Original subtitles

www.hradeckralove.org

Děkujeme.

Což tomu, říbiati, enem dobře nohu zavaž a hodně často bolačku v lažnou vodu

vyplapuj. Do týňa bude zaskákat, jakože se jmenuju Jízel.

A pacholkovi vina daj, však aj dívce.

Proč nedá na dobytek pozor?

Už jsem dvě dívky vyhnál, konekdá se mají pacholkovi na bíl a čerta je to

platný.

Dělaj, co dělaj, všecko jde na ruby.

Statku moc.

a dohled nikdy.

Myslím, že to dám do pachtu, alebo to prodám.

To jsou za řeči.

Ale jak jsem už povídal, žena ti neměla umřít.

No tak se postat nemůžeš, domluv se a je.

To je těžká řeč, z takovou, jako vy vedete se, nedomluvíme.

Marešo a čtyři tisíce.

Ty nejsi hlupý.

Třicet let a třicet let mohl bys mět na tom dost.

Nesmíš zapomínat, že seš obdovec a že máš tři děti.

Chceš-li Marešu, musíš slevit.

No, nechme řeči. To vydáváte je mála dost.

Do mlína je to málo.

Daj pámu dobré poledne.

Dobrý deň.

Francku, slupni, Micka.

Slupni, Micka.

Počkáj.

Tož to máme stejnou cestu.

Já jdu na panské.

Tak si se mnou nezačínaj.

že možu slavit do řatů až do rána. Tak dělajte, dělajte, nech to máte z krku.

A nech nezapomenu na víno.

Marišo, kde jdeš? Pro vodu.

Dočkaj.

Neco jsem ti chtěl řect.

Co to tam bylo s tým Franskem?

Ještě nám budeš dělat haňbu s takovou snotu, žebrácku?

Však nic nebylo.

To bych si nesměla ani promluvit.

No, no, no, abych tě nenaučil zavírat dveřa.

Však vašeho Franzka odvedli na vojnu prvního, pravda, horačko?

Obaže odvedli, ale zapomněli zkázat, kdo ně dá tých pár grošů, co vydřel na

panském.

Což, tady máte.

Chcete ještě něco, mamičko?

Už nic, Františku.

Jenom si jdi mezi chlasů.

A to, že se Marisko napí ode mě, ale až do dna. To

přece

ví každé děcko, že tobě všechno nepatří.

Všade jsi dlužen.

A jenom to, že nepiješ a nekarbaníš, proto bych ti dal svoju dceru.

Až vám žena bude ležat a půl druhého roku budete volat doktora, také

pustíte chlup.

Všecko na ňu sveď.

A i to, že místo třech dětí máš příliš čtyři.

Tak nebudem se dlouho čertit a necháme si každý své.

Dajte čtyři tisíce a budeme srovnaní.

Šest nechceš?

Lesti pak jsi si uprohlil, že ta koně handluješ jak na jarmaku

Žid.

Rovná jak svíčka.

V rukách jí všecko jenom hraje.

To bych jí neznal.

Mně se Maríša lúbí a proto jí také chcu.

Ale co vydáváte je málo a dost.

Domlína je to málo.

Mějte mi jednu sladkou.

Vy máte najméně co rýpat.

Sami jste začali s dluhama.

Ale u mě se přiváží pejes! A jaký součířenák!

Doblitek mám!

Vojnosti mám! Všecko mám! Chcete mět ještě víc.

Furt víc.

Víc!

Až se z toho zalknete.

A takoví jste všici.

Všici!

Prodáváte své dcery jako ty kobily?

Kdo dá víc?

Kdo ví, kdo je poctivější?

Šok mu na vojně utnul řebenek.

Nic to nemá, jenom tu hajtu na dlovu a tu košulu, co má na sobě

a dělá rebelanta.

Františku, já jsem to tak nemyslela.

Já vím.

A kdy se vrátíš z té vojny?

Za tři roky, Mariško.

Jsi roky?

Mařiško.

Není dost na tom, že usloužil ženu?

Kdo ví nakloučil, bude brát karabáč.

Za chvilku tu nikdo nevydrží.

www.hradeckralove.org

Co bečíš?

S vojskem jsme se nepohodli.

Tož, tož puste!

Tož puste!

Proč pláčete?

Tři roky není tak dlouho.

Pán Buchtě, opatruj. A daj ti, chlapče, štěstí.

A daj pozor, nech ten uzélek neztratíš. Máš tam košule, utíračky a šatky a

kus Buchty.

No, pán Býčkem.

No, mějte se tady dobře. A neplačte, mamičko.

Dělaj tam, lebo tady je to jedno.

Až já budu chtět. No, pane radní, nechajte jich rozloučit. To nejde na

vojnu a budete mít pokoj. A než se vrátí, můžete mít Maríšu z domu.

Napřed jí zavírám a potom pustím kocůle rovnou dveří.

Ne, ne, ne, ne, ne.

V kde jdeš?

Rozloučit se s Maríšou. Nikde. Obrať sádí po svém.

No snad s ního můžu promluvit.

Promluv si se sobě rovnýma.

Maríša, plebeň!

Však vám nikdo o něj neříká. Dě, povídám ti po svém, tam nemáš to dělat.

Co pořád z tu paličku?

To, to, to hni!

Františku, pěkně tě prosím, Františku.

Já vím, co ti dva tady buntuju, ale za tři roky mě pustí a potom běda vám,

kocůři, oba dva, bude-li po vašem.

Tak je pluch nade mnou!

Nech jich a pojď!

Ševrácká... No, nechtěte ho už.

Jenom olej do ohňa lejete.

A radši se ponáhlíte, abyste jí dostali z domu.

Dohodněte se.

Dáte osma třicet set.

Já nedám.

Časnou cestu v průvojnu.

Já jsem vždycky říkala, že jsi dobrý chlapec.

A s Marišu si to neber do hlavy.

Všecko dobře dopadne.

Tak s Pánem Bohem, tetičko. A mějte se tady dobře.

Tož vám, pan táto, pěkně děkuju za všecky starosti, co jste se mnou měli,

jak dobrý poručník. A odpusteně všecko zlé.

co jsem vám udělal.

No, však jsme si nikdy neřekli křivého slova.

A pan táto, dajte tomu maněnce.

Je toho 70 grajcarů.

Sami nic nemají.

Uječku, připíjte si se mnou na dobrou vojnu.

Máš.

No, ještě jednu.

No, jenom víc. Víc, uječku.

Sedm na třicet set.

No.

Bude to alebo.

Tož tak.

Tatičku. Hrdlička vás, co si chcou.

A nebude-li Mariša chtět?

Co nebude chtět?

No, bůh daj!

Tož, co chceš.

Prosím vás, pane radní, máte dojít do hospody. Chlapci se tam bíjí.

Máte udělat pořádek. Kdo se bíje?

Janek. A horač tím Francek. Ten začal.

Francek?

Marišo, Marišo, Marišo.

Podaj mě bíkovec.

Slyšel jas? Podaj mě bíkovec. No slyšel jas?

Bíkovec. Marišo, no.

To mi je jenom tak, abysme dostali tačíčka z domu.

Františku, maměňka jsou na dvoře.

Neboj se, Mariško, neboj se.

Františko.

Nepláč. Za tři roky budeme zase spolem.

Vzpomínaj na mě.

a budeš jít moc tyž. Kdo? Kdo?

Kdo? Já.

Já. Chtěli jsou být.

Chtěli. Ale rozmysleli si to.

Tož... Teda už pojedete?

Už budu sedat na vozi.

A kady pojedete?

Po silnici?

Nebo okolo?

Tady okolo.

Tak já se budu dívat.

A psání můžeš dát vždycky maměnce. Já ti ho také tak pošlu.

Jdi už.

Ili! Vy potvory!

Naposledy. Odpuste mu, pane radní.

Takový jsou mladí.

Mareško, podaj mě fajku, hen leží.

Tatičku, co budeme dělat s tu turkynňu na poli, že ruptáci?

A nech přijel turkynň, turkynňu, neco ti chců řez.

No tož, Mareško, na vdaní nepomýšláš.

A co by, já se ještě nechci vdávat.

No nečmeč, na svatého Barnabáška ti bude dvacet kroků. A nechte marný dřečí.

A koho?

Ani bys neřekla.

Háda.

Není daleko.

A mám líň.

Snád ne.

Se čtyřma dětskama?

Znať to nemyslíte doopravdy. A co bych nemyslil?

Nepije, nekarvaň.

Každá žena může se s ním dobře mět. Jenom, že ho žádná nechce.

Nebo škubíl a dívky si o něm povídají všelijaké věci.

Do hrobu se vyhnat nedám. A co, co to jsou samé ženské plky?

Nech.

Ale já si vávru neveznu. A fransko toho, že bráka bys chtěla.

Vávru si vezneš.

A dost takový mlín, kde dáváš rozum, děvčico.

No víte, dělejte si, co chcete, ale já... Tak budeš dělat, jak já poručám, a

v čí si jdi.

Jojo, tak dělá každá, a potom je jak dobrá hodina.

Dva milá děvčico, daj se, dokud jsi mladá.

Hrbacenu si tě žádný nevezme.

Potom každý do tebe kopne. Na takový štřestí mám vždycky času dost.

Nemyslí na to.

Já kdybych byla chlobodná, hned bych si Vávru vzala. A šla byste, kam šla jeho

první žena.

Jdi mi ke všem kozlom s takovýma řečma.

Nebožka byla od jak živa taková slupučka, choravá až do smrti.

Vávra byl hned štřestí a ne ona.

Spíš jste jich všetci pomlouvali. A zpčil o ničem jiném vědět nechcete, než

o něm. Nebuď hloupá.

A třeba jsem hloupá! A třeba jsem!

Nemám tolik rozumu, jak vy, ale za to srdce mám, ale vy ho nemáte! Jste jako

ty srdčí, kteří se na člověka sesipou a tak dlouho vodají a píchají a člověka

uvodají!

Abyste teda věděli, kdyby byl Vávra se...

Snad budu muset a ji povolit.

Ani se ani neptaju, chci-li, nebo ne.

Ohlášky jsem měla, na katechismus jsem mohcela jít,

ale jako by mě nebylo.

Kdybych snad krlil, zaplakala.

Taky by mě to nebylo nic platné.

U mě to s tebou, děvčice, dne.

Jiného, než očistit ťabec, tak doma nečeká.

A bohužel...

Málem bych byla zapomněla od Františka.

Dobrý den, Marišo. Co se tě doma nazháňáli? Mají v čoji pět roky práce

před svatbou.

Počkaj, počkaj, pomalučku.

Všecko máme roztáhany, takový nepořádek nepamatuju.

Svažba je dojednaná, musíme se podávat.

Na ňu čekat nebudem.

Já nikde nepojedu! Mlčíš!

Vždycky mluvíš!

Než pro Váboru začisteně měli krkem zakroutit, tak vám ho řepnu.

Co jsem já na ňu naspravovala, naprala a nadělala?

co jsem sa jí nanosila, z ruky na ruku napřekládala, noc si pro ňu nespala, co

nejlepšího sem měla, od uhu by sem si utrla, a jí sem dala, a to mám, Jill,

za to.

Na to jsme tak škrtili, aby sa pachtila za leda jakým lajdákem, kery nemá enom

tých pán, na to jsme ju vychovali, aby nám starosti zárnutek dělali.

Musíš mět odvahu vydržat, Maryško, na truc vaším, keří mají

úzkameňa tam, kde u jiných je srdce.

Nekaz život aspoň mě, když ti už nezáleží na tvoje.

Měla jsem já milá brachu, taky svého Františka.

A taky mě vždycky říkával, když mě nedostane, že si něco udělá.

A když jsem si musela vzít Tomáša, co udělal?

Nic.

Nějaký čas vyváděl.

A poté... Poté si namluvil jinů.

Francek není takový.

Francek? To je teprů čistý pták. Je na vojně a tam ho nikdo

nehledá.

Tak náš Jozef... že se tam nemodlí jenom za tebe.

To není pravda.

To není pravda!

Já jenom povídám, co Josef píše.

Když budete hodné, nevedu vám ladů, pěknů, maměnku.

No, šak tatičku.

Nech je tady všecko v pořádku. A děcka nech ostanu doma.

A nech si pořádně umíte je.

No, vysájte, týtajte, družice, vysájte.

Jdeš poslouchat, lebo ne?

Maměnko, pro milosrdného Boha vás prosím, nenuďte mě.

Já vám slubuju, že na Franska zapomenu. Až dojde z vojny, vyhnu se mu. Ve všem

všem vás budu poslouchat.

Jenom, jenom do Bávryňa nenuďte.

Ty k mně nekaste život.

Ne, pořád mě tu stonaj. Hen, ty sa obléka.

Pane radní, máte ještě čas, rozmyslete si to.

Takové manželství je proti Pánu Bohu a proti všemu, co je lidského na

světě.

odejde-li bábra, dojde druhý, potom zas třetí,

Petr, lebo Pavel, jednou savdat mozí.

Já ti nemohu řect, Bransa,

radši se mě neptaj.

Vítajte. Děkujte. Vítám tě, Vábro. No, vy dajte lajvi.

Děkujeme.

Pane Neděpčísko, jdeš se oblékat?

Že se po tebou země zlehne.

O Ježiše Kriste, tatičku, smilujte. Pro Ježíše

Kriste, táčičku, co mi robíte.

Pro Ježíše Kriste, táčičku, co mi robíte. Ale děčičko,

dítě, no co bys? No, no dítě.

Táčičku, pro Ježíše. Obleč se pěkně.

Ale nechte ju.

Však ona půjde.

To jsem si nemyslel, že dá tolik práce.

Já bych jí přece nerád zkazil.

Chceš dočkat na Franska?

No...

Pane Vávoro, jak já k tomu přijdu, abych vám obětovala celý svůj život?

Pane Vávoro, mějte aspoň rozum vy, když ho naši nemají. Neboj se.

Co ti na očách uvidím, to pro tebe udělám.

Pojďte mně pomoct.

Na mou dušu.

Jak to vypadá?

Radši bych ostal ta.

Šakaž budeš moja.

Já tě naučím poslouchat.

A teď mu dám sedna třicet set na jeho důvě.

Ale ještě je tu chytrý nad chytrého a to jsou já.

Já vás teda poslechnu, abyste mě nemuseli proklíňat, že jsem vaša

nezdárná dcera.

Já si vás vezmu, pane Vávro, ale máte vy vědět, koho si berete.

Bude to život k zůfání.

Maměnko a tatíčku, pěkně vás prosím, abyste mě

odpustili, čím jsem vám ublížila. Dajte mně své požehnání.

Provázaj vás na vašich cestách, Bůh Otec,

Syn a Duch Svatý.

Provázaj vás na vašich cestách, Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý.

Tož už jdeš, Mariško.

Tož jdem.

Tož já.

Pane ženichu, dám se vás, zda-li si běžete tuto přítomnou Marii Lízalovou

dobrovolně. Ano.

Říkejte tedy za mnou.

Já Filip, já Filip, beřu si vás, beřu si vás, za pravou a věrnou manželku, za

pravou a věrnou manželku, a slibuji vám, a slibuji vám, že budu s vámi vše dobré,

že budu s vámi vše dobré, i zlé, i zlé, až do smrti své, až do smrti své, nebo

vaší, snášetí. Tomu mě dopomáhej, tomu mě dopomáhej, Šumohoucí nebeský

Bůh.

Nevěsto, tam se vás dali si béřete přítomného Filipa Vávru Dobrovoj.

Ano. Hlasíte ji.

Ano. Říkejte tedy za mnou.

Já, Marie.

Já, Marie. Beřu si vás. Beřu si vás. Za pravého a věrného manžela.

Za... pravého a věrného manžela a slibuji vám, že budu s vámi vše dobré i

zlé až do smrti své nebo vaší

snážet. K tomu mě dopomáhej Všemohoucí

nebeský Bůh.

Podejte si tedy ruce.

Co Bůh spojil, člověk nerozumí.

Přeji vám ten štěstí. Děkuji.

I vám.

Can't be stopped by you!

Jsem naše nová maměnka.

To je horší, než mít led v rukách.

Já tě naučím poslouchat.

Sátryš!

To byla práca.

A však za rok, nebo

za dva, si zvyknul,

Mariška bude dobrá žena a Vávra,

tož, ten bude dobrý, dobrý.

že to nemohu dosít si zaplacení po dobrém, žaluji a navrhuji mým vykázaným

právním zástupcem, aby bylo rozsudkem uznáno takto právem.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci obnost 3700 Kč s

pětiprocentním úrokem a nahradit útraty tohoto sporu, jak budou soudem

ustanoveny. To vše do 14 dnů pod exekucí.

Co? Vábrah mě žaluje?

Á, hned!

Už se sypu!

A sákli!

Počkaj!

Za tento kůsek nedostaneš ani groša!

Bože, co se divíš? Pro peníze si ju vzal? Pro peníze žaluje?

Jak ne?

Pěkně se mně odsloužil ten můj zeď.

Pěkně.

A nedám své děcko trápit.

Nedám.

Nedám. Já se neprodávala.

Prodávali jste vy.

Pám k haňbě tady ostanu a nikde nebudu.

Neposlechneš teda.

Ne, nevím proč.

Všeckému už jsem zvykla.

Děckom, mužovi, držení a i tomu

bytí.

Máte, co jste chtěli.

Nepůjdeš, těda.

Ne.

TUS!

Dva roky jsem sloužil, ten Cetině už nechali.

Děkuji tedy pánu Bohu.

Já.

A víš už, kdybys věděl, co já se do nich nahučála.

Ale palice tvrdé, jak z kameňa. No.

Nic platné.

Musíš zapomnět.

Maminko!

A včíl zavřete oči a čekajte, až vám řeknu. No!

Čil!

Františku!

Františku!

Můj zlatý Františku!

A co Mariša? Jak pak se jí vede?

A radši sáně neptaj.

Co chvíle jí bije pro každou hlupost.

Přestanete už!

Do toho stola mě netluč.

Není tvůj.

Proč teda lípeš?

Je ti co do toho?

Už bys mohl mít rozum.

Jsi starý dost.

Pořád jenom peníze, peníze, pulán mám, ještě

jeden pulán mám a dceru penězama zabije.

Pěkný otec jsi.

Na plůt před tebou.

Tak ti to povím.

Tu ranu na stůl.

To nespravíš.

Však já už nečím.

To všecko stará.

Ta mě do toho

hnala. Lumpi jsou. Všetci jsou lumpy.

A píde, chlapci, píde všecí.

Každému nám, jenom tomu dovčískovi škranému nic.

Pan táto, skrýnky sem a píte.

Za mé peníze píte. Já také nepiju a včíl piju.

Žádný nesmí říct, že já jsou skrblň.

Já jsou mohutníšela velkého kavalíru.

které jsem krvou vydělal, zopak jich z

rukáva sasu. Vítám vás, minářů.

Marišo, ty mě už neznáš.

To seš ty.

Vítám tě z vojny.

Už tě pustili?

Tady sedíš a žena ti koní s Franskem.

Není tě haňba?

Co tu chceš, tam seťa?

Myslím, to, co ví.

A když jsem tu já, ty tu také musíš být?

Ty máš být doma.

Máš ženu, děti, koně, takové kočky škardé.

Však s nima nejezdíte.

No nejezdím, nejezdím.

že můj řek má kočky, a ne koni.

Utrácáš. A máš děti.

Tak piju za své. Vy jste mě na nic nedali.

A nedám.

Každém dám, ale tobě nic.

Aha, šak vám to sud ukáže.

Maríška, nech žaluje.

Maríška dostane. Ale ty, nic.

Radši jsem jí uměl dát.

Dobrý den, vespolek!

Podívejte se, Franci, kdo ještě!

Vítejte, Franciku!

To se zešli dva.

Protož, jak bylo na vojně.

Ach,

hned bych tam ostál.

Takové zlodějstvo jsem nikde neviděl, jak tady.

Takový baráčník.

Lepší,

než

někdo zemlíno.

Na, na!

Lentišku!

Napíš se.

No poslechni chlapče, napíš se.

Tatýdak se kamarádí, se žebrákama.

Lepší žebrák, než bohatý tarebák.

Na koho to mluvíš?

Na koho to padá?

Chlapče.

Mlč.

K jemlínu nelizeš.

O ženu mě zmýšláš a ještě mě budeš nadávat?

Jak psata zastřelím!

Uděláš mi kminu ještě rok!

To by za to střílalo.

Slodějů! An!

Jen mě budeš chytat pod krk!

Stok verů, kdybys měl a celý regement umlý nastál, pamatuj si, že se tě

nebojím.

A pomstím se.

Ty jsi skazil mě, já skazím tebe.

Oko za oko, zub za zub.

Každou mou slzu krvů zaplatíš.

Tady před světkama ti to povídám.

Já budu za tvůj ženu chodit.

Já se s ní budu scházet.

Za bílého dňa do tvého horgáča dojdu.

A daj pozor, Vávro.

Nech se nepotáme.

Pan tato, dajte mě ještě jednu.

Ta muzika.

Ta muzika.

Přitajeně najhorší.

Až nic do práci!

Co jsi to s ním udělal?

Františku.

Františku, to jseš ty, Františku.

Do těch jsem pustil.

Rozáro, zůstaň!

Rozáro, jdi.

Co chceš po mně?

Chci s tebou pryč, Mariško. Do velikého města chci jít. Mám tam pro sebe prácu.

A i pro tebe.

Půjdeš se mnou.

Zeber se a pojď.

Františku, já... Cizí žena.

Jaká cizí žena, Mariško?

Doboha milostrného chlapče, rozmysli si to.

Netrápíš se jenom ty.

Teď já na ťa myslím, kudy chodím.

A co vytrpím proto odvávry, ani nemluvím.

Daná jsou.

Ale srdcem jsem ti zůstala věrná, sradišku.

Dušu bych za tebe dala, tak ti mám ráda.

Ale co ty po mně chceš, to ti udělat nemůžu.

Nemůžu.

Nešťastná jsem, ale špatná nebudu.

Rozumíš mě?

Rozumím, ale poslechnout nemůžu.

Já bez tebe nebudu, Maríšo!

Tak si jdi, ty tvrdohlavče tvrdohlaví!

Do jedenácti tu čekám u splavu.

Jdi si sám.

Jináč dojdu já, za bílého dňa jsem pro tebe.

To ty neuděláš.

To vím já.

Mávra tě zastřelí.

Nech zastřeli.

Dojdeš.

Čekám u splavu.

www.hradeckralove.org

Koho jsi tu měla?

Co to bylo za chlapa, co šel otáť?

Chtěl jsem se ho optat sám.

E, ty jedna.

Tak se odpovídá.

Je opatrný jako schoz.

Rozáru!

Rozáru!

Jak ho dopadnul, tak!

Rozáru!

Jdu, nebož tady běhu.

alespoň vykládat.

Povídám, netrapnu!

A což chtěla, aby za ním došla.

Tam abý došla. A kdy, kterou chvím, to neříkala.

To tam už nečula.

Já budeš způzat! Co?

Báro! Báro, zpátuj! Báro, zpátuj!

Filipe! Filipe! Ty rane!

Surový!

Bídný!

Nezastřelíš, Vávro.

Nezastřelíš.

Na to jsou tu ještě já.

Rozáro,

ráno řekneš Franskovi?

Ženě doprovodí.

Slyšíš?

Zítra.

A tak saptáj.

Mně je to jedno. Ba jedno.

Všecko je ti jedno.

Nikdo nedovede to, co ty.

Ani Kerry jeho šupem vodíjů po světě.

Daleko do toho nemáš.

Ba nemám.

Však já ti tvého Františka osladím. Smíle ani nachystaj.

Pojedu pro dřevo.

Rozára. A chystaj mlynářovi snídaní.

No to už.

Pojedeš?

Na panském.

Mališko, nemohlo by to být u nás lepší.

Tož jsem si sluboval, že až budeš mu ženu, všecko pro tebe udělám.

Co si jenem budeš přát, jen aby jsi byla u mě spokojená a

šťastná.

A zatím podívají se na mě.

Podívaj se na sebe.

Na hromoch vstáváme a na hromoch leháme.

Musí to být.

Je toho potřebí?

Co si tvý

srdce jiným žádá?

Nic ti neodepřím.

www.hradeckralove.org

Děvčico nešťastná, ty jsi ho otrávila.

Uštvali ju, mamičko.

Ubyli. Nikdo s ňou neměl kůzka ciklu.

Kůzka slitování. Chudera. Tak mladá a tolik vytrpěla.

Všetci půjdu. A i pan farář. Půjdu a u súdu samaryše zastanu.

Nemá a nebude nikoho mět. Jenom nás, mamičko.

Budu čekat na Marišu, mamičko.

Vám ho snad, můj synečku, odpušťá a i tak veliké hříchy.

Po cestách hoři hledatí budu toho, jež miluje duše má.

Proto snad spáchala jsem hřích, že milovala jsem jej, že lásku

nezapřela, že volal ho jménem.

Polož mne jako pečeť na rámě své, polož mě jako pečeť na srdce své,

neboť silné jako smrt je milování, hrdé jako pekla horlej.

Světla jeho jsou lampy ohňů a plamenů, klidné vody nepřehledných

jezer nemohou uhasit lásky, aniž řeky zatopí.

kdyby dal člověk všechen statek domu svého zamilování jako ničím

pohrnejím.