Original subtitles

Děkujeme.

Meritiane, vstavej!

Slyšíš? Přijdeš pozdě do úřadu.

Lišo, Milo, vsta...

To tak slyšíš?

Vstávat! Dobré jutro, maminka.

Válet se nebudete!

Vyšlo vstávat. Dej mi pochvál.

A slečínka pakuje.

A kdo zatopí v saloně? To je mi jedno. Udělám ještě snídaní a půjdu.

Počkej, počkej, co to tam strkáš?

Poslouchej, tohle je přece naše cejcha.

Daj to sem.

Já v životě nikoho neokradla jako někdo. Poslouchej, ty nestydonestydatá,

zaplatila jsem ti do Grecaru.

Zabal se a táhni.

Už tě nechci ani vidět. A snídaní si uvařejí sama?

Co?

Ušaři z domu!

Mladej ještě na flámu.

No jen se tak nedivěj.

Vždyť jsme na to zvyklí, ne?

Tady nemáš už co dělat.

Tahni. No, no.

Ach, jo.

Dneska byla odvážná.

Proč myslí?

Přijela až před dům.

Jindy zastavuje pěkně za rohem.

A ví o mně ještě něco?

Vím všecko, Anděli. Ale?

Špehuju jí z lásky.

Neříkále. Žárlím na všecky její kavalíry. Nejvíc na toho s tím, co jí

vozí ve stotiku.

Co zjíval?

Jemu se nechce spát? Sebe.

Ale ne doma, drahoušku. Počkal, počkal, počkal.

Tak šel.

Tak šel. Výšku!

Domů!

Papa, drahoušku.

Co s ním máš?

Viděla jste, ne?

Jak to se mnou mluvíš?

Kde jsi pěl celou noc?

Kdybych vám to, mami, řekl, to byste takhle skákala. Marš znovu!

Jo,

Vyšku!

Kde jsi pěl celou noc?

Řekni. Flavovat si, flavovat, jo?

Řekni, řekni. Já nevím pokud.

Jú, ty báječně smrdíš od cigár. Dej pokoj.

Byly tam hezký slečny.

Řekni. Odprejskni, odprejskni.

Hešo, co tu děláš?

Jdu si pro teplou vodu. Marš zpátky.

Studená ti stačí.

Otužuj se.

A řekni rychle.

Dělej, dělej.

Výšku, zvíčku otevři.

Okamžitě otevři.

Slyšíš?

Přičku otevři!

Okamžitě otevři!

Rozuměl jsi?

Kde jsi byl, ty flamindře?

Kde jsi utrátil čas a zdraví celou noc? Mami, vidíte? Fousy a ne mlíko. Vyjadruj

se slušně!

Mluvíš s matkou!

Nejsi nějak devuholek!

Najednou jste proti holkám.

A co ta v parteru, to nic?

S tou já se nezdravím.

Ale penízky za činči to od ní berete, co?

Takové peníze já pro sebe neberu.

Dávám je na daně. Mutro ohromné, ohromné.

Ty tedy nepřestaneš flámovat. Já nemám pokoj.

Jsi vyvrhl, vyvrhl lidstva.

Malá, Zbišek zase nebyl celou noc doma.

To bych ráda věděla, kde se po nocích touhla.

Možná, že se prochází v parku.

Park.

Trdlo. Zbyšeka v parku.

Zbyšek flámuje.

Chodí v donočních kavárech, sedají tam pánové.

Hezké mladé slečiny.

Líbej mě.

No a hešo?

Trdlo.

To by se v palici nikdy nerozsvítí.

Asi ne.

Můj synáček přišel domů zase až ráno.

Jabku nepadl daleko od stromu.

Ale jestli nadělal duhy, neplatí grejcar.

Dnes budeš káži.

Tak pozor, ať nic nestratíš. Posledně scházel šesták.

Na co čekáš?

Cigáru. Cigáru.

Stačilo by ti půl.

Ne, dva ti nedám.

Nebudu ti kazit zdraví.

Ty nic nemám. Ty nic nemáš?

No tak tady ho máš.

Kulíba.

Hešo, Melo, poškolej rovnou domů, žádný co uráni.

Kulíba.

Tak na co čekáš, jdi už.

Feliciane, co budeme dělat s tím naším chlapcem, aby tolik neflámoval?

Ještě dnes půjdu do kláštěra.

Neříkej. Musím najít novou služku.

Ale paní Důrská! Ty, Toničko!

Ty tichá, zbožná, pracovitá.

A dělá výkačné moučníky. Já se ještě podívám.

Ale lepší sotva u nás nejde. No ale když ona je taková nepohledná.

No a když se krutí, tak na tom ciferníku nezáleží, ale sem tam k nám přijdou

hosté. A to není nikomu dvakrát recht, když se má dívat na škredou tvář. No

snad si vyberete, paní Dým.

Říkala jsem vám, paní Dulská, jsou to děvčata z venkova.

Neskušená, nezapracovaná.

Tamhleta by se mi líbila.

Ty tam, pojď sem, pojď se ukázat.

No ty, Hanka, pojď.

Pochvalen pan Ježíš Kristus. Až na věky, až na věky.

Tak co, jak se jmenuješ? Hanka Pětovská.

A fařit, Hanka, dovedeš?

Po vašem neumím, ale já se naučím. Každá přijde zvenkova jako balíka, pak se

otrká, já už jí zapracuju.

Bude mi nás sestrou mohla by nasloupit hned?

Hanko, zbal si své věci, půjdeš s milost paní.

Tak pojď, půjdeme spolu.

Zaplať vám to, pán Bumilostek. Jen ne.

Kolik jsem dlužná sestro?

Říkala jste, že není zapracovaná.

Až v kanceláři, paní Luzka.

Dává se nám, hlavně v rodinách, kde mají mladého pána, že pro samé vlídné

zacházení takové děvče zapomněli, že je služkou. Hlebná sestru, já vím, co je to

morálka.

To vás učili v klášteře dávat jídlo na zem?

Víš, to nejde otevřít, mladý pane.

Štěstí, že tě neviděla mama.

Neboj se, já jí to neřeknu.

Víš.

Radovi v prvem patře, tak je dvacet zlatých.

A sutrénu přirazím pět. To je dohromadých čtyřicet pět zlatých. Proč

Radovi jen dvacet?

Myslíš, že je to málo?

Nic nemyslím.

Já jenom, aby řečne stále.

Ty si trdlo, papa ještě nedojadl.

Hánka, davej přece pozor. Když servíruješ, vždycky zleva.

Ano, milost paní.

Hánka. Kde je chléb?

Říkala jsem ti, při každém jídle musí být na stole chléb.

Ale

Hanka,

ty jsi nemeholov!

To ti strhnu spletu!

Mama, vy ale máte na ty služky šťastnou ruku.

Tahle aspoň hezká. Hezká?

Halka je hodná.

Mě se líbí.

Povede tak pěkně zpívat.

Co koukáš?

Kam pospícháš? Chci tě jezdit. Zítra si mě, mamá, užijete. U Netopíra mají

zavřeno. Dobrou noc.

Zbišku, jdem se vrátit až ráno. Hešo, nechci ty poznámky, ano?

Holubku, máš jihlonit?

Hned, mladý pane.

Prosím, mladý pane.

Každý já to mám hned.

Náhodou to umím, abys věděla.

Nepíšeš mě?

Já dám pozor.

No, co nešiješ?

Mladý pane, takhle to nejde.

Už ti někdo řek, jakou máš rozkošnou kusinku?

A ty kukadla.

No, no, snad nemáme stráž. No, tady panem.

Prosím vás. Ne!

Kdo je?

To jsem já, Bela.

Co chceš?

Můžu k tobě.

Spišku, já to mamince neřeknu.

Ty jsi se zbláznila, ne?

To přece není vaší vinou. Co?

Že Hanka a ty, když vy... Když vy se máte to... Já ti dám mluvit o takových

věcech.

Kalhotky ještě čouhají.

Nekouká. Už je taková zkažená.

Já jsem myslela, že ty a že Hanka.

Že vy dva. A dej mě pokoj, prosím tě.

Ještě jsi dneska nehrála...

Co to stojíš jako strašidlo?

Jsi nemocná nebo co? Jdi se učit, nebo přišel dávat škály. Hýbaj!

Máš tady čisto.

To se mi líbí.

A talíře s tudejnou vodlou splachuješ?

Pozor, ať už nic nerozbíješ. Stáhla bych ti to splatu.

Ano. Slouchej, ty jsi brečela.

Milost paní, já jsem chtěla prosit žena prvního půdu. Na to bych se podívala. Já

za tebe zaplatila v klášteře, tak musíš sloučit. Půjdu pryč.

Proč? Co se ti stalo?

Mladý pán.

Mladý pán mě mačkal.

Mačkal?

Podívejme se.

Kde tě mačkal?

Bral mě za bradu. A potom... Já se to stydím říct.

No, já mu domluvím. Ale proč tě nepustím? Hloupá, kam pak by si chodila?

Tady taková krásná kuchyň. Jdi spát.

Dobrou noc.

Dobré jítro, slečinko.

Dobré jítro.

To je ale šťastná náhoda, co?

Kdybychom se takhle večer setkali, to už by nebyla náhoda.

To zrovno. Hanka!

Pojď. Slečno, tak v neděli u Kaštanu, pěkně tam hrajou.

Nemohli, že jsi, ne? S někým nemluv.

Takový chlap se na tebe přilepí, párkrát s tebou zalaškuje a si v tom ani nevíš

jak. No paní, co pak si myslíte, já bych nešla ani za ní.

Milá holka, pamatuj si, že já za tebe zodpovídám. Jednou ti povím, jak to ve

světě chodí, jo?

Milá holka, buď šťastná, že mě máš.

Pochli se, pána, před naším domem je sanitka.

U nás se něco stalo.

Prozestoupi, prozestoupi, tady není hárný teatr lidi.

To je neštěstí.

Včera jsem ještě viděl kupovala řízky. Já ji taky viděl. Co se to stalo? A koho

to odváželi?

Ta z parteru se otrávila.

Nastrouhala si sirku. Kterou z parteru? Ta černá.

Kaminská, paní domáci.

Nachytala muže se služkou. No a v tom zoufalství? V mém domě se otrávila.

A je dosila pryč.

Asi dlouho nevydrží. Sirky jsou prvý.

Ježišu Maria.

Já když byl na vojně, tak se jednomu pořád svejskalo.

A taky si naškrábal sirky.

To je boží dopuštění.

Co tady chcete?

Já jsem Dulska, majitelka toho domu. Mám snad právo vědět, co se tu stalo.

Hned jsem vám k službám.

To je ta, co se otrávila?

Ano.

A to je ten, co to krzněji udělala?

Ano.

Co to píšete, pane vachmajestře? Protokol.

Pro pána protokol?

A nechtěl byste si to napsat u nás nahoře? Z nás by přišla vhoda. Vždyť ta

prdička. Už jsem hotov.

Jak se jmenujete?

Ano.

Anna Zpěváková. Anna Zpěváková. Svobodná?

Pane vachmajstře, nepřijde to do novin. Víte, já bych to snad nepřežila.

Pani domácí, spolehněte se.

Já to do novin nedám.

Šarodyvnice! Teby by měly upálit! Rozumíš?

Neroviny tady!

Slyšíš?

Jmenu Důlských v novinách a takový škandál.

Záchranná stanice před mým domem. Jako před nějakou putykou, kde se popero.

Ale, tati, taková věc se může stát čude. V pořádném domě nikdy. Viděla jsi někdy

záchranku před hraběcí rezidenci? Já ne.

Ona si ostrouhá lavičky ze sirek.

Taková ordinérní otrava. Každý se smár.

Kdyby aspoň umřela.

Hned jí dám výpověď. To se výborně hodí, tati. Může ten byt rádi vememe.

Má milá, takový byt to není žádný špás. Á, tatinko.

Jsme přece příbuzní. Příbuzní, nepříbuzní. Doba je zlá na takový luxus.

Aha, tetínka má strach, že bysme pořádně neplatili čiž? Ne, já nemám strach. Vy

žijete nad poměry.

No dovolte teti.

Chodíte do živadla a na samé hloupé kusy.

Odpuste tetínko, ale co pak můžeme napřed pětit, taky je to kus.

Předplácíte si noviny. Já se je vždycky jen vypůjčím. A když nepůjčí, tak i

dobře. Nic se nestane, když si ty plácaniny nepřečku.

No promiňte tetínko, ale to už vážně přestává všechno.

Dáváte hostům teplou večeři.

No máme snad hosty nechat sedět o kafy?

Pak nenaříkej, že nevystačíš.

Ne, tobě já být nedám.

Dobrý večer, mladej pane.

Kamenská úřela?

Hraň pánbovo, ale paní domácí poručila.

Tak dobrou noc. Dobrou noc, mladej pane.

Servus, Hanka.

Dobrý večer, mladý pan.

Co se mračíš?

Nesluší ti to.

Sebi.

Ty slešny, co za nima v noci chodíte, jsou jistě hezčí.

Hanka,

kdybys byla na mě hodnější, možná, že bych se držel víc doma.

Mladý pan, proč mě nenecháte na pokoj?

Dobrý večer. To je to, če trefíš domů.

Se máš stará.

Tak jako ty, ne?

Zelenáči.

Mama, vy vážně vyhazujete tu sparteru, co se otrávila?

Netrpím ve svém domě žádnou skandalísku.

Udělala to přece z lásky k muži a to je podle vašeho gusta, ne? Dvě zkovy. Láska

manželská. A co se musela hned trávit, když ho nachytala se služkou?

Špínavé pranu sepne doma.

Láska. A proč musí lájet vám dnes podničky?

Pro svého muže se počesná žena ve spod strojit nepotřebuje.

A ty, co šustí, jedva vím, ty za nic nestojí.

Slyšíš? Pozor, taky šustíš.

Ale ta Sparteru byla náhodou poctivá.

Jednou jsem na ní tak trošku to... poctivá ženská.

Ani nájem nic se nenechá na pokoji.

Ty jsi zvrhlík. Ty nejsi můj syn. Jsem váš syn, mutr, jsem.

Bohužel. A to je má tragédie. Slyšíš ho?

Tragédie. Můj syn.

Bohužel. No, no, no, no, Zbišku.

Dovoluješ si k matce už příliš.

Být důlský, to je katastrofa.

Ten skončí špatně. Ten se dá k socialistům.

Co si matka z děti vychová?

Poslechni, Zbišku, ty už by si se měl trochu usadit.

Vypadáš jako smrt andělská.

Ty taky nevypadáš nejlíp.

Já? Já náhodou žiju spořádaným životem.

Už tři dny jsem nevytáhla paty z domu.

Neříkej. A to už si tak dlouho neflámovala? No tivo, co si to

dovoluješ, co si to dovoluješ.

Prosím, přece se za ní tak díváš.

Tak.

Líbí se mi.

Služka?

Myslela jsem si, že máš lepší gusto.

Já jsem jako pianista, víš. Jak vidím otevřené piano, hned musím vzít pasáž.

Ty bys se měl pohlednout po nějaké známosti.

Ale solidní. Děkuji, děkuji, mám šosáctví doma až po krk.

Šosáku.

Šosáku.

Víš, že ty jsi docela pěkná ženská.

Pasáže má, drahá pasáže. Dej mi pokoj, dej mi pokoj.

Krásné. Teti, krásné.

No, sluší mi.

Nádherně, ale co kdybychom ještě trochu tak...

Anebo trochu do čela?

No, teď? Teď.

Takhle to tak nevypadá, teď si přestavím se obléknout.

Co tady vemu fíši?

Když půjdu.

Byla to stará chučka.

Toho klouta jsme měli v neděli.

Byl trošku tvrdý, ale přiměl krásný.

To víš, musím šetřit.

To je strašné s tím naším Zbiškem. A přitom je to tak nadaný chlapec. Ten

kdyby chtěl, udělal bych kariéru.

Pojď na kousek síra.

Hanko, dík lidi do předsíně.

Lidi, jste spokojená s tou novou služkou? No, no, no.

Měla byste si na ní dát pozor?

Proč?

No tak.

Něco jsem zpozorovala. Krade?

Ne, něco horšího.

Zbišek na ní bere.

Co ti se zdálo?

No, a kdyby?

Ale teti, co kdyby se něco stalo? Ale prosím tě, nalej si

čaj. Aha, tetinka si myslí lepší doma, než Bůh ví kde. Pán Buchraň, něco

takového jsi mi řekla.

Já tomu rozumím, tati.

Chceš kousek sejle?

Nechceš. Máš pravdu, nemá se mnoho jíst.

Pomýšlel jsem já na

dvoje, buď to tě zradí nebo ne.

Není to lepší, když zůstaneš taky jednou doma.

A se hezky vyspínkej.

A dobrou noc. Dobrou noc.

Mladý pane, proboha vás, prosím, jděte pryč.

Nemáš radost, že jsem přišel?

Zůstal jsem kvůli tobě doma.

Víš,

přišlo mi tak nějak smutno.

Mladý pane, proboha vás, prosím, ne!

Dobrý den, slečínko.

Děkuju, na shledanou.

To je pro Aňku.

Lukáš.

No, Hešo, to se přece nesluší, víš.

Anka má amanta.

Milá pano Hanč, s holoubkem posílám tento lístek k nožkám slečty.

Anka Anoši, a táží se? Proč tak málo píše?

To je alopak.

Mně se to líbí.

Napsal to, protože jí má rád teď.

A já vím, proč Monka nepíše. Co víš, řekni.

To je Hančino tajemství.

Hanta, píše ti aman, píše ti aman, píše ti aman. Začínáte, dejte to sem. Amen.

Že se nestydíte.

To zrovna.

Už aby ta holka byla z domu.

Je trzá žamba.

Hanka, to je dost, že se taky ukážeš.

Paní tě drží zkrátka, to?

Ani ne.

Ukažte, já vám s tím pomůžu. No holka, tebe bych tu mohla potřebovat.

Večer kolikrát necítím hřbet.

Jo poslouchej, copak jste si udělali s Jaškem?

S Jaškem?

Proč? No.

Šera tady byl, Přepri už ti několikrát psal.

A kde jsi, co jsi?

A ty nic?

Hezky mu to slušilo v tom vojenském.

A proč mě hledal?

Jste se pohádali, viď?

Ale ne.

Neviděli jsme se, co jsem tady.

Teto? No?

Já bych vám chtěla něco říct.

No copak?

Náš mladý pán za mnou chodí.

Tak.

A to je pěkný nadělení.

A už dlouho?

Co jsem u nich?

Tak, tak.

Holka, musíš dát vej pověď. A hned, než se něco stane.

Ale kam půjdu? To je mi jedno kam.

Já za tebe zodpovídám tátovi.

Výpověď nedám.

Už jsem chtěla, ale... Co? Paní tě nechce pustit?

Já ho mám ráda.

To pro Krista, pán.

Dýchat, prosím.

Hezky zhluboka dýchat.

Ještě dýchat.

Dýchej pěkně, Feliciane, ať pan doktor slyší.

Nedýchat, prosím.

Oblékněte se, pane Rado.

Feliciane, rychle se oblékně.

Pane doktore, je to s Felicianem velmi zlé.

Milost paní, pan Rada musí na vzduch.

Na vzduch, ano, na vzduch.

Aspoň na dva, na tři měsíce do lázní. Dva, tři měsíce do lázně? Vy

jste mi dal ránu, pane doktore.

Ale milost paní, jinak to není nic vážného.

Ne, a nemohli by zůstat doma.

On je na mě tak zvyklý, jemu se bude tak stýskat.

Kdybyste mi, milost paní, slíbila, že pan Rada bude denně konat zdravotní

procházku? Slíbím, slíbím.

Feliciane, víte, že budeš konat denně, víte?

Ano, pane doktore, bude konat denně. Potřebujete pohyb, pane Rado.

Pohyb, pohyb. Dva kilometry chůze denně.

Nejméně dva kilometry.

Spolehněte se, pane doktore, nejméně dva kilometry.

Já dám na to pozor.

Fritiane, choď!

Proč nechodíš? Ještě to nejsou dva kilometry. Já domů se nepočítám. Ne, já

mám hodinky v hlavě.

Sválně tě nechávám dělat holskou turu tady v pokoji, abych viděla, jestli ji

nešpidluješ a ty se mi takhle odměníš.

Fritiane, dej si na mě pozor!

Choď.

Pane Rado, jdou na kopec.

A maj ještě daleko.

Pětset.

No tak to jdou tak kolem Jordanova parku.

Pane Rado, daj si pozor.

Protože v parku dávají přes hubu.

Tak drž!

Tak, však.

Zvedně ruce.

Maminko, mě bolí hledat. Já zůstanu doma.

Hlava?

Vyplazni jazyk. No jo, celý bílej. Zase si něco snědla s tebou, je holka kříž.

No ale tady vzadu mi taky bolí. Vzáde?

Tak nepůjdeš hodit nikam. Ale je to škoda. Každá hodina stojí peníze. Tak

jdi.

Co hekářa má? Snad nejsi taky nemocná?

To se vám jenom zdá, slečinko. Není to, co tva vlečeš.

Já vím, proč je Hanka tak smutná.

Co víš, pověz.

Neřeknu. To je Hančino tajemství. Co máš pořád s tím tajemstvím?

Jdi a zahraj mi valčík.

Zahraj ten...

Tak, lehoučce, lehoučce, nejtak toporně, pánové, lehce, lehce.

Pani Radová, nevíte, co je to zač, co tančí s naší hešou?

Neznáte ho?

Žebrota. Jeho táta je školník v gymnáziu.

Školník? Ale děte!

Pane tancmajstře, prosím vás, jak přidělujete tanečníky.

Víte, kdo tančí s naší hešou? Podívejte se.

O, pardon.

Chápu, madame. Všechno napravíme hned příští tanec. Při mazlice. Pane

tancmajstře, já věděla, že jste šalamant.

Raz, dva, tři, raz, dva, tři, lehoučce dámy, lehoučce dámy.

Mladý pane.

Tak já jdu.

Tam, jak jste poručil.

No, dědi.

A neboj se.

No, proč nejdeš?

Je tak divně.

Tak ousku.

No tak.

Víš, než se vrátí mama z tanečních?

Dobrý večer.

Pojďte dál.

Kdo ti sem poslal?

Já sem přišla sama.

Kdo ti dal adresu?

Mladý pán.

Kterej mladej pan tě poslal?

Náš.

Dulský.

Řekl, abych se myšla, abyste se podívala.

Daj ti peníze.

Já mám něco na šetříno.

Já jsem jenom chtěla vědět, jestli je to.

Tak se slíkni.

Ten, co tančí s naší hešou, Mocná byl rodina, honorace.

Usměv sem, usměv tam, otočit a zůstat stát.

Do prava, do prava, do leva,

do leva.

Usměv sem, usměv tam, otočit a zůstat stát.

Do leva.

Usmír se, vzpěch tam, otoči a zůstaň stát.

Pišku.

Co chceš?

Chtěla jsem ti něco říct.

Hm?

Nebudeš se na mě zlobit.

Víš, já... já pořád na vás myslím.

Na koho?

No na tebe, na Hanku, a je mi vás líto.

Já si za vás taky modlím.

Protože vy dva musíte být strašně nešťastní.

Proč myslíš?

No když ona je jen služka. No a ty jsi přece jen úředník z finanční

prokuratury.

Mama bude strašně proti tomu, až se budete spolu brát.

Hm.

Ty jsi blázen, já a bráci Hanku. No co je na tom, že je nižšího rodu? Přece

krásí k mu ta Augusta Barbora.

No on, asi usa.

Nenadávej mě.

Já jsem na vaší straně.

Naučím Hanku jíst vedličkou a dobře se chovat.

Ale něco mě trápí.

Co?

Hanka má ženicha.

Bojáka, víš?

On ji píše, ale to ona ho jistě nemá ráda, když má tebe.

Nelo, prosím tě, nepleť se do těch věcí.

Ať jsi lehnoucí nemocná.

No to myslela dobře.

Já vím.

A nezlobíš se.

Jdi mě pustit.

Pano Hančí!

Pano Hančí.

Ježku, kde se tu berete?

Čekal jsem tady, jestli vás náhodou neuvidím.

Pano Hančí, dostala jste můj lístek?

Ano, dostala.

A proč jste nikdy nepřišla?

Já nevím.

Máte snad ráda někoho?

Hraško, prosím vás, na nic se mě neptejte.

A už sem nechoďte.

Ani mi nepíšte.

Sbohem.

Hraničko.

Tak co, jak to dopadlo?

Je to, jak jsem povídala.

To je ale pech.

Co já si teď počnu?

No co?

Pojedeš domů?

Táta by ze mě kůži sedřel.

Nebreč.

Ještě je čas.

Třeba se to všechno změní.

Bylo mě tohle zapotřebit.

Raději se zprovodím ze světa. No, to by ti pomohlo.

Mladý pane, pro Boha vás prosím, musíte mně pomoct.

Pusť, nebo mě čerti vezmou.

Mladý muž je často znavený, když sedí teple u ženy, doma ani jemné

hedváví, ho vlastně vůbec nevábí, ale sotva v noci v šantánu mu zazní zvuky

kankánu, jako by byl znovu zrozený, hned myslí zase na ženy.

Ale pozor, pánové, pozor, ne manželky své, chceli zůstat nepoznán, ten, kdo

přišel na kankán, někdo doma ani můk.

že i stařík jí mnoh kluk. Tady každý hledá lulu, svoje rozpustí lulu, kde

kdo na mě volá lulu, dneska musíš mou být lulu, líbat ústa sladké lulu...

Miláč, kdyby tak dlouho mě že tu oplakávali. Já jsem

říkala, Dulsky je fuč, Dulsky se nám určitě oženil.

A nebo se nám nešťastně zamiloval.

Tak počkala, počkala. Nesmí tak káhlí.

Co budeme

bumbat?

Objednala vodku. Celý sud vodky.

Mám co zapíjet.

S kým nám byl tak dlouho, nevěrný? S peřincou už se stejškalo.

Zkoušel jsem počestný život, ale je to pro kočku.

Štetinko dneska ne, dneska toho nechal.

Tak co, Zbysku, už se zase spouštíš?

Jak vidíš.

Ale, copak, copak.

Doma už tě to nebaví?

Zdvořilý zrovna nejsi.

Už by se skonečně měla rozhodnout. Buď si matrona, nebo koketa.

S takovým grobianem lepší se nebavit.

Hanko, neboj se mě, já všechno vím.

O tobě a o Zbiškovi.

Nemusíš se bát, já budu při vás.

Všechno se změní, uvidíš, jen se se spolu vdáte.

Slečinko, kdo by si mě teď vzal?

No jak to kdo?

Kdo si vezme chudou holku z dítěte?

Ty máš dítě.

Ty jsi vdova.

Raději jsem si měla Noice přerážet, než tady zůstávat.

Honko, nepláč.

Nepláč.

Prosím vás, ještě jednu čokoládu, trubičku se šlihačkou a indiánka.

Tak

pojď,

hačni si.

Ukaž to učení.

Prosím tě Milo, co s tebou je?

Bylaš jako náměstníčná.

Když já ti mám teď takový starosti. Ale, ale.

Jaké pak ty máš starosti?

Já bych měla mlčet, protože je to tajemství.

Když Hanka je tak nešťastná.

Hanka je nešťastná?

Ledi.

A to je to tajemství?

Mhm.

Papej. Děkuju teď.

Teto, já ti to radši řeknu, aby se nestalo nějaký neštěstí.

Já viděla Hanku a Zbiška, jak se líbají.

Líbají.

Naše máma bude určitě proti tomu.

Hanku vyžene a Zbiška prokleje. Neboj se, telátko.

Pro tohle máma určitě Zbiška neprokleje.

Chudinko malá, to tě trápilo, no?

Mhm.

A když je tady ještě ten vojak.

A potom to dítě. Dítě?

Jaké dítě? No, holka mi to říkala.

Počkej, počkej, co ti Hanka říkala?

No, já jsem jí říkala, vdáš se za zbiška?

A ona mě říkala, kdo by si vzal chudou holku s dítětem?

Tak se čla breč.

A tak.

Tak je to tedy.

Papej, papej.

S těma kamnama je elen, všude nám to patorek kouklí.

Musím ten byt pro najmout. Ať si to dá spravit nájemník na svoje útraty.

Hanka, co je s tebou?

Vypadáš jako boží umučení.

Bolí mě zuby.

Zuby?

Hanka, kde je mladý pán?

Nevím.

Odešel, ale hned se vrátí.

Vrátí.

Šel zase na flam.

Hešo, hle ti svého. Nikdo se tě na nic neptá.

Sedinka, si myslíš, že se Zbišek polepšil?

Já už si s tím chlapcem nevím rádi.

Dělám mu pomyšlení, aby ho udržela doma. Jen aby se vám teď to pomyšlení

nevymstilo.

Malka, a Zbišek?

Milo, co se šklebíš?

Kdo už mu může být líp než v kruhu rodinem?

Zbyšek a v kruhu rodinem. Co ty o tom můžeš vědět?

Většině, kde lítáš.

Však se lidé o tobě už začínají povídat. Ale děte, děte, copak?

No že jsi koketa.

O mě nikdo nic takového neřekne.

Ale ty máš ráda, když se o tobě mluví.

Jo, ale divně chápete po hostnictví těti.

Já chápu především morálku. Já tady podle vás žiju nemorálním životem. Pořád

trajdáš někde na ulici. Postřekán lítat nemůžu.

Nabarvila jsi si vlasti na zrzavo. Prosím tě, která pořádná ženská si

nabarví vlasti na zrzavo.

Tak, a teď už toho mám opravdu dost těti.

Já se o vaše věci taky nestarám.

A dalo by se ledat, co, zpovídat? Ale prosím, prosím, ven si jít. Mé svědomí

je čisté. Mám ohled na děti.

Hišo!

Melo, marš ven!

Udílám.

Feliciane, ruce mi to platilo taky. Sip!

Tak prosím, povídej.

Budu, tati, budu.

Jen co mě pozvete na křtiny.

To jsou špatné vštipy. Já a Felicijan jsme takové hlouposti už dávno pustili z

hlavy. Já taky neříkám, že tetínka bude maminkou.

Ale babičkou.

Co? Já babičkou? Zbišek s Hankou se vám o to postarali.

Ježišmarja! Zbišek s Hankou!

Ty lžeš!

Chceš mě zničit!

To je hrůza.

Hanka!

Hanka!

Hanka!

Pokluvěs mi, ale jako uspověď. Je to pravda, že jsi, že jsi v tom?

Ano, prosím, milost, paní.

Ty lžeš!

Děláš si blázní! Ne, lžu.

Jako že věříš, že lžu Boha?

Dám ti knížku, vyplatím tě do prvního a potáhneš.

Podobně. To bude nejlepší.

Takové dětši, co nedbá na svou čest, nečloupí v domácnosti.

Potáhneš. Anka začala preče. Mamá jí nadává. Jo, nepochle.

Počkej.

Chodil za ním o půl roku.

Hešo, co tam děláš?

Koho zase špehuješ, co? Mocní nebo křikuj. A starej se radši o sebe.

Pěkně si nás všichni pošpinil.

Ty zpratku, co jsi to řekla, co?

Zbišku, pojď sem.

No pojďte, Slovičko.

Co chceš?

Ten bude nikomu nadávat.

To víš, to není zrovna pro ní nejlepší vyříct, tak když bude muset chovat

vnoučátko od vlastní služky.

A jak se to dověděla?

To já nevím. Už mu to teta vykolpila.

Neřekaníš vec?

Až ho potkne.

Nechni.

Tatínka teď Hanku vyhazuje.

Jsme zvědaváli, co budeš dělat.

Ty zmír.

Tady zůstaneš, musím s tebou mluvit. Já už vím, odkde.

Ukázala byste mamá více taktu, kdybyste o tom nemluvila. Taktu?

Taktu? Ty chceš mluvit o taktu? Ty, který si vyvolal takový skandál a

způsobil, aby mi taková...

Taková, do očí vyčetla.

No to bylo, tatitinko.

To už vážně přesahuje všechny meze.

Tak ať něco řeknu, Zbišku.

Tata od počátku věděla, že v noci chodíš za hankou.

Co? To není pravda. Dělala, že nic nevidí.

Chtěla tě udržet doma.

Lže, lže.

Nelžu.

Pravdu mluví.

To je to naše pokrytectví.

Všecko držet doma pod pukličkou.

A víte, mamá, co já udělám?

Víte, co já udělám?

Já se s Hankou ožením.

Ježišmarja! Ožením a hned!

Ježišmarja! Mě trefí šlak.

Je růza.

Mama, prosím vás, odpustej. A dejte jim požehnat. Jedeš!

Feliciáne, pro rany boží, co se to stalo? Hanka, klekni jim a prosi o

požehnání. Milost paní, proboha vás, prosím já. Feliciáne, jsi otec, proklej

ho. Hanka, klekni. Milost paní, proboha vás, prosím já. Táhni.

Feliciáne, řekni taky něco, ne nech všechno na mě. Ať vás všechny čerp veře.

Feliciáne, to jsi mi neměl dělat.

Hanka, pojď.

Tady si sedneš vedle matky.

Tak, a to teď bude tvoje místo.

Hanko, netláč, netláč.

Tak vám tady přeju všem dobrou noc.

Kulíba.

Děkuji prosím.

A dej mě pokoj ti spát.

A ty mě tady nebreč!

Hančí. Hančí, vstávej.

Slečínko, to už je osm hodin.

Ježišmarja, já jsem zaspal.

Hned skočím pro mlíko. Nikam nechoď.

Už nebudeš chodit pro mlíko. Já budu pro něj chodit sama.

Uvařila jsem ti snídani.

Směj si žemličku.

Panebože, co se to se mnou děje?

Holko, nepláč.

Uvidíš, že s ním budeš šťastná. Víš, jak je hodný.

Budeš se hezky oplíkat.

A ruce ti namážu plicerínem, abys je měla hezky jen mít.

Slečínko, to přece nemyslíte doopravdy. Ale od dneška mě musí říkat Melo.

A já tobě Hančího.

A neboj se, já ti ublížit nedám.

Servus, trdlo.

Jak to, že snídáš tady v saloně? Hešo, Honka je přece Zbiškova nevěsta.

Nevěsta?

Snad nebudeš tu komedii vážit.

Poslyš, přilépila ses ty první na Zbiška nebo on na tebe?

Slečinko, že se Boha nebojíte.

Snad si nemyslíš, že by si náš Zbišek vzal takovou couru.

Hešo, proč jsi na ně taková? Hleď si svýho!

No papáž se tohle doznám!

To je mý ovklad.

Maminečko, jak je vám?

Maminečko, u nás je všechno vzůru nohama.

Mela uvařila snídaní a teď obsluhuje Hanku. To já nepřežiju. To já nepřežiju.

A papá si nadspal plné kapsy doutníku, než odešel do úřadu.

Doutníky? No to je revoluce!

Bleráno, kde je Hanka?

Pana nevěstinka mi je kastroli a hrdce.

Prosím, abyste ji ode dneška neužívali pro kuchyňskou práci.

Musí se s ní zacházet jako s mojí nastávající chotí.

Co?

Nastávající chotí.

Nastávající chotí.

Obklad, dej mi obklad.

Tomáš Bíšek to myslí doopravdy s tou courou?

Tohle já nepřežiju.

Tohle já nepřežiju.

Tak tohle nenecháte jenom tak.

Vyslete taky trochu na mě. Kdo si potom vezme mě?

Hleda nějakej kočín, nebo podomek. Nech mě.

Musím přemýšlet.

Otíma, kde tady byly Julia Štěvičovi? Tamhle vzadu, v poslední dveře. Děkuju.

Ale, ale, tetínka, to jsou k nám hosti. Ruku líbám.

Smiluj se.

Ty jediná nás můžeš zachránit.

Vysvoboď nás z toho neštěstí. Ale, ale, najednou jsem dobrá.

Zapomeň na to. Já si před tebou třeba kleknu.

Tak pojďte dál, teti.

Podívejte se, v čem já bydlím. A vy máte v parteru takový krásný byt, ale kdepak,

s vámi není řeč.

Tak se posadte, teti.

Ten snětek by nás zničil všechny.

Kam dal ten chlapec hlavu?

Já jsem to tušila, teti. Navařila jste si tu kaši sama.

Veděla jsem čas Hanku odstranit.

Měla jsi pravdu, ale já chtěla Zbýškovo dobro, aby to měl doma, aby neflámoval.

Teti, dáte mně volnou ruku?

Všecko ti dám, děvečko drahá, všecko ti dám. Ten byt partneru taky?

Byt?

No, když to musí být, tak taky.

Teti, víte, kde bydlí tata Drachová? Vím, vím. Tak tam jdem.

A nechte to na mě.

Pomáhaj pámu, paní Drachová. Dej to pámu.

Je mináčku, to je návštěva. Tu jsou k nám hosti.

Ručičku líbám, milost paní domácí. Ručičku líbám, milost paní.

Radšte dál, radšte.

My se nezdržíme, paní Drachová. My se nezdržíme. Ale...

Ale to by tak hrála taková vzácná návštěva. A zase na chviličku. Pojďte

teď.

Aby nám nevynesly spaní.

Milá paní Tadrachová, my jsme sem přišli kvůli Hance.

Jo, kvůli Hance. A copak, copak?

Abyste nám rozuměla.

Hance se totiž neskytl ženich.

Ženich?

Jemináčku, to je překvapení. A to je překvapení. Je to hodný člověk.

Poctivý řemeslník, odchovanec tady paní domácí. Víte to ti.

Poctivěc, tatrachová, poctivěc. Tak bysme rádi věděli, jak to s Hankou je.

Jo, s paní to děvče bylo jako sklenka.

Ani posklentí na ní nebylo.

Můžete na to přísahat? Jako před nejsvětější svátostí. Za ní, jako za

sebe. A co ten voják?

Ano, ten voják. Jo, ten voják.

To zas bylo něco jinýho. On se s ní zasnoubil, jenomže nebylo peněz.

Ale jinak...

To sám pan farář může dosvědčit. A co tady ve městě?

A to už tady milost paní domácí bude vědět, protože dělče tady u ní bylo jako

pod ochranou. Já nejsem hlídač.

Koho to sem čorti?

Zrovna težko, když...

Ale to je mladej pan domácí.

Dobrý den.

Hrčičku líbám, mladej pane.

Hrčičku líbám. To je dneska den tolik vzácných návštěv.

Tatrachová, vy jste příbuzná Hanky, že? Kmotra, kmotra.

A, mama.

Snad tu nejste nenámluva. Pišku, vzpamatuj se.

Tatrachová, přišel jsem vám oznámit, že se s Hankou ožením. Ale není možná.

Tohle já nepřežiju. Kde je Hanka křtěná? Potřebuji její čestní list.

Přichystejte mi to všecko a přijďte zítra k nám.

S pánem Bohem.

Hručičku líbám, hručičku líbám, mladý pane.

Pořád jsem to, Hance, říkala, nebreč, mladej pan je hodnej, mladej pan tě

zabezpečí. Ale že byste boženil?

Vy si myslíte, že já takový manželství dovolím?

A to ne, to ne.

Bez maminčina požehnáním k voltáři nepůjdem.

Ale když si to, mladej pan, přejet, co pak myslí, že si teď někdo vezme s

takovou hanbou?

Neda, kdyby byly peníze.

Peníze. Aby bylo lidem, čím oči zamydlit.

Myslíte, že by to spravili peníze? Minus, paní, takovej je život.

Jinak to na světě nechodí. A co, kdyby paní domácí byla ochotná dát něco na

ruku?

A vy dáte teď, že?

Přešumor, já držkavcu, prosím tě, držkavcu!

A je, je, žádost ohlášky.

No, kdo chce kam, pomožme mu tam.

To víš, já se na to dívám prakticky, jsem už nějaký ten týden daná a mám své

zkušenosti. Chudák tvůj manžel.

Prosím tě, kolik máš platu?

Asi šedesát zlatých, co? A dluhu?

Ani nemluvit.

A na to se chceš oženit? Ty?

A víš, že máš pravdu?

Ale já se ožením.

Pojď, Zbišku, sválně, spočítáme to.

Pokoj s kuchynkou.

Pětadvacet, třicet zlatých.

Zlatku daně na živobytí.

To máme.

No vidíš.

A plat je fuč.

Kde máš to ostatní? Uhlí, prádlo, petrolej?

Panice na parádu.

Bude to bída, ale když se máte rádi, to víš, to už nebude každý večer. Tingle

tangle. Ale houpi hou.

No holka, měla bys to na každý pát lepší ne s tím tvým vojákem.

Byla bys paní domácí.

Panečku, takovej barák.

Co pak ty o to nestojíš, aby si tě takovej pán vzal?

Co je mi po takovem ženichu?

Jsem já k němu, no řekněte k motra.

No.

Ale už se stalo.

A je to má křivda.

Oni ti neukřivděj.

Chtěj ti dát něco na ruku.

A dejte pokoj k mutr.

A kdy jsi hloupá.

Já ti ukřivdit nenechám.

Jsi mladá a nevíš, co znamená svět.

Až budeš mít peníze, tak budeš paní.

A co prečíš?

Tak, Petinko, všechno je v nejlepším pořádku. Zbišek dostal rozum, že nic se

nebude a prosí, abyste mu odpustila.

No tak, chlapče, no, konečně jsi přišel k rozumu.

Maminko, odpuste,

odpuste, že jsem... No dej pokoj, ty,

Roma by do vás dovšech.

Už zase kleje.

Ale teď...

Ano.

Ano, Brutín, čím jsem byl?

Můžete být hrdí na mě.

Jak já teď budu řádit?

Jak já budu řádit?

Dokud se neoženíš se slečnou z dobré rodiny.

Ano.

Pokud se dobře neožením.

S věnem, s domem.

s ďáblem, s čertem! Ně!

Jebože!

Ale teď nech toho vybouřit, to nejhorší máme za sebou. Myslíš?

A teď si vezmeme na paškál ty dvě. Pojďme, tati, pojďme, pojďme.

Milá paní Tadrachová, o ženění nemůže být ani řeč.

Mladý pán nic takového nemyslel vážně.

Ale jsou tady svědci, milost paní. A kdo pak?

No přece oni sami, milost paní domácí. Ale to je nestydatost! Počkat, tati,

počkat, teď přece o tom nebudeme mluvit.

Tetinka z lásky k vám je ochotna něco dát.

A vy byste jí měli být vděčné.

Já bych myslela... Jen opatrně, prosím tě, opatrně.

Tak podívejte, tetínka by dala stovku, nebo dvě. Jestli jsi, milost, paníčka,

myslí. Počkejte, motra, já chci, aby mi tu křivdu zaplatili.

Počkejme se, to rozvázala, co?

Buď to, ať zaplatí, a když ne, tak jsou tu soudy, alimenty, a já budu přísahat.

Ježišmarja, ty bys měla to svědomí.

Že vy jste tak měli se mnou svědomí.

Dej, co chce, nenech dojít ke skandálu.

Kolik chceš?

Dejte.

Tisíc zlatých. Co?

Kolik? Tisíc zlatých.

Chce se mě kůži zatřít. Tati, dejte nebo budeš skandál. Dobrá, ale musíš

podepsat, že jsme vyrovnáni a že za námi nebudeš dolejzat.

Podepíšu. Ty mi běháš.

Tisíc zlatých a nebude dolejzat.

Ne, mám.

Tak my jsme vyrovnáni.

Ale co udělá to dítě, až doroste, to už je jeho věc a pána Boha.

Do té doby už tu dávno nebudu.

To byl neskade.

Tisíc zlatejch.

Tisíc zlatejch. Co za tom všechno mohlo být? Byl už na krku.

Buď ráda teď, že to máte za sebou. Mohlo to stát víc. Ty děračky.

Teď jim.

Spoluhám, že nám teď pronajmete.

Ten byt partéru, jak jste slíbila.

Co ti to napadá? Já vám nic neslíbila.

Já naopak musím teď všem přirazit.

Kdepak byste vy mohli platit takovou drahou činži?

Já musím dostat zpátky, oč mě odrli. Teď je vás už do smrti nic nenaučím.

Ty mě budeš učit.

Pojďte podívat, už jdou.

Hanči!

Hanči!

Hanči, kam jde?

Slečinko, vy jediná jste tu za něco stála.

Ať se vám v životě dobře daří.

Stále je to.

Zbišku! Zbišku, otevři! Žižanka odešla! Zbišku, otevři!

Zbišku, otevři!

Hešo, ona se utopí. Ale neutopí.

Ta je ráda, že schrábla tisíc zlatých a vezme si svého vojáka.

Hešo, Milo, co je to tady?

Myslíte, když jste zmeškali školu, že se budete válet?

Marš k piano a cvičit!

Melody taky. A na čtyři ruce.

Pořádně. A zahrajte ten Dunaj.

Tak pojďte.

Raz, dva, tři.

Budeme zase žít, jak se Pánu Bohu líbí.