Original subtitles

Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat.

Podívejte se na ně, musíte naříkat.

O prdloklidí mužíka mydlí, domnívajete, že vyhraje?

Klidně seďme na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je. Samuellova kniha nám

povídá, jak na Žida přišla veliká bída, jak ti bídní pílištíni válku ve snedliny

až potkali Davida. David šel do války, volky nevolky, velké dálky nesl bratrům

homolky, po kodu se cvičil vodu, dal si prostejčka příhodu, tříšu trirod do

volky. Hej, hej, kám se volej? Kdo to volá? Ty co, malej? Nikdo ho nevědí.

Takhle koliář ho provokuje, David slušně salutuje, když mu ale obrpivnul do očí,

David se otočí, frakem zatočí, když začínáš, no tak tu máš, byl jsi velkej,

já mě kuráš, a jaký byl koliář!

A vaši pozornost nelze upoutat lecjakým rakem. My všichni, vážené obecenstvo,

jsme otupělí k senzacím a podivuhodným kuriozitám. Áno, dámy a pánové, doba

nás odnaučila divitice exotice a lekatice hrůzy.

Století neomezených možností a šílených vynálezů. Století vraždení a senzačních

převratů, choď divadlo děsu, kterému se nic nevyrovná.

Kam se vzítí svět?

Drazí posluchači, to vám povím já, to vám ukáže Dexlerovo světové

panoptiku.

Jen vstupte, prosím!

Zpatříte Múzeum věrných podob mužů, před nimi se třásil celý svět.

Cezar, v okamžiku, kdy vypouští duši v římském senátu, na vrcholu své slávy,

pod sochou Pompejovou, zasažen 32 ranami svých zrádců.

Aleksandr Veliký, Chystá se právě rozetnout slavný gordický uzel.

Dále řetěz kuriozit od doby předhistorické až po naše časy. Zde

vidíte nástroje, jimiž se lidstvo bylo o moc a kterými uchvacovalo trůny od

kamenných palcátů přes houkyce středověků až po strašlivé zbraň

moderní. Napoleon!

Vánstvo! Sám veliký císař Napoleon!

Uvažuje o svém pádu na bojišti uvatrlo.

A zdevážení za touto aksamitovou oponou naskytne se vám pohled na jedinečnou

senzaci Dexlerova divadla unikátu. Poznáte biologickou záhadu 20.

století. Zjev, který ohromil vědu všech světadílů. Muše z růdu. Živoucí doklad

tajemných původů tvorstva.

Lionel, lvý muž, půl člověk, půl zvíře.

Lionel, vstaň!

Voj a ukaž se ctěnému obecenstvu zblízka.

Nedá se nic dělat.

Tyhle pouťové atrakce už netáhnou.

Ale já jim ukážu.

Nelíbí se jim Lionel s nalepenou hřívou?

Udělám jim Lionela novýho.

Bez hřívy.

Se svato září, že za ním půjdou všichni.

Udělám z tebe to, co potřebuje masa.

Před námi leží celý svět. Copak lidi mají čas myslet?

Kdo za ně myslí? Tisk, rozhlas, propaganda.

A to budu já.

Dexler.

Udělám z tebe vzor.

Ideál, za který půjde každý.

Z celého světa, panečku, udělám fanoptiku a v něm jedinou modlu.

Já na hlupu jdu od lesa. Dělej si, co chceš, ale se mnou už nepočítej.

Vlázníš? Vždyť nemáš, co jíst. A já už mám dost těch tvých podpuků.

Tak když jsem tě bytal z Brindy, tak nerednou chceš zahnout.

Ty myslíš, že jinýho nenajdu? Najdi si takovýho lumpa, jako jsi sám.

Tenhleten plagát už nezvidím po šedesáty. Jde na to ten Bernard Lyon

docela šikovně. To je všecko hezký, co říkáte, ale takhle něco teplýho do

žaludku. Náhodou bysme mohli večeře všichni a denně, ale schází tady silná

ruka. Oje, holistr byl neschůzí. Byl jsem tam taky, máte tam chodit všichni.

Nenávším pokoj.

Náhodou Bernard Lyon do toho vidí.

Počkejte, až ten bude u moci.

Tak čo bude?

Čecko bude, práce a pozádek hlavně. To říká železná pěst?

Železná pěst, plechová huba.

Náhodou-li on dodrží všechno, to bys ho musel slyšet mluvit.

Ani nevíš, kdo to je a odkuď přišel. Je to člověk z lidu jako my?

A kde bere na tu propagandu? A kdo platí tyhle plagáty?

To mě nezajímá.

Ale to by tě právě mělo zajímat.

Kdepak jsou peníze v tomhle městě?

Na všech nárožích to máš napsáno. Noel, Noel a zase Noel.

Všechno, co vidíš kolem sebe, patří koncernu Noel.

Kdo tě vyhodil z práce?

Taky Noel.

Od špendlíku až po lokomotivu.

Dále železná pěst bude taky výrobek koncernu Noel.

Bernard Leo nebere peníze. On ne, on má na to inkasistu.

Tak jen 20 postelí!

Tak a

jsme na mydlení.

Přestaň s tím hraním.

Tak to neposloukej, když se ti to nelíbí.

Tak co?

Kamarádi.

Takhle teplá postel.

Večeře čisté prádlo.

To by bylo, co?

Přišel jste si z nás utahovat?

Přišel jsem vám nabídnout nocleh.

Jídlo.

A budete-li chtít?

Práci. No jo, ale náhodou bysme museli vědět, co jsou zač a za koho vlastně

mluvěj. Za koho mluvím? Za Bernarda a Leona.

Není to dlouho, kdy tento muž k vám promluvil, k vám všem.

Slíbil vám, že bude bojovat za vaše lepší příští a chce, abyste mu pomohli.

Mluví za vás, myslí za vás a bíje se za vás.

A plní svoje sliby už dnes.

Zkazuje vám, že bude chleb a práce, když budete stát za ním.

Vidíte, kluci, co jsem vám říkal?

Bernard Lion nás zachrání.

Pane, jdu s váma. Snad by ses měl napřed zeptat, co o tebe budou chtít?

Zadarmo tě nikdo nenakrmí.

Ale až sedajím a vyspím, pak se teprve budu ptát. Já jdu taky s vámi. A já

taky. Já taky. Já taky.

Zaveďte ty muže do ústředí.

A co vy?

Vy nemáte chuť na večeři?

No ty jsi se ale změnil.

Za to ty ne.

Pořád žiješ z podvodu.

Formane!

Haló, Formane!

Počkej.

Možná, že se přece domluvíme.

Máš nového Lionela, mě nech na pokoji.

Koukej.

Já vím dobře, že tyhle agitační řeči na tebe neplatěj.

To je pro lidi.

Děkuji, mám svoje.

To už není pouťová propaganda.

Máme peníze.

A kdybys měděl, co se chystá, budou místa.

Výnosná místa.

Tak podívej se, Dexlere.

Kdybych se někdy do něčeho zamíchal, tak jedině a vždycky proti tobě.

Jak chceš?

Já tě nepotřebuju.

Chtěl jsem ti pomoct, ale když nechceš, tak nech bej.

Ale to si pamatuj.

Kdyby jsi mě chtěl lézt do cesty, tak mám dneska možnosti, jak ti zavřít hubu.

Běžte za ním.

Tak co je s vámi?

Slyšíte? Co se vám stalo?

Tak co? Už je vám líp?

Jděte s tím Smradem.

Vy jste dobrý. Ten Smrad vás přivez k životu.

Já jsem umdlel.

Ne.

Já vám budu jen tak dávat čuchat boňavku.

Vy jste dlouho nejedl, co?

Hm?

Tak já vám půjčím na večeři.

Ale nech si to, slečno, to nemá cenu.

Od kdy pak nemají peníze cenu? Ale já nic nevezmu.

No řvete na mě.

Já řvu?

No ne.

Tak promiňte.

Já vám něco prozradím.

Zítra ráno hlásím v pracovním rozhlase.

Já jsem totiž hlasatelka z Milova rádia.

Ale ne.

Vy jste... Proto mě byl ten hlas nějak povědomit.

Já se jmenuju Format. Já Markecka.

Jo, tak abych vám to dopověděla.

Zítra ráno hlásím v rozhlasné, že u Noelu ve Strojařské přijmou asi 40 lidí.

Tak když tam budete ráno v 6, tak budete zaručeně první.

Ale nikomu ani můk, já to nesmím dělat.

Ženská, vy jste anděl.

Taky pak anděl. Já chci ty peníze dostat zpátky.

Počkat.

Mám teď stovku.

Zvu vás na večeři.

Pane, já na večeře s muzkejma nechodím. Ne, ne, jinak já tu stovku nevezmu.

Bohem.

Tak nedělejte fóry a pojďte se mnou na večeři, já mám hlad.

No řvete na mě, pane.

Teď já už jdu.

Chceš si vydělat?

Pojď s námi.

Hopla! Vstávejte o chrňoví, nevíte vůbec, co se děje!

Kluci, ohromná novina!

Stavka je vyhlená! A formale nám dopadl svý jídlo!

No hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče,

hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče,

hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, hrávánče, h

Kluci, dejte mu hobla.

Kluci, počkejte, nechte toho a pojďte sem.

Jsou ale uličníci.

To jim nestačí, že obklíčili továrnu. Ještě takhle pro... Tak dost?

Takhle to nemůžeme nechat.

Ty se koukej dostat ven z fabriky, seber kluky a řekni jim, aby psali. Ať žije

Forman! Dobrá, zařídíme.

Vás tím všechno je v pořádku.

Zesilili jsme hlídky, do továrny se nedostane ani noha.

Vyhladovíme je. Nezapomeňte, že jednáme v dohodě s paní Noelovou. My bráníme

pořádek proti štváčům.

Rozumím. Kdyby něco, tak začli oni.

A ať se píše heslo. Už se píše.

To heslo?

Tetiž to je tak.

Mně o hesle vůbec nikdo nic neřekl. Tak já ti to říkám. Ať žije Bernard Lion.

Prosím, beze všeho, ať žije.

Klidně si může žít, proti tomu nemohu a nesmím mít námitek.

Ale heslo. To je to heslo.

A jo, to je.

Aha, tak to je.

Podívejte se na to.

A co mám psát? To heslo.

Ať žije Bernard Lyon, jeden nápis vedle druhýho.

Prosím, bez všeho, ať žije Bernard Lyon, jeden vedle druhýho. Klidně.

Adieu, Adieu, Adieu, Adieu,

Bernard de Clion.

Adieu, Adieu, Adieu.

Hraje hudba.

Jsem blázen?

Víc jsem ještě nic nepsal.

Přeci ten štětec není automat.

By mě musel cloumat rukou.

Já už tady asi byl.

Já jsem asi odešel a tím pádem, když jsem teď přišel, tak jsem se tu nenašel.

A čtěte za rohem.

Ty konkurente prašivá!

Já jsem tady placený, abych tady psal na čec!

Tohleto! Vy mi tady píšete na čec!

Tohleto!

Co jsi to tady napsal?

On to nepsal.

On by to nikdy takhle vkusně nenapsal. To jsem psal já.

A jeďří je formám, že jo? A co má být? Ať ti to nakreslíme.

Pánové, nechte ho.

Nechte ho, já to spravím.

Pelejte se.

Už je to zpravený skoro, ať žije líp!

Nechte ho, páni!

Tak, tadyhle to formant si jde pryč a místo toho bude Bernard.

Tak to jsi psal ty? To jsi náš člověk?

Tak koukej, ať od sebe zmizíš a po druhé si rozmyslí dělat Lionovi reklamu.

Ty do vás prali ty chlapi.

Mydlili, mydlili, aah.

Celý brzlík mám pošoupnutej.

A ten jeden, ten byl jako saň, ten do mě pral.

Ale až já ho najdu, ty druhý do mě mlátili jenom pěstičkou,

ale... Od těch je to pro mě zase větší hampa. My máme na sebe vůbec smůlu, já

bych do vás kopnul. Vždycky, když se sejdeme, tak je z toho tohle místo,

abychom se spojili a čelili kolektivně smůly, jak se porád hádáme.

Jste vlastně dobrý člověk. To neříkejte, pane Kami, já se na vás hrabu. Ale

mnohem hodnější. Ale vy jste daleko hodnější. Ale prosím vás.

Já to vím, jestli víte dělat, to mě tak strašně dojíme tohle. Ruku líbám.

Rukulíma! Rukulíma! Dejte mi pokoj!

Tak co? Otevřete nebo ne? Jak si to vůbec představujete?

Mimo delegáta stávkujících formálec mi nikdo do továrny vcházet. To je mi do

vašich dispozic. Co je mi do stávkujících? Já jsem ředitel HART,

rozumíte? Já nestávkuji. Vaše záležitosti mě nezajímají.

No proto.

To je caviků se stávkou.

Kdybysme vůbec udělali nejlíp, kdybysme dali dohromady peníze, koupili dohromady

barvu a psali dohromady na zeď, ať nikdo nežije. To by bylo. A už se nehádat.

Jenže já mám peněz úplně mír. Já mám málo peněz, téměř vůbec ne.

Zamíchejte to.

Sejměte to?

Malá dáva.

Jeden vám, jeden mně, jeden vám, jeden mně, jeden vám, jeden mně, jeden vám,

jeden mně, jeden je na víc, ten si nechte vy. To nemohu vzít od vás. To

nejete pro vás.

Tak budeme losovat. Tak dobře. Já budu házet, když padne orel, je to vaše,

hlava moje.

Dobře. A už se nehádám. Nikdy ne.

Orel vy, hlava já. No.

Hopla.

Tady se losuje?

Nad světlíkem, trdlo.

No jste mě mohl taky upozornit, že tady to je takhle. A já vás mám upozorněvat,

vy máte koukat, já to... To prosím vás.

Teď se musím podívat, kde to je.

Co vidíte?

Ale teď tam nejsem ještě.

No. Co vidíte?

Tomu.

To nemá cenu tohle, tak... Pojďte otřát.

Já jdu.

Pojďte.

Co se děje?

Nemůžu ven.

Nemůžete ven?

Nejde to.

To je nadělení, ale... Nejde to.

Nejde to.

Nepůjde to.

To je nadělení.

To je nadělení.

Co to znamená?

Serzuji si takové táboření v chmidských kancelářích.

Stávkujte si ve svých objektech.

Sem neneste!

Pane vzdítil! Žádné odmluvání!

To bude momentic a už to...

Člověče, máme štěstí, jsou tu samý konzervy. A dejte pokoj s konzervama, já

tady vystým, co pak to nevidíte?

Co dejte mně?

Chudáku, to je mi vás líto.

To se musíte porád takhle držet rukama?

Jak se pustím, je po mně.

Vás to nevydrží. Tak pustit se nemůžete.

A jsme vyrovnaní.

Haló, ředitel Hart.

Proč voláte sem? To se mne netýká.

Moment.

Stávkový výbor. Forman volá.

Haló, tady Bydl. Prosím tě, pověz nám.

Jsou továrny obsazeny Lyonovými lidmi?

Chtějí nás vyhladovět?

o odhodlání stávkovat dál?

Jo, a ještě něco.

Kloboukatý píšou později agitační hesla.

Tak prosím.

A píší agitační hesla proti stávkujícím. To přece uznáte je teror.

To je právě to.

Kdybyste stávkovali mimo továrny? Ale pánové, vždyť je to jasné.

Noelová platí Lion a Lion platí své lidi.

Když opuštíme továrnu, nastoupí o nich za nás a jsme vyřízení.

Tak co pánové, stojíte za námi?

Já myslím, že mohu říci za celý ústřední výbor, že hlavní věc je zachovat klid.

Jsme tu celou noc a dopoledne máme jednat se zástupčí koncernu Noel.

A navrhuji, abychom si odpočinli.

Tak já to kamarádům vyřídím.

Můžete ji pustit.

A to nic není.

Než se vdám, ani o tom nebudu vědět.

Chcete si dát postivět ženým? Chcete ještě tohle trpět? K vlahu dělávku a na

ně!

Vláci přecházejte mobilu!

Nesprácejte hlavu! Nedajte se vyprovokovat!

Nenecháme do sebe střílet!

Právě proto! Čím se chcete bránit? Kluci, mějte rozum!

Dolů z těch vozů!

Dobrý? Ne.

Nic? Nic.

Povolila? Hlava.

Já bych se nastala na ně. Co tím chceš dokázat?

Střílejí za peníze starý Noelový. A když se dáme, postřílí nás všechno. Toho

lumpa, co střelil, už ráno uklidili.

Spojte mě s paní Noelovou.

Co vyloučeno?

Tady ředitel Hart.

Spojte mne okamžitě s paní Noelovou.

Paní generální ředitelko, oznamuji vám, že nechci dál poslouchat vaše rozkazy.

To je z mé strany porušení smlouvy a důvod okamžité výpovědi, kterou od vás

očekávám. Neblázněte, pana řediteli. Neblázním, leze mi to z krku.

Proč? Vaše spojení s Bernardem Lionem už stojí první lidskou krev.

Výpověď nepřijímáte?

Tak abyste věděla, dvacet let jsem sloužil vašim podnikům, ale nikdo mne

nemůže donutit, abych svou prací přispíval k terorizování lidí.

Ne, nic nevíte, paničko.

Vy znáte výrobu jen z reklamních prospektů.

Nevíte nic o tom, co je to práce, co je to člověk, co je to dělník.

Ne, ne, ne, nic mne nemrzí.

Jestli mne něco mrzí, tak je to těch dvacet let u vás. Čert je vem.

Prosím! Jmenujte si nástupce, protože už jsem pryč.

Pane ředitel!

Žádnej ředitel.

Ty jsi Franta a já jsem Tonda.

My tu dáváme mříž, my tu mříž nemůžeme dát dolů.

A ono to jde.

Ředitel Harf?

Přejete si?

Pan Dexler je jmenován paní Noelovou na moje místo technického ředitele.

Ti chlapi, jsou taky něčí jmenováni? Títo pánové jdou se mnou. Tak ať zase

odejdou, nebo se na nic neručíme.

Předejte mi svoje funkce.

Tady jsou klíče.

Logaritmické pravítko.

A tady máte stroje.

Své vědomosti vám předat nemohu.

Nehledě k tomu, že by se do vaší hlavy nevešly.

Ústřední výbor se dohodl s vedením koncernu Noel a upustil od dalšího

stávkování.

Generální ředitelství koncernu Noel vypovídá ze služebního poměru Josefa

Formana a celý stávkový výbor. Do ostatních nenastoupí práci, bude

pokládán za vyloučena.

Stávku jsem vedl já a bez všeho odcházím.

Zdravovat kamarády práce by bylo nesmírné. Nech se!

Nikdo se vás neprosí o vaši kritiku. Pus ten do.

My jdem, paneše.

My jsme svou věc neprohráli.

Prohrálí za vás jiní.

Ale my svou věc ještě vyhrajeme.

A to vás bude zatraceně mrzet.

Nové vedení koncernu Noel zvýšilo prosperitu závodu a výkonnost dělníků,

pane guvernére.

Zejména pak byl zaveden naprostý pořádek a veškeré nesrovnalosti mezi vedením a

zaměstnanci byly urovnány.

Jak to?

Vždyť od loňského roku bylo propuštěno

2000...

863 dělník. Ovšem, pane guvernér, ale byly to podvratné živlí.

Jak podvratné?

Vyjádřete se přesněji. Byly to buriči a nespokojenci, kteří... Kteří

nechtěli vstoupit do organizací pana Bernarda Leona.

A pana Bernarda Leona, pokud vím, objevil pan Dexler.

který je u vás ředitelem.

Proč je u vás ředitelem?

Je to vynikající odborník.

Ach tak.

O tom jsem informován.

Poslyšte, pane tajemníku.

V továrnách vašeho koncernu se dějí pokusy o teror.

Tedy... Je povinností mého úřadu, abych zamezil terorať přichází z kterékoliv

strany.

Pan Bernard Lyon požívá svobody myšlení, která je zaručena každému občanu

demokratického státu.

Avšak respektuje-li demokracie svobodu s myšlení,

neznamená to, že je slabá.

Sdělte toto moje stanovisko na patřičných místech.

Co je? No nic.

Jeď dál.

No, jeď dál.

Počkal jsem si na tebe, když jsi pro mě neměl čas.

Co je s Bergerem?

S kterým?

No, jak ty dobře víš.

Ten, co tenkrát postřelil tu holku.

Už jsem ti řekl.

Až se na to zapomene, tak se vrátí.

Co je s tím?

To našli u jednoho utopenýho.

Pak tyhle hodinky a tu fotografii.

Měl slázaný ruce a nohy.

Nestrkej nos do věcí, do kterých ti nic není.

To jsem měl udělat dřív a Berger taky.

Ale já jsem si to představoval jinak. Já to bral, jak říkal Bernard Lion.

Mluvíš hlouposti.

Možná, že jsem loupej, ale já mám rád poctivou práci. Ale vy? Vy jste si to

udělali křev, ta jdete přes mrtvoli.

Už to mám dost.

Zastav. No tak počkej přece.

Někde v klíbu si o tom promluvíme.

S tebou jsem už domluvil. Zastav.

Tak zastav.

Pisky.

To je letos hus.

A aby nebylo, hromadně to hyne.

Prosím vás, jen to nevíte, husí mor?

Jenže se to tutlá, aby se to prodalo.

No ale řekněte, to by z toho mohl jeden onemocnět. Jeden?

Dva? Celý rodiny hynou.

Hlavně lidi, kteří mají takhle sklon k pleši.

Takovej sní morovou husu a dorána je na prkně.

Heleho.

Co? Co tu děláš?

Sení si.

Bytě ne.

To by bylo loupežný přepadeň.

Konflikt se zákonem.

Helejte se, vy zaklepáte.

To by šlo.

A on vyjde ven, vidí mě, řekne, co tu chcete rošťáku.

Já zklamaně ustupuju dozadu a v tom momentě já jdu jako vokolo. A

neznáte mě, to je důležité, mě neznáte.

To by šlo.

To by šlo zařídit takhle, jak já půjdu vokolo. Já bych mohl ještě tak

nenápadně, rozumíte, prohodit jen tak, aby on to zaslech. To je zajímavý.

Toho člověka neznám.

A tohle udělejte, to je moc dobrý gest, tohle víte.

A já to jako slyším, tak to jako zesílím ještě, že se otočím a řeknu věru. A

máme ho vrstit.

Náhodou. S váma, s váma jsem hotov.

Rozuměl jsi?

Ha, ha, ha, ha, ha, ha.

Konečně vás mám v pasti.

Jen se nohlížej.

Nespatříš mne a přece stojím za tebou.

Znám tajemství neviditelnosti a na to jste zapomněli.

Sedněte si.

Teď jste bezmocní.

Ukaž, co skrýváš v kapce.

Ty ne, ten druhý.

Tím jsi nechtěl probodnout, blázne.

Vidíš, co máš před sebou.

Vraž to do sebe.

A ty vstaň a probodni ho.

Nadstanu a neprobodnu ho.

A když jste neviditelný, pane, tak...

Ukažte, co umíte.

Výborně jsi ho probodl.

Slyšíš, jak chroptí?

Toť má pomsta.

Haló, haló, slyšeli jste právě scénu neviditelný, kterou pro rádio zpracoval

Otto Lampieder.

Změjte se, je tady mrtvolá.

Neviditelný je, viditelný.

Není mrtvej, ještě mu jdou hodinky.

No nemě co, dejte sem takhle vodu kolínskou, nebo tak.

Rychle, želejte, želejte.

Co tu děláš?

Šlo o to vám zakroutit nos.

Měl, že z toho sešlo, že jste byl bez sebe. Co tu chceš?

To je tak. Plyn v koupelně byl. Tak okno rozbil jsem já a

křísil vás.

A teď vzal do hlavy se já.

Co ty tady chceš?

Prosvěď!

My jsme spolu. Dělejte, musíme honem odsaď.

Tak honem, honem, honem. Dělej.

A tak tady na mě počkejte.

Tak co, kluci?

Myslíte vážně, že dáte tu vysílačku dohromady? To bych řek. Do sjezdu je

hotová. To bude vysílačka, že by se Marconi na ní mohl učit.

A myslíte, že to bude něco platný?

Pádi, nebuď jak zmoklá slepička. S kým jdou události? Z tělníky.

Je třeba jenom jim to říci, dorozumět se s nimi.

Tahle vysílačka bude Lionovi ještě moc nepříjemná. Když nám ji najdou, budeme

všichni bručet. To už bude mít svoji práci za sebou.

To byl někdo cizí.

Markétka klepe jinak.

Pinker, jdi otevřít. Mě to tady zatím uklidní.

Holistr?

Tak co nám neceš?

Něco moc důležitýho.

Posílá tě Dexler, co?

Ne. S tím jsem hotov.

Copak se zalo? Dexler připravuje pro Liona puť.

Mají skladiště zbraní.

Kdy?

To nevím.

Někde na pozemcích Noel.

Koukej, ale zrovna tak to může být od tebe bouda.

Já vím, že mně nevěříte, ale je to moje povinnost vám to říct.

Kluci, to vám radím, dejte si pozor.

Dexler se dozvěděl, že chystáte tajnou vysílačku.

Pase po vás.

Nikam nepůjdeš, zůstaneš tady.

Nemusím domů.

Podívej se.

Jestli je to léčka, pak bys nám mal škodit.

Ale když to myslíš doopravdy, tak seš tady v bezpečí.

Tak mě nech aspoň zatelefonovat.

Ben, dej si do tofáku.

Je to marník, jaký člověk, když spalej, umytej a najedenej, mě to

nazvěděl.

Vy to rádi, jestli nám musíte.

No co je? Co je?

To jste škladíš. Je hezký.

Mějte.

Já vám nemám tyhle lidi rád.

Co se nechtěj a neuměj má.

Řekněte mně, má to smytl?

Takhle si kabonit smysl, když si člověk může brát příklad ze

zvířat.

Dejme tomu sto nožka, co má práv s bobouváním, jen se

oběda dočká, začne se zouvání.

A každou totiž nožku má ponožku, nebo děvložku.

A stačí vládat trošku, Prošoute rohožku, ta

přec má právo mít zoupalství vlohy.

Co to jen líbí, když jí rozvolej nohy.

Mám listek víc než trošku, že bez práce mám jenom hlas.

Vzpomenu na to nožku a jsem na světě rád.

Kde je holista?

Vodešen. Tam.

My nevíme.

My jsme tady náhodou.

Náhodou. Náhodou je někdo v cizím bytě.

Náhodou my jsme tady náhodou.

Tak co?

Řeknete to?

On nám to neřek.

Budete to holitovat.

Tak co?

Ještě to nevíte?

Ne. Tak vy si vzpomenete.

Tak ahoj, nebo co, klička?

A teď v tom lítáme.

Ale v čem?

Konkrétní stopa.

To je těžký.

Kluci hledají jako diví a nikam to nevede.

Bode, do továrny Knollum se nikdo nedostane.

Za pár dní Lion má sjest a pak bude pozdě.

Tohle nebyla Hartová mašina?

Nepouštěj ho sem!

Proč bych ho sem nepouštěl?

Jsem zvědav, co mi nese.

Ty se ztrať!

Tak co?

Paní Noelová platí pořád dobře?

Ona tě brzy přejde nálada.

Pořád o tebe neslyším, jestli paní Noelová platí dobře.

Koukej, to jsou řečičky, ale až půjde do tuhého.

Tenhle váš program znám dokonale.

To je můj klobop!

Dvěstě patnáct.

To je hoister.

Vykloplihle, co tady chceš.

Přišel jsem tě jenom upozornit, že se nebudeme s nikym mazlit.

A taky jsem si přišel provolistrat.

Ale když tu není...

Tak to je celý to vaše tajná vysílačka. A hni!

Už jdu.

Co jsem chtěl vidět, to jsem našel.

My dva se ještě sejdeme.

Sežeň taksí to.

Blázníš člověče. Ale nemluva div.

Pojedeme k paní Noelové. Je to konec konců ženská a musí pochopit, že to tak

dál nejde.

No vy tady máte ale pěkný vzduch, to si nemůžete vyvětrat.

Co se tu stalo?

Ale nic, Dexler nás navštívil. Trochu se tady střílelo.

Tak.

Teď je povšem.

Máme povysílání.

Lumpové. Kam jdete?

K paní Noelové.

Co tím chcete docílit? Co je vám do toho? Já vás nepustím.

Nestarejte se.

Co se dalo, jsme snědli a tady morek taky není.

Nikdy žádnej nebyl.

Umřeme hladem, nedá se nic dělat.

Klíč na konzervy nám tu nechali, ale to je všecko.

Takhle se dostat do toho skladiště, jak jsme tam denkrát vlítli.

Copak teď?

To nic není, ale za tři dny, až mě chytne šílenství z hladu, to užijete se

mnou.

Co to s váma bude dělat?

To jsem viděl jednou v biografu, jak se Chaplin změnil v kuře. A ten druhej, ten

hladovej, s takovýmhle nožem za ním lítal.

To se máte na co těšit.

Na mě už to jde.

Vidíte něco?

Holuba.

Ve mně?

Holuba vidíte?

Hůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů

Konec.

Co to je?

Už nemáte žádné patrony, co?

Ne. A střílet se nemůže. Ne.

Vůbec se nedá střílet.

Ne.

Konzervy nám zazdily. Máme po guláši.

Pojďte sem.

Tady jsou divný konzervy.

Opravdu jsou divný nějaký. To jsou... Jakový příroční.

To jsou asi ty nový turistický. Ty mají držadlo a opejkají se nad vohněm. To

bude bašta.

To bude asi nějaký patentní otvírání bez klíčku, víte?

To nejspíš tadyhle povolí a ne to ale nějak zaschlí.

Ne, člověče, to se musí jemně.

Je,

šňůrka. A to je asi vánoční balení.

Ne, to se nejspíš vytrhne a ono se to otevře. Tak počkejte takhle, aby se to

nevylilo. Tak a tahejte.

Šetavinku.

No teče nic, to se.

Tam vám něco syčí?

Skažená. No jo.

Jo, hele, co to dělá.

A jo.

No, teď to úplně bublá, ten volej. Ne, to je nějakej pravý. To je pěkná firma.

Co to je zač?

Krup esn. No, k jídlu to je esn.

Nejo. Krup esn.

Jeste kroupy.

To bude asi ten šoulet.

To je šoulet a ten hrách tam burácí.

Přejtele, krup, to je mi nějaká povědomá firma.

No, přeci ale nedělá vůbec sardinky.

Ten dělá kanóny.

Kanóny a šrapnely a...

A

granát dělá. Co?

Ty kranáty dělaj!

Jáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Kdo vás jsem poslal?

Pelat. Kdo je to?

Nejlepší kuchař.

Poslouchejte, chlape, mě nespletete.

Vás poslal Forman.

Já jsem šel na guláš.

Já jsem gulášofil. Pojďte!

Zavolejte Formana.

Zavolejte Formana, povídám!

Nerozumíte? Zavolejte Formana! Formany!

Formany!

Chlapo, já mám legraci rád, ale teď na to není čas. Zavoláte forma na telefonem

a řeknete mu, co vám nadychtují. Telefonem mě může. Proč? Mám ruky hore.

No!

Číslo. RH.

42.

23.

Co děláte?

Nejde si dolů, ty sluchátko.

Mluvte. Přijďte okamžitě sem, objevili jsme skladiště zbraní.

Přijďte okamžitě sem, objevili jsme skladiště zbraní. No tak bude to? Bude

to, až tam bude, on tam nikdo není.

Moje úcta. Co?

Skladiště zbraním?

Kde?

Haló! Přijďte sám, abyste nebudil pozornost.

Přijďte. Koho nemá budit? Aby šel sám, aby nebudil pozornost.

Máte přijít sám, nemáte jí budit.

Tam je zmatený hovor. Vmluvte, co jsem vám řekl. Prosím? Abyste mluvil, co jsem

vám řekl. Abyste mluvil, co jsem vám řekl. Ale ne, vymluvte, co jsem vám

řekl. Ale ne, vymluvte, co jsem vám řekl. Ale vymluvte k němu do telefonu,

přijďte sám, aby nebudil pozornost. Ale vy mluvte k němu do telefonu,

přijďte

sám, aby nebudil pozornost.

LAPEN!

Konečka, my jsme u Noelů ve skladišti zbraní v továrně. Jo, vchod je jak...

Tak co?

Tak nic.

Já tě proženu.

Tam se střílí.

Mládenci, rychle do práce.

Tak co všechno ví Forman?

Neřekneš?

Teď jste tam složený. Udíkej.

Tak, a zatlout hřebičkama, zjednat vývozní povolení a poslat...

Zahoj

to! Co?

Zahoj to, povinná!

Tohle?

Chlapici! A zahazovat budete vy! A honem!

Jak se to zpouští? Píšte to sem!

Dejte mi okamžitě policejního prefekta!

Voláme všechny dělníky v městě i na venkově. Voláme železničáře na tratích.

Demokracie v nebezpečí. Bernard Lion chystá násilný převrat. Byla objevena

tajná skladiště zbraní.

Voláme všechny dělníky. Voláme všechny občany.

No jo, no jo.

Děkuji.

Další pan na spíhání.

To byl guláš. To byly konzervy.

Ale stejně jsme jim to dali.

Uvidíte, že od teďka začneme mít štěstí.

Prosím, už to začíná. Jé, cigaretka, dejte mě půlčíka.

Já mám takový tušení, že pro nás začne novej a

krásnej život.

Do smrti dobrý.

Nesmíme zapomnout na ty, kteří objevením tajného arzenálu přispěli největší měrou

k našemu vítězství.

Na počest našich dvou neznámých kamarádů zachovejme dvě

minuty ticha.

Co je?

Dvě minuty ticha. Za koho? Za nesamý kamarády.

Konec.