu to nemůžeme, protože konec konců je to nová

vyučovací metoda a má s tím slušný vejslet. Poslíš, co kdybych to ohlásil

inspektorovi jako... Jako co?

No jako... Ohlásit, ohlásit...

By se to mohlo, ale co, když to potom budou chtít aplikovat i na jiný

předměty? No, to je pravda.

A jak já zhudebním takovej cyklohexylaminoacetát?

Já vidím jediné řešení.

Ty vy... A, buď zdrav, Otomare. Ty poslíš, nepotřebuji matikáře?

No, nám tady den přebývá, víš?

Výborný, výborný. Představ si, Swingu je jak dňábel.

Cože? No... Plný stav.

Tak nic, buď zdrav.

Důkaz bájí opředen, právě teď byl proveden.

Bez učení vzpomínáte na vše sami a na vlastní pěst.

Všem vám, všem, všem čest.

Děkujeme.

Konec.

Kolego Ludolfe, já tady nevím, jak ostatní kolegové, ale já nestačím

žasnout. Vezměte si z kolegy Ludolfa příklad.

Zpěvem k srdci, srdcem k tomu, že? K učební látce.

Já jsem šťastný, že máme ve svém středu pedagoga takového formátu. A takového

rozsahu. Kolega Ludolf vyspívá do lebe a nahoře fys.

Správně, správně.

Až si skoro myslím, že si to ani nezasloužíme. Že? Taková.

Obyčejná zadová škola.

Jestli pak byste, pane kolego, třeba někde jinde.

Já se bojím, pane řediteli, že nám společnost takový talent stejně dlouho

nenechá.

Myslíte? Já vidím drahou kolegy Ludolfa docela jasně před sebou.

Začíná zde na májem stupinku a končí na velikém pódiu vyprodané lucerny. To je

myšlenka, to je... Já?

Tak tak.

Hřejmě? Hřejmě.

Lucerně? Aha.

Zpívaj.

Nikdy.

Co byste vzkázal do rodného náchoda?

Zdravím celé náchodzko. Má naše pop music naději na posun světového trendu?

Naděje, pane, ta umírá poslední.

Nemáte dojem, že zpěváci rostou jako houby po dešti?

Mám dojem, pane, že dneska už může zpívat někdo. Podívejte se na mě. Díky,

pane Pitágore, my vaše zákony ctíme.

Dík. Když si píšete s Frankem, si natroub. Frank mi píše, ale já jsem se k

tomu ještě nedostal. Koho byste si sebou vzal na pustý ostrov?

Kuchaře. Jaký máte pocit, když publikum zadleská? Mám neodbitný pocit, že už je

konec písně.

Máte rád brámce?

No tak raději bacha.

Jak jste spokojen s tuzemskými mikrofony? Jsou skvělé.

Co říkáte modě horký šortek? Bývá mi z ní horko.

Kestujete judo? Judo a řetkvičky. Vaše nejmilejší jídlo?

Krupicová kaše.

Kolik máte dioptrií?

87. Vaše nejmilejší píseň?

Žádná. Stop, stop, zastavte to prosím.

Ano, ano, děkuji.

Vám, milí diváci, asi chybí ta pravá otázka, ne? Nebojte se, bude.

Tak položte ji, no, třeba vy tam vzadu. Já?

Ano, vy. Dovolíte, prosím.

Hodláte se oženit?

Dlaň tvou mám jako lék, jí

užívám, bez ní má dlaň stráda.

Vláda se moje ruka do tvého

krádá, tak ráda mě umá,

že znát víc nic, nevnímá,

že snad víc nic nevnímá.

ráda tvoje prsty s mými střádáš

tak ráda mě

Toto řešení nazvěme variantou A. Cítlivější diváci, kteří milují happy

end, mohou odejít. My otevrlejší se podíváme na variantu B.

Díky pane Pythagore, my vaše zákony ctíme.

Byl jsi už někdy vypískán? Ne, pracuji na tom. Piješ si rohová vejce? Piju

vejce na tvrdo.

Kde bys chtěl strávit dovolenou? V posteli. Jsi Spartia nebo Slavista?

Krupicová kašina. Trpíš někdy rýmou?

Je skvělá. Kolik hodin denně spíš?

Zdravím celé náchodzko. Kde šiješ?

Ano. Jak zní Newtonův gravitační zákon? Ne.

Nosil by si paruku, kdyby ti vypadaly vlasy?

Moment. Tady někdo z vás něco řek.

Třeba vy, co jste to řekl? Kde šíješ? Ne.

Vy? Paruka. Vy?

Newtonův gravitační zákon.

Aha.

Newtonův gravitační.

Vy mě chcete doběhnout, že?

A to se vám nepovede.

Newtonův gravitační.

Já to totiž učil, víte?

Tak tedy Newtonův gravitační zákon.

Ticho tady!

co chcete.

Jsem profesor Ludolf a chci dovnitř.

To jsou k nám hosti, všichni čekají, že přijedete až ráno. Jedu už teď. Ten

koncert začne v 9, ale ve Vosnovém předskolu chystej uvitání a takový

opičární.

Kdože je vám v patách?

Že bych se tu někde natáhl.

Tři.

Má zpoždění, ne?

Asi se zdržel na koncertě.

Já se tak těším.

Nestojí mi nějak blbě.

Cože? Že by se měl stát jako čelem ke škole, protože on přijde odtamtud.

Vydrátkoval jste tělocvičnu?

Vydrátkoval. Komensky? V pořádku.

Tak halo, kolegové, zvonilo.

Kolego Ludolfe, co tam děláte?

Čekám na druhou B.

Ty bude slavnostní koncert na rozloučenou.

Bude matematika, pane řediteli, máme co dohánět.

Vážení diváci, jak zajisté pozorujete, dívčí sny skončily.

Zatímco hodina matematiky neúprostně pokračuje.

O naše milé dívenky z druhé B nemějte obav.

Jsou normální a vědí, že se maturita nedá odspívat.

To si jen tak vypluli na modrých vodách fantazie. A teď už zas přistály k tvrdým

břehům. Tak je to, divky, správné.

Protože maturita se k vapem blíží a to nám připomíná... No, Trojanová?

Víš, koho mi teď připomíná?

Tak fajn.

Je nejhámou sílu.

Je nejhámou sílu.