Original subtitles

Děkujeme.

Jediným z návštěvníkům je...

Freulein Marie.

Freulein Marie bittet um ihre moralische Unterstützung, da sie heute zum ersten

Mal im Striptease auftritt. Sie kommt nämlich aus Prag.

Freulein Marie, darf ich bitten?

Děkujeme.

Hej.

A co jste vlastně?

Někteří nebo amerikáni?

Může vám to nezáležit?

A co budeme tady dělat?

Já jsem studovala, na fakultétě pravdy. Vy nás přišli.

Proč nás nesmíte žít?

Věřím Čechů, kteří tady dobře žijí. Odkud?

Můžou být různé možnosti.

Například... spionáž.

Myslím si, že je to ještě lepší, kdybychom dělali hru.

A teď je ještě jedna možnost. Jaká?

Prosím. Pojď z auta.

A teď?

Můžu ti ještě přečet reklamy.

Začneš mě amizovat.

Zjistím, že přijdu k tvojímu vědomosti.

Všichni si na výběřích.

Posvědce jméno tvé, přiď království tvé. Na střunzíra!

Buďte prokleti!

Tak skoč! Napřed ty! Já skočím! Ale ty neskočíš! Ty neskočíš!

Jaja, herr Prima, denken Sie.

Erinnern Sie sich doch.

Sprechen Sie.

Denken Sie.

Erinnern Sie sich doch.

Sprechen Sie.

Denken Sie.

Erinnern Sie sich doch.

Koule kulatá a proto nekončící.

nekončící a proto i plná dálek, plná dálek,

o kterých se lidem zdává.

Lidem zdává někdy tak, že jako v spánku.

Jako v spánku jdou, a chodí křížem krážem.

Křížem krážem ploudí po té hladké koulí,

hledajíce marně

přeludy svých dálek.

Těch svých dálek, které nikdy nezahlédnou.

Nezahlédnou, protože jsou příliš blízko.

Příliš blízko, jak jejich vlastní tváře, jejich vlastní

tváře, které přitom ztrácí.

Když tak ploudí dál a kloužou po té kouli, po té

hladké kouli, která náhle končí.

když se člověk zbudí zmámivého spánku, který na

neštěstí nebyl, nebyl jenom snem.

Kapitán, je tady.

Čech? Dlouho venku?

Dlouho.

Cizinecké?

Už jste pro nás pracoval?

Samozřejmě, pane Kubiš.

Terafranto, to je fantastické.

Tvoj táta, Franto, umřel.

Maria se znovu vdala.

Kde máte práci, kapitán?

Moc soda?

To je dostatečné.

Máme nějaké problémy v vašem země.

Máme nějaké materiály, které jsme chtěli od vaší aviace.

Jeden z vašich chlapců byl zavoláván před návštěváním mikrofilmu.

Další jsou zavoláváni a způsobili operaci.

Návštěvník z Prahy říká o pomoci.

Není to jednoduchá práce?

Je to otázka mikrofilmu a vytváření silného netvrdu.

S tím smyslem... můžeš jít legalně.

Když nebudeš mít věci proti tomu.

Co bych měl jít jako kapitán?

Jako Brunswick.

Brunswick? Ano.

V tvém Feveru jste mluvil s člověkem jménem Brunswick.

Nějakým světlým svatým.

Dobrý den, paní.

je konečně jako každá propaganda určena pro člověka z ulice.

Československá skutečnost je přirozeně mnohem složitější. A pro nás, naší

práci, je určující masová deziluze vlivem intelektuální nesvobody i

fyzického teroru.

Branto!

Všem hlavy dolů!

Kdo je to?

Rudi Kopacek. Clown Revival, můj budoucí partner.

Původem Čech, tekl po první válce do světa.

Jeho bratr deputátník, příběnnice okres Plana.

Kopacek mu veze peníze.

Jeho dcera Luisa, umírovně z Česky, chtěla být tanečnicí. Po smrti své

matky, partnerka svého otce.

Svobodná uzavřená samotářka.

Dobrý, Franto.

Departement Mickey Mouse.

Kubeš.

Kapitán, Bransvik je připravený.

Ano.

Franto.

Bransvik, kapitán. Moc ráno, můj chlapec.

Vrátíte se v pohodě.

Ano.

Nezáleží, kapitán.

Děkujeme.

Můžu teď za první většinu vrátit se způsobem do Prahy.

Ach, můj Bůh.

Jsem tak strašně nervózní, ich bin so nervös.

že bych teď znovu přišel do Prahy.

Praha.

Představní den je v 16 a ve 20 hodin.

Předprodej zahájí.

Zahraniční hosté a novináři proběhla ve velmi srdečném ovzduší.

Zprávy z domova.

Krajské výbory odborových svazů v Brně udělili k 42.

výročí Velkého října dalším šesti kolektívům titul Brigáda socialistické

práce. Mezi vyznamenanými je i vzorná omítkářská četa Františka Vytoula z

Inkstavu. V prodejnách družstevních jednot prodali za letošních 9 měsíců

téměř za 18 miliard korun zboží.

Ve srovnání se stejným obdobím Loni je to o 750 milionů korun víc. Jen v prvním

pololetí prodali jednoty například o pět tisíc pětsetlice lidských praček, tři

tisíce šestset domácích ledíček a také o dva tisíce dvěstě dálisátku dva více než

Loni. Náš známý průmysl přijde v příštím roce právě čtyřikrát více než

předválečný tzv.

svobodně podnikatelský průmysl.

Děkujeme.

Je to jen

záležitost,

jak rychle přijdeš.

Vysuchn' si das Zirkus variete Welt.

Když se vám zpomíná, můžete si říct, že se vám zpomíná, že se vám zpomíná.

Když se vám zpomíná, můžu zpomínat.

Víte, jaký byl náš rodinný cestování?

Víte, jaký byl náš rodinný cestování?

Víte,

jaký byl náš rodinný cestování?

Pani Kralova!

Pani Kralova!

Pani

Kralova!

A vašeho páta?

Ne.

Nikdo.

Dobrý den.

Vloček, prosím.

Zapomněl jsem si koupit.

Kus chybí.

Tak si ho přilepte.

Rád se procházíte?

Musíme být opatrní.

Děláte vůbec ještě něco kromě toho?

Poláčka zatkli.

Ostatní dostali strach.

Kde jsou ty mikrofilmy?

Dostanete za ni dobře zaplaceno.

Inženýr je zakopal.

Chce je zničit.

Pobláznil i mou spojku.

Zajdete k němu sám.

Dostane deset tisíc.

A co dostanu já?

Dalších deset.

Na vaše konto u nás.

Jak mi dáte zprávu?

Prospektem Bílé Labutě.

Jak ho dostanete, přijdete sem.

Ale co když inženýr odmítne?

Přitlačíte.

www.hradeckralove.org

Býte, býte, un Wiener Walchit.

Konec.

Děkujeme.

Náš potík o vás vypráví, že jste jazykový fenomen, pane králi.

Můj muž se vás pokusí oba stejná denně činnivě reklamovat.

Pane králi, váš otec je kovák, že?

No ale především jsme všichni Češi.

Po válce vás vezmu do svého velkého obchodu. Při svých schopnostech jste za

chvílí gemachter Mensch.

Naši děžerou.

Kam se to koukáš?

To je Marie.

Člověče proč ji nezbalíš, když se ti líbí?

Nebo snad máš strach z vlastního bráchy?

Dovolíš vašku?

To je přece klukovina, ne?

Počkej, až to skončí.

Jak se jmenujete?

Marie.

Marie?

Neberte si vaška Marie, to je počtář.

A vy?

Já.

Poštovní holub.

Lítáte? Až to skončí, tak poletím.

A skončí to jednou pro vždycky, nebo to začne zas?

Ne, už nikdy to nezačne.

Já to zařídím. Jak?

Obejdu všech lidí a řeknu jim, že vy to nechcete.

Pak budeme dělat všechno, co teď nemůžeme?

Bydlet v krásných domech, jezdit po světě.

Studovat medicínu, tancovat, svítit.

Pořád budeme svítit a vůbec nikdy nestáhneme zatemnění.

No, vem si to.

Když jsem byl malý kluk, tak jsem si takhle představoval duši.

No, vem si ji.

Duši?

Děkujeme.

Použijte něco, kolego.

Použijte něco.

Ano, telefon.

Prosím, chcete místo?

Ne, ne.

Dobrý den.

Počkejte resko.

Přejete si?

Sprechen si Deutsch?

Ja, ein bisschen.

Wohnt hier Herr Václav Král?

Ja, ist mein Mann.

Ich bringe eine Nachricht.

Für ihn?

Ich glaube auch für Sie.

Kommen Sie weiter, bitte.

Danke.

Máme pán, máme pán...

Jak jste se... Jak jste se tady přišli?

Nezáleží, dílně.

Z Zyry.

Chceme vidět můj pas?

Kde jste ho potřebovali?

V Sudameriku.

Jak se vám děje, můj základník?

Chtěl bych vědět, jestli se vám něco potřebuje. Ne, možná se vám potřebuje.

Ne.

Ale chtěl bych vědět, jak se svému synu děje.

On nemá synu.

Můžete mu to říct?

Pán můj syn.

A co bude s jeho duší?

Marie.

Dobrý den.

Prosím, soudruha Václava Práve.

Vaši prázdnou vrátnice.

Prosím, můžu vytvořit vás do této společnosti?

Jen, když se vám dnes představíte.

Její otec vás týká, ne?

Ano, ale jen na můj vlastní cestu předtím, s úplnými cestami.

To se na vás představuje.

Jak se na to vzpomínám?

Řekni mi,

Louise.

Kdo jsi vlastně, Franci?

Kde jsi doma?

Doma? V Circus Varieté...

Většinou. Jak se vytvoříme do státu?

Nemůžete vytvořit vzpomínky, jinak můžete všechno vytvořit.

Je to velmi výhodný, ne?

Vzpomínky?

A jak se to může vytvořit?

Vidíte?

Jedno příklad.

To je člověk.

Já nebo ty.

To není důležité.

A to... To je vzpomínka.

Vzpomínka, která existuje, a když se zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka

zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka zpomínka

zpomínka

A co budeme dělat, Franzi?

Říkáte moc, Francie.

Pojďte domů.

Šíny.

To je švindel.

Pojďte k nám a návštěvajte jim rukou na šíny.

Jak se cítíte?

Tak, že jsou zimní.

A říkají, že jsou zimní.

Kdo jsi?

Kdo jsi?

kteří přijímají šíny.

A oni říkají, že to není možné.

Rozumíš?

Není možné.

Jediný zdravý, jediný příští šíny, říkají, že je tady.

Tady. Tady.

Moc spíš.

Pojďme domů, prosím vás.

Františku, vždyť je to nesmysl, co tady děláš. Dneska má tvůj muž narozeniny,

Marie.

A taky demokracie.

Poslední bitva v splále.

Jo.

Vždyť je to všeckou volovina, to nemůžou vyhrát, Franto.

Táta říká, že západ zakročí.

Například u nás ve Rolinkách zvedneš telefon a máš tam rovnou Paříž, Londýn,

Cury.

Rozumíš, for je totiž v tom, že každá z těchto pitomejch kolíná spojuje s celým

světem.

A na tom nikdo nic nezmění, i kdyby se stavěl třeba na hlavu.

Nech toho, prosím tě.

Pardon, já jsem zapomněl.

Pojď domů, nemám chuť se v pět hodin ráno hádat.

Musíš zkazit každý večer?

Můžeš to pochopit, že nemám náladu zrovna v téhle době se vybavovat někde

po barech s milionářským flákačem o telefonech a kolejích?

Podívej se, já mám dneska narozenin, jestli ho o tom nevíš.

Za druhé je Kubeš můj kamarád, za třetí mě jde celá ta opičárna už tak na nervy.

Co je mi do toho, prosím tě? Co mě je do toho?

Mě zajímá svět, rozumíš, a ne plakáty v aeroliních.

Svět!

Svět.

Co vlastně chceš?

Co konkrétně?

A co, když se mi nechce domů?

Co, když se mi chce třeba hodit po zábradlí nebo skočit?

A letět? Tak skoč.

Koc se bojí!

Koc se bojí!

Koc se bojí!

Sopče,

vzala jsi s mou duši.

A co jsi mi za ní dala?

Co?

No co?

Na Staroměstský. Nepůjdeš?

Nevíš, co bych tam dělal?

To je pravda.

Ty tam opravdu nemáš co dělat.

O politiku jsem se nikdy nestaral.

A voláze se vydělat nebudu.

Jseš tak pitomej, kluku, nebo co?

Nechte zase toho hádání. Hlavně, že vy jste všichni chytrý.

Jenom dejte pozor, abyste se nepřepočítali.

Počtáři.

Kubeš toho ví trochu víc než vy.

Myslím, že toho zejtra bude vidět ještě víc.

Dávám takovej dojem, že jim to dneska spočítáme jednou pro vždycky.

Mě taky.

Co ty máš s těma kolaborantama společnýho, prosím tě? To jsou totiž

jediný lidi, kteří mě pomůžou, až to bude potřeba.

Čemu pomůžou?

To je moje věc.

Marie, kam jdeš?

To je moje věc.

To je lež!

Vy mluvíte česky?

Vy jste Čech?

Máte tu postu.

Je pátá? Ne, to je čtvrtá, ale pátělci už jdou.

Tetyku, už jdu.

Tak fajn, klidně tam, Jirku, postavíme, uvidíme.

Co se může stát?

Chlapče, prosím tě, kudy se tady dostanu dolů do Prahy?

No přece elektrikou.

A vy nejste z Prahy?

Z varieté Welt.

Vy jste vodník?

A co tam děláte?

Kotrmelce.

Tak to já bych teda radši kousil s vámi, že nejste z Prahy.

No to víte, my tu máme 40 dnovej hulic. A to byste stoprocentně zabloudil. A vy

jste jako akrobat.

Přijď se podívat a uvidíš.

Už jsi nikdy slyšel, že to operuje celto?

Já teda osobně budu asi... Asi matematik.

Proč matematik?

No, oni jsou dneska vlastně nejdůležitější.

Skrz kybernetiku, víte?

I když teda... Klauni jsou taky potřebné.

Lukáši!

To který to teda je?

Prosím vás.

Neměl byste náhodou volňásek?

Jak se jmenuješ?

Lukáš Král.

Táta je taky matematik? Ne, táta je dělník, kovej ingoty. A to je teda taky

velkej kumš.

Oni vypouští lajku jako myš v kleci.

Hele, spadla.

Tak to já tam musím jít.

Našli ranou.

Proč jste nepřišel včera?

Měl jsem jinou práci. V Břevnově? Mám své úkoly.

Ohrožujete nás.

Nešlo by to za deset tisíc jemněji?

Vypřevezmu.

V kabíně najdete černou aktovku.

Na peníze.

Zítra po desáté budete večeřet u fontány v parku kultury.

Kde to je?

Bývalé staré výstaviště.

Člověku, který vás požádá podrobné, umožníte výměnu vaší tašky za jeho.

Budou v ní zašity mikrofilmy.

O té chvíli za ně budete ručit.

To jste tak vymyslel sám?

To je ohromně nenápadné.

Hodinu si věc aktovkou, ve které je deset tisíc.

No, tak přivemte sebou tu vaši slečnu.

Ne?

Všechno se mám přece vysvětlit, Luisa.

Snad se dá pochopit, že člověk, který náhodou přijede do staré vlasti,

A na rozdíl od vás nenávidí vzpomínky za přesvou řeč.

Ne?

Nemusí být vždycky příjemné vzpomínat na domov nemyslít.

Tak abychom tu komedii skončili.

Půjdem?

Počkejte ještě minutu. Proč?

Třeba vás chci požádat o ruku.

Karle!

Mně je přece úplně jedno, jestli jste Švýcar nebo stramtárie, rodák nebo

emigrant. Mně je to přece úplně jedno.

My God.

Proč se musím zamilovat zrovna do chlapa, který na mě úplně kašle?

Skákali jste někdy z něčeho takového?

Chcete? Ne.

Chci někam, kde s vámi ještě nikdy nikdo nebyl.

Proč?

Zdá se mi, že při svém věku už mám nárok na něco svého vlastního.

Jeli jste někdy jízdu smrti?

No.

A vy?

Promiňte, prosím vás.

Nemáte náhodou drobné?

Ano, prosím.

Ano, patříš?

Udělejte se na to, pane kliniku.

V 30 letech jsem tohle zemřelé zemřelé zemřelé zemřelé zemřelé zemřelé

zemřelé

S kým budu spát a koho si vemu, to musíš tentokrát nechat na mě.

Ano?

Hleděn si, běte, jíře privátn sachen bo anders.

to kvándo věne.

Děkujeme.

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Já už zavírám.

Absperen!

Gute Nacht.

Tak se zprátil.

A co ten obličej?

Iřeč si ztratil?

Co chceš?

To jsem se přišel zeptat já tebe.

Co od nás chceš a co tady děláš?

Kotrmelce.

Viděl jsi, ne?

To jsi dělal celý život.

Myslel jsem, že se chystáš na něco většího.

Ty jsi matematik?

Ne, dělník. To je rozdíl, ne?

Není. Ale to ty nemůžeš pochopit.

Ty asi moc věcí tady nemůžeš pochopit, viď?

Co dělá moje žena?

Co dělá tvoje, nevím.

Moji mánoční službu.

Kdy odjedeš?

Na to jsi přišel zeptat? Podívej se, já jsem se s tebou nepřišel bavit.

My nejsme ani hloupí, ani se tě nebojíme, už ne.

Zajímá nás jenom, jak jsi mohl dostat vízu, pokud tvojím utekl jsi nezákonně.

My?

Nás?

Kdo je to?

Nás všechny to zajímá.

Zatím o tom víme pouze Marie a já a podívej... správně bychom měli učinit

bezpečnostní opatření?

Říkáte tomu tak?

Ano.

Vy rostli jste politicky.

Vy všichni.

A kolik by ti to vyneslo?

Vša ty máš pěkný.

Ale jinak seš na tom zřejmě hůř, než jsem si mohl myslet.

Víš,

celých těch osm let jsem pořád cítil, že mám bratra.

Který udělal hloupost, ale který někde ve světě je.

Bratra.

Chápeš to ještě vůbec?

A teď najednou nemám bratra.

A žádám tě, aby ten Franz Koenig co nejdřív odjel.

Jakou máš teď vlastně národnost?

Moj sluise.

Zaplatili za vás útratu?

Víste če?

Vy jste utekl. Utekl jste vy?

Třicet let jsem dřel.

A teď mi nabídnou, abych bydlel u nich.

Povězte mi, změnili se oni nebo my?

Karlík.

Zprávce otrpěl z milosti a teď je on na tom samým statku.

Ředitel.

Tak on se změnil?

Štěstí měl.

Štěstí. Ne, nic jinýho.

Máte rád Luizu?

Já si jenom bojím, aby tu nechtěla zůstat.

Prosím vás, lidišky, pomožte mi.

A proč?

No proč? Brzo budeš k rogi a půjdeš do penze.

Dají ti to u vás tam u nás, penzi.

Tady by ti asi dali, ne? Karlík by ti nechal pásko zjál, Luisa by mohla

tancovat a žili byste si jako prasata v žitě.

I ten hrob byste měli, ten pitomej, blbej hrob.

Máš rád Luisu, viď?

Pan Kenik nemá rád nikoho, Fatý.

Henik je radši sám.

Luízo.

Československý rozhlas končí své dnešní vysílání.

Přejeme vám všem dobrou noc.

Konec.

Tak si.

Může se mi kdo přijít?

Může. Zítra tuto odjíždím.

Přišel jsem se tě zeptat...

Ano, přijdu.

Kam jsi?

Otevři.

Tady není manéž.

Tady je porodnici, jestli to nevíš.

Tak co ještě?

Mám jen pár minut.

Napsal jsem ti tehdy, že se pro tebe vrátím.

Chci se tě zeptat... Jestli nechci jet s tebou?

Můžu ti zařídit život, o jakém si ti nikdy nesnilo.

Osm let jsi tam byla?

Jak je to možné, že jsi vůbec nic nepochopil?

Co?

Že každý někam patříme.

Ty jsi nikdy nikam nepatřil.

Udělal jsi mi dost těžký život, ale to všechno je pryč, pryč i s tebou.

Jsi pro mě dneska naprosto cizí člověk. A jestli s tebou mluvím, tak jenom

proto, že bych chtěla vědět, proč jsi se vrátil.

Můžeš mi to říct?

Co tu hledáš?

Hrob.

Tedy není.

Tvůj hrob.

Věřím, že my dva se vidíme dneska naposled.

Dejte sem ty mikrofilmy.

Nepovezete to.

Příkaz od vás.

Při neuposlechnutí vás máme likvidovat.

Už jste někdy někoho likvidoval?

Já dost často.

Mějte rozum.

Jde nám o krk.

Vaši vinou.

Máte děti?

Dvě dcery.

A proč tohle to děláte?

Můj Bože, já měl sanatorium.

Byl u majetek.

Víte, kdo já byl?

A víte, kdo jsem teď já?

Vážení a milí přátelé, bylo pro nás ctí a potěšením vystupovat ve vašem

nádherném městě Stověžaté Praze.

Za vaši pozornost děkuji a na nové shledání se těším. Cyr kreví!

Reine.

Vem si rekvizity.

Luiso.

Můj vyslanec.

Může se ti omlouvat za moje hrubosti.

Můžeš s námi dělat dál?

Samozřejmě.

Tak nezmeškej vlak.

Pojď dál.

Sedni si.

Tak je to jako před léty.

Jsme zase všichni pohromadě.

Jenom táta chybí a potom František.

Podívej se mi do očí.

To je za tátu.

Napadlo tě někdy, jak je Mace, která osm let neví, co je s jejím synem?

Ptal ses na to někdy, tam někde, kde jsi byl?

Bojíte se?

Co ode mě chcete vědět?

Kdo jsi a co tady hledáš?

Jednou jsem ti na svět pomohla, ale po druhé už to nejde.

Tak jestli je v tobě ještě něco dobrýho... Tak?

Tak ti to možná pomůže.

Co?

My.

Čím?

Čím mě chcete pomoct?

Přihleš se.

Za hodinu lížím.

Výhrnit si límec.

Venku prší.

Počkej!

Ty nejsi klaun.

Tak, abysme připravovali nové triky, co?

Teď se mi to momentálně nehodí.

Kde je ta loutka?

Cože? Kde je ta loutka, rychle!

Prosím vás.

To není možné.

Nekážme si vzpomínku.

koule kulatá a proto nekončící.

Kopštant,

kabolo, flik-flak. Kopštant, kabolo, flik-flak.

Mami, pán, mami, pán. Křížem krážem bloudí po té

hladké koulí.

Hledajíce marně přeludy svých dálek.

Vy nejsi kláun.

Franz Koenig.

To byl vrah.

Tady tři, pět, dva.

Tři, pět, dva.

Bruncvík, Mrtev.

Zatkněte. Masér Smrček, Lázně Koruna,

Inženýr Vrána, Lubomír Kopecký, Irena Poláčková, Karel Kasal.

Tři, pět, dva.

Akce Bruncvík uzavřena.

Konec.

Děkujeme.