Original subtitles

Děkujeme.

www.hradeckralove.org

Jedenáctá hodina před půlnoci, a Bůh

nás pochraňuj před zlou moci, po ževnej

zboždí mu...

Myslím, že jsi ho vzal.

Matěji, polez ven.

My víme, že jsi to ty.

Debate nevyleze. A většině tam nezůstane. My se ho dočkáme.

Svatá Barbaro.

Co si ty, Janku?

Já bych zlažel na to skalní duch.

Co bych ti dal za to, že si mě vyveř?

Tomáš!

Tomáš!

Chceš? Jsi šklobouk?

Já ti něco povím.

Půjdu k němu domů, pošlu sem Pepinu a ty dej pozor, ať jinou teče.

Házniš, Matěj. Ho tě črti honěj. Hládáš dobře.

Honěj mě.

Zhasni světlo.

Rychle.

Musíme dělat, jako když spíme.

Co chcete?

Co pak dělá Matěj Pepino?

Co by dělal? Spí. Jo, spí. Je zalezlý u pohodnice v díře.

Měla bys pro něj dojít.

Zatracená holotolesácka.

Z oknu necháte člověka před čichtovou ani vyspat?

To jsi zas někde přebral.

Bando pytláčka!

Dobrou noc, sousedi. Dobrou noc, starosta. Dobrou noc.

Dobrou noc. Dobrou noc. Dobrou noc. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Raníšku, už jsem zase přišel. A co má

být? Piješ?

Moc piješ?

Pijem. No jo, ale to patří k mému řemeslu.

Vždyť jako pořádnej bednářský mistr musím chodit zkoušet.

jestli jsem neprodal špatně vysmolovaný sudy, jestli nedávají vínu

špatný šmak. Já jsem za to zodpovědnej.

Já musím pít, ale nám se to nelíbí.

Komu nám?

Nám.

Tam.

Nahoře.

Jím se to nahoře řekne, nepí.

Nám se to nelíbí.

Tělesných potřeb nemajíce.

A o čem jsem starosta?

Tak, a je to.

A to je dnes ta první.

Pozdravujte tu Hošínskou.

Dobře, dojeďte.

Matěj Řezáč to nebyl.

A kdo ho teda složil?

Počkej.

Ale trefa je to Matějova.

Hm, je mu to podobný.

A tohle ho usvědčí.

Naše strana si neveme za čest padnout na to ódium.

Jednou musí přijít ke slovu opozice.

Jednou musíme na radnici udělat tabulu rasa.

Už nebudete, pánové, pít víno z obecních vinic. A proto navrhují, aby obecní

vinice na Kopečné byla propachtována šenkyři Pošpournému ze Záříčí.

Výborně, výborně. Hluboké dobré jítro, pane Perkrát.

Dobré jítro.

Na koho pak se to chystáte?

Na starostu Buzka, pane Perkrát.

Dneska mu udělám na radnici tabulu rasa.

Jo, co pak dělá můj klobouk?

Klobouk hotov, hotov, pane Perkrát, jenom ho napařím, vyžehlím, přišíjí

pently, zejtra bude hotov, prosím. To už říkáte čtrnáct dní?

Co mi zdá, vy jste samá schůza, žádná práce, víte? Ale prosím, pane Perkrát,

obecné blaho, to je velmi důležitá věc.

Poslední dobou vládne na radnici určitý nešvar, ale až já budu starostou, tak to

prosím všechno vymítím, jako pan Perkrát ráčil vymítit pytláctví ze svého revíru.

No. Víte, co se toho týče? Z pitláky to jsem zatočil, jak se patří. Ten už se mi

v revíru, pane, neukáže.

Tak, tak.

Rozumíme. Je tu pane Rada?

Dobrej tro, tady.

To jsem rád, pane Rado. Kukařka mi říká, že jste tady. No, co chtěj?

Máme v revíru škodnu.

Co? Jo, přišli jsme na pitláka.

Na pitláka?

Telenu jsme našli u zastřelného srnce a sadím krk, že to Matěj řezáče. Ale to je

nemilé, uctivě prosím, velmi nemilé.

Holota pitlácka.

Ale já si na ně došápnu!

Už to páhnu mám.

Ženské, nestratila jste některá nůž?

Ukážou. To je zavírák mýho starýho.

Daj mi ho.

No a když je to Matějův, tak mu ho dám na šachtě sám.

Tak se mi zdá, že jsem udělala hloupost.

Neměla jsem říkat, že je to nůž Matějův.

No, nevím, nevím, jak to tentokrát s tou Vinnicí dopadne. Jak by to mohlo

dopadnout? Odhlasujeme ji a je to.

Jen aby nám Čepičás něco neprovedl. To by tak hrálo.

Vinnice musí zůstat radnici a vino se bude pít tady jako vždycky zadarmo. To

říkal pan starosta. Tak to vidíte.

Tentokrát na nás nevyzdrajou. Když dostane Vinnici do pachtu náš

pošmournej. tak si celou úrodu vypijeme sami. No jo, jen aby nás nepřehlasovali.

Neboj se, Čepičářová opozice jde s náma.

Pošmourne, už mu slíbil dva soutky vína zadarmo. Tak proto tedy nejsem. To není

poctivý jednání. To je ouplata.

No,

to nám si Čepičář poradí. Hraji dohromady, nemusí to nikdo slyšet.

To vám konečně řekne Rokyta.

To bude starosta koukat na překvapení. Musíte protestovat na všechno, co řekne.

Jak pak ne, naše strany si přece neveme začest padnout na to odium.

Zkrátka uděláme mu tabulu rasa a Vinici propachtujeme. Pratí, pratí. To víte,

kdybych byl starostou já, chodilo by to jinak.

Poslušně hlásím, pane starosto, že opozice bude hlacovat, aby městskou

Vinici dostal počmourný. To by tak hrálo, ale v tom se mílím.

Pokud sem tu starostou já, zůstane víno na radnici.

To už zařídím.

Tak je to v pořádku.

Jen do nich, pane starosto.

Tak já tedy zahajuju slavný obecní zastupitelstvo a přikročuju hned k

jednání. Bod první, jako ta obecní vinice na Kopečnej.

Protestuju!

Vždycky se zahajovalo zasedání městské rady přípítkem ku zdaru města.

My si neveme, že začne spadnout tato odium, aby to přestalo. To je proti

jednacímu řádu, na co máme vinici?

Ticho!

Na radnici se už chlastat nebude.

Naše slavné obecní zastupitelstvo města Rukapáně se vždycky usneslo, aby

roční výnos vinice nakopečné obnášející 20 sudů byl

vydán k účelu obecnímu. A to na schůzích tady, pro starostu a...

Všechny oudy.

Protestuju. Už jste se napili dost z městského sklepa. No a vy snad ne.

Jsme toho málo vypili.

Měli jste se, víte, chodí. Na to my nemáme tolik časy, jako vy. Když si

neveme mezačest matou tato oudy, to bychom museli udělat na půlu rasa.

Ty čepičáři, nečič.

Tej má slovo starosta.

Letos nás došla žádost Josefa Pošmournýho hostinskýho zářičí, aby za

patřičný poplatek byla pronajata vinice jemu.

Výborně! Propachtovat!

Pst! Pst! Ticho! Vybuďte z ticha!

Protestuju proti předemzluvené kladitě! To je kompot!

Mordy a ticho!

Jako hlava slavný městský rady mám zájem, aby byl dán průchod spravedlivým

usnesením. Výborně!

Pozor, teď budeš protestovat.

Proto navrhuji, aby městská vinice na Kopečné...

jejíž úroda sloužila blahu městského zastupitelstva, starosty a všechně k

oudu, byla letos propaktována Josefu Pošmournýmu. Starosta se nám zbláznil.

Protestuju. Ty taky. Výborně.

Kde ještě proti? Všichni.

V žádost se většinou hlasu zamítá. Víno tedy zůstane na lednici. Výborně.

Bůh ví, že jsem to nechtěl.

Vždyť já...

Františku,

co se ti stalo?

Co je ti?

Proste, Františku, tak co je s tebou, co?

To je nic.

Člověče, chcete nám to proved?

Tak pošmournej to víno nedostane. Tak víno zůstane na radnici. Můžete to

proved? Vždyť jste chtěli, abych udělal tabulu rasa, tak tady to máte.

Kdybych já byl starostou, tak se to stát nemohlo. Ty bys byl hezkej starosta, ty.

Starosta. Vy nám pokoji. Můžete to proved?

Vůbec.

budeš vyhrávat, to bude pršet.

Jen ho nech, kdyby ti Matěj utekl s holkou, jako jemu utekla žena se

Štajgerem, kdo ví, co by sdělala.

V dolech se něco stalo.

Ježišmarja!

Matěje!

Zdravstvu, kde ta bouklo? Na 18.

Kolik je tam lidí? 23 pane.

Ať vypálí hned ze všech obzorů. Dobře.

Dej sem tu hnátu.

No.

Máš to jen navrh.

To ti zavážu a bude to.

Amorie, jen když není kost v taloně.

To je po lýzanice, co? A jaká.

Dynamit bouchnul, prach sakra to velkšouk.

Všechno se to tam na osmnáctým zesula.

Pane doktore, jdou k hošiňským honem, ač nevykroáci.

Jen jdou, pane doktore. Vždyť já můžu počkat.

To tam všechno zůstal.

Tak tohle je Hošínskej, tohle je Toužil, tohle je Bureš, tohle je Varák

a tohle je Matěj Řezáč.

Tak ty čtyři máme nahoře, doktor rozumě oblazuje.

Tak tam zůstal jenom Matěj Řezáč.

No, máš to dobrý.

Aspoň si čtrnáct dní odpočineš.

No mordy je, jen když není kot v talonu.

Já tě Hošínskému.

Den už to má odbyto.

Tak se zas jednou naopatrnost nevyplatila.

Čerti vědí, co s tím dynamitem dělali, chlapi.

To tu dělá kabák rady Zimmerheira.

Kriste pane, to ti tělnil tam taky.

Sjel tam za Matějem řezáčem.

Hrom do toho.

Tak to tam zůstali oba.

Pane Perkrát.

Pane Perkrát, zpamatujou se.

No a... Okruť si na hlavu.

Sakra, chlapec! No, no. Už tě mě vynadoj.

Co to bylo?

Co to bylo?

Pšouk?

Dynamit vybouch.

Dostáváme se o to.

Mluví, jsme tu zavoleni forotem.

Tak, teď jsme tu zůstali oba.

To máš radost, že jsem tu zůstal s tebou, víš?

Matěj, ty... No ne, pane Perkrát, o mě by ani tak nešlo.

A vířuje moc a ani se to nepozná, když přijde nějakej k zabití.

Ale s pánama se má, šelci, těch je málo. A kor takovejch hodnejch, jako jsou oni.

Mlčtý hubo nevymáchaná. Pán, nepán, tady je to jedno.

Zase teď.

Co to děláš?

Loučím se s našíma.

Nechtějí taky něco napsat?

Nemám komu.

Počkej. Vysekám jim aspoň nad hlavou křížek.

Co blázníš?

Tady nad nima je luft?

Počkejí, vadějí mě tu.

Co blázíš, chlapec?

Tady seděj.

Jsou rád, že jsou rád.

Kurcinál.

Vědí, že tu leželi na dynamitu?

Co myslejí?

Mám to tuhle založit?

Možná, že by to tam profouklo.

Člověč, než jsme tady, než nás to smete.

Koukají.

Jeden nikdo a neví, jak se to tu uzvolí.

Ono je to vlastně jedno.

Třeba se to povede.

Možná, že to bude pro nás prvoba rychlejší.

Tak mám.

Jo.

Zaplať pámbu, paní mámo.

Zaplať. A neplačte, hošínská.

Však na vás pámbu nezapomene.

Děti nemáte a jedna ženská si vždycky do huby užene. Chudák nebo štík vždycky

říkal, mámo, až mě to jedenkrát trefí, kdybych tak mohl ležet v lašci u našech.

Tak jsem přišla tuhle pan tátu prosit, kdyby mě ho tam odvez.

A jo, to je těžký.

Ještě kdyby to nebylo veřních.

Koně od božího rána nevyšly z chomoutu.

A pak je už tmá.

V jezdi svítí, pan táto, jak vohníčky. A k desáté vyjde měsíc. Koně se měsíce

bojí.

I kdepak, pan táto. Při měsíčku jezdí naši Valaši jako za bílého dne.

No tak si tedy jeď. No.

A kam?

Havíře Hošínskýho odvezeš do Lašce.

Uplať vám to, pámbu, paní mám. Nechte, nechte.

Náš Václav je hodnej. On vás tam odveze. Tak pojďte, teta.

Pámbu dobrou noc. Dobrou noc. Dobrou noc, panta.

Dobrou noc.

Teta!

Ančko, kde se tu bereš? Hospodáři, já bych se kousíček svezla s tetou, aby ji

nebylo smutná.

A ví o tom táta?

Tatík je po řece s dřevem.

Tak pojď, jestli chceš.

Už máš založíno?

Jo.

Ale musíme se někam skovat, aby nás to nevzalo rovnou přes hlavu.

Tomu nikdo snad bude dobrý.

Zatracená nátla. Teď už tomu se jí vydržem.

Možná, že za chvíli budou mít pobolesti.

Tak, mám to odpálit?

Tak co je?

Už to tam zase vybouchlo.

Myslím, že je všechno námaha marná. Ale nemůžeme to takhle nechat.

Musíme pátrat, pokud to jde.

Běžte, Baudo.

Kruci, aby mi to tak zhebnul.

Pane Perkrát, pane Perkrát, nedělej ciráty a probuděj se.

Zatračená noha.

Fy, co jsem spal.

Já jsem měl takový krásný sen.

Zdálo se mi, že jsem viděl takového pěkného srnečka a někdo mi

ho odpráskal. Tomu říkají krásnej sen?

Tak vzteku, nechat si odprásknout srnečka před nosem.

Fuj, tady to táhne. Sourád, alespoň se tu nezadusíme.

Tak jsme tu dlouho.

Jo. To by mě museli půjčit hodinky.

Aha.

Jedenáct. Sakra, toto utíká.

Jedenáct. Je to včera, anebo dnes?

Možná, že už zejtra.

Ale to má jedno. Teď jen, abysme se odtud dostali.

Škoda, že mi nemůžou pomoct. Fuj.

Zaplať vám pámbu za tu křesťanskou pomoc hospodáři. Není zač, teta.

Mám tady zůstat u vás, teta? Ne, jen jeď k domu, děvečko. Já se tady nebojím, teď

je tu švagr.

Tak dobrou noc.

Dobrou noc.

Kam si sedneš?

Do slámy.

Do slámy.

Pojď raději ke mně.

No, když myslíte, hospodáři.

Dobrou noc. Dobrou noc.

Sbohem. Je.

Ty jsi se nebála jet pod mě vedle rakle?

Bála?

No proč?

Bude ti zima, táhne zluk.

Nikde pak, jsem ještě mladá.

A není ti smutno?

Smutno? Proč by bylo?

Že chodíš po večerech sama.

Kým bych měla chodit?

Bože, s kým?

Proč jsi se zastavil?

Protože je tu hezky.

A proč jsi jela s námi?

Proč?

Domů se mi nechtělo.

Nikdo tam není.

A potom se měl strach, aby tetičce při truhle nebylo smutný.

Pojedeme?

Ne, napojím koně.

Ančko!

Co tu děláš? Radši jsem na vás počkala. Ančko!

Pusť! Nesmíš! Proč?

Nesmíš, proboha! Nemáš chlapce?

Nemám. Nikdy jsi neměla.

Pusť! Ančko! Pusť!

Otvor.

No, tak jak je, Pepino?

Ty můj pohrobečku malej, táta se do tebe tolik těšil.

Matějíčku, Matěj.

Tak co, hoši, jak to tam vyhlíží?

Ale mizerně.

Osmnáctej hoři.

Myslím, že už se nedá nic dělat.

A kdyby jsme je hned krásně našli, tak za ty dva dny jsou už jistě v pánu.

Tak to budeme muset zazdít.

Tak jdou!

Nezvou! Nebo jich tu nechám!

Nech mě, ty macho!

Nebudeš mečet?

Ty potvaro!

Ty lumpe pitlácká! Zabiju tě!

Ty pust! Zbiju tě až z modráž! Ty!

Vy byste nemluvil, ty panský chromajzle!

Ty mi toho uděláš!

Dej sem pazour. Ať tě vemu.

Pust!

No tak.

Perkráte, koukej, podívej se.

Můžíme dál.

No tak sakra, vzpamatuj se!

No!

Tak, teď jsme v koncích.

Vidíš, Perkráte, jak ti to sluší, když jsi sticha.

Fuj.

Krucinál. Já bych do toho kop.

Perkráte!

Hromdoklepo kde je?

Perkráte! Je to kus neřáda.

Napřed se necháte hát a pak utéče.

Do nějaká alegrace.

Perkráte!

Zatracený Janku, ty jsi mi ukradl Perkráta. A já myslel, že utek.

Tak co, Perkráte, jak je ti?

To se dejchá, věď?

Hele, Perkráte, odstružili.

Matěj, řekni, že si toho Srnečka odprázk, viď? No jestli,

akorát do kovory, takovýk ještě bude.

A teď myslím, teď myslím, že nebudeš zvát, až tě vemu na záda. Budeme do

pohodnice, tam tě naložím a pojedeš jako pán. Tak pojď, pojď.

Vidíš, vidíš to.

Vidíš, že to nebez zvoní taky.

Rinda, pána, lidi, co tu děláte?

Víte, kde jste mrtví?

Moc nevykladejte a hlejte nám radši kus chleba.

Jo, připravte vozejk, jedeme s Ferkrátem k doktorovi.

Pojď, pojď, pojď. To jsem telepráte, nemůžu z toho ještě ani vpamatovat.

Honí. Uč mi nůž, uříznu ti taky kus.

To je můj zavírák. Jak se k němu přišel?

Nechal zouslnečka ty, pytláků neřádnej.

Aby ti neukáplo.

Pes? No ne, ty fajnovej. Heď, takovejdle.

Františku, sebralo tě to pěkně.

Poležíš si, ale dostanu tě z toho.

Jen s pitím bude konec.

A to už ani takovou docela malou skleničku.

S tím se musíš rozloučit jednou provždy.

Moje úcta, pane doktore. Dobrý den, starosto.

Tak co, tak co, jak se daří? Nezhoršil se stav? Dovolíte.

Ne, nic se nestalo. A co horečky, horečky?

No zaplať, pán, bo je to lepší.

No tak sláva, sláva, sláva. Ale vyhráno ještě není taková věc, se ráda vrací.

Nerozčilujte nemocného.

No, jak je to s Hošinským a s Matějem Řezáčem?

Udělali jste něco?

No ovšem, ovšem, dal jsem za ně sloužit mši.

No, to jste to vytrhli.

Myslel jsem, aby se vdovám poskytla nějaká peněžitávý pomoc.

Vždyť zemřeli při práci. Přednesu to ve schůzi. Něco pro ně jistě uděláme. Ale o

to se nestarejte, starosto. Jen si klidně poležte. Čím déle, tím lépe.

Pojďte, pojďte.

A k večeru se zase přijdu podívat, Františku. Tak sbohem, starosto.

Sbohem, sbohem.

Pomodleme se za Pánu ze sluny.

Rudolfa Zimmerhajera, důlní uradu v ruka Pání, Matěje Řezáče a Josefa Hošinského,

horníky v ruka Pání.

V jménu Boha, Otce i Syna Ducha Svatého, Amen.

Oče náš, jenští na nebesích, posvěď své jméno Tvé, kříž královský Tvé.

Buď kvůli vás svatá dňa, pokud nevítat i na zemí, hned náš hrdejší, když náš

hrdejší, a vás zvládná ženě.

Vy jste živý?

Je vám něco rado?

Mám nohu na maděru.

Ale to nic, to se spraví.

Matěj, pomoct honem panu Radovi do mého vejku.

Honem!

Matěji, abych nezapomněl, narodil se ti kluk. I praxe, cakra, co říkají?

Kluk? Ergot!

Pepino.

Matěji!

Pepino.

Vědíš, Maria, já se z toho zblázním.

Vazdušku.

Vazdušku.

Dej mi na hlavu kus ledvu.

Ano dám, co bych nedal.

Jenom jestli to bude něco platný.

No, jestli to není od srdce, to bývá zlý.

Na to už moc lidí umřelo.

Dej mi radši napít.

Jo, jo, jo.

Ne, víno ne.

Dáš mi vodu.

Vodu?

Neslej káno.

Vodu.

Vše, jaký štírové se do toho dostanou.

Rozumnej člověk pije vodu?

Služebník pane, doktor.

Tak jak je Františku?

Snad si zase nepil víno?

Ne, nepil.

A už nebudu.

Ne, nebudu.

Dobře máš, Františku.

Nesmíš pít.

Zabilo by tě to.

Zabilo, Františku.

Máš tu ale dusno.

Pazdušku, otevři okno.

Se prosím na mě spolehněte, to my si určitě na radnici všecko vyřídíme. Já

vám to...

Zatracený chramostejí!

Budete tu zabít lidi?

To mě hodil na hlavu starosta! Chce umířit opořici!

Ale my bojovat nepřestaneme!

Holoto, cabrická! Aby se tu člověk bálí po ulici!

Na mým klotě mi piškat nebudeš! To tu nadáváte! Někdo vám tu nic nedělá!

Nedělá, nedělá!

Starosta mi hodil fuksí na hlavu. Že se nestydíte. Starosta vám nehodil nic na

hlavu, protože zdůmě.

Vůbec zpoměry v rukapání začínají být, abych tak řekl, alimentární. No až já

budu starostou. Co to povídáte?

Vy? Až ho budete starostou? Je, to bude hezký starosta. Tak tě nevšestaneš.

Proč jsi sem jezdil, Václave? Musel jsem, kudy chodím, myslím na tebe.

Pusť mě, Václave.

Václave, já nemůžu, na moudluši.

Naši by mě zabili, anebo bych se musela zabít sama.

Anško.

Nesmíš, Václave.

Já si tě vemu.

Nevemeš, vaši to nedovolí.

Vemu, já už to dýl nevydržím.

Pusť,

Václaves. Kazíš mi život.

Všem sousedům!

a přespolním na pouti, a na jarmarce se na vědomost dává, aby si dali pozor na

kapsy, téži na šrajtople.

Nebo by je mohli cizí kapsáři a ochmatáci o peníze připravit.

Vazdušku!

Jděte, jděte, jděte, jděte. Jděte, jděte.

Vazdušku! Proč nehlásíte, že občanstvo varuje první radní a mistr Čepičářský

stýblo? Co?

To mi zodpovíte na radnici.

Já s váma zatočím, až budu starostou.

Takhle, kdyby to byl srneček, co?

Pane, ten by se odpráskal.

Uvěřím. Jo, Matěj, hledal jsem tě, máš čí. Jdi k panu Poliknátovi. Já?

Co mi ještě chce?

Pojď mi dát kupu.

Tak jak jsem říkal, hlavní je bejt na ráně a hodně křičet. Já už nemám hlas.

Dobře, vám zaplatím.

Tak pojďte, paníčky, pro ty pěkný strakatý šástky.

Pěkný, barevný, jako malovaný. A přitom... přitom hodně lasiný.

Tak jen pojďte, paničky.

Přeslište se, takové zboží kraj světa nenajdete. Že se nestydí. Kdyby se byla

držela Janka Pudeše, nemusela být takhle. Pořádného člověka vehnula do

bláznosti. Majda, štítila bych se ten šátek vzít do ruky.

Tak jen pojďte, paničky.

Pojďte, pro ty šátky jsou pěkný a lasiný. Jen pojďte, pojďte.

Tak jen pojďte, paníčky.

Pojďte, paníčky. Proto ty šátky jsou pěkný a lacný. Tak jen pojďte, pojďte.

Mařena, ten červený si vemu, tak ať nemusím plouvat. Ten se ti líbí?

Co poděláš?

Jdi pryč. Proč pak? Ten šátek ti koupím.

Jdou dát zpátky. Od takový důry si kupuješ šátek? Kupovat můžu kde chci. Co

fakt, ty za chvíli budeš jako Mařena.

Selskej kupuje šátek, no začpak, za co?

Pojď pryč!

Paničky! Paničky, křesť mi dokazujte! Co bych sem provedl? Proč jsi za mnou

chodil? Celý městečko to teďka ví.

Když ví, tak ví.

Taková hamba.

Prstem si budou ukazovat.

Nadarmo si tím život zkazíme.

Zkazíme?

Nechci.

Rozumíš?

Nechci nic zkazit.

Tak abyste věděli, jakou jste si vzdal na pomoc.

Jedeš vy pod kramu? Nejdřív zaplačíte, zaplačt musíte.

My ti zaplačíme sami, ty!

Šlaj, moje srdce!

Tak pojďte dál, pojďte dál, pan Rada už vás čeká.

Zdaž Bůh, patří.

Dobrý den.

Zdaž Bůh, pane Perkrad.

No tak pojď dál, pojď, pojď.

Vítám tě.

No posaď se na chvilku.

Já už ti člověče v tom špitále nemohl

vydržet. Oni mě, doktoři, nechtěli pustit, víš? Ale náš doktor Rozum si mě

vzal na starost.

Co pa dělá les?

No, já ani nevím.

Ale tabák mají dobrý.

Jo? Jsi si naspad?

Ano, je to já jen tak.

No, či vem? No, to není pro mou sprostou hubu, to.

No, jen když jsem zdrav.

Tak já zase jdu.

No, kam pa chvátáš? Jen sejď.

Koukej, Matěj.

Vždyť já jsem ti ještě ani nepoděkoval. No jak jí pak děkovat?

No co, to je moje povinnost.

Matěj.

Tak já ti pěkně děkuju.

No, to.

Jen když jsou z toho venku.

Zapač pámo. Už je to za náma.

Koukej.

Tohle jsem ti přivez. Mě?

Na. No ne.

No jen se podívej, co je tam napsáno. Co tak?

No otevři je.

za dobrou trefu.

Matěji Řezáčovi za dobrou trefu.

Za jakou trefu?

No, to víš, že za toho Srnečka ne, ty.

Tak to ne, to zas ne, Rado. To já, to víc se zapacilo.

Ne, ne, jestli to ne, to by spíš Janek Kureš zasloužil. Ti, ti, ti nemluv, tady

je váš.

A plav. No tak jo.

Dař Bůh, Matěj.

Tak teda pěkně děkuju.

Radšte přistoupit blíže, jen radšte přistoupit, zde je to světoznámé

planetárium horoskopka Griostro. Nic není temného, aby nebylo jasného,

navštívíte-li podniku mýho, astrologického a horoskopického.

Všecko jako na dlaní vyjeví vám toto nebeský znamení.

Bude narozený ve znamení z kopce, šilhá po hezký hojce.

Jen račte přistoupit blíz, slečinko, všechno minulý a všechno budoucí vám

zjevím.

Když jste se narodila, slečinko? Třetího září. Prosím, tak, Lorinko, vtáhni nám

hezky jednu panu.

Tak, ještě pečet pro štěstí.

A zde to máme od samého bílýho Lucifera spečetěný, že je to tak a ne jinak.

Dostanu čtyrák. A Lorinka taky štirák na tabák. To, co je uvíc i navrh psáno,

bude do písme nedokonáno. Děkuji úctivě.

Ukáž. Nech bejt.

Slečinka si bude taky přát, prosím.

Víšte, jste narodila, slečinka?

Pospíchej s veselkou, ať jí křtiny nepředběhnou.

Snad tomu nevěříš. A i kdyby.

Dáš to sem?

Zaplať! Zaplatit musíš! Počkej, muzikáři, o nic nepřijdeš. Kluci,

to by tak bylo, aby jsme našemu Jankovi pištělu nekoupili. Pořádíme, kluci,

každý dávě něco.

Tak tady máš.

A ty hraj, sakra blázne.

No toč, ty blázne.

Jestli pak ještě na Mařenu žádlíš. Ta už má lepšího.

Štajgera, bude se vzdávat. Brzo už ji žijou šaty. Co brzo? Teď, za chvíli

pojedou do kostela.

Vestelka, Vestelka pojede do kostela. Brat sakra, že bys na ní Mařeně

nezahrál? Budeme na veselku Jankovi Mařeny a Janek bude hrát.

Jantěn!

Vejval přece taky horníkem.

Teda, vystrojíme mu havířský funus.

A co vy máte proti Ančce?

Já? Nic.

Jenom si se neměl tak veřejně dávat lidem do huby.

Kdybyste vy, maminko, přímě stála, tak... Copak já?

Slavá ženská.

Komu jsi to kupoval dnes dopoledne ten šátek?

Komu bych kupoval? Děvčeti.

Jakýmu děvčeti? Svýmu děvčeti. Tak!

No co tomu říkáš, mámo?

Co bych tomu říkala?

Nic. Ty nic, ale já jo!

Jdi zapřáhnout!

Nová vostuda!

Jediný dítě takovou hanbu mi dělá.

Měl by si s ním mluvit po dobrým. Po dobrým? S takovým klackem? To by tak

hrálo!

Kam pojedete?

Pojedete?

Pojedeme!

Pojedeš se mnou do Ouběnice za nevěstou. Jaká pak nevěsta? Já jsem si ji ještě

nenamluvil.

Jaká je tohle řeč? Jaká řeč?

Taková. Já o tu Anešku Kocíkovic nestojím, abyste věděl.

Co jsi to řek?

Co jsi to říkal, Václave? Že o tu Anešku nestojím.

To jsi to nevěděl dřív?

Nevěděl.

Přišlo to najednou. Já ti říkám, že si Anešku vemeš.

A nevemu, abyste věděl.

Mám jinou nevěstu. Přebrotu od vody?

Jo, karaseloudy Ančku.

Pane na nebi!

Táto!

Kdo jste toho dokázal? Táto! Tak! A teď táhni z domu!

Nechci tě tu ani vidět! Proboha, táto! Vždyť je to naše dítě!

S Pánem Bohem.

Maminko.

Tak copak byste rád, Václave? Chtěl bych mít rychlé ohlášky.

Ohlášky? A koho si chcete brát?

Ančku Karaseloudy, odsadzilka bání. A co tomu říká pan táta?

Tohle.

Co mi radíte, pane paráři? Dítro cel, Václave.

Jítra cel není rostliny účinnější na ránu, jakou jste utrpěl pro hněv svého

oce.

Ale nezapomeňte, Václave, že ocovské požehnání staví domy, ale

já si jinou nevemu.

No, když je to tak, Václave, mě jak to zaonrčíme.

Zaplať vám to, pán Bupane Paráře.

Přijdeme sem s Ančkou na zápis.

Slav s pánem Bohem.

Kde je to?

Co uděláš, Václave?

Proč sem chodíš?

Musel jsem.

Co to máš na tváři?

Ty jsi se pral.

Řekl jsem, že si tě vemu a tatínek mi dal požehnání.

Ani škod.

Posmě, Václave.

Co ty děláš? Až do stavení mi lezeš za holkou?

Pane Karas, přišel jsem vás požádat voančku.

Taky pak pane Karas, na to mě nenachytáš.

Nikdy nedám svoji dceru bohatýmu sedlákovi, aby mohl otloukat. Pamatuj si

to! Nikdy bych ji neotloukal.

Už nejsem sedlák.

Mám ji rád.

Odešel jsem kvůli ní z domova.

Vyhnali mě.

Tak!

Proto jsi přišel. Teď je ti henčka dobrá, viď?

A chudák Karas, aby vás živil. Já od vás nic nechci.

Budu dělat na šachtu. Nějak se uživíme.

Tatínku.

Táto.

No.

Uvidíme.

Nehni! Střelím!

Matěji! Kruci na, neblázní!

Jen

jsi

zapal, Hajnej.

A ty mě střelíš pod půdo, viď? Střelím!

Když střelíš ty, prach se, cakra!

Spadne ti fajfka.

A teď střílej.

Co bych střílel, když nestřílíš ty?

Přece bych tě nezastřelil.

To nemám ani nabitý.

Ty kujóny, a já to mám zase zakázaný.

Co máš zakázaný? Střílet.

Kdo to?

Pan Pekár nám to zakázal.

Zavolal jsi nás a povídal.

Přezáče u mě pán, ten ať si střílí jak chce, jako kdyby te hrevír patřil jemu.

Co? To je jeho slovo.

Já? Pytlák Matěj Řezáč, jestli mi vzdříle?

A to mě má děžit?

Urucinov! Ne, ne, ne!

Blázne, co děláš? Škoda ty chvíli! Potvory!

To běli jste mě.

To mám za to, že jsem vašemu starýmu zachránil život.

aby sobě nezoupali.

Sám pak, Bůh v pokoje, posvětíš vás ve všem. Amen.

Ve jmenu Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Oče náš, jenž jsi na nebesích, posvědcej mého tvé při království tvých.

Buď vůlet vás svatá, jako v nebi, tak i na zemí.

Chrét náš, veřejší, když nám dnes.

A odznám naše viny.

Do slavu manželského vstoupití hodlají Anna Karasová,

přera Boravského vrátného, svobodná náboženství římskokatolického z ruka

páni číslo popisné 320,

a Václav Trantinec, syn rolníka, knihní horník.

Svobodný náboženství římskokatolického bydl tamtéž.

Poznamují se jednou za třikrát.

Co to piješ?

Vodu, pane Starosta, vodu.

Tak mi dej napít.

Já bych... Já radši skočím pro čerstvo. Ne, jen mi dej tu, ale mám radši

odraženou.

To bylo... to bylo víno.

Pa... pa... pane starostu... Na to jsou tresty nemocného člověka takhle oklamat

a uvést do nebezpečí života. Kdo sem dal víno z městského sklepa? Pa... pa...

Pastušek! Kde je?

Pastušku!

Pazdušku!

Vstámej, Pazdušku!

Chlape, prober se!

Víš ty, kdo já jsem?

Ale bude nič nejak. A napijou se, porád.

Ty mytero, myterná. No tam ještě nějaká kapka bude. Musí hodit,

nehnout soudech.

Pazdušku! Ptám se tě jako starosta!

Já starosta Buřek.

Starome, starosta.

Co tady dělaj? Oni tady nemaj bejt. Oni maj bejt v

posteli. Kde je víno?

No, to mají těžky.

No, pěkně si to hospodařil.

Taky já?

To tyhle jste?

Jsi špatnej obecní služebník.

Ani puntíček z toho neslevím.

A vědíš, že mě křivěj, pane půlmistr? Copak já piju?

Ani slezičku jsem nevycucnul. To všechno tohlete?

Teď já musím celý noc hlídat, aby mě neproved nějaký dálebáctví. I

pípu kolikrát by nechal.

odevřenou, kdybych na něj nedohlídnul.

Ale že... Tudlenc ten, že upí... Tak se podívaj, jak

sisluje.

Tak.

A mě nic.

Starosta aby se koukal.

Však je tam hezká holka.

Tak věda, tak dám hlepen.

Nalej mi ještě.

Ani kápka se mu nedá, povídám, a kdyby v tu ránu kleknul na kolená žebra.

Tak, to je má řeč.

Co?

Co chceš?

Půjdeme, Františku.

Tvůj čas se naplnil.

Nedodržel jsi úmluvu, kterou jsi uzavřel sám se sebou.

Pamatuješ, jak jsi snapsal?

Brantiškovi Buzkovi jen tři skleničky vína.

A proto mám jít.

A to jako nahoru.

Tak, nahoru.

Už si vypil všechno, co si měl na světě vyměřeno.

A co kdybych na půl hodinky, než padne půlnoc,

Odskočil k sedmi sakýrkám.

Mám toho ještě tolik vyřídit.

Dobře, jdi.

Ale jen půl hodinky.

Potom musíš se mnou.

Pět zlatejch hraju.

A ještě deset.

Bereš.

Tak už jsi zase, nevěstě, tři spodničky prohrál. Hrať si svýho.

No, slyšel jsem, Trantinče, že jste nám poslal dobrého horníka.

Se všema připijím na zdraví Václava Trantince.

Tak Trantinec, troufám, je první sedlák v rukafání. Ty čepičáři! Ty

čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty

čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři!

Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři! Ty čepičáři!

Ty čepičáři! Ty

čepičáři! Ty čepičáři! Ty č Děkuju, sousedi, ale já

pít nebudu.

Já už si svý vypil.

Tak si s náma pojď aspoň sednout.

Sousedi milí, a vůbec celá v obci,

já jsem nepřišel jenom na kus řeči.

Já jsem chtěl všetkým říct... Stalo se něco?

Co se stalo?

Ne, nic se nestalo.

Já jenom vovobci.

Však sami víte, člověk je tu dnes a zejtra kdes.

A pro ten případ... No jejej, kdy ty nás ještě všechny přečkáš? Já teda,

sousedi, myslím, že přišel čas, abych vám podal dobrý rady.

Budete v pár dnech volit starostu.

Tak ty to chceš složit, Františku?

Bejt starostou, to není lehká věc.

Člověk to musí bejt moudrej, oučinlivej, každýmu

práv.

Nesmí bejt nafoukanej k chudákovi a poníženej k pánům.

Nesmí bejt jako holub na střeše, musí mít svůj rozum pod čepici.

Mohlo by se vám stát, že by vám starosta proved věc se cakramenskou.

Na každým slově, který takovej starosta propoví, moca moce

jde.

Sto volů zpátky nevtáhne, co z hloupý huby vyletí.

Já teda myslím, až budete volit starostu,

abyste se povohlíli tadyhle po

Trantincovi.

To zase starosto ne, Trantince volit nebudnu.

Čepičár se ti líbí lepší?

Líbí, nelíbí, ale starostou nemůže být krkou.

Trantinče, vyhoď trůfa.

Otoč se.

Kdo o to stojí, abych byl starostou?

Já ne?

Já o to stojím, Trantínče.

Já, František Buzek.

Však mě znáš, že jsem se s tebou nemazlil.

Teď ale vím...

Trantinec je tu nejchytřejší hlava. Nevíš, starosto, nic nevíš, protože

deset dní ležíš v posteli. Vlastního syna pičem vyhnal ze stavení, protože si

chce vzít chudou holku.

Krakoun lakoma.

A dneska při ohláškách utekl z kostela.

Je to pravda, to s tím Václavem?

Tak ty mně, starostovi, ani neodpovíš?

Co ti mám říkat?

O peníze ti jde.

O peníze?

Tak jíba peníze!

Ole, jsou většinou sto peníze! Ole!

Ole!

Starostu!

Starostu!

Matišku!

Ty myslíš, že já pro peníze?

Já vím.

Ne pro peníze.

Pro pejchu, Vianíš syna.

To je to.

Františku! Františku, slyšíš mě?

Ježíši Kriste!

Hej sousede, pojďte sem.

Tady starosta, musíme ho dodat k doktorovi, pomocte mi.

Pane doktore.

Starosta tedy.

Václave? Ty?

Tak vidíš, co tu na světě chme.

A ještě se spolu platím tu.

Pojď.

Titulky vytvořil Jirka

Kováč

Nedalo se mu pomoct?

Hromad, tak tedy starosta... Co je

se starostou? Starosta nám právě skonala.

On to tušil.

Proto přišel a mluvil o tom, kdo má být starostou.

Tak on nám vlastně přišel říct svý poslední přání.

Konečně. Jaký poslední přání? Já jsem první radní, vždycky jsem starostu

zastupoval. Já jsem první na řadě.

První nebo poslední. My si zvolíme, koho budeme chtít. Snad ne, Trantince. No

proč ne?

To by to vypadalo. Toho neznáte.

Ale Buřek ho znal. A tento z obcí vždycky myslel dobře.

To máš pravdu.

Ale taky jste si mohli všimnout, jak obrátil, když se dozvěděl, co a jak bylo

s Václavem. A takovej člověk s vlastním synem se nesnese. Ten by rozeštval celou

obec.

Ty šepičáři! U nás vás je nestarej.

Trantinče, ty?

Vy jste se smířili?

No, co je na tom?

Všude si něco stane.

Nemůžeme se pořád... objímat. Jako my dva tuhle s Matějem.

Ale Rado. No, no, no, jen si vzpomeň, když jsi mě tak s tou nohou, jak jsi mi

nadával. Koukej, Rado, nech toho.

Panskej chromajzle mi říká.

A teď jsme nejlepšími kamarádi.

Jenže, radšte dovolit, pane Rado, od vás to bylo opravdu příkladné, ale tady

Tratinec, ten se smířil s Václavem jenom proto, aby si napravil reputaci a

zaslepil nás, abychom ho zvolili starostou.

Já že jsem, že pičáři!

Pomoc! Urážení starostů! Já ti dám starostu, ty darebáku! Je to lům, on si

už myslí, že je starostnou! A já mu dám svůj hlas hned!

Lidičky, neblázněte, já mám u něho globu!

Přátelé, když to myslíte opravdu, tak já to starostenství vemu.

A slibuju vám, že to budu dělat poctivě a jak nejlíp dovedu.

Že budu k vám spravedlivý a na sebe přísnej.

A že budu dbát jen blaha obce.

To vám slibuju na svou čest. Tak je to dobře, ať žije starosta.

Ať žije ruka pán! Ať žije!