Original subtitles

Časové znamení ovlásilo přesný čas. Bylo 6 hodin.

Dnes je středa 3.

července.

Vyslechněte zprávu o počasí.

Nejprve celková povětrnostní situace.

Počasí zůstává bez výraznějších změn.

No a co svačina?

To jí mám za tebou nosit, nebo co?

Chytej! No!

Dobrý den, slečna.

Dosyť salády!

Serůnka.

Dobrý jutro, Helenka už šla dělat a vzala si ty plavky.

A proč by si měla brát plavky, když šla dělat? Ne, jestli si je veme.

No jak si je může vzít, když tu není? Já jen jestli je chtěla, jestli je nechce.

No učtejte, chce, nechce, chtěla, nechtěla, co chcete víc? Říkala, že si

to rozmyslí, sehnala jsem je v tu zexu, nevíte, vzala si je. Učtejte, půjďte

dál, paní Pecháčková, tady to tahne, takhle bysme se nedomluvili.

Podívejte se, já vám povím jenom tohle. Jestli jsi ty plavky vzala, no tak tady

někde jsou. Jestli jsi je nevzala, no tak tady taky někde musí být. Tak jsi je

vzala.

No jak to, že

Možná, že se s nima chce pochlubit, když má je do té vanny. Jinak se nechlubí,

ještě tam nejede. Můžu si vzít ten sáček?

Mám ještě jedny plavečky pro paní Čermákovou odvedle. V tomhle balení to

hned líp vypadá.

Já vím, jako z tuzexu.

Promiňte.

Ještě něco pro Helenku, když jde k moři. Pravá vepřovice. Já vím taky stuzexu.

Ale ne, pane pokorný. Pani Pechalačková, nic se kupovat nebude.

Holka může jet třeba s uzlíkem. Ale o čem je řeč? Grutu já tak mě napadlo, že

by se Helence... Ale ani zadarmo ne, paní Pechalačková, už kvůli těm

nálepkám, podívejte se.

Semenecia, Napoli, Palermo.

Ta holka tam v životě nebyla. Byla, nebyla. Hlavně, že pojede.

Zvoní vám tam telefon. To bude zase nějaký omyl. Vlastně to, polepe nějak.

To by se dnes koupalo, jďte.

Dovolte, my vystupujeme. Půjďte nás ven. S dovolením.

Tak co, plavat nic?

Beze všeho, plavte.

Vystupte, pak si zase nastoupíte.

Já vás vezu, slečno.

Seděte si.

Nechcete? Ne?

Mějte rozum! Ale vy mějte rozum!

Nevidíte, že pospíchám? Tak hejte parníkem, ty mají prázdno.

Dvořák. Kdo?

Tady je pokorná Helena.

Aha, no to jsi ty, Helena.

Že nepřijdu.

Není mi dobře.

Já ne, já nestonat.

No dobře, dobře, vyřídí.

Jak užívá táta dovolenou?

Tak ho pozdravuj.

Že se na něj těšíme.

Helena Pokorná ztůně, teď telefonová.

Přeplí k nám jisto do osobního. Tak jim to nahláš.

Škoda, že si taky člověk sám nemůže ohlásit za nepřítomného.

Nová mašina to máš jako malý dítě. Musíš na ní s citem. A teď mi na ní

kratochvílová jede tři neděle. Toto bude vypadat. A že si tam nezaskočíš. Aspoň

by ti taky ušla dlouhá chvíle.

Abych byl pro legraci, že se dostanu do Čítánek.

Ani vodovolít nemohu bez továrny vydržet.

Že tam chodíš holku hlídat.

Ty máš tu svou Rateles taky u nás.

Horší to bude s nima u moře, to jo? A víš že jo? Polky jsou k světu a jabko

daleko nepadne od stromu, co? Já bych jim musel přerazit.

A poslouchej, pojde vůbec? No.

No vaše Helena.

No včera tady byl předseda, pritom měli ve schůzi.

Jeden naše Dana, ještě asi tři nebo čtyři. No kdo? No Kroupa, Všetičková,

Hemele.

Ale o Heleně nemluví, jo?

No a proč by nejela?

No prodávám, jak jsem koupil, zapudrovat. Tak se podívej.

Hemele jede a moje holka nejede.

Toho kluka jsem nestačil honit od stroje, aby se navrtak se neprovrtal až

do sutere.

Děkujeme. No tak prosím, a oni ho teď posílají k moři. To se může stát jenom v

naší fabrice.

A to si mám nechat líbit, pane. Já tam teď jdu a já jim to povím. Ději ti, taky

ti ta dovolená uteče. Hele, třicet let stojím u Punků. Holka je pořádná.

Proti ní nemůže mít nikdo ani tohle. Rád by jen si tam na ně došlát. No taky jdu.

A řekni to pěkně od flic. Pojď.

Na shledanou. Buď zdrav. Přijď z

Zorný pracovník má mít ve všem přednost.

Víte? A právě proto jsem tam nešel a nepůjdu. Já jsem vždycky říkala, táto,

měli jsme mít dceru, takovou Helenku.

Hodná, pilná, skromná a oni jí to može nedopřejou, vidíte? Pakže nemám pravdu,

stojí to všechno za starou belu. Co říkáte vy?

On nic nejde.

Nejede teď, pojede příště.

Vás by měli na mostě postavit za svatýho?

Báby by se ke mně chodili modlit, co? Radši ne. Jo, jo, bylo tohle někdy.

No to teda máte pravdu, to, to nebylo.

Kdypak by se mohlo stát, aby dělník od mašiny se dostal k moři. To teda náhodou

jste řekla pravdu, to, to nebylo. Mohla tam udělat štěstí. Tak já jdu.

Kde je ten kufr? Co kufr? Nechal jsem vám ho za dveřma.

Když tam nejde.

No kde by byl?

Ta cestě odzala, ne? Já?

Někdo ho ukradl.

Snad ne.

Vy máte ale pech. Helenka nikam nejede a k tomu vám ještě ukradnou kufr. Jak to

vám? Snad vám.

Vždyť jste si ho nechal.

Nezlobte, ženská. Naposled budete chtít, aby ten kufr zaplatil sám? Už jo. Víte,

co stál? Pravá ve převodce. Tak prosím, tak holka nikam nejede. Za plavky se

vyhoděj peníze a ten těžší ten zatracený kufr. Ale u toho mám už. Tak, tak,

akorát. Já jim ukážu.

Počkejte, mějte rozum.

No co?

Přinesu Heleně jako svačinu a řádně si to s nima vyřídím, hotovo.

Ty řidítka nedrž tak křeťovitě, šlapej, jeď! No vidíš, jak to bude! Puhně se,

svečko, pozor! Jeď! Tam nejezdí ale!

Vždyť něco ho poleješ.

Ještě bomba, ještě bomba, ještě bomba. Lojzinku, kam mi to lítáš?

Pořád tě mám hlídat?

Ukaž, co to máš, ukaž, ukaž.

Tak tohle tomu nedávejte. Zmlsáte ho a kdo to s ním má potom vydržet?

Člověk má plný ruce práce a učitelka si jednoduše do školky nepřijde.

Slečna.

Nepřenechala byste mi svazek, Kerluben?

Vemte si je tam.

Co stojí?

Nic. Dala jste klukovi bombóny. Děkuju.

Loisiku, tady budeš. Nebo tě přivážu na tenhle kolík.

Pojď, pojď, pojď.

Pozor.

Dobře jsi to udělala, dobře, hodně.

Dobrý den.

Jen se nerušte, spím tiše.

Opravdu tiše.

Co prosím? Už nic, klidně spěte.

Tam dál koušou komáři.

Nebojte se, lezu za sluncem.

Moment.

Pozor, neřízněte se.

Vemte si.

Kedlubnu, nejím.

Nůž?

Vždyť jste se nařízla.

Jak to můžete vědět, když pořád spíte? Já nespím. Já jenom doháním, co jsem v

noci zameškal, znáte to.

Vy máte v očích něco milého. To jsem ráda, zpěte dál.

Jak bych mohl, když jste tady.

Vážně, máte hezké oči.

Vážně. Vážně. Strašně zajímavé tímhle způsobem navazovat známost.

Kampak, kampak. Hádej. Na vtipy nemám čas.

No jasná jo.

Legitimaci.

Proč? Jako každá navštěva.

Ty jsi zbláznil.

Odkdy tady jsi že neznáš zaměstnance? Kde tě vyhráli?

Tak propustku.

A legitimaci.

Propustku. A legitimaci, no jak pak ne. A co mateřský znamení takhle, to nechceš

vidět? Pořádek je pořádek, nedá se nic dělat.

Tak si napiš jméno a o to.

Děkuji. Máš pokoj, viď? No jak vidíš.

Okamžik ještě. Co? Číslo.

Jaký číslo? No návštěvní číslo.

Víš, jak dlouho já tady dělám?

To snad bys jí směl přišpendlit ty to návštěvní číslo, ne?

Pojďte rád.

Čest. Pojďte rád.

Haló, je tady předseda?

Předseda. Tam je někde venku. No.

Josefe, vítám tě.

Pojďte rád.

No, slověče, tady je to samá dovolená. Já už jsem tady pomalu sám. Pojď,

pomůžeš nám.

Koukej, já už nechal ouřadování a makám taky.

Podívej, on si přinesl svačinu.

Jozefe, ty se šale, dej mi případ. No to taky jsem. A už od rána.

Jak to, že moje holka nejde k moři?

Co ti to dali?

Máš to jako vyznamenání. Ale to vyznamenání. Tři neděli je člověk

nadovolený a pomalu ho nikdo nezná. Jak to, že Helena nejede? A kdo to řekl? No

ty, těla uholíče, no.

A sakra, vidíš.

Ale v seznamu byla.

To tu

Počkej, já se na to sám podívám. A zatím nám píchneš, jo?

Zamakáš si na strojí vlastní dcerušky.

A proč?

Ráno telefonovala, že nepřijde. Jako bys to nevěděl.

Helena je doma. Co jí je? Ale nic, nic, nic.

Včera si koupila plavky a dneska je marot, no.

A bude dlouho ležet? No to teda nebude, za to vám ručím. Ani ležet, ani sedět.

A jak se to mohlo stát? V nábrhu byla.

Dvořáku, kam to přišlo, kam jsi to dával? My jsme ji přece navrhovali jako

první. Samozřejmě, vždyť tu byl i dopis, kterými oznamujeme odjezd. To by tak

hlálo, aby Helena nejela.

Tak hoši, koukejte, ať je to v pořádku.

Představ si, pokorný přeušel dovolenou a přišel do... To je to.

To je, co?

To je celý pokorný.

Vždyť ho známe takový leta.

Tak to tady nemám.

Musím se zatím podívat. Tak jen jdi a dones to vyřízení Heleně rovnou domů,

když je nemocná.

Tata dělá za dceru, viděl jsi to někdy?

Samozřejmě, pro takové lidi všechno vyřídit se to musí. Dá to ovšem, dá to

ovšem běhání.

Tak nashledanouzíte.

Tak Josefe, jede!

Vždyť jsem ti to povídal, administrativní zmatek, znáš to, ale

musím to zařídit.

To je horko, hej?

To jsi neměl.

Ty z toho nemáš radost?

Tak mám.

Jenom si myslím, jestli to s tou péčí trochu nepřeháníme.

Taková holka, co má co dělat u moře.

Tolik lidí tam nejede a taky jsou živi.

Ale Helena si to přece zasloužila. No určitě.

Mě jak tě život nikdo neposílal k moři. A to jsem vůbec nevěděl, co to absence

je. Ale to se přece nepatří. No patří, nepatří, patří.

No to pak s nima roste.

Čuchnou k životu a začnou lajdačit.

No, co bys tomu řekl, kdyby holka se zašla ulejvat?

Helena. Mladá holka tři roky po vyučení a vy se můžete strhat, aby jela k moři.

Já tomu nerozumím.

Jednou runcáši, že nejede, a teď zase runcáš, že jede.

No vlastně jo.

Vlastně když neumí plavat.

No tak se nebudete, že přikrají, no. Ale co ty víš, byl jsi někdy u moře?

Nebyl, no tak co můžeš o tom vykládat?

Já taky ne. No dobře, ale... Podívej se.

Unáhlil ses, já jsem tě baroval. Tak.

A už to vračí, nech. A pojď dělat sám si říkal, co je tam práce. Pojď!

Co se bude dít? Ážo a dědi, běžte odložit za paraván. Á, náš marot.

Dobrý, co?

Čečo, baví tě ještě Láža a Didi?

Já nevím, čoveče. Ty holky nemají formát.

Pepušo, nahřej trpaslíka s hlasem Obra.

Abys nechytil, co nemáš.

Nech toho.

Stejně na tebe nikdo nekouká. Pojď se radši prolnout do muziky.

Jedeš? Sejeden.

Kam se koukáš? Sem se koukej!

Jedeš? Kam jdete?

Co se staráte? Zpěte.

Slečno, pojďte mezi nás.

Fakt?

Nechcete nůž?

Josefe, nežeň to tak.

Máš přece dovolenou, člověče.

Dovolenou? Mám plnou hlavu starostí s holkou.

No víš, když není máma, ona to nevolknu. Hele, víš co?

Já jí pošlu závodního lékaře. Vem to na chvíli za mě. A co lékaře? Co budeš

citinovat doktora? Holce dohromady nic není. A co kdyby? Ať se na ní podívá, to

přece nic nestojí. Tak počkej, Jarko, měj rozum.

Jako ta angína, píchne jí penicilí na mášku. Hele, jen ať jí nic nepíchá. Víš,

jak to vypadá doma, když někdo stůvně nepořádeká, tak počkej mi tady u toho,

za telefonu sousedce, hned jsem tady.

Pokorný? Pokorný není doma.

Je to z teby, pane Pokorný.

Tak co jede?

Paní Pecháčková.

Haló, paní Pecháčková.

Až se Helena vrátí, ať si hned lehne, kde k nám doktor píkne jipený cilin, co?

No jo, no, pořád, no.

Tak je všecko v pořádku. A horečku už nemá? Ne. Tak Anglína to nebude? Ne. A

doktora nepotřebuje? Ne.

Sláva, budeš mít aspoň klid.

Teď se ti bude dobře dělat.

Prosím tě, vem to taky za mě.

Nezlobíš se, víš? Ne.

Ale ty se přece jenom zlobíš, co?

Tak aby si věděl, já tam toho doktora přece jen pošlu. Budeš mít jistotu. Že s

tím tady praším? Ne.

To ne.

Patřička, pozvám, jak jsem tě to učil. Tak, přines, doměs, pánovi. Tak,

tak, hodná patřička.

Ahoj, Peturo. Všem vám ve spolek, mládežím. Ahoj.

Ahoj.

Tohle tady necháváte ležet ladem.

Dovolíte.

Já aby se mi ta šťáva v tom vedru tak nevypařila, víte.

No vidíte, jak jsem vám padl do nuty.

Pěkná mašina, pěkná slečna.

To by nám šlo hezky dohromady, co?

Vážení, přísuňte se k nám.

On tě ten svých přejde.

Brána lítá, čáp lítá, hejno lítá, kamen lítá. Já

už nemám vůbec nic.

Vážení, zahajeme.

a povinnou dodávku. Jedna kabelka po prvé, po druhé, po třetí. Za tuto

kabelku pohladí to tady Pepušu Políčku. Po ježaurku.

A za tyhle střevíčky

uděláte dlouhý nos tamhle na toho pána, co sem pořád ostří.

A za ty šaty provede co?

Ať doběhne na Hračany a zpátky. Ať si lokne z Vltavy.

Ať si dá rosičku s čečou. Ať mi vleze na záda. To je řeč.

Čečovi na záda!

To je krása, slečno, co?

A ty pojď.

Pusťte mě!

Nenapila jste se?

Co si staráte?

Veselá parta, co?

Bavíte se dobře? Já moc.

Jsem zvědav, co s vámi provedou teď.

Chci pokornýho, abyste rozuměla, nedělá tam, co dělá, má dovolenou, ale je asi

tam, co dělá jeho dcera, ta taky nedělá. Právě proto volám pokornýho.

Jeho dcera je nemocná a doma není.

Haló, rozumíte?

Chcete? Tak jedeme! A rychle!

Co, jaký řeřicha? Já chci pokornýho. No, no tak čeká.

No konečně vás mám. Tak pane pokorný, Helenka není doma a už mě

zase přerušili.

Prosím vás, soudruhu, co je to za blázna ta pecháčková. Pořád jsem volá, co je s

vaší Helenou.

Děkuji vám. Prosím, tak teď vám ujedu a jsem zvědav, co budete dělat.

Jsme hezky daleko. Aby bylo jasno, nasedat a jedeme. Prosím.

Ale něco za něco.

Pusu. Vtipů už bylo dost a žádných popukání. Jedeme.

Nebuďte jako malá.

Sedněte si a můžete se mi cestovomluvit.

Ten pes umí hrát čachy? No, umí.

Ze tří partí už bě prohrál.

Čach!

Neresmisen.

Vidíš.

Moc krát vám děkuji, slečno.

Zatracenej kluku.

Kam jste mi schovali šaty?

Mít, co pak jste najiví. Nedělejte hlouposti a vraťte je. A honem. Co pak o

nich víme? Kdo by je bral? Vy brali lázeň, my je neschovali.

Dědeš, vemte si ho. Čí je to pes? No hledá stopu. A šaty najde dál, nechte

ji. Dí, ty pryč, ty neřáde. Jen, abyste nelitovala. No tak patří, nech slečnu.

No tak, honem.

Ty šaty jste mi schoval vy. Prosím vás.

Aby vás ten smích nepřešel. Já se rád smíju, víte.

No ale aby vás to nedráždilo.

Kde je ten váš kamarád s motocyklem? Jak se jmenuje? Copak vám nepošeptal ve

slabé chvílce adresu?

Tomu se říká tělesná výchova.

Proč se nesmíjete? Nemám čemu.

Šaty jsou pryč. A co chcete dělat?

Musím se jít utopit.

Prosím vás.

Prosím vás, zamávejte na ně.

Ne, ne, počkejte radši, ne.

Pojďme, pojďme pryč.

Proč jste je nezavolala?

Proto. To chcete jít domů v plavkách. Třeba. A co se o to staráte? Moment,

moment, moment.

A co je tohle?

Pardon, promiňte.

To nic, to byl omyl.

Vy máte vtipy.

Pani Pecháčková, co sem pořád telefonujete?

Nezdá se vám, že tu sousedskou péči trochu přeháníte?

Co? No jo, teď já vím, že Helena není doma.

Samozřejmě, ale já přeci nemůžu od mašiny běhat, když si vzpomenete, jako

veverka, skákat, když mi tvé Helena není u sena. Dej mě ji. Ano, jo, ale nejáří

vstávat, Helenko. Dej mě ji, nejáří běží nám tu tam samo. Já vím, že to běží,

Helenko. Ano, Heleno, no to jsem já a Kovář. Ty Kovář.

Co?

A proč bych ti netykal? Vždyť je znám od malička.

Heleno!

Heleno! Já vím, kdo říká to.

Ty chlasíš, jak stará bába!

Co?

Do žez prostě!

Jak to se mnou mluvíš, ty žábou smrkaná?

Spadně jsi slyšel, viď?

Ale poslouchy, ona opravdu chraptí a fantazíruje, blbí úplně z cesty. Já

musím pro toho doktora. Počkej, co se mi podá, pretéž do rodiny? Jsem já táta

nebo ty táta? Jaký opak doktora?

Copak ty neznáš naši Pecháčkovou? Koho?

To byla naše Pecháčková. Aha. Tady.

Myslíte, že by to šlo?

V nejhorším.

No tak, tak dobře a...

Kdy vám to vrátím? Ale, řekla jste mi, kde děláte.

Víte, že jsem se ve vás málem pletla. Pojď.

Tak vám pěkně děkuju. Není zač. A naschledanou. Sbohem.

Já vám do toho nechci mluvit, ale vypadá to, jako kdybyste pod tím nic neměla.

Trochu nestydatě.

Já nevím, vy musíte pořád rozčilovat.

Kde bydlíte, v Libni? Ne, ve Vršovicích. Škoda.

Co zase máte?

No, že do Libně byste mohla doplavat. Do Vršovic těžko.

Jen se mi smějte.

Dobře mi tak.

Za to všechno můžete vy.

Jděte pryč, nechci vás vidět.

Tak

co?

Děkuji vám, jste moc hodná, ale opravdu to nejde.

A co chcete dělat?

Kdyby alespoň ten protiva tady nebyl, člověku se jen vysmívá.

Vždyť tam nikdo není.

Ale já už tu opravdu nic nemám, jen se podívejte.

Pojď, Loisíku.

Kdepak, nejsme v ráji, jsme v bráníku.

Ještě dál, v Modřanech.

Proč jíš tady? Proč mě jdeš do jídelny?

Dobrou chuť. Prudela, co je?

Snad už zas netelefonovala. Už je vodní pokoj. Zase volala, jenže já udělala

zkrat. Znáte to?

Nifí to ucho neutrhlo. A pak byla slyšet utá rána a od té doby se nevozvala.

No ale to jste moc hodná, já to vám pěkně děkuju a dobrou chuť, ty jo.

Dobrou víra.

A hej to.

Musíš určitě k sobě. Uralá.

Tak máme po volejbalu. Víte co, já skočím k pokorným. Helena leží, klíček

přinesu. Pojďte se napřed najíst. Ano, ano.

Holky, jdete jíst?

Jdeme, pojďte.

Co tu děláš?

Ty?

Kde jste?

Počkej.

Kruci fix.

Kde jste je vzal?

Rozlouskl jsem oříšek jako v poháce a byly tam šaty. A to mi je dáváte?

Nějak se domů dostat musíte, ne?

Vy rozdáváte šaty na potkání? Ne, ale chci je napravit, co jsem zavinil, i

když nevím, co.

Všechno? Prosím, tady je náhrada. Nechci.

Proč? Známe se, neznáme.

Můžeme se seznámit.

To není třeba.

No, jak myslíte.

Stejně by vám neslušeli, tak je to jedno.

Mě? To uvidíte.

Promiňte. Co je?

Už?

Tak co?

Přece vím, co kupuju.

Tak už se našli.

Jo tak, prezent.

Slečna od vody.

Nezlobte se, radši ne.

Lidi se někdy v člověku pletou.

Ale já ne.

Řitně neznáte.

Nemyslete si.

Vy o mně něco víte?

Vím.

Že nejste slečna od vody.

Slečna od vody?

Podívejte. Taková áža nebo dídi.

To člověk hned pozná, kdo je kdo.

Páskové a slečny od vody.

Těm tak nabídnou čaty.

Promiňte.

Haló, vstávejte.

Máte kamínky na očích a nevidíte, co se děje. Co se děje?

Jste jako pečeně.

Počkejte večer, si na mě vzpomenete.

Děkuju vám.

Děkuju vám, že jste mě probudil.

Prosím vás, je tatínek doma?

Penicillin k nám, doktor?

Ne, ne, ne, paní Pecháčková, já jedu hned domů, děkuju.

Pojďte, ho nemusím domů.

Čím dřív vám ty šaty vrátím, budu radši.

Byl nejvyšší čas. Už mě začíná mrazit. A tak...

Vy

jste málem

zapomněla, že máte moje šaty.

Co vám chtěl ten člověk? Nic, vy ho znáte.

Ne, ne, neznám. Tak proč jste vyskočila?

Tramvaj jede strašně pomalu a já strašně pospíchám. A přitom jste strašně k

smíchu.

Tak co? Co budeme dělat?

Je... Co to děláte? Máte rozum?

No. Počkejte, taxí.

Zase nevidím dozadu.

Zase nevidím.

Škoda, že vymřeli fiakristi.

Jezdil se pomalu, byl na všechno čas, i na takové vyznání lásky, na všechno.

Žijeme v překutné době.

Taky si myslím.

Ráno muž dívku pozná, v poledne ji koupí šaty a... A?

A ona mu je hodí na hlavu.

Prosím vás, jeďte rychleji, ráda vám připlatím.

Jeďte co noha nohu mine, já platím. Jeďte jak nejrychleji můžete, nebudete

litovat. Dostanete dvakrát tolik. Krokem. Rychle. Pomalu. Rychle. Pomalu.

Rychle. Pomalu. Rychle.

Máte štěstí, že jsem u sebe neměla víc než vy a pojďte, mám to strašně daleko.

To je dobře, ale jde se pěšky, protože z elektriky vyskakujete a na taxík nemáte.

Prosím vás, pojďte.

Konečně jsem se porazil.

Haló, slečno, dovolte mi laskavě, abych vám vysvětlil, jak došlo k tomu, že jsem

se porazil. Tal jsem z D4 na E3, prosím, král stál na D4.

Ano, a já jsem tam střel... Pačička!

No tak, pacička.

A tak pojď, pojď, pojď, pojď, hodná pacička.

Tak už se našly, kde je ta slečna?

Haló, šaty se našly, kde je ta slečna? To už je dávno nepotřebuje, dostala

lepší od pána. Vy znáte, musíme je vrátit, tak odkud je?

Řekla mi jen, kde pracuje.

Prosím vás, nedělejte schválnosti a pojďte. Už je to jenom kousek. Právě

proto.

Proč mám pospíchat? Vrátíte mi šaty a je všemu konec.

Sedněte si chvilku.

Prosím vás, pojďte.

Už letím.

Děkuji.

Tak vidíš, jako by se nic nestalo. Jak to?

Dělal jsi za Helenu, všechno je v pořádku. Hlavní věc? No, tak vidíš.

Haló, haló, soudruhu, doktore. Co se děláš? Počkej, počkej. Už jste skončili,

už máš volnou.

Podívej, tady pochorný dělal za nemocnou dceru. Jeď se tam na ní podívat, ať má

klid. Udělej mu to kvůli. Tak neobtěžuj, jsou tva přijeli a už... Hojce, opravdu

nic není na mou duši. To nemůžete vědět.

To nemůžete vědět.

Dám lidem nic a vážně následuj. No,

Adresu nám řeknete.

Počkejte! Máte zajít na pětku, je tam nějaký lehký úraz.

Do to klidně můžete jít, doktore. Naší holce opravdu nic není, na to můžete

vřít jet.

Tak ať berá acylpirín. Měří teplotu a kdyby něco, tak volejte. To zavolám,

zavolám. Děkuju pěkně.

No víš, hlavně, že mi poradil se s holkou, tu už já jí vykuríruju. No tak

jen klid. No jo, to já vím.

Tady ty šaty našla moje pacička.

A co má být? Jsme tu snad ztráty a nálezy, nebo co?

Patří jisté vaši zaměstnankyně.

Vždyť jste... To jsou šaty naší Heleny, snad se neutopila? Ale ne, ztratily se

jí při koupání. Šla domů v jiný s nějakým pánem. Ta hezky stůně. A taky se

hned rekreuje.

No tak to není k smíchu, to je vážná věc.

Pořádná holka. Okamžik ještě.

Číslo. Nebolázni, nehráj si.

Ještě v propustku.

A co podpis?

Ukaž. Pojď.

Taková hustuda.

Já ji přerazím, já ji přerazím.

To není nic.

Jozefe, stejně si dojemnej případ. Co jsem?

Kuba jsem.

Teď jdu domů.

Uvidíš.

Počkej. Já tě znám.

Víš co? Půjdu s tebou. Dlouho jsme se neviděli, ospoň si popovídáme. Pojď. No

chceš.

Říkal jste pět minut, tak jdeme. Už jste si snad odpočinul. Tiše, tiše.

Ať ji nevyplašíme.

Je, ta je hezká.

Nemáte kousek něčeho?

Bombon veverce.

Takhle oříšek.

Podívejte, nebudu krmit veverky ani vás.

Poplašíte ji a už nikdy k nikomu nepřijde.

To je jako s láskou.

Nezlobte se, prosím vás. Co jste za ně dál? Dál? Teprve dám. Nepřijďte si

vidět, co.

Vždyť se nic neděje. Tak klid.

Vy spěcháte, já mám času dost.

Je to smůla, vidíte?

No tak, tak počkejte.

Škoda, že mi nevěříte.

Proč myslíte, že jsem vám koupil ty šaty? Abych se dostala domů. No ale ne

tak rychle.

Co když je mi s vámi dobře. Jste hezká, milá. Jsem hezká, milá. Já vím, to už

jsem říkal.

Ale musím domů. Právě proto se mi líbíte.

Tak už dost.

Tak vážně, věřte mi.

Na to teď není čas.

Už jsme v naší ulici.

To je ovšem chyba.

Na slovíčku.

Já věděl, že máte charakter, ale tak páhnu v ruku.

Kde jste se to naučila?

Z kterého okna mi hodíte ty šaty na hlavu? To uvidíte.

Už je jistře doma, znám Helenu.

No víš, už jde.

Jo, jde, tak jsem to předtím věděl, dovolíš?

Ale je to těžší.

Já jí dám od zrany. A lidi, nakonec jmeš rád, že vůbec přijde. A čím později, tím

líp kroní. Já si sváně na to počkám, do deseti mám přesný vlast.

Co tady děláte?

Já tu bydlím, ale... Tady?

Zapomněla jsem si klíče. Od sklepa? Od bytna.

Vy máte ale smůlu. Nikdo není doma. Já vám všechno vysvětlím.

Kdo je to tam?

Jedete mě a tu?

To už nemáte sám chodit.

Prosím vás, kdy tam vůbec nebydlíte? Když by si nic nedáte vysvětlit.

Domovnice vás nepoznala. Je, to je dobře. Moc, moc dobře.

Věčně rozkopaná Praha. Jak jste to předtím říkal? Kdy? Když jsme šli k nám.

K vám jsme vůbec nešli.

Ale šli, musíte mi věřit. Říkal jste? Vy jste říkala, že spěcháte, najednou máte

času dost.

A nejste rád? Jo, jo, jo. Už od rána jste hezká, milá. To, to, to jste říkal.

Tak co, spokojena?

Vám se všecko daří.

Zakašlete a jsme tu sami. Víte, nechtěla jste mě ani vidět a teď jste tu se mnou.

Podívejte, Karlov most.

Národní divadlo, muzeum.

A tamhle kavárna Vltava, srdíčko, oáza.

Kde? Prosím vás, neříkejte, že tam nechodíte.

Nechodím. Kdo lže, ten krade a pak vysí. Kdo lže, ten vždycky uškodí si.

Podívejte, nebásněte, kdo tady lže?

Klíče.

A jde se domů. Tak pojď, pojď, pojď, dceruško, pojď. Kde pak jsi byla?

Proč pak ses ulila? No taky pojď, pojď, pojď.

Víš, takhle nějak to začne.

Holka vejde, já se jí zeptám, s kým jako byla, nebo tak to ví, že bude zapírat.

No a pak to začne lítat.

Poslouchej, Josefe, Helena má vlastně štěstí, že ještě nepřišla.

Pojď si sednout.

A napíj se. Nechci. Pojď. Já ji dám. Já ji naučím, to ví, že svoje dostane.

A jestli se dozvím, tak na zdraví.

Buď zdrav.

Buď zdrav.

Já nevím, co je dneska za lidi.

No byli jsme mi takoví. No. Já jsi si vzpomenul. Já bych radši nevzpomínal.

Proč? Proto.

No co proto?

No tak to bych prosil.

Moc neprost. Známe se dobrých třicet let.

To jo.

Už je tady.

Slečna.

Co zvoní?

Co, pak nemá klíče?

Ježišmarja! Aby se na ta holka nepřišla o všechno, co měla?

Co chceš?

Služba veřejnosti.

Dnes u Helence výlet... Pozdrav.

Dnes u Helence výlet do Varly. Ukaž. Podívej se na něj na úřadu, pakže na něj

není spolehnutí.

Prosím, před čtrnácti dny vyřízeno.

Jde to u vázu. Ani nemluv.

Ale co bych pro Helenku neudělal?

Co je? Nic.

Jen klid, co se staráš.

Nebojte se, tatínko, vydáte pusu a bude všecko v pořádku. Když je u nás taky

předseda závodní rady. Cože předseda za... Tak když už tak předseda závodního

výboru. A taky generální ředitel spojených ocelán, minister

strojírenství, děda Mráz. Ti všichni čekají u vás v kuchyni, až se slečna

vrátí. Tak mi nevěřte, ale já mám vaše šaty, chápejte.

Ty ve zdraví užijete, pojďte.

Tiše.

Poplašíte ji a už nikdy k nikomu nepřijde.

Sám jste to říkal.

Už jste jí vyplašila.

To je jako s láskou.

Víte co, od rána jste nejedla než ty kedlubny.

Pojďte někam na večeři.

Moment, moment.

To už tady jednou bylo.

No, zujte se. Do Zlaté studně Bosa dojdete.

Osm.

Teprve sedm. Co mám dělat?

Napijeme se?

Na zdraví.

Nemyslete si, mě neopijete.

Ty přece ráda jí.

Vůbec ne.

Je trpké, kyselé.

tak lepší šatit než žvit, vidíte?

U vás si člověk nevybere.

Tak se nezlobte, já to tak nemyslel.

Jeste co hrdlo ráči, po takovém dnu zasluhujete. Nářez, prosím.

No prosím, tolik hodina holka nikde.

Snad se nebojí.

Má rozum, snad si nemyslíš, že se s ním budou hádat. Ale svý dostane, na to může

vzít jet.

A co ty se podá vrtíš, no? Posaď se.

A ty taky, co chodíte, jak... Kde máte koupelnu? Co kde máme?

Koupelnu. Koupelnu naproti. Já bych se chtěl trochu potáhnout. No to vím, no

běž, jdi, jdi, jdi.

Rozsvít si tam.

Dostavte se dne 14.07. v 8 hodin.

Hráno na hlavní nádraží. Radši si to vem, ať to tady nestraší nádraží.

A proč mě to vracíš ty?

Co?

To je přece Helenina věc.

Helenina věc.

Za každýho ulejváka to vždycky někdo musí vozít.

Ztratil jsem řeč.

Znáte písničku Vejevětor po obecnou klasu?

Děkujeme.

Snad se nezlobíte.

Platit?

Všechno je v úplném pořádku, prosím. Až tady na tu maličkost, která si zůstala

odposledně.

Jak se tu dala s tou společností, prosím? Ale já jsem tady poprvé v

životě. A je to, prosím, nepatrná záležitostí. Tak je to omyl,

prosím. Právě mi to servírka hlásí. Ale vaše čatičky mě spletly, prosím.

Začte proměnout. Velice mě to mrzí.

Lidi se ve vás pletou.

Že jste celý den u vody, to by mi nevadilo.

A jak když vám někdo řekne, vlez mi na záda, vy to uděláte. To byla hra. Hra,

hra, pořád něco předstíráte, to je taky hra.

Co jsem měla dělat, když jsem se bála? Koho?

Tatínka? Ne, vás.

A proto jste mi ty šaty nehodila na hlavu.

Já na to zrovna čekal.

Že tatínek, předseda závodního výboru, děda Mráz a jiné okolnosti vám v tom

zabránili, že? Prosím vás, mlčte.

A vidíte, mohlo to dopadnout docela jinak.

Už jsem myslel, že vás mám rád.

Za to já vás nemohu ani vidět.

Chápu. Jste zvyklá na jinou společnost, jste přece... Slečna od vody.

Dobrou noc.

Pojďte, skočíme.

a je přece nechtěla.

Prosím vás. Ano.

Děkuju.

No to přece není samo sebou.

Kde jenom může být?

Já.

Ti je tak špatně, víš. Já tady cítím takový, takový tlak, takovou tíseň.

Třeba je to tím vínem, ne?

To by není nic. Je báječně.

No nemyslíš si, že se o holku bojím?

Přece jí znám.

A vím taky, po kom je.

No po mámě. Já vím, ale kdybych toho chlapa dostal do rukou, já bych... Co

jsi zjistil?

Jo, kdyžžkám jsem to všude telefonoval.

Jo, tak napřed jsem volal na SNB, tam zatím o ní nic nevědí.

Potom jsem volal do nemocnice, tam, tam taky ne, no prostě nikde. A tom

nezáleží, hlavně, že je tady. Hlavně, že je tady. Dobrý večer.

Promiňte, že ruším, máte dceru? Mám.

No totiž mám a nemám.

Ježíšik, vy jste, stalo se něco?

Proč?

Pojďte dál.

Poslejte, nejste vy ten... Jsem a rád bych s ním mluvil.

Člověče, jak si to představujete? Kde je? A proč jste tady sám? Co to má

všechno znamenat? Víte, co já s vámi udělám? Já vás zabiju! To jsem chtěl

vědět. Je vidět, že jste spořádaná rodina.

A tady ty fialky bych prosil do vázičky.

Slyšel jsi přece, máš ty fialky dát do vázičky. Tak běž, cítíš, jak voní?

Strašně.

Naschledanou.

Poslyšte, vy znáte Helenu?

Dneska jsme se viděli u hody.

Vidíte? To Sminičko vás ale vzalo.

Pokaždé.

Třičko dolů!

Co je?

Já nevím, co máš.

Nevoní.

Co to tu vlastně voní?

On voní, ale práce mu nevoní. Vážte, ty mě to nebudeš věřit.

Co je? Dej tam ruce.

Dej tam ruce!

Přesně.

Jdeme domů. A vypojte dál. Spolu si to vyřídíme zejtra. A my dva hned, prosím.

Tak jdem, jdem. No vážně, no vážně. Mlč, mlč, jdeme.

Věč, jsi obyčejnej ulejvák, to se nedá omluvit. Ale počkej, no tak... Podívej,

teď se o tom nebudeme bavit, zítra si to vyřídíme na výbor, teď pojď.

Vemte si tady kousek ty salty, jestli vám to bude chutnat, no.

Víte, že jsem měl o Helenu strach? Víte, že já taky, ale teď už se nebojím.

Co ty se našli, no tak, no tak Helena se snad taky najde, ne? To je dobrý, to, to

Helenka? Jo, 10,50 od naproti.

Víte, mně se hned na první pohled strašně líbila.

Jenže u vody bývá všejaká společnost, já to znám, jsem tam denně. Sakra, vy

musíte mít volno. To mám.

Zkoušel jsem ji, abych měl jistotu a před hodinou se mi dokonce i urazil.

Kolik, kolik už je to hodin?

To je čtvrt na jedenáct.

No bude, za dvě minuty. No a kde je?

Já se to zapovídal a běží mi noční směna.

Noční směna, no tak to, to se nezdržuj.

Pro jednou to nevím. No co pro jednou?

Vy si myslím, z hledanou nemáte co vyčítat. Tak pojď, pojď, pojď, já ti

otevřu. Ať to neprohreješ, pojď, nezdržuj se, no.

Tak, a kde pak pracuješ?

Co tady děláte?

Dobrý večer. No tak, vy jste vlastně doma, jo?

Dobrý večer. Tak jdem, jdem.

Ať tě nemají taky za ulej válka.

Věř, pojď.

Naschledanou. Haló, šaty, počkejte. Co?

No tak co je?

Hytejte.

Naschledanou.

Schovala ho domovnice. Tady je, když Helenka přece jen pojede.

Kufr si vemte.

A tohleto, tohleto si taky vemte, paní Pecháčková. A dobrou noc.

Dobrou noc.

Kam byl?

Nikam nepojede.

Kde je ten dopis?