Original subtitles

Konec.

Nikši?

Nastal čas.

Ale ještě než začneme, prokaž mi malou laskavost.

Chci, aby mě slyšeli všichni.

Mí milí rudozlatí přátelé, letos přejdeme

k drobné změně přístupu.

Chci, abyste se přesvědčili, že mezi uchazeči omů horů není nikdo, kdo jsem

přijal na dovolení.

Že jsou to skuteční hráči a své místo na křivoplátě si umí obájit.

Hráči, kteří budou myslet výhradně sami na sebe a nebudou se ohlížet naprosto.

Je to jasné.

Pro takové totiž v téhle sérii není místo.

Ahoj, já jsem Matěj Sisel a stavím zakázkový motocykly.

Budu kopat za věrné a bejt milej na lidi. To je asi moje největší strategie

teď.

Já

jsem Jura,

je mi 23 let a studuju design a zároveň studuju herectví v Brně.

Nechci o sobě říkat, že jsem herec. Chci tady vystupovat jako designer, takový

nejistý mladík. Byť v reálném životě si jsem velmi jistý.

Jmenuji se Anelí a jsem realitní makléřka.

Miluji deskové hry, mám jich doma asi 86 a hraní je můj život.

Ahoj, já jsem Krištof, čtyři roky žiju v Dánsku, kde pracuji jako designer

stavebnic.

Takže tady mám jenom krabici, na který mám napsáno neotvírat.

Jsem v místnosti první.

Nějak se na ní můžu nacítit.

Trochu jí proskoumat.

Jako maténo.

Tak moje první myšlenka byla, OK, je to unikovka, musím najít nějaký indici a

dostat se odsaď.

Super. Tak jsem to se začal prohledávat, ale nedovolil jsem si otevřít tu

krabičku, kde je napsáno neotvírat.

A teď jsem tam byla sama a viděla jsem jenom jména.

Takže jsem se snažila memorovat jména.

Dobrý den.

Ahoj. Ahoj. Já jsem Jurána.

Ahoj, čau. Ahoj, já jsem May.

Já jsem May, jsem Míšenka, můj táta je Větnamec a moje biologická matka tu

nezná. Jura, May, Honza.

Tři lidi sem ještě přijdou. Asi. Mezi Větnamci se chovám jiným způsobem a mezi

Čechy taky jiným způsobem. Tak si myslím, že ta role z rádkyně by byla pro

mě to pravé ořechové. Máš nějakou krabičku?

To je takový dáreček, nikdo netišel, že přijdu do takové atmosféry. Ale tady

něco prostě, něco se tady bude dít.

Ahoj, Aneli.

Majda. David, těší mě. Jsem Majda, jsem maminka od tří dětí.

Mám úžasného milujícího manžela a šťastnou rodinu. A ty máš co za práci?

Jsem botanička.

Botanička. A jsem také vědkyně, zabývám se evoluční genomikou, což je věda, kde

se hodně analyzují data.

Chtěla bych hrát jako věrná.

Vědecky si zaznamenávat herní události, zorientovat se ve hře, zjistit, kdo je

zrádce a vyhrát.

Nazdar. Nazdar.

Tak teď nevím, jestli jsem rozhozený já nebo vy.

Tak to bylo na mě moc, no.

Možná se můžeme začít seznamovat navzájem a třeba to bude lepší.

Já jsem Adam.

Slyším, Karolina.

Ahoj Karolino.

Matěj. Ahoj Matěj, já jsem Adam.

Já jsem Adam, je mi 48 let a povoláním jsem vyjednaváč.

Já jsem vyjednavač.

Teďka zrovna vyjednáváš s náma?

Ani ne.

Napsal jsem nějaký knižky o vyjednávání s teroristy, prošel jsem výcvikem

vyjednavacího týmu v FBI ve Scotland Yardu a spoustu dalších zemích a do hry

jsem se přihlásil, protože to je výzva.

Ahoj, Felix.

Ahoj, ahoj. Mé jméno je Klara Felixova, ale většina lidí mě zná jako Felix.

Ještě Felix.

Takže jsme tady půlka. Jsem Švadlena, lacrusová trenérka a aktuálně maminka na

rodičovské. Jsem velkej hráč, chtěla bych hrozně vyhrát.

Hele, další.

A neví, já jsem si říkala.

Já jsem Dáša. Já jsem Jitka, ahoj Dášo. Ahoj Jituš. Já jsem Dáša, jsem

spisovatelka, redaktorka a jazyková korektorka. Takže já jsem předpísmenka.

Teda.

Zdíša. Já se jmenuji Zdislava Pokorná, je mi 28 let a jsem investigativní

novinářka. Jsem novinářka.

Novinářka. Mám čím přispět směrem k věrným, aby letos vyhráli tu sérii oni.

Dobrý den.

Kryštof. Pardabaj. Ahoj, ahoj. Já jsem Mára, hodně cestuju a částečně podnikám

nejenom v Čechách, ale i v Holandsku. Mám hrozně rád výzvy, to je asi důvod,

proč jsem tady.

Já se jmenuji Tomáš Ouhel, pracuji v zoologické zahradě v Ústí nad Lobem a v

zoologické zahradě v Liberci. Pracuji v zoologické zahradě na mezinárodních

projektech. Ale co tady nikomu neříkám, tak je, že v rámci ochrany přírody

snažíme se rozkrývat pašerácké skupiny. Máme i nějaké vyjednávací školení.

Tohle bych tady rád využil, zkusit si to, co na nás vlastně ty pašeráci

zkoušejí, když s nima vyjednáváme.

Hráči, vítám vás na prahu mé hry.

Gratuluji. A hned na začátek mám pro vás malý vstupní bonus.

Sto tisíc ve zlatě.

Teď ale dobře poslouchejte.

Cesta na hrad vede skrz tyto dveře.

Pokaždé, když se otevřou, jeden z vás bude moct tuhle stísněnou místnost

opustit. Kdo to bude, je na vás.

Tento šťastlivec pak nastoupí do auta a odjede na hra.

Chci vás slyšet argumentovat a jít si za svým cílem.

Rovnou zapomeňte na to, že tu budete hrát dětské hry jako kámen, nůžky,

papír. Žádné losování.

Pro hráče, kteří svůj život svěří náhodě, tu není místo.

Na každé rozhodnutí máte tři minuty.

Pokud se v časovém limitu nedomluvíte, přicházíte o 25

tisíc ze společného banku.

Každý okamžik se počítá.

Hodně štěstí. A sekra?

Hlavně nevypadni první. Hlavně nevypadni první.

Malé bych zapomněl.

Malé upřesnění.

Kdo neusedne k prvnímu kulatému stolu,

Do hry se už nikdy nevrátí.

Nerad se opakuji.

Jako bubnovalo mi srdce, jako blázen.

Nepříjemnej twist v ten moment, určitě.

Tyvo.

Hele, a tam jsou další místnosti.

Pět out.

Nás je dva, čtyři, šest.

Takže jeden tady ostane.

Tic-tac.

Čas běží.

My jsme... Můžeš k nám tady?

Ano, ano, ano.

Jen tak náhodně jsme dorazili, byl to osud, dorazili jsme jako první tři.

Takže bych nechala rozhodování na vás. Vy jste byla druhá půlka, fakt mě to moc

mrzí. My tři už jsme se domluvili na tom, že my jdeme.

Tady bude boj o to, kdo vyjde z té bunky, ale ten přístup se mi prostě

nelíbil vůbec. Kdo se domluvil?

Zatím bylo vidět jenom ty.

My jsme dorazili jako první. Pokračujeme dál a rozhodně nevypadáváme.

A teďka já se rozhoduju a rozhoduju se, že ty jdeš dál, ty jdeš dál, ty jdeš dál

a ty jdeš dál. Taky se mi to tak zdá.

Na hradě je hodně her, které vyžerou nějakou sílu, frickou bratnost. To jsem

já, rozhodně. To jsou určitě my dva si myslím. Chlapi samozřejmě použili jediný

argument, a to je fyzická síla. Potřebuješ sociální schopnosti, to není

jenom o síle.

Já jsem zvyklá řešit psychologii postav, příběhy lidský, jako vidět prostě za ně,

protože je tvoření příběhy. To se mi říje, ale velmi nebezpečné. Jsi taky

potenciální kudla v zádech, to se na mě nezlo.

Někdy rychleji zmluvím, než myslím.

Ale na druhou stranu věřím, že to může působit hodně, jako důvěry hodně a

věrně. Já píšu i postavy, jako i špatný, i pozitivní, já píšu různý postavy a

musím myslet za všechny z nich. A to je právě ten problém. Čestně tak.

Dáši, já se povím, že jsi největší tady hráč a největší hroza.

Žiju v Dánsku, přijel jsem tisíc kilometrů, abych si to zahrál.

Já žiju ve Finsku.

Přijela jsem dva a půl tisíce. Tak jeho záležitost si vyhrála.

Já jsem sem přiletěl až z Austrálie.

Ty vole!

Jestli mě pošlete, já vám ještě nabízím, že bysme potom se mohli domluvit a mohli

bysme nějakým způsobem hrát spolu a mohla bych vás nějakým způsobem

podpořit, kdyby bylo třeba. Tak já se hlásím, Domče. Jsem pro tobě.

Jsem hráč, který se bude snažit obejít nějaký pravidlo.

Často i v takovýchto únikových hrách bývají předměty, které je potřeba

otevřít, i když to tak na první pohled nevypadá.

Udělám všechno, co mi moje morální stránka dovolí k tomu, abych se dostal

co nejdál.

Marek, nevím proč, tu truhličku prostě otevřel. A my jsme...

Tomu ani vlastně asi nemohli uvěřit.

Nechci říkat, že porušil pravědla, ale prostě byla tam truhlička, kde bylo

napsáno neotvírat.

My jsme to všichni respektovali a on prostě ji otevřel.

Takže my jsme možná měli výhodu v tom, že jsme věděli, co v té truhle je.

Já ve své práci dostávám lidi z jak nejhorších situací, v jakých se můžete

najít. Nevím, jestli to má mít jakoukoliv roli v tom, jestli půjdu nebo

nepůjdu.

Bez hledu na to, jestli jsem věrný nebo zrádce, já budu muset se snažit

přesvědčit všechny, že nejsem hrozba.

Sedm, šest, pět.

Ještě.

Musíme hlídat ten čas. Ano.

Měl jsem tu kliku, že jsem vlastně stál těsně před těma dveřma. První poruce pro

mě. A že je to trochu o tom, nechat si chladnou hlavu a prostě odejít.

Bylo to pro nás všichni tak silný gesto.

Tím jsi získal podle mě tu dominanci.

Jdu, jdu, jdu.

Jenom jednou.

Já se omlouvám a jdu.

Jediné řešení pro mě je v tom zmizet.

Na argument se vždycky dá protiargumentovat a tady bylo potřeba

spíš řešení a tak jsem prchla.

A co teď máme dělat?

Co teď máme dělat? Pokračovat. Pokračovat. Až to zbude jednoduché. No

jasně. Tak znova ještě teda druhý končka.

Co se děláte, srada?

Máme ještě čas, nemůžeš mě takhle nechat. Jsme se takhle domluvili jako

skupina. Ale proč? To není fér, hele. Tohle fakt není fér. Ne, ale tahle hra

není prostě fér. Drž se, promiň. Já jsem tomu fakt dala všech.

Já jsem pro, abys šel tam silnej chlap. Chtěla bych být férová, ano.

Já jsem třeba pro Kristova. Teď odešla holka, teď musí odejít kluk. Kdo tady

zůstane? Ať tady nezůstanou poslední dva prostě potom. Tak jdem hlasovat. Jsem

pro Felix.

Já ne. Já taky ne. Já taky ne.

Pro Marka, kdo hlasuje?

Já ne. Taky ne.

Pro Kristova?

Já ne. Taky ne. Kdo hlasuje pro mě?

A kdo hlasuje pro Barnabáše?

Tak jsme vyhlasovali Barnabáše, což samozřejmě nebylo fair.

Jo, ale to je proto, že jsem byl poslední, že jo?

Tak jakože pojďme to vzít ještě jednou, jako to není fér.

Já jsem Barnabáš, je mi 34 let a moje silná stránka je, že vypadám velmi mile,

velmi přátelsky, což i jsem.

Ale kdykoliv je potřeba udělat něco neúplně hezkýho, tak nemám problém

to udělat.

To bylo jako, sorry, ale to opravdu jako neotvíral, otevřel jste to a vyhazujete

mě, jako udělal něco, co prostě byl proti pravdě. Abych se tohle vůbec

nechytal. To je prostě, to může být chyták tady v téhle hře. Ne, tam nám

stálo neotvírat, Marko.

Cítil jsem, že tady a teď musím zabojovat, protože tady moje cesta

rozhodně nekončí. Pojďme, podla sám Marka, že tady zůstane.

Ale hele, shodli jste se na mě, tak mě tam nechte. Ne, to beru zpátky, máme

ještě čas, než odešel. To, co teďka, takhle jak ty se teďka chováš, tak tě

asi nechce mít, že si myslím. Ne, já tě tam nechci.

Jako, sorry Marku, ale ne. Jo, ale je to pravda, fakt.

Sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna. Já jdu.

Věř.

Lepší někdo než nikdo. Já vím, já myslím, že bych se peníze. Někdo musí

být. Je mi to jasný. Můžu jít?

Já bych tak nešel. Konec.

Odchází Felix, odchází.

My říkáme, že ne.

Ne, já prostě se nenechám takhle kvůli...

Přátelé,

malá změna.

Nemám na to celý den a v autech není dost míst.

Musíme to urychlit.

Poprosím vás, pojďte blíže ke stolu.

Na zdi vidíte vaše jména.

Na stole je krabička.

Až vám řeknu.

Otevřete ji a s pomocí předmětu uvnitř zničíte jedno jméno.

Nositel tohoto jména s vámi na hrad autem neodjede.

Nechte to. Ne, ne. Prostě otevřel si to, když si neměl.

Připraveni?

Otevřete krabičku a dělejte, co musíte.

Bylo to teď úplně zbytečné.

Zachoval jsem se, jak jsem se zachoval. Myslím si, že na tom bych nic neměnil.

Nikomu nic nezazlívám a je to hra.

Dášo, Dášo. Co je? Tohle to je přehnaný.

Já vím.

Vy jste se dohodli. Ale já jsem se s váma nedohodla a já se nevzdám. Ale já

se tady s vám nechci prát.

A mě jde o to samé, o co jde vám. Já chci nahrát.

Prosím. To nejde. Já jsem se chtěla ještě domluvit. Jsme nová skupina. Ale

my jsme se rozhodli. To je jenom to, že jsi prostě... Ty vole, normálně.

OK. Normálně.

Normálně. Já nepůjdu od sebe. Ty vole.

Prosím tě.

Jenom jedno? Jo.

Buchla do Tomáše, ovšem Tomáš už byl mimo hru.

Když to vlastně skončilo a všichni se zastavili, tak já jsem si toho všiml.

Počkej, jedno jméno. Že vlastně ten Matěj tam nadále svítí.

A co, můžu odejít?

Já jsem prostě v tu chvíli zamrznul, no.

A v tu ráno jsem byl ze hry venku vlastně já.

Vyjednávač, klidnej.

Ale umí. Jo, ale instincts, tak... Až to máš prostě jasný. Já nepůjdu, rozhodně

to jdem mezi ostatníma, jinak mi to nejdou hlavy.

Já nemůžu, já jsem to slíbala.

Žádný argumenty se nepřednesli. No tak.

No tak.

Já se omlouvám, jo?

Děkujeme. Děkujeme.

Pojďte si prosím vás zahřebat nejdřív, protože... Jdeme! Já jsem tak

ráda, že jedeme.

Moje jméno je Jitka Faltýnová, je mi 27 let a jsem z českých Budějovic a jsem

porodní asistentka. Já jsem porodní asistentka. Já jsem tady do těch hry šla

jako já. Nechci se tady úplně nějakým stylem přetvařovat v to, co nejsem.

Nesmírně krásná, atraktivní porodní asistentka z Českých Budějovic. To je

moje nová kamarádka, protože my jsme se tam fakt museli držet. To bylo strašný.

U nás to ta paní nechtěla pustit. Aha.

A potom mě teda kousla na ovém finále, když všechno nebylo. To je klid.

Jsi očkovaný proti vzteklí. Jsem naštěstí.

Jmenuji se Štefan Rehák a je mi 35 let.

Jsem advokát, specializuju se na trestní právo. Často jsem u soudu a to jsem

spoluhráčům neříkal, abych...

neměla hned ze začátku terč na zádech.

Musím říct, že teď, když jsem slyšela vás, tak my jsme se jako dohodli.

Já myslím, že ten chlapík, ten vyjednavač, mě vystrčil proto, že

zkouší, že teď mu mám být teda vděčný, že mě jako zachránil chlačky ze situace.

Každopádně jsem rád, je to sympatický chlap.

Z nějakého důvodu jsme my čtyři vylezli z těch buněk jako první.

To znamená, že asi bychom si mohli nechat lehkou

spolupráci i po delší dobu.

To bylo by to rozstavení. To zní dobře.

Pojďme udělat takový fakt, jo.

Budeme prostě vzájemně za sebe nějaký způsob kopat a klid si zvládnout. Ok.

Já myslím, na tím, kolik jsem si udělal přátel, kolik nepřátel. Napřítel zůstal

tam, no.

Takže si věříme všichni. Ne fakt.

Vzniká tady pouto. Vzniká tady pouto.

Prostě vám věřím jako hned od začátku a chci. Já taky.

Co můžeš nikomu slíbit, když nevíš, co bude. Přesně tak.

Nikdo neví, co bude.

Hlavně v klidu.

Je to jedno za život, strašně si to musíme užít.

Takové neštěstí vždycky.

Jo, jsme tady a jde se hrát.

Ohromující, já jsem na to koukala.

To bylo úplně něco neuvěřitelného.

Tak jsem si uvědomil, že je to fakt tady, že opravdu jsem tady.

A dám do toho všechno, byly to neskutečný pocity.

Hráči, vítejte na ksivoklátě.

Vidím, že jste dorazili téměř v plném počtu.

Mám radost.

I vy byste se měli radovat.

Prokázali jste, že si svého místa v této hře ceníte.

A jste ochotní ho bránit?

Zuby, nechty.

A tak to má být.

Nelitujte těch, které jste nechali stát přede dveřmi.

Nikdy nevíte, kdy se k vám vrátí oknem.

Podívejme, jako bych to přivolal.

Ajajajajaj.

Říkal jsem přeci, že kdo neusedne u prvního kulatého stolu, do hry se už

nevrátí.

Do prvního stolu je ale času dost.

Dost na to, abyste si vše důsledně vyříkali.

Nikdy jsem přeci neřekl, že jediný způsob, jak se dostat na hrad, je autem.

Tak to mě pose.

Moje jméno je Petr, žijím se jako obchodní zástupce a jsem taky zpěvák.

Myslím si o sobě, že jsem hodně odolný v rámci jakýchkoliv problémů, co nastanou

v životě. A ten moment jsem věděl, že budu muset se s toumi ještě minimálně

jednou vidět.

Minimálně si o tom popovídat.

Hned jsem na jeho pohledu viděla, že není šťastný, že si vracím a vnitřně mě

to docela jako dělalo dobře.

Verte váš dnešní zážitek jako takovou životně důležitou úvodní

lekci. A jako projev mé bezbřehé laskavosti.

Už brzy ale převezmou o těže hry zrádci.

Ať ti vám schovývavost neprokáží.

Už žádné druhé šance.

Žádné slitování.

Za malou chvíli vstoupíte touhle branou do mého světa.

Ven z něj vedou jen dvě cesty.

Ale vězte, že ať už ho opustíte jakkoliv, nikdy z něj nevýjdete

stejný.

A několik z vás chřivoklád pojme za své už navždy.

Vítejte v té nejopravdovější hře na život a na smrt.

Vítejte ve Zrádcích.

Co se tam stalo?

Jo, když jste odešli, tak se to trošku vrtlo. Ne.

Tak vítejte, Kryštof. Já taky, ahoj. Domi, ahoj.

Lukáš.

Lukáš. Ano, Lukáš. A co ty děláš? Já dělám u výrobce stavebních materiálů,

navrhuji technické řešení, jezdím po stavbách. Jsem Lukáš, je mi 40 let a

živím se tím, že jsem profesionální kouč žen. Jsi v realitce makléřka.

Já stavím a ty prodáváš.

Pomáhám ženám s jejich složitýma životníma situacema, hlavně v oblasti

partnerských vztahů. Wow.

I šachy, pěkně. Tak to je nádhera.

Tady taky něco je. Pojďte se. Já jsem 12 let.

No tak to

teda.

Cože?

Všichni jsou takový krásný.

To nevím teda. Já hledám na tebe.

Sykr tady krásná. Prosím vás, podívejte se na mě.

To je tvoje babička.

Všichni vypadáme starší. To je jako účel. Zdíše je nádherná.

Jmenuji se Domitorni.

Posledních dvanáct let žiju na severozápadním pobřeží Finska.

Přesvědčuji studenty z celého světa, aby šli studovat k nám na naší univerzitu.

To je boží. Á, další šachy.

Á, bože, hrad je krásnej.

Já se jmenuju Karolina. Jsem zpěvačka, grafička, taky tlovoučnice.

Á, škoda, že tady nebydlem.

Počkejte. To jsme... Ne.

Kdo to je? No tohle jste Ondra Zlonska, ne?

Anička, to je Anička.

A tady všichni sedějí u kolatýho stolu. Tady je Mia s Danielou. S Dekou.

Tam je Petra schovaná.

Čau. Tak znova. Jo, znova. Všechno dobrý. Všechno dobrý. Hele, za mě úplně.

Jako, tak jsi prostě bojoval, jako co? Jasně, jasně. Já jsem byl objat přes

ruce a vypadlo mně kladivo a tak jsem jenom jako jemně zbavil.

Jo, bylo to docela zážitek, tak vláhlo.

A teď to kladivko vylítlo a spadne ti k nohám, tak jsem musela a rozbila jsem

první skvičku, na který jsem dosáhla a to byl Tomáš, ale to už byl Venku.

Já jsem Anastázie Mejl.

Je mi 51 let.

A co děláš ty? Já jsem sestřička z domácí péči.

Pracuji jako psycholog, coach, lektor, terapeut a také jako zdravotní sestra v

paliativní péči. Já už to dělám 30 let právě. To je strašně náročné. Takže

jezdit lidem domů? No, spíš psychicky.

Když jde o život, tak co byste dělali vy, kdyby vás chtěli zabít?

Jako asi si s ní budu moci promluvit.

Protože úplně nechci.

No, já se s ní taky nechci promluvit.

Tě tady někdo zvedl. Čeká někdo nějaký hovor?

Slyším, Kristofe.

Mlč a nepouštěj sluchátko.

Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá.

Do společného banku si díky tobě můžete připsat... Sto tisíc ve zlatě.

Za chvíli do místnosti vstoupí Mikeš.

A přinese... Nevábně vypadající nápoj.

Jeho obsah je, řekněme... Kuriózní.

ale zdravotně nezávadný.

A ty budeš mít přesně pět minut na to, abys přiměl jednoho hráče

vypít sklenici až do dna.

Pokud to do pěti minut nestihneš, zlato zmizí v prachu hradních chode.

Rozumíme si?

Ano.

Tvých pět minut začíná teď.

V té truhle je nápoj, který nechutná moc dobře.

Ale když ho někdo z vás vypije, tak dostaneme sto tisíc.

Jsme ve zrádcích. Cokoliv zvedat, nebo pít, nebo dělat.

může mít velice špatný následky.

Já jdu.

To dám.

Jasně, že jsem nad tím přemýšlela.

Ale já jsem prostě cítila vnitřně, že to bude safe a že to prostě musím zkusit.

Právě jsi do vašeho banku získal 100 tisíc ve zlatě.

Získali jsme 100 tisíc.

Můžeš zavěřit. Prostý večer.

Děkuji.

Zpětně si říkala, že jsem dost zariskovala, ale třeba to bude dobrý.

Tak do teď. Pak já jdu.

Dobrý večer.

Tomáši, mač a nepouštěj sluchátko.

Pokud nyní zavěsíš nebo sluchátko odložíš, končíš v této

hře.

Rozumíme si.

Ano.

Přesně v celou.

odbíjí hradní hodiny.

Hráč, který bude v tu chvíli držet sluchátko, končí v této hře.

Na dobro.

Pokud se chceš zachránit, musíš někoho z hráčů přesvědčit, aby

tě u telefonu vystřídal.

Záleží na tobě, jak toho docílíš.

Rozumím.

Tvoj úkol začíná právě teď.

Myslel jsem si, že zvednutí telefonu neznamená smrt.

Znamenalo to držení telefonu.

Já ne.

Takhle mi to vlastně přišlo docela fair to hodit na Honzu.

Máte telefon.

Honzo bude mít ještě čas to předat někomu jinému.

Mlč a nepouštěj sluchátko.

Jmenuji si Jan Špaček, je mi 27 let a jsem druhý nejchudší youtuber v České

republice.

Hodně lidí mi podsouvá, že něco pořád hrajou, že nejsem upřímný, ale já jsem

tady pro tady všem ukázal, že autenticita je něco.

Co vím, že existuje a že je mi to blízké.

Pokud se chceš zachránit, musíš někoho z hráčů přesvědčit, aby tě u telefonu

vystřídal.

OK.

Monika?

Máš telefon?

Jmenuji se Monika. Jsem spisovatelka, numeroložka a koučka.

Nehledě na věk.

Je vždycky fajn si hrát.

Budu hrát naplno a jsem zvědavá, co ze mě vyleze.

Doni?

Ano, všichni začali kopírovat mojí techniku, že hradní pán chce s někým

konkrétně mluvit.

Pár dní.

Ale přišlo mi to takový jako nejčistší tady tím způsobem

to prostě poslat dál.

Marku?

Haló?

Tomáš.

Udělal sakra chybu, že nominoval Tomáše, který tam už byl.

To je chyba.

V momentu, kdy se nikdo nepohnul, tak...

Jsem neměl na výběr jinak, než zkusit jiný jméno.

Adam.

Adam.

Měl jsem nějaké pochyby, dostal jsem jemné signály od spoluhráčů.

Adame. Mě zveš ty nebo hradní pán? Hradní pán.

Ale já jsem v ten moment věděl, že Tomášovi prošlo to, že tam nešel.

Takže jsem si řekl, že bezpečnější strategie je prostě tam nejít.

Já jsem

jenom

řekla ne.

On říkal Tomáš.

Tomáš už tam byl a Tomáš nešel.

Má důvod, proč tam nešel. No tak on věděl, co tam je.

On se zabil sám.

Tak to bychom měli.

Jen abyste rozuměli i vy, kteří jste neměli tu čest hovořit se mnou

po telefonu.

Ten z vás, kdo byl ve chvíli, kdy hodiny odbyly tím posledním, co se dotkl

sluchátka, se stal prvním, kdo křivoklad opustil.

Snad už je jasné, že v této hře i letos stačí jediná vteřina.

A jste pouhou vzpomínkou.

Ten pocit si zapamatujte.

Bude se vám hodit.

Já jen, abych se

příště dovolal.

No nic.

První náročné chvíle máte za sebou.

Ale abychom mohli moji hru doopravdy začít, zbývá vyřešit ještě

jednu záležitost.

Kdo z vás bude zhrádce?

Uvidíme se.

Už brzy.

Jmenuji se David, povoláním jsem chemik, jsem milovník diskových her a pokud bych

byl zrádce, tak bych neváhal ani vteřinu tady rozpoutat strašné krve prolití. Do

posledního bych tu všechny zabil. Úplně všechny, co by mi ta hra dovolila.

Vítej na lípo, srdce.

Adame, proč jsi tady?

Jsem tady, abych testoval svoje hranice.

Abych odehrál nejlepší hru svého života.

Já bych rád si otestoval, jak dokážu být autentický.

Chci ukázat svoji pravou tvář.

Tohle. Jsem tady, abych se stala zrácem.

A nemám z nikoliv z nich strach.

Říkám.

Co tě předurčuje k tomu být dobrý v mé hře?

Pracuji jako designer stavebnic.

Kdyby ta stavebnice byla dobrá, tak si musím vybrat ty nejlepší dílky.

Myslím si, že kvůli svých práce umím číst v ledech, dokážu poznat, když lžou

a manipulují.

Já jsem strávil hodně času s řadou vrcholových českých politiků, takže by

se dalo říct, že jsem jako svým způsobem expert na lhaní.

Chtěla bys jí hrát jako věrná nebo jako zrádce?

Jako zrádce.

Jako zrádce. Ta hra se jmenuje Vírní.

Hrozně by mě bavilo končit tuhle soutěž vítězstvím jako věrný, protože i to je

možné.

Na konci u ohniště musí stát dva lidi, já a jeden věrný.

Najít toho zrádce, jít s ním až do finále a tam se ho snažit vyhlásit.

Zrádce bude zrazen.

Ironické, že?

Dovedli si představit, jaká to je tíha.

Ty se nedovedla s ním to představit, dokud to na něj nepadne.

Tuhle tu hru chápu jako hru.

A pokud ty lidi to bohužel nepochopí.

a budou to brána osobního vinu, tak nepochopili tu hru.

Hráči, vítejte u kulatého stolu.

Jak se vám líbí?

Je takový, jaký jste si ho představovali?

Splnil se vám váš sen?

Gratuluji. A navíc u něj nesedíte z prázdnu.

Ve vašem banku už leží dvěstě tisíc.

Ale kvůli přepočítávání zlata jsme se tu nesešli.

Ne.

Tohle je poslední chvíle, kdy jste si v mojí hře rovni.

Zvětšiny z vás se stanou věrní, ale mezi vámi

se budou pohybovat zrádci.

Kdo to bude?

Nasaďte si na oči své šátky.

Komu teď položím svou ruku na rameno, je od téhle chvíle už navždy

zrádce.

Tak jo, jsem zrádce a jdeme vraždit.

Je to tam!

Teď to začne, teď to začne.

Moje jméno je Nika, mám vyštudované jadrovofyzikálné inženýrstvo a

momentálně robím doktorát na lékařské fakultě s témou využívání

jadrovofyzikálných metod v sudnom lékařství.

Myslíš, že si člověk z IQ 160 dovede představit, jaká to je díra stát se

zrácem? Myslím si, že ano, já si myslím, že jsem na to fakt připravená a možná i

nejlepší ze všech.

Odteraz, když jsem tak seděla a měla takto zavrté oči, tak jsem stále

doufala, že se mi dotkne ta ruka, která se mi ani dotkla.

Hm.

Můžete sundat své šátky.

Hráči, dobře se rozhledněte.

Mezi vámi jsou zrádci.

Možná je to přímo někdo naproti vám.

Možná sedí po vašem boku.

Kdo ví?

Oni ano.

Zrádci, váš úkol je prostý.

Nebýt odhaleni a postupně vraždit věrné.

Pěkně jednoho po druhém.

Věrní, vy naopak musíte zrádce odhalit.

A poslat je svým hlasováním do vyhnanství dřív.

než se sami stanete jejich další obětí.

Společně přitom budete plnit svůj bank hradním zlatem.

Ale pozor, pokud vám do finále proklouzne být jen jeden jediný zrádce,

odnese si všechno zlato i slávu on.

Toť vše.

Zítra ráno vás bude o jednoho méně.

Dobrou noc.

Některý se koukají více, některý míň, akorát člověk neví, co je správně.

Půlka je takových půlka makových a teďkrá půlka je ta správná.

Teďka se bude velkej stres, že se neprobudíme.

Bude bojoštíty teďka.

Protože si vlastně všichni moc dávali pozor, tak mě napadlo tam hodit.

Takovou jako otázečku nebo takovou jako perličku, kamínek.

Já si myslím, že tady rodina je.

Rodina tady je? Já myslím, že ano.

Je to pokrémně příbuzná. Ano.

Já si myslím, že to je matka syn.

Matka syn.

A vlastně v tu danou chvíli jsem se začala dívat, kdo se chová jinak a kdo

se uvolnil, kdo vykládal.

Podle toho se dalo líp vnímat lidi.

Myslíte, že to není nějaký pocit někoho? Já jenom jako mi přišla Monika, jak

vlastně jako to hodně jako řešila hned. Ano, hned změnila téma.

Myslíte, že to je nějaká výhoda? Hlavně to s tím podle mě moc nesouviselo. Co ho

rozhodne s manžel, manžel, jako k čemu to jako je v té hře?

Moni měla zvláštní reakci vedle mě.

Jak stáhla tu pozornost jako?

Na nějaký pouto, prostě rodinný pouto v tom vůbec nehraje roli. Možná tady někdo

je, ale je nám to absolutně k ničemu.

Přesně. Přesně.

Já jsem chtěl, já to řeknu, já jsem chtěl být hráčem. Ale nejsem. Ale

nejsem. A víš proč? Protože jsem chtěl v klidu spát. Jo.

Zatím mám důvěru pár mých spoluhráčů, který si vážím a s těma bych

chtěl tuhle hru.

táhnout co nejdýl a chránit je na komkláve.

Já jsem si myslela, že uvidím, že se někdo chová jinak než ostatní, protože

nevíš, co je správně, koukat moc, koukat mít. Ale on se choval každej jinak, nebo

nevíš, že tam nebyl jasný vzorec toho, tady většina lidí vypadá takhle a tyhle

dva vypadají divně. Já to teď hraju úplně odevřeně, přesně tak, jak bych to

hrala, kdybych byla věrná. Říkám těm lidem přesně, co vidím, přesně, co si

myslím. Prostě jsem klasická dáša, co na srdci,

Co si myslíš o Jitce? Sledoval jsi Jitku?

Jitka už mi jako jela ještě před, jako už od prvního dne.

Teď, když mi si to sundali, tak jsem koukala na ní. Ona se strašně šťastně

smála. Ona se strašně šťastně smála. Ona měla radost. Ona měla radost jako králo.

Mám obrovské podezření na Jitku a z toho dlouhého pohledu mi tam vysí Krištof.

My jsme si sundali ty šátky a nikdo nebyl takovej háhy.

A pak se tam začal řešit ten hlama táta si.

Jo, dáš.

Já jsem takový jeden look na Krištofa a ty mi tam trošku jako tak zazvonila. Jsi

zrácen?

Ne.

Začala už paranoja. Jako zároveň to chcete říct nikomu ten svůj dojem, ale

uvědomujete si, že to může být zráce a užit tuhle informaci proti vám.

Teď si vybrat podle mě pár a risknout to a s těma to sdílat.

Zrádci, gratuluji, budete rozhodovat o životě a smrti ostatních. Zatím jste jen

dva a musíte se najít.

Zahrajte si spolu stolní šachy.

Jakmile u nich budete, jeden z vás řekne, víš, co je to gambit?

A druhý odpoví, umírám touhou to vědět.

Tím se poznáte.

Jakmile si budete jistí, že jste se našli, navrhněte každý jednoho hráče,

kterého chcete mít po svém boku jako dalšího zrádce.

Buďte nenápadní.

Buďte rychlí.

Buďte zrádci.

Váš hradní pán.

Moje pocity byly, že to bude dost obtížné zvládnout.

Bylo takové zvláštní a doufám, že to na mě moc neupozornilo, že jsem často

odbíhal z těch konverzací, abych zkontroloval, jestli u těch šachů se

náhodou nikdo nevyskytuje.

To jsou nějaké takové ty gaučíky, ne?

Tam nikdy nikdo nebyl. Bylo pořád celý prázdný. Furt nikde nikdo. Pak jsem si

říkala kolikrát, co když to ten druhej zrádce četne pozorně a je u těch velkých

šachů. Co když si pamatovali jenom, že šachy?

Tak jsem se šla jako podívat, jestli náhodou někdo nesedí u těch velkých

šachů.

Hraješ karty? Můžeš hrát záchod? Pojď.

Záchod? Pojď, velebnosti.

Uvidíme.

Já jsem přesvědčená o tých, Vojtce.

Já jsem veřejně řekl, že jsi velký

hráč a že jsi věrný.

Že si myslím, že to takhle je. Teď nevím, jestli tě mám poděkovat.

Víš třeba, jak se dělá rošáda?

No to nevím.

Víš, toto je Gambit v všechách.

Ne, to je, to je jak rozjet šachy. Ona se nechytla a začala mi vysvětlovat, co

to ten gambit je.

Jakoby oni jsou určitý ptahy. A jenom jsem pak řešila, jak ji tam můžu nechat

a odejít, abych mohla co nejrychlejcej to dělat, jestli náhodou už někdo nesetí

u těch malejch šachů, kde jsem měla být celou dobu a věděla jsem to.

Víš, co je to gambit?

Cože? Víš, co to je gambit? Ne.

Netušíš?

Kam jdeš?

Já jdu za Zdišovou. A když byla v kuchy, byla v tom?

Protože jsme jí tam... Byla tam?

Já si jdu dát kafe, ale byla tam.

Nehrajete? Máte figurky v klidu? Ne, my nehrajeme. My hrajeme v hlavě.

Na tom není co vyzvětlit.

Můžu si promluvit, já mám starší show. No, jasně. No, určitě.

Aha.

Okej, to vypadá vážně. No, jasně, v pohodě.

Tyjo, to zní vážně.

Hraješ taky, dáš, jo?

Hrála jsem je naposledy v 15 letech. A teď jsme se zrovna tam pověli s Felix.

A vzpomínala jsem si na takový ty termíny, jako jak se dělá malá a velká

rošáda. A pak jsme ještě narazili na termin, co to je Gambit, a tam jsme se

úplně neschodli. Já umírám toho, to vidím.

Nemůžu v tuhle chvíli říct, jestli jsem ráda, že je to Kryštof.

Já si ho musím teprve načuchat, jak moc je nebezpečnej. Mám takovej pocit, že by

se měl dát zvládnout. Ale třeba předpoví chlebec.

Mně jenom hlavou proběhlo, ne, to ne, proč ona?

Proč? Vždyť se o ní všude mluví.

Každý jednoho hráče, takže jsme dva a máme být čtyři.

No, tak tohle bude zajímavý.

Díky za poklad. Tak seď.

Ahoj, už jste krásný.

Kdyby nic, tak... Všichni se vidíme, všichni se ráno potpáme.

Ježíšmar, já nechci umřít.

Ještě uvádíme.

je čas na přísahu zrádců.

Zkusím toho zrádce zahrát jinak, než jsme byli doteď zvyklí?

Zkusím ho zahrát tak, aby ty lidi byli přesvědčený o tom, že někdo takovej jako

já, přece nemůže lhát a něco skrývat, protože přece nic skrýt ani nedokážu.

Ještě než ti předám tvůj plášť, musíš složit přísahu zrádců.

Slibuješ, že budeš v průběhu hry lhát a klamat?

Slibuju.

Musím pokračovat v tom, jak jsem začal.

Prostě pořád ten hodnej, veselý klub, i když samozřejmě zase s troškou těch

obav, abych se ráno probudil.

Takže najít tu správnou míru teďka.

Jsi připraven každou noc zavraždit jednoho ze svých spoluhráčů?

Jsem připraven.

Slibuješ? že za všech okolností uchováš svoji totožnost i totožnost

ostatních zrádců v tajnosti. Slibuju.

Slibuju. Nechci tady říkat takový ty věty, že to dotáhneme do finálu, ale že

si tentokrát nebudeme chtít vrážet kudlu do zel hned jako druhej, třetí, čtvrtý

den.

Něco takovýho jako držet spolu u zrádců neexistuje, to sebou zaříká.

Formality máme za sebou.

Je čas pustit se do práce.

Mikši?

Jitko a Anneli, zrádci rozhodli, že se vy dvě zúčastníte

dnešní noční seance.

Tihle zrádci.

Nyní, když znáte totožnost zrádců,

jsou před vámi jen dvě možnosti.

Buď se k ním připojíte, anebo tento hřbitov

už nikdy neopustíte.

Bohužel pro vás rozhodovat o tom nebudete vy.

Zrádci, vyberte si.

Která z nich se stane vaší posilou?

A která vaší první mrtvolou?

Já jsem čekal nějakou směru.

Ale takovýhle start?

To jsem nečekal.

Zrádci poslední stůl.

Liveshow a premiéra poslední epizody. Velkolepé finále už 2.

prosince v pražské O2 aréně.

Buďte u toho.