Original subtitles

Stejně nechápu, jak jsem mohl dostat takovejhle přírodní úkaz.

23 let proti mému 2,40.

On přitom vypadal na perfektní dvacítku, víc ani měsíc.

Hm, jsem udělal pár běžných fíglů a byla moje.

Ještě ke všemu jsem měl odflák.

To je přece kus.

Překrásnej kus.

Hradech těch keců a soustředce, jo?

Tak nejdřív se beru prsten, pak razítko, nakonec legitimaci, ale ne

stranickou. Hezky jedno po druhým.

Všechno si nechat projít dvojí kontrolou.

Počítat se všema eventualitama.

Tady se nesmí nic profláknout.

Například teď, buď ten prsten vemu a ona se nezbudí, nebo vemu a ona se zbudí. Je

nějaká jiná možnost? Není.

Tak začni ty geniální amatére, na co čekáš?

Hledáš něco?

Ale pojistku od vysavače, víš, aby nám zaplatili opravu.

Jak můžeš hledat pojistku, když jsi mě ještě nedal pusu? Já že ti nedal pusu?

Co se to děje?

To snad není možný.

Co? O, počkej, to bolí. Já právě chci.

Stejně je to krásný.

Stejně je krásný, že mi to v těchhle letech ještě pořád drží.

Jak pak jsme se vyspínkali?

Dobře, ale někdo mě vzbudí.

Ježišparja.

Co fakt to děláš?

No jo,

ale... A já jsem neměl na nic takovýho ani pomyslení.

A už ho máš?

A ty?

Já jsem ho měla, i když jsem spal.

To máš tak nemravný sny. To byste prvé koukal. To mi musíš podrobně vyprávět.

Co pak nejkrásnější by bylo, kdybych tohle všechno měl a pak jsem mohl klidně

vrátit do svého starého bytu ke své staré ženě.

Ale nemám už svůj starý byt ani svou starou ženu.

Mám jen tenhle novej zadluženej a v něm krásnou mladou ženu, která neumí vůbec

uspodařit a sebe se svým zoufale pravidelným platem a s nadějí, že za

čtyři roky budu mít o stovku víc.

Jen nedej na sobě znát, že zpěcháš.

Jenom to ne.

Ty vrtáku.

Víš, že má pomilování potřebu, co má zlit.

Nevodbivěj to.

Škoda, že dneska zpěchám.

Tak,

razícko. Kdy přijdeš domů?

Normálně.

To je druhá zásadná reakce. Udělat všechno tak, aby to vypadalo zcela

normální a každodenní.

Já se řeknu.

Já bych nezapomněl, Broučku, přines mi ty penízky.

No jo, ale máme posledních osmstověk a jak večer něco nepřinesiš, tak já nemám

na oběd. No právě, abych mohl přines, tak teď zamusím Karlovi vrátit. Když je

Karlovi vrátím, tak mi Poldus půjčí další.

To je na mě moc složitý. No složitý je to strašný, ale nakonec všeho jsou. A

peníze... Já vím, že jsem špatná hospodině. Ale dědi, rocto milá.

Proč jsem si právě v tomhle okamžiku vzpomněla svoji první ženu Jiřinu?

U tý jsem ani nevěděl, že peníze existujou.

Teď to vím. A moc to pře.

Osm stovek. Děkuju.

A buď tady hodná.

Ty taky?

Tak, to by mohlo stačit. A teď zpátky pro tu legitimaci.

Já snad mám sklerožu. Co je?

Zapomněl jsem si přičtení do vlasti.

Hladičku! Co pak? Vezmi si toho Magreta. Ale to snad jstež ty, ne? Ale to je

jedno, já na to stejně nebudu mít čas. To se už hodná. Já opučím Novákovi, víš,

toho Štáňveka, myslím. Ono ho tu stejným měsíčkem vrátí. Tak pa.

Opuštíme.

Je mi trochu fest, že bych od svatby stloust.

Z čeho? Pro boho.

V každém případě to musím vydržet.

Pojem seriózního ženatního pána je v této akci velice důležitý.

Koukej na mě, kamaráde.

Aspoň jeden dobrý skutek musím udělat.

Těch špatných bude dneska asi dost.

Je tady nějak moc veselo na těch 15-ovek, co berete bruce?

Vypadáš nějak ustaraň.

Tyhle ti chlapci, co si vzali mladý ženský, už od rána myslej se strachem na

to, co je čeká večer, že jo?

Dobrý. A tenhle pitamec mě k tomu celému vlastně přivedl.

Objevil jedno městečko v něm nervózního pošmista a předpenzí, o tom vyprávěl

takový zkazky, že jsem se rozhodl ten svůj světový trik provést právě tam a

nikde jinde.

Tak je to správný.

Nic jim nesmí být nápadný.

Absolutně nic. Všichni musí mít pocit, že jsem jako každej den odvázanej z

volovin, rozparáděnej a uvolněnej.

Indříško.

Dobré jítro. Nesu vám tu tvípu. Vy jste na mě nezapomněli. Na vás. Na vás já

myslím tak strašně, až se za mnou lidi ohlíželi.

Děkuju.

Ahoj. Ahoj, ahoj.

No jo, náš jedničkář, zase první. Já nevím, chlape, o čem tady tak ráno

vždycky důmáš. To přeč z referenský gáže uplesli muřínu?

Ale víš, my jsme si s Alenkou vypočítali, že když ušetříme 7 korun

denně, což je maličkost, jo, tak to máš...

Dvěstě sedmnáct korun v jednadřiceti denním měsíci. To dělá dvěstě

deset ve třiceti denním měsíci.

Ty mě neposloucháš?

Ale poslouchám, jen povidej.

V únoru je toho sice míň, ale pořád je to urychlení po čtrnáct měsíců.

A to počítáme, že těch deset až sedmnáct kaček dáme stranou, víš, na...

Nepředvídaný maléry, takže?

Takže když ti teďka vrátím dluh, tak si půjdeš rovnou koupit motoristický

hrubivice s děrkami, co?

Kdy mi ty prachy opravdu vrátíš? No pochopitelně. No to seš hodný. Počkej,

něco za něco.

Co zas?

Potřebuju dneska volno. Na co?

Chci, aby si napsal dohášení, že jsem jel do Horanova. A do Horanova zavolal,

že tam přijedu až zítra.

Ale na co?

Ale na co, pak si nebudu nikdy mladej.

Je taková dáma, která... Pro krychtovy, drahý rány.

Já myslel, že to s Deničkou skončilo. No vidíš, já taky.

No tak já ti řeknu, ty seš ale opravdu děvkář, viď?

Nezapomeň zavolat do toho Vranova.

Po dlouhých úvahách jsem se rozhodl pro tohle řešení.

Věděl jsem, že se Karel určitě zděsí.

Kdo mi to vyměnil?

Moment, prosím.

Kam jste dala ten futrál? Kterej? Ten starý.

Já ho zahodila. To vím, ale kam?

Do koše.

Máte štěstí.

A to na mě musíte křičet kvůli nějakému starému futrálu?

Nezlobte se, ale ten starý futrál mám ještě od maminky.

Chyba jako prase.

Taky jsem se mohl podívat do koše předtím sám.

Jestli udělám takovýhle rycák, až půjde do tvýho, tak to pěkně pohřbím.

Děvkař?

To ani zdaleka nevystihuje, to, co slyš.

Máš tady za minule a zálohu na dnešek.

Dvěstě čtyřicet.

Ale somra, málo padesát korun víc, tak nebyl možný.

Jsem blázen.

No já mu je nedávím, ale proč já mám mít míň, pochopte. Kdy máš nový stovky, budu

hodnec. Vyměň mi tyhle, tě pošlu taky za nový.

A proč? A jen tak. Aby to před ženou hodilo větší efekt.

To máš doma těžký, víš? To víš, kamaráde, život je břemena těžkej kus.

Šest, sedm, osm.

Děkuju. Praci.

Naschledan.

Dobrý den, panstvo.

Broučinku budu potřebovat na pár dní mikroskop. To asi nepůjde.

Proč? Je pokaženej.

To je ovšem rána.

Co mu je?

Chybí mu čočka.

Bez mikroskopu je celá akce nemožná.

A jiný tu není?

S tím pracuje šéf.

No nevadí, já si ho spravím.

Vy tam dáte tu čočku?

Ne, já mám stridu optikem.

Kdybych ti měl vykládat, co všechno tady s tím provedu, tak sebou bouchneš jako

špalek. Naschledanou.

Jiřina, už dva roky jsem ji neviděla, právě dneska.

Tomu se říká prst osudu.

No běž za ní, jestli je to prst osudu, já ti ukážu, jak to dneska dopadne.

Nazdar, Jiřina.

Nazdar, Vláďa, co děláš?

To je již služební cesta. Do Vraného na Podnívě? Pesně tak.

Ale to jsi na špatném nástupišti, ne? A jo, sakra, vidíš, jak stárnu a pěknu.

Oči, já myslela, že tebe se toho netýká. Mně, Jiřina?

Strašně.

Jak se máš?

No děkuju dobře.

Lidi jsou na mě hodný.

Což já nebyl. Ale ne, ty jsi nebyl nehodnej. Tak co jsem byl?

Ty jsi byl jenom na ty druhý ještě hodnější.

Koukám, jakou máš novou tašku. Tak už děj, ať nespoždíš vlak.

Ježiš, vy máte výročík.

Jo, tak ty myslíš ten prstínek. U nás je pořád něco. Já přece jenom radši

poběřím. Tak nezdar. Měj se, měj se. Šťastnou cestu. Takže prstu se

vysklamal. Jestli mě ovšem nenaznačoval, že jsem měl u téhle holky zůstat na

dosmrtí.

To je ovšem balík peněz. On koupí pár drátů, teď to spíkne dohromady

ledkulmou, potom na to nalepí pár plíšků, aby to vypadalo moderně.

Nastříká to barou jako chceš a lidi na těch novéch sídlištích, ty se můžou

zbláznit, jak to kupují, aby si s tím přikryli ústřední topení.

Moment, hoši, tak jednoduchý to zas není. Kde to například dělají, jak to

provádějí, kdepak, to se dobí strašně moc lidí.

Můj nápad, to je bašta.

Jedna jediná akce. Nikdo mě v Pistřici neviděl a v životě neuvidí. V trestním

rejstříku čisto. Ani podle fotografie nejsem k mání. A jenom po majinkých

cástickách budu pouštět zilou tomu balícku peněz. No, tomu se říká

promyšlená akce do posledního puntíku, troubové.

Na zdar rodáci přichází pán s milionovým nápadem. Doufám, že budete uznali, že mu

za něj vysolíte aspoň 100 talířů.

No, nejhorším by se dalo tady vyskočit.

Ale co, když bude obsazeno? To by bylo nepříjemný, přijít od toho klasku,

protože má někdo běhávku.

Přehodíme. Čup.

No, teď to musí vypadat, jako když to tahám osmnáct let šestkrát denně z

kapsy.

A, jde pak. To je křeč. To je křeč.

Hm?

A, to je zas jak manekín.

Spláchnout, člověk nikdy neví.

Teď se mi ulevila.

Čeho se bojíš, Moulo?

Zpátky a vlídně pohovořit.

Prosím vás, kde je tady devítiletá škole? Já jsem tadyž inspektor Bouček.

No...

Na náměstí a vpravo.

A kde je tady náměstí?

Po cestě, pořád rovně.

Děkuji.

Prosím vás, neviděli jsme se už někdy?

Já se nepomotuju.

Já taky ne.

No vidíš, jak to jde. Se slušností nejvíc pokradeš.

Náměstí jako prdýlka.

Teď ti to, kamaráde, začíná. Ring volný.

No a co pak, obchodu tady mají dost.

Tržbu budou mít slušnou.

Těch tvejch sto tisíc, co potřebuješ, dají dohromady určitě. Žádnej strach.

Ještě bych mohl cuknout zpátky. No ale kam zpátky?

A štyřině zpátky stejně nemůžu.

Dobrý den.

Co byste?

Udělala byste mi kávu?

No ale nejdřív to dopíšu.

Koukám, že jsem vlezl do toho nejvospalejšího, co tu mají.

A přitom mně jde o minuty.

Mám ohromnej nápad.

Jaký? Já to za vás napíšu a vy mi zatím uvaříte kafe.

No ale zaplatíte si ho. No jo, dokonce peněz má.

Dobrý.

Tak tohleto plíčky.

No no, plíčky na smetaně. Až budete na konci tak... Tímhle... Jo, jo, jo.

Jste se hnali klíč?

Vám to jde?

Kámo. Jo.

Kam vám to mám?

Tady, tak.

Protovo.

Dobrý. No, jineš si taky to prašeste mi udělala dobrý. No já tam lode nedávám,

já ne.

Koukám, že tady moc velkej švicunk nemáte.

Teď poráno.

No, odpoledne to leží.

Večer. A co v poledne?

Večer.

Tady ztrácím zbytečně čas. Kde máte šéfa?

U soudu.

Doufám, jako světka.

No, to on doufal taky. A sakra.

Za co to koupil?

To já nevím. On si vymyslel nějakej trik.

Ovšem to bylo strašně soužitý, v tom já se nevyznám. Ale ten, jak ho vyšetřoval,

ten vyšetřatel, ten říkal, že teda ho tady byla škoda.

No, co pak takových nás tady je?

Vy jste z Prahy?

Jo, proč?

To tady byl jeden.

A ten říkal, že... že bych měla jít do Prahy.

No všim, já jsem mu na to nenelecala, že... Na co?

No to bylo ještě, než odvedli toho minulýho šéfa.

Jakýho?

Toho, on byl nějak domluvený se šoférama z pivováru. Jo, a on říkal, že by

mě tam sehnal v Praze, jo, místo v prvotřídním podniku.

Ovšem, známe se, že jo, to Rudla taky, ten přišel z prvotřídního podniku a tady

to nevydržel ani přes první inventuru.

Počkejte, abych se v tom vyznal. Rudla, to je ten, co je teď u soudu.

Rudla nemůže být u soudu. Rudla už je osm měsíců zavřenej. A tak už rozumím.

Rudla je ten, co měl komplot s těma šoférama, ne? Ne, to je Buchválek.

Jo, Buchválek. Jo,

Buchválek mně říkal, že prej, kdyby jsem si česala vlasy z

čela, takže prej by jsem vypadala jako Marilyn Monroe.

Už jste?

Jo, jo, jo, skoro, jo.

Umíte jazyky?

Ne. Fajn. A kolik vlastně bylo těch zavřených hostinských? Dva, tři?

Pět. Ježišmarja, pět? No to, to nic není, to v důležitý hospodě se jich

vystřídalo třináct. Za dva roky.

V tom, v lékařství sedm, řezníka máme pátýho od velikonoc.

A jo, drogista, ten se při přepadový kontrole otrávil hypermanganem.

O krysta pána, všichni lidi přece snad nekradou.

No, u nás většina.

Vy jste ještě nebyl zavřenej.

Já taky nejsem zdejší.

No, jste říkal, že jste z Prahy. Ovšem, ovšem Buchválek byl taky z Prahy.

No dobře, dobře.

Tady máte zakávu.

Co to zpátky? Ani ne, naschledanou.

Jo, počkejte, počkejte. A vy opravdu myslíte, že bych se

do té Prahy hodila?

No já myslím, že jo.

No ne, ale doopravdy, Jakub.

Spolehněte na mě, na toho já mám nos.

Na shledanou.

Dobrý.

Bože, mě netrestej.

Já jdu spáchat podvod století a zakecám se s první fickou v Putice.

Tak rychle, děti, pospěšte si, rychle.

Prosím vás, tohle tady nemůže zůstat.

Dobrý den.

Teď to prosím vás, kdo by tady našel pana vedoucího?

Tam vzádo.

Ten pán jde bez košíku, pane vedoucí.

Ale, ale, ten je klásně napopanej. Kam pak asi chodí na obědy? Mohl bych s vámi

mluvit. Prosím, prosím.

Už větří, tak krásně větří, všema škvírama.

Tak, prosím, jaké máte přání?

Operativní skupina státní banky.

Prosím, poslejte se.

Děkuji.

Máme tady rozsáhlejší akci a potřebujeme vaší pomoc.

Moji? No nejenom vaši, však vedoucí ve vašem městě.

Prosím. Děkuji, děkuji.

A o co vlastně jde?

No to vám bohužel nemohu říct, odsadu na to jsem příliš malej pán, ale byl bych

rád, kdybyste dnešní tržbu přinesli na poštu už v poledne.

Celou? No, to budete mít.

A komu odevzdali tam?

No, normálně na poštu.

Normálně? Ale jestli rášte vědět, pošta je přespoledne zavřená.

Aha.

A co pak, vy to s nima nemáte domluvený?

No, to zajišťuje kolega. Pro jistotu přijďte chvíli předpolednem. Ano, ano. A

prosím vás, pane kon... Pardon, pane inspektore.

Jak potom večer? Víte, jako, já myslím, s tou odpolední tržbou.

Jak večer? No normálně. Já vím, že je to pro vás práce. No víc ovšem, v tomhle

případě se skutečně nedá nic dělat. Já vám děkuji za ochutu, buďte zdraví.

Okamžik, prosím, pane inspektore.

Takovou otázku. Jde o něco velkýho, nebo jen tak?

No, jak pro koho?

Pro nás je to obyčejně pořád stejný.

Bude něco s penězma?

Vymyslít? No to snad ne.

Jedná se spíš o takovou prověrku bankovek.

Paní Elky?

Nic jsem neřekl.

Taky skutečně mnohody někam jedeme a proč, to se dovíme až na místě.

Buďte zdrávi.

Buďte zdrávi, pokonalci.

Dobrý den. Dobrý den. Vy jste paní vedoucí? Prosím. Mohl bych s váma

mluvit? Prosím, mračte.

No, konečně se to trochu rozjelo.

Dobrý den, pane inspektore, vy jste pan inspektor?

Ne, děti, já nejsem pan inspektor.

Ty končíš jako spořádanej technolog za osmnáct stovek a začínáš jako

profesionální podvodník.

Tak, tak.

Neměl bych nejdřív zajít na záchod?

Ale, ale, kamaráde, snad by se zrovnou nepodělal.

Hlavu vzhůru a do toho. No, šup.

Jakhle jsem si to představoval? Ty dveře vpravo, vzadu, ty veru do kanceláře po

špis a tam se musím dostat, abych se nevybavoval ten při těma lidma.

Kde je vůbec ten staj nervóza?

Dobrý den, kde najdu Fana Bošmistra? No u sebe ne.

Babi, nezlob, já ti za figuru nemůžu.

Hergo, toto nemůžete pořádně zabalit.

Jsem to na tom špagátu dotápač santa. A vy mě tam pustíte tady?

Vokolo, vokolo jděte. Děkuji, děkuji.

Pořadí je jasný pozdrav, pak ta finta s mikroskopem, potom legitimace,

vysvětlovačky a na závěr ukázat stovky.

Snad tam ten chlap nemá nějakou tu cáculindu.

Promiňte, já jsem si nouvila, měla, že tam není klika. Dobrý den, já hledám

soudroha vedoucího.

Dobrý den, to jsem já.

Pojďte dál.

Ta paní si není co hraje.

Promiňte, ale já hledám pošmistra.

To jsem já.

Vy jste pošmistr?

Ano.

Promiňte, pane pošmistr, ale já vás měl za ženskou.

Co si přejete?

A jo, bude to takovej nějakej steklej barchant.

Mohl bych na něho počkat?

No to nemůžete.

Proč ne?

Soudru Houdek dostal záchvat.

Co dostal?

Odvezli ho v noci do nemocnice.

To to hezky začíná, to abych to zabalil a šel domů. Takže, vy ho vlastně

zastupujete.

Řekněte, co si přejete, nemám mnoho času.

Přicházím se vzláštným úkolem operativní skupiny Státní banky Praha.

Prosím. Jmenuji se Vintra. Tu by jsi to přehodil, Bejku. Nejdřív měla být ta

Finta s mikroskopem.

Promiňte, nějak se to otvírá.

Je to takový starý krám. Nech nám dají něco pořádného, tak to trvá většinou. To

konečně u vás také, ne? No je, je.

Prosím.

Nerozkecávej se.

Abych přešel k věci.

Objevily se nám tady takovéhle věcičky.

Je to série CL 52 a CL 50.

Jsou samozřejmě kousnutí. To slovo dělá ti vy.

Nechci říct falešný. Je to docela šikovně dělané.

Pozná se to jen mikroskopem.

Stavujeme to z celé republiky a všechno ukazuje tady na ty končiny. Takže nás

tady máte a budete mít s náma.

Jenom trápení.

A proč trápení?

Protože za chvíli přinesou tržbu z okoru a já ji budu muset prohlédnout.

Ale tržbu nosí až večer. No a dneska už ji přinesou v poledne, aby se to

nezdržovalo. Jo, vy jste jim to řekl?

To je celá rozsáhlá akce.

A co jako bude potom?

Potom s vaším dovolením tady budu pracovat jako včelička, abych oddělil

level od zrna.

Tak to budu dělat tři dny. To dělá takový několik kolegů v okolí.

A potom budu muset namalovat mapu. Já mám mapu, kudy ty peníze tečou, ale ani

odkud.

To je zajímavý.

Já jsem tady jedenháctej rok a víte, že jsem o tom ještě nikdy neslyšela. No, o

ní se peníze taky tak často nepadělaj.

Hlavně u nás.

A když, tak se o tom spíš mlčí. Takže vám ani nemusím připomínat, že tu

vlastně pro nikoho nejsem.

No jistě to, samozřejmě. A myslíte, že to hnízdo objevíte?

Jaký hnízdo?

No ty padělatelé.

Víte, já...

Já bych byla hrozně ráda, kdyby byli zrovna tady a mi je odhalili.

Takhle vážně brala všechno Jiřina.

Ale poradíte mi, co říct vašim lidem, že jsem zač.

No, budeme říkat nic, já jsem nikoho nepustím.

To by bylo nápadné, nemyslíte?

Tak řekneme, že to je naprosto tajný.

To by zbudilo zas moc velkou pozornost.

Je to ještě vlastně malá holka. A máte děti?

Ne, proč?

Ale nic, jen mě to tak napadlo.

A co kdybysme řekli, že jste inspektor? Teda takovej ten obyčejnej kontrolor od

nás ústředí. Víte, co sem občas jezdí?

To je nápad.

Okamžik. On neví, poč prajicu, já hojte na ten rozpačitej úsměv, na který ti

ženský vždycky skákali.

No, dejte upřímně, za to, když jsem vás poprvé viděl, tak jsem se dost bál, že s

vámi budou těžkosti. Jaký těžkosti?

Chce, abych jí to rozpovídal. No, prostě, že...

Že to nepochopíte, že si nebudete vědět rady se všemi eventualitami, které z

toho mohou vyplynout a tak dále. No a tak to ještě nevíte, co se může stát,

možná, že úplně s klamou. Ale ne, ne, ne, s vámi to bude hladce, i když jste

jistě nejmladší pošmistrová, co znám.

Kdepak, Lanička Půdláková z Meziřičí, ta je ještě o tři roky mladší.

No ne, to je snad proti zákonu, sedmnáctiletá pošmistrová.

Tak já jsem nevěděla, že pracovníci bezpečnosti mají takovej smysl pro

humor.

Jak jste na to přišla?

No nějak jste se zarazil.

Mě zajímá, jak jste na to přišla.

No tak to není tak těžké uhadnout, že padělání vyšetřuje bezpečnost.

Ale vážně, já jsem z banky.

No já vážně nechci, abyste říkal něco jinýho. Vážně, tedy policieta půjde až

po mě, což je konečně pravda. No tak dobře, tak jste z banky, no. Tak já vám

to věřím.

Z banky.

Když jinak nedáte, prosím, ale o tom opravdu nikomu ani slovo. Tady končí ve

Skrálegradce. Ale já opravdu umím mlčet.

Děkuju. Co to předvádíš za divadlo?

Dále.

Nazdar Zbiňku.

Nazdar.

Dobrý den.

Vypadá, jako když ho něco soustavně kouše a on to nemůže najít.

Chtěl jsi něco?

Jo, počkám, až si to vyří tiché. No ne, ne, to bude trvat hodně dlouho, že jo?

No to nevadí, já mám času dlouho. No ne, to bude trvat i několik... Několik

dní, ovšem já mohu počkat vedle. No ne, půjdeme my.

Není třeba, ty věci tady mohu nechat. No ano, ale my bychom raději... Já si na

prvě zakouřím a pak mě zavolám.

Děkuji.

Ten chlap jak nakopnutá činela, ten se určitě jednou kousne do zad.

Jen aby mu něco nevykecala, ten člověk vypadá dost nebezpečně.

Promiňte, radši je to být vy, co jste přišel vyšetřovat z Prahy?

Ano, jak to víte?

Já vím všecko.

Pojďte se mnou. Tam.

No tady přece, tady nemůžeme stát, mohl by nás někdo vidět.

Juro divý.

Ale já mám moc práce. No právě proto.

Co dělat s debelním dětkem?

Já opravdu nemohu. Jen pojďte.

Nebudete lítovat? Buď ho vemu železnou hrou za ucho, nebo jsem vyřizenej.

Půjdeme ještě daleko, až bych si vzal kabán.

Já jsem Koula, těší mě. Já jsem Winter.

Aha, ucho vlasti. Tak co byste potřeboval?

Proč bych měl něco potřebovat? No nic se neženýrujte, klidně si o to řekněte, já

zatím všem vyhověl. Všem komu, všem? No našim chlapcům, jen se jich zeptejte. A

proč myslíte, že něco hledám? No už jsem vám řekl, já si vím všechno.

Chcete vědět, kdo si žije nadpoměrný, kdo s kým co má, kdo si vozí domů

materiál, u koho zastavují často nákladní auta, kdo chlastá a pořád na to

má dost peněz, já vím všecko. Tak vy myslíte, že já kou vám něco dám. Ale

proč byste dával,

Na toho si může každej křiknout, každej se vysmát, ten nám už nic nemůže udělat

jako dřív, dokovať byl vedoucím ve stavebním. Ale když se pletete,

miláčkové, starej Koula toho může ještě víc, nic mu neubylo.

Spíš naopak. A dědek si hojí mindráky.

Pořište, pane... Koula, prosím.

Děkuji, pane Koula.

Víte, já skutečně nikdoho nepotřebuju. V mým případě se jedná jenom o takovou

maličkost, abych něco spočítal.

Aha, vy jste tady novej, ne?

Proč myslíte?

No, protože jsem ještě nikdy neslyšel, že my nejsme na nic potřebni.

Pan ho nakopnul? Ne, já ho radši urazím.

Podívejte, pane Koulan, nechte to na mě. Nechte to na mě, jestli jsem novej, nebo

nejsem novej, jestli na to stačím, nebo nestačím.

Vás bych prosil o takovou maličkost, abyste laskavě do toho přestal strkat

ten svůj rypák. Rozuměno?

Tak tohle mám za dobrou vůli. Vy máte dobrou vůli, ale já mám málo času.

Štěnice lepkavá, ty mi to nepřekazíš.

Čekám na vás. Už je to tady.

Na mě?

Moje paní mi něco naznačila.

Já? Co pan?

Že jste přišel kontrolovat.

Kontrolovat?

Činnost zdejší pošty po odchodu Starého Houtka. Já bych měl na vás prozvu.

No prosím.

Jak asi víte, moje paní by se tady mohla stát vedoucí, že? No to jo, ovšem.

Ježišmaras, na to není definitivní.

No, definitivní.

Co je dneska definitivní. Vidíte, ona o tom mluví jako o hotové věci. Ale co pak

ženská.

Ale co byste potřeboval ode mě?

Prosím vás, nemohl byste to zařídit, aby jí jmenovali pošmistrem někoho jiného.

Jo, jo.

A proč?

Já vám řeknu proč.

Protože mě zničili.

A nedalo jim to mnoho práce.

Ten chlap je cvok.

Já nevím, vy si teď myslíte, že jsem co? Ale chraň Bůh, takový člověk. Myslíte,

že to nemá s mojí paní nic společného, ale má.

Protože jí zlikvidojí taky.

Kdo? To lidi, lidi.

Závistiví lidi, že bude mít o pár stovek víc než oni.

A vy si myslíte, že je to tak jednoduchý?

Nesmírně, ona je totiž naivní jako malé dítě, víte.

Já, já si dával jaký pozor a dělal jsem jaká protiopatření a neubránil jsem se.

Mně přijde nějaký sičák s jednorukou fintou, tady se přece jenom vztahuje

spousta peněz, že? A je vyřízená.

Už se stalo, kamaráde. Ale já si myslím, že to vidíte moc černě.

Já jsem učitel a kdybych vás teď zavedl k nám do školy, tak si pomyslíte, že

jste blázinci. Co tam se děje?

Víte proč?

Asi přijde inspektor, ne?

Tak to víte. Jen mě to tak napadlo.

To vás napadlo správně. A bylo by vám špatně z toho všeho jako mě.

A neuškodí vám ve škole, že jste teď tady?

Mně je to jedno.

Já jsem jednou řekl inspektorovi přímo do očí, co si myslím o našem školství.

Vážně?

A co bylo?

Vyrazili mě z funkce zástupce ředitele. Vidíte, vidíte.

Já vím, já vás držu, ale prosím vás, vy jste mi ještě neodpověděl, jestli byste

mohl zařídit, aby ji nejmenovali. Ovšem, já jsem jen kontrolní orgán, já

nenávrhuji jmenování a bylo mi taky strašně nápadný, proč se do toho...

Ale vy byste mohli udělat něco jiného.

Vy byste jí mohli vysvětlit, aby toho nechala sama.

Všem.

Všem. Jak vysvětlit?

Vyprávět jí, jak na tom místě schořili jiní. Takových příkladů znáte nad

uctýtem. Mně ona už nevěří.

Copak to se nedělí?

No jo.

Ale co, když bude nešťastná?

Určitě. Že to vy chcete? No ale pořád lepší, než aby se dostala do Maléru. A

ona by se do něho dostala při své důvěřivosti. Jedna, dvě, to vám

garantuju. Prosím vás.

Pomazte mi ji zachránit. To je samozřejmě. Děkuji, moc krát vám děkuji.

Já jsem hrozně rád, že zrovna vás poslali na naši poštu. To děkuji. Tím

nohličkem, takhle.

Naschledanou.

Svině nervová.

Já se budu hrabat tým živočichopise a uteče mi balík peněz, to určitě.

Mluvil jste s ním?

S kým? S mým mužem.

Jako teď?

Co vám říká? No tak hovořili jsme spíš tak všeobecně. To s kamaráde odpověděli

stupýdně. Proč se ptáte?

To není důležitý.

Tak jak máme začít?

Zase jsem šla po tahle.

Já myslím, že bude nejlíp, když mi sem budete nosit peníze, které tady máte a

já je zatím prohlídnu, než přijdou ty z obchodu.

Mám to nejdřív překontrolovat sama?

Jak překontrolovat?

No vyřadit sto koruny, které nejsou z těch serií CL.

Ale ne, ne, to by... Ale jste přece říkal, že jsou to ty série.

No ovšem, to jsou série, o kterých to bezpečně víme, ale mohou to být i jiné,

které jsme dosud neodhalili.

Co jste ale neřekl? Protože jsem vůlně soustředěnej. No kam jdete?

No říct jim, aby vám to sem nosili.

O to ne, já bych radši, abyste to nosila sama.

Já? Proč já?

No, nerad bych, aby sem chodilo moc lidí.

No ale stejně jim o vás musím říct.

No to ano, já bych dokonce rád, abyste mě představila. A potom bych ovšem

raději vybavoval všechno s vámi.

Jak si přejete.

Prosím. Mě zavařil ten psychopat.

A kolegáčkové, máte tady teploučku jako ve chlévě.

Sedíte tady způsobně jako hovátka.

Jak je možný, že vám projde rukama tolik peněz a nic vám to nesichá?

Jak je to možné, že vás nenapadlo to samý, co mě?

To tady vážně chcete sedět ještě 30 let?

Lidě úplně jedno, jestli vás ho teď povezou v policajním anebo po hřebním

voze.

Děkuji.

Má milá, ty to dlouho nevydržíš.

Bojuješ proti vlastní zvědavosti a to je nerovnej boj.

Kdybys tak věděla, že tím nebikroskopem bych neviděl bacila, i kdyby to bylo

taky jako štamprdle.

Copak postavička je to pěkná, obličej dojímavej, mědýlka přesně moje velikost.

Tak kdyby nenosila podprsenku, tak je to fuk.

Ale něco by to chtělo s hlasama, nějaký naklučesat u kadeřinika.

A hlavně ty oči a ty bacha, na podobný musí dvakrát vybouch.

Ale nech těch senilností a vybal tu filmku s nerozluštitelnou bankovkou.

Co jsem zvlázen?

Stalo se něco?

Ptám se, jestli se něco stalo.

Prosím? Ano, stalo, stalo. U téhle bankovky si nejsem jistý, jestli je

pravá nebo falešná.

Jsou tady, prosím, úplně nové aspekty.

A jaký aspekty? Jaký? No, to bych vám těžko vysvětlil, ale to je strašně... A

tohle všechno je falešní? Ne, ty jsou pravý. Lidová tvořivost je akorát stále

jedna. A o téhle se za boha nemohu rozhodnout.

A co s tím budete dělat?

No, bude muset k nám do laboratoře.

Mohla bych se podívat tady. Ne, totiž já to mám výslovně zakázané.

No ale jenom na chvilku, já to vážně nikomu neřeknu. Co pak, já bych rád,

nakonec ovšem.

Co kdyby se něco stalo?

Na co by se stalo?

No já nevím, to víte, kolem peněz je situace vždycky choulostivá.

Jo tak, vy jste jako můj muž taky si myslíte, že bych všechno jenom pokazila,

že jo?

Stekla je jako Jiřina.

A urážlivá je taky jako Jiřina.

Tak tady mám první tržby.

Dejte to vedle.

Vy to nebudete přebírat?

Ne, noste to tam sám.

Prosím.

Ty se na mě opravdu zlobíte.

Prosím. Pardon, dej to sem, děkuji.

Ježišmarja, teď vypukne šílená trbárna, že mám něco s pošmistrovou.

Tyhle jsou...

Tyhle jsou jako pravý, ty tu nechám, ty jsou falešní a s těmihle si nevím rady,

ty si jako budu muset vzít.

Okolo! Pávro, okolo, tady se právě realizuje životní sen závisti prožranýho

úředníka.

Pane kontroloře?

Pane kontroloře, já jdu za váma, slyšíte mě?

Vedoucí je vedle, tady se pracuje.

Já nechci vedoucí, já bych chtěl vás.

Kdo je tam?

Tady! Kadořábek ze samou obsluhy. A rochně.

S čím pak jsi přišel, kamaráde?

Dobrý den, dobrý den.

Vidím, že plně pracujete. Já bych narad zdržoval.

Tak co, jak to jde, jak to jde?

Normálně, normálně. Já vám tady nesu, pane kontrolové, naši držbu.

No tak odpoledne, až budou lidi chodit z práce, tak to bude samozřejmě víc. To

můžete dát vedle, u vokýnka. Já vím, vedle, vedle, u vokýnka.

Já jsem se vás chtěl jenom zeptat.

Víte, že moje ženský v krámě si už u vás povídají? No, to se dalo čekat.

No, vy jste mě asi nerozuměl.

Ty mrchy už věděj, co tady máte na práci, víte.

A co mám dělat?

No, pravda, služba je služba, to se nedá koukat napravo, nalevo. A možná ani

dopředu, ani dozadu. Ani do... no jo.

Ty si čáku, že máš doma ve Štrozoku našmelený prachy a bojíš se, že jsou

falešný?

Jenže holky se strašně polekaly.

Víte, já jim márně říkám, že nemůžou o nic přijít.

Že nemůžou, víte.

Nedržuje vybalta.

O co nemohou přijít? No přece o svý úspory.

A proč by oni měli přijít?

No, kdyby se ukázalo, že ty peníze jsou jako falešní.

Nesmysl. V žádném případě.

Když je mají ve spořitelně.

No jo, ale co když je tam nemají?

Úspory? Ve spořitelně. Úspory?

No. No dovolte, co pak je někdo s odpuštění takové prase, kde si zašívá

peníze doma do strozoku?

Ale... Pane kontroler, já vám řeknu, jsou i takový.

Vážně? Vážně, vážně. A nebo podívejte, mají třeba připravený na nákup něčeho,

chtějí třeba ledničku nebo televizor, rozumíte?

Tak ať kupujou, my jim to nebráníme.

Já jsem si myslel, jestli byste mě nepomohl trošičku jako, jako uklidnit,

víte? Tyhle bych toho byl velice rád, jen mi řekněte jak.

No, že byste ty peníze prohlíd a oni by měli jistotu.

A tak.

A kolik toho je?

No jen to vyklop, kamaráde, ať vidím, kolik jsi nahradal.

Já to nemám tak přesně spočítaný.

Oni mi to, holky, dali v kvartu a já... Če jste povídal?

Já jsem nic nepovídal. Tak jsem jist dál, jako že jste nic nevěděl. Ne, ne,

ne. Tak pardon.

No tak kolik to dělá?

Tisíc, patnáctset?

Něco přes devadesát.

Tisíc? Jo, tisíc.

Šiprnej chlapec, ten jistě kradejí o volný sobotě.

To je vyloučené.

Ale proč by to bylo vyloučené?

No, to bych nedokázal zpracovat. Ale lidi to nemusí být dneska. A co pak jste

tady jenom dneska?

No to ne, já jsem tady dokonce tři dny. No tak vidíte, já vám to tady nechám a

vy si to po troškách pěkně prohlídnete a bude to, ne?

No tak dobrá, řekněte jim, ať to na nějaký způsob uloží a já to potom zahrnu

do svého programu.

Ale prosím vás, pane kontroloře, proč by jsme to tak komplikovali? Já vám to tady

nechám a zítra si pro to přijdu.

Děvčata budou mít radost,

Šupáku, mě chceš utáhnout na flašku bikábru?

Ne, tak pane Kadeřábe, to by nešlo.

To by nešlo.

Já mám o své práci trochu jiné představy. Ale já jsem to nemyslel nějak

ve zlým, abyste si myslel, že... Já vám to věřím, ale co když jsem zítra pošlou

někoho jiného? O koho bysme posílali a proč? Ne, už jsem domluvil, už se

nebudeme o tom rozhovořovat. Buďte zdrav.

Naschledanou a nezlobte se. A kdybyste si to rozmyslel, zavolejte mi. Klaním

se, služebník poklonoucíva.

Prosím, to je ještě větší gauner ne

On dá dohromady devadesát tisíc. Pod nic se nepovedl.

Jenomže moment, on je dává dohromady celý život a já mu je teďka klofnu

nejednou. Takže, kdo je větší gauner, kdo... Prosím vás, jak dlouho držíte

poledna? Do půl třetík. Děkuju.

No jo, to se bude muset postup nepatrně změnit.

A předtím oznámím, že přerušuju práci kvůli těm stovkám, se kterými si nevím

rady. Dále řeknu, abych schovala všechny peníze, to je i ty moje, do sejfu.

Pak řeknu, že to tady všechno nechám, i ten mikroskop, aby jako se nevyplašila.

No a potom sepíšeme protokol, jo sakra, já jsem vytomen šájíčem.

Těch devadesát tisíc, to sepíšem ten protokol, já si jako vemu sebou.

Ale hlavně musím mít ke věru věru.

Musím získat.

Pěkně prdej.

Fořeh.

Já začínám myslet na hlas jako schizofrenik.

Tři, čtyři. Mám je tam dát hned, anebo až po obědě. Hned.

Anebo já je tam donesu sama.

Jděte si zatím na oběd.

Dobře.

Ale... Začni tím rozpačitým osvědčeným úsmivem.

To už vždycky klepete, když jdete k sobě do kanceláře.

No, abych vás nevyrušovala.

Poslední dopolední.

Děkuji. Jdete na oběd? Vy jdete? Já mám sebou. Já myslím tak jíst.

Ano. To je celý váš oběd?

No, starší lidi už nepotřebují tolika jíst.

Jiřina se taky neuměla dlouho zlebit.

A to usměřování pak bylo ze všeho nejkrásnější.

Vy tady budete pořádat nějakou recepci? Ne, já tady budu oběrvat.

A co vážně? V každém kastrole něco je?

No jistě.

Víte, já totiž hrozně ráda vařím a taky hrozně ráda jím, takže se vzájemně

ohromně doplňuju.

Jenom můj muž říká, že prej se lžíráme.

Je zle, začínají se mi dělat sliny jako pejskovi pana Pavlova.

Co děláte?

Budeme oběrvat.

Jak to budeme?

Já jsem vám totiž neřekla, že strašně nerada jim sama.

Ale ne, líb budete mít málo.

No tak se pak s váma rozdělím o tu vaši svačinu, ne? Nedá to.

Ani jsem netušil, že to ušměřování bude tak lehký.

A možná i dobrý.

Opravdu jste slyšela slovo školní inspektor? Na vlastní uši.

A nešlo o nějakého jiného inspektora, třeba z pojišťovny?

Vyloučeno. Kromě toho vám to potvrdil ten mladej SMB obsadně.

Dobrá.

Vyhlásíme pátrání.

Já vám řeknu, že tak znamenitou svíčkovou jsem nejedléta.

To je tím, že je ohřívaná.

Svíčková je totiž nejlepší až na druhej den. A to vlastně paní jistě jako

zkušená hospodilně dobře ví. Moje paní bohužel není vůbec odporně. Teď ji

pomlouváte. Ale chrání Bůh, já chci jenom říct, že do svých 23 let neměla

příležitost se tomu věnovat. A potom?

Není žádné potom, těch 23 je i teď.

A poprvé jsem se rozhodl po oboustrané dohodě.

Ježiš, ty breptáš. Ale moje první žena byla taky znamenitá kukarska.

No, teď jsem tomu teprve dal na zadek.

Milé děti, čeká vás odpovědný úkol.

Tím, že vám ho dáváme, vyjadřujeme své přesvědčení, že jste již tak vyspělé.

že to se zdarem splníte.

Ztratil se nám totiž soudruh, inspektor.

A vy ho musíte najít.

Já jsem hnal čtyři kamarády, který s chodou okolnosti byli všichni vedoucí

restaurací a jídelem. No vzájemně se vykrádali, pochopitelně.

Vždycky ten jeden dal těm dvěm klíče a někam odjel, aby měl alibi, a ty zatím

ho vybrali. No klapalo jim to znamenitě léta.

Pak se sjeli, vždycky oslavili pro koupánskou jízdu.

A při té příležitosti ten nejstarší se jim svěřil, že se zamiloval a že má tu

nejbáječnější ženskou na světě. No pochopitelně, ty z něj měli legraci, že

mu bude stejně zahybat, tak dále, jak se tak obyčejně hovoří.

Ten se nechtěl dát, jak tak byli vráži prostě, povídali, víš co, zavolej jí, my

ti to dokážeme, zkoufej se tady za ten parapitík a uvidíš. Tak skutečně on je

poslech, milou snoubenku zavolal, no a hoši se s ní za chvilenku tak...

Obveselili, že ten už na nic nečekal, vylezl z okna, šel rovnou na stanici,

udal je a sebe taky.

To je ale trošku smutný vyprávění.

Ale poučný.

A mě jeho stejně trošku líto, i když to byl podvodní. No jo, no, do takovýhle

branže se city nemůžou táhat.

Kaplanova, to jsi ty Zbiňku?

Právě jsem se najedla.

No, něco mi naznačil.

Já jsem ještě neměla čas o tom uvažovat.

Prosím tě, nechtěj, aby ti teď hned na to musela odpovídat.

Ten chlap je vážně cvok a nebezpečný k tomu. On prostě nesne se kolem sebe

zdraví lidi.

Zvlášť svoji ženu.

Jako kdyby všichni vymřeli.

Jen Smrádek po nich zůstal.

Nejsolidnější povolání na světě.

Pošta.

Pro chudáka tátu to byl největší sen života, být úředníkem na poště.

A když ne on, tak aspoň jeho dítě.

Takže jsem tady, táto.

Přece jsi se dočkal.

Nazdar, pošto.

Dávaj prachy.

Tak mě nech, abych si to rozmyslela.

Proboha, aspoň to mě nech.

Kdepak, moje milá, ten blázen teďka nepřestane, dokud neuděláš to, co on

chce.

Jemu přece vůbec nejde o to, jestli to máš dělat, nebo nemáš dělat.

Jemu jde o to, aby měl nad tebou převahu.

Takže to za chvilinku položíš.

Hleda, že by... Mane, položíš to, položíš.

Kde jste?

Já jsem nechtěl vyrušovat.

Mám to zabalit a jít pryč?

Asi jo.

Ty dva se večer v posteli smíří a zítra to bude všechno znova dokola.

Těm se prostě nedá pomoct.

Kde máte utěrku?

Děkuji.

Něco se stalo?

Musím to položit. Už je to tady. Zatracený kanec sobecký.

Nechce, abyste to dělala.

Přece jste mě měl sám k tomu přemluvit, ne? Já vím. No proč jste to neudělal?

Nějak se mi nechtělo.

No ale proč?

Já nevím pořád, o co mu vlastně jde.

Opravdu to nevíte?

Nevím, určitě hovoří o nějakých štovkách a o závistí, ale mně se to zdá přehnaný.

Ale on přece nesnese, abych teď brala víc, než bere sám.

On?

Aha, a proč?

Protože ho to pokoruje.

Tak, musí být ve všem první.

Když abych mu ve všem podléhala.

Víte, na to já taky někdy trpím. To bude zvědně nějaký atavismus po muži lovci.

Zatímco žena opatruje děti a zpracovává kůže.

A málo která mu vrazí od záurek mezi žebra.

A to opravdu málo která.

Takže toho ještě dneska nechám.

Jak to dneska?

To už nechce nic rozhodnout ani podepsat.

Čeho necháte?

Toho pošmistrování.

To mi nenechá vodný staníček 90 hadrů. A to myslíte vážně?

Proč to protahovat?

To uděláte jen tak.

Jak jen tak? No jen tak, prostě se zřeknete všeho, co máte před sebou a

vrátíte se ke štemplování.

Víte, člověk se musí rozhodnout, buď do něčeho jít, nebo nejít.

A vy jste se rozhodla nejít, co?

Vy jste se rozhodla třicet let lepit známky.

Já se nerozhodla, já poslechla. No to je pravda, rozhodl vlastně on.

Mě už to nebaví se dohadovat pořád dokola, mě už to nebaví. Tak proč mu

pořád ustupujete, vždyť jste vysoko nad ním.

Nejsem. Ale ovšem, že jste.

Už proto, že nemáte takovou povahu pořád si někoho podrobovat a tlačit pod sebe.

A nechtěl byste mi teda říct, co mám podle vás dělat?

Neustoupit.

No to by znamenalo konec.

Ale proč konec? Jak to konec? Co když přileze jako pes a bude knučet? Ale já

nechci, aby se plazil a knučel. To znamená, že už se plazil a knučel? Ale

ne, to on by nikdy neudělal.

A mě by to taky vůbec netěšilo.

Tak co vlastně chcete?

No co chcete?

Abych s ním mohla mluvit jako s váma.

Úplně volně.

Abych mohla říkat, co si myslím.

Abych nemusela nikoho přesvědčovat a nikdo aby nemusel přesvědčovat mě a

mluvit no mě tak dlouho, až teda kejpnu, že jsem přesvědčená.

Abych... Abych mu mohla říkat, kolik pánu jsem měla ráda a nemusela za to mít

doživotní pocit viny.

Abych mohla blbnout, abych si mohla oblíkat nesmysly a mluvit pitominky a

poskakovat si, no, že vy byste mě nechal.

Že si nebudete nic špatného myslet, když vás třeba pohladím nebo vám dám pusu.

Ne.

Vůbec ne.

Já kašlu na to, jestli tady budu dělat vrchní pošlíctrovou nebo ne.

Ta práce je stejně k zblítě jako ta u toho pultu.

Mně to je úplně jedno, jestli na této zavšivené poště budu umývat podlahy nebo

co, ale není mi jedno, jestli po těch podlahách budu chodit a budu si muset

říkat, to smíš, to nesmíš, to můžeš, to nemůžeš, kontroluj se, huso. No já toho

přece nechci tak moc, já, já... Musíte říct dále.

Dále?

Vám potvírat?

Už je čas?

No, čtyři minuty přes.

Opravdu? Tak otevřete.

Já otevřu, jo.

Nezlobte se, prosím vás, že jsem vás obtěžovala těma svéma. Nemusíte se

omlouvat. No, jak vy k tomu přijdete, abyste poslouchal nářky cizí žensky?

Mě to zajímá.

Neříkal byste, že pospícháte?

Já? No, říkal jste přece, že musíte odbít do laboratoře ty nejasný případy.

Který to jsou?

Probovat, co jí je, že se mě chce tak rychle zbavit.

Jak to, který?

No, který si povezete sebou. Já se zblázním, ona mě snad nacpe násilím.

Tyhle ty... Ne, tady, počkejte, já teďka nevím... Co nevíte? Já nevím, jestli vás

tady budu moct teďka nechat samotnou.

Ale můžete.

Tak já dojdu pro formulář a sepíšeme protokolo převzetí.

Co teď, člověče? No, trochu jsi zblb?

Jeď, výmklo se to jakýkoliv kontrole?

Rozjelo se to po jiný koleji? Ty nemáš ani čas pustit šraňky.

Ježišmarja.

Napíšu dopis a hezky se jí omluvím.

Už tam nic nenuste.

On už končí, ne? Pro dnešek, ano. A co peníze?

Něco tu zůstane, něco poveze sebe.

Proč to sebou?

Musí to jít do Prahy do laboratoře.

A toto poveze sám?

Proč ne?

Dělá to přesně devadesát tisíc sedmset. Takže to nemusím ani přepočítávat. Ale

to musíte, co kdybych se náhodou zmílil.

Já vám věřím.

I když naše Zouharová se dívila, že to povezete sám.

A co jste jí na to řekla?

A proč ne?

Prostejte tle jenom proč ne?

Ano. Myslíte, že se s tím spokojí?

Mně to je jedno.

Můžete mi to tady podepsat?

Proč?

Ale víte, co mi teď napadlo? Že by bylo nejlepší ze všeho. Co?

Kdybyste si ty peníze vzala, už se tady nikdy neukázal.

Proč, proboha?

No víte, kolik věcí by se tím vyřešilo? Všecky.

Muž by se se mnou rozešel, mě by patrně vyhodili, zavřeli taky.

A já bych byla konečně svobodná. Argo, co mi to vykládáš? Sice za mřížem, ale

svobodná. Kdo ti trdlo s tojím o takový řeči? A mohla bych začít všecko od

začátku. Nech mi, nech mi, nedojímej. Nech si ty řeči, jo

Já? Ne.

Proč? Ale puste, já vím. Já mluvím hloupě, ale já vám slibuju, že až zejtra

přijdete, tak s váma bude zase mluvit vzorná řadová pracovnice státní pošty.

A nechcete si tady ten mikroskop nechat? Já bych vám to tu do zejtřka schovala.

No ovšem, totiž chci říct, nějak se poškodil, takže ho musím vyměnit. Jo,

tak.

Praskla Čučka, chcete se podívat?

Proč bych se dívala?

Děkuji. Pole.

Sbohem. A mějte se tady hezky.

Jestli mě teď někdo nenakopne, tak se odtud nevymotám.

A děkuju vám.

Jsem rád, že jsem vás poznal.

Já taky. A proboha svatýho, proč jim jí tak líto?

Co se to se mnou děje?

A nezlobte se na mě.

To není řemeslo pro mě.

Nečum, nemýchej do toho city, troubo, myslí na svou ženu, ani jednou jsi na ní

nespomněl, myslí na ní, myslí na... A vepř, tady rochná, ježiš, tomu seber

těch devadesát tisíc a jí je vrať.

No, uleví se ti.

Soudružko ředitelko, to je on.

A už jsem tady zpátky.

Něco se stalo?

Ne, spočítal jsem si, že bych to nestihl, že bych do Prahy nepřijel včas.

Laboratoř bude zavřená a já bych musel nechat peníze přes noc u sebe, což

předpisy nedovolují.

Takže je nechám u vás a ráno se pro ně, ráno se pro ně stavím.

Prosím vás, co vás tak rozveselilo?

To poznáte.

Jaké je číslo pramenu?

412. Tak to bude,

že holka tebe bude koukat.

jaký tady uspořádám rejšej dířu.

Pane Kadeřábek, tady Vintre.

No z pošty, jak jsme spolu mluvili. Ano, jestli se vám to hodí, tak to můžete

přinést.

A pospěšte si.

Co máte s Karlořábkem?

Takovou maličko.

Pozor na něho, on je proslulejšej díř.

Vážně?

Ale na vás bych měl prosbu, abyste mi sem teď chvíli nikoho nepouštěla.

To jest ani sebe. No.

A teďka ti tady předvedu takový divadýlko, jako by ho režíroval ten

laureát, sakra, nevím, jak se jmenuje.

No, on je strašná spousta. To bude univerzitka, panečku.

A budeš koukat do smrti, na ní nezapomeneš.

Taky za ní vysolíš slušný školný.

Jak nesmí nic odplinknout, tak.

No a kdepak jsme? Už bysme tady mohli bejt. Copak, copak?

No jo, už se nám to valí, tak pojď ty polome.

Ani nevíš, chlape, jakou jsem na tebe dostal žízeň. No ty peníze bych měl

rozdělit takhle, takhle jejich. A ty svoje, ty svoje musím před ním

urazítkovat, aby mi to lepší spapalo.

Moment.

Kdo je to zase? Tak já jsem tady. Jo, to jste vy.

Musíte chvilinku počkat, já si něco dodělám.

Jistě, samozřejmě, pane inspektore, samozřejmě.

Poslejte se.

Děkuji vám hodně.

Děkuji.

Nejdřív tě budeme chlapečku chvilku tahat za čurlička.

Teď bych rád věděl, co se ti odehrává v té tvý pitomý bedně.

Tam přece musí bejt paseka.

No není divu, ty taky vidíš nejdražší představení svýho života.

To zvláštní, jaké mají ty chlapi nervy.

Myslím, jako ty zločinci.

Ty budeš, Jochu, jedinej člověk, kterýho zítra nebude zajímat měnová reforma.

To ne.

Hledá, že by si ještě udělal narychle někde káču.

Ale tam už nic nebývá.

To by si tam mohlo stačit.

Kolik jste říkal, že toho je?

Sto deset.

To nějak přibylo.

No, ona se totiž ještě jedna zaměstnánky nepřidala. A jestli to nebude vadit.

O co se dá dělat?

Tak, prosím, tady je. Jen se pochluk s tím pokladem.

A tady je to další.

Ježišmarja, snad to stačí do konce života rozfoforovat.

Prej lojová zápraška.

Ježiš, to je to odflinknutý, to je příšerný.

Tady dokonce chybí brunclík.

Ježišmarja, to snad.

Ježiš,

je to strašně ošahaný, špatně se to dělá.

No, tak mi to dali.

Prosím, to víte, lidi to jsou.

Kdepak to?

Já vím, já mám vězň, ale takhle to nejde. Bude to tady muset nechat a

přijít si až zítra.

Pane inspektore, já bych měl ještě jiný nápad.

Prosím? Podívejte se, že byste mi vyměnil ty mý peníze za ty všechny, co

už máte prohlídnutý?

Já už jsem nemusím vůbec chodit.

Člověči, vy jste se zbláznil.

Protože přece já nemůžu. A proč ne?

Proč ne?

Jestli to představujete, přece já ty peníze mám zanesený v dokladech.

No tak tam zaneste ty moje.

To je daloučená věc. Já pořád nechápu, proč by to nešlo, pane inspektore.

Podívejte, pane Kadeřábek, já jsem vám chtěl vyhovět.

Ale co můžu nebo nemůžu, tu zpromenutí musím vědět já, teď jsem ti udělal

kejhák. Ale pane inspektore, já to přece nechci zadarmo.

A pak vy taky nemůžete vědět, co se může stát do zejtřka, ne? Co by se tak mohlo

stát? No, co když se oni místo vás pošlou někoho jinýho, co potom, no? Ale

nesmysl, koho bysme posívali? No, to nemůžete vědět.

To... Koukejte, pane Kadeřávek se jmenujete. Víte co, vemte si ty peníze.

Tak, šup.

Tyhle taky. A sbohem.

No ale přece to nebude takhle řešit, pane. Ještě je tu lahep.

Byste se nedostal do maléru.

Tak ty cukneš zpátky.

Ještě dostanu ty třistovky, prosím pěkně.

Jaký třistovky? No ty, co jste mi urazítkoval.

Na ty vám vystavím potvrzení.

Jaký potvrzení? No potvrzení o převzetí.

Ale já o žádný potvrzení nestojím. Já chci, pane inspektore, já chci svý

třistovky. Na co, prosím vás, budete dělat?

S urazítkovanými bankovkami. No moment, moment, žádný urazítkovaný. Tady mi

laskavě vyložte na dřevo normální tři stovky a šmitec.

Já to se mnou mluvíte, člověče.

Víte, že vás mohu nechat odvést pro pokus úplatek?

To si ovšem moc dobře rozmyslíte, protože vy jste právě ty tři

urazítkovaný stovky velmi těžko vysvětloval, víte?

Zmiste.

Ale až dostanu ty tři stovky.

Dám vám potvrzení.

Podívejte, buď dostanu ty tři stovky, anebo půjdu na SNBA.

Prosím, radšte.

No na co čekáte?

Ale no tak, pane inspektore, nebude lepší, abysme se rozešli v dobrým. To

jest jak?

Vyměňte mi ty mý peníze, já vám tady nechám tu flaštičku i s těma třema

stovkama čertovema i na tom tretím, no.

Člověče, vy jste se zbláznil.

Když říkám, že nesmím, tak nesmím.

Tak tohle, to je od vás, pane inspektore, kapric a na to já jsem moc

zháklivej, víte?

Já se vás plám naposledy, jestli mi dáte ty tři stovky.

Takhle končí každý český podvod. Začíná s 100 000 a rozkotá na třech stovkách.

Co to děláte?

Jišu vám potvrzení.

A je po vtákách.

Necuknul si čák.

Moc jsem to přešponoval. Vůbec jsem nadělal spoustu hovadin.

Teď se můžu sebrat a jít.

Dobře mi tak, debilovi?

Abyste se rozčiloval, že?

Já? Proč? Protože tady byl, slyšet takovej křik? Ale to jsme si s panem

Kadeřábkem vyměňovali názory.

Hledejte si na něj opravdu pozor, ten chlap je všeho schopen. Nebojte se, mě

přece nemůže nijak oblížit. Ale před chvílikou se se dívá, bylo tam hezky a

už je tam zase nějakej bubák.

Co pak je to tam za schůzi?

A to je pan Koula, pravá ruka vedoucího.

Kam nemůže Kadeřábek, tam nastrčí koulu, ale oba se nenávidí na život a na smrt.

Kam ten Koula jde? On tam bydlí?

Ne, to je stanice SNB.

Tak já budu muset běžet.

Poroučím se vám.

A to svinským krokem.

Vy se loučíte, jako kdyby to bylo navždycky.

No to ne, ale co můžete vědět?

Co když sem třeba pošlou někoho jiného?

Co to povídáte? Proč by sem posílali někoho jinýho? Já říkám třeba.

Tak ať se to třeba nestane, nebo si mě nepřejte.

Naschledanou.

Toufám, že ne u Lidového soudu.

Naschledanou.

Vrať se a řekni, že jsi vzpomněl, že mají v laboratoři v noci službu a že ti

to vemou.

Vykašli se na ní a vrať se.

Ty troubu, ta holka je na mě, jako všechno ti slutné.

Z čeho vrátíš Karlovi těch deset kilo?

Z čeho zaplatíš splátky?

Z čeho uživíš ženu?

To mi nevykládejte, paní Honzíková. Soudruh inspektor není špendlík, aby se

na poště ztratil. Třeba šel za paní Kaplánovou, aby si něco ujasnil přes

jejího manžela.

To mě nenapadlo.

Víte, přitom je to úplně logický. A nemohla byste tam zajít sama?

Já? Z jakého důvodu?

Za rodičovské združení.

Já nemám dítě ve škole.

Byla bych vám moc zavázaná.

Vypadá to, že ses chytil zanou do pasti.

V tom případě ti kamaráde nezbývá nic jinýho, než počkat, až přijdou chliti,

nebo si tu nožičku uhryzat.

Třeba se cítíte vázána slibem mlčení. No opravdu ne.

Tak já myslím, že už kvůli manželovi byste s námi měla spolupracovat. Ale já

jsem opravdu s žádným inspektorem nemluvila.

Jeho pozice ve sboru není nejlepší.

Víte co, dejte mi pokoj.

Je tady ještě jinej východ?

Ptám se vás, je tady ještě jinej východ?

Já jsem bydomá.

Já jsem taková hůzda.

Prosím vás, neplačte mi tady, když jsem vám nic neudělal. Ale připravil jsem vás

na dvojediněný krajicár.

Neudělal jsem to, proto jsem to udělat nechtěl. Kvůli vám jsem to nechtěl

udělat. Chápejte, kvůli tomu, jaká jste.

No tak.

Vždyť mě to stojí devadesát tisíc, pochopte.

Takže Zbigněk měl pravdu.

A dejte pokoj se Zbigněkem.

Prosím, ten pacholek už je vede.

Tak co, necháte mě domů?

Pojďte.

Pozdrav, hochu.

Vidíš, když už si to všechno ponořil, tak aspoň odejdi jako grant.

Vy

jste

strašně hodná.

Už musíte běžet.

Děkuju vám.

Pani Katlanová, volá vás manžel.

Už jdu.

No prosím, ráno jsem ještě všechny časy ovládal na minutu a teď se mi to spalice

vykouřilo. Haló?

Vyjedete taky? Co taky? No do Prahy, přece jak jste mě přemluvil.

Já jsem vás přenudil. Já jsem dala na hodinový pověď.

Víte, vy máte totiž takový talent, že řeknete tři slova a lidi hned chápou, že

je to tak.

Jak se jmenujete? Blanka. Co se do mě předtím chlapi namluvili a já jsem je

všechny hnala a vy jste řekl půl věty a mi to bylo hned všechno jasný. Kdyby

jste byla taková... Vám něco je? Ne, ne, ne.

Kdyby to nahoru jelo.

Víte, tak stačí... Já vám o toho počkám. Ne, ale... Písknout. No, fajn.

To dá dodat třeba, jo?

Třeba.

No a jsem, no jsem v hajzlu.

A nejvíc mě žere, že tomu rochněti zůstane těch devadesát tisíc.

Tam je obsazeno.

Pardon.

nebo že přece jsem toho tolik neudělal, abys mě nenechal prolíst tady tou dírou.

Tak co je? No, někde tady musí být?

Jestli jste nás sem táhli kvůli nějaký pitlnosti, tak si mě nepřejte, chouhá.

Já ne, já jim vyřícoval, co řekl tady pan Kadeřábek. Ale moment, já jsem přece

neřekl, abysme ho honili.

Já jsem říkal, že bys se měl proklepnout. Kdybych měl proklepávat

všechno, co vy mě ukážete, tak se zblázním. Ale tady jde o velký peníze.

No jak velký?

No, to ví tady pan Kadeřábek okolí.

No tak bude to... Třistovky. No kolik?

No třistovky, ale je v koniáčku nozít. Co je? Koula, kolik jste to říkal?

Devadesát tisíc.

Koula, to je vyloučená věc, prosím vás.

Kde bych to zebral?

Devadesát... To mě mu zajímá.

To nám budete muset podrobně vyprávět, pane Kadeřábek. Koula, to je nesmysl,

prosím vás. Já? Devadesát tisíc?

To je přece, to je vyloučená věc.

Na to se na mě taky budete muset přijít mrknout.

Já bych začala v Esplanádu.

Tam je hodně cizinců, tak do čtrnácti dní se s nima domluvím, ne?

Určitě, to je ta maličkost.

Asi koupím nějakej slovník.

Jo, taky si musím dát zprávy z houpení.

Tak tohle si vezmu místo palíku

peněz.

Tohle je kořist.

Největšího podvodu století.

Uděláme se tak sikane, abychom nevypadali jako švorcáci.

Ovšem, ovšem.

Okamžitě. Když jsi vždycky kupoval Jiřině kytvu, když se zvracel kajícně z

nějaký rošťárny.

Čtyři kanapě. Prosím.

Dvacet pět.

Já nemám drobný.

A kolik máte?

Padesát. To stačí. Ale to snad ne, to si můžete přece rozměnit.

Pane, někdo vás podvedl.

Copak za mnou nikdo neběží?

Jak to, že není v obstoupení na nadraží?

Jak to, že neprohledávají vraky?

Proč rozhlas nevaruje cestující?

Copak ty volové nepochopili, že jde o největší podvod od Čumavy k Tatrám?

Asi ne.

Já mu dal, pan Bůh vzal.

Kam chceš jít, zoufalče? Doma se bez peněz nemůžeš ukázat.

Jseš nula.

Úplná nula. Obrovská, nacucaná nula vlastníma řečma.

Nula, která nemá ani nakytku.

musel by se stydět až do konce života, kdybys tam pro ty peníze šel, kamkoliv

jinam, jenom tam ne.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Dobrý večer.

Dobrý večer, promiňte, já jsem se zamyslel.

Už z toho vnitřního hlasu blbnu.

To přece dělají kluci.

Dneska máme na sebe štěstí.

Jiřino, já bych potřeboval s tebou mluvit.

A prosím.

Já bych strašně šíleně potřeboval... Peníze, viď? No, tisíc korun.

Tak pojď dál.

Nevyhodila tě. To je nejlepší ženská tvýho života. Honem udělej ten

rozpačitej úsměv. No, případ otrefíš.

No a slá...