Original subtitles

Jules Verne napsal spoustu knih.

Dokázal do nich přenést své odvážné představy.

Jeho předpovědi byly odvážné.

To, co napsal, bylo považováno za fantastickou fikci,

ale většina věcí se stala skutečností.

Létající stroje, ponorky, televize, rakety.

Ale ani ve Verneových představách se Země nezmenšila tak jako dnes.

Verne napsal knihu Ze Země na Měsíc.

Pařížský génius Georges Méliés...

ji natočil na 35mm film,

na takový, jaký teď vidíte.

Byla to samozřejmě fantazie.

Ale na Měsíci dodnes nikdo nebyl,

aby se přesvědčil, zda měl Méliés pravdu.

Tohle je film, který Méliés natočil

na počátku 20. století.

Myslím, že člověk se o vesmír a rychlost

zajímal od chvíle, co chodil vzpřímeně.

Čím dál víc ho zajímaly planety, které viděl na obloze.

Díky vědeckému pokroku létal výš a rychleji

než kdykoli předtím.

Tady jedna z postav Julese Vernea, fanatik a snílek,

vysvětluje konstrukci rakety na Měsíc.

Po racionální debatě začala její stavba.

Toto je první filmová prolínačka.

A tohle je amatérská raketa.

Od té doby se rakety změnily, stejně jako film.

Změnily se i šaty.

Ale něco se nezměnilo ani v představách Vernea a Méliése.

Raketa Julese Vernea se vrací na Zemi,

na malou planetu, kde je skutečnost důležitější než fikce.

Deset, devět,

osm, sedm, šest, pět,

čtyři, tři, dva, jedna. Start!

Ve schopnosti ničit

se skrývá i příslib naděje.

Svět neomezené moci a nekonečné naděje.

Člověk vyvinul způsob, jak zničit většinu lidstva,

i jak ho pozvednout k většímu blahobytu a pokroku,

jaký netušil ani nejodvážnější snílek.

Teď se díváte na vzdalující se planetu Zemi.

Takto vypadá z kamery na palubě rakety.

Jules Verne napsal knihu o cestě kolem světa za 80 dní.

Předpověděl, že bude možná i za 80 hodin.

Dnes ji urazíme za méně než polovinu.

Jenže každá cesta má svůj konec.

Rychlost je dobrá, jen když ji vede moudrost.

Konec cesty,

ať už vede k dalekým obzorům naděje nebo k hlubinám zkázy,

určí moudrost všech lidí žijících na této zmenšující se planetě.

Není to tak dávno, co si učenci mysleli, že Země je plochá.

Cesta kolem světa za 80 dní je klasické dílo Julese Vernea.

Svět se zmenšoval už v době, kdy vznikala.

A to se psal rok 1872.

Kupte si ranní noviny. Píšou o bankovní loupeži.

Anglická banka vyloupena.

Noviny, pane?

- Dobré ráno, pane. - Dobré, Thorndykeu.

- Hinshawe. - Ano, pane.

Někdo sahal na moje noviny. Mají pomačkané stránky.

Půjčil si je jeden ze členů. Chtěl si přečíst o té loupeži.

Takže už jsou použité?

- Odneste je laskavě a pošlete pro nové. - Hned, pane.

Jsem trpělivý, Hinshawe, ale nezneužívejte toho.

Pilbeame! Slyšel jste to?

- Někdo tomu pánovi ukradl noviny. - Nepovídejte!

Přísahám.

To je snad poprvé za posledních 45 let.

S klubem to jde od desíti k pěti.

Nakonec si spolu členové začnou povídat!

- Ano, konec se blíží. - Prokrista!

- Led, pane? - Led?

Jistě že ne. Vypadám jako lední medvěd?

Promiňte, pane. Někteří členové si ho občas dávají.

To mají určitě od Američanů. Ti rudoši vypijí všechno.

Vždy jsem si myslel, že je to nebezpečný zvyk, pane.

Člověk by si mohl nachladit játra.

Nebo si zlomit zub.

Měl bych o tom promluvit se sněmovním výborem.

Ale houby! Napíšu do Timesů.

- Hinshawe. - Ano, pane Mockridgi?

Musí to zatracené zvíře pobíhat zrovna tady?

- Pozor na koně! - Ten chlap je blázen!

To je něco!

Uhněte! Uhněte s tím zatraceným krámem.

PRACOVNÍ AGENTURA

Když jsem vás před 14 dny poslal k panu Foggovi,

varoval jsem vás, že je to podivín.

Podivín, pane Hesketh-Baggotte? Ten chlap je despota.

Chladnokrevný, nesmiřitelný zloduch.

Mám vám připomenout, že mluvíte o členovi Reformního klubu?

I kdyby byl členem Ctihodného cechu rybářů.

Ten chlap je blázen!

Mezi rybáři by zdravý rozum

zrovna nepotřeboval.

Věřte mi, pane, to není člověk.

Víte, kolik měl za půl roku komorníků?

Jistě. Pět z nich jsem mu sám poslal.

A víte, že je mučil tak,

že by strčil do kapsy Torquemadu i celou španělskou inkvizici?

Je studený a akurátní jako ty dvoje hodinky, co pořád nosí.

To už přeháníte.

Nezapomeňte, že jste byl na komorníka vyškolen.

Dělat komorníka je jedna věc.

Stát se kňourajícím, shrbeným...

otrokem druhá.

Váš vrozený klid

narušuje záchvat sílící hysterie.

- Musíte se uklidnit. - Nemůžu si pomoct, pane.

Netušíte, jak horlivě jsem pro pana Fogga pracoval,

s jakým nadšením jsem se snažil uspokojit každý jeho vrtoch.

Ve vaně musel mít přesně 38,75 cm vody.

Ani míň, ani víc.

Jeho ranní toast musel mít 28,33 stupňů.

- Ani míň, ani víc. - Pozoruhodné.

Jak se měří teplota toastu?

Mimochodem,

zjistil jste o něm něco určitého?

Kdo vlastně je a co dělá?

- Nemám tušení, pane. A vy? - Bohužel.

Zjistil jsem jen, kdo není.

Není odborník ani obchodník.

Nemá rodinu ani žádné přibuzenstvo.

Nechodí na lov, ani na ryby, ani za děvčaty.

Vůbec netuším, jak se do toho Reformního klubu dostal!

Snad by to mohl zjistit váš strýc biskup.

- Je přece členem, ne? - Jedním z nejváženějších, Fostere.

Jsme velmi stará rodina, víte.

Měl jsem o našeho milého pana Fogga obavy.

Nejspíš bude brzy chtít, aby vás někdo nahradil.

Děkuji za spolupráci, Fostere.

Musíme se modlit za pomoc.

Nemáte nějaké pěkné místečko pro komorníka, pane?

- Pro vás? - Ano, pane.

Nikdy ani na okamžik nepochybujte

o účinnosti modlitby, Fostere.

Jak se jmenujete?

Passepartout.

Jsem z velmi staré rodiny, pane.

To vidím.

Máte pěkně bohatou minulost. Profesor gymnastiky...

- Ano, pane. Podívejte. - Jen žádné ukázky, prosím.

Akrobat na visuté hrazdě, topič, kominík.

- Úžasné. Jak jste se dostal do Anglie? - V koši na prádlo, pane.

Utekl jsem.

- Odkud? - Od žen, pane.

Jste sukničkář?

V téhle domácnosti ženy nejsou.

Moje podmínky jsou přísné.

Denní režim se nemění.

Když řeknu, že snídaně bude v 8:24,

- nemyslím v 8:23 nebo 8:25. - Ano, pane.

- Máte hodinky? - Ano, pane.

Asi jdou špatně.

Výborně. Chovejte se slušně.

Jedna skopičina a letíte.

No tak, Ralphe, nebuďte takový tajnůstkář. Jste přece guvernér banky.

Ano. Povězte nám nějaké barvité podrobnosti.

Nemám co říct. Četli jste noviny.

Vždycky přehánějí.

Takže ten zloděj utekl s 55 000 liber?

Ano, v nových bankovkách.

Velké hodnoty, 500 nebo 1000 liber.

Jak to víte? To jsme novinářům neřekli.

Tušil jsem to.

Na 55 000 v malých bankovkách by potřeboval vozík.

Velké se mu vešly do kapes.

Máte pravdu. Ta jeho drzost je neuvěřitelná.

Jen tak si přijít k hlavnímu pokladníkovi

a ukrást mu peníze před nosem.

Vlastně si to zasloužíte.

Určitě byste své peníze měli schovávat na lepším místě.

Vaše prostořekost není zábavná. Takovou ránu jsme nečekali.

Nečekali, pane Ralphe?

Bankéři musí loupež očekávat, jako slepice očekávají jestřába.

To je riziko podnikání. Teď jsem myslím na řadě já.

Mimochodem, co ten pokladník zrovna dělal?

Vypisoval stvrzenku na tři šilinky.

Jen se smějte. Brzy ho dostaneme.

Už jsme informovali detektivy po celém světě,

od Liverpoolu po Káhiru.

Popis jsme poslali po celé Evropě i Americe. Daleko se nedostane.

Na vašem místě bych ho nepodceňoval.

Jde o výjimečného člověka.

Opravdu? V jakém směru?

Něco takového mohl dokázat jen chladný, logicky uvažující muž.

Určitě je nápaditý a inteligentní.

Zřejmě o tom víte víc než policie.

Jen to, co lze vyvodit z faktů.

Náš trik.

Podle mě je ten zloděj ve výhodě.

Jestli je nápaditý, jak říká Fogg, najde si spoustu vhodných úkrytů.

Ano. Svět je přece velký.

To platilo před 100 lety, teď už ne.

Dnes objedete zeměkouli za tři měsice.

Vlastně ještě dřív. Za 80 dní.

Chcete říct, že za 80 dní se dá objet celý svět?

Přesně tak.

- To je nesmysl. - Ne, Fogg má v něčem pravdu.

Před 14 dny otevřeli železnici v Indii.

Tím se cesta zkracuje. Četl jsem to v Daily Telegraph.

Zapomeňte na Daily Telegraph. Je to nemožné.

Nic není nemožné.

Až věda dobude vzduch, dokážeme obletět svět za 80 hodin.

To je krásný sen, ale já mluvím o dnešní době.

Podle mě nikdo za 80 dní celý svět neobjede.

Souhlasím.

I kdybyste na každém místě měl ideální spojení,

existují tajfuny, lodě ztroskotávají a dochází k nečekaným zdržením.

Počítám i s nečekanými událostmi.

To se snadno řekne, Foggu, ale rád bych vás viděl.

Jste si jist, že bych to nedokázal?

Ano, a vsadím se o 5000 liber, že to nedokážete.

Objasněme si to. Vy mě vyzýváte,

abych za 80 dní objel svět?

Ano, a jsem připraven své přesvědčení podpořit šekem.

Dobře, přijímám.

To je absurdní. Už jste s tím žertováním zašli daleko.

Angličan o sázce nikdy nežertuje.

Pánové, v bance Barings mám uloženo 20 000 liber.

Jsem ochoten je vsadit třeba všechny na své tvrzení.

Tedy že do 80 dní objedu svět.

To znamená za 1 920 hodin nebo za 115 200 minut.

Přidá se kromě Stuarta ještě někdo?

Nejsem sice hazardér, ale jestli se chcete lehkomyslně vsadit

o něco, co nemůžete vyhrát, budu se zřejmě muset přidat.

Souhlasím.

Já taky. A co vy, Ralphe?

Moje smlouva s Anglickou bankou mi sice sázky zakazuje,

ale jako člen tohoto klubu se za zvláštních okolností vsadit můžu.

Takže domluveno?

- Všichni souhlasí? - Ano.

Dobře. Jestli si dobře vzpomínám, vlak do Doveru

odjíždí z londýnského nádraží ve 20:45.

- Pojedu s ním. - Dnes večer?

Copak si nepotřebujete nic vyřídit,

- nic připravit? - Ne, jsem připravený.

Sem do Reformního klubu se musíte vrátit

v sobotu 21. září ve 20:45.

Dobře, pánové. Kříže jsou pořád trumfy, že?

Dohrajeme to?

- Ano, prosím? - Okamžitě přijďte do mé ložnice.

Ano, pane.

- Volal jsem vás dvakrát. - Rychleji to nešlo.

Ještě jste neměl být doma, pane.

O můj denní režim teď nejde.

Za 10 minut opouštíme Evropu.

- Pán odjíždí? - Ano. Na cestu kolem světa.

Tak to tu nebudete na snídani.

Kolem světa?

Přesně tak. Teď se dejte dohromady a začněte balit.

ZIMA - PODZIM - LÉTO RÁNO - ODPOLEDNE - VEČER

Jaké šaty si monsieur... Chci říct, jaké kufry si vezmete?

Vůbec žádné. Pro každého vezměte dvě košile a troje punčochy.

- Ale já mám jen jednu košili, pane. - Tak si ji vezměte.

Potřebné věci si koupíme na cestě. Podejte mi tu červenou tašku.

Otevřete ji. Budeme potřebovat hodně peněz.

Ať se stane cokoli, nikdy tu tašku nespusťte z očí.

Monsieur se může spolehnout. Budu ji opatrovat jako ženu.

Nemáte se s ní mazlit. Jen ji hlídat.

Promiňte, pane. Moje sestřenice.

Slečno.

Promiňte. Nebyla to sestřenice.

Cestovní kancelář Thomas Cook a syn.

Kupte jízdenky. Hned se vrátím.

Dobře, pane.

Tak, monsieur, vlak do Marseilles,

parník přes Suez do Bombaje, vlak přes Indii,

a další parník do Hong Kongu.

Má to jednu nevýhodu.

Na téhle trase neuvidíte Bali a ženy.

Ženy z Bali se nedají popsat.

- Zkuste to. - Ne, monsieur. Nemám slov.

V Jokohamě se aspoň setkáte s gejšami,

a nad těmi se, monsieur, neohrnuje nos.

Budu si to pamatovat.

V Jokohamě nesmím ohrnovat nos nad gejšami.

Mezi San Franciskem a New Yorkem

objevíte spousty indiánských dívek,

sošných a barbarských stvoření.

Je to zločin, že máte jen 80 dní.

Ale všechno má svůj čas.

Tady jsou lístky do Marseilles.

Vraťte je. Už nám nejsou k ničemu.

Vlakem jet nemůžeme.

Něco se stalo? Nějaká nehoda?

Tunel v Montfortu zasypala lavina

a týden tam nic nepojede.

Pak jsou zablokované i silnice. Jak pojedeme?

Nevím. Ale odmítám to v tuhle chvíli vzdát.

Musí být jiná cesta. Prostě musí.

Ale nejsme přece ptáci.

Nemůžeme ty hory přeletět.

Není to tak nemožné ani fantastické, jak se zdá.

Nádhera, že?

Mám za sebou 63 výstupů

do výšky přes 1000 metrů.

Letěl jsem oblohou rychleji než orel.

Nejsou to jen francouzské žvásty?

Mluvíte s druhým nejslavnějším vzduchoplavcem.

- A kdo je první? - Ten letět nemůže.

Minulé úterý měl pohřeb.

Můžu si to vaše zařízení pronajmout?

Pokud ho budu řídit já, tak ano.

Budete-li řídit vy, je jen na prodej.

- Passepartoute, tašku. - Ano, pane.

- Ten balon koupíme, pane. - Děkuji, pane.

Je to velmi jednoduché. Vysypeme trochu písku

a poletíme nahoru.

Pak zatáhneme za tohle...

a s trochou štěstí přistaneme.

Asi tak uvolníme plyn z horní části balonu.

Plyn! Zapomněl jsem ho ve svém pokoji vypnout.

To nevadí. Bude hořet dál, a pak to zaplatíte.

Pánové, myslím, že bychom to měli trochu oslavit.

Hádejte, co se stalo neohroženému panu Foggovi?

- Co? - Letí přes Alpy v balonu.

A proč?

Mě se neptejte, píšou to v novinách.

O balonu přece nemluvil.

To není sportovní.

Spíš je to mazané. To bych do starého Fogga neřekl.

Mně připadá nápaditý.

Anglická vynalézavost nemá hranic.

Stojí tam, kterou částí Alp letí?

Ne. Asi tou ve Švýcarsku.

Podívejte se na glóbus, pane.

Možná je v přímořských Alpách, v jižní Francii.

V tom případě letí podle plánu a dokonce má předstih.

Prohráváme 20 000 liber.

Co jste to chtěl slavit, Stuarte?

Jestli ty noviny nikdo nechce, nechám je na stole.

Jižní hranice Francie.

V průvodcích často a oprávněně zmiňovaná jako „Azurové pobřeží“.

- Teď je vhodný okamžik pro přistání. - Ano, pane.

Asi se zasekl plynový ventil. Můžete vylézt nahoru?

Zkusím to, pane.

Mluví nějakým prapodivným jazykem.

- Rozumíte jim? - Ano.

Zeptejte se, jak jsme daleko od Marseilles

a jaký dopravní prostředek nám mohou poskytnout.

- Proč nemluví francouzsky? - Protože jsme ve Španělsku, pane.

- Ve Španělsku? - Ano, pane.

To je od Marseilles daleko.

Rychlou lodí tak 10 hodin.

Kde bychom takovou loď sehnali?

Jedna by tu byla. Patří Abdulovi Achmedovi z Tangeru.

Kde bychom ho našli?

Ve dne spí.

Ale v noci bývá v Jeskyni sedmi větrů.

- Není to ten muž, co ho hledáme? - Asi ano, pane.

Promiňte, pane.

Dobrý večer.

Jeho blahorodí nesmíte rušit.

Mohl byste se na něco zeptat?

Chtěl bych si najmout jeho jachtu na plavbu do Marseilles.

Zaplatím cokoli.

Loď je vaše, pane. Můžete jet kamkoli a nemusíte nic platit.

Můj pán je však fanoušek býčích zápasů.

Jezdí sem na svátek býků.

Nerozumím.

Zaujaly ho schopnosti vašeho sluhy.

Rád by viděl víc na zítřejším býčím zápase.

Chce, aby můj sluha vstoupil do arény?

Ale to bude jeho konec!

Prosím, pane. Já se nebojím. Zkusím to.

Nestrkejte do mě.

Poprvé vidím opravdového býka.

Podívejte na ty rohy. Na mě jsou moc velké. Buď hodný.

Moje loď patří vám.

Když odplujete teď hned, v Marseilles budete za 10 hodin.

LONDÝNSKÁ POBOČKA BANKY LLOYD

Kurz je 30:1, pánové.

50 liber, že to nedokáže.

- Co prosím, pane Vermilyei? - Vsadím 50 liber, že to nedokáže.

A 150 liber, že to dokáže.

Proč si něco nalhávat? I kdyby šel kurz dolů,

víme, že Fogg se z Marseilles dostal do Brindisi a chytil loď Mongolia.

Ale co když se do Suezu nedostane včas?

Nepopluje podle plánu.

Na loď z Kalkaty se z Bombaje včas nedostane.

Naše peníze jsou v bezpečí, pánové. Jako v Anglické bance.

Omlouvám se.

Zprávy, pánové. Nejnovější zprávy.

Pan Phileas Fogg dorazil do Suezu!

- Vaše jméno? - Passepartout.

- Děkuji. - Moment! Počkejte.

Kde je majitel tohoto pasu, pan Phileas Fogg?

- Můj pán zůstal na palubě. - A tak.

Musí se osobně hlásit na britském konzulátu

a prokázat svou totožnost.

- Je to nutnost? - Nutnost ne, ale povinnost.

Tak povinnost. To je něco jiného, pane.

Pan Fogg teď obědvá, ale vyřídím mu to.

Hej vy tam.

Jdete se podívat na památky? Mohl bych vám pomoct.

Musím koupit nějaké šaty pro pana Fogga.

Ukážu vám jedno báječné místo.

Monsieur je velmi laskav.

Vyrazili jsme na cestu bez šatů, víte?

Takže jste Londýn opustili ve spěchu?

Čtyřicet pět minut poté, co mi řekl,

- že jedeme na cestu kolem světa. - Kolem světa?

Ano, pane. Kolem světa za 80 dní.

Prý je to sázka.

Ale mezi námi, vůbec tomu nevěřím.

Myslíte, že je za tím něco jiného?

Zřejmě důstojníkům z lodi Mongolia zaplatil,

- abychom připluli dřív. - Ano, pane.

Musí být velmi bohatý.

Neumíte si představit, kolik peněz s sebou máme.

Samé nové bankovky.

Určitě je dobře hlídáte.

Jistě u pana Fogga sloužíte už roky.

Ne, pane. Naopak.

Nastoupil jsem u něj toho dne, kdy jsme opustili Londýn.

Ale ne.

Takže se objevil?

Ano a podle všeho je to naprosto čestný muž.

Nebo moc mazaný.

Tady je popis toho lupiče, který mi poslali z Londýna.

Ano. Dokonale sedí. Co navrhujete?

Oznámit Londýnu, aby poslali do Bombaje zatykač,

cestovat s ním a zatknout ho, jakmile vstoupí na britskou půdu.

To je velmi odvážné, Fixi.

Pěkná zaoceánská plavba na účet Scotland Yardu?

S dovolením, pane. Hledím si svých povinností.

Děkuji.

Promiňte, pánové, ale zítra očekáváme poněkud horké počasí,

proto jsem upravil jídelníček:

Studená kuřecí prsa, nakládané maso a vepřové,

- jehněčí na kari a rýže. - Vynikající.

Kari je v tomhle hrozném podnebí to nejlepší.

Čistí krev a posiluje oběhový systém.

Můj oběd zůstane beze změny, stevarde.

Držte se laskavě mých pokynů.

Jistě, pane. Ale tolik jídla v takovém horku?

Stevarde, ve čtvrtek vždycky obědvám

a budu obědvat horkou polévku, smažený mořský jazyk,

rostbif, yorkshirský pudink, pečené brambory, moučník a sirup.

Snímáte, monsieur.

Zase vy. Je vám horko, viďte?

Nedáte si citronovou šťávu nebo pivo?

- To zní dobře. - Stevarde.

Přineste nám dvě citronové šťávy.

Máme velké štěstí, že jsme na stejné lodi.

A že oba plujeme do Bombaje.

Ano. Zvláštní náhoda.

- Už jste byl na takové cestě? - Ano, mockrát.

Pracuju jako agent parní společnosti.

- Znáte Indii dobře? - Můj milý...

Sotva byste našel pět lidí, kteří by ji znali jako já.

Mešity, minarety, sloni, hadi.

A co ženy?

Ano, ženy. Úžasné.

- V jakém směru? - Jsou to bohyně. Okouzlující.

Poslyšte, jaký je podle vás

skutečný cíl vašeho pána?

Zřejmě tajná diplomatická mise.

Věřte mi, pane Fixi. Nic o tom nevím.

Ale neodbíhejte. Povězte mi víc o těch indických ženách.

Takže.

Omluvíte mě? Vrátím se za minutku.

Zítra za úsvitu budeme v Bombaji, pane Foggu. Máme dva dny náskok.

- To je nový rekord. - Pozoruhodný výkon, kapitáne.

Zaslouží si přiměřené uznání.

- Blahopřeji vám. - Děkuji.

I hlavnímu strojníkovi. Přesně podle dohody.

Pozorně poslouchejte.

Tady je seznam věcí na cestu do Kalkaty.

Půjdete je sehnat a já vyřídím pasy a jízdenky.

Vlak odjíždí v 16:00. Uvidíme se na nádraží.

Co si to dovolujete? To je posvátné zvíře!

Nemáme na něj zatykač. To je proti pravidlům.

Ale on je pachatel, přísahám.

Počkejte, mám nápad. Zatykač vydáte vy.

Cože? To přece nemůžu!

Ani za odměnu 2000 liber?

Samozřejmě bych se rozdělil.

1000 liber? Ne, pane Fixi.

Je to záležitost Londýna.

Zatykač může vydat jen úřad v Londýně.

Jakmile bude Fogg mimo britskou jurisdikci, už ho nedostanu.

Správně. Proboha! 16:00, čas na čaj.

Ano, já vím. Ale tohle je naléhavé.

To je jedno, můj čaj mi nikdo nevezme.

Ať ho vezme čert! Kde může být?

Nejspíš se honí za nějakou ženskou.

Znáte cizince.

Rychle, chlape! Honem!

- Děkuji. - Už žádné nesmysly.

V minulosti...

člověk na cestách touto krajinou

zakopával o mrtvoly.

Ti hanební škrtiči.

Jak že se jmenovala ta sekta?

Thuggee.

Jejim členům se říká thugové.

Uctívají Kálí, bohyni smrti.

Zabíjejí bez rozdílu. Na věku, pohlaví ani barvě pleti nezáleží.

Jak se vám je podařilo potlačit?

Nepodařilo. Tedy ne zcela.

Policii se podařilo snížit počet zabijáků,

ale musíme přiznat, že kult thugů stále existuje.

Každých pár měsíců odhalíme několik darebáků a jejich hrozné rituály.

Je zvláštní, že zastavujeme zrovna tady.

V jízdním řádu se o této zastávce nic nepíše.

Nevím, co se děje.

Po této trati jsem nejel od doby, co ohlásili její dokončení.

Promiňte, pane. Nějaké potíže?

Potíže? Žádné nejsou.

Tohle je konečná.

- Konečná? - Ano.

Zbývá ještě položit 80 km kolejí do Allahabádu.

V londýnských novinách psali, že už je trať hotová.

To musel být Daily Telegraph. V Timesech by to nepsali.

Ale prodáváte jízdenky z Bombaje do Kalkaty! To je podvod.

Poženu to až k místokráli!

Na bombajském nádraží je stejný nápis jako tady:

„Mezi městem Kholby a Allahabádem

si cestující zajistí vlastní přepravu.“

- Buší? - Omlouvám se, jestli vám to působí potíže.

To tedy ano.

Mám nastoupit u 10. brigády v Jubbulpore.

Můj přítel by mohl přijít o spoustu peněz.

Kdepak. Na tuhle situaci jsem se připravil.

Nemohl jste ji předvídat.

To ne, ale očekával jsem překážky.

Proto jsem při plavbě Arabským mořem získal dva dny navíc.

Loď z Kalkaty do Hong Kongu odplouvá pětadvacátého v poledne.

Musime se jen nějak přepravit do Allahabádu.

Kromě vozu taženého býkem tou džunglí nic neprojede.

- A co slon? - O jednom vím,

ale pochybuji, že by se s ním majitel rozloučil.

- Proč ne? - Spí v domě s jeho rodinou.

Je to domácí mazlíček.

1000 liber za slona? To je neslýchané! Ošidili vás.

Nepochybně, ale slona člověk nepotřebuje tak často.

- Co je to? - Bengálský tygr.

Na slona útočí málokdy.

- Co to hrome děláte? - Tiše, pane.

- To je zlé. - Co je to?

Nějaké procesí. Raději by nás tu neměli vidět.

Myslím, že bychom se tam měli podívat.

Kálí, bohyně lásky a smrti.

Prosím, sáhibe! Jestli nás uslyší, zabijí nás.

- Satí. - A to je co?

Dobrovolná lidská oběť.

Tu dámu upálí na pohřební hranici jejího muže.

Mizerové.

To tu nebožačku upálí zaživa?

Už se s tím smířila. Je to náboženská záležitost.

Tato oblast není pod britskou správou. Nedá se nic dělat.

Odpusťte, sáhibe. Ale ta dáma nechce satí podstoupit.

- Nutí ji k tomu. - Cože?

Všichni to vědí.

Její muž byl moc vlivný rádža.

- Podle zvyklostí musí zemřít s ním. - Kde ji mají zabít?

V pagodě v Pilaji. Tři kilometry odtud.

Co kdybychom ji chtěli zachránit?

- Nemůžete se plést do místních záležitostí. - Proč ne?

To se nedělá!

Můj pán dělá věci, které jiní nedělají.

Myslíte, že můžete Aoudu zachránit?

- Tak se jmenuje? - Ano, sáhibe. Aouda.

Moc milá osoba a moc krásná. Studovala v Anglii.

To je rozhodující.

Generále, očekáváme vaše rozkazy.

Dobře. Nejdřív prozkoumáme terén.

Za mnou.

Kolem chrámu jsou stráže.

- Nevidím vchod. - A co princezna?

- Je uvnitř. Obklopena ozbrojenci. - Jaký postup navrhujete?

Jednoduchý. Obklíčíme je.

Tady je chrám. Ne, tady.

Tady je pohřební hranice.

Tady odpoutáme pozornost a tady zaútočíme.

- Generále, mám plán. - Prosím vás!

Pak se zezadu vmísíme mezi stráže.

- Výborně. - Přesně tak. Ale má to háček.

S méně než 75 muži to nezvládneme.

Jako stratég

musím říct, že naše pozice je neudržitelná.

Na tom nezáleží, rozhodl jsem se tu ženu vysvobodit.

Třeba ve čtyřech. Passepartoute...

Kde ksakru je?

Pospěšte si! Honem!

- Pánové, vy jste mě zachránili! - Děkovat nám nemusite.

Pomůžu vám.

„Úřady zaskočilo zneuctění místního chrámu

a únos indické princezny.

Pana Philease Fogga daly zatknout.“

„Indická princezna.“ Ten má ale štěstí!

Spíš je to skandál. Celý poloostrov je rozhořčen.

Jak asi vypadá? Určitě je hezká.

Vždycky jsem si myslel, že je Fogg rošťák.

Hezká nebo ne, vpadnout v botách do místního chrámu

je vážná věc.

To ano, pokud by nezaplatil kauci a nechytil další loď.

Myslím, že náš kolega je o něco chytřejší, než jsme mysleli.

Spiš je podloudný.

Jestli je na parníku Rangoon,

musí teď být napůl cesty do Hong Kongu.

Někde tady.

Udělal jsem jen to, co každý slušný muž.

- Chcete říct... - Ano, srdcovou královnou

jsem přebil Finche-Tattersalla a přinutil ho obětovat eso.

Bylo to napínavé.

Měla jste vidět obličej lorda Dudleyho.

Ten ubožák zbledl. Svou fajfku málem rozkousl.

- Obávám se, že vás to nudilo. - Jak to můžete řict, pane Foggu?

Myslím, že za celý svůj život...

Kouzelnější příběh jsem neslyšela.

Vážně? To mě opravdu těší.

- Je tak osobní, a přece dramatický. - Přesně tak to cítím i já!

Netušil jsem, že vás tak zajímá whist.

Tu hru zbožňuju. Je tak přesná.

Vždycky jsem obdivovala muže se smyslem pro přesnost,

řád a disciplinu.

- Opravdu? - Ano, například...

Nesnáším nedochvilné muže.

To jste vyjádřila skvěle.

V našem smrtelném životě máme tak málo času.

Musím se vám omluvit, milá princezno.

- Pročpak? - Úplně jsem vám zapomněl

vyjádřit soustrast.

- Cože? - Vyjádřit soucit

s vašim utrpením v období smutku.

- Ale já žádný smutek necítím, pane Foggu. - Žádný?

Byla jsem manželkou jen formálně.

Zesnulého rádžu jsem viděla jen jednou, v sedmi letech,

než mě rodiče poslali na školu do Anglie.

Pak už jste ho neviděla?

Nikdy.

Nechcete si poslechnout, jak jsem si jednou vytáhl samá kára?

Jestli mi důvěřujete.

Je pan Fogg vždycky tak akurátní, domýšlivý a formální?

Věřte mi, madam, nic o něm nevím,

kromě toho, že se řídí tímhle.

Byly v jeho životě nějaké ženy?

Mám za to, že měl matku, ale nejsem si tím jist.

Možná ho něco trápí, nějaká láska, která mu dala košem.

Má jen jedinou lásku. Karty. Whist.

Na nic jiného nemyslí. Ráno, v poledne, večer.

Velmi zajímavé.

Je to chladný muž, pane Talley. Nevypočitatelný chlap.

Když už si myslíte, že ho máte, uteče vám.

- Zmátl vás, že? - A jak.

Třeba ta mladá pohanka, paní Aouda.

Já ho znám.

A říkám vám, že se k němu nehodí.

Byl tu asi před hodinou.

Vážně?

- Co chtěl? - Nic moc.

Ptal se na parníky vyplouvající z Hong Kongu.

- A kam? - Do Jokohamy.

V Hong Kongu budeme zítra v poledne.

Odplouvá další den v 8:00 na parníku Carnatic.

Tak o to mu jde. Ale tentokrát ho chytím,

vsaďte svůj poslední groš.

V Kalkatě se vám to nepodařilo.

Co jsem mohl dělat?

Nařídil jsem pro něj i pro sluhu kauci 1000 liber za osobu.

Zaplatil bez mrknuti.

Kdyby přišel ten zatracený zatykač...

Hlavu vzhůru. V Hong Kongu budete mít 20 hodin, než vypluje Carnatic.

Ano, pane, dopadnu toho neřáda, i kdybych se měl spojit s guvernérem!

Buldočí houževnatost, pane Fixi, to je duch, který vybudoval impérium.

„Lower Lascar Row č. 134, Victoria.“

Teď budeme pátrat po vašem strýci, panu Cominjee.

Za tou rikšou, rychle!

Jsme v pěkné kaši.

Ten člověk má obchod, a je zavřeno. Zajímalo by mě...

Je tu šéf? Vráti se brzy?

Pravděpodobnost jeho návratu je mizivá.

Promiňte. Kde je pan Cominjee?

Nejspíš v Holandsku.

Shromáždil značný majetek způsobem, který vám raději nebudu popisovat,

a odjel do Amsterodamu pěstovat tulipány.

Mohl nám aspoň nechat vzkaz.

Neumí psát, pane, a navíc ho tlačil čas.

Odjel 10 minut před příchodem strážníků.

To trochu mění situaci.

Princezna nemůže v Hong Kongu zůstat sama.

- Myslím, že máme jedinou možnost. - Vím, co chcete říct,

ale zpátky do Indie mě prosím neposílejte.

Když dovolíte, pane, souhlasím s princeznou.

Už toho vytrpěla dost.

Vaše obavy jsou zbytečné. Nechci ji poslat do Indie.

Máme za ni odpovědnost, proto se s námi vrátí do Evropy.

Zavedu ji do hotelu a zařídím nocleh.

Vy koupíte jízdenky.

Tři kajuty na loď Carnatic, která zítra odplouvá do Jokohamy.

- A neloudejte se. - Nebudu.

Rychle, za tím pštrosem!

Hyjé!

Úžasné, můj starý přítel z lodi Rangoon.

Dobrý den, pane. Chvilku počkejte.

Tři kajuty na parníku Carnatic, prosím.

Ano, pane. Trochu se změnil jízdní řád.

Odplouváme už dnes večer, a nikoli ráno.

- To jsem nevěděl, ale tím líp. - Děkuji.

To bude všechno.

- Určitě to pro vás bude pohodlné. - Děkuji. Určitě ano.

Je milé, že máte o mě takovou starost.

To nic.

Jste teď sama, a postarat se o vás je to nejmenší.

Obávám se, že jsem byla přítěží.

Spíše naopak, ujišťuji vás. Vaše společnost je vítána.

Ráda bych vám vyjádřila svou nesmírnou vděčnost.

To byste neměla.

Proč se musíte chovat tak britsky, pane Foggu?

- Jsem už takový, madam. - Ne.

Jste milý, laskavý a šlechetný.

Nepůjdete se mnou na verandu? Podávají vynikající citronovou šťávu.

Jak chcete.

- Takže Hong Kong opouštíte. - Správně, příteli.

- A o 12 hodin dřív. - No tohle!

Vás a pana Fogga nic nezastaví, že?

- Jaké jméno chcete na těch jízdenkách? - Opište si tyhle.

Protože se už asi neuvidíme,

co kdybychom to šli zapít?

Dobrý nápad.

Pěkné a útulné.

Tamhle.

Nezapomeňte, že nemáme moc času. Musím vyzvednout jízdenky.

Nesmysl. Pošleme pro ně. Hej, vy.

Znáte Transpacifickou parní společnost na Canton Road?

- U pošty? - Ano. Někoho tam pošlete.

Vyzvedne jízdenky pro pana Passepartouta.

- Pas taky? - Ano.

- Děkuji, pane. - Co si dáte?

- Citronovou šťávu. - Houbeles.

Řekl jsem, že vás zvu, tak si dejte něco pořádného.

Jak chcete, ale nic silného, prosím.

Dáme si Hongkongského zabijáka.

- Co to je? - Něco nepopsatelného. Tekutá hudba.

Zahřívá srdce, probouzí představivost, rozšiřuje obzory...

- Co se to děje? - Místní kolorit.

Představení pro turisty.

Vypadá to opravdově.

Jsou to jen nespoutané děti. Nevšimejte si jich.

Podívejte, Passepartoute.

Byl jste ke mně upřímný, chci se k vám zachovat stejně.

Pořád si myslíte, že mě poslali pánové z Reformního klubu?

- Ne, ale nevím, kdo jste. - Povím vám to.

Jsem profesionální detektiv.

Hledám jednoho velmi prohnaného a nedostižného zločince.

Koho?

Pana Philease Fogga, bytem Savile Row, Londýn.

- Cože? Mého pána? - Toho.

Co ode mě chcete?

Čas. Pomozte mi zdržet ho o 24 hodin, než přijde zatykač.

Potřebuju jen, abyste trochu spolupracoval.

Spolupracoval? Myslíte, že zradím pana Fogga?

Je mi jedno, kolik mi nabídnete...

Dobře, nerozčilujte se. Z ničeho vás neobviňuju.

Je vidět, že jste věrný a spolehlivý muž, a to respektuji.

Tumáte. Připijme na naše přátelství.

Urážíte mého pána. S vámi pit nechci.

Hloupost. Řekl jste, že ho nezradíte.

A já smekám před mužem, který se drží svých zásad.

Tumáte. Ať se nepřátelé Koruny třeba zblázní.

To není možné.

Cítíte se po ránu líp, pane?

Co tu děláte?

Proč se ten hotel hýbe?

Cože? To je parník, ne hotel. Jste na palubě lodi Carnatic.

Ano. Plujeme do Šanghaje a pak do Jokohamy.

Hotovo?

- Kde je kajuta pana Fogga? - Hned vedle.

Ale pan Fogg na palubě není.

- A co princezna? - Princezna? Přišel jste sám.

Policie ve vaši kapse našla jízdenku.

Odnesli vás sem. Spal jste jako nemluvně.

Zradil jsem svého pána. Vše je ztraceno.

Co moje peníze?

- Navíc mě i okradli. - To je zlé.

V Jokohamě se vám nebude líbit.

Když nemáte peníze, v Jokohamě vás nebudou mít rádi.

Zradil jsem svého pána.

Chápu, že Carnatic nemohl čekat.

Ale dá se sehnat jiná loď?

Do Jokohamy rozhodně ne, pane.

Ani malý parník, vlečná loď nebo pramice?

V přístavu musí být něco takhle velkého.

Teď zrovna ne.

Dobré ráno, pane Foggu.

- Obávám se, že... - Pluli jsme spolu na Rangoonu.

- Jmenuji se Fix. - Ano, pan Fix. Těší mě.

- Mého sluhu asi znáte? - Jenom zběžně.

- Proč? Stalo se mu něco? - Zdá se, že zmizel.

- To je mi líto. Je to milý chlap. - Musim informovat policii.

Na vašem místě bych to nedělal. Určitě se objeví.

- Zmeškal jste loď. - Ano.

- Další popluje za týden. - To už tu nebudu.

- Ne? - Mířím do Jokohamy,

a dostanu se tam, i kdybych tam měl doplavat.

Míříme přímo do Jokohamy?

Nejdřív přistaneme v Šanghaji.

V Jokohamě budeme den nato.

Máme spoustu času, abychom stihli loď General Grant do San Franciska.

CIRKUS

Je od vás šlechetné, že se se mnou dělíte o člun.

Nesmysl. Pro Angličana bych udělal cokoli.

Doufám, že až dorazíme do San Franciska, bude už vašemu bratranci líp.

- Chudák Marmaduke. - Děkuji.

Princezno.

Rybu, Fixi?

Klid, Fixi. Před námi je hora Fudžijama. Ráno budeme v Jokohamě.

To je Carnatic.

Ten druhý parník bude asi General Grant.

Teď už tu chybí jen Passepartout.

Prý ho na palubu posadila hongkongská policie.

Podle nich byl bez peněz. Takže máme stopu.

Ten chlap umí spoustu věcí. O některých mi vyprávěl.

Můžeme ho najít pomocí dedukce.

Tuto novou metodu používá britská policie.

Vážně? S vámi se vždycky naučím něco nového, pane Foggu.

Doufám, že svého člověka najdete.

Dvakrát lóži, prosim.

Propána. Podívejte.

Pane!

- Jste geniální, když jste mě tu našel. - Pouhá logika. A teď pojďte.

General Grant vypluje každou chvíli a my nesmíme ztrácet čas.

To je smůla.

Pan Fogg si už sehnal spoluhráče.

Princezno, pan Fix je detektiv.

Myslí si, že pan Fogg ukradl peníze z Anglické banky.

Panu Foggovi nic neunikne.

Pan Fix nás ale nezdrží. Už jsme mimo britskou jurisdikci.

Je v Americe.

O mužích mi nic neříkej. Všichni jsou stejní.

Nevěřila bych ani těm nejlepším.

Phileas Fogg je určitě jiný.

Kolem světa by se hnal jenom galantní dobrodruh.

Nebuď sentimentální.

Nejspíš utíká od nějaké služky, kterou přivedl do nesnází.

Ty jsi hrozná, Coro. Podle mě je strašně romantický.

- Prý je i hezký. - Houby.

I kdyby to byl bůh lásky, krásy a moudrosti.

Za 80 dní to nestihne.

- Vsadím 10 šilinků. - Platí.

Tady máš peníze.

- A co ty? - Tady.

- Co se děje? - Zavolej strážníka. Okradli mě.

SYN SAN FRANCISKA

VOLTE CAMERFIELDA

Hlas všech našich občanů!

- Koho budete volit? - Mandiboye!

Mandiboy je náš člověk!

KOŽICHY - PERRIES

Prosím, nechte mě dívat, pane Foggu.

To je nějaké procesí?

Spíš nějaké volby.

Asi volí nového prezidenta.

Stejně bychom měli jít tamhle.

Sbohem!

Děkuji, pane.

Proč nejíte vidličkou jako všichni ostatní?

- Děkuji. - Není zač, pane.

Děkuji. Je to dobré.

Ochutnejte.

- Dobré. - Ochutnejte.

Chutná vám?

- Sním to později. - Míchaná vejce.

Kolikrát mám říkat, abys zůstal venku, hlupáku? Padej.

Hlasitěji.

Někoho hledáte?

Ano, malého snědého muže. Před chvílí sem přišel.

To by mohl být kdokoli. Sedněte si a popište mi ho.

- To nemůžu. Spěchám. - Nikdy nespěchejte.

Propásnete nejlepší chvíle života.

Vy mi nerozumíte, madam. Hledám svého člověka.

Já taky.

Pane Foggu, Passepartout je tamhle.

- Položte to kuře a poslouchejte. - Ano, pane.

Tohle je zaostalá země. Potřebujeme ochranu.

- Mám tohle. - Nic staromódního. Pár revolverů.

- Revolverů? - Nic výstředního.

- To ne, pane. - Máte na to 47 minut.

- Vlak odjíždí přesně. - Budu tam.

- Říkal jsem vám: S domorodci se nemazlete. - Ano, pane.

Pořád spěcháte?

Myslela jsem, že Angličani jsou klidní a zasnění lidé.

Poslyšte, vypadněte a už sem nechoďte.

Jestli vás tu ještě uvidím, roztrhám vás na cucky.

Ujišťuji vás, že to nebude nutné. Právě odcházím.

Jaké překvapení, pane Foggu.

- Měl jste příjemnou plavbu? - Neviděl jsem vás na palubě.

Mívám mořskou nemoc. Bohužel.

Určitě v tomhle zmatku nezůstanete dlouho.

- Jedete transkontinentálním vlakem? - Ano, hned tím dalším. A vy?

- Já také. - Jak se má váš nemocný příbuzný?

Je to chudinka.

Nevěří místním doktorům. Odjela do New Yorku.

Nemluvil jste o sestřenici, ale o bratranci jménem Marmaduke.

Angelica Marmaduke. Milá stará dáma.

Chcete-li si dobře zakouřit, zkuste tyhle.

Chcete-li dobrou vládu, volte Lucia P. Mandiboye.

Ne, děkuji. Kouřím jen vlastní směs.

No jistě.

Přece si nebudeš špinit rty obyčejným doutníkem, že?

Prostě dávám přednost tomu, co mi smíchá můj trafikant.

Sladký étere, ty jsi ale citlivka.

Koho volíš? Camerfielda nebo Mandiboye?

Ani jednoho. Jsem cizinec, a proto mě nezajímá, kdo vyhraje.

Ať je ze mě chřestýš, jestli mě neštveš.

Ano, páníčku! Ať je ze mě tchoř,

jestli nejsi ten největší protiva, jakého jsem kdy viděl.

A kdo jsi ty? Břišní tanečnice?

- Nechte tu dámu být, pane. - Proč mě nepraštíš?

- Udělám to, ani si o to nemusíte říkat. - Ty špinavej...

Jdeme.

- Co nás zdržuje? - Indiáni. Ale jsou mírumilovní.

To je poznat podle těch jejich dýmek míru.

Ti o kousek dál už tak přátelští nejsou.

To ten vlak zdržuje celá Amerika?

Americké vlaky jsou dočista nemožné.

Ano, pane. Půjdu tam já.

Ten váhu vlaku neunese. Měli bychom se vrátit.

O co tu jde, chlapci?

To neumíte řídit bez toho, že byste každých pět minut zastavovali?

Most neunese ani lokomotivu.

Ať mě pověsí za krádeže ovcí, ty synu tarantule,

jestli nejste banda zbabělých strašpytlů.

- Nemám pravdu, kamaráde? - Máte, pane.

- Tohle neriskuji, pánové. - Tumáte, napijte se whisky.

Couvněte s tou plechovkou a přejeďte to padesátkou.

Ať to šlape!

To je ono, parťáku. Dupněte na to.

Tomu říkám pořádná rychlost.

Ať je ze mě chřestýšův strejda.

Myslel jsem, že jsi utekl, ty zbabělá, anglická násosko.

- Jen ať dostane co proto, že? - Piky jsou trumf.

„Piky jsou trumf.“ Ale jdi, Algernone.

- Hrajte prosím. - „Hrajte prosím.“

Panebože! Proč nehraješ jako chlap?

Poker, ferbla, mariáš.

Mám tě to naučit, Algie?

Nebo tě mám naučit, jak se poctivě prát?

Omluvíte mě?

Pane, jste nestydatý hrubián a žádám okamžitou satisfakci.

Mohli byste se přesunout do jiného vagonu? Bude to chvilka.

Nesmíte minout, chlapci, mohli byste zničit sedadla.

Společnost mi to strhne z platu.

- Můžeme, nebo to vzdáváš? - Můžeme.

Napočítáme do šesti, otočíme se a vystřelíme.

- Teď? - Teď.

Raz, dva, tři, čtyři,

pět, šest.

Tumáte.

Rudoši!

Díky, parťáku. Možná jsi cizinec, ale máš zásady.

Jste v pořádku?

Ano, ale podívejte, co mi udělali s kabátem.

Vlak jede dál.

Asi dostali strojníka a topiče.

Co navrhujete?

Před námi je Fort Kearney. Je tam kavalerie.

- Touhle rychlostí to jenom projedeme. - Někdo musí zastavit vlak.

Jeden z nás se musí dostat do Fort Kearney.

Zkusím to.

Chudák Passepartout. Není po něm ani stopy.

Všichni ostatní tu jsou.

Vašeho sluhu jsem nikde neviděl.

Obávám se, že ho zajali Siouxové.

Úmyslně se za nás obětoval.

- Co mu udělají? - Siouxové jsou pěkně bezcitní.

Určitě jste slyšel o jejich mučení.

Plukovníku, musíme hned vyslat záchrannou jednotku.

Promiňte, pane.

Vím, že to zní krutě,

ale nemůžeme zdržet vlak.

To je teď vedlejší. Jde o lidský život.

Hlásí se někdo do útoku proti Siouxům?

- Já, pane! - Já!

Moc to pálí.

Nebuďte smutní. Všechno bude v pořádku.

Zítra tudy pojede lokálka. Pozítří vás odveze do Omahy.

A ztratíme 24 hodin.

Když zmeškáme parník v New Yorku, jak se dostaneme včas do Liverpoolu?

Zpropadeně, já vás z města nechápu. Samý spěch.

Pořád myslíte na budoucnost.

Není divu, že máte vředy.

Za všechno můžu já, pane.

Měl jste chytit vlak a nechat ty Indiány, ať si mě usmaží.

Pak by byli všichni šťastní.

Nesmysl.

Všechno zlé je k něčemu dobré.

LÉK STARÉHO NÁČELNÍKA

Uvolněte plachty.

Klid, člověče.

Podívejte, vlak. Pokazil se. Zastavte to, pane.

Ovládejte se, Passepartoute.

Všechno mám pod kontrolou.

Ty jejich americké rachotiny.

Sbohem.

Výborně, Dennisi.

Máte přirozený talent pro hru.

Zdokonalený čtyřmi roky praxe na Oxfordu.

Nic jiného jsem nedělal. Papínka to stálo přes 12 000 liber.

Stálo to za to.

Zdravím vás, sire Wilmette. Už jsem vás pěkně dlouho neviděl.

- Bydlíte v klubu? - Ne.

- Zřejmě máte ve městě dům. - Ne.

- Tak žijete na venkově? - Ne.

- Někde u Londýna? - Ne.

Smůla.

Na shledanou.

Tak, pánové.

Z britského konzulátu v New Yorku.

Situace se lepší.

„Phileas Fogg a jeho společníci předložili pasy

dnes odpoledne ve 14:30 našeho času.“

- Kdy odplouvala loď? - Okamžik, mám tu jízdní řád.

Tady. „Paříž...“ Ne, ten je včerejší.

Počkejte. „Společnost Cunarder, loď China. New York - Liverpool.“

- Vyplula dnes v 9:00. - Zmeškal ji o pět hodin.

Další loď na východ odplouvá až za tři dny.

Nechtěl jsem hned jásat, pánové, ale už slyším, jak šustí 20 000 liber.

Otevřeme si tu schovanou láhev šampaňského.

Máte pravdu. Ale co kdybychom si šli vsadit,

dřív než se ta informace dostane ven?

- Měli bychom zajít do Lloydovy banky. - Jdeme.

Poslyš.

Když jsem tu byl, otevřeli telegram.

Fogg zmeškal loď China. Teď už to nestihne.

- Určitě? - Rozhodně.

Pak si vsadím ještě pár liber.

Vezmi to za mě, jenom si odskočím.

Počkej.

Vsaď za mě pět liber.

Ne, pánové, celý den se nic neděje.

Na pana Fogga si nikdo nevsadil.

Jak to? Minulý čtvrtek jsme se k vám málem nedostali.

Ano, je to záhada.

Mění se to každou minutu.

Právě jsem dostal poněkud znepokojivou informaci o panu Foggovi.

Znáte pana Carmichaela, ředitele Lloydovy banky.

- To je inspektor Hunter ze Scotland Yardu. - Těší mě.

Uslyšíte něco velmi nepříjemného, pánové.

Právě se nám potvrdilo podezření, které jsme už měli nějaký čas.

Muž, který vyloupil Anglickou banku, a váš přítel Phileas Fogg...

jsou jedna a táž osoba.

- To je k smíchu! - Tomu sám nevěříte.

Máte pro své obvinění nějaké důkazy?

Ano, pane. Některé jsou velmi pozoruhodné.

Nehledě na jeho chování.

- Já tomu nevěřím. - Ani já ne.

Slyšeli jste, že pan Fogg nenastoupil na parník společnosti Cunard.

- No a? - Přečtěte jim to, pane Carmichaele.

„Podle naší kanceláře dnes v 6:00

z New Yorku vyplula obchodní loď Henrietta,

s nákladem bavlny, lněného oleje a dřeva.

Na palubě byli tři pasažéři, Phileas Fogg a jeho společníci.“

Henrietta míří do venezuelského Caracasu.

S Venezuelou nemáme žádnou smlouvu.

Jinak řečeno, pan Fogg upláchl.

Člen Reformního klubu... Tomu odmítám uvěřit.

Musí pro to být nějaké vysvětlení.

Ale jediný člověk, který ho zná,

teď pluje do Střední Ameriky.

Promiňte, pane, ale odchýlili jsme se od směru plavby.

- Vy jste převzal velení? - Ne, pane.

Kapitáne, nezapomeňte na naši dohodu.

Jistě. Jděte dolů a řekněte strojníkovi, ať plujeme plnou parou.

- Plnou parou? - Ano. Tou největší rychlostí.

Moc nás ženete. Stejně to nestihnete.

Řiďte loď, kapitáne, a nespekulujte.

Co se děje? Proč zpomalujeme?

A je to. Právě přiložili poslední špetku uhlí.

Dojeli jsme, pane Foggu.

Sice fouká slabý vánek, ale podle mě to nestihnete.

Už zbývají jen tři dny.

Nevěřím, že Anglickou banku vyloupil Fogg.

Žádný britský džentlmen

by neměl tu drzost, aby pak přišel do klubu.

Kapitáne Speedy, budu k vám upřímný.

Kolik chcete za tu loď?

- Tohle je mimořádně... - 5000 liber?

5000? Ta paluba je z barmského týkového dřeva.

Nepřehánějte, prosím. Passepartoute, podejte mi tašku.

Ano, pane.

Bude to stačit?

- Je vaše! - Ujednáno.

Jako nový majitel vám dávám první rozkaz.

Hoďte do kotle všechno, co hoří.

Nejdřív samozřejmě náklad, lněný olej.

Pak horní paluby, stěžně, stoly, židle, okna,

žebříky i záchranné čluny.

- Jasné? - Záchranné čluny?

Ano. Slyšel jste, co říkal. Jasné?

Honem. Pospěšte si.

Ne, tu ne.

Henriettu ne!

Tu ne. Ne!

- Ukazatele klesají. - Už není čím přiložit.

Jak jsme na tom?

Tlak vydrží nejvýš hodinu.

- Hodinu? - Přesně tak.

Strojovna.

- Země na obzoru! - Země na obzoru!

To bylo o fous. Na takovéhle cestě jsem ještě nebyl,

- ale nedá se popřít, že jsme to dokázali. - Díky vám a vašim mužům.

Kam mám zajet s lodí, až vás vysadím na břeh?

Kam chcete. Už ji nepotřebuji, je vaše.

Děkuji. Tedy za to, co z lodi zbylo.

Mohl byste ji přestavět...

Udělejte to vy. Mě čekají naléhavější záležitosti.

Moc vám děkuji.

Přátelé, blíží se konec cesty.

Zbývá nám osm hodin a 42 minut.

Vlak dorazí do Londýna v 18:02, takže budeme mít dost času

zajít do Reformního klubu a vyzvednout sázku.

- Phileasi Foggu! Zastavte toho muže! - Nezdržujte se, pane. Rychle.

- Co to ksakru je? - Jste Phileas Fogg?

Samozřejmě. Zbláznil jste se?

- Pak vás jménem královny zatýkám. - Ano? Kvůli čemu?

Za to, že jste třetího července z Anglické banky

odcizil 55 000 liber.

- To není pravda. - Ticho.

Myslel jste si, že jste chytrý, pane Foggu.

Že mě přelstíte, viďte?

Zadržte ho.

To není pravda, pane.

Nerozumím tomu. Je to hrozný omyl.

To se mi nikdy nestalo.

Asi vám dlužím omluvu.

Stalo se to nejhorší.

Skutečný pachatel byl zadržen v Brightonu.

Už mě nepodezříváte?

Ani v nejmenším, ale rád bych vám řekl,

že osobně jsem proti vám nikdy nic neměl.

Naopak, vždy jste se choval jako dokonalý a šlechetný džentlmen.

Skoro mě mrzí, že ten bankovní lupič nejste vy.

Jste tak odvážný.

Teď když jste mi překazil plány

a do cesty mi postavil jedinou překážku,

na kterou jsem nepomyslel,

vám můžu říct, že já jsem vás nikdy rád neměl.

A whist hrajete úděsně. Na shledanou, pane.

Sázka je ztracena. Pojďte.

To je ale ponuré místo.

Tak melancholické a neutěšené.

Omlouvám se, pane Foggu. Nechtěla jsem kritizovat váš vkus.

Máte pravdu. Působí depresivně.

- Passepartoute. - Ano, pane?

Podívejte se na hodiny.

Požádejte pana McMonniese, ať je dá do pořádku.

- Udělám to hned teď ráno. - Ne, dnes je neděle. Až zítra.

Připravte princezně pokoj pro hosty.

Zapalte krb a dohlédněte na její pohodlí.

Jistě, pane.

Teď mě omluvte, madam. Zbytek dne bych chtěl být sám.

- Passepartoute. - Ano, pane?

Vypněte plyn ve vašem pokoji.

Nedělejte si starosti, Passepartoute. Já mu to zanesu.

Pán nebude jíst, madam. Je sklíčený.

Chudák.

Víte, celé jeho bohatství, všechno, co riskoval,

je pryč.

- Co bude s vámi? - Já se o sebe umím postarat.

Jsem přece mužem mnoha zaměstnání,

můžu být topičem, akrobatem, společníkem na cestách.

Musíte něco sníst, pane Foggu.

- Ne, děkuji. - Prosím.

Zlobíte se na mě, a právem.

Proboha, proč bych se měl na vás zlobit?

Nebýt mě, mohl jste vyhrát sázku.

Zachránil jste mi život a šlechetně,

bez rozmýšlení riskoval ten svůj.

Odměnila jsem se tím, že jsem vás zbytečně zdržela.

Naopak, já se musím omluvit za to, že jsem vás do Anglie přivezl bez peněz.

O mě se starat nemusíte.

Všechno, co mě potkalo, způsobila moje pošetilost.

Nechci si nic nalhávat a nemám rád sebelítost.

Možná, že situace není tak beznadějná.

Teď zrovna nevypadá moc slibně.

- Určitě by vám mohli pomoct vaši přátelé. - Žádné přátele nemám.

- Ani příbuzné? - Ani živou duši.

Pak s vámi opravdu cítím.

Vím, jak může být samota tragická,

když nemáte s kým sdílet svůj žal.

U nás se říká, pane Foggu, že neštěstí,

sdílené se spřízněnou duší, lze odevzdaně snášet.

Netoužíte po blízké osobě a zároveň přítelkyni?

Nevím, jestli vám správně rozumím.

Vezmete si mě?

Aoudo, miláčku.

Ano, pane?

Zajděte za reverendem Samuelem Wilsonem

z farnosti Marylebone.

- Jistě, pane. - Domluvíte svatbu.

- Jednu svatbu, pane. Kdy? - Zítra.

Souhlasíš, miláčku?

- Ano, zítra. - Olé, pane!

Kroťte se, prosím. Přiveďte reverenda Wilsona k nám.

Ano, pane.

- Ano? - Svatba. Pojďte se mnou.

- To asi nepůjde. - Rychle, je to naléhavé.

- Vezmu si klobouk. - Rychle.

SOBOTNÍ VÝSLEDKY

Sobota.

Je sobota.

Tolik hodin. Nestačí jedny?

Jak budeš chtít, drahá.

Jak si můžete dovolit sem tak vpadnout?

Co vaše vychování? A smekněte klobouk.

Dnes není neděle. Je sobota.

- Zbývá nám 10 minut. - Co to blábolíte?

Je sobota! Podívejte se sám.

Nesmysl. Tiskaři se určitě spletli.

- To vy jste se spletl. - S vaší drzostí si to vyřídím později.

Vyvedu vás z omylu.

Každičkou etapu naší cesty jsem si zapisoval.

Vyrazili jsme na cestu kolem světa za 80 dní a tohle je 81...

Je sobota.

Vyrazili jsme na východ a pořád směřovali ke slunci.

Proboha, překročili jsme datovou hranici.

Získali jsme celý den. Dnes je osmdesátý den.

Do klubu musíme dorazit za 10 minut a 50 vteřin.

Počkej tady, drahá. Pojďte, chlape, a neokounějte.

Kočí, do Reformního klubu.

- Kam? - Do Reformního klubu.

Nic mi do toho není,

ale myslíte, že vás tam v tomhle pustí?

Jeďte, chlape.

- Co je? Co se stalo? - Omlouvám se, pane. Mám škytavku.

Vážný případ. Nemůžu s tím nic dělat, pane.

- Hrome! - Ať vás vezme čert.

Nevadí, budu řídit já.

- Co je s tím koněm? - Nejde to, pane. Nedokáže to.

Rád by, ale nemůže.

Poslouchá jenom mě.

- No tak, prosím tě. - Nejde to. Nedokáže to.

Nepojede.

Ďábel nikdy nespí, bratři. I teď, když tu stojíme,

přivádí nějakou ubohou duši do záhuby

a svádí ji ke zločinnosti.

Teď prosím vaše dary.

S dovolením.

Pane, nechcete nám přispět?

Myslím, že nic nemám. Okamžik. Něco přece.

- Pět liber? - Prosím, pospíchám. Jde o sázku.

O sázku? Slyšeli jste to, bratři?

Náš ubohý, nevědomý hříšník je přesně tou duší, o které jsem mluvila.

Nedělejte to, pane. Nevzdávejte se Pánovi temnot.

- To nemám v nejmenším úmyslu... - Odvahu, chlapče, a řekněte ne.

Najděte si chvalozpěv 579 a pozvedněte své hlasy

pro spásu našeho ubohého, sužovaného bratra.

Proboha, nač ještě čekáme?

- Svou sázku prohrál. - A to už v okamžiku,

kdy zmeškal tu zaoceánskou loď.

Klid, pánové. Dodržme pravidla. Nezapomeňte, že jsme britští džentlmeni.

- Ještě zbývá 14 vteřin. - Není přece nadčlověk.

Co myslíte, že udělá? Proletí komínem jako Santa Claus?

To netuším. Vím jen, že Fogg je ten nejdochvilnější člověk na světě.

Pánové, tady jsem.

Doufám, že jsem vás nenechal čekat.

Zdravím vás, Foggu.

Zpropadeně!

Ženská v klubu!

Drahá, musím tě požádat, abys ihned opustila budovu.

- Do klubu ještě nikdy nevstoupila žena. - Proč ne?

Protože by to znamenalo konec britského impéria.

Tohle je konec.

KDO VYSTUPOVAL V JAKÉ SCÉNĚ...

...A KDO CO HRÁL

NEVYLEPUJTE PLAKÁTY!

ZÁVĚREČNÁ HUDBA

www.titulky.com