Original subtitles

Pane Tarbus, už to na vás čeká.

Ale v noci nám zase ujela tramvaj.

No tak, Bendová už je v pán.

Hodná ženská.

Teď už v tom bytě bude Benda úplně sám.

Takhle se chodí do práce, co?

Nezaslítáš?

Ok, kolik je hodin? Řeknu vám, tohle to je taky život. Pořád lepší než žádnej.

Měla lehkou smrť.

Ona byla o pět let mladší než já.

Binda tady taky už dlouho nebude.

Má špatné srdce.

Bože, bože.

Vždycky si vzpomenu na svýho muže, když ho odváželi. Dej mu pánbu nebe. Budeť mi

ne, když ho utrápily.

Já bych měla taky špatný s jedem.

Co myslíte, udrží ten byt?

Neštěstí nechodí samo.

Táhněte do školy, darybáci!

Pojď domů, na to se nemusíš dívat. To není nic pro tebe.

Hele, pojď, pojď, já ti něco povím.

Kolik tam má pokoju?

Dva.

Mládenci, kdy přijdete spravit ten vodovod? Jo, přijdeme.

Jo, jo, jo, přijde.

Nepůjdete se na něj podívat, pane Tomáši?

Kdepak, až jindy.

Takovej čas je člověk nejradši sám.

A pane Benda, že jste mě nezavolal.

To je rána.

Copak bych jí nebyla ráda posloužila?

Taková hodná, taková, taková laskavá paní.

Vidíte, a nikdy by nebyla přišla, že něco potřebuje, že?

Už začalo svítat.

Povídá mi.

Přines zdrobec vody.

Tak když jsem se vrátil... Chudáku.

Tak teď jste tu docela sám.

Mám vám tu trochu vyluftovat, chcete?

Tak.

Tak.

Tak je to lepší, vyjďte.

Bože.

Takovej hezký chlapec, škoda ho.

A to jsme byli my. A co jsme z toho měli, řekněte?

Nemám pravdu?

Diplomy, diplomy.

A teď provádíte v muzeu.

To je jeho pokoj. To si vás tam ne.

Samozřejmě. Tam nechoďte.

Já nejsem zvědavá.

Už dojdete.

Já bych to do toho kopce nevěl. Stačí, jen kdyby to tak bylo každej den.

Máte pojetí, jak dlouho nám to sem trvá tramvají?

Já vím. Tak na shledanou. A já vám nějaký ty okurky dám stranou. Děkuju

vám, děkuju.

Pospěš si, pospěš, přivezou nám pivo.

Jítě tam Dorotka. Prosím tě, ta zas do videe lítá.

Tak pospěš si, povídám.

Já už nemůžu. Já jsem ti říkal, aby jsi vzal větší boty.

A já ti to tak říkám.

že jestli mě to neuděláš s tím bytem, tak máš se mnou ámen.

Ale no jo, to je ale otročina nekřesťanská.

To jste všechno vyškrábala sama?

Samo.

Pane, já to už jen opravuju.

A co děláte, když náhodou zrovna nalezete po komínech?

Například dnes večer.

Mám schůzku.

Tak schůzku.

A s kým?

S manželem. S vlastním.

Dívíte se?

Nikdy se přece musíme vidět, ne?

Samozřejmě, samozřejmě. A to máte tak velký byt, že si musíte dávat randa,

abyste se neminuli? Samo.

Tohle všechno je náš byt.

Já mám postel tamhle na Žižkově.

Aha, a váš pan manžel, jak jsi?

Tam.

No, to jste si to o fešácky zařídili.

Hm.

Tak nám to zařídte líp. Vy chytrej.

Podívej se.

Hele. No?

Hele, zmizte jo.

Musíte tu trčet, tamhle dole je.

A kdo?

No můj muž.

Musíte tu trčet pořád. Pardon, pardon, pardon, já jsem tu služební. No, jo

počkejte, halo!

Když pořád vymetáte ty komíny, nevíte tady někde o bytě?

Teď mu teprve začnou starosti.

Jestli pak to není smutná věc, pane Tarbus, takovej starý člověk.

No jo, už jdu, pane inženýre.

Přáník vlastně.

A vy taky, pánové, že?

Celý život se o něj žena starala a teď najednou tady zůstal sám, jako kul v

plotě. Našinec, kdy zůstal bez dětí, tak neví ve stáří, proč vlastně žije.

To neví, leckerej mladej. Aby se dřel, aby bylo na zejtřek. K čemu na zejtřek?

Aby bylo na pozejtří.

Dobrý den, tak jsem tady. To jdete brzo.

Máte tu prý nějakou závadu?

Už to takhle kapeštrná zní, pořád kap, kap, kap.

Člověk mi přišel o nervy. To víte, kvůli koutkusem nebudem lítat s celým tím

čerkusem zvlášť.

Kdo ví, jestli by nebyl rád, kdyby mu teď někdo posloužil.

Takovej vdovec je horší než malý dítě.

Dobrý den, tak co pak je s váma?

Přišel jsem se omluvit.

Asi dva nebo tři dny nebudu provádět.

A co se stalo?

My bysme vás teď v muzeu dost potřebovali.

Musím ještě něco zařídit.

Hleď, tam máš pokoj. To je ten rohovej.

Kuchyň.

Ty mě neposloucháš. Jo. A ještě jeden pokoj před síň.

Špajs je tam. Herbert,

na zvy.

Ať jdi dovnitř.

A běj, běj, běj.

Ještě nás někdo uslyší.

Neblázněte. Když chceš, dělej si to sám.

Koukni se na moje nohy.

Kdo to jak všichni viděl u spodu na Hrače, nechá bydlet v krči.

Teď by se to dalo popohnat, kdybys byl k čemu.

Na toho se musí odlesat.

Tak mu

řekni, kdyť ví, že má na

byťáku zetě. Co ty si to zamuští? Ne, pojedám od lesa.

Ahoj. Ahoj.

Co máme dobrýho?

Vy jste mi teda rodinka.

Ty, Slavko, mám tip na byt.

Jo?

V těch už bylo.

No fakt.

Tady vedle umřela nějaká paní. A představ si, její muž má celý byt úplně

sám pro sebe. No tak kdybychom za tím šli.

Oldo, že se mi stydíš.

To ať tě ani nenapadne, rozumíš? Třeba by nám docela rád pronajmul jeden pokoj.

Když teď v Brně umřel muž, taky si musela někoho rychle najít, aby udržela

byt.

Na to teď chudák určitě ani nemyslí.

Oldo, jestli tam půjdeš, tak mi nechoď na oči.

To myslíš, že budeme pořád takhle hospodařit?

Za chvíli bude na lavičkách už zima.

Myslím tě, nech to rádio, jo?

A konec tě pošlou někam.

Na Křivoklád nebo do Krumlová můžeme to rovnou zabalit.

Jen se neboj, to mám zařízený.

Až tady skončím, jdu na hrad na sv.

Jiří.

Že jste nevečeřel?

Jednu nebo dvě?

Jako dítě?

Kam pak se teď, chudáku, podijete? Tohle vám nenechají.

Proč? To víte.

Sám, v celém bytě. Kdepak?

A proč byste taky zůstával sám?

Já neříkám, abyste se oženil, ale takhle někoho, kdo by se o vás postaral

a kdo je taky sám.

Ředla bych vám domácnost, starala bych se o vás jako o vlastního.

Ta díra, co v ní bydlím, ta se pro člověka nehodí.

Ta leda v dnešním době je pro králíci.

A nebylo by nám líp...

Děkuji vám, děkuji.

Nechceme se vnucovat, pane Benda, ale když stejně vaříme... Děkuju.

Děkuju vám.

Máte to pěkný byt.

Dovolíte, můžu se podívat?

Koukejme, jak je to všecko účelně zařízený.

Jo, člověk by ani neřekl, že to je starý dům.

A špajs máte venku?

Kdypak jste naposledy maloval?

Jej, a tady je ještě jeden pokoj. Ano, a tam prosím nechojte.

No, tak si nechte chutnat.

A co tady máte slunce?

A ne, abyste se s tím myl. Za chvíli si pro to skočím.

Já vím, pane Benda, že nemáte smysl na jídlo.

Ale musíte trochu na sebe dbat.

Ale spon talíř polívky, to vám jistě udělá dobře.

Já to sama pro sebe moc nevařím, ale když mám ráda se rozdělit, tak jen se

klidně posaďte, pojďte a jeste.

Já vás nebudu zdržovat. Tohle je už studený, toho se nedotýkejte. A hlavně

žádný studený tuk.

A kdybyste něco potřeboval, tak přijďte.

A nebo já přijdu sama. Vy jste takovej skromnej dobráček.

Tak pojďte a jeste, já vám zavřu okno, aby vám sem nešlo horko.

Jen si dejte pozor na lidi. Jak se rozkřikne, že chudák paní Bendová je v

pánu, tak tady budete mít procesí.

Co chcete?

Já se přišel zeptat náhodou, jestli nepronajmete byt.

Totiž kus bytu.

Tady se žádnej byt pronajímat nebude. Nezlobte se, já jsem nechtěl obtěžovat.

A, mladá paní, tak vy už jste u nás končila? No.

Ale to víte, že se přijde zase podívat. Nebudu daleko.

To je vaše? Ne, to je nějaký návštěvy.

Jo, abych nezapomněl, telefonovali z vašeho podniku, že zítra nastupujete na

Vyšehradě.

Na Vyšehradě?

Ale já přece mám jít za ostatního i na hrad.

Na svatého Jiří.

No já nevím, říkali Vyšehrad.

Třetí.

Tobě něco je?

Ne.

Už tu nejsou.

Co jsi chtěla?

Mám nastoupit od zítřka.

Na Vyšehradě.

Jak to?

Na Vyšehradě?

Opravuje se tam kaple, mají asi málo lidí.

Proč zrovna ty?

Ty, Slávko, já byl u toho dětka.

Říkala jsem ti, že to nechci.

Vyhodil tě, viď?

A to už je stejně jedno, kde budeme bydlet.

Totiž, jestli vůbec něco najdeme.

Nabíj se.

Já nechci.

A vyšehrat není na konci světa.

Člověče, to je pomalu jako rozvod.

Dřív jsme aspoň dělali na jedné stavbě.

Či už jsme úplně na druhém konci Prahy.

Bydlíme taky úplně někde jinde.

Kluci, nemůžete dát pokoj.

To jste si měli rozmyslet.

A? Copak jsi si představoval, že budeme dělat pořád na jednom vodovodu a je jí

parta, že budeš kravat pořád jednu a tu samou zem? To ne, ale mysleli jsme si.

Tak hele například.

Rád bych věděl, ať potřebuje být ten dědek sám pro sebe.

Je v tom celá moje minulost.

Celý můj život.

A nejradši by to hodili na smetiště se mnou.

Vem si pod nájemníka.

Copak já mám na tohle hlavu?

Teď já už jsem, Tomáši, polomrtvej.

Jen dožít.

Dožít pokoji. Polo!

Tak vidíš, lidi to zvíře chce večer. Jelám na svatým Jiří.

Fakt? Jak to?

Jo, můj milej, na ženskou si nikdo nepřijde.

Hele, když nepřestaneš, zavolám na tebe policajta. Já budu chodit do fabriky a

chlap nevytáhne paty z hospody.

Už toho mám dost, ty si bydlet kam chceš.

Fonříku. Tak, pane Satrapa.

Tady je to. Ty víš, pan.

Nohát.

Já se to přesedl.

Děkuju. Jo.

Zrovna tuhle mi povídala žena.

Co je s tou naší žádostí na byťáku, sakrá?

Jo.

Na mě žádostí?

No jo, já vím, ale teďka, když ta bendoha, víte, nedalo by se to nějak

třeba u pana Zetě. Tohle to je těžký. Těžký, těžký, já vím. On

je právě, on je vůbec těžkej život.

Tak jsem si myslel, já bych to zadarmo nechtěl.

On měl.

Takový slušný kvartýr.

Takový slušný kvartír, taky přeci něco stojí, ne?

Co říkáte?

Ne, ne, ne.

Rád bych vám pomohl, ale já sám... No, pokryte.

Pojď se tě apát.

Taky pane, tak možná jdu si to rozmyslet. To já nemohu.

Prosím vás, ne, to já nemůžu.

Nemůžu, nemůžu.

Sem nechoďte!

Kdo je to?

Prokopová.

Jak jste sem vlezla? Jak jste se sem dostala?

Nezlobte se na mě, když jste si zapomněl zavřít.

Co chcete?

Mám pro vás takovou dobrou večeři.

Děkuji, já už nechci.

Já už chci spát. Dobrou noc.

Tak vidíš, vidíš, Marengo, jak to tady bez tebe dopadá.

Jestli pak tady vůbec jsi, kdyby jsi tu byla,

dala bys mi vědět.

Aby se zastavilo kivadlo.

Nebo by spadnul obrázek.

Jen by tak sklouznul, víš?

Tak jsem tedy sám.

Zase vojáci pískají na Dorotku.

To jsou teď holky na světě.

Že se nestyděj.

Hlásí se jich hodně na ty inzeráty?

Dost. Jestli vám můžu radit, žádnou rodinu neberte. Dostali by vás domů.

Pane Tarbus, ten nevděk.

Další inzerát. Jo, taky inzerát. Benda.

Krupsi.

Já pro něho všecko udělala. Jídlo jsem unosila.

Ale vám taky sklaplo, co?

Já?

Co je mě do bendy?

Frantino!

Ještě třeba doma? Není!

Co tenhle pokoj? Tenhle? Ten je támhle pana Bendy.

Tady.

O jiném bytě nevíte? Ne.

No jo, staršímu pánovi.

Snad taky nehledáte byt?

Copak nemáte na byťáku zetě?

Já vím.

To já jen pro někoho.

A tobě řek?

že nikoho nechce.

Dobrý večer.

Pan Benda?

Ano. Co si přejete?

Četla jsem Hašince rád, že přijme tkoho na byt.

Možná. Ale kdyžtak staršího pána.

Žádný manželé, žádnou slečnu, žádného mladého blázna.

Já bych tedy strašně potřebovala bilet.

To nepřipadá, Fuvalu.

Lído mi, srčno. Počkejte, prosím vás, pane Benda.

Nechte mě aspoň domluvit.

Všichni pořád byt, byt, byt!

Jako žraloci.

A vy nemáte kde bydlet?

Spím u daný sestry na Žižkově.

Má tam pokoj a kuchyň.

Dítě jim celý noci pláče a já musím vstávat dřív, než se vrátí švagr z noční

směny.

Do práce chodím až sem a večer zpátky.

Vy ani nevíte, co tu máte místa.

Ani trochu by vás to nerušilo.

Hm, to já znám.

Tady dole bydlí taky jedna taková mladá.

A pořád si tam vodí nějaký návštěvy.

Jaký návštěvy?

Jaký, to já nevím.

Návštěvy, chlapce.

Ale pane Benda, já přece, já by si žádný chlapce nevodila.

Já totiž jsem... To říkáte teď.

A kdybych vám to slíbila?

Já vám ukážu, že se ten pokoj pro vás vůbec nenodí.

Pojďte, podívejte se.

Tady zemřel před dvaceti lety náš jediný syn.

Přivezli ho s rozbitou lebkou.

Chápete, že nemohu nechat nesvětit jeho památku.

A kdo ví, proč vám tak na tom záleží.

Chcete se sem nastěhovat a pak mě budete koukat dostat z domu.

Pane Benda, tu přece nemůžete myslet vážně.

Já vím, že vám hrozně těžko, ale podívejte se, co můžu dělat.

Potřebovala bych tady bydlet někde poblíž.

Mít blízko do práce, nejezdit většině v tramvajích.

mít nějaký domov.

Pane Benda, věřte mi.

Ne.

Nechte to.

Pojď domů, na to se nemusíš dívat. To není nic pro tebe. Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Na tenhle byt už si zuby dělat nemusíte.

Tak hned ještě nemám.

Dobrý den.

Dobrý den.

To tam budou bydlet spolu.

Co tam hledáte?

Kam si mám načetnout?

Jo, vy potřebujete i tu skříň?

Hm.

Ne,

počkejte, já si odnesu sám.

A co s tímhle, pane Menda?

Dešajte na to.

Já si to uklidím.

Zase ty kluci pískají na Dorotku. Prosím vás.

Kde je tady kuchyň?

O kuchyni se nestarejte.

Tam je chodit nebudete.

Ale kde budu vařit?

Tak tam budu chodit pro vodu.

Voda je na dvoře.

Tady je to vaše.

Dál ne.

Zavřete? Prosím vás, parodendo, neříkejte to nikomu. Co se stalo?

Ale nevzal byste mě na byt?

Žena mě vyhodila z domu.

To už je pozdě, tady už někdo bydlí.

A ježiš.

A dekret má?

No to se zeptejte na byťáku, kdy tam máte zetě.

Tam už mě taky vyhodili.

Tak.

Pane Satrapa, tak co je, kruci?

Teď já vás hledám po všech putikách. No, už to jde do komise, to jde.

Jo, vážně? Jde to, jde to teď do komise.

Frantino, už to jde do komise!

Dobrý den.

Dobrý den.

Neprobudila jsem vás v noci, pane Benda? Ne,

vůbec ne.

Já vím, jak vám je.

Ale podívejte, jak je dneska krásně.

Krásně, ano, krásně. Děkuju. Taky se budete radovat ze sluníčka.

No, takhle se mi líbí tedy.

Nashledanou, pane Benda.

Nashledanou.

Co pořád chcete? Vždyť se vám řekla, že Satrapa není doma. Já bych chtěl vědět,

co je s mou žádostí o byt.

On už tady nebydlí.

A kde mám bydlet já?

Krut si pět kilo v tahu.

Dramatické.

Dobrý večer.

Zapomněla jsem vás poprosit o povlaky.

Povlaky? Vy nemáte povlaky?

Počkejte.

Možná... Pojďte, podíváme se, možná že jsou v kuchyni.

Vy tady vůbec nevaříte?

Ne.

Jak se sénu.

Je zle.

Ale už je to lepší, ne?

Už, už, už.

Vy hrajete na housle?

Ano, hrával jsem.

Kdysi.

Pak se na ně učil taky můj syn.

Ale ten měl jiné zájmy.

Já mám ráda hudbu.

Jakou?

Dobrou.

Jenže teď na to nemáme... nemám čas.

Pane Menda, vy tu ale máte krámu.

To jsou památky.

Ale nenechávejte to tady.

Podívejte, když budete mít kolem sebe pořád samý smutný věci, tak se z toho

nedostanete nikdy.

Tolik lidí na světě je na tom hůř než vy.

Přece jsou tady rádi.

Potřebujete ještě něco?

Dobrou noc.

Děkuji vám.

Moc dlouho se s tím nepádej, padla tak, co... A hele, co se děje?

Ty, Slávko, jak dlouho ještě to bude trvat?

Necemotováku. Ne, myslím s náma.

Jak dlouho ještě kvůli tomu dětkovi nebudu smět za tebou?

Koup mi, Oldo, musíš mít rozum.

Je to starý člověk.

Tak jdi do háje.

Haló, pane, prodejte mi nějaký kytky.

Tady neprodávám, já jsem komunál. Já taky, musíme si pomáhat.

Já vám přijdu po práci spravit vodovod. Ale hele, mladej, to nejde, to stojí 20

korun. Jutak.

Tady jsou, děkuju, šéfe.

To jsou kluci, když si zkoupil rohlík.

Ty, Slavino, už se nezlob.

No tak, Slavino.

Slavino.

No tak.

Hele, a teď běž, ať tě se mnou nevidí.

Já mu to nespovinu.

Hm?

Kolikrát jsem ti říkal, že ty tácky musí být zrovnaný.

A už koukej ma za do lokálu.

Já ti ty kluky z hlavy vyženu, se mně zdá. I s těma fugitama, počkej.

Pane Benda.

Já vám. Kdo vám dal ty kytky?

Totiž... Nikdo.

Dál?

Myslel jsem...

Nemáte tu nic hezkého na květiny.

Nechcete tuhle vázu?

Děkuju vám.

Ale to si snad ani nezasloužím, takovou pozornost.

To budou ty kytky hezky vypadat, že?

Pane Benda, já vám musím něco říct.

To já nebudu rušit.

Já se na to nemůžu dívat.

Tam nahoře se začínaj zavádět pěkný moresy.

Ne, že by mi to nijak vadilo, ale co tomu řeknou lidi?

Ten Benda, blázen stará, ten se dokonce denně holí.

Dnes nemají stup starý ani mladý.

Koukej, přišla ti žena smutnej manželi.

Ahoj. A ne to bude? Já vím. Jen se nevyrušujte, já na vás budu koukat.

To vy dva nemáte lepší zábavu.

To Slavka tak prima zařídila.

Já se vám divím.

Trochu chytristiky.

Vyčíjejte si jednou, až dědek nebude doma.

Pak.

A do kuchyně vůbec ani nepřijde.

To je ohromné.

Konečně.

Oldu?

Co je?

Slib mi něco.

Co?

Že půjdeš dřív, než se Benda vrátí.

Proč?

Chci mu to říct sama, víš?

A já si na to ticho doma nemůžu zvyknout.

Sedm let jsem ho měl.

Kanárek zpíval, bylo mu dobře.

A nakonec přece zemřel.

Já si vzpomínám... U mě bylo asi sedm let.

A matka mě vyvedla ven z tohohle kameňky.

A já jsem poprvé v životě slyšel skřivánku.

Ty nejsi sám. To je to.

Skřivánka.

A já na ní nemůžu zapomenout. Já ho pořád slyším.

Pán Bu na tebe poslal divnej kříž.

Dobrou noc Tamáši.

Dobrou noc.

Dobrý den.

Zlično.

Nemám ještě uklízeno.

Chtěl jste mi něco?

Chtěl.

když jsem vám pronajímal tenhle pokoj.

Slíbila jste mi, že... A včera večer?

Včera večer tady byl můj muž.

Váš muž?

Ano.

Můj muž.

Tedy jste mi lhala.

Proč?

Musela jsem.

Vy sám jste mě k tomu donutil.

Já?

Ano. Vy.

Půl roku jsme nemohli najít byt. Manžele nikdo nechtěl. Ani vy ne.

A tak je nechci.

Rozumíte?

Nechci. Pane Benda, nejste jediný, kdo chce žít.

Ráda bych věděla, co byste dělal vy, kdybyste byl mladý a neměl kde bydlet.

S takovou na mě nechoďte.

Musíte se vystěhovat.

Vítám vás, pane Zenda.

Už budete zase chodit?

Máte pravdu. Nic nepomohá, jako přijít na jiný myšlenky.

Takoví vysloužilci se dnes už dávají jen do muzea.

Tady je stará hofnice, tu je polní tělo.

A tamhle?

Ne, nic nepotřebujeme. Pojďte, chlapci, pojďte.

Už je tam zase. Teď jsem ho viděla.

Vy byste si to neměl nechat líbit. Já na vašem místě... Ne, ne.

Já jim to dovolil.

Ticho já.

Já chci tady mít ticho.

Dobrý den.

Co děláte s tou vodou? Zatrapili děti.

Méně průběh.

Já se podívám, jestli je čistý vzduch.

Haló! Je tam někdo?

Proč tím hlát?

Hrupola, pane Benda.

Počkejte tady u něj.

Dám ho přenést do nemocnice.

Ne, prosím, ne.

Do nemocnice ne, že už?

Když se nevrátí.

Nemůže to zůstat?

Vy jste dcera?

Ne, my tu jenom bydlíme.

Tak vidíte.

Pane doktore, já na něho dám pozor.

Můžeme se tady s manželem střídat.

A rozmyslela jste si to dobře?

No, když to chcete zkusit, já vám tady něco

předepíšu.

A zítra se na něho ještě podíváme. Děkuji vám. Dobrou noc.

Oldo, hele, skoč do lekárny a potom si dělehnout.

Zítra si to vyměníme, stejně je neděle.

Buďte klidní, pane Benda.

My vás do nemocnice nepošleme.

Pozdrav, páno, pane Tarko.

Zdravíško, zdravíško.

Kam jdeš?

Uvařím snídaň.

Ano.

Ale ne tam.

Tam.

Vezměte si tu kuchyň.

Prosím vás.

Vezměte si ji.

Máte tam všechno, co potřebujete.

Cukr je tam na poličce.

Na to teď nesmíte myslet.

Pojď dál.

Věř.

Slavka začíná hospodařit.

Měly by se natáhnout hodiny.