Original subtitles

Snídaní je na stole?

Ano.

Děkuji. Prosím.

Dobrý večer.

Pozdrav. Ahoj.

Jak bys přeložil kyčel?

To je hip.

Obratel do vertebra.

Když dovolíš, já bych se rád nasnídal.

Breakfast.

Pamatuji lidi, co udělali anatomii jako nic a pak je vylili na jazyky, kamaráde.

Ne, mami, to fakt nemá smysl, jenom to zbytečně... Honzo!

Co nemá smysl?

Bez angličtiny se dnes žádný doktor neobejde.

Kam jdeš?

Kam jde?

Dojist si to nahoru.

Dobrý den, dovolíte paní doktorko? Tak jo.

Ale... Pani Adamková.

Poležíme. Moment.

Moment.

Dobrý, teďka ještě. Jo.

A za mnou.

Dobrý den.

Tady to jsou všetky.

Jo. Tak, tohleto je můj standa, on s námi teďko bydlí. Dobrý den. A tohle je

jeho kamarád.

Dobrý den.

Proč jste to udělala?

No, protože to nejde, paní doktorko. Já vám párkrát svěřím kluka na hlídání a vy

mu z ničeho nic koupíte piano.

To nebylo z ničeho nic, Míša má talent.

No a co barák, co lidi?

Ale on potřebuje svůj nástroj, aby mohl cvičit.

Baví ho to.

Vy to opravdu nechápete?

Nechápete to, paní doktorko? Je to divný!

Jak divný.

Dobro si divnit.

Naschledanou.

Nedělá se to.

Co

třeba

21. To nevím, to myslím, že tam mám nějakou službu.

No tak jsi jí přihal. Ale no to nejde, já přece nemůžu lidem zasahovat do

jejich života, když už mají program.

Mami, ty se ze mě děláš legraci, když jsi primářka, velíš tam tomu.

Tak mi řekni, že se nechceš s jinkovýma rodičma setkat.

Tak to není, já jenom ti chci říct, že nevím, kdy to bude možný.

Co jí mám říct?

Já ti nechci nic kařit, ale jsi všichni jistá, že je to ten pravý.

Jsem.

Chceš si být jistá, že se nepodobá mému otci?

Nepodobá.

Tak jak to uděláme s Jinkovýma rodičema? Chceš se s nima potkat až na svatbě?

Já už musím letět.

Domů to s nima... Jak chceš, já se přizpůsobím.

Pospíšte si, prosím vás.

Hned to bude, pane primáře.

Já si je tam nebezmu.

Já jen, jestli to není moc tmavý. To je pořádku. Poslední dobou nás ta mašina

zlovila. Žádná zbůvání, když opravdu.

Máša, je tam doktor Machovec?

Takže problém se starým panem Vojířem. Máme prokázáno, že zdrojem infektu byl

skutečně ten zub.

Nechte udělat kontrolní interní vyšetření, musíme ho připravit na

extrakci endoprotézy.

Vlubil někdo s Betty Čenkovou?

Volala jsem tam, nikdo to nevzal, tak jsem jí nechala vzkaz na záznamníku. O

rozhodnutí doktora Novosada odejít z našeho oddělení už víte.

Kolega Novosad odchází z osobních důvodů.

A dohodou jsme dospěli k časové lhůtě, která je přijatelná pro obě strany.

No a pokud jde o tu dnešní artroskopii...

Mění se snad něco?

Proč?

Třeba něco máš?

Proč myslíš, že něco mám? Ne, jenom tak, že ses odnočil.

Ale my to tady s paní kolegyni zvládneme, když bude potřeba, než? Nic

není potřeba. Na tu artroskopii přijdu. Je to můj pacient.

No a poslední bod.

Asi všichni víte, vrchní si zítra bere volno, protože žení syna,

takže si z ní všechno vidíte už dnes. A asi by se slušelo vyzatleskat.

Mně? Našim mladeň.

Co tady děláš?

No co by, jdu za tebou.

Něco se stalo?

Něco s Matějem?

Prosím tě, Matěj je v pořádku. Denire lítá u Krejčího a schání hábit. Já pro

tebe něco mám. Co?

No, pojď se mnou chvilku ven. Je to tady nějaká výstražná stávka nebo co?

Pojď, pojď, pojď, za chvilku se jsi stál přijet.

Tady, tady, ona nezná svůj špital.

Tak co, jak to jde?

Kde je doktorka Šulcová?

Na sále?

Když se bude dívat, sami jsme se ani tři nevešli. Nebo chceš, aby se s náma

umyla?

Ne, proč?

Nech se překvapí. Nemůžu, nemůžu. Pojď.

Ale byť... Co?

Pojď pomalučku, pojď.

No tak jdu pomalučku, co je?

Dívej se.

Kam?

To je krasavec, viď?

To je nádhera.

To je naše.

Jo?

No.

Počkej, ty se tváříš, doufám, že mě nezvlátíš.

Hele, Marti, já jsem myslel na to, aby kluk na té svatbě nevypadal jako chudák.

Ty by si taky nemala šťastná, než jsme tam přijeli s tou starou popelnicí.

Ale řeknu ti, že jsem měl straženej zadek. Ze mě?

No taky no.

Ale pak jsem si říkal, podívej, kluka ženíš jednou za život, aspoň doufám.

Podepsali jsme výborný křep, tak co?

To auto voní. To musí vonět.

To Martíčko, to ryby nevonilo.

To by jsme se mi podnikatele ohradili. To musí vonět. Pojď, já tě zvezu.

Ne. Nemám třeba.

Tak jede.

A nebo dvakrát.

Můžeme? Je to vaše.

Takže, paní doktorko, vy se budete dívat na obrazovku.

Ano.

Hlavně dávejte pozor, ať nám něco nezesterilníte.

Neboj se, já ti ji ohlídám. No, ty si hlídej svoje.

Takže najdeme si zevní štěrbinu, to je někde tady.

A pak tam zavedeme artroskop.

Jděte se postavit naproti, ať na to vidíte.

Takže začneme.

Skal to?

Sakra! Pane primáři!

Jak mi to podáváte?

Promiňte, nerozumím tomu.

Jste mě řízla.

Promiňte.

Jste teda trapný.

Tak to budeš muset udělat za mě.

Pani kolegyně, jděte si taky umýt, prosím.

Tak promiň, no.

To jsem já, paní doktorko, Irena.

Pan primář vzkazuje, že už je všechno v naprostém pořádku. Pan primář očekává,

že nastoupíte hned zítra. Nutně vás tu potřebujeme. Prosím, zavolejte a

potvrďte nám to. Děkuju.

Dále.

Mohla bych se váma mluvit?

Ale ano, pojďte dál.

Prosím. Posleďte se.

Jo, to jsem vám chtěl říct, abyste o tom mém prstu nemluvila, chválka. To moc

v životě se mně to nestalo.

Jak vám to šlo s Makovcem?

Mediální menisku v zadní roh. Dobrý.

No, tak povídejte.

Jak jsem pochopila, kolegyně Čeňková se vrací do práce, tak mám zůstat u vás

nebo se vrátit na chirurgii.

No, to je správná otázka.

Jenomže já to sám ještě nevím.

A taky záleží hodně na vás.

Ale rozhodnete o tom vy, ne?

To je zajímavý.

Mám pořád takový pocit, že mě provokujete.

Já mám spíš pocit, že provokujete vy mě.

Já jsem to nemyslel vezmít.

Já také ne.

A proč vlastně chcete tady zůstat?

Neřekyte mi, že za tak krátkou dobu vám přirostla ortopedie k srdci.

Zvlášť po té první operaci s vámi to jsem úplně cítila, jak přirůsta. Tak

nechte to, já jsem si vám omluvil.

Já vám také.

Fakt je ten, že Čeňková se vrací, Nobosa dochází a budu muset někoho sehnat. Ale

ortopedie to není jenom tak, to není pro každého.

Budu posilovat.

Chýla není, tak je to nejdůležitější.

Jsem bystrá.

Nejsem ani moc mladá, ani moc stará.

Něco už umím a taky se toho dost dokážu naučit.

Sebevědomí vám nechybí.

Stejně jako dobrý srák. Dovolíte?

Loket. Asi mužský, že?

Tady byla operace ulny a rádia.

Je tam artrouza.

Má pacient nějaké problémy, třeba omezení pohybu?

Proč myslíte?

Proč by se ty snímky jinak dělaly?

Dejte mi to.

Tak prošla jsem, nebo si mám pořídit brýle?

Nebylo to nejhorší.

Pane pacientku! Pane doktore! Serušto!

Serušto, je to hrozně důležitý!

Pani Ondráčková, tady sestřinka vám to vyplní.

Pojďte, chcete si mě ukázat tak asi za týden. A nebojte, všechno bude dobrý. Na

shledanou.

Nějakej malér?

Vem si papír a tuško.

Musíme zachovat chladnou hlavu.

Musíme si dát dohromady pěkně informaci za informací, podezření za podezřením,

drb! Zadrben.

No to vypadá, že je to nesmysl, ale ne, ne, ne.

To se mi nezdá. Já mám v čekárně spoustu lidí.

Není to nesmysl. Přece víš, že umím přečíst list.

Vím, co si můžu dovolit. Mám intuici a právě proto jsem dobrý hráč. Prosím tě,

přestaň mě napínat, co se stalo.

Zdá se, že náš velký operatér má tak trošku chromou ruku.

Nedá nám to. Je to jen blbej zápočet. Je to sadista.

A úsměv má jak Mengele.

Já vnímám vaše zoufalství, přátelé, ale vyslal jsem dost náznaků, že můj

zápočet musí být složen v čas.

Dnes je už bohužel pozdě.

Bližší informace na sekretariátu katedry.

Já vám děkuji.

Pane profesore.

Prosím vás.

Pane profesore. Děkuji, že příteli já s časem. Nežertuji, děkuji.

Ale ne, to je omilé, ale jsi můj student.

Tedy byl jsem, ale teď už ne. Působím v nemocnici v Boru.

Naschledanou. Naschledanou. Doktor Dobro.

Těší mě.

Tak v Boru?

Také jsem tam nějaký čas působil.

Teď prý tam skončil ředitel.

Ano, ředitel také.

Naschledanou.

Dostal jsem pozvánku na nějaký večírek na rozloučenou, ale stejně vydržel

tablu. Víte, já tam jen jsem na ortopedii.

Na ortopedii?

Ano.

To by kdo vás neřekl.

Proč? Proč ne, pane profesore? Ortopeda poznám na první pohled.

Vy nejste ten typ.

Načkoliv.

Mohl jsem jít.

Hodně štěstí, pane kole.

Pozdravujte Boha.

Vidíš? Prstě pravý ruky.

Je tam tlak na nervy.

Ani se nedivím, že v tomhle stavu nechtěl operovat.

Aktuálně se říznul, aby se vyhnul té operaci.

Možná, že už to udělal takový víckrát, ale my jsme to nechápali, protože jsme

nevěděli, o co jde.

To jsou pouze domněnky, prosím tě, jezbož to místo jde.

Domněnka.

Ráno mi volala Máša, že mu dělala snímek pravý ruky. Ta tlustá?

Představ si, že jí on nedal.

Nedovolil rengenoložce, aby ten snímek popsal.

Chápeš? A volá ti často?

Přesně takhle to začalo se starým vojířem.

Ráno si taky Blaži nechal udělat snímek.

Pak si ho odnesl, nikomu neukázal.

A přitom já jsem ho viděl. A pak se najednou rozhodne, že nebude operovat.

A já vím, kde ty snímky jsou.

Pani Adamková.

Říkala jsem vám přece, abyste už nezvonila.

Musím vám to vysvětlit. Pani Adamková, prosím vás otevřete.

Zbláznila jste se, paní doktorko? Byli jsme s Míšou domluveni, že spolu půjdeme

na koncert. Ale já nepotřebuju, aby s váma někam chodil.

Nechci ho zklamat. Moc jsem na to těšil.

Chápete to?

Chápete to, že nechci, aby s váma Míša někam chodil?

Zda. Ahoj.

Co, co, co to je?

No.

To do nebo, ne? Ne, pojď dál, pojď.

No děkuji.

Na co máš dva klavíry?

To jsou pijanina.

No to je jedno, ale proč dvě?

Prosím tě, paní Irena ti celý den volá, nemůže se dovolat, tak se nezlob za

přepad. Ale teď si holka podrž.

Případ vojí si uzavřen.

Příčinou infektu byl zub.

Zub?

Pulpitir. To se blbost jako ze životu.

Všem ta proteza musí ven.

Ale podstatný je, že... že to tvoje chyba nebyla.

Vezmi to kafe.

Co se ti stalo?

Ale velká patálin, teď ti řeknu. No a zítra přijde do špitalu syn starého pana

Vojíře, ten advokát, a chce se ti omluvit.

Tak... Doufám, že už přijdeš. Já bych taky potřebal na sále. To asi nepůjde.

Proč ne?

Já ještě nemůžu na stal.

No a teď víte, že mám... Máš tam tu mladou.

Ale ta ještě nemá žádnej zkušenosti s ortopedy, je to chirurg.

Co se děje, Betty?

Nic.

Jenom bych radši vzala ambulanci.

Jsem čekal, že budeš celá žhava, abys už byla na sále.

Ale to já v podstatě jsem.

Jenom jsem trochu vypadla z rytmu.

Třeba je to jinde.

Viděla jsem, jak tam vchází.

To je trapný.

Už dneska jednou viděl, teď mě uvidí podruhý, co mu mám říkat.

Já nevím, tak nějak začnu a už se pak chytím.

Chytím. Kdyby jsi aspoň měla psutní jistotu.

Počkej!

Jsi děsná.

Dobrý den.

Dobrý den.

My už jsme se dneska viděli, že?

Ano, my se hrozně omluváme.

pane profesore, že vás rušíme při práci, ale my máme takový

malej problém.

Dobrosím poslouchat.

Pojďte ven.

Možná se mýlím, slečno, ale zdá se, jako kdybyste naznačovala, že vycházíte z

určité premisy.

Tedy, ten předpoklad je zcela milý.

Je pravda, že jsem znal vaši matku. Já nepopírám ani to, že jsme k sobě v

určité době měli i...

blízký vztah, ale já nemám děti.

Netvrdím, že by nebylo příjemné mít dceru jako jste vy, ale bohužel.

Třeba to ani sám nevíte.

To se přece někdy stává.

Pane kolego, obávám se, že mně rozhodně ne.

Počkej venku.

Prosím tě.

Když dovolíte, já vás vyprovořím, pane Koliko.

Děkuji.

Na shledanou.

Na shledanou.

Vypadá to, jako kdybyste byla s komama.

Já si na vás samozřejmě pamatovím.

Byla jste velice hezká.

Tady.

Hezké dítě.

Proč to neřeknete?

Teď jsme tu sami.

Nikdo jiný by to neslyšel.

Jenom já... Co jste si s mamou udělali, že to ani jeden z vás

nedokáže říct?

Ale já vám nemám co říct.

Všechno jste si to špatně vyložila.

Já chápu, že na základě tady těch písemností to tak snad mohlo vypadat,

ale já nejsem ten, co předpokládáte.

Musíte mi to věřit.

Ale to přece nejde takhle sem přijít, vyrušit mě z práce a označit mě za...

Já jsem soušlý člověk.

To není fér.

Ale ke mně to taky nebylo úplně fér, nemyslíte?

Jestli o tom nechcete mluvit, tak samozřejmě nemůžu nic dělat.

Ani nechci.

Dana, vaše matka ví o tom, že jste to našla?

Byla by vám to samo dosvětlila.

Řekla, že můj otec zemřel.

No.

Tak vidíš, že?

Já před váma nechci vypadat

jako blázen.

Víte, my se máme zvyknout rádi.

Byli jsme už u jeho rodičů.

On má normálního tátu.

Dělal nám táborák.

Jak když jsem našla ty vaše pohledy a dopisy, tak jsem si asi myslela, že...

Ono to vlastně bláznivý je, že jo?

Lidský je to docela pochopitelné.

Omlouvám se, pane profesore, za ten vpád i za to, co jsem řekla.

Už se nikdy neuvidíme.

To vám slibuji.

Pane vrchní?

Ne, ne, ne, ne, ne.

Dneska to beru já.

Pane inžinýre. No tak, snad byste mě neuvrazil. Jak jste si dneska

zasportoval? Ani nejste moc spocenej. He, he, he, doktor.

Profnul byste si s tímhle na betla, co?

Mirku. Počkej.

Omluvte ho, prosím.

A co byste si smazal?

Tohle. No, Mirku, nezdržu, máme společnost.

Bude hned.

To je právě ta chyba.

Malej. Jovi.

Freg.

Věč.

Prosím, načte.

Vidíte, amatéra?

Tady je to červený jesa.

Pánové, kdybych vás dal vážně, tak vás to každý je stálo 40 korun. Počkejte,

počkejte, pojďte na to ještě jednou. Ať vám to můžeme vrátit, že jo?

Nejlepším přestat.

Na shledanou. Na shledanou, pánové. Na shledanou.

Stačilo vám jeden pohled na list a hned jste věděli, jak celou hru hrát.

Vy jste to nepochopili.

Oni to namíchali předem.

To byl jenom hec.

A proč vás hecovali, proboha?

Chtějí mě dostat ke stolu už let, aby mě mohli oškubat do hol. Vás?

Jste přece Mr. Bridger, ne?

No, zdání klame, víte, tyhle dědouškové se tváří jako nevinátka, ale přitom, co

to? Hoši ostrílený jako břitva.

A takový tři vrazy, to je moc i na mistra Bridge.

Takže se nedáte vyprovokovat. Kdepak.

Já jsem realista.

To mě naučil Bridge.

Ale můžu se vás taky na něco zeptat?

Jistě, prosím, dejte se.

Co byste dělal, kdyby primář Blažej složil svoji funkci?

Teď také mluvíte jako realista, pana doktora?

Myslím třeba ze zdravotních důvodů.

Já vím, že jste si ho v poslední době oblíbil.

Především proto jeho mravní vítězství. Je ta informace spolehlivá?

Jaká informace? O čem tu mluvíte?

O Bridži.

Probíráme tady situace, které mohou při hře nastat.

Hypoteticky.

Co byste dělal?

Já jsem také realista, pane doktore.

Zajdi za ním.

Prosím tě, dneska už ne. Já jsem opravdu moc onelený.

Proč bych za ním měl chodit? Nic jsem mu neudělal.

Ráno jsme si trochu porafali ty celé.

Ale mu stalo se něco?

Říkal něco?

Asi se moc neděje, když si nějak vyhrává. Dobrou noc.

Hej, já teď mám.

Hej, já teď mám.

Hej, já teď mám.

Hej, já teď mám.

Konec.

Ještě chvilku.

Tak.

Pozor. Teď.

Ale co?

Kolik? Dvacet tři.

Dobrý, ne?

No ale počkej, co když Blaže má u svýho stůlku úplně jiný zámek?

Prosím tě, principiálně musí jít o to stejný.

Kyčle nebo pláteř jsou daleko složitější.

Pože. To je?

Ne, promiň, ale jako zloděj vypadáš opravdu dost divně.

Jaký zloděj?

Já si chci jenom přesvědčit, co na těch snímkách to opravdu je.

Znáš nějaký jiný způsob, jak se to dovědět?

No a co, když tam žádné snímky nebudou?

Prosím tě, já jsem viděl sám, jak je tam ukládal. Dokonce to tomu mladému sovovi

trhnul z ruky, abych to nezahlídl. Počkej, počkej.

On u toho byl mladý sova. No a dokonce si to prohlíželi jako nějaký nemravnej

časopis. Ty plá...

Hele, co když to všechno souvisí s tím starým drbem, že kdysi se Blažej nechal

od mladýho sovy v Německu operovat?

Ukaž mu zkoušku o čematách.

Jsi na to připravený, chlapče?

Pane Horváte, co to je za zkoušku? Ne, to je jednotáto, jdu do toho.

Kde je Kamil a co vidí? Ty musíš vidět.

V mých očích.

A já zase ve tvých.

Když si to dělali každému muži, který přicházel do familie.

Budeme pít, synku. Do dna. A po celou tu dobu si budeme hledět do očí,

jestli v nich nejsou falešné myšlenky.

Kromě ty žlutý slámy na kebuli.

Synáš.

To

je

nádhera. Ale snad toho nebudu ani tolik potřebovat.

O, Horváth je bohatý, mohl by koupit celý krám.

Ani za Kamilku nemusíte platit.

Platit za Kamilku.

Mně si ještě koupil.

Bože, to už je led.

Ale jí by koupit nešlo.

Umí být hrdá jako...

Jako hřebec.

A to on ví.

Proto ani nebrbla, že si vybrala gádža.

Moc jí miluje.

Moc, moc, moc.

A nebude vás mrzet, že bude bydlet u nás?

Žena patří muži.

A to je dobré.

Malé, co nosí, je dobré.

Já tě vůbec nerozumím.

Neboj se, bude to otevřená hra.

Ale prosím tě, já nemám část tady hrát něco ani otevřeně, ani zářeně, vážně.

Dobrá, ten tvůj šuplík v pracovním stole, ten úplně spodní.

Co je s ním?

Jsou v něm dva rengenové snímky.

Ne?

Co já vím, co se jim válí po šoplici?

Pravý loket.

Mužský.

Stopy po dávné fraktůře a následné operaci slušně provedeno.

Jenom je předpoklad, že to občas tlačí na nerv.

Nic zvláštního. Jenom prsty nejsou někdy krátkodobě stoprocentně hybné.

Nebo mi chceš říct, že tam ty snímky nejsou? Že už jsi je dávno zničil?

O co se to pokoušíš, Mirku?

Na rentgenologii existuje záznam, že byly ty snímky provedeny.

Existuje svědek, který bezpečně ví, komu byly provedeny.

A jsou další svědkové.

Například té tvé operace, kterou jsi nechal před lety dělat v Německu, aby o

tom tady nikdo nevěděl.

Moje manželka mluvila s ženou doktora Sovy.

Mimochodem tu dámu si asi pěkně naštval.

Tak co?

Dáš mi ty snímky, nebo mě budeš do očí lhát, že neexistují?

Má to snad znamenat.

Že jsi to byl ty, kdo o mně mluvil s tím novinářem.

Překvapuje tě to?

Tak řekněme, že jsem to byl já, i když na detailech nezáleží.

Někdy člověk v životě dělá věci, na které není zrovna pyšný. Ty například

operuješ s chromou rukou. To není pravda! Tak dobře, tak neoperuješ s

chromou rukou, ale...

Jsem zvědavý, co uděláš příště, až si na sále zase uvědomíš, že nemůžeš operovat.

To se tam podřízneš?

Ty anonimní dopisy.

To je taky tvoje práce.

Jaké anonimní dopisy? Já jsem říkal, že to bude otevřená hra. Tak dost!

O co se to sakra pokoušíš? Co to sakra po mě chceš?

Rozumné rozhodnutí.

Jaké rozumné rozhodnutí?

No, počkej, ty... Ty chceš, abych rezignoval?

No já, kápu, tvoje myšlení... No, osad

odchází z Betly, jsou potíže, takže primariát biologicky sklouznul na

tebe, no.

Proč by nesklouznul, že? Já bych tě samozřejmě nechal operovat, pokud by to

šlo a pokud by to...

S tou tvou rukou nějak. Pokud by se to neprovalilo.

Ježišmarja, ty mě vydíráš.

No, z jiného úhlu pohledu by se dalo říct, že chráním zdraví pacientu.

A co by bylo, kdybych nerezignoval?

Nevím. Umíš si představit ten novinový titulek.

Vaše zdraví a životy jsou v rukou...

Chirurga, jehož pravá ruka.

Moje pravá ruka je zásadně v pořádku a ty dobře víš, že mám kvalifikaci to

posoudit. Každý máme přece nějakou drobnou indispozici.

Ne, já ne.

Já vím, zní to trošku tvrdě, ale já mám ruce v pořádku.

Mirko.

To ale přece nejseš ty.

Ale jo, jsem.

Jsem to já, Arnoštejn.

Míra Machovec.

Jenom trochu jiný, než na jakého jsi zvyknul.

Na takový boj nemáš sílu. Buď realista. Já jsem. Všichni jsme realisti.

I ten kluk, který chce být ředitelem.

Vlažej, ale já nemám teď... Ano, rozumím. Ano, hned jsme tam.

Havary, autobusu, všichni na ambulanci.

Zjistěte, kolik máme volných lůžek my, chirurgie a aro.

Zavolejte na operační sál, že nám přivezli velkou bouračku, ať nikdo

nezačíná nic nového.

Máme jít všichni na sál.

Já mám ambulanci.

Mám tam plno lidí.

Máme tady havárku.

Ano, já vím.

Já přijdu.

Odslej mi to.

Ještě tady, znovu.

Osmiděrovou dlahu.

Čelo, prosím.

Vrhn.

Konec.

Otec byl lovare.

Handlíř.

Byl bych jim taky, kdyby šli věci normálně, ale...

Šli nějak šejdrem.

Spálili ho v koncentráku.

Taky všechny bratry.

Já vím.

Svět je pítomej.

Nám to vyprávila Kamilka.

Byl jsem mrňavej kluk.

Ale o té doby vím, že si musím dávat pozor.

Na koho?

Počkej, na koho? Na nás nabíjí.

Hle, na mě?

Na všechny.

Kromě koní.

Otec to s nimi uměl.

Znal všechny triky.

broušení zubů, arsén do krmení,

aby se jim leskla srst, bylinky.

A uměl taky

čarovat. Prosím tě.

Ze staré kousavé herky udělal mladou, nádhernou klisničku.

která tě líbala.

Jednou jsem se optal, proč to nedělá s lidmi.

To jsme už byli osvětími.

S lidmi to neuměl.

Jenom s koňmi.

Copak?

Taky mě budeš zkoušet jako Matěje?

Oba já se zkouším.

A co ten tvůj Halman?

Halman? Ty znáš Halmana?

Toho stavitele?

Horváte.

Počkej, neblázniv, odkuď ho znáš?

No, jenom jsem o něm slyšel.

No moment.

Ty chceš, abych vás seznámil?

Abych vázal dohromady? No to já udělám.

To je vynikající chlap. Já mám u něj velký slovo. Já se přimluvím. On teď

zaměstnává spoustu lidí.

Horváte. Já se za tebe velice rád přimluvím. Podívej, doba se změnila,

viď? Ale lidi jsou lidi.

Tak... Na koně.

Na koně. Na koně!

Doště ke dlaze.

Pane primáři, vedle mají problém. Doktorka Šulcová dělá DHS a nemůže tam

zavrtat šroub, prej to dělala jen párkrát.

A vidíte tam Betty Čeňková?

Není.

Ta pacientka na tom není moc dobře přistratila hodně krve a pan primář

chirurgie na paní doktorku dost křičí.

Prosím tě, nenechávají tam samotnou. Tady to zreponovaný je, my už to

doděláme, věš?

Jak to vypadá?

Doktora Sleziny, dva litry krve v břiše.

A teď se tu přes hodinu páráme s tím Femurem.

Pacientka toho má tak akorát.

Dano.

No je to varozní.

Tak vy se tam nedostanete.

Musí se za to ještě zatáhnout.

Vám ta repozice připadala dostatečná, pane kolego?

Vlikněte mi to.

Jo.

Mám taky asi roumit.

A jestli mě na ně budete řvát, tak co?

Abyste se nezbláznil.

Dále.

Pani doktorka Čeňková, může jít dál?

Ano.

Ty se na mě zlobíš, viď?

Já vím, že jsem měla být na sále.

Je to neomluvitelné.

Nevím, jak to vysvětlit.

Možná, že jsi to taky někdy zažil.

Prostě něco se stane a najednou ztratíš jistotu.

Co děláš, proč to děláš a jak.

asi jsem nějak spanikařila.

Stalo se mi to poprvé v životě.

Určitě proto, že jsem vypadla z rytmu.

Posloucháš mě?

Ale já o tom musím s někým mluvit.

Potřebuju si to nějak rozumně rozemrat.

Děláme to tak přece celý život, že když se něco stane, tak si to rozebereme.

Prosím tě, dneska už ne.

Myslel jsem, že nepiješ.

Množí.

Víš dobře, že s tím mám problém celý život.

Ty tak snou.

Já s Flaškou.

Kde je Kapteřina?

Doma. V Německu. Takže s vnukem je to čím dál horší. To je takový

svinstvo. Ty alergie.

Pravda je, že jsi nám podělal, co šlo. Ale jsem to nechtěl rozbit.

To není rozbitý.

Kamaráde. To sice nejde, jenom tak rozbit takovouhle věc, který

lítá tolik peněz, tolik důležitých lidí.

To nejde, my jsme to jenom...

Dali trošku kledu, víš? A hledáme někoho místo tebe. Jenom, že oni už se všichni

nějak doslechli, že velký primář Blažej s tím nechce nic. My,

chápeš... Ne, dělej ze mě blbce, já jsem normálně doktor.

Ale zapletl ses do složitejch věcí.

No teda jo.

To teda jo. Díky tobě.

To je snad jedno, ne?

No a co ty?

Co já?

Vždyť to mi to vlastně vyhovuje, čověče. Vždyť já to... No ty mě dochází, ty jsi

stejně na žádného majitele nemocnice nikdy nevypadal. Na to, že abys byl. Ne,

ne, Arnošte, prosím, nebuď na mě zlý. Co zlý? Ale počkej.

Jo, ona to myslela dobře.

Katy, víš, ona mě chtěla pomoct. Ona chtěla, abych měl nějakej cíl. Máme cíl,

prosím tě, jseš lékař, tak jaký vaš cíl?

Já, Arnošte, řekni mi.

Ty jsi na něj ještě nenarazil.

Na ko?

Co jsi nerozuměl?

Celou tu dobu, co jsem v Německu, jsem nechlestal.

Všecko bylo perfektní, všecko běželo jako dobře namazanej stroječek.

A pak jsem si jich jednoho krásného nevšiml.

Člověče, všichni okolo mě byli mladší než já.

Já jsem se snažil, ale mě to strašně znervozňovalo, rozumíš? Oni je to

samozřejmě nedali najevo.

Ale já to věděl, že to ze mě cejtí ten strach, že jednoho

krásného dne nebudu stačit.

Všichni byli stejně perfektní jako já.

Jenomže oni mohli jít nahoru, a co já?

Po 60 se uře člověk jenom dolů.

Já chlastem to nevyřešíš.

A proč ti to zakrařek?

No dobře, no tak no, co je ten podělený projekt privatizační,

slavnej, nějak osné a bude klid.

Dobře, no a co budeš dělat, až se vybrečíš? Co budeš dělat? No co, no

počkám na tátovi narozeniny a...

Pak to tady zabalím a tobě radím, kamaráde.

Ty si moc nevyskakuj, ty hrdino z nemocnice na kraji města.

Ty v tom lítáš stejně jako já.

Ahoj.

Ahoj.

Volal Arnošt.

Arnošt?

A co chtěl?

Chtěl se s tobou o něčem poradit.

A o čem?

To nevím.

Prý se někdy zastaví.

Pojď se ke mně sednout.

Chceš slyšet tajemství?

Nebudu ti.

Ale mám ještě jednu.

Myslím, že tentokrát mě dostali.

Matěj!

A jaké bylo tvoje poslední slovo? Co jsi jim v noci řekl?

Hele, vemte si do hubu už někoho jiného.

Počkej, počkej.

Poslední slovo o svatém dní noci si musíš pamatovat.

To sebe ta tvoje bude tát celý život. Věř tomu. Věř zkušené.

Majdo, jsi tu jediná normální věť, řekni jim něco.

Teda, pánové, já si svoji poslední větu pamatuju naprosto perfektně. Mě když

přivedli ke svatevnímu loži, tak jsem prejpravil.

Kdo si řekl králostní zakoně? A já vám říkám, já dám soku za pivo, nebo rána

nedožiju.

Pinková syn je to tady? Ano, pánové, pinková syn to je tohle, co?

Přejete si bazének nebo rouzaliště?

Kriminální policie, ekonomický úsek.

No dobře, ale co je, co má být?

Jistý Halman, znáte ho?

Jistý Halman?

Halmana známe, teď pro ně děláme.

S ním máme smlouvu.

Je tu tahle?

No, no, co je s ním?

Vypařil se, i s penězma.