Original subtitles

FILMHOUSE uvádí

Vyskoč a zpívej, strejda přijel!

Davey!

Vstávej, ty jeden línej ptáku! Dělej!

Tak vstávej přece! Dneska začíná sezóna!

Vylez!

Zatancujeme si na hrobě tuňákový konzervy!

Davide!

Já tě vidím!

Davey, tak otevři, sakra!

Davey!

Davey! Dave!

Dave!

Davide, dole na tebe pokřikuje nějaká plechová huba! Vstávej.

- Davide, já vím, že tam jseš! - Vstaň, Davide!

Tak dobře...

Davey!

Davide?

Davey?

Pomalu! Bože!

Jenom klid!

Ty ráda hraješ golf v pyžamu?

- Co? - Máš v těch pantoflích ponožky?

Joseph Megessey. Všichni mi řík ají Megs.

- Megs? - Tak se jmenuju. Bacha na to.

- To je legrační jméno. - To jo. - Neznám vás.

Řekl bych, že já tebe jo.

Tvůj brácha o tobě dost mluvil. Říkal, že jsi prima.

Dovolíš? Davey! Co je s tebou?

- Davey? No tak, frajere, jedeme! - Ticho!

Hned vypadneme. Jedeme s Davem na ryby.

- Jste blázen. Ještě ani nevyšlo slunce. - Jasně!

- Davey? - Megessey! Kdo si myslíte, že jste?

- Tvůj pokoj, co? - Jak se opovažujete?

Musím vás upozornit, že jsem až do dvou hodin opravovala písemky.

- Pěkná postel. - Budu počítat do deseti,

a pak zavolám policii. Jedna...

- To jseš ty? - Dva, tři...

Změnila ses. Jseš hezká.

Pane Megessey, kam si myslíte, že jdete?

Davey?

Kurva!

- Pane Megessey? - Kašli na to. - Počkal byste? - To není tvoje chyba.

Můj bratr je velmi zaneprázdněný člověk.

Určitě zapomněl, že jste se spolu...

Přijel jsem z daleka. Zavolal jsem tomu Zaneprázdněnýmu.

"To jsem já. Jak se vede? Dlouho jsme se neviděli."

A on: "Měli bychom se sejít." Nic jsem nechtěl.

Volal jsem, aby věděl, že jsem se vrátil. Chtěl jsem se jen ohlásit.

- A on řekl: "Měli bychom se sejít." - V šest ráno? - Teď mluvím já.

Já na to: "To by nebylo špatný. A kdy?" "Kdykoli," povídá on.

"O zahájení?" řík ám. To je otázka. "O zahájení," on na to. To je odpověď.

Ujel jsem přes 3000 kiláků. A čí je to vina? Moje, nebo toho pána?

Pane Megessey, kdy se ten telefonát uskutečnil?

Před pár tejdny.

Asi před pěti.

Před pěti týdny? A pak jste to už nepotvrdil?

- Můžu se na to vysrat. - Pane Megessey?

Josephe?

David má totiž v jednom kuse kocovinu.

Co je to sakra? Martho, co to... Martho, proč?

- Megsi, kde se tu bereš? - Hádej.

- Kriste, jsem celej mokrej! - Hoď sebou. Dneska je zahájení.

Cože? Panebože, tohle...

Musíme Marthě chytit k večeři pstruha.

- Vypadněte! - No tak, chytíš mi k večeři pstruha.

Někdo je tady blázen. A já to nejsem.

- Dneska je zahájení! - Nikdy. - Takovýhle pstruzi. - To nezvládnu.

Ale zvládneš, Davide.

Jasně!

Vidíš, potřebuješ jen něco na povzbuzení.

- Co? - Nechtělo se mu. Přemluvila jsi ho.

Ne... Já teda rozhodně ne.

Martho, dám si taky překapávaný.

Vypiju tolik rozpustnýho kafe, že už mám i žaludek instantní.

- Co to děláš? - Máš mlíko? - Jistěže mám mléko.

Díkybohu. Smetana v prášku? Tu sračku nesnáším.

Podle mě chutná jako instantní koule.

Počkej!

Co by sis dal k snídani?

- Pivo. - Pivo k snídani? To je hrůza.

Ranní pivko! To jsi nikdy nesnídala pivo?

Dáš si ráno doušek piva a pavučiny jsou pryč,

hlas máš o dvě oktávy vyšší a člověk je najednou plnej slunce.

Počkej. Mám v autě karton.

Myslím, že já...

Už je pryč?

Šel do auta pro pivo.

Fajn.

Jedno bych si dal.

Jak na něj můžeš mít chuť, po tom všem, co jsi včera večer vychlastal.

Celej tejden dřu. Zasloužím si o víkendu trochu zábavy.

Měla bys to někdy zkusit. Prospělo by ti to.

- Prima. Tak mě vezmi večer s sebou. - Na to zapomeň.

Ženská společnost by ti udělala dobře.

Ženský se hodí. Ale ségru nepotřebujeme.

- Navíc mám holky. - To ano.

Viděla jsem, s jakými ženami chodíš.

Ty jsou schopné přispět do diskuse leda tak přežvykováním žvýkačky.

Co takhle poslechnout si skutečný názor?

Když chci slyšet názory, pustím si zprávy.

Davide, běž k čertu.

Co jsem řekl?

Dopij si tu kávu.

Ten tvůj kamarád se zdá milý.

Není to můj kamarád.

Jenom ho znám.

Ještě z Vietnamu.

Ryby, třeste se, spousta z vás to odnese!

Pozor. Dejchni na to. Je studenější než Aljaška.

- Aby ti nepřimrzl jazyk k plechovce. - Nech toho. Martha pivo nepije.

Je brzo.

Davide?

Dík, Martho.

Na zahájení sezóny!

- Na pstruhy! - Na pstruhy!

- Na pstruhy! - Na pstruhy.

Teda... ranní pivko není špatné.

Je to paráda. Martho, hoď to do sebe. Otevřu ti další.

Vezmu si ho nahoru. Jdu se převléknout, jestli mám jet s vámi.

- Cože? - Jedeš taky? - Jasně. - Pstruzi se budou divit!

Budou mi skákat rovnou do náruče, aby si poslechli moje ženské názory.

Běž někam.

- Tak co to bude? - Kafe.

- A? - Jen kafe.

Madam, jak se jmenujete?

- Shirley. - Shirley?

- Mohl bych vám řík at Shirley, Shirley? - Jak je libo.

Shirley, týhle mladý dámě doneste horu lívanců a půjde to na mě.

- Když jsem nablízku, dámy neplatí. - Lívance. A pro vás, rytíři Galahade?

Podívám se. Dám si...

...taky lívance. - Lívance.

A slaninu,

vejce na měkko.

- Slanina a vejce k těm lívancům. - Grapefruit, bagel se sýrem

a ještě cornflaky. K nim mi dejte banán.

- Máte hlad? - No jasně. Shirley, vidíte ty oči?

I kdybych je měl jako míče na basket, budou menší než můj žaludek.

A Shirley? Než to bude, přineste mi sendvič se sardinkama a cibulí.

Díky, Shirley.

Co je? Máme zahájení.

Poslední šance otřepat lachtana!

V divočině žádný podobný zařízení nebudou.

Jestli chceš jít na záchod, tak jdi, pak už nebude přík ežitost.

Omluvte mě.

Tak co, dědku?

Nezdá se ti, že se tvý ségře lbíím?

To myslíš vážně?

Ta je z úplně jiný planety. Neumí nic než mě buzerovat.

Chtěl jsem ti s tím pomoct.

Děkuju, učím biologii. Návnadu dát na háček umím.

Jak to vypadá, ty ptáku? Berou, berou?

- Nic? - Nic.

Chytil jsi vůbec někdy něco, Josephe?

Martho, mám pocit, že umím chytat ryby jen ve vypuštěným rybníku.

Uvidíme.

Uvidíme.

Tak co, fešáku?

Ani jsi nekomentoval moji čepici.

Nosím ji pro štěstí.

- Nebo pro smůlu? - Kdepak, hochu.

Není moje. Je Bobbyho.

Bobbymu moc nepomohla.

Mně pomáhá.

Schovávají se za kamenama. Pstruzi.

Ty kropenatý potvory se schovávají za kamenama.

Co to mají vlastně za život?

Tak začneme chytat, ne?

Martho, jak to vypadá?

Josephe...

Vím, že tam někde jsou, Martho. Vím, že tam jsou.

Mám ho, Josephe!

Mám pstruha!

- Sakra! Přitahuj! - Mám ho! Tady je!

Dostalas ho. Parádní duhák! Vytáhni ho, Martho!

Co mám dělat? Podívej!

Spadl mi nebo co? Kde je?

- Máš ho! Tady je. - Vidíš ho?

Páni, nevlastní bráchanec lochnesský příkšery!

- Josephe! - Bacha!

Ne! Josephe! Počkej, Jose...

Perfektní!

Dobře že spolkl háček, Martho.

Ten obr byl naštvanej a mohl ti klidně ukousnout nohu.

Kurva!

To rybaření je fakt skvělá zábava!

Počkej, Martho!

Tak jdeme.

Rozum mi neslouží, ale záda mám silný.

Kdo říkal, že chytat pstruhy je hračka?

Martho? Tak co, dobrý?

Jsme zase jen dva, co, ty kanče?

Dvacet pět kiláků v džungli bez kvéru.

Já nezapomenu. Jacknife je jako slon.

Rozumu sice málo, ale paměť má dlouhou.

Teď spi. Jacknife bude hlídat. Jen spi.

Mohla bys mu vyříkdit, ať mi cinkne?

Před pár dnama jsem začal dělat v tomhle servisu,

tak kdyby chtěl, ať zavolá nebo se staví.

Nechcete ty kraksny poslat do šrotu?

Jacknife, dlouho jsme se neviděli. Budeš zase jezdit?

- Hledám Davea Flanagana. - Je vpředu. - Tamhle? - Jo.

Ano. To nebude problém. Ne.

Počkejte moment.

Zítra přijď přesně.

Čau, Davey!

- Jak to jde? - Z prdele!

- Zajdeme na pivko, ne? - Hele, Megsi...

Co je? Odkdy ty nemáš žízeň?

Odkdy nemáš žízeň?

Co tady děláš?

Chtěl jsem vidět, jak žiješ. Mám auťák. Zastavil jsem se.

Brzo se asi rozpadne.

A tak se přestěhovala na Floridu.

Já nevím. Prej v Connecticutu je na ni moc zima.

Třeba ji tady trápily vzpomínky na tvýho tátu.

Muselo to bejt zlý. Vylezeš s berlema z letadla a dozvíš se, že ti umřel tatík.

Jo.

Nasralo mě to.

To kvůli tomu jeho posranýmu vlastenectví jsem narukoval.

Celej měsíc jsem se těšil,

že jak přijedu domů, rozbiju tomu parchantovi hubu.

Jo, byl to podraz.

Jseš vyříkzenej!

Víš, co jsem nesnášel? To čekání.

Když víš, že se každou chvíki může stát něco zlýho.

To kurva jo.

Já to zmáknul, jen když jsem se na to připravil. Rozumíš?

Něco se ve mně přepnulo.

A nebyl jsem to jenom já. To se stávalo hodně klukům.

Já tam nikdy nebyl, Megsi.

Teď ti nerozumím.

Nikdy se to nestalo.

Skončilo to a šmytec!

Chápeš?

Pohyb, pohyb, pohyb!

Hoďte sebou, pohyb! Pohyb!

Vlevo vepředu jednoho vidím! Je blízko!

- Bobby, prosím tě. - Jdeme, Dave!

- Tak pojď, Davey! - Bobby! - Ne!

Vystrč ho ven, kurva!

Bobby, já nechci, prosím tě! Ne!

- Pomozte mi! - Pojď, Davey! - Máš můj kvér? - Mám ho!

- Co je ti, Davey? - Jdeme! - Ta podělaná noha!

Bobby.

Kdy ses vrátil?

Asi před měsícem.

Mám tady starýho kámoše.

Veterána?

Chceš mu pomoct?

Kurva, mám dost práce, abych pomohl sám sobě.

Taky se ptáš, jestli se dá zapomenout?

Každej podělanej den.

Nevím, jestli chci myslet na to, na co kvůli němu myslím.

Nevím, jestli můžu.

Když za mnou přijde kámoš, dělá mi to dobře.

Dělá mi dobře, když vím, že nejsem sám.

To je důležitý... Vědět, že nejsi sám.

Osamělí lidi se prostě pomalu rozkládají.

To platí pro všechny lidi. Nejen pro veterány.

Jakeu...

Ten kluk má ségru.

Tak povídej.

- V kolik jsi včera přišel domů? - Nezačínej zas.

- Volala matka. - Paráda.

- Jak je na Floridě? - Chtěla mluvit s tebou.

Proč? Abyste se zase do mě pustily obě dvě, co?

Zapomeň na to.

Hezký den.

Zapomněla jsem. Ten tvůj kamarád ti tu nechal číslo.

- Kdo? - Joseph Megessey.

To není můj kamarád, Martho.

- Chce, abys mu zavolal. - Není to můj kamarád.

Ticho, prosím!

Sedněte si do lavic. Všichni si sedněte!

Chcete se mnou všichni, jak tu jste, zůstat celý měsíc po škole?

Děkuji vám. A teď si otevřete učebnice na straně 550.

Stavba kostí. Dneska si probereme Haversův kanál.

Jak vypadá kostní tkáň? Je kost živá?

Davide...

Tak ten krám nastartuj.

- No vidíš. - Halelujá!

Mám otázku. Vyznáš se v cizích auťácích?

Když to má kola a nějakej motor, kámo, jsem tvůj člověk.

Co to bude?

Ano...

Je tady Joseph Megessey?

Kdo?

Megs. Jasně. Zajeďte s tím tamhle.

Megsi?

Jo?

Máš tu návštěvu.

Je tamhle.

Ahoj, Josephe.

Ale sakra. Vidíš to...

Myslím, že potřebuje generálku.

Nechtěla by ses radši podívat do kanceláře?

- Ano. - Tak račte, madam.

- Vynechávají všechny čtyři válce. - Vypadá to tak.

Volové.

Je pěkný, že ses zastavila, Martho.

Nepůjdeme se projít na parkoviště?

Ano.

- Dovolíš? - Děkuju ti.

- To je tvoje? - Ano.

Spolehlivej auťák.

Chtějí přifouknout.

- Dofouknu ti je, zajeď tamhle. - To je dobré. - Ne. Nic to není.

Josephe... Mohla bych tě pozvat na kávu?

Hlavně nikam nechoď. Hned se vrátím.

Ale zvu tě. Když jsem nablízku, dáma nikdy neplatí.

Umejt, Megsi. Máš rande s pravou dámou!

Vy dva žárlivci! Vy mi teď závidíte!

Chodíváš sem často?

- Chodíš sem často? - Docela jo.

Dobrý, ne?

- Lbíí se ti tady? - Je to tu hezké. Ano.

Nejsem dobře oblečenej. Měl jsem se líp oblíknout.

Ne, to je v pořádku...

Nechodím často jíst do restaurací.

Tvoje příktelkyně ti vařík večeře doma?

To myslíš jako vážně, nebo mě jenom taháš za fusekli?

Co?

- Ne, já... - Co?

Jsem trochu nervózní. Chtěla jsem jen navázat konverzaci.

- Jsi nervózní? - Ano.

Já taky.

Koktejly?

Chtěli jsme si dát...

Co myslíš? Dám si klidně místo kafe koktejl, jestli si dáš taky.

- Jistě. - Koktejl bude fajn.

A jaký koktejl byste si přál? Něco elegantnhío?

Elegantnhío, jo... fajn.

Co takhle dát si pivko, Martho?

Dvě piva.

A co ty, Martho? Co nápadníci?

Myslím, že je musíš odhánět vidlema. Nemám pravdu?

Nerada ti to řík ám, ale ten boj už jsem vzdala.

Ty? Prosím tě. Vždyť ty jseš hotová sexbomba, Martho.

To je nejsměšnější věc, jakou jsem slyšela.

- Hned jsem viděl, že máš ty největší... - Přestaň mě ztrapňovat!

- Prosím. - Děkujeme.

- Vím dobře, kdo jsem. - Jo? A kdo?

Martho...

Některý lidi se člověku zoškliví, jen co otevřou pusu,

a jiný zase, jako ty, Martho, jsou čím dál příkjemnější.

Čím víc je poznáváš, tím jsou hezčí. Já si to tak myslím.

Jak vidím, budu potřebovat ještě jedno.

David říkal, že jste spolu byli ve Vietnamu.

Jo, od výcviku až do konce.

Nikdy o tom nemluví.

Ne? To já o tom zase mluvím pořád.

I sám se sebou, když nemám posluchače.

Znal jsi jeho kamaráda Bobbyho?

Máš ráda výlety? Když jedeš jen tak, kam tě napadne?

Někdy.

Co třeba v sobotu?

Jistě.

Martho? Půjdeme nahoru.

Ahoj, Bobe.

Byli jsme taková trojka. Bobby, tvůj brácha a já.

O mně říkali, že mám štěstí. Nekecám. Říkali mi Šťastnej Megs.

Šťastnej Megs.

A všechno to skončilo, když jsme přišli o Bobbyho.

Když jsem se vrátil domů, moc bych se ti nelbíil. Byl jsem cvok.

Rval jsem se. Pořád. Úplně nesmyslně.

Párkrát mě pěkně zříkdili, bylo jich na mě i pět.

Nebyla to hezká doba.

A vedlo to až k...

Jednou v noci jsem ležel, díval se na trámy na stropě

a uvažoval jsem, jestli mě unesou a...

Teď se nesměj.

Modlil jsem se.

Pomohlo to.

Co se stalo, stalo se. Nemohl jsem to změnit,

ale z nějakýho důvodu jsme ztratili Bobbyho

a na mně je, aby to byl dobrej důvod,

protože Bobby si to zasloužil.

Viď, Bobe?

Pane, tady máte zpátky!

Martho?

Začínáme žít ohromně společensky, co, sestřičko?

Rybaření,

večeře při svíčkách...

Nebo jsi snad měla rodičák? Dělal řidiče náklaďáku!

To děláš taky! Moc bych to nevytahovala!

Je to šíkenec! Byl blázen už dříkv, ale ve Vietnamu zešíkel úplně!

Seděl v base za rvačky tolikrát, že bys to ani nespočítala!

Jestli chceš s někým chodit, někoho ti seženu. Hodně chlapů mi něco dluží.

- Nebude to problém. - Polib si prdel! - Co jsem řekl?

- Proč se zajímáš, s kým se vídám? - Jseš moje sestra.

Já myslela, že jsem tvoje kuchařka a hospodyně.

Už si ani nepamatuju, kdys mi naposledy řekl:

"Ahoj, Martho. Jaký jsi měla den?"

Nebo: "Co kdybych tě dneska vzal na večeři?

Jsem pozvaný na večírek. Pojď taky."

- Nechodím na večírky. - O to vůbec nejde a ty to víš!

Tak dobře, ode dneška projevím víc zájmu.

Půjdeme do kina. Co tomu řík áš?

Martho! Martho, je to fakt grázl!

Vážně!

Do hajzlu!

Je nám tady spolu špatně?

Ne, není nám tu tak špatně.

Mám tenhle dům rád.

Jsou tu všechny mý vzpomínky.

Možná proto jsem...

Ségra, odteď budu daleko pozornější.

Slibuju.

Uvidíš.

Davide.

Ty mi nemůžeš dát to, co chci.

Ty odejdeš?

Jednou ano.

Snaž se udržet na silnici, Flanagane.

Kdes byl, fešáku? Honil sis ho někde na záchodě?

Tak dělej. Jedeme, Davey, nastup.

Dělej!

Tak řidič, co?

Kupuješ pivo chlapům, který ani neznáš.

Házíš čtvrťáky do jukeboxu, aby cizí holky mohly tancovat.

A skoro nikdo si nevšimne, žes přišel nebo odešel.

- Nestěžuju si. - A já snad jo?

Aspoň něčím zaplníš čas. Když ho nezaplníš, tak jseš co?

Jseš jako prázdnej barák. K ničemu.

Já spolykal tolik speedu, že jsem zářil víc než slunce.

Byl jsem cvok. Šíkenec.

Řídil jsem a viděl jsem kolem silnice skříktky a trpaslíky.

Za to mohl Vietnam. Ty to víš.

Když jsem se odtud vrátil, byl jsem prvotříkdní feťák. To je pryč!

- Teď se ničeho ani nedotknu. - Megsi? Buď zticha.

- Nezahrajeme si? - Ne.

No tak. Vím, že jsi dříkv parádně válel. Tak co?

- Mrknu se na to. - Já ti ho zaparkuju.

- Už mám dost. Vezmeš to za mě? - Ten, ten a ten.

- Dobře, jsem s ním a s tebou... - Jsou větší. - Fajn. Díky, brácho.

Bezva!

Tak jo!

Do toho!

Do háje!

Viděl jsi to?

Tvůj kámoš je dobrej. Dal už dva koše.

Jacknife! Pojď si zahrát.

- Megsi, hraješ? - S ním?

Tak jo. Ty, ty a ten, ten a ten.

No tak, Megsi. Nech mě!

Dozadu!

Sakra, co je ti?

Davide...

- Ukaž, pomůžu ti! - Ne!

- Co je ti? Pomůžu ti. - Řekl jsem, že ne!

Jedeme.

Tak jdeme!

Promiňte, kluci.

Bolí tě to?

Už ne.

Promiň, že jsem tak řval.

Tomu řík áš řvaní? To já řval na buzeranty a starý babky stokrát víc.

Pěkný nebe, co? Fakt hezký.

Jo.

Pamatuješ na ty západy slunce? Ve Vietnamu? Krásný, co?

Vzpomínáš, co řík ával Bobby?

Nebejt těch helikoptér, připadal bych si jak na Havaji.

Vzpomínáš, jak to říkal? Já jo.

- Pamatuju, jak jsme všichni tři byli... - Nechci, aby ses scházel s mojí sestrou.

- Není to snad její věc? - Ne.

Martha o chlapech vůbec nic neví.

Těžko by vycházela i s tím nejdokonalejším na světě, natož s tebou.

Co si myslíš, že jsem za chlapa, Davey?

Ukaž mi ruku.

Podívej se na tu svoji podělanou ruku.

- Už dávno jsem nerozbil žádný sklo. - Jasně. To už jsem slyšel.

Podívej se na mě. Jsem tlustej a šťastnej.

Nikdy jsem nevypadal tak dobře. Co, brácho?

Vypadáš stejně jako dříkv... brácho.

Jo, ty vypadáš taky fakt dobře.

Osud je divná věc, co?

- Zpomal. - Myslíš, že jedu rychle?

- Tak zpomal, Megsi! - A proč, sakra?

Jsem přece šíkenej magor, ne? Je mi jedno, koho vezmu s sebou.

Co na tom záleží? Chce se ti snad žít věčně?

Musím někam zajít. A ty půjdeš se mnou.

Já nevím. Já už vážně nevím.

Ohlížet se pořád zpátky je přece k ničemu, ne?

Kdyby to lidi dělali, všechno by bylo dávno jiný, ne?

Vím to,

ale nemůžu s tím přestat.

Jak dlouho to trvá?

Moje žena chce vědět, co mě trápí.

"Co tě žere?"

Co jí mám říkct? Co mám říkct svejm dětem?

Že v deset ráno jsem byl ještě tam

a v deset večer už jsem na Long Beach v Kalifornii stopoval domů?

A nikdo mě nechtěl vzít.

Měl jsem uniformu a nikdo mě nechtěl vzít.

Ne. Jenom zůstaň. Sedni si. No tak, můžeš jen poslouchat.

Davey!

Co ti to udělá? Davey!

- Davey! - Megsi.

Nenech se od něj stáhnout zpátky. Nedovol mu, aby to udělal.

Davey!

- Josephe. - Ahoj. - Ahoj.

Davey je doma?

Ne. Proč? Co se stalo?

- Tak jo. - Počkej, Josephe. Máš hlad?

- Možná jo. - Dal by sis polívku?

Polívky mám rád.

Hrášková se šunkou. Domácí.

- Ráda vaříkm. - To je fajn, protože já rád jím.

Čínskej porcelán. A jsou stejný.

Jednou jsem už skoro měl jídelní servis.

V jednom obchodě jsi udělala nákup a dali ti talíř. Málo jsem nakupoval.

Už můžeš jíst.

Počkám na tebe. Nerad jím sám. Ty jíš často sama?

Někdy jím s Davidem. David jí ovšem sám.

Obvykle při jídle opravuju domácí úkoly.

Mně se zdá, že jich dáváš zbytečně moc.

Pěkně voní. Stejně jako ta od Campbellů.

Ještě jsem ji nezkusil a už mi chutná.

Tak už jez.

- Začal jsem moc brzo. - Ne, už začni, prosím tě.

Prosím tě.

Přestaň... Ne, Josephe...

Ne, Josephe, prosím. Josephe, přestaň.

Dej ty ruce pryč, Josephe!

Martho?

To je ten problém se stydlivejma lidma, Martho.

Pořád si myslí, že se někdo dívá. Ale nikdo se nedívá.

Kromě mě. A mně se lbíí, co vidím.

Prokristapána, buď už jednou ticho!

Jo, máš pravdu. Jasně.

Zaplatím to. Neboj se.

- Zaplatím to. Do hajzlu! - Ne. Josephe. Lbíilo se mi to lbíání.

Lbíilo se mi to, Josephe.

- Nezlob se. Zaplatím ti to. - Josephe! Už ticho.

Ticho.

Lbíilo se mi to, Josephe.

Dobrej den, Ede.

Copak, Dave?

Můžu?

- Prosím. Samozřejmě. Ano. - Děkuju vám.

- Kdo je to, miláčku? - Dívali jsme se s Pru na zprávy.

Pru, to je...

Bože, Dave.

Promiňte, je pozdě, Pru.

Nesmysl.

Pojď si k nám sednout.

Dáš si něco k pití, Dave? Pivo?

Ano, díky.

- Dlouho jsme se neviděli. - Zase tak dlouho ne, miláčku.

Dave nám uklízel snhí z chodníku po té velké vichřici v únoru.

To je pravda.

Kdybyste potřebovali s něčím pomoct okolo domu, můžu zase přijít.

Třeba posekat trávu. Shrabat listí.

O to všechno se nám teď stará zahradnická firma.

Vážíme si toho, Dave.

Tak vážně, vypadám dobře?

Dave, je všechno v pořádku?

To bych neřekl.

Děkuju za optání.

Mohl bych vám třeba zase na jaře uklidit snhí.

Neudělal jsi to poprvé. Proč?

Já nevím proč, Martho. Nevím.

Tak já pojedu.

Pojď se mnou dovnitř.

Půjdeme nahoru.

No tak.

Ježíši...

Pojď ke mně.

William Green. Byli jsme dost zvláštní pár.

On byl vysoký a hubený a já jsem byla já.

Bylas pěkná holka.

Ani jeden z nás nevěděl, co děláme.

Byli jsme jako dvě auta, co se chytla za nárazníky.

Tlačili jsme a táhli každý jinak.

Nevím, proč se směju. Byla to katastrofa.

Šli jsme do laciného hotelu. Pořád se omlouval.

"Promiň, promiň mi to, prosím tě." Asi doufal, že si to rozmyslím.

Řekl, abych si ho vzala. Asi to považoval za vhodné.

Ale tys ho nechtěla?

Kvůli tomu jsem s ním teda nespala!

Za čas bychom jeden druhému lezli na nervy.

Už je pozdě. Měl bych radši jít.

- Martho, já se můžu vyprovodit sám. - Ale já tě ráda doprovodím ke dveříkm.

No...

Tak ahoj.

Josephe?

Jo?

Příkští sobotu mají čtvrťáci ples. Jsem jejich tříkdní. Půjdeš se mnou?

- Já? - Ano, ty.

Na svůj ples jsem nešla. Nikdo mě nepozval.

Ne?

Já na ten svůj šel.

Měl jsem koženou bundu, vysoký boty a tmavý brejle.

Stál jsem tam jak šíkenec a šklebil se na všechny ty smokingy.

A doufal, že mě budou chtít vyhodit.

Doprovodíš mě?

Já nevím, Martho.

Jo, tak dobře.

Dobře, já můžu. Zvedneme to.

Je to dvaačtyřicítka.

85 centimetrů.

75.

Přejete si, pane?

Chtěl bych...

...něco na ples. - Na ples? - Ano. - Dovolíte? Mám pár návrhů.

Třeba tohle. Nosí se na ruce.

Mladá dáma si ji připne na zápěstí.

Martho!

Martho, jsem doma.

Joseph mě doprovodí na maturitní ples.

Mám ti nechat večeři v troubě, nebo se najíš venku?

Kdyby žil táta, nepustil by ho ani na verandu.

Někoho tak laskavého a hodného? Pochybuju. Krocana nebo mletý říkzek?

Už toho mám dost! Nechci, aby se kolem tebe motal, slyšíš?

Ano, slyším!

Teď mu zavoláš a řekneš, že ti do toho něco přišlo.

Třeba rodičák. Nebo že tě chce vidět školní inspektor.

Co je to s tebou? Je to nula a nic na tom nezmění, když se tváříkš, že ne!

- Vypadni! Běž do baru a ožer se! - Nejdu. - Tak buď zticha.

Nula? To ty jsi nula! Jsi jako plíseň v tomhle domě!

Sníš, co před tebe položím, a místo mluvení pořád jen bručíš. Do hajzlu!

Do hajzlu! S bernardýnem by mi bylo určitě líp.

Aspoň bych se nemusela bát, že se zabije, pokaždý když jde ven.

Řekni mi jedno. Jaký to je, nechtít nic jinýho než se každý večer ožrat?

- Chci jenom mít pokoj. - A od čeho?

Od života? Ty idiote. Chceš, abych tu byla,

protože dům není prázdný, když se uráčíš přijít domů.

- A já se o tebe bojím. - O mě? A co o sebe?

Dobře, ano! Bála jsem se sama o sebe! Ale s tím je konec.

Zůstala jsem. Ale dál už nechci. Odejdu.

Jako máma.

Plakala. Ty si myslíš, že brečela kvůli tátovi. To bylo kvůli tobě.

Protože ty jsi taky jako mrtvý.

Martho!

Martho?

Josephe, promiň. Ještě nejsem...

Jo, jsem to já.

Řekl jsem mu, že chci bejt bíkej rytíř, co si jede pro krásnou dámu.

Bláznivej Don Juan. To jsem já.

Tak co? Je ti dobře?

Ano, je mi krásně.

Ty v těch maskáčích.

Proč nosíš tyhle kalhoty? Jseš voják?

Odpověz. Copak ty víš něco o válce?

Ne? Děti neví, co je to válka.

Neví o tom vůbec nic. Sundej si ty kalhoty. Ty je nesmíš nosit.

Sundej si je!

- Sundej si ty pitomý kalhoty! - Pane, my nestojíme o problémy.

O ty nestojí nikdo, študáku.

Ať si tvůj kámoš sundá ty kalhoty.

- Nebo mu s tím pomůžu. - Dave? Nech ty děti a běž domů.

Co tomu řík áš? Jsou to jen děti.

Dobrý večer, paní profesorko.

Martho. Vypadáš kouzelně.

Děkuji, Williame. Josephe, to je William.

William Green. Geologie a astronomie.

Joseph Megessey. Auta.

- Omluvíš nás? - Jistě.

To je on, co? Tú tú tú.

Když třikrát ťukneš podpatkem, budeš doma v Kansasu.

Dej mi ještě.

Možná bys měl zpomalit, Dave.

- Josephe, to je Tanya a Frank. - Ahoj, Tanyo. - Těší mě.

- Frank učí tělocvik. - Máte rád sport?

- Já? Miluju ho! - A jaký?

No sport... Když jsem byl kluk, jezdil jsem za bratrancema na farmu.

Házeli jsme po sobě koňskejma koláčema. Byl jsem nejlepší.

Taky umím moc dobře rozbíjet náklaďáky.

- Ne, ne. - Skoč, Dave! - Ne!

- Máte pět vteřin! - Ne. - Dělej, musíme skočit!

Ne!

- Dělej! Skákej! - Ne!

- Dobrý večer. - Ahoj.

- Chceš si zatancovat, Martho? - Ne.

- Ty ano? - Jdeme. - To ne. Já ani nevím, jak...

- Megsi! - Pomoz mi. Dělej.

- Pomoz mi. - Dělej. Jdeme!

- Pomoz mi. - Megsi! - Rychle. Musíme honem pryč.

Megsi!

Dobrý, Dave? Musím se vrátit pro Megse.

- Ne, nechoď tam, Bobby. - Musím! - Nechoď tam!

Nechoď tam, Bobby!

Jacknife je mrtvej!

Jacknife je mrtvej!

Jacknife to dostal!

Ne!

Josephe? Víš, kdo je královna tohohle plesu?

Kdo?

Já.

Sračky!

Sračky!

Školní sračky!

Za to můžeš ty. Je to tvoje vina!

Měli jsme zůstat ve vzduchu! Byli jsme šest metrů nad zemí!

Měli jsme je rozstřík et!

Ale ne! Musíme je dostat! Dostat! Dostat!

Budeš za ni šťastnej? Jako jsi byl za mě? Jako jsi byl za Bobbyho?

Mě odvedli. Ale ty ses sám přihlásil. Ty posranej atlete! Posranej sportovče!

Myslels, že ty idioti půjdou na férovku, že tě neoddělají! Ty podělanej zbabělče!

- Kurva! - Slyšel jsem tě!

Měl jsi strach, špatně jsi vyskočil a zlomil sis kotník!

Já s Bobbym jsme se pro tebe vrátili! Dostal jsem to kvůli tobě!

Ležel jsem tam v blátě, krev mi stříkala z rány a slyšel jsem tě!

"Nevracej se, Bobby, Jacknife je mrtvej! Nechoď tam!

Nechoď tam! Je mrtvej! Je mrtvej, Bobby! Jacknife je mrtvej!"

Ale Bobby se vrátil, co, Davey? Bobby jo!

Nemůžeš před tím pořád utíkat, Davey.

Bobby se vrátil! Vrátil se! Nemůžeš před tím dál utíkat!

Běžte zpátky! Honem! Tak běžte! Vraťte se! Prosím.

Doufal jsi, že bude doma, co?

- On není tvůj kamarád, Josephe. - Ale já jeho jsem.

Sedneme si v obýváku. Je to tam pohodlnější.

Já vím. Dáme si to tvoje brandy, co řík áš?

Víš, co je to brandy? Řeknu ti to, jestli chceš.

Tak jo, povídej.

Jestli je ranní pivko, jako když vyjde slunce, pak brandy je západ slunce.

Jsi tak upovídaný, že se sotva dostanu ke slovu.

- Promiň. - Nechci, aby ses omlouval, Josephe.

Jen jsem si tě dobírala, Josephe.

Mě si dobíráš pořád, a nepoznáš, když to udělám já?

Když si tě někdo dobírá, tak o tebe stojí.

Já myslím, že jo.

Půjdeme se po něm podívat.

Vypijeme si brandy, prosím.

Martho?

- Ty ale vypadáš, fešáku. - Martho, odpusť mi to.

Pojď, sedni si... Sedni si.

Ukaž, trochu to utřeme.

Je čistej. Znáš mě. Když chci smrkat, stačí mi rukáv.

Jak by tomu mohla rozumět? Nezná to. Nebyla tam.

Jacknife?

Tak se jmenuju, bacha na to. Tak mi říkal Bobby.

- Tys rozbíjel náklaďáky. - Jo.

Proč neřekneš Marthě, jakou přezdívku jsi měl ty? Určitě by to ráda věděla.

No tak, řekni jí to. Jak ti říkal Bobby?

Davide?

Jakou jsi měl přezdívku? Řekni mi to.

Říkali jsme mu Atlet, protože miloval školní tým.

Bobby měl přezdívky pro všechny, co?

Red Sock. To byla Bobbyho přezdívka, protože miloval Red Sox.

Chtěl nás vzít na jejich stadion do Fenway Parku. Měli jsme slavit.

Bobby...

- Kdyby zůstal u mě, tak by teď žil. - Víš, kolik nocí jsem kvůli tomu nespal?

Nezůstal. Nemohl. Nemohl se na mě vykašlat. Ani na tebe.

Co jsme chtěli udělat, až se vrátíme? Za všech okolností.

No tak, pomoz mi. Co to bylo? Povídej.

- Ne. - Řekni to. Kurva, Davey, mluv!

Já nevím. Chtěli jsme jít do Fenway Parku.

- Nejlepší fleky na stadionu? - Jo. Hot dogy a pivo.

Ta zelená tráva, čerstvě posekaná? Košile dolů.

- Abychom se trochu opálili. - Jasně. Měli jsme fandit, co?

Měli jsme fandit tak hlasitě, až by ostatní začali fandit nám.

- A potom? - A potom jsme měli...

Co, Davey?

Co?

Davide?

Co jste měli udělat potom?

Měli jsme jet na ryby.

Na zahájení.

Martho.

Je mi to moc líto.

Je mi to strašně líto.

Já vím, Davide.

Odjíždíš?

Asi bych měl.

Takže jsi splnil úkol?

Koho tu chceme klamat? My dva si přece nemusíme nic nalhávat.

Bylo nám spolu moc hezky.

Nemusí to skončit.

Jestli klamu sama sebe, klidně to budu dělat dál.

To já nemůžu.

Obviňuju jiný.

Pořád jen házím vinu na ostatní.

A pořád jim ubližuju.

Je to špatný.

Jsou to lidi, kterým na mně asi záleží nejvíc ze všech, ale já jsem je...

Víte, myslel jsem...

Ne, asi si nezasloužím, aby mě měli rádi,

protože...

...se sám nemám moc rád.

Ale už je čas.

Když ne kvůli mně, tak kvůli těm, co mě nepřestali mít rádi.

Znal jsem jednoho kluka, Bobbyho,

a pak ještě jednoho, Megse.

A my tři jsme byli kamarádi. Miloval jsem ty dva jako svoje bratry.

Bobby byl ten chytrej,

Megs byl zase šíkenec.

A já...

Já byl ten, kdo se bál.

Bobby nám vykládal.

Mluvil s náma o sportu, o knížkách, o holkách.

Bobby říkal, že existujou holky, který žhnou.

A když na tebe sáhnou, nemáš strach, neotravujou.

Když vedle tebe stojí, nejsi vůbec v rozpacích.

Bobby říkal, že jednou všichni takový holky najdeme.

A pak bude všechno konečně dávat smysl, protože budeme s nima.

Bobby říkal, že to potká nás všechny.

Protože...

Protože si to všichni zasloužíme.

Vsadím se, že bychom se na tom pitomým plese strašně nudili.

Odešli bychom dříkv.

- Šli bychom na nějakou prima večeři. - Ne, pochybuju, že bych měla hlad.

Tak bychom zajeli někam,

kde je klid a ticho.

A potom...

Kdo ví?

Kdo ví?