Original subtitles

Prosím vás, pane, kolik je hodin? Budou tři.

Děkuju.

Prosím vás, jsou už tři hodiny?

Ne, ale už budou za minutu. Děkuju.

Co? Vy nevíte co?

Dobrát mlátí tamhle do ty mříže.

My ne, co bysme mlátili do mříže?

Jestli někoho chytnu, bude vás to sakramensky mrzet, všivláci.

Kolik je čtyřikrát čtyři?

Dvanáct?

Čtyřikrát čtyři je... Podívej se, čuň, jak jsi to načmáhrála.

Tak a znova.

Kam zase pospícháš?

Nikam. Chvilku ven.

Co jste měli k obědu?

Už nevím.

Polívku a... Já už nevím.

Jedlas? No jedla. Tak přece musíš vědět, co jsi jedla.

Brambory a nějaký maso.

No fakticky jsem mamě jedla.

Co jinak bylo ve škole?

Nic, normálka.

Byla jsi vyvolená? Z jazyku. No a?

Počkej, skočíš pro máslo a pro kilo rajčat.

Já?

Byla jsem včera, dneska jde Ládě. Musí přepsat úkol.

Pořád přepisuje úkoly. To budu chodit pořád.

Ty zase lezeš do cizích dvorů. Viděli jsme tě. Byla jsi na střeše odvedle.

Nebyla. Byla.

Domovník tě taky viděl. Říkal, abych to na tebe řekl.

Nežaluj a jdeš počítat.

Ještě si někde polámeš nohy.

To má slovem jedničku.

Ano, mami.

A mám tady nechat noviny?

Budu spát.

Nespal jsem v noci.

Trochu cvičte, aspoň rukama.

Musíte se rozhejbávat.

Proč?

Budu se radši opalovat.

Nemůžete jenom ležet. To byste taky mohl zůstat ležet až do smrti.

Nechte mi tady ty noviny.

Jak se máš?

Dobře.

Co jsi dělala od včerejška?

Nic.

Ve škole.

A co vy jste dělala od včerejška?

Pouštěli vám televizi?

Hm.

Ale já jsem nebyl.

Proč? Byl program jenom pro dospělé.

Ty jsi se zdívala?

Hm.

A to ti maminka nechala?

Ve službě.

Bylo to o válce.

Nedíval jsem se, píchaly mě injekce.

Polela to?

Trochu ano, že?

Do ruky nebo do nohy?

Do ruky.

Mně taky do ruky.

Loni ve škole.

A jaká to byla injekce, co jste dostávali?

Tetanovka. Kdyby jsme spadli nebo se řízli a tak.

Vuli bacilum.

Chcete jabko?

Nech si ho.

Já nemám chuť.

Chytnete ho.

Proč si ho nenecháš?

Mám dvě. Jednou už v sobě.

Doma jich máme.

A radši ho neházej.

Třeba ho chytnete.

Počkej.

Ne, neházej. Pozor!

Vidíš?

To nevadí. Chytnete druhy.

Počkej.

Já si sednu jinak.

Dva.

Tři.

Chytáte dobře.

Tohle bych já nechytla.

Hodila jsem moc do leva.

Ale já mám teď dvě.

Přinesla jsem je pro vás.

Našla jsem zase kameny.

Mám hádat?

Sněhurka?

Už mám osm sněhurek.

A milion trpaslíků. Milion ne.

Škoda, že jsem tě neviděl, kdy jsi hrála sněhurku ve škole.

Taky jste hrál někdy divadlo? Aha.

Jednou.

Pak už někdy.

Taky ve škole?

Jo.

To už se pak nikdy nehrálo, že jste hráli jen jednou?

Hrálo.

Ale já už jsem nehrál.

U nás si taky dělají kluci z divadla psinu.

Neříkají to, co mají.

Trpaslíci si podpalovali fousy.

Dneska nebudete chodit?

Nechce se mi.

Nebojí mě to.

Včera jste udělal šest kroku.

Pět. Přidáváš mi. U šestého jsem už padal a ty zopočítala.

Byl to skoro celý krok.

Smekla se vám noha.

Mohl jste jich udělat sedm.

Možná deset.

Ty bys chtěla, abych se naučil chodit?

Proč? Tak.

Myslíš, že bych jich dneska mohl udělat deset?

A že neslípnu? Ne.

Držíš palce?

Stejně spadnu na nos.

Potřeboval bych si vypučit tvoje kolena.

Mám v nich gumu.

Kolena vás taky bolí od páteře?

Kolena ne, mozek.

Mozek nebolí.

Mozek bolí ze všeho nejvíc.

Ale to ty ještě nevíš.

Určitě se ho fláknu.

Víš, kolik jsem před havárkou dovedl jít pěšourem?

40 kiláků.

A na vojně na pochodáků 50.

A 20 kilo na hřbětě. Chyjte se vzadu opěradla.

Co je? Co děláš?

Nic.

Zakopla jsem dřív než vy.

Jeden.

Dva. Jdete úplně klidně.

Tři.

Čtyři.

Pět. Čtyři.

Šest. Sedm.

Osm.

Devět.

Deset. Už máte deset.

Už jich bylo deset. Už dost.

Devět.

Ale bude jich deset.

jedenáct.

Kolik? Kolik jsem udělal?

Ty jsi nepočítala?

Do dvaceti přece umíš, ne?

Řekni mi něco o škole.

Co?

Třeba jak jste hráli.

Kdo ti dělal prince?

Jeden kluk. Vy ho neznáte.

Prima.

Ani ne.

Na ně byl se ti?

Přijdeš zase někdy?

Udělal jste 22 kroků.

22.

Jitko, půjď z televizi.

Ne.

Jitko.

Víš, co říkala máma? Běž spát.

Ty taky nejdeš.

Vážně domovník říkal, abys to na mě řekl?

Mámě to říkal taky.

Odpoledne. A že mu mlátí, že domří, že?

Pojď. Ale jenom na chvilku.

Na čtvrt hodinu.

Na půl.

Dobrý den.

Ty už seš tady.

Dobrý den.

Myslel jsem, že už nepřijdeš.

Šest. Bez držení.

Ještě čtyři a vrátím se.

To bude deset tam a deset zpátky.

Dohromady dvacet.

Jo.

A pak si s tebou zatancuju.

Já neumím tancovat.

To se naučíš jedna dvě.

Máš hudební sluch?

Nechoďte už dál.

Vraťte se.

Přinesu vám hůl.

Chcete?

Já někoho zavolám.

Haló!

Haló!

Haló! Nekřič!

Jak se prosím tě slezla?

Normálně. Klidně.

Co byste měl z tělocviku?

Jedničku?

Dvoju. Jak to?

Za napomínání.

Nesmíme šplhat bez dovolení na nářadě.

A ty samozřejmě šplháš. Jo.

Co byste měl z tělocviku?

Ani nevím.

Jedničku? Možná.

Udělal jste výmyk na hrazdě?

Dopředu nebo dozadu?

Udělal jste i dozadu? To já neumím.

To nic není.

Jenom ten gryf.

Dělal jsem ji ve leto, časal to.

To neumím.

Všechno se naučíš.

Jsi zdravá.

Ukaž.

Demenová.

Čí jsou tohle? Kde jsi je vzala?

Tam, ve sklepě.

Vaše? Aha.

Kde jsi je štípla?

Nevzala, vypučila.

Vážně?

No.

Voli mě?

Viděla jsi někdy stojku na dvou holích?

Ne. Když jste to udělal?

U nás jeden kluk.

Ty. Kolik jsem ušel minule? Dvanáct.

Zase mi přidáváš, viď?

Pokaž.

Stalo se vám něco?

Sever si ty klacky a plav.

Slyšíš?

Co čumíš?

Neslyšela jsi, co jsem ti říkal?

Už tě mám, už tě konečně mám, když si to s tebou nevěřitím mám a věřitím si to s

tebou já...

Vím, že seš tady.

Pojď domů, slyšíš?

Neboj se, já ti nic neudělám.

Nemůžeš tady bejt do rána.

Už mě ti nic neudělám!

Jitko!

Tak pojď. Mami, když někdo nemůže chodit, od čeho je to?

Kdo nemůže chodit?

U nás ve třídě. Brácha jedny holky.

Bratr. Mami, jsou nemoci od páteře? Když se třeba nabourá v autáku?

Nabourá se v autě?

Spadl s nákladňákem z mostu.

Prosím tě, z mostu do řeky?

O řece nic neříkal.

Neříkala. Jenomže rozbil zábradlí a spadl.

To musel jet jako blázen?

Někdo tam špatně jel. Proti němu.

Musel do toho zábradlí, aby ho nezaběl.

A který z vaší třídy je to bratr?

Ty neznáš.

A mami?

Myslíš, že se může uzdravit?

Co by ne?

Člověk se vždycky může uzdravit. Mladej spíš jako starej.

Myslel jsem, že už nepřijdeš.

Nebyla jsi po škole?

Co jsi dělala celý den?

Já stejně vím, že seš tady.

Našla jsi zase nějaký kámen?

Proč nechodíte?

Už jsem myslel, že se šlucho nemá.

Proč nechodíte?

Stejně už nebudu chodit, tak co?

Maminka říkala, že ano.

Pojď sem.

Slez dolů.

Proč? Chci tě vidět. Co bych tam dělala, když jste mě zahnal?

Nevstávejte. Kolik je ti roku?

Jedenáct. To už jsi velká.

Skoro na vdávání.

Sněže jsi nejlepší holka na světě.

Chyťte se mě.

Udržíš mě?

Kdybyste měl hole, chodil byste dobře.

Píral byste se o ně.

Datel, slyšíš ho?

Ten je tady pokaždý.

Byste ho předtím neslyšel?

Až teďka.

Proč ti jsem tenkrát přišla?

Co jsi hledala na ty zdi, když jsem tě viděl poprvé?

Utekla jsem kočka z našeho dvora.

Buď sem, nebo do toho skladu se dřevem.

Ale taky mohla funknout až do paneláku.

Domovník po ní střílel z flobertky, tak vzala roha.

A proč střídal po tvojí kočce?

No byla moje, byla dvorová.

Spala u garáží.

Neviděl jste ji tady.

Byla tří barevná.

Tří barevná?

A proč po ní střídala?

Nevím.

Vzal Flobertku, sedl si pod Pavlače a čekal, až přijde.

Nebolí vás to?

Teď ne.

Ještě k tomu stromu, jo?

Někdy mňoukala v noci na střeše.

Říkal, že když nechytá myši, není na nic.

To je ale blbec.

Budu dávat pozor, možná, že ji najdeme.

Co by si s ní dělala?

Já nevím.

Činžáku by si kočku stejně nemohla mít.

Já vím.

Dojdeme až k tomu druhému stromu.

Kdyby žila máma, tak by tu kočku mohla vzít k sobě.

My jsme měli vždycky kočku.

Ale to bylo na Lenkově.

Taky tří barem, no.

Mourovatou.

Znáš mourovatý kočky?

A měli jste taky slepice?

I kačeny.

Za hradou tek potok. A rybís?

Taky.

Polem plotu.

A ty už tam teď nebydlíte?

Teda já ne.

Už co je máma mrtvá.

Vůbec k ním nejezdím. A koho je to teďka domek?

Staršího bráchy.

Ale hlavně jeho ženy.

Ještě mají tu kočku?

Ani slepice.

Vykopala i rybís.

Mají teď garáž a televizi.

Hele, už jsme u třetího.

Neboulí vás to?

Trochu.

Můžeš mi přivést vozík?

Máš čas na učení, když za mnou chodíš?

Nebojte se, nepropadnu.

Přinesla jsem vám koláč.

Zapomněla jsem vám ho dát.

Děkuju.

Mám to podrohý zkusit s holema?

Přineseš mi je?

Máte je tady.

Dej mi ruku, Jitko.

Viděla jsi kvíz Červený jetel?

Ne.

Někdy jsem v němi spal, když bych ho doma moc dusnul.

Pojďte v červnu a v srpnu.

Spala jsi někdy v trávě?

Nespala.

Pála by ses?

Ne.

No. Trochu by se zbála.

Já se nebojím.

Ani kdyby jsi slyšela hlasicá ježky?

Nemám nikoho na venkově, ale ježka bych se nebála.

Utek se má mě oknem.

Volává, že si v noci nachladím kosti.

V Praze je ráno taky rosa.

U Vltavy a v parku.

No, nachladil jsem si je.

Ani vlastně nevím, co tam mám.

S holema ujdete kilometr.

Není to pravda, ale jsi hodná, že to říkáš.

Co tady děláš?

Přistila jsi suž zuby?

Měla jsi s nohy?

Nebrydáš po sobě za Skolínskou? Ne.

Tak upaluj do postele.

Mami. Když je taková obloha, je potom ráno rosa?

To jsi četla v nějaký knížce?

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Tak do toho a půl je hotovo.

Nespěchejte.

Klidně a pravidelně.

Rytmicky.

Jde vám to dobře?

Dík. Nepotřebujete něco?

Ne, nic.

Já tu nemusím bejt.

Já tu nejsem pro blázny.

Vylez.

No tak.

Ušel jste šedesát. Nelži, nelži, ty si nepočítala.

To se dělá, jo.

Hrála jsi sněhurku nebo čarodějnici?

Sněhurku.

Kde u vás hrá sněhurku, když vy jste hrá?

Jedna tam od nás.

Jaký měla vlasy?

Jako já?

Hm, myslím, že jako ty.

Blondiatý? Jo.

Krátký nebo dlouhý?

Krátký.

Krátčí než já?

Stejný, jako máš ty.

Hele a... Uměla jsi to naspaměť, nebo ti někdo napovidal?

Naspaměť.

A jaký jsi měla šaty?

Ještě je mám.

Dlouhý, bílý.

Přijdeš se mi v nich ukázat?

Mám si vzít závoj?

Měla jsem i závoj.

Závoj?

Co tam děláš, prosím tě, přijdeš do školy celá mokrá.

Ti se podívat.

No,

ty na mý zdroj.

Dobrý den.

Tak běž sám, já tě dohoním.

Počkej! Nemá žičku?

Je nemocná.

Že je to poprvé?

Budeš po škole jenom hodinu.

Sedni si.

Prosím tě, podívej se na ty boty.

Kde jsi byla?

No, a úplně mokrou hlavu.

A byla jsi po škole.

Mně se zdá, že začínáš lajdačit.

Ušaceš postely.

Kam se hastrošíš? Už máš úkoly?

Mami, já... Zvlíkni se, nejdřív úkoly a pak skočíš nakoupit.

Zase já.

My máme zkoušku. Jakou zkoušku? Když už jste divadlo dávno hráli, co lžeš?

Nelžu.

Mami, prosím tě, já musím.

Mami. Ty jsi neslyšela, co jsem ti řekla?

Micinko, Micino.

Micinko.

Ty smrane, ty myslíš, že nením tu to dělá?

Ty myslíš, že ti nechytnu?

Ticho!

Sakra, nemůžete dát pokoj s tím řvaním?

Kdo to má pořád podslouchat?