Original subtitles

VIP4K

Doufám, že tato je doma. No taky doufám, jinak nevím, kde budeme spát.

Tak počkáme na něj, myslím.

Tak snad dorazí brzy. Tak tady dojeď, jo? Jo.

Ahoj. Můj syn.

Jo, sorry.

Čau, čau.

Jsi mě docela zaskočil. Ahoj, co tady děláš?

No, tak mám překvapení. Překvapení? Tak na co len trochu.

Protože my zítra máme videa do Thailandu.

Aha, a přítelky jde? Jo, to tady mám překvapení.

Ahoj, Steve.

Já jsem otec tady toho chuligána. Já musím tě cestuje, teda.

Jo, trochu no.

Nebo nemáte jít spát?

No co?

No já mám prostě učipatelníku pro tebe. Dobře, dobře, dobře, dobře.

No, já jsem to nečekal, ty si proč si nezavolal? Jako měl jsi zavolat třeba?

Já bych to jako víc připravil, já nemám moc času, ale jako, když už tady jste,

tak jako samozřejmě, jo, jako já jsem vás postaral, to není problém.

Akorát teda, ty jsem to fakt nečekal.

Dobře. Dobře. A co teda? Kam jsi to teď říkal?

Thailand. Thailand.

A ty máš peníze na Thailand?

To trochu ještě zůstalo.

Ještě zůstaly nějaké peníze? Jo.

A hledáme jako práce. On furt. Furt hledáš práci? No.

Takže jo.

Nenádraží, teda hrál jsi. Na co hrají teďko?

Hrajou. No na co?

Kytaru nebo pianu?

Nebo fletanu?

Všechno. Všechno?

Ale jde to moc víc?

Ty jo, chlape, chlape, už byste si měli nějaký normální job. Takhle, takhle.

Až krásnou holku koukám, tak jako... Dobrý, hele... Jo,

samozřejmě, připravil mám pokoj a... ...akorát já pak budu muset později

odejít, já mám nějaký jednání, takže... ...se volám, pak vás tady nechám

samotný, jo? A jak dlouho jsi přijel?

Jako do zítra. Do zítřka? Zítra máme jako vylit.

Jo? Jo.

Dobře, to není problém, jako, samozřejmě jsi tady vítanej, jsi svojí přítelkyní,

jako, já jsem vlastně i rád, že tady mám nějakou společnost, jo, a jo, já mám

zkusku s mámou.

Hm, ještě.

Dobrý, to já mi řeším, já jí zavolám, že si dáme zkusku později, víš?

Pojďte dál, buďte tady jako doma, jo, takže, klidně.

Tak, jo.

Tak, já chci půjdu dnes povat pro nás jako dvoje, něco sladkého, jo. Do

obchodu? Jo, do obchodu.

Tady je plná lednice a tady mám jídlo na den.

Tady mám plnou lednici.

Já to kupím pro nás dvoch.

Dobře, dobře, dobře. Tak se uvidíme později.

Dobře, dobře, tak jo.

A ty teď vstávej. Jo, já tady zůstanu jenom ještě trošku.

Aha, dobře, tak jo.

Klíče máš nebo zazvoníš? Já zazvoním. Tak jo, tak si zazvoníš.

Tak už dál klidně.

A co jdeš nakoupit, když nemáme peníze?

Tak počkej, já jdu dovézet ty všechny věci z toho domu našeho, protože

potřebujeme si stěhovat i teď, jako dneska.

No ale tak co udělá tvůj táta, až s tím přijdeš, a kdy bude ta hromada těch

tašek? Ale to neboj, jdi, jdi, já to schovám, jo?

Jo, dobře, dobře. Tak počkej, ne tady, já za chvíli se vracím, jo? Jo, dobře,

počkej.

Ahoj. Ahoj.

Tak, v pohodě? Cítíš se tady v pořádku? No, je to tady takový velký.

No, mně to nepřijde, když to říkáš. Tak je to tady takový labirint.

Ne, to je jenom ozvyk.

Potřebuješ něco? Scháníš něco? Ne, tak jenom jsem se přišla podívat, jak to

tady všude vypadá. Je to tady takový... Podívej se kamkoliv, můžeš si podívat.

Projdi si to.

Koupadlo jsi našla?

Toaletu. To jsem ještě nenašla, ale tak já to chodím místo z pomístnosti. Tak už

tak jako našla jsem kuchyň, našla jsem obyvák a teď jsem tak jako nějak

postupně došla sem.

Martin se ještě nevrátil?

Ne, ne, ne, ještě ne.

Asi to budu mít na dobu. Pohodně, projdi se kamkoliv, natáhni se kamkoliv. A můžu

se podívat i tady nahoru? Jo, samozřejmě, běž, běž.

Já tady jenom něco dočtu.

Jo, dobře.

Můžu mít otázku?

Ano.

Ty studuješ, nebo se objíkáš trošku jako uniforma školní nebo něco takovýho? Ne,

ne. Kolik těl?

18.

Dobře, dobře, dobře.

A další věc.

Trošku jsem překvapenej, že vlastně... Martin, můj syn, že konečně tak svojí

přítelkyně někam cestovat.

To není u něho obvyklé. Většinou nemá peníze a furt něco chce po mně.

Tati, pošli mi nějaký peníze, ale zastavím se na návštěvu. A když zavolá,

přijedu na návštěvu, rád bych tě viděl, tak vím, že chce peníze. Takže jsem rád,

že tě vybez. Jsi přítelkyně, kterou někam...

Vytáhne na dovolenou, na cestovou trošku. Tak jako my spíš chodíme na

nějaké ty menší výlety, ale je to takový, no jako, teď právě jsme si

říkali, že bychom chtěli na nějaký větší výlet. Jo, jo, jo. Tak super, super.

Jsem moc rád, moc rád. I za něj, i za tebe vlastně. Jsem jako strašně rád, že

prostě konečně se dal dohromady, nevy se dává jenom táhle někde, ale že se snaží

být efektivní, víš, jakože, jako strašně.

Ale zase na druhou stranu, myslím si, že hodně toho má po tobě.

Po mně?

No jako, že je takovej hezkej po tobě.

To nevím, spíš mi přijde, že má geny po mámě, nevím, nevím, nevím.

Já si to vždycky myslel, že má geny po mámě než po mně.

Ne, tak u mě takovej, ano prostě mi přijde, že teda takhle, jako jste si v

jistých věcech podobný.

V kterých věcech?

Stejno se oblišný.

Myslíš vizuálně?

To taky.

Mě je 50, je moje 23, ale je mnečko 25.

To jsem táta, asi tady někdo pohotu.

A teď moje.

23, 24, že jo?

No.

Dobře.

Pěkný, tak budeš si udělat nahoru.

Dobrý, tam toho moc není. Tam toho moc není. Tam toho moc není na koukání.

Ale musím zase hodně ocenit ten design, že je fakt hodně promyšlený.

Promyšlený? No, taky mně se líbí právě... Já nevím, mě to tady někdo

takhle udělal a já jsem mu řekl, jo, tak může to být takhle. Mně to je jedno.

Jako, kdo by se to líbí?

Jo, taky mě se to líbí. Tak jo, fajn.

To jsem rád, že se ti to líbí. Myslela jsem, že máš také pro detail, víš? No,

třeba když spolu zůstanete s Martinem, tak to bude jednou vaše, možný tu jenom.

Jednou, jednou, někdy. V budoucnu třeba, že jo.

Tak, jenom, dobrý.

Takže to je tady takový jako, takhle, jak to mám říct, že

to je jako tvoje celý, nebo?

No jasně, no.

Jasně, to má.

Jsem myslela, že právě jako když on se vždycky byl taký skromnější, tak

jsem právě myslela, že ty seš taky takovej jako skromnej, že to... Jako že

Martin je skromnější, jo?

No, jako, snažím se... On je skromnější. On musí být skromnější, protože

nemá většinou, toho znám. Já jsem mu nabízal tolika možností, říkám, posoval

jsem ho, motivoval jsem ho a...

Vždycky to bylo takový jako, ne, já chci být svůj, já si budu dělat tohle. Takový

ty, to jsou ty vaše generace.

A takže jako ty třeba děláš nějakýho i manažera, že jsi takhle oblečenej?

Ano, ano, ano. Já mám dneska ještě schůzku s bývalou ženou, mám ještě

pracovní schůzku, takže proto no. Ještě se budu převlíkat, jo, samozřejmě.

Takže tak.

A takhle jako jinak chodíš normálně oblečenej, nebo?

Ono, jako já jsem se na to zvykl, mě to nevadí a hlavně v té pozici, jak bych

řekl, pracovní nebo manažerský, chciš-li, tak ono, je to jako

očekávaný. Ne, že by to muselo být, ale je to spíš očekávaný a ono to probudí

trošku i respektu malinko. Že dneska se to pěje podobně jak všechny, ale ty jsi

víc formálnější, než já dneska.

Ne, to je takový styl, toho se teď nosí. Jo, takhle.

Formálně vypadá, že je to pěkný. To se líbí teď.

Já ten outfit měním každý den, protože zase budeme mít své stránky, mám své

followery a tak.

Ty digitální, nebo internetový.

Přesně tak, na internetu, na stránkách, že se různě fotím. A teď mě tak napadá,

když mám teď tohle na sobě, nepomohl bys mi s tím?

S čím?

No jako, že s těma fotkama myslím, jestli by si mi pomohl.

Ty jo, že chceš tady fotit se, nebo co? No.

Tady? No tak jako, že to je ten takový... Je hezký, ty obrázky, ty

schody jsou hezký dřevěný.

Aha, jo, klidně si dělaj fotky.

Akorát teď mě tak napadá, nemohli bychom použít tvůj telefon?

Ty chceš použít můj telefon? No tak protože můj telefon není úplně dobrý, já

mám ho tak trošku rozpitej teď, když spadnu zase.

Aha, jo, jo, klidně použij.

A nemohl bys to spíš vyfotit?

Ještě jednou. Jestli bys to spíš nemohl vyfotit ty.

Já to mám vyfodit?

Tohle já neumím.

Já ti s tím pomůžu.

To bude jednoduchý.

Já ti ne, já si nejsem jistý, jestli tohle je správný. A to zvládneš.

Dobře, dobře, dobře.

Takhle? Tak ukáž mi to, jak to vypadá.

Jo, úplně skvělý.

Jo, super.

Dobrý, tak... Dobrý, stačí? Ne, ne, ne, já bych chtěla víc těch fotek, prosím.

Ještě jo?

Dobře, takže... Tak mi říkej, co mám dělat a jenom dělej něco, co mám... Mně

stačí jenom, když budeš fotit v tom stejném úhle a já je akorát jenom budu

mít pozit. Dobře, dobře, tak jo.

Mám ji třeba do boku, níž, výž, výž. Asi se tím takhle dobrý.

To... Něco špatně, nebo?

Ne, já si nejsem jistý, jestli tohle je dobře, protože přece jenom si přítelkyně

mýho syna, já nevím, jestli tě nemůžu fotit. Ne, to mi jenom pomáháš spotkat,

já to vůbec neřeknu. Jste v pořádku? Ne, řekne na to nic, nebude se zlobit. Ne,

nebude se zlobit, fakt, přesně v klidu.

V klidu, neboj.

Já ti nebudu fotit zadek, já ti budu fotit obličej.

Ne, to musíš celý vypojit. Fakt, jako jo, vážně? Jo, celý.

Celý to vypoj.

Jako... Jo, celý.

Celý, i s nohama?

Jo, takhle celý to vyfoť, no. Tak počkej, já se mi tam asi tak nějak

nevejdeš, já nevím. Ne, tak, tak nějak prostě jako, aby tam byla jako hlavně

plátka nebo obličej, no. Takhle jo?

No.

To jako, já bych asi neměl tě takhle fotit, já jako... Já neboj, teď fotím.

Nemůžu ti takhle fotit, přeci já tě nemůžu na to fotit. Ale můžeš.

Marian, neboj, v klidu.

No, hele.

A když to uvidí Martin, co mu řekneš? Kdo to chodil?

To neřeš, já si vyřeším.

Úplně v klidu.

Krásný se mi to vychodil.

Co děláš?

Potřebuji to nafotit, tak prosím.

Já si nemyslím, že bychom měli potračovat v tom.

Ne, v klidu, v pohodě, to je dobrý.

Tak ho máš, že? Jo, v pohodě, pokračuj.

Děkuju, pojďme fotit.

Ty, který stojíš v kalhotkách přede mnou, proboha.

Ježišmarja, v klidu, v klidu, na fotit.

To je krásná to jako, jo, ale neblázni tohle.

A tak, ukáž mi to.

No, teď krásný to mám.

Takhle je to úplně super.

Čti, jo?

Mhm.

Ach, jsi mě docela jako rozhodila, jako já se potřebuji soustředit na sebe, na

práci a tady to... Jako... Jo, neboj, hele, úplně, klidu, prostě,

neřeš to, pohodě. Já si to s Martinem... Ty jsi se asi zpátila, ne?

Ne, tak pohodě.

Co když přijde?

Tak už řekněš, dobrý, tvůj táta mě fotí, já se tady slíkám. Ne, to je úplně v

pohodě, můžeš to.

Fakt, v klidu.

Kolik těch fotek potřebuješ ještě?

Ještě jenom pár.

Přijď, jdu jenom pár, neboj.

Dobrý pár, ale úplně v klidu, bez stresu, prostě v klidu.

Jako vážně? Jo, jako vážně, dělej.

Tak ty se bojíš, tak nezlob.

Já bych jako nerad, abys jako víš, jako Martě měl nějaký problém, abyste měli

problém. Ne, pohodě, neřešte. Protože mám pocit, že ho i motivuješ teda, jako

když konečně má peníze, chce cestovat, vydělává něco. Tak čím ho asi tak

motivuju, že? Já nevím.

Tak vidíš.

Ukaž mi to, ukaž mi to.

No, pěkný ty chatky jsou.

Tohle to dáváš jako veřejně, že já tě vydělám? Jo, to dávám úplně v pohodě

veřejně, no.

Ať ho... ne, ne, ne.

Oblíti se, oblíti se.

Dělej.

Prosím.

Nepřijde, neboj. On zazvoní.

Zazvoní, tak já si kdyžtak nejhorší vlazu do sprchy, no. No, nemá klíče. No,

v klidu.

No, v klidu, neřeš to. V klidu. Ale tohle to není dobrý nápad.

Takže jako, víš co, ty budeš třeba s Matinem a pojď se potom, jak já na tebe

budu koukat, když budeme tady se scházet, nebo budeme se vidět jako

rodina. Ale on to neví, neřeš to, neřeš to. Prostě, pojď to tak jako hezky.

Nemohlo bysme jí trošku pomoct?

Co pomoci? Co k těmu pomoci?

No, hele, prosím tě, já bych potřebovala, protože já, když si jako na

ty brada vkyšám, tak oni jsou takový, jako že nechtějí stát, víš? Jako, jestli

bysme mohli... Ať dost, dost, neblází, neblází. Ne, neblází, neblází. Pohodě,

pohodě. Ty jsi zblázila!

Co děláš? Co děláš?

Ty jsi zbouchla někde, nebo?

Ne!

Ježišmarja!

Teď já mám moji ruku na tvým prsu. No a?

Jakože vidíš problém.

Vůbec ne, nevidím, to není žádný problém. To není žádný problém. Ne,

úplně v klidu, dobře, tak nemusíš koukat, když ti to vadí, jenom mi prostě

pomož postavit ty bradavky, jo, a úplně v pohodě, jo, prostě řeš to.

To bude průšvih.

Ani už bude to průšvih. Čemu ti je, že já mám ruku na tvým prsu?

Ježiš moje, ty z toho děláš dramu.

Dobrý, to stačí, ne? Ne, chvilku počkej, ještě jsem na to... Nebych mi tuto

situaci ukončila, se cítím nervózně trošku.

Jejda. Co, Jejda?

Kdo je Malena?

Co, kdo je Malena?

No, já jsem tu fotku velem poslala.

Co jsi poslala fotku? Jakou fotku? Tu fotku, co tady fotíme, jsi poslala. Kam

jsi poslala?

Kam? Kde? Na čem? Na tomhle? Nebo na čem jsi to pochala? Na tomhle! Ale jak na

tomhle? Na tomhle, jo?

Tam poslal proměň.

Vymazit, vymazit, vymazit, vymazit.

Tvole, já doufám, že jsi to nepřečetla.

Já jsem ti počel můj telefon, že tady chci dělat kraviny. Jsem

nervózní. Prostě ty po mně chceš, abych tě ošával, slíkáš se přede mnou, chodíš.

Není normální, není normální. Já chápu, že motivuješ mýho syna, ale já nejsem

tvoje hračka. Já nejsem tvoje hračka, to nejde.

Dobrý, ukončíme tuhletu epizodu, nic se nestalo.

Nikde se tady neslíkala oblice, jo, oblice. Jsem naštvaný, jsem naštvaný. Už

ne, ne, já se omlouvám, nechci.

Já se ti chci ale omluvit, víš. Co děláš?

Co filmuješ? Já se ti chci omluvit, tak ty nechceš přijmout mi normální omluvu,

tak...

Já myslím, že ty by si potřebovala spíš na prdel, ty vole.

Než jako omluvy, omluvy, omluvy, omluvy. Ano, omluvu přijímám, můžeme to ukončit?

Já vidím, že jsi naštvaný.

No jsem naštvaný.

No tak si... Vládíš mě tady do situací, které jsou mi, ne že by nepříjemné, ale

nejsou správné.

Jsem nervózní a do toho pošleš fotku mojí božině. Tvojí fotku, jak já mám

moji ruku na tvým prsu. To není dobrý, to není dobrý.

Co plavlíš?

Nech to být, nech to být. Ty potřebuješ tak potrestat Bogináda, nebo na prdel,

nebo pro plesnelu, nebo něco takovýho.

Co? No to tak, já se ti nějak chci prostě revanžovat, víš?

Revanžovat?

Že prostě jsi měl se mnou takový starosti a do toho, že se o nás tady

takhle postaráš, že nás tady... Víš, co myslím?

Ne, že jsem měl starosti.

Já spíš vidím, že s tebou ještě budou starosti.

S tebou budou ještě starosti, že jo?

Trošku možná. Trošku možná?

A co chceš teďka dělat? Chceš mě vydírat nebo co? Chceš se mi odvděčit, omluvit

se mi tím, že mi dej vejškou řičůráka?

Možná.

Tak dělaj.

Jako vaši?

Vlastně jsi problematická, příjemně, velice příjemně problematická.

Zlobivá holka.

To víš, za každý problém, co udělám, by se měla být potrestena.

No. No.

trochu mi přijde, že vlastně vyhledáváš ty situace, aby jsi byla potrestená.

Že ty jsi to udělala na schvál s tím telefonem?

Ne.

Ne? Ne.

Jo.

Za trest mi lízej koule ještě pojď.

Konec.

kouří přítelky němýho syna. Ty si zdáš petel, to není vtipný vůbec. Ale je to

dobrý, jako.

Je to dobrý.

Máš koupéče a lásky, ne?

Nebo tak jako... Co?

Tak máš manželku, ale asi s ní nespíš, ne?

Samozřejmě, že s ní nespím, jako.

Ale to ještě není důvod, abych tady plnul s tebou. Ale tak... Přítelky mě

mluví, no.

Co?

Co?

Ono mě chce.

Nebože. Jo.

Děkuji.

Konec.

Šikovná, zvládneš to?

My to máme rádi, my taťkové. Tak, ještě chlupko, tak.

Tak já.

Hezky mi ho volíš, odkoulíš až nahoru, pojď.

Odkoulíš až nahoru. Tak ještě.

Abych to podnal na nejlepší.

Já jsem se s tebou několikrát udělala.

Je moc mladé, víš? Neboj.

Já se asi o tebe bojím moc. O co to bojí, víš?

A teď je pravda, že nejsem nejako ty.

To jdou se.

Pardáma. Já bych vrátil mára silnou stresnou.

To je všechno ještě neslušená v tomhle směru.

Drzá si na to důležitost, víš?

Tak já jsem hlavně vždycky drzá.

A tak nemůžeš taky žádný kvítko.

Uuuu

Jo, jo.

... ...

...

...

Vstáhni tu prdělku.

Pojď, pojď,

pojď.

Ne, ten už tady určitě nebude.

Jo, já myslím, že tady je, nebo ne? Ne, není, není, ten už určitě odešel.

Jak to? Jak jsi jistá?

No tak on totiž teď nosí všechny naše věci sem, víš, tak... Jaký věci sem

nosí? Jaký věci sem nosí? No prostě sem nosí naše věci, no, to nemáme teďko kam

dát. Tak nekřič, jaký věci sem nosí?

Prostě nosí sem naše věci, protože to nemáme.

Já vás zabiju, já vás zabiju. Ne,

ne, to všechno napravíme.

Takže vy jste mi lhali?

Vy se stěhovali, jste sem, vy se chcete stěhovat ke mně, nebo co?

A co, ten si tříší let, ten výlet?

Co to je?

Tak jako, však ho znáš, teď prostě víš, že on nemá teďka pomalu ani

peníze na to, aby si mohl koupit jízdenku na autobus.

Takže, ne, fakt, my do Tajska neletíme.

Počkej, počkej, jak to myslíš, takže, takže vy tady budete nejenom den, vy

tady budete díl, jo?

To si vyřídíme potom.

No.

Prostě, přestaň vole!

Promiň!

Promiň! Promiň! Promiň! Promiň!

Promiň!

Jo vole, tohle jsou my fakt, ne?

Stav? Tak jo, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý,

dobrý, dobrý, dobr

Tak já jsem to chtěla předvádět na konco. Co děješ? Kamže vy letíte?

My s tobě letíme. Ne, ne, ne.

Vidíš, kam neletíte, mil, žeš? Jo, a teď ukážu moju děvku.

Děvku, ano, děvku. To není děvka, to je tvoje děvka, vole. No, teď to byla moje

děvka ještě k tomu. To kurva je to. Ale, a kamže letíte? Vy nikam neletíte. Proč

jste se dotáhl nějaký věci? Ty jsi se vtahal pryč do nějaký věci. Už to letíš

pryč a budeme tady žít?

Co? Já pryč a vy taky budete žít.

Ty jsi se upadl do hlavu, ne? Už ukáž mojho holkovo, ne?

Co je?

To je příklad, že to je holka všech, když se bavit nebudeme. Žaknu všechno

moje ženě a konec.

Tak dobře, můžete tady zůstat, ale jednu noc, jo? Jednu noc, jo? Ne, úplně.

Běžte, běžte, běžte z mýho kokek. Panej, panej, vypadni, vypadni, díky moc,

naschle, ahoj, papa.

Uvidíme se večeře, uvečeře, čau, čau, papa.

Vypadněte! Voba! Voba! Zavřete dveře! Dveře!

Zavři ty dveře! Vypadni! Čau!

Takovýhle trápí na mě.

Krávové blbý ty vole! Ano, jsi na to starý kresen!