Original subtitles

Koncert končí, o to napadá do hlediště,

teď vstup si žádá. Nic, které přichádí, jen to pár lístků

rozhádí.

Světla hasnou, úst nevymyslí, svět se stenčil, jen

to dvou vysílí. Zatáčem víc než vrát, zákulisí kam

zašepká.

Děkujeme za pozornost.

Vidíš ho, Downe?

Toho ptáka?

Ten je vysoko.

Chtěl bys mít třídla?

Takhle jsem ještě nikdy neviděl, jak je vysoko.

Du-du-du-du-du-du-du-du-du-du-du.

Asi vajzlu.

No co?

Převrát sám.

Hajzlové, práskli nás.

Která svině nás mohla položit?

To je teď jedno.

Jdou po nás, pojď.

No nás dá.

Co je?

Je zjistit, co se děje.

Prosím vás, nevíte, co se tady děje?

Ale kontrola, někdo zdrhnul zlapáku.

Jedu tedy už po třetí.

Ještěže vozím štěrk, a ne Polárkovi dorty.

Není toho moc.

V tom fofru jsem byl rád, že jsme dokázali zbalit aspoň tohle.

Ten klid.

Člověk nemůže mít stoprocentní štěstí.

Myslíš, že je mrtvej?

Nevím. Dobrý večer, vážení diváci.

Věnujte prosím pozornost mimořádné pátrací relaci Federální kriminální

ústředny. Z pracoviště nápravně výchovného ústavu uprchly včera ve

večerních hodinách dva vězni.

Josef Daman, narozený 19.

února 1930 a Marian Kejchal, narozený 12.

prosince 1952.

Po obou jmenovaných bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

Padesátiletý Josef Daman má střední, 176 cm vysokou postavu, prošedivělé vlasy a

modré oči.

Zvláštní znamení nemá žádné. Je znám přes dívkou Down.

Před útěkem měl na sobě pracovní oděv.

montérky a na nohou pracovní šněrovací boty.

Sedmadvacetiletý Marian Kejchal přes dívkou Sněhůrka má štíhlou 175 cm

vysokou postavu, hnědé vlasy a hnědé oči. I on byl oblečen do modrého

pracovního oděvu, ale není vyloučeno, že si se společníkem už opatřili civilní

oblečení. Pozor, oba prchající vězni jsou ozbrojeni.

Jakékoliv informace o uprchlých, několikrát soudně trestaných vězních,

Josefu Damanovi a Marianu Kejchalovi, můžete sdělit kterémukoliv podělení

sboru Náročné stručnosti. Jednou taky někoho hledali.

Sděl s námi ještě Tonda. Pamatuješ Tondu? Ten s těma dlouhýma vlasama?

No, ten.

Zastavili nás někde u tábora, to bylo. Byla noc.

Myslím, že jí pršelo.

A tak nikdo neměl náladu. Ani oni, ani my.

Pribobčanky.

A jak se tak hrabou tondovi v těch lejstrech a nemůžou najít razítko, jeden

z nich povídá, a děláte?

A on se vyklonil od toho svýho volantu, ty hároše mu padly na tu mokrou čepici a

povídá, nic, co bych dělal?

Já už mám všechno hotový.

No, my se tenkrát taky smáli, jenom do té chvíle, než nás nechali složit a

naložit celý náklad. Já myslel tenkrát Pavel, že to jdu zabije.

Ale nic, teď jde o velký věci.

Děvče z malýho města, který ví všecko o velký muzice.

Renato, neschoď mě.

Zkoušej.

Tak schválně.

Kdo hraje bubny u Stoprocku?

Štěpánek. Štěpánek, hm?

A kytaru u Kosmosu?

Býval tam Šustr.

Šustr. A basu? Mach.

Mach! Mám u tebe plivo. Není skvělá? Máš, je báječná.

Ty bys, člověče, ty bys měla sedět někde v Akademii nauk. Ty jsi naučnej chodící,

naučnej slovník Big Beatu. Hele, co je novýho u vás?

Co je novýho? Já nevím.

Důlej byť, jo.

Jo, máme novýho kytaristu.

Takový lízátko.

No moc se to tady teda nezměnilo.

Ty máš trému, viď?

No.

Víš, já vůbec nevím, jako, co si mám o tom Pavlovi myslet.

Ještě mi vůbec nic neřek.

Jako, co bude dále, tak.

Můžu jednou.

A ty vykouříš, viď?

Hele, podívej si na mě.

Jsem na plakátech, mám články v novinách, desky, fotky.

Ale pro něj jsem stroj, který běží.

Až přestane běžet, tak se vymění.

Nikdy mi neřekl, to se vám povedlo.

A všimně si pořád si vykáme.

Je dost divnej, no.

Myslím, že jsem mu to měl říct už dřív.

Já jak vždycky, jak se sejde víc lidí pohromit, tak mám pocit, že prostě vůbec

neumím hrát.

Mě středne ruka, víš.

Tak se na ně nedívej.

Podívej se.

Přijdeš na jeviště, koukneš se nahoru, lidi si myslí, že je vidíš, ty je

nevidíš.

A nebo si vyber jednoho a ten ti nebude vadit.

No jo, ale co ten Pavel?

Pavel? Ten když někoho veme, tak mu věří.

Ten veme někoho, o kom nemá jistotu.

Klepej to klidně na zem, tady se stejně neuklízí.

A pamatuji si, že pro tohleto publikum musí jít všechno zjeviště do hlediště, a

ne obráceně.

Protože na nás krimplem nechodí.

A klid.

Já si přizkouš se sednout do hlediště.

Bude tam určitě sám.

To snad není tak důležitý, ne?

Řekl jsem žádný střílní, Sněhurko.

Ne, budu se s nima hubičkovat.

Kdy přijedou?

Ráno.

Autem? Ne.

To vás mlázejí z vrtulníku?

Ne, mlázejí autobusem.

Jak je to daleko?

Asi patnáct kilometrů.

To musí být pěkná facha jezdit patnáct kiláků, co? Ty to musí pěkně žrát?

Dej mi svý papíry.

Jsou v náprsných kapse.

Ty bydlíš v Liběchovicích?

Hezký město.

A máš věci, co?

Nechceš, aby se těm doma stalo něco zlýho?

Downy!

Downy!

Jsem řekl, že ne.

Pojď.

A ty žádný pitomosti.

Rozumíš?

Ty na tu svou důvěřivost zajdeš, Dauner.

Bude mlčet.

Co mu zbývá?

Stracha, patnáct kilometrů.

Do rána jsme vuchli kde?

Mlčet, jo?

Jako ty kurvy v lapáku, viď?

Nevyplácí se dělat stejnou chybu moc rychle po sobě?

Nemám to rád.

Zňurko!

To se mi nelíbí.

To není zesilovač, teď je to nějaký dělanýko.

Ty si myslíš, že mám na tohleto prachy?

Mě to vůbec připnou do pultu?

To víš jo, dokonce to i hraje.

Pavle, ta mlá nejde udělat.

Za co tě platím?

Za mlhu, tak se starej.

Ten hraje, ten svítí, ty děláš mlhu.

Jedem, pánové.

Pořád stejný, Honzo.

A?

A, jo tak.

No jo, to víš, jen se něco šustne, už se hrne síkorka.

Jen aby něco nezmeškala.

Jednou se spleteš.

Víš, co je divný?

Že vedou blondýny.

Pane Vaníče!

Tyhle ty věci nestály korunu, co tady v tom trajdáte?

Já v tom netrajdám.

To je moc důležitý.

Koncert nebude.

Cože?

Koncert nebude.

Ty jseš jak malej.

Jak to víte, že nebude?

No já jenom, že životová týka vše v schůzi.

A vy mě to jako máte vyřídit? To ne, to ne.

Ale jenom si myslím, že...

Dobrý toho vědět, ne?

No tak, to jste hodnej.

A můžete pro mě ještě něco udělat?

Samozřejmě, já velmi rád. My budeme ještě chvilku hrát.

A vy budete poslouchat, co je novýho o tom koncertu. Ano, ano, samozřejmě. Jo?

Ano, ano, ano, ano.

Jedem.

Petro!

a šel, rukou máf jako by vzlétnout v těl. Čuťo všehova pán!

Tuhle tíhu neunez, lásku jako kdyby

vyhořelec. Čuťo všehova pán!

Paráda!

Paráda!

Maj nás.

Jsme v hajzlu, Daune.

Teď na nás pošlou čokli.

Já se strašně bojím psů.

Jsou to kurvy. Kurvy cvičený na lidi. Co pak my jsme lidi?

Neviděl nás.

Za hodinu bude tma.

Pak můžou nacvičovat akorát na letecký den.

Neblbni!

Dáme si ještě lavinku? No jo.

Ten novej kluk od vás s ní chodí?

Toho jsem zatím viděl chodit akorát s kytarou.

Copak, máš zájem?

Já pro něj skočím.

Nenamáhej se.

Kdybych chtěla, dojdu si pro něj sama.

Ty jsi pořád stejná.

Pane, někdy se mi zdá, že jsem úplně jiná.

Asi to bude tím, že stárnu.

Pane, to jen mi kluci stárnem.

Za pár let skončíme údechovky.

Ty seš mi náhodou navrhnout, abych s váma zase jezdila jako kostymérka.

Víš, že se tuhle blbost jednou vymyslel, aby mě dostal do postele.

A co?

Dostal? Co je ti do toho, co my dva pamatujeme?

Já si nic nepamatuju.

Tenovej, ten tě fakticky zajímá.

Zajímá? Hm?

Ne?

Zajímavý to on je, to jo.

Jenže je pěkně trhlej do muziky, víš.

Takže s ním není žádná sranda.

A ty si myslíš, že s tebou je?

Hele, hele, hele, už ti jde.

Ahoj.

No ahoj.

Ahoj no.

Co chceš?

Říkali, že budeš slavnej.

Tak jsem chtěla.

Počkej.

Co jsi chtěla?

Podívat se no.

Tak se podívej.

Víme tedy, že uprchlíci získali civilní obleky.

Od vraždy v Maringot se uplynulo 6 hodin.

Předpokládáme, že se zdržují v tomto prostoru.

Někde tady, v blízkosti města.

Kterému se budou chtít pravděpodobně vyhnout.

Ale pro všechny případy.

Rušíme pátrací skupiny v prostoru AB.

a vysíláme je jihovýchodně.

S okamžitou platností se zesílí hlídky na železniční trati až do prostoru C.

Silniční komunikace budou blokovány v součinnosti s armádou v celém okolí

města, včetně polních cest.

Svazármovské letiště je zajištěno našimi příslušníky a lidovou milici.

Děkuju pozadku.

To já vím, že patříte k těm muzikantům, ale pořádek musí bejt.

Ukažte papíry. Já mám svý papíry v šatni. Vážně.

No tak skočte pro někoho z kapely.

Kdo bude tady, prosím vás?

Kdo bude tady?

Pane Vaniček.

Prosím vás.

Tebe znám, tak pojďte, ať vás nevidím.

Počkej, počkej, počkej. Já jsem manažér. Ano, ano, já jsem vlastně ona si.

Vychoňat se s babou v čistém pelechu.

Támhle koupí.

To je heba.

Vypadnem. Počkej, počkej, počkej, počkej.

To není to krásnej běh jak tyhle okna.

Je tamhle ta kočka.

Popojedem.

Ten pitomet sedí cpesávna, okolo něj lítá.

Downy. A vedeš si představit, jak bysme tam vlítli?

Sežrali mu večeři a potom... Vedej se, konec bijáku.

Kurva těch bejváků.

Šest let jsem žádnej neviděl a teď by si mohl člověk vybrat.

Jdeme do města.

Čím neprojdeme?

Je jich jak kobylek.

A než stačí šlíznout auták...

Tak ti rajtujou po krku.

Slyšíš? Co?

Poslouchej.

Máme kliku, kámo. Tady někde blízko je veselo.

To je náprd platný. Do lesa musíme, v lese se musíme schovat.

Troš houbou mezi lidi musíme. Tam střílet nebudou, ale...

Dole se na tebe přitáhnou i těla.

Přijeli jsem z daleka a spousta jich má stupenky.

No my jsme připraveni, jenom se musíte dohodnout.

To právě děláme.

Dobře, já to ohlásím, že koncert nebude.

Co se stalo?

Byli jsme upozorněni, že v okolí města probíhá pátrací akce po dvou zločincích

a že je nežárující větší koncentraci osob.

Pak se divíte, že jsem tak nerad pouštím tyhle blázny.

Na co čekáte, mládenci? Tak jedem, jedem, jedem. No, no.

Chtěl jsi zdrhnout, co?

Vždyť jsi chtěl mezi lidi. Tak tady to máš, jseš mezi lidma. Tohle je klectví,

Coku. Musíme ven. Tohle nejsou ulice ve městě.

Vypadnout musím, rozumíš?

Majinás, slyšíš?

Majinás!

Všechno se podělalo!

Jou!

Budeš poslouchat mu kle.

A neješ furt jako baba.

Tak co teď?

Sednem si někam do řady.

V klidu.

Potřebujeme čas.

K čemu?

K tomu, aby nás vyhmátli ještě za tepla, jo?

Jož už konečně houbou.

Nebo můžeme jít každý zvláštní, Urko.

Ale jedno si pamatuji.

Jestli sáhneš po stříkačce, tak to do tebe našiju.

Máme pořád šanci, dokud nepadne první výstřel. Koukni se kolem sebe.

Můžou být všude.

Támhle, tamhle, tamhle. Nebo tady.

Tak co je s tebou?

Nevadí.

To nevadí, to je naladěný z fabriky, tak pojď.

Dneska budem dobrý, to cítím.

V tomhle já se málo kdy pletu.

Tak pojď, už na tebe čekaj.

Jméno Gabriela a nemám nic víc, nechci tak mnoha, jen někomu víc, že

jsem tady sama, neznám nejíva.

Nikdo se nevrát, nemá o mě strach, vyšla jsem ven a začala utíkat,

když někde blízko někdo začal hrát, zubně jak magnet přitahoval být.

Gabriela hrát!

se usmál mým pohledům a ten, co zpíval klef na pódium. A pak mi podal

ruku a bylo se můj blíž.

Zpíval jen pro mě, co ty o tom víš.

Snad se mi chtělo lehče ismát, když začli novou píseň hrát.

Bylo jsem šťastným dítětem zas a v ruk sílil, plámal prostor i čas.

Mně je to jedno.

tyhle krásní kluci, kromě toho, že se říkají bumerán.

Kytara!

Nejkrásnější nástroj, lidský hlas, Petra Janu!

A teď všichni, protože budu stývat potifu a pomalu.

Ráno patří nám všem, lidem

ptáků, stromům květinám.

Slunce patří nám všem,

dětem horám vodním hladinám.

Jen ty patříš ke mně

a mě po obloze chce

sem psát.

Mám tě ráda, máš mě rád.

Jedou po nás světlama.

To k téhle parádě patří.

Říkám ti, že ten hajzl s tím světlem po nás jede, Dauné.

Jsme v pasti, sám si to říkal.

Jak jste je mohli pustit?

Vmístili se do dabu.

Zkuste zjistit, kde teď jsou. A za žádných okolností nesmíte připustit, aby

použili zbraní.

Ano, zásahu může dojít jedině v případě krajního ohrožení lidí.

Dva tisíce lidí a mzím hledej.

Tak na co čekáš? Vypadni!

Že čestíš jen plůt a mě si nevšimnul.

A já nechci jíst, já nechci pít, já nechci spát.

Vím, že byl to on, teď přidám telefon.

A víc nechci číst, víc nechci žít, já chci jen znát, jestli

mám mě rád.

Pání, to je to dnes.

Kam jdeš?

Přišla jsi mě utěšovat, nebo chceš autogram?

A máš fotku?

Fotku nemám.

Pořádnou kytaru nemám, aparaturu nemám, nic.

A proč nemáš?

Proboha, víš, kolik to stojí peněz?

Fotky?

Ta aparatura.

Jak to, že oni to mají?

Jak to, jak to.

Vydělávaj, hrajou, kupujou.

Vydělávaj, hrajou, kupujou, no.

Podá do kola.

To já mám fotku.

No, to je bezvadný. A co má být?

Já ti podepíšu.

Na památku.

Pojď sem, to snad není možný.

Tak já prošvinu koncert a ty mi podepíšeš fotku, jo?

Jseš nejlepší.

Jseš pořád taková... Taková... Praštěná?

Ano.

Pořád.

Ježiši kryste, hrát neumí až tě překáží.

Co jsi blbnul, prosím tě? Pustíš ruce dolo a stojíš tam jak trdlo.

Ale byste mě poznali, že vůbec nehraju.

A kdo? Těch pár lidí, co má desky?

Tak důležitý ten tvůj pad zase není.

Většině lidí stačí, když s tou kytarou něco děláš.

Já si myslím, že to bylo od Romana serióznější, než něco předstírat.

To snad není pravda.

Udělá maléry jak dům a ještě si sem táhá holky.

Petro, prosím tě, neblbni.

A kdo blbne? Co si to dovoluješ vůbec? Na koho přišli ty lidi? Na tebe nebo na

nás? O takový nuli, jako seš, ty si koncert kazit nenecháme.

A ty vypadni.

Tak poslouchej, udělal jsem malério, ale

to neznamená, že si musím nechat všechno líbit.

A ještě k tomu o tebe.

Ale bez téhle kapely nejseš nic, chlapečku.

Slovo Pavlovi a letíš.

Tak dobře, letím. Ale hned.

A s tím koncertem si můžeš líst na záda.

Co to má znamenat?

Romane!

Neotvírej!

Stáhněte to!

Stáhněte to!

Ticho. Ticho, prosím. Ticho, prosím.

Došlo k velice vážné události. A koncert nemůže dále pokračovat.

Žádáme vás... Žádáme vás, abyste pokud můžete mít, opustili amfiteátr.

Prosím, vypličte prostor.

Vypličte prostor.

Pomozte nám zachránit vaše kamarády.

Uposlechněte našich pokynů.

Odcházejte pouze horní bráno.

Pouze horní bráno.

Nezdržujte se v prostoru amfiteálu a vykryte co nejdříve celý prostor.

Proč nejdete dovnitř? Co si troubáte akorát na nás?

Puste mě!

Proč nejdete dovnitř? Proč nejdete dovnitř?

Jsou všude.

Postav se.

Postav se!

Hladokovcu se postav!

Přestaň ho rozmazlovat.

Podívejte se, co jste s ním udělali!

Jak to tak vidím, budete nám muset klejt záda.

Slyšíte? Musíte přece něco udělat!

Tak mi to řekněte!

Co s nima bude?

Za současné situace musíme vyčkat.

Domníváme se, že ti dva se budou klást podmínky.

A vy?

Přistoupíme na ně.

Není jiné východisko.

Je tohle vůbec možný?

To budete jenom tak čekat?

Zachovejte klid a rozejděte se.

Potřebujeme čas.

Musíte nám dovědovat.

Vy se bojíte?

Bojím.

Ale o ně.

Já vím, že je to bláznoství.

Ale člověk přece musí něco dělat, když jde druhýmu o život.

Do téhle díry mě víckrát nikdo nedostane.

Na

co na mě

tak koukáte?

Slyšeli jste ho, ne?

Tak nevím, jestli jseš grázel nebo jenom blbej.

Jménem zákona vzdejte se.

Jste obklíčeni.

Žádáme vás, abyste vyšli pojednom.

Máme rukojmí.

Vy poslouchejte nás.

Přistavíte nám auto s majáčkem.

a uholníte nám průjezd až k letišti.

Budete nám rezervovat čtyři místa na lince do Frankfurtu.

Slyšíte nás, hajzlici? A žádným oloviny.

Rozumím. Musíme se spojit s letištěm.

Hlavně se mou hněte.

Máte na to dvě hodiny.

Slyšela jsi, kočo?

Pojedeme spolu na mejdan do Frankfurtu.

A jestli budeš zlobit, tak tě prodáme do bordelu.

Jinak to na pokoji.

Budu s váma sám.

Pán je hrdina.

Měli bysme mu dát ještě krapet po hubě. Aby se mu v hlavě neonili si čárny. A

vy dva poslouchejte.

Jsme všichni ve velikým srabu.

Můžou po nás střílet.

Ale potom bysme my museli střílet taky.

A nerad bych vás pokropil.

Až půjdete s náma, tak žádný tomosti.

Jděte pomalu.

A snažte se nezakopnout.

Protože při každém hnutí budeme střílet.

Jak ti řeknu, člověče, nechtěl bych být v jejich kůži.

Rukoji mi ji.

Jestli to dobře dopadne, tak to nebude špatná reklama.

Pro Petru rozhodně, ale ten blbec si to nezaslouží.

No měli jste ho vypnout, a ne si tát půl tu houky. Nech toho.

Ty jsi ale hlusnej.

Kdy tím jde o život?

Vaše podmínky splníme.

Auto je připraveno.

Opakuji, auto je připraveno a v pravidelné lince na Frankfurt jsou

rezervována čtyři místa.

Jak jsme si řekli, musíme spolu držet, protože nám všem teďka jde o krk.

Jasný?

Jasný?

Jasný.

Beru si tebe, kočo.

A koukej se ka tlatinu.

Vstávej!

Hasněte!

Tak jdeme.

Tak Ergot, kde jsou?

Co je s nima?

Což víš, co by bylo.

Otevřete sakra, kdy tam mám lidi.

Co je jí?

Já nevím.

Volal jsem na ní, ale nechce se ani hnout.

Ahoj.

Ahoj.

Co tu sedíš, je zima.

Za chvíli jedeme.

Tak ahoj.

Romane.

Co?

Kašlou na tebe.

Nic pro ně nejsi.

To není pravda, to bylo.

Tahle noc všechno změnila.

Ty si snad myslela, že tady zůstanu?

Ne.

Myslela jsem, že půjdeš sám.

Jak sám?

Kam?

To je právě to.

Kam a jak.

Dík za ten koncert.

Romane!

Koncert končí, okona padá, do hlediště teď vstup si

žádá. Některé přichází, jen to pár lístků

rozhází.

Světla hasnou, úsměvy myslí, svět se stenčil,

jen do dvou vysíl.

Zatáčem víc než vrát, základ...

zašeptal. Teď volám hej, hej, hej, pro tebe

hej, hej, hej, přič se mnou hej, hej,

hej, zlepni se hej, hej, hej.

Mám vás ráda, si všem aničí, perco dávám,

kytary křičí.