Original subtitles

Nepohyb! Tam to jednou neprojde. Starej vás střežene.

Bylo si to žádné, tělo to potřebuje. Tak si tělem pohyb!

Rychle, rychle, nebo nás vychna zabije.

Ty krávo, tak tady se to musí vlejskat jako pří koule. Co je?

Při svojí poslední službě jsem si ji podala.

Teď bude celá říčná mi to obrátit.

Já se kusám toho, kterého nejdělám. A kdo?

Kdo? Ano, popřím tě.

Dobré ráno, paní vychovatelko.

Dobré ráno.

Studentky internátní školy z pokoje 34 jsou přítomny v plném počtu, bez

zdravotních obtíží, připraveny k dennímu programu.

Jeden.

Uprav si to.

Vlasy.

Co ten límeček?

Podívej se pořádně nahoru.

Tak ještě pod postelmi.

Kdy jste naposledy zametali?

Dle ústavního řádu se úklid provádí minimálně jednou denně v době

odpoledního osobního volna.

Tak se pod ty postele podívej.

Promiňte, asi jsme si při uklízení nevšimli... Žádné nevšimli!

Špatně se staráte o pořádek!

už hodně dlouho.

Naprosto ignorujete, že čistota je základ pořádku a pořádek

je základem kázně a ta vám chybí.

Která pak z vás byla líná dojít k tomu koši?

Prosím?

Takže vám sem v noci asi ten cvínčík někdo nosí.

Takto se po snídaní hlaste u pana ředitele všechny čtyři.

Hlavně dýchat, když to pořádně prodejcháváš, tak neřveš.

Jestli budete některá řvát, tak si mě nepřejte.

V jakým je starej dneska rozmadu? Nevím, jsem ho ještě neviděla.

Uprav si límec.

Polib si, pičo.

Kdybych chtěl náhodou jenom pouštět hruzu, tak ne, že budete mít nějaký keci

a dělat držky.

Tu piču si nech od cesty a vstyk!

No jedu na ty nohy, vstávám.

Předpažit. Pořádnej rozestup.

A dvacet. Za vulgárnost. Cože?

Je to nutný?

Fajn. Padesát. Za vulgárnost a odmluvání. A jedu dolů.

Nahoru.

A nemotám se tady. Dolou nahoru.

Nahoru. Pořádně. Kolena od sebe dolů. Nahoru.

Jedu dolou nahoru.

Pořádně jedu.

hezky kolena od sebe nahoru, dolů, tak jedu a nahoru, neklepu se, nemotám se,

dolů, pořádně jedu, co to je tohleto, jedu dolů, nahoru,

dolů, nahoru, pořádně jedu, no pořádně, hezky, tak, ano, nahoru, nemotám se,

dolů.

Všem jsem říkala, dolů!

Tak, tak.

Nepořádek, děvenky moje nezvedené.

A nejen pořádek.

Ve všem jsou nejhorší.

No co se dá dělat?

Co se dá dělat?

A žádná se nechtěla přiznat. To je ten pokoj, co je na něm ta vampírová. Ta by

ale potřebovala srazit hřebínek. Vždyť oni ji skoro poslouchají víc než nás.

Tak, tak, tak.

Tak která, že to byla ta nepořádnice, která po sobě neuklidila,

no?

No nebojte se mě, teď já jsem vlastně váš druhý tatínek.

Trocha toho nepořádku, to se stane každému, že?

Ale co mě na vás mrzí, to je ta vaše zarputilost.

Vždyť já vás budu muset potrestat.

To vám není líto těch vašich zadečků?

No.

Co se dá dělat?

Co se dá dělat?

Počkejte, pane kolego.

Víte, která je to vampírová?

To je taková ta.

No to je ona.

No přece ji nebudete vyplácet na tomhletom.

To vám rozbije.

Já bych věděl.

Já taky. Tak pro to dojděte. A pro pavočkejte.

Vemte si sebou taky tohle.

Rakouská rákoská. Je rakouská rákoská. Tak to nebude plást ptás na kamoutky s

medvídkem. No dnes v žádném případě.

Dneska trvám na exemplární exekuci. Jistě, exhumaci.

Tak daleko nepůjdeme.

Prostě jim seřežete ty její zadky tak, aby celý ústav věděl, jak se to těm

děvenkám nelíbí. Rozuměl jste? Spoleněte se. Pýborně.

Hlavně nedračet. Nikdy a před nikdy.

Ale nezdržujte, už se vás nemůžou dočkávat.

Vydrž. Jen vydrž.

Tak copak, copak?

Nerozmysleli jsme si to, děvenky?

Co? Ne?

Já vím.

To je to kamarádství. To já velmi dobře znám. Já jsem byl zamlada ve scoutu.

Ale tohle je falešná solidarita.

Posloucháte mě vůbec děvenky?

Ano, pane řediteli.

Mě to tak mrzí, tak mrzí, ale já vás budu muset potrestat všechny. Víte to?

Co s tím potom budete dělat?

Budeme to muset nějak vydržet.

Tak, tak, vydržet. Velmi dobře. No tak pojďte, pojďte, ať to máme za sebou.

No copak, copak?

To je... Ano, to je... Já vás seznámím. To je naše

nové štokrlátko.

U svatého Tomáše s tím měli veliké úspěchy.

To naše staré už stejně bylo rozbité.

No tak si na to pěkně vylez, přehni se, pan školník bude tak

laskavý, pěkně tě přiváže, aby si nám náhodou nehapala.

Vidíte, pane školníku?

Samozřejmě.

Ale copak to je, copak to je, snad bys nám neplakala, taková velká holka, no

stačí, aby mi řekla, která že to byla.

No.

Pane školníku, prosil bych pět a dvacet.

Dvakrát pět a dvacet, rákoskou na holou zadnici.

Vydržíš, vydržíš, děvenko.

Vždyť si to sama říkala. To bolí!

Sama si to říkala, kdybyste bývali byli hodné a rozumné. Nestalo se to.

Tak dej si ruce podle těla hezky, ano tak. A narovnej se, abys neměla křivá

záda. To by se chlapcům nelíbilo, no.

Když člověk nemůže, pán Bůh mu pomůže a on pak vydrží jako toho vada.

Ale můžeš!

Čekl jsem, že můžeš! Tak můžeš, tak mě neodporuj!

No tak vidíš, už to máš za sebou.

Pojď stoupni si pěkně sem.

Ono to za chvilku přebolí. No vidíš, no.

No a teď bys mohla i ty.

A tak, hračte.

No ale že máš ten zadeček červený, ale neboj se, nej se vdáč, tak se ti to

zahojí, holubičko, no neplakej, no.

Tak, pane školníku, také dvakrát po těch pětadvaceti, aby to bylo spravedlivé,

viď, Donuško, no.

Prosím, pane školníku.

No Ježišmarja, ale to muselo bolet. To jsou jelítka, jak o

zabíjačce. No a i tady, nebyly vnitě i sem.

Už to máš za sebou, no vidíš.

Nebylo to tak hrozný. Tady si stoupni pěkně do koutka.

Tak.

A ty sem nějak spěcháš.

Řekl jsem, že sem nějak spěcháš.

Tak pojď, pojď.

Já vím, já vím.

Ty emoce.

Pojďte, holubičky, pojďte, trošku si poodstoupíme, místa tady máme dost, tak

pěkně, no.

Takže, pane školníku, dvakrát po pěta dvaceti bych prosil a dejte si

záležet.

Máš tu sedinku taky pěkně opuchlou, no ty se taky neposadíš.

No

víte,

že slovo hajuzel je ošklivý lomecký germanism?

No jo, tak tak, čeští venkované ve střelevěku zacházeli za hromadu hnoje?

A proto se tomu místu česky říká záchod.

Ale lidé ve městech, kteří mluvili německy, měvali na dvoře stlučený

domeček a tomu říkali Scheißheiser. A to podle toho, co v tom domečku dělali.

Že jste to nevěděli, děvečky, víte?

Tak, tak, ten ošklivě rozplyzlý a rozmatlaný germanismus Heisel

je ve skutečnosti plnokrevný. znělý český sráč.

Ale počkat, počkat, pane školníku, to ne. To bychom jí ohšetili.

To nebylo 50, to bylo teprve 40.

No to ne!

Ano, ano, ona to také počítala. To jsem rád, že si to počítala. To víš, starý

člověk už tak neslyší. Vidíte, i ona říká, že to nebylo 50.

Tak bych prosil ještě deset, pane školníku. Ne, to není fair.

Ale ano, ano, ano, holubičko, bylo to čtyřicet. My jsme to oba dobře

počítali. Prosím, ne. Vyždano.

Prosím, ne.

Takže, pane školníku, ještě těch deset bych prosil, ano?

Samozřejmě. Děkuji, děkuji.

Moc hezký, moc hezký.

Jaja, německy hajzl, česky sráč a obohy je to

vulgarismus. Teď už si to děvenko budeš pamatovat až do smrti.

Aspoň doufám.

víc než tebe, ale to víš, školní řád je školní řád, s tím se nedá nic dělat.

Zařadit.

No a abychom se zase nepřepočítali, tak jí to pěkně teď všichni odpočítáme.

Jedna.

No vidíš to, vidíš to, to je zadek zmalovaný, viď?

To je zmalovaný zadek. No tak, už to máš za sebou, holčičko. No, taky odvažte,

pane školníku.

A vy, děvenky, vy si teď musíte velmi opatrně sedat.

Kdybyste bývali byli rozumné, no tak to vůbec nemuselo být. No nic, už to

máte za sebou.

Tak si to pěkně pamatujte pro příště, ano?

Budete si to pamatovat?

Budeme, pane řediteli.

A ty taky?

No tak vidíš, pojď, pojď pěkně, holubičko, no krásný to máš, krásný.

A vy se teď, děvenky, rychle odeberte do třídy, ať se ještě dneska

něco naučíte.

A nezapomeňte, co jsem vám dneska říkal, ano, holubičky?

Ano? Tak jděte.

Momentíček. Já mám pocit, že u mě máte ještě něco schovanýho.

Běž k čertu. A to už jsme tedy dneska jednou měli, ale můžeme si to zopakovat

klidně úplně celý.

Vyser se na to.

Na každýho jednou dojde, viď, Danuško?

Dolů!

Jedu na ty nohy, dolů, uhni mě!

No pořádnej dřev chci vidět!

Nahoru!

Dolů, hezky, no dolů!

No jedu, jedu, jedu, skáču jako čertík z krabičky a nahoru, pořádně!

Jedu!

Děvenko moje zlatá, víš, že jsi snišet po celé škole?

Pojď ke mně na slovíčko, pojď.

A vy ostatní šup, šup, šup, šup, ať už se netřídě.

V jednom měl dědek pravdu.

Takhle jsme to schytat nemuseli.

No co už je to za náma, tak mi řekněte, kačeny, která jste byla tak pitomá, když

víte, že tahleta vychna pod bydla leze vždycky.

No tak sakra, holky.

My jsme jednu kryli.

Kvůli ní jsme dostali na prdel, že si týden nesedneme.

A ona stále jede levou.

Pořád. Tak takhle ne, holky.

Každý sám za sebe, jo?

Tak to mi teda polípte prdel.

Kam jsme to dopracovali?

Tohleto nespal?

Ukaž. No můj rozhodně taky ne.

Ukaž ty.

No tohle je hrozíc. Vůbec.

Ano, ukaž.

Ukaž. Pojď mi prosím tě ruku.

Ano. Zůstaň, zůstaň, zůstaň. To nám musí něco vysvětlit.

Dobrou noc, děvčata.

Dobrou noc, paní vychovatelko.

Budu křičet!

To máš za to!

Pochvoro! Mrcho!

To si zasloužíš! Zradila jsi nás! Kápeš?

A pojď.

A lízej.