Original subtitles

to neudělám.

Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas.

Ale kdo zachrání ostatní?

Odpovědnost, zbavělost, odvaha, čest.

Každé z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku.

Ještě byl čas z toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co

se potom stalo.

Neustále si na to ptám.

Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.

Dobrý den, pane primáři.

Už na vás čekám.

Sestro, prosím vás, rozvažte ho.

Ale opatrně.

Pane Nováku, přijďte potom ze mnou do mé pracovny.

Jak si přijete, pane primáři?

Čím jste si tu ránu takhle zprasil?

Chlapi mě poradili vlasy, abych si je strkal pod obvaz, že rána zůstane

otevřená. On jeden u nás ve fabrice s tím vydržel ve špitálu tři měsíce.

Vlasy? Že byste o tu ruku mohl přijít, to vám je poradili?

Podívejte se, pane Novák, o žádné další triky už se nepokoušejte, radím vám

dobře.

Zdraví máte jenom jedno, to snad víte, ne?

No copak?

Já jo, pane primáři, ale...

Jestli to víte taky vy, je čtyři a čtyřicátej a válka nebude trvat věčně.

A kdo ji vyhraje, to přece víte na beton.

A lidi se pak budou ptát, co kdo pro to udělal a jak se choval.

Vy mě vyružujete.

Vy jste se snad zbláznil, člověče. Já jenom, že by vás byla škoda, kdybyste

potom musel zametat.

Sypte na pokoj, prosím vás.

A řekněte si sestře o nějaké prášky, že mluvíte z cesty.

Buďte rád, že to skončilo takhle.

Já se omlouvám, pane primáři, promiňte, já jsem nemohl tušit, že by se mě kdo

mohl chápet jistě.

Kámno, to je rozhodně neset. Řekl kámno.

Dělám si tohleto a... Ne, prosím tě, to s tím teď. Tak sestrá, my jsme k tobě,

tak jiné, no tak kámno.

Ráno se u mě přihlaste, Vlasta.

Vlasta za nic nemůže, je to moje vina, pane primář, já jsem... S vámi bych si,

pane Koliko, zítra taky rád promluvil.

A jistě, jistě, ano.

Pane primáři!

Copak, stalo se něco?

Ještě okamžik. Někoho přivezli? Na ambulanci? Ne.

Všechno je v pořádku.

Jenom... Tak co je?

Já bych si nikdy nedovolil kritizovat vaše rozhodnutí. Ano, vám jde o pana

Novák, nebo se snad. Mílím.

Pane kolego, já vám nechci zdržovat. Mě překvapuje, že právě v jeho případě

chcete vidět náš příspěvek porážce Německa.

Já nemohu souhlasit s metodama, který volí ten člověk.

Jsou nepoctivý a z našeho medicínského hlediska nepřípustný.

A vy je přesto chcete jako lékař hájit.

Mně teď nejde o pana Nováka, mně jde o vás.

Za tohle barování vám děkuji.

Ještě něco?

To snad... Vlastně ne, to není možný. Opravdu jsi... Jste to

vy? Když jsme si snad tykali, ne?

Brázda.

Myslel jsem... Říkalo se, že jsi přešel v 39.

do Polska.

A pak prý dál do Svazu.

No, když se to říká?

Jak jsi se odstnul tady. To všechno až potom.

A proč zrovna já?

Jak jsi mě našel?

Vím, že tudy chodíš po práci domů.

Už několik dní to vím.

Mám tu cestu rád.

Řeka mě uklidňuje.

Bydlím nahoře, bydl.

Šilerova, ulice číslo deset.

Tak ty mě sleduješ.

Nemáme moc času, zeptám se tě rovnou.

Jsi ochoten mi pomoct?

Nemusíš se rozhodnout hned.

Počkám, až všechno uvážíš.

To o tebe.

Už se o ne zbavím.

Nikdy. Je zde.

Nevidí moc řetelně, je to jen matný černý stín, ale je blízko a čeká na můj

chybný krok.

Pacient připraven?

Ještě ne.

Jak je to snadné vztáhnout ruku.

Ale i osudné.

Proč jsem to udělal? Teď už je pozdě litovat.

Uingo, ty čekáš na pána? Pojď sem, nikam nepůjdeme.

Ale, no tak nechte, pána, ten má chůj.

No, mazej do pelí škudi, pán teď na tebe nemá čas.

Jak to můžeš poslouchat?

Promiň, vůbec jsem to nevnímal.

Pořád se mluví o mrtvých a člověk už to ani nevnímá.

Co to je?

Ale tak, provolání k národu.

Přeště si to.

Kde jsi to vzal? Ve schránce.

Spal to.

Myslíš? To jsem si taky říkal.

Zpočátku. A co když je to provokace?

Podívej.

Tisk je dokonalý, žádná domácká práce. To chce tiskárnu, dobře vybavenou.

Kdo by si to dneska troufnul? Slyšela jsem, že v lesích nad Jedlovou jsou

partizány. Parašutní.

Prosím tě.

Lidi toho napovídají.

I kdyby tam byli, má to větší smysl než toho.

A co má podle tebe smysl?

Možná to, aby se člověk sám sobě mohl podívat do očí.

Aby věděl, že neudělal nic.

Za co by se musel jednou stydět.

Ale ty sám nejsi a nebudeš svým soudcem.

Uvědomuješ si to a...

Ty svoje soudce znáš?

Kdo to je a kde jsou?

A myslí si o tobě to tež, co ty?

Nikdy jsem netušil, že po tom, jak jsem žil a co všechno jsem udělal, se tě

dneska musím zeptat.

Věříš mi.

Rozešli jsme se s Brázdou už před třicátým rokem.

Ještě na studiích v Praze.

Kvůli politice.

Je zbrodu jako já.

Vyrůstali jsme spolu.

Já jsem s tou jejich politikou nikdy neměl blížší styky.

Vždycky mě odrazovala ta...

Přímočará odanost myšlence.

Ta veřejná bojovnost.

Leone stál se redaktorem a později dokonce kandidoval na poslance.

No jenom i tady zas.

Spadne doslova z nebe a chce, abych jim pomohl, protože ji potřebují.

Ošetření léky.

Obovazy.

A taky potravinový lístky.

Kde jsou?

Možná, že někde tam nad jídlou.

Řekl, že se ohlásí sám za tři dny.

Až se rozhodnu.

Jak se rozhodneš?

Co o něm vím teď.

A ten leták bez chránce zrovna dneska.

Co když je to všechno léčka.

Honzo! Co?

Na ulici stojí v nějakých letech.

Dívá se k nám.

Už dlouho.

Není to ten tvůj brázda? Prosím tě.

Co budeš dělat?

No co?

Půjdu normálně do špitálu, jako každej den.

A co když tě ten chlap zastaví a zeptá se tě na ten leták?

No tak řeknu, že jdu k něm.

To jde vzadu.

Ano, tak to udělám.

Na tuhle provokačku já jim neskočím. Do večera tu bude vědět celé město.

Řeknou o tobě, že jsi kolaborant. Tak řeknou, a co mám podle tebe udělat?

Hrát si na hrdinu a sám strkat hlavu do oprátky, sakra?

Dobrý den, pane primáře. Dobrý jítro.

Promiňte, bydlíte v tomto domě?

Ano.

Jsem zástupce pojišťovny Merkur. Zdvořil jí dotaz. Dům je pojištěn proti požáru?

Samozřejmě. Vila patří nemocnici. Mám tady služební byt. Aha.

A ty vilky tady v okolí jsou všechny pojištěny?

O to já se nezajímám.

Volil jste správně, pane primáři, že jste mě vyhledal.

Oceňuji, že jste se odvážel za mnou zajít.

Lidé český, doba konečného zúčtování s německým fašismem je nedaleko.

Je třeba, aby si český národ uchoval svou mravní čistotu.

Mravní čistotu.

Proto jste tedy přišel na gestapo?

Jsem tu proto, že to pokládám v daném okamžiku.

Za správné, pane komisaři.

Velice přesné.

Nejste tu tedy z loajality, ale ze strachu.

Mohu jít?

Proč byste nemohl?

Kdo k nám sám přijde, tak taky sám odejde.

My nejsme žádní lidojedí, jak si vy Češi myslíte.

My jenom děláme těžkou práci.

Těžší, než je ta vaše.

Velice těžkou.

Jistě, toho věřím.

Vědně ovšem ta naše činnost společná.

Není vždycky příjemná ani pro pacienta, ani pro vyšetřujícího, vidíte?

Ale pohužel někdo tu nepříjemnou práci musí dělat.

Poseďte se přece u mě.

Mohu vám nabídnout čále kávy?

Pravé, brazilské. To je už dnes velká vzácnost.

Děkuji, rád bych.

Ale už dávno jsem měl být v nemocnici, čekají mě.

Sám vyžadují přesné dodržování předpisů, takže jistě chápete... Jistě, jistě,

ovšem. V tom případě vás nesmím zdržovat.

Prosím.

Děkuji vám za návštěvu.

No tak, pane primář.

Tolik starostí.

A jak je to jednoduché.

Viďte. Helena, děkuji ti. Tajně jsem doufala, že ze mnou přijdeš.

Prosím tě, pojď.

Jaký to bylo strašný?

Mám pocit, že se musím osprchovat.

Nechceš se jít projít do polí? Nebude tam ani živáčka. Ne, ani nápad. Vymluvil

jsem se mu, že musím okamžitě do nemocnice. Co kdyby si to ověřil?

Honzo, ty máš strach, ne?

Vyprovoď mě aspoň do špitálu. Mám opravdu nejvyšší čas.

Dobré jítro, pane primáři. Dobrý den. Dobrý, dobrý. Že jedete? Do cementáren.

Akutní appendix. Ale jak to, že jedete vy?

Hraní žurnál má přece kolega Byčík.

Nenastoupil. A volal aspoň proč?

Ne, ale Valsa ho prýčasně ráno viděl obcházet okolo úřadovny gestapa.

Vás taky.

No, jenomže na rozdíl od vás prý k nim Bičík nevlezl.

Já jsem totiž našel... Někdo ztratil doklady, tak jsem je šel odevzdat.

Tak, jeďte, jeďte, já se pokusím zjistit, co se stalo s Bičíkem.

No.

Sledně si.

Sedni si pořádně.

Nikdo mě nevolal, nescháněl mě nikdo?

Ne, jen Valsa říkal, že vás viděl před gestapem. Doktor Valsa, pro tebe vždycky

jenom doktor Valsa.

Pamatuj si to laskavě, jednou pro vždy.

Ano, doktor Valsa.

Já ti to strašně rád připomínám, ale vzal jsem tě sem, protože si to přál

tvůj táta.

Jinak už jsi dávno byla v rejchu.

Uvědomuješ se to?

Jestli tě přistihnu ještě jednou jako posledně na rengenu v takovém okamžiku,

tak počítej svý povědník.

Strejdo, proč hraješ sám se sebou?

Protože můžu táhnout i za toho druhýho, víš?

Nepřekvapí mě, co udělám.

Vím to za nás oba.

Rozumíš?

To je divná hra.

Je.

Karlíku, podívej se, z trejdu vyrušuje.

A sám maluješ jako kocour.

No, tohle má být hruška.

A co ta barva? Já ti to opravím. Ne, já sám, já sám.

Tak dobře.

Ale soustřed se. Jinak z tebe nebude malíř, ale packal.

To bude máma.

Počkej, počkej.

Možná, že ne. Já otevřu sám.

Měl spravdu.

Moje máma. Mohl bys důstat dneska moc u vás?

Tato, prosím tě.

Bingo! Taky neváš co dělat. Pojď.

A budeš mi číst posteli Andorzona, viď? Andorzona. Tak já to zkusím.

Děkám.

Bělo!

Dáš si s námi trochu čaje?

Kadik ještě musí dodělat obraz.

No.

Tak co?

Ty máš ale ruce.

Stejně se tě cítím na něco zeptat.

Jdeš si běhnout na gestapu, je to pravda?

To víš, naše město, tady se nic neutají.

Gestapáci chtějí uvolnit jeden pokoj v nemocnici pro jejich pacienty.

Vidíš?

A lidi toho namluví?

Ochutnej.

To spekla ty?

A co pak povídají?

Jaké fámy, uškolují.

Ale znáš lidi.

Jenže přede mnou si daj pozor na hubu, každej ví, že jsem tvoje sestřenice.

Utři si ruce, jdeme domů.

A pohni sebou, proklista pána.

My jsme si mysleli tady, Karlík a já, jestli by tady nemohl zůstat přes noc.

Co říkáš, Pělo?

To nejde.

Ta zrovna dneska.

Ještě by lidi řekli, že tady kulka nechávám a bys z toho taky něco měl. Z

čeho, prosím tě?

Co je tohle za nesmysly?

Jak dlouho budu na tebe ještě čekat?

Karlíku, poslechni mámu.

Ti se umyj teplou vodou.

A pořádně.

A zejtra?

Můžu počkat na Karlíka před školou a vzít ho k nám?

Pro mě, za mě.

Ale počkej na něj za rohem, ne rovnou před školou.

Ono to tak bude lepší kvůli lidem.

Tak co má tohle to znamenat, Bělo?

Zatneš nám konečně, co se pojídá?

Bejt s tebou tak bych si to ani tak moc nepřála.

Že gesta po dneska sebralo pět lidí, to snad ani nevíš.

Ne.

A koho?

Hanouska, bývalýho starostu.

Zvěrolékaře Knotka, učitele Hedvábnýho vyšterýho.

Taky starýho Adámka.

Jo, a ten pátej, ten tvůj doktor z interny, Byčík, ten jim chtěl ráno ujet.

Ale chytili ho ve vlaku.

Lidi byli u toho.

Ty jsi o tom opravdu nevěděl?

Ne.

Jak bych mohl, prosím tě.

Říká se, že šli po nich zrovna po tom, co jsi byl na gestapu.

Hodně lidí ho tam vidělo.

Ano.

Byl jsem tam. Byl. Víš proč?

Víš proč?

Tak jim řekni proč.

Abych sám sebe zachránil od kriminálu.

Byl jsem tam odezdat leták.

Leták?

No právě.

Ti všichni ho totiž dostali taky.

Jak to, že jenom ty jsi z toho vyklous?

Máš teda nos, to se musí nechat.

Jenže poctiví vlastenci ti to odnesli.

Prosím tě, víš, co mluvíš?

Víš, co mluvíš? Mysli, mysli!

Teď už je to přece jasný.

Bylo to na nás nalíčený, ne všechny.

Můžu za to, že já jedinej jsem to poko... Nezapomněl jsi tady

u nich nic?

Pozdrav slušně.

Dobrou noc. Dobrou.

Počkej, já vás vyprovodím.

To nemusíš, my trefíme sami.

Sbohem.

Ale proč zrovna já?

Proč já?

Kdy se ti má ohlásit ten prázda?

Snad zítra, pozítří.

Že by to byl jeden řetěz.

Zkouška?

Co všechno o mně vědí?

A co vím o všech těch věcech já?

Celý život se starám o svoji práci.

O špital.

A najednou si na mě ti, kterým jsem nejvíc pomohl, začnou ukazovat prstem.

To je on, ten kolaborant.

Co táne s gestapákama.

Kdo jim dal právo.

Zrovna jim.

Jako kdybych já o nich nic nevěděl.

Já neznám člověka, který mu bys ublížil.

To nerozhoduje, jak víš.

Právě ti, co nejvíc ukazujou prstem, tě ani nechtěj znát.

Jestli někomu a vůbec člověku blížím.

Hele dají oběť, aby přehlušili svoji vlastní zbavělost.

A proradnost.

Když se ti teď ozve brázda, co mu řekneš?

V této chvíli, v tomto okamžiku byl ještě čas.

Ještě se mohl zastavit ten vodopád ponížení, vzdoru a bezmoci.

Proč jsem se nerozhodil jinak?

Dokážu dřív, než můj vlastní život skončí, zachránit jiný. Ano, můžete.

Tak jdeme.

Takovej malérn stopíte.

Před nikým.

Celý špital přece ví, že bičíka zatklo gestapo.

Já nechci nic stopit.

Jenom si myslím, že chodu nemocnice dnes neprosto je žádný rozruch a dohady kolem

Pičíkova osudu.

Postavíte se, aby to lékaři i ostatní personále vzali na vědomí, protože

situace je opravdu nebezpečná. Ano, velmi nebezpečná pro každého

slušného Čecha.

Máte tady návštěvu?

Žádný strachy zatím.

Je to jen pacient Novák. Slíbil jste mu přece při vizitě, že ho přejmete.

Mám ho pustit dovnitř.

Takže prosím.

Tak pojďte.

Dobrý den.

Poslechte se.

Člověč, jak tak na vás koukám, vy máte být v posteli.

Tak co, jak je to vlastně s vámi?

Rozmyslel jste si všechno?

Rozmyslel. Já už tady nechci zůstat.

Já radši budu každej den dělat tu plovky, víte?

Jo, jo, vy jste na práci ten pravej raz.

Tak žádné hluposti. Máte teplotu, tak jděte do pokoje.

A za dva, tři dny si o vašem propuštění můžeme znovu popovídat. Já?

Já chci jít hned.

Člověče, víte vůbec, co riskujete?

Dostanete otávu krve.

A můžete počítat s amputací.

Možná, že riskuju míň než tady.

Podepíšete revers?

Klidně. Tak jděte za vrchní sestrou, ať vám dá přinést šaty.

Naschledanou. To si radši nepřejte, protože jestli se my dva ještě někdy

setkáme, tak to pro vás nedopadne dobře, pane primáři.

Vy jste přived, pane primáři, do Maléru pět lidí.

A to vám nikdo jednou secakramensky spočítá.

Vypadněte. Jak je líbo.

Pane primáři!

Nechcete svíst? Jedu do města.

Děkuju, Františku, radši se projdu.

Bolí mě hlava.

No jo, když já mám ale pro vás vzkaz.

Vzkaz? Od koho, prosím tě?

Neznám žádnýho brázdu. Mně se nemusíte bát.

Já vím všecko.

Je uměně čeká na vás. A ty se nebojíš mě? O tom všem, co se tady ve špitáli

povídá? Aleť to jsou keci. Já vás znám už deset let.

Prodělali jsme spolu dost ošklivých případů, abych věděl, kdo je kdo.

Tak co?

Pojedete?

Poslechni, Františku.

Odkud znáš prázdný? To není důležité.

A taky nerozhodující. Pro vás.

Radši o tom nemluvme.

No a jsme tady.

Je to dobrý, nikde je nikdo.

Zastavím dole na silnici, nahoru k nám musíme pěšky.

No znáte to u nás, ne? Jako vy, že jo.

Naši jsou u babičky, měl by tam bejt sám.

Chvilku, počkejte, já to ještě omrknu.

Proč jdeš sám přes tebou?

Pořád ještě nekouříš?

Představ si, pořád ještě.

Rozmyslel jsi si už, jak mi odpovíš?

Žádám tě o upřímnost.

Nemusím ti zdůrazňovat, jak nutně potřebujeme tvou pomoc.

To jest.

Kdo?

Tady v okolních lesích, kolem Jedlové hory a dál na Vrchovině,

Operují různé skupiny.

Neříkej mi, že to nevíš.

Povídá se to.

Ale nemám pocit, že to má nějaký význam.

Myslím, pro výsledek války.

Tak to, že se našli takoví, kteří vzali automat a místo řeči na fašouny střílej,

to podle tebe nemá žádný význam?

Tak co tedy má význam?

Kličko odpřed gestapem?

ponižovat se a přetvářovat před hyenami a ztrácet lidskou důstojnost?

Možná po kapkách, ale nakonec tě přece jen zdolají a ty se budeš muset stydět

sám před sebou.

To by jsi zpřál?

Jak si představuješ moji spolupráci?

Schodily nám kontejnery se zdravotnickým materiálem z léky, ale schod se dostal

do rukou Němců.

Máme hodně raněných.

Všichni v lesích nejsou vycvičení vojáci.

Proto je řada na tobě.

Ty kontejnery vám poslali z Moskvy.

To je ti snad jasný, ne?

Nebo ti pořád ještě vadí, že jsem komunista?

I teď po tom všem, co se stalo s republikou?

A když je válka?

A kdo ji vyhraje a proč, to je ti doufám taky jasný.

Právě proto přestali jsme spolu kamarádit, tenkrát ve třicátým, když jsi

začal redaktořit.

Z důvodů, řekl bych, principiálních.

Aspoň pro mě.

A já nejsem zvyklý převlékat kabaty, na to líp mě snad znáš.

A taky budoucnost u nás po válce si představuju jinak než ty.

Promiň mi moji upřímnost, ale...

Žádal jsi mě o ně.

Takže... odmítáš.

Je pozdě.

Život mě už nenabídne ani jediný okamžik, abych řekl, proč a jak jsem se

rozhodl. Už nikdy a nikomu.

Helen měla pravdu, své soudce neznám.

Jen jeho.

Podívejte se, neodešel.

Ne.

Zůstane do konce.

Určitě.

Nech to já, to pak smetu, ať se nepořežeš.

Kusko, dneska už je stejně, povď máma by měla strach.

Ale zítra je neděle, můžeš přijít k nám na oběd a pak si to doděláš.

A nebeč.

Víš co, já jsem rozbila sklenic a nebrečela jsem kvůli tomu.

Já nekvůli sklínce.

Já... Já už k vám nebudu snět.

Ale no tak, Karlíku, nebréč.

Ještě si zaneseš něco do očí, podívej.

Máš vůdce od barev. Proč bys k nám nesměl?

Vy tě zakázala maminka, viď?

Kvůli strejdovi.

Lidi jsou pri boji.

Řekni mamince, že jí prosím, aby se zastavila u mě v nemocnici.

Vyřídíš jí to?

Jo? Takhle nemůžeš na ulici. Pojď.

Pojď do koupelny.

Pořádně se umej a učeš. Ještě.

Jak ta ženská může být tak zlá?

A proč tě před lidma nehájí?

Co pak tě nezná?

Jak to, že neví, že by si v životě něčeho takovýho nebyl schopnej?

Možná, že za to ani nemůže.

Nic v životě neměla lehký. Sama s dítětem.

Táta je mu tak dřív, než se kluk narodil.

Je ze všeho zatrpká.

A ze mě taky.

Mě neměla ráda nikdy.

Šít neumím, vařit neumím, děti mít nemůžu.

Vlastně má pravdu, ne? Hele no, copak jsem ti tohle někdy vyčítal?

Mám tě rád takovou jakási.

Copak jsi to za ty leta nepochopila?

Ale ty pochop, že... Nerozčiluj se.

A potom, když se budeš takhle čertit, tak budeš mít vrázky.

A lidi tě zase začnou pomlouvat, že stávneš. No.

Tak si vyber.

Prosím tě, ty jsi neměl být chirurg, ale advokát nebo psychiatr.

Ale nepodařenej.

Víš co, já už mám pokrktý hry na kočku, abyš v oblečce a vyrazíme.

Rovnou mezi ně.

My tančíme svink, jsme bez starostí, vždyť

my máme měkké kosti, tak tančíme svink, ten dobrý svink. My

tančíme svink, svink o mladosti,

vždyť my máme měkké kosti, tak tančíme svink, ten dobrý svink.

Udáven, der Tisch für Sie, Miss Frey.

Bitte schön.

Když jdu nocí domů, nevěřit tomu, hodině,

že poskynchají, nejlepší čas vlastně mají, přece bych dobře

šetřil, dostříde čas podle tě, ale budem zase vážné,

poslouchat svůj milovaný

džes.

Svink o mladosti.

Jdete se přát, pánové?

Jak se bavíte, pane primáři? Báječně, pane musíme. Co to slyší za pověsti?

Prosím pěkně, já před váma žádný tajnosti nemám. Já vím, že jste

dobrejček, když si rozumíme. Já taky musím občas promluvit s gestapákama tady

u mě v lokále. To znáte ten poslední fórek, právě jsem ho vyprávěl v

společnosti. Znáte, neznáte?

Je o tom nejnovějším typu německýho tanku, který ty Němci nasadili na té na

východní frontě. Je bez motoru.

Vpředu má křenovou placku, vzadu malý boty. A víte proč?

Křenová placka táhne, malý boty tlačí.

Povede, co?

To si ty lidi nevymysleli.

Tak říkám, držet se, držet pohromadě všichni vlastencí, a pak přečkáme i ty

nýbylůmkové. Příjemnou závodu.

Pojďme domů.

Když tak zmizíme, tak si toho nikdo ani nevšimne. Právě jsem ti to chtěl

navrhnout. Výlet do společnosti se nezdařil.

Platím.

Kam pak?

Kam pak tak brzy, pane primáři?

Nemám nějak v pořádku žalu vykryt. No brzy.

Dovolíte, milostivá paní?

Komisař Baumann.

Moji funkci ve městě jistě znáte.

Mohu vám pomoci?

Pan manžel tady není?

To ten gestapák zdravil tebe.

Co vázníš, copak já jsem jeho kamarád.

Pardon. Srdečně vítám, pane komisaři.

Trojka je připravena. Dostali jsme pozdravíčko z Břence, něco extrémního.

Budete večeřet sám, nebo... Ne, budeme dva.

Služebík, zažívejte, zase spolehnete se.

Může vás pan manžel na chvilku postrádat?

Když si to přejete.

Děkuji.

Jsem zvědav, jestli půjde opravdu vy.

Mně se taky nechce těm lidem tady hrát teatr.

Teď běžte obaj jakoby klidně domů.

A panu manželi, vyřiďte, že ho čekám za půl hodiny v salonku číslo 3.

Děkuji vám.

Vy si přece uvědomujete, pane primáři, že teď už před očima celého města jste

můj člověk.

Nebo ne?

To je jenom vaše a jejich představa.

Existují přece jisté mravní zásady, které... Co jste to řekl, prosím?

Mravní zásady?

Co to je, prosím vás?

Já nevím, jestli mi porozumíte, ale člověk musí stále

srovnávat to, co dělá, se svým svědomím.

Já se o to aspoň snažím. Opravdu? Tak.

Slabých 75.

Transfúzi. Tak mi řekněte, ke kterému velevníčkovi se jako chirurg chodíte

zpovídat, když vám pacient při operací zemře, a vy jste si vědom, že jeho smrt

byla způsobena vaší profesionální chybou.

Tak dělejte se chlepeán.

Odšít!

Nebo myslíte, že se vám takový případ nikdy nestá?

Odpovězte!

Odpovězte!

Prosím!

Budete chtít, abych pro vás udělal něco? Ale

co vás napadá?

Naopak, já jsem vám velice zavázán.

Tohle by vás mohlo zajímat. Tady mi někdo píše, že necháváte

v nemocnici válec lidi, kterým dávno už nic není, k jiným se chováte jako pes.

To je přece pomluva.

Víte, rozhodně.

Samozřejmě. psáno na stroji.

A bez podpisu.

Vy nemáte tuše nikdo, by se vám chtěl takhle pomstit?

Ne. Škoda.

Teď jste mohl něco určitého udělat.

Nepro mě, pro sebe.

Mohl jste označit pár svých nepřátel, byl bych s nimi zatočil, ale vy jste se

rozhodl podle těch vašich mravních zásad.

Bojíte se zkrátka někoho udat, vidíte?

Ne, ne, to je vaše.

Jak to moje?

Tak, dělíte si s tím, co chcete.

Anebo to berte jako projev mé důvěry k vám.

Nespomínáte si?

Copak udělá rozumný člověk s takovou idiotskou provokací, když

chce ocenit svého partnera?

Honzo, půjdeš k Brance, ty a nebo mám jít otevřít já?

Dělači ty, prosím tě.

Možná, možná, že je to konečně Karlík.

To těžko.

Dvakrát jsem na něj čekala u školy a dvakrát jsem ji vyhnul. Má strach

zbělit.

To je jenom Franta.

Šofér od vás ze špikalu.

Něco ti chce?

A dělej!

Helena, prosím tě, pojď sem na chvilku.

Jedete k pacientovi?

Ano.

Něco náhleho?

Ano.

A kam?

No až na konec okresu.

Jak to, že není někdo z doktorů ve špitále? Kdo má službu?

Helenko, ptáš se zbytečně.

František ti neodpoví.

A ty?

Bude to tak lepší.

Pro nás i pro tebe.

Nevědět nic je někdy milosrdnější, kdyby náhodou přišli.

Já počkám u sanitky.

Stojím v Purkiniovce, jo?

Tak kdybych se nevrátil, chci ti říct, že jsem

rád, že tenhle okamžik přišel.

Protože poprvé od toho letáku se cítím svouhodný.

Jak daleko ještě?

No, odsuď takových deset kiláků.

S sanitkou se dostaneme tak na kilometr k němu.

Zpětek musíme pěšky.

Ani se tě neptám, co se mu stalo. Průstřel břichá prsou.

SS-áci je zatáhli v noci, když chtěli vyhodit tunel pod Jedlovou horou.

Víte, byl to vlastně zázrak, že brázdu dostali z toho v obklíčení.

Ono tam hodně našich zůstalo.

A sakra, vidíte je?

Ježišmarja, já...

Já to hotočím, ne?

Teď už je stejně pozdě.

Přichyste jistý příkaz.

Voleň si jim moje dokumente. Měštný tyk, umkejrn, zryk, prýkvát verboten.

Hlej si malý... Máte si nich volštandn?

Takže jsme vyjeli zbytečně.

Nedostaneme se k němu.

Já bych věděl kudy, ale... Jen mluv. Nechal bych sanitku u nás ve vsi na

dvoře.

No a pak bysme museli přes tři údolí.

Lesama, Skalano a Bažinama.

No já už jakoliv tam znám každej šutr, tam můžu i potmět.

No a co stopy, všude leží sníh. No to by byla právě naše výhoda.

Pašouni plundrujou lesy a dřevaři rozrajtovali celý bolesí.

Tak jak se rozhodnete?

Risknete to?

Odpověste!

Pojďte, už tam budem.

Jak daleko ještě?

Tamhle jsou, jsou na hoře.

Můžete? Jo.

Žije? Žije.

Říkej mi jako vám, Honza.

Viděli jste je, sesáky?

Na silnici, k Tichoninu. Jo, kdyby jenom tam, berou to ze Šeroka.

Čekáme je za úsmitu, nebo možná už na večír.

Pojďte, pospešte si.

Tudy.

Nahoru.

Děkujeme, že jste přišli.

Moje povinnost.

Kde máte pacienta? Vlastně dva.

Támhle.

Se mnou nebudete mít moc práce, je to jenom škrábnutí. Horší je to tam s tím

druhým.

Potřeboval bych víc světla.

To tady mají jen tak dobrý klátko.

Dejte tu lampuňu.

No čto, dopr... možná na dějec?

Ještě nevím, až se probere.

Jak dlouho je v bezvědomu? Od té doby, co ho tadydle Boris přinesl vody jedlové

hory na zádech.

To jsi ty.

To jsem rád.

Zbytečně nemluv.

Aby pořádně svít, ať něco vidím.

Ta rána bolí pořád, nebo při vdechu víc? Při výchání víc.

Františku, pomoz mi.

Teď ten druhý průstřel.

Doufám, že šel mimo dutinu k břišni, protože jinak... No, vydrž chvilku, hned

to budu.

Jo, čistý.

Tady vyšla kůlka ven.

No.

Horší je ta rána tady nahoře.

Projektil zůstal v těle.

Budu ho muset operovat. Zde?

S čím prosím vás a kde?

Vzmu u sebou. V bolnicu? Ano, do nemocnice.

V tom případě za ně nepřebírám odpovědnost.

Františko, posviť mi.

Ukažte mi ten váš kotník, Marenče.

Tak tohle je opravdu jenom škrábnutí.

Nechám ti tu nějaký sulfonamid, ten zabere.

Aby jsi nedostal sepsy.

Pořádně ho využívej.

Protože já se sem se sanitkou nedostanu a na zádech tě doulu nepotáhnu. To by

byl malér v těchto podmínkách.

Díky.

Pojď, aspoň převážeme ty průstřely.

Uchodíte odsud! Oba! Bystre!

To jsou Němci.

A co bude s nimi?

Nemůžu ho tu nechat.

Přikázuju, že zde jen já.

Uchodíte.

Jdou ze všech stran!

Bude jim to chvilku trvat, než se dostanou sem ke štábu.

Naše venku je zadrží.

Rychle z míste.

Slyšíte?

Komandante, nemůžu ho tu takhle nechat bez pomoci.

Dejte mi ho sebou, pokusím se ho zachránit. V nemocnici ne.

Já nepromluvím nikdy, to vám slibuju. Tady určitě zahyne.

To víte vy sám nevíte.

Ať už sem přijdou nebo ne.

Měříte mu.

Zabalíme ho.

Dobrý, dobrý doktore, můžu.

Za něho.

Ani nevím, jak se to ve válce přeje, tak tedy... Mnoho štěstí.

Mám toho.

Jef pořád zkoušel.

proti blůžbám!

Tato výhla plavala až k okénku do kajuty a kdykoliv ji vlna nad nás dvihla, mohla

se podívat dovnitř okny jasnými jako zrcadlo.

A tam stálo přemnoho honosně nastrojených lidí, ale nejkrásnější byl

mladý princ s velkýma černýma očima.

Ty máš špatný svědomí, viď?

Koho se bojíš?

Kdybychom my tak mladý pane věděli, co vlastně chceme.

Chceme být u tety, ale nemáme kuráž poprosit mámu. Tak jednoduše zdrhneme.

A já trnu, jak bude máma řádit, až se vrátí ze směny.

Kdy to bude?

Tento týden dělá odpolední. Do desíti.

To ty už budeš dávno vpál?

Nechal jsi ji aspoň lístej, že jsi u nás?

Že jsem tě nevyhodila.

To ty přece nedokážeš. Ty s tím počítáš, Rošťákoviť.

Ale stojí nám to za to.

Co říkáš, princi?

Se ví.

Ač ti, prosím tě.

Už se hodně připozdilo, avšak malá mořská výla nemohla odvrátit oči od lodi

a od krásného prince.

Náhle se však loď začala pohybovat stále rychleji a rychleji.

Plachty se jí začaly nadoubat, náraz vln byl teprve šík.

Počkej tady, já se hned projdu.

Honzo, odkud jedete?

Je všude zamknuto. Bože, koho jste to přinesli?

Viděla jsem sanitku z mansardy.

Proč jste přišli od garáže přes zahradu? Všechno ti vysvětlím.

Potom.

Tebhmatný.

Kam ho dáme?

Ustel Karlíkovou postel v mansardě. Ale to nejde. Proč? Karlík je u nás, utekl

běhle. Sakra, tak přestěhu kluka dolů do loužnice. A zůstaň tam s ním. Já dneska

stejně spát nebudu.

Honzo, uvědomuješ si vůbec... No tak běž.

Nejdřív do koupelny, opatrně svléknout.

Neboj, nepůjdeš, budeme spát spolu dole v ložnici.

Pájo, pojď spát, neboj si.

Kdo to byl?

Jeden z trétů známý pacient.

Co se mu stalo? Odtečil mu krev? On si pořezal na pyre, ale nesmí se o tom

mluvit. Kájo, kájo, slip, že o tom nikomu neřekneš.

Pojď spát.

Ty johadry, připravky spálení.

Pozor, na průstřel žádnou vodu.

To jsem já, pane kolego Kodet.

Velminutně vás potřebuji.

Ty mě?

Teď hned?

Ano, ale ne v nemocnici.

U mě doma. A k čemu, prosím vás?

Jestli vám jde o ty věci mezi námi?

Nemám chuť teď v noci diskutovat. Ne, o to nemám zájem ani já.

Jde o lékařskou povinnost.

Čekám vás.

To jsi mluvil s Hařmanem?

A není to nebezpečné po tom všem, co jsi mi o něm říkal?

Nemám na vybranou.

Vál se, jestli chce slušný doktor, ale povrchní, nespoledivej.

Hezvan je bývalý vojenský felečar, snad všechno pochopí. Ale co má pochopit?

Řekneš mi už konečně, koho jste to přinesli a co se to tu vlastně stalo?

Takovej malé rozdobíte.

Předník.

Kdo je to?

Zatím nepovažuji za nutné vás vzájemně představit.

Je těžce raněný, to vám nestačí?

Dva. To vypadá na dva průstřely.

Kde k ním přišel?

Záleží na tom.

Vy jste lékař a tady je pacient. Potřebuje operaci. Já potřebuji vaší

asistenci. Ale to neodmítám.

Ale proč pak jste ho neodvezli? Do nemocnice.

A kdy co?

Jak to, že jste si vybral k asistenci zrovna mě? Protože jsem se domníval, že

vaše zkušenosti, hlavně vaše vojenská minulost, vaše vlastenecké názory...

Děkuji za důvěru.

Ale budu upřímný.

Letzos se o vás povídá.

Jak mám vědět, že tohle není z vaší stelny provokace?

Bude rozumější, když odejdete.

Já vás neudám.

To vám mohu slíbit.

Oběma.

Františko, vyprovoď pana Kolivy.

Klič od branky vysí v přecíní.

Pokládal jsem tě za chytřejšího, Franta.

Máš to za potřebí.

Chceš se s ním dostat do maléru? To víte, dneska si nevyberete.

Někdo v něm lítá, na někoho to teprve čeká.

Prosím.

Kodetovi nejsou doma.

Já jsem primářova sestřenice.

Můj kluk Karlík u nich není.

Ne, není.

Aspoň jsem ho tam neviděl.

To není možný.

Oběhla jsem všechny kamarády a kluk nikde.

Tak sbohem.

Teď už mi zbývá jenom četnice. Počkejte!

To snad ne.

Třeba se něco dá dělat.

Primářovi o něm možná budou vědět. Já vás tam odvedu, chcete?

To nemusíte.

No tak počkejte přece!

Tam sama nemůžete!

Já se tady náhodou vyznám, od kdo kde, pane!

Kde je Karlík?

Spí v ložnici. Proč nespí tady, jako vždycky? Helena je tam s ním, než usne.

A kdo je tohle?

No, to je můj bratranec.

Přivezli jsme ho z lesa.

Takhle ho to zřídilo. Při svážení dřeva. Při svážení dřeva?

Nedělejte ze mě blbou.

Ale chlapče, za to je přece pro vás.

A pro všechny, kdo o tom vědí?

Nepoučuj.

Jak já se chystá vynadat vám za Karlíka.

Ale tohle bych od tebe opravdu nečekala.

Můžu ti v něčem píchnout?

Můžeš. Dejte ohřát s Helenkou co nejvíc horký vody.

Uklíte můj psací stůl a připravte tam čistý prostřelel a poklívky.

Bratišku, chodíš mě se hned k ovu špitalu.

Stejně máš nejvíc čas, aby ses tam objevil.

Něco se děje, pane primáři?

Vlasto, pokud nesloužíte, tak nemáte v nemocnici co dělat!

Ráno budete mít v kanceláři připravnou výpověď!

Teď se pořádně oblečte a vypadněte! Vaši škoda!

Stejně mám ty vaši slušnosti už pokrč! Nezdaň! A nech mě blesitě!

Promiňte, pane primáři, já si... Nechte toho.

Buďte tak laskav, oblečte se a pojďte se mnou.

Bylo to za minutu dvanáct. Co říkáte, pane Koleva?

Jsem rád, že jsem mohl být přitom.

I když abych pravdu řekl, jednu chvíli se mě dostnal náno.

Byl by to můj první pacient, kterýho bych viděl exhnout na stole.

Ještě ke všemu napsat si.

Ale teď myslím, nemá nejhorší prognozu. Pane primáře, můžu se vás na něco

zeptat? Je to soukromá věc. S tou výpovědí vlastně jste v tom myslel

vážně?

Ne, že bych chtěl něco za něco, ale je to přece taky moje vina. No, ne tak

úplně. Já se před ní dokonce už i zamykám, ale nakonec,

nakonec stejně vždycky odemknu.

Já myslel, že jste ženatý.

Rozvádím se.

Kvůli ní?

Je to tak trochu trus z mé strany.

Právě kvůli mé ženě, víte, ona mě...

Podvedla první, pokračuje.

Ale s vlastou už se to nebude opakovat, to vám slibuju.

Tedy aspoň ne ve špitále.

Můžu si zapálit? Jistě, jistě. Víte, ona je to hodná holka, i když by občas

potřebovala na zadek.

Můžu jí říct, že ji nevyhodíte?

Vydržte to pár dní.

Ono ji neuškodí, mít před něčím nahnáno.

Strašně se bojí náletu v Německu.

Je to pro ní něco jako pro malé dítě peklo.

Já vám chci poděkovat za pomoc a za odvahu a

mlčení.

To nic.

Měl jsem přece náhodou noční, ne?

je otevřít, než nám vyrazí dveře.

Helenko, teď už nikam neu...

Nerad vás ruším, pane primáři, ale budete muset okamžitě se mnou do

nemocnice.

Přivezli vám Stumfjörrhajna.

Je to vážné.

Ergo, co jste dělal celou noc, člověče?

Vypadáte jako po flámu.

Vražte do sebe pořádnou kávu, ať se mi tady nesložíte.

Bohužel já nemám vaše brazilské příděly.

No tak hoďte něco na sebe, okamžitě pojedeme.

Nějaký to kafe vám pošlu.

Co se stalo vašemu kolegovi? Nejde o mého kolegu.

Sturmführer Hein je velitelem Sonderkommanda SS.

Nějaká nemoc?

Přihodilo se to dnes v noci.

Byl postřelen.

Snad přihodu?

Sonderkommando se nasazuje při akcích proti banditům. Nedělejte, že vám to

není známo.

Promiňte, teď to vím.

Copak? Není vám pochutí, že ho budete operovat vy?

Moje povinnost.

A ta akce proti banditům dopadla

jak? Varuji vás, pane primáře.

Já jsem vám nabídl přívětivou polohu našeho vztahu, abych vám

ulehčil poznání vaší bezmocnosti.

Ale musím vás důrazně upozornit, že v instrukcích říjského vedoucího Himmlera

proti nepřátelům říše se stále častěji objevuje jedno slovo.

Gnádilos.

Víte, co to znamená?

Nemilosrdně. Můžu ještě mluvit s pane primářem?

Jak to s ním vypadá?

Ale pravdu, prosím. Stav pana Sturmführera je vážný.

Operace bude riskantní.

Nemohu zaručit, že se nám... Máte mou důvěru, pane primáři.

Děkuji.

Teď vás prosím, abyste se vzdále počkejte zatím v mé pracovníku.

Rozumím. Ale jestli vám tu natáhne bačkory, říká se to tak, pak musíte

počítat se všim.

Přeji vám pevnou ruku, pánové.

Nechtěl byste tu operaci vést vy, pane kolego?

Proč, pane primáři?

abyste mohl projevit stejnou rozhodnost a zásadovost, jako když jsme se viděli

naposledy.

Dále.

Myslela jsem si, že byste si rád dal trochu čaje.

To vy tak sama?

Od sebe?

Ne. To já dělám vždycky, když přijdou příbuzní a čekají na operaci.

Ale já nejsem příbuzní. Já vím.

Nechcete si na chvilku sednout, sestra?

Proč vy nemáte ten odznáček?

To mají jen diplomované sestry.

A to vy nejste?

A co tedy jste?

Já?

Já tady jenom tak pomáhám.

Poslyšte, že vy se tady schováváte, slečno.

Nemáte být nasazena v říši.

Kdo pak byl ten dobrák, co vás tady schoval?

Pan primář.

Pan primář.

Ale já tady stejně končím.

Pán primář mi dal výpověď.

Jestli tomu dobře rozumím, tak tenhle čaj jste mi přinesla proto, aby

ta výpověď mně platila, že?

Chyť se mě kolem krku, zkusíme se posadit.

Snad to nebude tak zlý.

Ještě. No vidíš, jak ti to jde.

Abych ti řekl pravdu, nečekal jsem, že to s tebou půjde tak rychle.

Máš cec a kramenskou výdrž. Ty taky.

Tu máš.

Na památku.

Ani jsem ti nepoděkoval.

Zachránil jsi mi život.

Nechceš se oholit?

Přinesu ti svoje olení a horkou vodu.

To asi vypadá. No.

Není to tak zlý?

Máš, podívej se.

Jak to dopadlo pod Jirlovou?

Ještě něco?

Dostali jste s obklíčení?

Frančíšek ti řekne, kdo všechno proniknul, ale...

Komandant.

Honza, ten chlapec z bunkru.

Ti padli.

Ovšem, naši stříleli taky dobře.

V jednom případě dokonce výtečně.

Velitel Sonderkommanda, dva zásahy. Do hlavy a do krajiny sedeční. Jak jsi to

řekl?

Naši?

Pamatuju si, že jsi pochyboval o významu těch akcí.

A teď najednou je z tebe.

Náš spojenec.

Prosím tě, jaký pak spojenec?

Náhoda?

Okolnosti?

Válka nás svedla dohromady.

To ne.

Rozhodl ses sám a ty to dobře víš.

A teď?

Nelituješ toho?

Teď už není čas.

Všechno je najednou v pohybu.

Nějak se to se mnou rozjelo.

Naopravdu.

Ten rozhodný okamžik jsem vyvolal já sám, jistě.

Protože už jsem nemohl dál dýchat v té bezmocnosti a v tom ponížení.

Člověk musí v jistém okamžiku, když...

Pozná, kdo je, kdo říct.

Ano nebo ne.

Místo snad.

Teprve potom má právo na svobodu.

A to jsem udělal.

Udělám to i zítra, udělám to i po válce.

Už tě nechám na pokoji.

Musíš spát.

Dobrý den.

Nazdar.

Oni nejsou doma?

Myslím Kodetovi.

Nejsou. Zvonil jsem a nic.

A on nemůže spost...

Ty jsi Karlík, veď?

Synovec pana primáře? Hm. Co tady děláš?

Čekám na středu s tetou.

Spojím teď u nich.

Máma dělá noční.

Hm.

Tak víš co?

Já už se ti nebudu na nikoho a na nic vyptávat.

A ty zase nikomu nepovíš, že jsi mě tady viděl.

Kámoši?

Uml jsi mu ty packy pořádně?

Ten pes má zvláštní nedání vymáchat se v každý louži.

Krošťan, vyjď. Půjdeš do vany, počkej. Celej.

Co se tak na mě koukáš?

Ty mi něco chceš.

Vyjď.

Já jsem...

Až budu velkej, mohl bych být taky doktorem jako ty, strejdo.

To víš, že jo.

Ale to se budeš muset moc dobře učit.

Pojď vodně z věngara pelít.

Věn.

A malej mu vodu, je ulítané.

Helena, pojď sem na chvilku.

Zavři, prosím tě.

Pane primáři, o vaší nemocnici je velký zájem ze strany G.

To je Gestapo.

Zřejmě.

Ujte na lidi slušný a oni budou slušný na vás a neřeknou hodně věcí, které by

vám mohly uškodit.

Rozmyslete si to.

Dříve jste takový nebýval.

Proč jste se tak změnil od té doby, co kolabor... s G.

Zase ten typní smad.

Kdo to jen může psát? Takový svinctvo.

Copat to nikdy neskončí.

Doktor Kodet.

Co bude s vámi?

Nic.

Přece víte, že tu zprávu musím ohlásit Baumonovi já.

Sturmführer Hein.

Právě zemřel.

Knaat Elfos.

Co říkal?

Nic.

Kam jdeš? Jdu na špitalu. Pokusím se tu zprávu před Baumanem zadržet.

Aspoň do rána. Sežrnout Lantiška.

Bláze musí okamžitě zmizet.

Nečekal jste mě, vidíte?

Vy už to víte?

Ano, vím.

Od koho, prosím?

Dohodli jsme se přece, že já sám... Nepoučujte mě, jak a kde mám získávat

informace.

Proč jste mi tu zprávu neohlásil sám?

Proto jsem tady.

Byl bych to udělal hned, jakmile se přesvědčím, že... Chci ho vidět.

budu prosit přesný a podrobný umrtní list, pane Koliko.

Prosím.

Přijměte mou soustrast.

Mohu teď odejít. Musím ještě zařídit nutné formality, jestli chápete. Ne!

Zůstanete se mnou. Tady. Proč?

Jsem snad začen.

Ještě mám ohledy.

Ale teď jděte do své pracovny a nevzdalujte se. Tam se jistě uklidníte.

Jděte, prosím!

No tak, na co čekáte?

Rychle! My jsme se přece už seznámili, pane primáři.

Pamatujete se?

Já jsem věděl už tenkrát, že vy jste ten pravej zákazník pro mě.

Karlíku, vstávej! Vstávej! Je tady gestapo, vstávej! Obleč se, musíš utéct

zádem přes zahradu!

Slyšíš? Uteč!

Aspoň ty, uteč!

Domů! K mámě!

Jste v domě sama?

Ne, je tu se mnou synovec, dítě. Na toho se neptám.

Kdo je tady ještě?

Kde máte toho člověka?

Toho, co nemůže z postele.

Tak budete mluvit?

Vy tady někoho skrýváte a my to víme. Kde je? Mluvte, nebo si ho najdeme sami.

Kdo pustil toho psa?

To utečeme spolu! Ne, běž sám! Běž! Běž oknem!

Běž, chlapče!

Když si to dokážeš, běž!

Utíkej, rychle!

Kde je ten člověk?

Kam to utíkáš? Vrať se!

Stoj, ty grazle!

Stejně neutečeš!

Kineke, holn si se fort, komisar Baumann! Es ist hier etwas passiert!

Jawohl!

A to nikdy hez!

Ha! Klauza!

Mělo vám to trochu dlouho, pane primáři.

Na téhle operaci jste si dal jistě víc záležet než posledně. Nadivte se.

Chlapec byl surově pohmožděn.

Dětský organismus je křehký.

No, zavinil jsi to sám.

Stejně vám děkuju, že jste mi ještě umožnil

mého synovce operovat.

Já mám taky děti.

Řekni mi pravdu.

Bude žít?

Musí.

Dávej na něho pozor.

Chce být doktorem jako jsem.

Byl.

Už ho vezou?

Nebo to si ho pořád ještě táhne?

Podívejte se na něj.

Kouska svědomí v něm není.

Ruku mě zprasil, dělat nemůžu.

Co si na něm vemu?

Na kolaborantovi.

No řekněte mi, co si na něm vemu?