Original subtitles

Konec.

Konec.

Volá Racek, volá Racek, dostihli jsme zelený Mercedes.

Okamžitě uzavřete silnici pod Černým vrchem.

Nejpěkně tam nečerveno

Zajeďte jim tam večer zazpívat, zaslouží si to.

Oznám to Haluzovi jako vedoucímu souboru. A tady Joža vás tam zavede

Erenou. Provedu si, druh plukovník.

Vstupte!

Soudru plukovníku, nadporučík Liška.

Dovolte, abych s vámi promluvil.

Prosím, soudru nadporučíku.

Pojďte dál, sem ke mně.

Kam se jde, Milan?

Do Tichotice.

No, sbohom.

To budou mať chlapci radost.

Ohraduju. To víte, blíží se závěrečné cvičení. Posaďte se.

Tak, co je nového?

Nic příjemného.

Máme v prostoru špiona.

Fáni, už zase do Tichotíc.

Dnes večer.

Co se rozčiluješ?

Do Tichotíc a či někde jindě.

Hlavná věc je, že se dostaneme von.

Tomě se to mluví, ty ženáči.

První na okrese sklidili sen.

Tak je to jasné, ne?

Jasné. Ty tomu rozumíš jako Koza Petrjovič.

A co družba z armádnou?

Co s tím má co společného družba?

Jaká družba?

Srděčná družba pracujících s armádou.

Dělčatá, aj tak jich je tam málo. Člověk světu, všetko je zadané.

Ten panec poslední, to bylo hotové utrpení. Copak musíme tancovat?

Vždyť o tancování polukovník nic neříkal.

Zahrajeme jim, zaspíváme a pojedeme zase zpátky. No, my máme takovou smolnatou

smolu.

Tři měsíce tady oděši nezavadíš a když se konečně naskytne nějaká ta možnost,

tak toto se jde zrovna dotichotit.

Tak co?

Ty jsi vedoučí souboru. Mám říct veliteli, že nikam nepojedeme? Co bys mu

říkal? Jasně, že jedeme.

Zahrajeme jim, zaspíváme, to si zaslouží.

Ale tančit?

Tančit se tam nebude.

To bude posledné číslo, jdem nahodit mašinu.

Počkej. A co tanec?

Já bych si vrátil, že se tančit nebude.

Tak co, kluci, zahrajeme něco, nebo se jde domů?

Ale přece jsi hovoril... Hovoril, nehovoril, na tom nezáleží, co jsem

říkal. Změnila se situace, mění se rozhodnutí. To dá rozum, ne?

Je to přece jen družba a zahrát se musí.

Pozrime se na něho.

Co to zvaluješ na družbu? Ale Jožo, nebuď přece takový. To se ví, že jim

zahrajeme.

Mikuličku, jdi to ohlásit.

Dřív, než budeme pokračovat hudbou k tanci, ukončíme naše pásmo písničkou na

vojně od Radima Drejsla.

Účinkuje celý soubor.

Co je to za děvča?

Znáš jí? Co já vím?

Vidím jí tu poprvé.

A co ty se tak najednou staráš o děvčata?

Je hezká, co?

Soudruhu Četaři!

Na zdraví! Na zdraví, souseda!

Smím prosit?

A je zpřízně jahotko?

Ne, je u mě na letním bytě. Byla dlouho nemocná. Teď má zdravotní dovolenou.

Pražačka. To je vidět. Já jsem Milan Pazdera.

Těší mě Helena Bušková.

Dovolíš? Smím prosit?

Četař Haluza. Buškova.

Dobří přátelé mi říkají Káne. Mně Helena.

Svazačka? Samozřejmě. Tak bychom si měli tykat.

Kto se bojí, nesmí do lesa.

Podívej se na něj, jak se naráz utrh.

Tichá voda.

Proč mi leze do zelí?

A nelezěš do kapusty ty jemu?

Tancuje těsně v obaja.

Dává někomu z vás prevnost?

Nedává.

Jistě se ještě nerozhodla.

Tak.

Nerozhodla. Ale rozhodne.

Neumím to bohužel s děvčaty.

Bohužel?

Ale nikdy jsem toho nelitoval.

Až dnes.

Odpuste, Helenko, nechci vypadat směšně.

Kluci se mi smějí.

Musíte se rozhodnout.

Nemám ve zvyku přebírat kamarádový děvče. Buď já, nebo on.

Nekřičte na mě.

Nejsme na cvičišti.

Promiňte.

Haluz asi stěžoval, že mu lezješ do kapusty.

Ale já jsem mu povedal, že to je otázka, kdo komu lezje do kapusty.

To jsi neměl, Jožo.

To jsme měli.

Kam jdeš?

A co kdybych řekla?

Milan.

Ten by se zítra chudák měl, že?

To byste ho prohnal.

Ačkoliv on by se asi moc nedal. Je jistě dobrý voják.

Obyčejný písař na velitelství.

Promiňte, Helenko, já jsem to tak nemyslel.

To nebyla fair hra.

Helenko!

Proč netancuješ?

A proč ty ne?

Já mám doma Marišku.

Kdyby jsi jí poznal... Já vím, já vím.

A čo ta tvoja rozhodla sa?

Nemali bysme teda zotrúbit, že sa jde domou?

Nič mi nevral, Karolko.

Viem, v láske někedy platí, že vyhrá ten, kto utěčje.

Já vím, že bych neměla být tak hloupá.

Ještě včera jsme se nezmluly.

Děvčo si nic nemá začínat s vojákem.

Ale já nejsem jako ti druzí, Helenko.

Musím už jít.

Určitě nás viděla.

Ani nezamkla.

Když se uvidíme.

A budeš o to vůbec stát?

Co zítra.

Dostaneš dovolenku?

O to se neboj.

Není to sem přeci tak daleko.

Hodinka pěšky.

Tak vkolik?

Nevím. Ale možná, že už odpoledne.

Ale docela určitě večer.

Tak dobře.

Až přijdeš, tak zapískej tohle.

Nechám si otevřené okno, abych tě slyšela.

Ale teď už musím opravdu jít.

Co by si domácí myslela?

Dobrou noc.

Dobrou.

Nashledanou.

Nashledanou.

Takové vtipy, zhasni to.

Můžete jet.

Myslel jsem, že mi pomůžeš.

Tady nemůžeš zůstat.

A kam bych šel?

Domů se vrátit nemohu.

Jistě už hlídají byt.

Potřebuju změnit vizáž, dostat na sebe jinou slupku a vše.

Snad by to přece jen nějak šlo.

Tak co?

Domluvili jste se?

Proč tě to tak zajímá?

Jen tak.

Podívej, Milané, co jsme si, to jsme si.

Jsme přece staří kamarádi.

A nepobíjem se kvůli děvčeti.

No.

Víš, já jsem se dnes choval jako mezek.

A patří mi to, že ti dala přednost.

Ale zpočátku jsem si myslel... Co jsi myslel?

Na tom nezáleží.

Ale mně na tom záleží.

Pověz, co jsi myslel.

Flirtovala se mnou.

Ještě dřív, než si se vůbec objevil.

A i potom.

Při tanci.

Jak jste spolu tancovali.

Bavci!

Preboha, dajte pokoju s tou babou.

Všimli jste si pri bráně?

Zosilněně stráže.

No a?

Čo no a?

Čo si se robí? Hovoril jsem s Ferkom, má službu na centrále.

Od dneška zarazené všetky dovolenky.

A i přípustky se přestanou vydávat.

Hlouposti. O tom bych přeci musel něco vědět. A proč velitelně odešel domů,

hoci je zajtra neděla?

Jak to, že jste mi to nehlásili přímo?

Vezměte si tam holku ke kódování.

Jste připraven?

Tři, devět, osm.

Čtyři, dvě, šest.

Jedna, sedm, tři. Máte?

9, 2, 1, 7, 9, 8, 5, 7, 2.

Rozuměli jste správě?

Končím. Ano, končím.

Chytráci, teď si vzpomenou budovat tábor pro stálou posádku. Když jsme se

spolehali, že se za měsíc vrátíme do Katára. A teď má přijít to cvičení.

Ohlaste mě na tým těchto údrů, generálovi. Provedu. Dovolte mi odejít.

Jděte.

Vstupte!

Soudru plukovníku, dovolte mě s vámi promluvit.

Copak?

Potřebuji na dnešek propustku z tábora.

A proč?

Z nutných rodinných důvodů.

Jenom do Tichotic.

Aspoň na večer.

Do Tichotic?

A co je to za rodinné důvody?

Snad ne děvče?

Tak přece.

No tomu už se říká překvapení.

A co tak náhle?

Pořád já nic, já muzikant, tváří se, jako by neuměl do pěti počítat a

najednou prásk.

Děvče!

Baného chlu, nejde to, nejde. Znáš rozkaz?

Znám. No tak, platí pro všechny, pro tebe i pro mě, jak vidíš.

Hlavu horé.

Jestli jste se opravdu do sebe zakoukali, však ona počká.

A když ne, ještě líp. Víš, na čem jsi?

Věř starému kozákovi.

Malá přestávka v lásce nikdy neuškodí.

Však se ještě užijete a štěstou bude hlava brnět.

Soudru plukovníku, dovolte mě odejít.

Jděte.

Zhásni, Milan.

Počuješ?

Tak s tými dovolenkami, to přece jen byla pravda.

Ty, Haluza, to bude asi kvůli cvičení, však?

Co já vím, dej pokoj a spi.

Kluci.

Dobrý večer.

Spíš už noc.

Dochvilný právě nejsi.

Nemohl jsem dřív.

Tady nemůžeme stát.

Celý

večer

jsem tě čekala.

Už jsem myslela, že nepřijdeš.

Ale vždyť jsem ti to přece slíbil.

A kde jsi byl tak dlouho?

To víš.

Vojna.

Počkej.

Ty se zlobíš?

Opravdu jsem nemohl dřív.

Nedostal jsem dovolení.

Nesmí se dávat.

I tak jsem tady na černo.

Jak to na černo?

Copak to jde z tábora?

A nic se ti nestane?

Nic.

Když mě nechytí.

Ale kdyby tě tu někdo viděl, tak musíš se hned vrátit.

A pro tohle jsem za tebou hodinu běžel?

Když já nechci, abys měl kvůli mně nepříjemnost.

Já bych pro tebe udělala všechno na světě.

My dva jsme se neměli poznat, Milane.

Nepřinesu ti štěstí.

Já jsem nikdy nepoznal, co to je láska.

Ale včer, od té chvíli, kdy jsem tě poprvé uviděl,

máš mě ráda.

Všechno bude zase dobrý.

Všechno.

Ale teď už se vrať.

Mám o tebe strach.

Vrať se a přijď, až ti to dovolí.

To by ses načekala.

Jak to?

Tak.

Cvičení, víš?

a po cvičení se rozjedete do posádek.

Mohli bychom se vidět i tak, ale jen večer.

A když tě někdo potká, tak... Ne, to nejde.

To rozhodně nejde.

Hleda bys... Ale ne.

Přišel k tobě.

Co zítra?

Možná, že se dostanu už dřív.

Prosím tě.

Ale teď už běž.

Dovolíš?

Bělzuní.

Chceš mě udat?

Máš vztek, že jsi vybrala právě mě.

Měl jsem.

Ale teď mi jde o něco jiného.

Poslouchej, Milane.

Nemluvila o mně?

Proč?

Vydělal jsem hloupost.

Ve zlosti jsem jí řekl, že jsi písařem na velitelství.

Do té chvíle nezlob se, ale je to pravda.

Flirtovala se mnou.

Co je to za děvče?

Na co ty hned nemyslíš?

Čekám tu na tebe dvě hodiny.

A za tu dobu člověka lecos napadne.

Nech toho.

Aspoň teď.

Jestli je to správné děvče, tak sama všechno pochopí.

A těch pár týdnů počkám.

To je zajímavé, že to říkáš právě ty.

Takový znalec děvčat.

Kdo ví, co bude za pár týdnů.

No co by bylo?

Vrátíme se do posádky.

A do Prahy to budeš mít za ní kousek.

A co, když se nevrátíme?

Co, zůstaneme tady?

A ty myslíš, že na mě v Praze bude několik měsíců čekat?

když mě všeho všudy viděla dvakrát.

No vidíš, sám tomu nevěříš. Ale my se přece vrátíme.

Myslíš?

Jdi spát.

Dále.

Dobrý den.

Dobré odpoledne. Tak vám, slečno, nesu tu minerálku. Děkuju, jste možná. Nechte

to být až potom naráz.

Nepotřebujete už nic?

Ne, děkuju.

Slečna je hezká jako brázek.

Začalo vám chutnat, vidíte?

Ale máte mi říct, když potřebujete víc, než vám dávám. Ráda to udělám. A nemusím

v okolí slyšet, že si přikupujete.

Pani Jahodová.

Nic ve zlém, slečno. Možná, že vám to moje venkovské kuchtění nejede, že jste

chtěla něco ostřejšího.

Stačí jen říct a já vám to sama koupím.

To víte, lidé si všeho všimnou.

Já jsem opravdu dostala chuť na něco ostřejšího.

Tak se nezlobte, paní Jahodová. Ale já se nezlobím.

Kde je chuť k jídlu, tam už není doktora potřeba.

Příště už na to nezapomenu. Tak já už vás nebudu zdržovat. Musím ještě

zaběhnout pro trávu králíku.

Naschledanou a ještě jednou.

Nezlobte se.

Ale jaké pak zlobení, to já jenom pro podruhy.

Nashledanou.

Krizo.

Potřebuješ ještě něco?

Aby to k sakru skončilo!

Aby to skončilo dřív, než se z toho zvlázním.

Dělám, co mohu.

Dost.

Mikulíčku, ty pleteš nohama, jako bys šlapal zelí.

Podívej se, asi takhle.

Viděl jsi?

Viděl. Tak ještě jednou.

Ty sám.

Co je?

Není mně nějak dobře.

Půjdu na ošetřovnu.

Tak jdi.

Odlož si.

A posaď se.

Neviděl tě nikdo?

Tak už si pojď sednout.

Počkej.

Na to, že jsi přišel.

Na tvou odvahu.

Na naši lásku.

Na lásku se připíjí až do dna.

A kde je Milan?

Možná, že ještě na ošetrovně.

Pojdem se pozrět, či něco nepotrebuje.

Neblázní. Však se vrátí, a když ne, no tak ráno tam skočíme.

A člověk mu naozaj přišlo zli a vůbec se tam nedestal?

Nie, Karol, nemůžeme ho nechat len tak.

Nešel na ošetřovnu.

A kam vyšel?

Ty myslíš?

Včera v noci byl taky u ní.

Musel ses to dovědět, dřív nebo později.

A je dobře, že to víš teď.

Jeden rozum je dobrý, ale dva jsou lepší.

V láske mě poradíš.

Já keď jsem chodil s mojou Mariškou... Dej pokoj s Mariškou. Tedy nejde jen o

nějakou lásku.

Jsme přece na vojně.

To paroma.

Kam červ nemůže, tam pošle babu.

Ne,

ne, ne, už dost.

Helenko. Už dost.

Proč se se mnou hraješ?

Já nevím.

Kdo z nás si s kým hraje?

Čeká s lehké vítězství.

Pán se nudil v táboře.

Celé měsíce neviděl děvče.

Taky když se jedno objevilo, řekl si, že se pobaví.

Však se to ta jeho pravá nedozví.

Za nějaký čas se odjede někam, někam do posádky a...

A potom Adie, vláhová Helenko.

Tak jsi si to představoval.

Co to mluvíš?

Neplač, Helenko.

Není pravda, co říkala.

Já tě mám opravdu rád. A nemám žádnou jinou.

Chci si tě vzít.

Budeme teď stále spolu.

Nikam už od tebe neodjedu.

Víš, přeložili naši posádku sem, do tábora.

Až se vrátím z vojny, vezmeme se v Praze.

Můžeme zatím bydlet u nás.

Víš, já mám jen maminku, ale určitě si ji zamiluješ.

Ona by pro mě udělala všechno na světě.

A tak nám jistě uvolní i pokojík.

A budeme spolu chodit do divadel, na koncerty, na

procházky.

Od nás je to kousek na Petřín.

A okna budeš mít přímo na Vltavu.

Co je ti, Helenko?

Vzpamatuj se.

Proč jenom my jsme se nepoznali dřív, Milane?

Jak to mohlo být všechno jiné?

Jak dřív?

Ty už někoho máš?

Ne.

Ale počmi kapesnu.

Tak proč?

Nemluvme už o tom.

Je to takový divný případ.

Načtěstí mu mám prápit.

Stačí, že já sám.

Já před tebou taky nic neskrývám.

Ano.

Ale... Slip mi.

Slip mi, že to nikomu neřekneš.

Nikde a nikomu.

Máš-li mě rád?

Ještě jsem nikoho tak rád neměl.

Když já přece jenom nevím, jestli ti to mám říct.

Zabila bych se, kdybys mě zklamal.

Helenko.

Já jsem taková afektovaná holka, víš.

A když se to vlastně chladně uváží, tak o nic tak důležitého nejde. Dnes se dějí

načí věci.

Ale když člověka nejvíc trápí jeho vlastní starosti, nechme toho.

Víš co, Milané?

Prozejděme se.

To přeci nemyslíš vážně. Myslím. Ale proč? Protože tě mám ráda.

A nebudu tě tahat do svého neštěstí.

Bez tebe není pro mě štěstí, Helenko.

A není už ani tvoje, ani moje.

Ale naše štěstí.

Řekni mě, oč jde?

Na světě se přeci všecko dá vyřešit.

Všecko se dá vyřešit.

Snad máš pravdu.

Možná, že právě ty bys mohl.

Ale ne, ne, ne.

Co bych mohl?

Řekni mi, jak ti mám pomoct a já ti pomohu.

Prosím tě, víš, co jsou to hovorové tabulky?

Vím, ale co ty s tím?

Vydírá mě jeden člověk.

Chce, abych mu je sehnala, nebo aspoň jejich kopii.

Musím je sehnat, Milan, musím.

Mně nezbývá nic jiného.

Seznámil mě s jedním důstojníkem od vás, který je ochoten...

K výměně, víš.

Něco za něco.

Snad nejde o nic tak zvláště důležitého, jinak by ten důstojník přece taky

nesouhlasil.

A já je musím mít.

Ale proč?

Neptej se mě.

Prosím tě, jen se mě na nic neptej.

Buď mi chceš pomoct, nebo nechceš.

Chci, Helenko.

Ale nač on to potřebuje?

A proč právě od tebe? Milan!

Ale jak si tohle může dovolit? Právě že může!

To je stará historie.

Můj táta.

Zapletl se do dluhu.

Falšoval podpis na někejsi záruce.

A teď ho má ten člověk v ruce.

Hrozí vězením, skandálem.

Já bych to nepřežila.

Potom mi nabídl tohle východisko.

Dal mi aparát.

Stačí mu fotografie.

Tak by se nikdo nic nedozvěděl.

Když už jsem se skoro rozhodla, že udělám všechno.

Přišel jsi ty.

A já už jsem nemohla jít za tím důstojníkem.

Podívej, Halinko, nebylo by přeci jen lepší všechno říct.

A dostat vlastního tátu na několik let do vězení?

Ne.

Musíme si všecko řádně rozmyslet.

Zítra... Zítra si proto přijde.

Neměla jsem ti nic říkat.

A raději všechno skončit.

Zapomeň na to.

Copak to jde?

Zapomenout?

Tiši.

Nic.

Snad vítr.

Jednou jim podáš prst a mají tě navždycky.

Ne.

Dala bych mu jen snímek za ten papír s tátovým podpisem.

A nikdo, nikdy by se nedozvěděl, kdo tu fotografii dělá.

Co mu dát falešnou?

Taky už jsem na to myslela.

Jde mu jen o kontrolu.

Jeden snímek už má.

Nemyslí už na to já.

Dej mi ten aparát.

Ty bys mi chtěl pomoct.

Tak co?

Ty nejdeš jako od dělčatě, ale skvůr jako z cintorína.

Milan, Milan, baba ti porobila.

Co je s tebou?

Skončil jsi to?

Můžeme ti nějak pomoct?

Jemu je tak třeba našu pomoc.

Však se nám nevě do očí pozrěť.

Pro mě neplače.

Neplač, Milan.

Plačem nič nenapravíš.

Radšej povedz, čo je.

Můžeš nám verit, však se poznáme už kopu mesiacov, vždy jsme si pomáhali, zase to

nějako usporiadáme.

Milan, pověď, co se stalo?

A zítra si k ní proto přijde.

A ty tomu všetkému veríš?

Jasně. Však to zní jako rozprávka.

Úbohý otecko, dlhý, záruka, falošný úpis, vezenie.

Úbohá dceruška.

Neznáš jí.

Vďaka Bohu.

Nevíš, co to pro ní znamená.

A radšej ta zaplet je do špionáře.

Nehádejte se.

Myslíte na to, co uděláme.

Nejraději bych se ani neviděl.

Na zůfalstvo je vždy dost času.

Treba jíst za velitělom.

Teď?

V noci?

Aj v noci je velitělom.

Všechno je v pořádku.

Vešel do tábora a pak už byl klid.

Čekal jsem tam skoro půl hodiny.

Tak jdem.

Kam?

Počkáme do rána venku.

Pojď.

Ty myslíš...

Ale vždyť je to na 99%, že všechno klapé. Ano, ale jen na 99%.

Helena

Bušková nemá žádného oce.

Ještě si o tom promluvíme.

Zatím jděte vedle soudruzy a počkejte tam.

Nemohli bysme vám dejako pomoct, soudruh nadporučík?

Ne.

Zatím ne.

Soudruhu plukovníku, dovolte nám odejít.

Jdeme.

To je zájmu o naše cvičení.

Hovorové tabulky.

Všechny údaje jako na dlaní.

Jedete tam?

Není třeba.

Nača riskovat zbytečnou přestřelku. Nikdo neuteče.

Čekám ještě na jednu zprávu.

Jakou zprávu?

Tak, ověření si totožnosti.

Pamatujete se na náš rozhovor v minulém týdnu, soudru plukovníku?

Dva dny předtím pozatýkala bezpečnost celou řadu špionů nasazených na náš

prostor kvůli cvičení.

Jednoho agenta tenkrát přece nechytli.

Nebezpečného agenta.

Byl vyškolen v cizině.

Pracoval na vlastní pěst.

Ani ostatní členové bandy ho neznali. Styky s nimi udržoval jen prostřednictví

spojky.

V sobotu jsme konečně zachytili jeho stopu.

Můžete odvolat svá bezpečnostní opatření soudru plukovníku.

Dnes večer všechno skončí.

Přinesl jsi.

Zachránil jsi nás oba.

Hledám mu to sám.

Chci, aby ti vrátil ten papír.

Dobrý večer.

Pan Krejza, spojka.

Hele tady.

Irena Vágnerová. Agent s dvouletou zahraniční školou.

Mám pravdu?

To by to bol na ňu povedal.

Hej, baba!

Tak ty těž vletíš do toho rovnými nohami.

To, jakým jsem si začal vůbec s mojou Mariškou... No, no.

Co no, no?

Veď jsem nič nepovedal.

Lenže toho druhého je treba dobre poznať.

Já vím.