Original subtitles

Konec.

www.hradeckralove.org

Konec.

www.hradeckralove.org

Tereza.

Viděl jsem jí jen dvakrát.

Vlastně pořádně jen jednou.

Šla proti mně věšinou mezi obilím.

Vlasy jí zářily v slunci.

Podívala se na mě s velkýma poměnkovýma očima.

Do smrti na ten pohled nezapomenu.

Do smrti?

To ještě hodně vody oteče přes to vaše kolo, mlynáři.

Ukažte mi ruku.

Ty umíš hádat z ruky?

Jak dlouho budu živ?

Dělejte takhle palcem.

Dokud takhle budete dělat palce, milináři, budete žít.

A co myslíš, nozívku, nemá tam dole Tereza

někoho?

Koho? Proč jsem vás?

Teď jsou tam čtyři chalupy.

Havrda, pěstoun, její, ten je vdovet.

A starý kocour.

No a Albín s Rybákem, ty jsou ženatý. No a Martin si bude brát

Hajkovič dceru.

A říká si, že mi pomůžeš, tak jak?

Jak pak bych vám nepomohl, mlynáři?

Vždycky vám pomůžu, přece když vám je tady na ty samotě smutno, tak k vám

zahraju tu vaši.

No a tu vaši právě bych vám chtěl zahrát při svatbě.

Tak co by radíš? No, já bych na vašem místě, mlynáři, já bych šel k Havrdovi

rovnou. Určitě vám Terezu dá za ženu. Určitě, když jste přeci člověk majetný,

spořádaný. A co Tereza?

Vždyť jsem si ji ještě nikdy nemluvil.

No to s tou promluvíte teď?

No ne, Jozifku, to není tak lehké v mých letech si namlouvat děvče.

Stydíte se?

Mlynáři, ale to nevadí.

To vůbec nevadí. Dojdu ještě dneska Havrdovi a řeknu mu.

Brichta, mlynář z Lukyho, mlejna myslí na vaši schovánku Terezu.

Lepšího člověka, lepšího mužskýho pro ní nenajdete hospodáři. No a

pak přijdete vy a bude to. No jo, no jo. A co mám mluvit?

Nevyznám se v těhle věcech. Tak je, to je hračka mlynáří.

Jen se podívejte, já vám ukážu.

Titka, jo?

Musí být ale hodně veselá, víte? Hned tam by tam bylo něco červenýho. Jo,

nedělní šaty.

Pekatáčovaný.

Lukavice a sváteční...

Kování.

Mírnej úklon. Si takhle.

Ne hluboký. A vzlášť hluboký. Vy to nemáte za potřeby. Vy jste bohatší

než... No a už to je.

Já, hospodáři, si chci vzít za ženu vaši tresku.

Snažím vás, prosím, abyste mý dal.

A to je všecko?

Všecko. Havrda vám srdečně potřece rukou, kejvne na teresku,

tereska přijde, vy jí podáte kytku a hned ji políbíte.

No to nejde tak rychle, to přece nejde hned na ponej prv. No ale co chcete

dělat vy, dětino?

Už o tom nemluv.

Dobrá, dobrá.

Tak já jdu, já bych chtěl běžit brzo u Havrdu.

Tak všechno zařídím, mlynáři, dobře.

Takovej dohadovač, ten by chtěl půlru peněz, mlynáři.

Nech červený oko nevidí, co vidí oko pravé.

Já mám totiž na levým oku věčný zrníčko.

A dávám si na něj volejče.

Zastav se zas u mě, taky to, nechci o tebe zadarmo.

Ještě ti něco dám. Dobrá, dobrá mlináři, co mě dáte?

To mě, to mě dáte.

Spet starosti.

Veselka bude, s naprosto víc na to.

Hned požník jej Tereze koupím, aby na sebe mohla něco pěknýho ušít.

Ale my jsme vám přinesli ceník, abychom se s vámi poradili o nějakém motorku na

čerpání vody.

A vy pořád mluvíte o šicím stroji.

To my víme, že Tereza potřebuješ ty.

Ale my potřebujeme hnát vodu na naše suchopáry.

To je důležitější.

To je náš chleba.

Z vodou je potíž, to vím. Je jí málo. Jen ta v potoce.

A kluvý motorek, ten by pomohl.

Hnali bychom potom vodu všude. I do chalu.

No a Tereze ten šicí stroj stejně koupím, aby si mohla ušít nějaké hezké

šaty. Motor potřebujeme všichni.

A Tereza se bude líbit Štěpánovi i bez těch šatů.

Co tu máš s Terezova se Štěpánem? Ale nic.

Já ti jen radím, abys Terezu provdal.

Udělala se z ní hezká holka.

Má v sobě něco, co nás všechny pokouší.

Tereza je hodná holka.

Já proti ní nic nemám.

Já jen říkám, že nám kazí myšlenky.

Možná, že se Tereza vdá.

Ale nedaleko otud.

A komu bys jí dal?

Tady. To je má věc.

Kdybys měl pro ní ženicha, Havrdo, možná že bychom mohli slavit veselku společně,

až si naše Hanka bude brát Martina.

Vám budať pozdravit.

Tady, Jozifek. Ten by jistě věděl o nějakým ženichovi pro Terezu.

To tu se postaram sám. Tomu nepotřebuji Jozifka.

Ne?

Tak já teda půjdu. Sám jsem ji vychoval, ale ne pro leckoho.

Tak co, Jozívku, kdo pak by byl nejlepší ženích pro Terezu?

Brichta, mlynák z hluchýho mlejna.

Ten podílín.

Blázen.

Terezo, co tu děláš?

Nemohu k tobě přijít jako dříve, kdy jsi mi říkával, že žádné děvče

široko daleko nemá tak hezké oči jako já?

To už je dávno.

I jiné věci jsi mi říkával a sliboval, Martine.

Na to se nepamatují.

Proč se na mě nechceš podívat, Martin?

Protože... Protože?

Protože? Já ti řeknu proč!

Ty seš té ožení s Hankou! Řekni, že to je pravda! Řekni, že to je pravda!

Podívej se, Teresa.

Jsi jiná než my.

Ty nepatříš mezi nás.

A to, co bylo mezi námi, to bylo jako bouze, jako vychřice.

Ale teď je klid.

Prosím tě, Teresa, měj rozum a děj.

Martin!

Ty už mě nemáš rád, Martin.

Řeknu ti rovnou, mám rád Hanka. Ne, to není pravda, ty máš rád mě. Řekni, že

máš rád mě, řekni.

Voda je náš život. Dává nám chleba. A proto ten motorek objednáme a hned

požích koupíme.

Tak co? Na co si ťuknem?

Nazdraví tvé Hanky a Martina.

Nazdraví.

A pojďme pracovat.

Pojďme. Pojďme.

Terezo!

Jo?

Volášte mě?

Chci s tebou mluvit.

Tak jsme tady mluvili o tvé budoucnosti.

O tvém štěstí.

Také už jsi na to někdy myslela.

Víš, všichni muži se tady o tebe starají víc než... Ha.

Tak si myslím, Terezo, jestli... Chtěla bys jíst mne v zí?

Ta naše kobela mrchá ze zi, z krva vyjáhá celou hnátu. Tu, co jsi nedávno

rozbila. Když stupuješ, tak klepej!

Pamatuj, že jsi jen papolek.

A uvidím-li tě, že lezeš za Terezou, zpřerážím ti hnáty!

No já přece... Terezu Puzlavy!

On má uspořenou!

Vlč!

Tahni!

Jdi!

Harníkou to vyjmí!

Byl jsem tam.

Ale... Nic neříkej.

Viděl jsem Terezu s Martinem.

Ale Martin přece bere Hajkovou Hanku. Viděl jsem je.

Vím teď aspoň, jaksi lidé žijí tam dole.

To mi stačí.

Ti také, Jozívku.

Zahral bych vám, hospodáři.

Chci být sám!

Ti!

Jozif!

www.hradeckralove.org

Konec.

Vodu hledáte, hm?

Nepamatuju se, že by tehle potok někdy vyschunul.

Jděte se podívat tam nahoru. Tu vodu snad tam někdo ukrab.

www.hradeckralove.org

Co tu chcete?

Proč jsi nám vzal vodu? Hned zbouráš tu zeď.

Potok je můj, hráz je moje.

Tereza zůstane vám, voda zůstane mně. Je to blázen!

Potok patří nám všem! Voda je naše! Nezbouráme seď! Nebudeme se pětit tak!

To je

hrozné.

Co budeme dělat?

Odklidit.

Přineste kámen.

Všechno odstranit, ať tu nic nezůstane.

Slyšíš?

Muzikanti už vedou nevěstu k tanci.

Ty tedy nepůjdeš?

Ne, nepůjdu.

Pojďte se trošinku pilička, Teresko.

Jozifku. No.

Říkal jsi, že by mě Brichta chtěl?

Chtěl. Teresko, chtěl.

Hodnej člověk.

Dobrej člověk, Teresko. Na rukou by tě nosil.

Modrý z nebe by ti snesl, Teresko.

Myslíš, Jozifku, že by si mě ještě vzal?

Vzal?

Když půjdu já do Mlejna a na dvorečku mu tam

zahraju tu jeho písničku, Teresko, aby ho naladil a řeknu mu to.

Nejšťastnější člověk na celém světě, Teresko, bude.

Já vám říkám, nech jsme tady my čtyři. My to neutajíme. Neč. Ta naše věc se

prozradí.

Tak už si nevystřelím.

A vím o takovým pěkným srdci.

Tak co za ní, Martine?

Ale Havrdo dá mi za babku.

Nechci to mít ve stavení.

To víte, slíbil jsem Mance, že nebudu špitlačí.

Slíbil jsi?

No to není tak snadná věc.

Myslím, že ještě rád si půjdeš jednou vystřelit.

Mám docela jiný starosti. Chalupa, hospodář. No myslím, že se dohodneme,

Martine, co?

Poslepněte, Havrdo.

Nevíte, co je s Brichtou?

S Brichtou? Co je s Brichtou? No, co?

Už jsem tam byl po třeti.

Všechno je tam. Otevřený a Brichto nikde.

Jeho pes tam sedí a vyje.

Mám tady pro něho rekomando. Z pojišťovny. Musí mi to podepsat. No,

hlupa by se o něj staralo, podivíná.

Tak na vaše zdraví, hospodáři.

Prosím vás, Havrdo, dejte mě trochu rumu pro Albina. Zase má záchvat a blábolíš.

Já už nevím, co s ním mám dělat. Vede takové divné řeči. A co říká?

Ale samé nesmysly. Páté přes deváté. Je u něho stará Hajková.

To už dřív měl záchvaty, ale co to s ním teď dělá?

Budu s vámi, podívám se na něho.

Napiješ se z dutého klíče, to ti pomůže.

Je to čistá voda z mlínské strouhy.

No, polpni to.

Jak je ti?

Už dobře.

On nechtěl.

Vyrazil mi klíč z ruky. Ten vyváděl. Nefte tady těch řečí, jděte to povídat

ven, ať má klid.

S tím trik to musíme něco udělat.

Rozumíš? Dnes v devět hodin přijdeš ke mně do stroly.

Hajka a Rybáka taky zavolám.

Jestli na to přijdou.

Co budeme dělat? Tev.

Tě vydhodím.

Slyšíš?

dnes večer na srdce, tam dolů k brodu, v lese. Víš, kde to je, Terezo?

Pytlačit? Hm, to tady nepytlačí. Všichni pytlačí.

A Martin taky. Martin!

Martin, už ne.

Vez to dole, foplotní větel, který jsem dovezl. Mně třeba založit březí krávě.

Uděláš to za mě, Terezo?

Udělám.

Jdi už!

až pro vytrávení.

To jsem myslel.

pozval k svému stolu.

Jak se jmenuješ?

Dobrapil.

Ty máš divný jméno. To mě připomíná

lepší časy.

To jsem byl jednou... Ale co bych ti tam vyprávěl?

Jak se jmenuješ?

Dobrapil.

Víš co?

Řekni si, co chceš nejhezčího na světě a já ti to dám.

Jak se jmenuješ?

Dobropil. Tak mluv.

Já mám hlad.

Tady, tady, tady.

Počkej, počkej, počkej, počkej. Pane Horstinský, prosím, pojďte sem.

Kde je tady cibulka?

Cibulka! Zpátky!

Tohle musí být.

Když já nerad cibulku.

Tak bez cibulky!

Aby bylo pěkný, abys za své krásné peníze si nemohl...

Co pak to tu vyvádíte, Jozifku?

Kdepak jste vzal tolik peněz?

Kde je Albín?

Zvakra!

Tak co, rybáku?

Chtěl jsi nám něco říct? Byl jsi nahoře?

Zapomněli jsme, že tam nahoře je kůň.

Přece koně nenecháme pojít.

Nakamil jsem ho.

a u tůně seděl Brichtův pes a vil.

Pětkrát jsem ho zahnal kamením a vždycky se vrátil a sedí tam.

Ten pes prozradí, že jsme hodili Brichtu do tůně? Ten pes

musí pryč a to hned.

Se mě bojíš?

Já?

Tebe?

No nesměj se.

Vylákal jsem tě sem a chtěl jsem tě poprosit, abys byla mou ženou.

Tak tady jsi chtěl by tlačit.

No to jsem ještě nevěděl, co vím teď.

Ale teď sám Havrda ti poručuji, abys jí s mě vzala.

Odkud máte ty peníze?

No tak Jozifku, po dobrém, to víte, my se tady s vámi nemůžeme dlouho zdržovat.

Odkud máte ty peníze?

Dostal jsem je, pánové.

Předtím jste řekl, že jste je našel.

Já jsem je opravdu dostal, ale našel taky.

On mě u Brichta slíbil odměnu za nevěstu.

Jozifku!

Nevytáčejte se.

Nezatněte krátce, jak to bylo.

Víte přece, že příznání je polehčující okolnost.

No tak.

Šel jsem, totiž byl jsem,

zkrátka hrál jsem v luchy mlině.

On je tam sám.

A nikdo tam nebyl.

Tak jsem šel dovnitř k Blihtovi a volal jsem

a nikdo se nehozejval.

Tak koukám a nejednou tam

byli u šupliku peníze.

Chtěl jsem utéct, ale tak jsem neměl ani

vejca.

Tak jsem je všetky vzal, on mě, Brichta, dlužen.

Tak zkrátka se přiznáváte, že jste peníze uchradl v

luchém líně, když Brichta byl pryč.

A kde byl tu dobu Brichta?

Já nevím.

Toho psa někdo odpravil.

Světlo.

Před chvílí tam byla tma.

Je tady někdo?

Zni vaši Terezu za ženu.

A když mi dáte, tak půjdete všichni za brichtu do kriminálu.

To je Štěpán!

Harbíde, blázníš? V blázní nevšich se!

Takhle se mě nezbavíte!

Dejte mi Terezu a budu vrčet jako hrob, jinak vás udám! Ty myslíš, že dostaneš

Terezu, ty?!

Blázne ty ničemu!

Měl bys mu jí dát. Aby byl pokoj. On to ví?

Ne.

Nedám.

Ale co když nás chytnou?

Z toky vyšetřuje se nejdřív o loupežnou vraždu. Nic

nenajdou. A Zedníčkovi nic nedokážou.

A co Štěpa?

Ten bude sticha nebo... Jen aby mlčel.

Tomu jde jen o tézu. Tu nedostane. Ne.

Ale měl byste mu jída.

Byl by pokoj.

Ty mlč a nemluv. Ještě se zapleteš.

Dobrý poledne.

Vesla jsem krosnáři máslo. Dole v modré je toho plno.

Zedníček přizabil brychtu a zakopal ho.

Ajé, zase má zvláštní ochvat.

Pojďme.

To je s tebou kříž.

To horko.

V tom našem arestě, tam je blaze. Tam lezou velký vši

na podlaze.

Já je chytám jedna dvěcí a házím je do pověcí. V

tom naším arestě, tam je blaze. A ty to prohraješ, miláčku.

Šla panenka utěpána, tap tap tap, tap tap tap

tap.

Byla celá...

Pač to proraný.

Tady jde.

A podívejme se.

A hele, ty klupku šišatá, ty už toho tam taky moc nemáš.

Ty jo, ty.

Toho máš hodně.

Teď jet v letě v klátku je odstuda.

Našinec má bejt veřejných na slunci.

Poli má bejt, no ne?

A kolik jsi ukradl, co?

Vím já.

Dali mi to dřív, než jsem to spočítal.

Měl jsi peníze zakopat a nejít do hospody se ještě ukazovat.

A jak to vlastně bylo s tím mlynářem, co?

Co je ti do toho?

Umět v tom chodit, to je to.

Zadiček výslechu.

Budlo ti dovolit pít mé víno, ty mizero!

Co?! Nekřič se tolik!

Pojďme nás někdo slyšet!

Ty mě chceš vyhrožovat?

Můžu se vás jenom zeptat?

Jestli jsou vrchtově tůni, ryby.

Pak jsem se vás chtěl zeptat, kdy nám s Terezou vystrojíte svatbu.

Vem tu jam!

Já vám to ještě ukážu! Budete na mě bohatovat!

Tak co je s tím tam nahoře?

Nic podezřelého jsem ve vlíně nenašel.

Je tam prázdno.

Všechno do kořán.

No a co dopis nějaký?

Nic?

Myslíte se ve vraždu?

Na to to nevypadá.

To jde.

Ne, aby si začal zase někde něco breptat, ty.

Bojí se, že nás Štěpán udá. Všichni jste takové babi.

Ale Štěpán to určitě udá. Udá.

Kdybyste dal Terezu Štěpánovi, tak bychom byli všichni bezpeční. Terezu.

Nechce ho a nutit jí nechci.

Snad by si dala říci, ale nutit jí nemůže.

Briktovi jsem ji nedal.

Mohla být jeho a...

To tam nahoře se nemuselo stát.

Proč jsme tam jen chodili?

Neměli jsme ho aspoň dávat do té tůňky.

Najdou ho tam.

Zakopat jsme ho měli.

Udál jsem chatníkům, že mlynář je mrtev. To stačí. Vás můžu udat zítra.

A vy, hospodáři, vy, který se mě vyhodil, mě ještě rád budete prosit,

abych se vrátil. A ještě rád mě budete prosit, abych si Terezu vzal.

Do rána máte čas.

Teď nezbyt má času na rozmýšlenou.

Půjdu nahoru s rybákem a brichtu odstrajním.

Chatníci by ho v tom ani našli.

Alby nesmí zůstat sám. Zůstanu s ním! Ne!

Vemte ho sebou.

Já zůstanu, musím promluvit s Terezou. Pospěšte si!

Pojď.

Terezo!

Terezo! Jsem tady.

Všechno jsem slyšela.

Nikdy si nevezmu Štěpána.

Nikdy!

I když víš, že nás tím všecky zničíš, má nás v hrsti.

Proto vy chcete obětovat mně?

To vám nevadí, že budu ženou muže, kterého nenávidím, kterého se

štítím!

Neděj pryč!

Pryč!

Pryč!

Měla jsi odejít dřív.

Kvůli tobě se všechno to stalo.

Nejdřív Brichta a teď Štěpán.

Ty jsi vším vina.

Já?

Rozmysli si to, Terezo.

Nepřiveď nás do neštěstí.

když nás zavřou, co bude s našimi chalupami, co bude s tou trochou úrody

na polí.

Terezo, zničíš nás.

Konec.

Celou noc jsem nespal.

Mám strach. Možná, že za chvíli přijdou četníci.

Snad přijdou až zítra.

Pane strašmistře, všichni jak nás tady vidíte, proto byli v Richtu, nejen já

sám. To je mu.

Hláznil se strachem. Měli bychom ho někam uklid, než se uklidní.

Ano, máš čas.

Můžeš si to rozmyslit.

A nebo odejít.

Pane strážmistře, všichni, jak nás tady vidíte, jsme ho zabili.

Nejen já sám, všichni jsme ho zabili.

Jmenem zákona vás zatýkám.

Co bych si bez tebe počala, Martine, když Albi není doma? Kdo by mi pomohl

sklidit?

Slíbil jsem, že pomohu všem. Také pomohu.

Je to neštěstí, že nám odešli muži. A přitom štěstí, že jsi tu zůstal ty.

Konec.

www.hradeckralove.org

Tolik práce doma a my tu zahálíme.

Tomu já rozumím, jsem také zvenková, ale nemohu vám pomoci.

A přece mohu, řeknete-li mi pravdu? A nic než pravdu.

Albin například vypovídá zmateně a mě díví pobědi.

Albin trpí padoucnicí, pane Rado.

Má často záchvaty.

Ale hájku, jste přece starý člověk a víte, co je to soud.

Tady nelze mluvit jenom tak hala bala.

Musíte mluvit k věci a vypovídat jí pravdu a nic než pravdu.

Může řekněte mi, kdo zabil Brichtu?

My všichni.

Chtěli jsme vodu.

Chtěli jsme zachránit své pozemky.

Všichni jsme vinni. A nejvíce já.

Vypovedejte volně a dopodrobně.

Nevít Terezi nikdy by nedošlo k tomu strašnému dni.

Všecko začíná a končí u Terezy.

Všecko naše neštěstí...

Vzniklo z Terezy, pane soudce.

Přiznal jsem se.

A teď mám ještě větší strach než dřív.

Strach mě jenom tíží, co teď doma ve

žních.

Tereza jistě odešla.

Jdeme dolů!

To je mý okr.

Krajský soud trestí. Uznal po provedeném soudním líčení takto práve.

Obžalovaní Jan Albín, Josef Rybák, František Havrda a Alois Hájek

zprošťují se žaloby na ně vznesené z těchto důvodů.

Porota na otázku, zda obžalovaní jednali proti Brichtovi v úmyslu, aby ho

usmrtili, odpověděla dvanácti hlasy ne.

A na otázku zda obžalovaní hájili zájem svých spoluobčanů a Albin jednal u

výkonu spravedlivé nutné obrany 12 hlasy ano.

Kdo to chceš?

Tebe!

Tebe!

Pro tebe jsem chtěl udělat všechno to nejlepší, a co dělám?

To nejhorší!

Je ze mě psanec!

A to ty, ty, ty! Ty jsi za mě udělal!

Proč jsi mi pomohl, Martine?

Proč?

Máš mě přece trošičku rád?

Už ne, Teresa.

Tak proč se na mě tak díváš, Martine?

Protože ti musím jednou říct, že tě tu nechceme.

Podkud jsi vlastně přišel, komu náležíš?

Tobě jsem chtěla náležet.

Mně?

Co Habrda?

Co Rybák? Co Štěpán? Všichni po tobě touží.

Jsi naše neštěstí.

Proč?

Co mám dělat, Martine?

Odejí?

Vrátíš nám klid.

Dobře, odejdu.

Kam?

Snad do města.

Do města?

Ano, do města.

Sbohem artně.

Jdi už.

Všechno je sklizeno.

Martin má na poli ještě žito.

Děbouška! Musíte dostat pod střechu.

Co dělá Teresa?

Odešla.

Kam? Odešla do města, už se nevrátí.

A co Štěpán?

Utekl.