Original subtitles

Čudé!

Ty hajsle zhodějská!

No počkej, ty parchantéden!

Ještě jednou tě chtím a uvidíš!

Jednou z něho bude těž velký vajda.

Ukažte, mladej, já vám s tím helfnu.

Jo, děkuju.

Hergot, vy v tom vezete rozmontovaný tank anebo cihly zlata.

Ale co vás nemá, to jsou knihy.

Má ústa.

No a je pan učitel?

Jak jste přišel na to, že jsem učitel?

Milej zlatej, tady už leta letoucí nikdo knihu neviděl. A kdo je veze, může být

jedině kantor.

Já jsem nějakej daran. Dudek, Miroslav Dudek.

Děkuju.

Naschledanou. Tak ať se vám tam líbí.

To musíte, pan numera, počítat zrovna teď.

Pane zprávci, já jsem účetní.

Počítám, kolik ty okna budou stát.

Pak jim to stranu zvé platy.

Nenamáhejte se.

To je hluchý pořád.

Porucha.

Anebo přetrhali vedení.

Tak to je konec, Trabachu.

Připočtíte si tam výdaje za dva pohřby.

A je po revoluci.

Pořádnou práci ještě neudělali, ale peníze chtějí.

Za co?

Bůh ví, odkud přitáhli, nikdo je nechce.

A tyhle černý úderníky musím ausgerechnet vyfasovat já.

Protože do toho rozfalákaného statku byste nikoho jiného nedostal.

Každej normální vzal roha, kromě nás dvou.

No teď už vlastně tři.

Jsme tak, jako na Romariáše.

Divím se, že jste se vůbec chtěl.

Nebo jste se někde někomu nelíbil?

Co?

No, dejme tomu, že jsem tady za odměnu.

Protože mám rád přírodu, děti.

Líp jste si nemohl vybrat, pane učiteli.

A máte tady vůbec školu?

Jo, škola tu je pěkná, moc pěkná.

Světlá.

a hlavně vzdušná.

Představ si, učitelskej, že tohle kdysi byla normální škola.

Já jsem sedával tady.

Za války s toho udělali lazaret.

Poskytovali tu první pomoc.

A, spíš poslední.

No, a letos tu zase budou žáci.

Počkej, učitelskej, ale ty děti nikdy do školy nechodili.

Pole ne, Orne.

Pravej ráj pro učitele.

No tak, ať jí to vyjde.

Vandolína!

Vandrácká!

Ještě jeden Bengál, tak si mě nepřejte. Nebo uvidíte!

Zavřu vás, až budete černí!

Sakra.

Vy už vlastně jste?

Co ty tady?

Co?

Máte něco proti mně?

Já jsem učitel, a ne kovboj. Aha, novej pan učitel.

Trošku slabý na prsa, ne? Do zdejších podmínek.

No, podmínek.

Růžový pole, to je moc pěkný jméno, pane strážmistře.

Mohlo by tady všechno vonět.

Mě buně nezajímaj.

Mně stačí, když tady nebude smrad.

Jasný?

Tajemníku. Pokud jde o krávy a prasata, prosím, tomu rozumím, proto jsem tady.

Ale těm divochům, těm nebudu rozumět nikdy.

Jsou to občani jako my.

Já jako voní určitě nejsem.

Pozvi sem vojáky a je pošli pryč. Kam?

Do plynu? Jako za války?

Helejte se, chlapi, já nevím, kde mě hlava stojí a vy pořád s těma svýma

cikánama. Jednou se tady usadili, tak se s tím musíme vyrovnat.

Nebude to nic snadného, ale nedá se nic dělat.

A co ty?

Potom všem, co jsi viděl a slyšel.

Zůstaneš anebo vezmeš do zajedčí?

To si můžu vybrat?

Teoreticky můžeš, ale já bych tě potřeboval tady.

V tom případě zase já potřebuji dát dohromady školu.

Lavice, školní pomůcky, vymalovat. Lavice zařídím, ale vymalovat, chlapče,

vymalovat si budeš muset sám.

To je maličkost.

Děkujeme.

Řekněte rodičům, že zítra začne škola.

Já nemám ani tatínka, ani maminku.

Můžeme koncentráku.

No.

To jsme na tom vlastně stejně.

U koho žiješ? U Vajdy.

Kdo je to Vajda?

Je, vy to nevíte?

Ne. Všechny cigají mají svého Vajdu. Vůdce.

Mi máme vaidu mi žigára.

Přišel jsi jako kamarád, nebo jako gajo?

Přišel jsem... Kvůli

vašim dětem.

Vy jste nerozuměli, pán učitel.

Bandy chce vědět, co jste zač.

Kamaráda na piť, gajo na prácu.

To mě nezajímá.

Vaše děti musí přijít zítra do školy. A hotovo.

Budou se učit číst. Něrobci zuby mlín!

Muky nena meleš.

Stará cikánská pravda.

Reči sa nena ješ, zubu nena piješ.

Až začnou děti chodit do školy, třeba se to změní.

Chtěl bych mít vaši víru, pane učiteli.

Jenomže já už věřil v životě tolikrát, že mi žádná nezbyla.

Jedno vám ale líbíc.

Až budete potřebovat odtud rychle vypadnout, půjčím vám koně.

Jestli ho všem do té doby nesežerou.

To

myslíte

vážně?

Jasný. Dneska začínáme.

Tak na tohle já si počkám.

No jo,

to víte, oni se řídí podle slunce.

Dneska je hod zataženo.

Tak chcete vyzkoušet mě? Co?

Něco jsem ti přivez, učitelskej.

U nás to překáželo.

Vy jste se oba snad zbláznili.

Cikána harmonin.

Hele, učetníci jsou tady.

Vítám vás, děti.

Kde jsou ostatní?

Nepřijdou. Majda za... Ale my jsme utekli.

Jak to zakázal?

Škola je přece povinná, na to je zákon.

Jak vidíte, tak pro ně ty naše zákony ještě neplatí.

Páno čtavník, já... já bych si... No copak je?

Zdá se ti to málo?

To se mně zdá přívej platě vždycky.

Dobrý den.

Bihari.

Moje jméno Rinaldo Bihari.

Bača pekně prosím.

Vy nemáte děti, pane Bihari?

Mám.

Čtyři.

Pán učitel, děti, to je radost.

Když máte tak rád děti, proč jste je neposlal do školy?

No, já nevím.

Ale Eržíka hovorila, když budou všichni umět číst

a psát, kdo bude pásnovce?

A vy si myslíte, pane Bihari, že ovčák nepotřebuje umět číst, psát a počítat?

Zapomněl jsi něco?

Bihari?

Mířikare!

Mířikare!

Myžikare. Učiteli!

Když mi ruku podáš, poznám smrt i sobář.

Malé radosti.

Velké starosti.

To vím taky.

A i bez penězí dobrovýťazí.

To už jsem slyšel.

Kde je Vajda?

Teď všechno víš.

Najdi si ho sám.

To je 5 korun.

Míříkare!

Chci s vámi mluvit!

Míříkare! Co tu rveš?

Poukáno.

Kde jsou vaše děti? Najdi si jich!

Zas pán učitel.

Mál byste odejist.

Mně je tu zdráva.

Vaše děti musí... Chcete nám jich ukradnout? Nedáme jich! Tvoji chodnici

ale ukradneme! Mireček, ale kradt nebude! Tvoj!

Co jim to vykládáte, mižikare?

Všechny děti musí chodit do školy.

Nebo se bojíte, že budou chytřejší než vy?

Já se nebojím.

Já chci, pan učitel.

Kotlár moje jméno.

A Kotlárovi ty půjdou do školy a budou se učit, nebo je zmlátím.

Odahyn mi reďave.

A me šajkera len ca sokama.

Ty reďave, ale me ovajdas!

Dobrý den, pane Bihari. Pan učitel.

Pan učitel hledá děti?

Tam jsou, no.

Děti!

Děti! Vraťte se!

Děti!

Těžko jim poručíte.

Jsou jako ptáci.

Uletí.

Tak jako lidé, i všechny věci mají svá jména, děti.

Tohle je například křída.

Tou se píše na tabuli.

A tohle je tabule.

Máme tady tři obrázky.

Jablko, pilu, tulipán.

A teď dávejte pozor, děti.

Jablko, to je písmeno J.

Pila znamená písmeno P.

Jaké zuby má pila?

No, kotlar.

Takové... Správně.

A teď si vente tušky a namalujte do sešitů, jaké zuby má Pěla.

Netlač tolik, Margit.

Konec.

Tak vy jste ten zapadlej vlastenec z toho statku za městem?

Je to na mě vidět?

No jo.

Vy jste takovej... Romantický typ.

Jo.

A vy jste jakej typ?

Co byste o mně řekl?

No...

Jako učitel bych napsal, bystrá, ale neposedná, potřebuje větší dohled. Tak

Jitko, co je, zavíráme.

Vidíte.

Dohled, to je právě to, co sláším nejmí.

Jak to, že jsem vás tady ještě neviděl?

Jenom vypomáhám, zatím.

Ale vy se u nás taky často neukážete.

Proč nepřijdete někdy na zábavu?

No, my to máme zábavu denně.

Přijďte se podívat.

Proč ne?

Když myslíte, že potřebuju dohled?

Tak neskladanou.

Neskladanou.

Co se děje, pane Bihari?

Je to špatný člověk.

Moc špatný.

Kdo je špatný člověk?

Já jsem taky krat.

Hodně jsem krat.

Ale vždycky jen tomu, kdo měl moc lepic a moc peněz.

Ale chudobného jsem nikda nebošidil.

To ne.

Ale on!

Kdo on?

A co ty dveře?

No, ča!

Robím do nich na salaši čárky nožem.

Tu, každá čárka, jeden sír.

Za kilo mi dá účtovník 10 korun.

A tu, tu jsou čáry za síry, co jsem tu bol

naposledy. A tu jsou peniaze za ty

síry. Nic jsem z toho nevzal.

Podle těch čárek jste měl dostat dvakrát tolik.

Až půjdete příště odezdávat síry,

dejte mi vědět. Já půjdu s váma.

Vy?

Já jsem se chtěl zeptat, pane Bihari, co...

U vás znamená zlomená svíčka.

Zlomená svíčka?

Zlomená svíčka znamená smrt.

Co to kreslíš, Margit? To je plot?

Ne, to je tráva.

A ty, Jurko?

Přece koně, já vím, že jste to nepoznal.

No, ale od kdy kůň má...

Hraje hudba.

No, tady je to hormonium.

A důle se šlape.

Zaspívaj mi něco.

Já? Ano.

Může to být o lásce?

Proč ne?

To bylo moc hezký.

Já si dojdu pro notový papír a tu písničku si zapíšu. Mě táraj.

Copak se dají písničky i psát?

Dají.

Do takových linek.

Říká se tomu noty.

Ilona je moje děvče. Janes!

Tohle je zas můj krk, Janes.

Keď na ní sáhneš, zabiju tě.

Teče ti krev. Nech mě na pokoji.

Všichni jste stejní.

Čau.

Cikáni špinaví!

Tady máte otřítele!

Cikánská pakáž.

Můžete mi být ukradený.

Já vím, milej Zlatej.

Není to lehký přinášet do střední Evropy písmo.

Jo.

Taky nejsem Cyrila Metoděj. No jo, taky už nemáme Velkomoravskou říši.

Ani jsem si nepším.

Já tě ho naučím krásti! Nechte toho! Vždyť je to ještě dítě!

Chyťte ho!

Chyťte ho!

Pán Štel!

Pán Štel!

Copak jste se zbláznili? Chcete ho zabít?

No co no?

Krat.

Parchant jeden Cikánské.

Co se stalo, Jurko?

Pojď, půjdeme na nádraže. Já ti tam ošetřím.

Vy bydlíte na nádraží?

Prostě. Já jsem totiž Beranová.

Podívej, táto, takovej hezkej kluk.

Hezkej.

Jenom se trochu víc opálil.

Jinýmu by stačilo pohrozit a věc by byla vyřízená.

A to o sobě tvrdíme, že nejsme rasisti?

To je jenom taková naše malá česká odruda.

No jo.

Občas tomu podlehneme všichni.

Vy jste neodjel.

No, hlavně když víte proč.

Tak teď zkusíme čepici.

No, vzadu, ještě víc, tak, to je ono. A teďka otočíme pěkně, no, no, no.

To je ono.

Tak co to tady bylo za blázinec?

Volali, že cikáni rabujou obchody.

Podívejte se na zbojníka.

Vedoucí ho nachytal, když chtěl ukrást trum.

Takový škvrně a už pije.

Určitě taky kouří.

Ba ne, pane strážměstře, tomu to poručili.

A já vím, kdo.

Co tu chcete?

Kde je mý řekar?

Johandro Benga! Tvoj!

Odešel. Na moj dušní milost, pán, odešel ještě za světla.

No, odešel a do pasu se nevrátil.

Já, já nevím, kde se toulá.

Vás proved, melelo baličo! Zase se Bilsomars prostý jeden!

Já teď starám se o toho, jako by vlastnej byl! Od rána do večera! Tak

dost mi, Žikárová!

Řekněte svýmu muži, že jestli ještě jednou pošle kluka krást, tak ho zavřu,

i kdyby byl třeba cikánskej baron.

Rozumíme?

A Jurka?

Bude chodit do školy.

Rozumíme.

Jo, rozumíme.

Čo?

Učiteli!

Ty se zlobíš?

Ne. Můžu večer přijít?

Co Imre?

Přijde taky.

Už se na tebe nezlobí.

No, to je od něho hezký.

Když mě naučíte vaše písničky, tak vás

naučím číst a psát.

I noty?

Ano, třeba i noty.

Ale ne s malými dětmi.

To bychom saham byla.

Malé děti na školu kašlou.

Jako na počasí.

Oni jsou ještě blbí.

Já mám nápad.

Proč nejdeš s ní?

To nejde.

Viděl by nás Mižigar.

Co je mu do toho? Co?

Ona je jeho dcera.

Milona? A Mižigar je Vajda.

Vajda a můj tatínek se nemají rádi.

Vajda, ne Vajda. Hlavně, že se máte rádi vy?

Pane učitel!

Pane učitel!

Tusala, čo má nůž!

Uteču s ní!

Děti?

No?

Dejte nám ten míč!

Jdem si ho.

Každá hra má svoje pravidla.

Chypej.

Jak se jmenuješ? Fero.

A ty?

Eržika.

Težo. Zuša.

Bela.

A já se jmenuju Dudek.

Jako ten pták.

Až na to, že neumím lítat.

Co je větší, rybník nebo moře?

Moře! Správně.

Kolem moře jsou ostrovy a na nich žijí zvířata jako lvi, leopardi... A lopice!

Ty či lopice!

A já jsem největší!

Svět nekončí za těmito kopci, ale pokračuje dál.

je kulatý a skládá se ze světadílu.

To nic není, to je hrom.

A co když je oheň na nebi?

To není oheň, ale blesk.

Mraky mají určitý elektrický potenciál a země taky.

Blesk je výboj, ke kterému vzájemně dochází buď mezi dvěma mraky, anebo mezi

mrakem a zemí.

Zkrátka, když je v mraku hodně vody, začne pršet.

Jako například takhle.

Tohle je český Krumlov.

Tady je hrad Kost.

Tohle to je Karlštejn.

Tamhle to je hrad Trnčín.

Je, to znám.

Tady jsme byli na cestě. A děti tančily.

Za chvíle já to kynu ti dej na kámez.

Což je?

Zatancujeme. No,

chci.

Zatancujte.

Tancujete moc hezky.

Pojďte.

Teď vám zase zahraju já.

Tu písničku složil kdysi jeden moc slavný pán.

Ten slavný pán se jmenoval Johan Sebastian

Bach.

Čovalé!

Amen!

Děti, pojďte jíst!

No tak do toho, děti!

Do toho.

Bandy. Starý Bandy říkal, abysme tu nic nejedli.

Že chleba je z jedem. Že nás chcete otrávit.

Bandy je starý blázen.

Puro?

Adelino.

Dobrý den.

Jari, běž na chvíli ven.

Ale to je zbytečný.

Já nespěchám.

Tohle jsou tohto roku poslední síry.

Dva, čtyři, šest, osm.

Tak tady máš.

Počkej.

Čtyřicet. A na bych no propil.

Vypadá to jako, kdybyste mě přišel kontrolovat.

Ne, to ne.

Víte, já jsem přišel kvůli svačinám pro děti.

Zatím je platím ze svýho.

Rád bych, kdybyste podle počtu dětí každému zeměstnanci strhával na svačiny.

Dejme tomu 20 korun.

Vy jste dobrý.

A jak má vidět, kdo jich kolik má?

Vždyť oni se nik sami nevyznají.

No, podle vyplatních listin.

Pojďte, spočítáme to spolu.

Hlejte se, učitelskej.

Nehlejte si na spasitele.

Často špatně dopadnou.

Jasný?

Písmeno K.

Jurko? Bůň.

Kobylka.

Kohout. Dobře.

Písmeno M.

Myžigan.

Medvěd. Dobře.

A ty?

Salár.

Ticho, ticho, ticho! Ticho!

Salaš je písmeno S.

Asi takhle.

Jako když se kroutí had.

Pamštel, pamštel, my jsme chtěli takhle veliký dohádat.

Had je písmeno H.

Ale to až zítra.

Tak naschledanou, děti.

Co je?

Co je?

Nemohli bysme tady zůstat.

Když není vyučování, tak musíte jít domů.

Ale doma je hrozná zima.

Nemáme čím topit. Nechte nás tady. Nechte nás tady. Pán učitel, pán učitel.

Ty rakové spály ještě dneska.

Potřebovaly by uhlí.

Uhlí. Vy jste se zbláznil, učiteli.

Dostali už oblečení, co byste ještě chtěl.

Stačí hnědý nebo černý, ostravský kali, nebo by radši briketty.

No jo, je to habeš.

Cože?

Že mě to štimuje tady.

Všecko.

Nechci vám do toho mluvit.

Vy přece nejste první, kdo chce vychovávat cikány.

Jak radšte vědět, při vašem vzdělání zatím se to ještě nikomu nepovedlo.

Víte proč?

Protože cikán se dá jenom krotit.

Jako kůň.

Byčem, pane učitel.

Uhlí fakticky nemám.

Ale promluvím s Hajným, jestli by se dalo se nad nějaký dříví.

Unesol ju! Kotlár unesol Ilonu!

Nechte toho!

Tak dost, chlapci.

Už ani krok.

Imre má Ilonu opravdu rád, vím to. A ona jeho taky.

Když si ji nevezme, zabijem ho.

A tebe prvého, Gáťo.

Žena krášlí muže, Imre.

Tak jako sedlo krášlí koňa.

A tak muž bez ženy je jako koň bez sedla.

Číven vachtáles!

Mím prosit?

To nás ale v tanečník naučili. To nevadí. Mně taky ne.

To holení dneska nebude?

Ne.

Prosím, jak radšte až příště.

Našim přáním je, aby zákazník odcházel spokojen. Prosím.

Vypadeš jak Torek Vatokurek!

Vyhájím!

Na plac.

To ně je, pan učitel.

To nesmějte.

Ne, to bude pálit.

To nesmíte, to je, to je!

Ty jsi ostříhal.

Ne, to ne.

I když bych to nejraději udělal.

Jenom jsem jim preventivně umyl hlavy petrolejem.

Už jsem se lekl.

To víš, cikán a vlasy.

Co je?

Co je? Co se děje? Co?

Už je tělmrzačí naše děti.

Hovoril jsem, je to chyndogáčo.

Mere našim dětěm čest. Pak nám zovre oheň a vozy.

Pojďme preč na cestu.

Děti! Děti, na místa!

Kámoro!

Mám čtyři děti a mám dostat jeden, dva,

tři, čtyři potravinové lístky.

No a potom jsem já... Pán učitel hovoril, že, že... Hovoril?

A co ještě hovoril, pan učitel?

Jste zaměstnancí statku nebo školy?

Pan učetník ví co a jak.

A vy hlavy zabedně neposloucháte jen toho chynda.

Ty zase posloucháš iba toho tu.

Vajda poroučí!

Můžeš poroučit iba krávám a prasatům.

Užáren!

Berďon!

Však oni dostanou rozum, pán účatník.

Taky si myslím.

Neutečou.

Proč by utíkali?

Jen kdo se bojí, musí utíkat.

Co se děje, pane Kotlár?

Zle se děje, pan učitel.

Moc zle.

Braj privezu sem traktory.

Jeden, dva traktory vám přece neseberou práci.

A co koně?

Koně zostanu?

No.

Všechny asi ne.

Ale úplně dřiny.

A teraz uprímně, pan učitel.

Už jste někdy viděl cikána na traktoru?

Tři krávy a dva koně.

To je... To je... Pět kráv! Ale ne.

Můžeš počítat jen krávy zvlášť a koně taky zvlášť.

Ale vy jste říkal, pan učitel, že tři?

A dvě je pět. Ano! No to ano, ale ne krav a ne koní.

Můžeme říct, že tři krávy a dva koně je pět kusů zvířat.

Nebo prostě pět kusů.

Ale dva koně a pět koní, to je... Sedm kráv!

Počkejte, namalujem si to na tabuli.

Dám prostý ticho!

Dám prostý ticho!

Kdo to sem dal?

Motáš se jako králík.

Takovýho kotlára si necháš přerůst přes hlavu.

I dceru ti ukradl.

Já ho? Teď už tě nemůže vyplácet zvlášť.

To uznáš.

Teď už ne.

Když tě neposlouchaj. To všetko ter chyndo.

Aby ho psi roztráli.

Zabijem ho.

Zabiju.

Neblázní.

Chytnou tě.

Nechytnou.

Stejně odjíděme.

Nikdo nás tu neudrží.

Počkej, počkej.

A co když odejde on?

Stačí, když nebude škola.

No pojď, sedni si.

Kde není škola, není ani učitel.

Když nebude učitel, tak ty budeš zas velkej vajda.

Ale ne!

Obráceně! Dežo!

Takhle!

Jako když maluješ půlko měsíce.

Pan učitel! Pan učitel! Dědo! Dědo umírá!

Dědo!

Děti povídají, že nejsi jako... jako jiní

gadzové.

Zavolám doktora.

Prohlédne vás.

Na co, doktora?

Mně to půjde dobře i bez doktora. Nemluvte.

Moc vás to namáhá.

Neboj, zdechnu až ráno.

Otecko tež umřeli ráno a jeho

otec taky.

Bůh nás chce ráno, když koně

jdou na pástvu.

Národ,

národ, my Žígarovi už...

Neveří. A ty mu neveř taky.

Daj si na něho pozor.

Nehorší čas bude, až přiletí husy.

Jak zvednou křídla, cikání

zvedají nohy.

Že... Žádný třika neví, kde má

domov.

A celý život ho hledá.

Já už to vím.

Má domov tam, kde umře.

A vy to zase povíte mně?

Nechci, aby nás spolu viděli.

Čo mám robit, pán učitel?

Co?

Já nevím.

Až se to dozvíte, tak třeba jděte kolem školy a zpívejte.

A ještě něco.

Proč jste mi to řekl?

Margit je moje dcera.

A kdo má rád moje děti, není zlý člověk.

Ti cikáni mají ale divnou opici.

Divnou, ale užitečnou.

A neumřeš mi.

Ublázníš, proč bych ti umíral?

My jsme se učili ve škole, že romantici odjakživa

umírali hladem, nebo se do nich střílelo, nebo se

zabíjeli v soubojích.

Nebo se.

Nesmíš věřit všemu, co vám říkali.

Já nič jinou robil!

Blbnete jak malej rda.

A co vy?

Kde je Vajda?

Fouknul oknem.

Ale tohle to nám tady nechal.

Říkám vám, on, on od rána se tady neukázal. On nebyl doma. Já, já naozaj,

já říkám vám pravdu.

A na konco by tady dělal, ne?

Ani ty nevíš, kde je Vajda.

Ři, nevidíte, ona je bláznivá, nemá všetkých doma. Džahet, Gizela, džahet!

On nebyl tady! On nebyl tady!

Odkdy pak se Vajda schovává jak zdechlej pes?

Nič som neurobil!

Prísahám! Prísahám, pan policajt! Nič som neurobil!

Nič som neurobil já!

Něco jste ztratil, myžikare! Já som vás nechcel zabít, pan učitel! Prísahám!

Nechcel som vás zabít! Ale školu si podpálit chtěl!

Co kdyby nám tam pan učitel náhodou uhořel? To ne, veď mi hovoril, hovoril,

že nebude doma, že bude tě ve mestě, hovoril mi... Kdo kdy to hovoril?

No kdo kdy to hovoril?

Zprávce? Ne.

Tak tedy účetní.

Dneska zapalujou školy, zejtra začnou zapalovat četnický stanice.

Prosím vás, kdyby ho Trabach nenavet... Trabach? No.

Proč by to dělal?

Proč, to je jasný.

Protože cikány může okrádat pohodlně a bez rizika.

Neumějí číst a neumějí ani počítat.

Ale když zjistil, že se zajímám o jich výdělky, tak dostal strach.

Jenom, že tomu nikdy nedokážem.

Co kdybych se mrknul na papíry v jeho stole?

Z toho by se nevykroutil.

Co je psáno, to je dáno.

Kdybych tak měl jeho klíče.

Helejte se, s tímhletím já nechci mít nic společného.

Nezapomeňte, že v trabách je mazaný jako... Jako četník, jste chtěl říct.

Kde jsi je vzal?

Pan Uštouník spí, ničeho si neším.

Říkal jste přeci, že potrebujete.

Víte, jak se trestá krádeš, učiteli?

Já vám to můžu říct.

Odseděl jsem si půl roku.

I vidět, že vám to nestačilo.

Krádete dál.

Z moci úřední.

Ale, ale.

Na co si to hraješ, chlapečku?

Jak ses přihlásil dobrovolně mezi tu špinavou pakáž, neco nevěděl, že budeš

nějakej divnej.

Pořád je lepší to pakáž učit, než je okrádat.

To bys nemusel nejdřív dokázat.

To taky udělám.

Jen klid.

Pijánko, učitelí.

Představil jsem si, jak to tady potáhneme spolu.

Dva běloší v habeší.

Už víš, co máme společného? To je omyl, pane Trabach.

Stačí, když jsem s váma v jedné místnosti a dělá se mi špatně.

Tak dost.

Navál ty papíry a rychle, smrade!

Jurko!

Tam na statku!

Někdo střílal!

Jurko?

Jděte tam!

Učitel postřelil toho kluka!

Řeš! To ne je pravda!

Učitelé, děti neštřílejí!

Vyžíkane!

Doporučím!

Jseš přece vajda!

Já... Myšikar tady poručat už nebude.

A ty taky ne.

Měl bych vám poděkovat.

Za co?

Za to, že dobro jednou náhodou zvítězilo?

Za to, že jste věřil.

A tím jste vrátil víru i mně.

Bez ní se tady asi nedá žít.

Teď už se vám můžu přiznat.

Já jsem zas tak moc nevěřil.

Spíš se mi nechtělo utíkat od rozdělený práce.

Měl štěstí.

O tři centimetry níž a byl by o tuto týžděl na vozíčku.

Kde je pan Štel?

Když jsem přišel.

Přišel, Jurko.

A nejsem sám.

Můžu, pane doktore?

Jistě.

Co se to děje, pane učitelí?

To je nějaká epidemie.

Neviděj, neslyšej.

Když husi zvedají křídla, cikáně zvedají nohy.

To jste někde vyčet?

To mi řek děda Kotlár, než umřel. A co budeme dělat?

Čekat, jak to dopadne. No čekat.

Blbě čekat.

Proč blbě?

Nic jiného nám nezbývá, tak budeme čekat moudře.

Mimochodem máme novýho účetního.

A bejt váma, tak si na něho dám pozor.

Co blázníš?

Jeden romantik na tenhle zapadákov bohatě stačí.

Za to můžeš ty.

Ještě nedávno jsem byla úplně normální.

Já vím.

Cítíte, Jaro?

Já mám taky chuť zbalit ruksak a nikam vypadnout.

Pak si vždycky řeknu, že utíká jen ten, kdo se bojí.

Koně taky neutečou.

Vy máte svůj svět a my taky svoje.

Vy nám říkáte, že ten váš je správný.

Ale taky kradete a lžete.

Bohužel, někteří z nás.

Takže jsme na tom stejnak.

Ale žijeme společně.

Musíme se nějak shodnout.

Tak co?

Utečete?

Nikdo vás nevyhání.

Všude budete muset pracovat. Tady jako jinde.

To my víme.

Ale ta cesta, ta cesta je pěkná.

Dobrý den. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den, děti.

Takže ti to přece jen vyšlo učitelský.

Kdepak.

Pět rodince odstěhovalo a čtyři zůstaly.

Takže jsem to projel pět čtyři. Nic si z toho nedělej.

Tohle není fotbal.

Takovýhle zápasy se nepočítají na góly.