Original subtitles

Vzduch je modrým nikotínem nasycen.

Nový ubrz starým vínem polit.

Mladý muž si tyká s

měsícem.

A já se musím holit.

Je, je, je,

je, je, je.

Není to dávno, co má brada byla holá.

Když tu nás...

Koupil jsem si holení a večer místo školení, holil jsem se potají, tak jak

tohoši dělají, když mě náhle prozradili boty vrzaví.

Ma i hned bylo veselo skrz jeden vrzavej fous, jenom málo scházelo, byl bych je

vzteky kous.

Utíkal jsem večerem a nebyl jsem si jist, Zda neskončí to malérem, až budu

tezat liztěje.

Pane vedouci, nechoďte sem, my se převlíkáme. Ale takovej nechtěl, já už

jsem viděl, těch už jsem viděl. Ale ne takovej, jako mám já?

Ten je zvyklý na medunku, holka.

No jo, ona má velkej zadek. No, pane vedouci, to má zase vepředu, to máte

jedno. Víte, jediný, co mě zbylo tohle, to je jediný, co mi zbylo.

Podívejte se, co vám chci říct, dneska sem přijde novej učedník, tak mluvte

před ním slušně, nebo vy to jste starý drbny, mezi vás není radno přijít, to

není žádný štěstí. Páne ono, páne vedouci, co si to o nás myslíte?

Mloký znáte některá toho učedníka?

Neznáme.

Tak asi vypadá. No jistě, že je mladý, je mu šestnáct roků, když jde do učení.

Tak to pro nás není.

A to se naučíš, Petře, co neboj, to se naučíš.

U nás je samopslo, já ti to řeknu na rovinku, jak je to.

My dáváme našim spotřebitelům plnou důvěru.

Plnou důvěru a my jim taky čtoprocentně věříme.

Ovšem jsou ještě mezi nimi někteří, kteří tak jako občas něco ukradnou,

rozumíš? A tvým úkolem bude, abys ty spotřebitele dobře hlídal. I musíš mít

oči všude.

Ovšem tak, aby ten spotřebitel neviděl, že ho hlídáš, rozumíš?

Nesmí vidět, že ho hlídáš. To není žádná, žádného nič špatného, nebo nějaká

nedůvěra. tím prostě jim zabraňuješ, aby nemohli něco ukrást a vychováváme ty

spotřebitele prostě k poctivosti.

No Petře, podívej, já ti to říkám z praxe.

Pokud jsem hlídal v plášti,

Nikdy se mi nepodařilo nikoho chytnout. A když tam stojíš v plášti, tak

spotřebitel ví, že patříš ke kolektivu. Dá si pozor.

Dá si pozor. Když tam budeš stát bez pláště, určitě se ti podaří tak jako mě

dvě nebo tři kavky chytnout. Můžu sem, prosím? Dej si to sem, Petře.

Rozumíš mi, Petře?

Dobře.

Děkujeme.

Petře, vždyť jsem ti to říkal.

Takhle to nejde.

To nejde takhle.

Ty za těma lidma chodíš jako policajt. To nejde.

Koukáš se jim do tašek. To víš, když někdo něco ukradne, že si to snad nedá

navrht do tašky.

Klidně, tak jak jsem ti to říkal, nenápadně, rozumíš mi?

Ano. Tak běž.

Děkujeme.

Děkuji.

Prosím vás, mně se zdálo, že tam ten pán něco ukrát. Kterej? No on už je venku.

Tak utíkej za ním rychle. No ale já to nevím určitě. To nevadí, tak utíkej.

Kde jsi byl?

Kde jsi byl?

V práci. V práci.

Ano. No je opravdu, byl jsem v práci. Kde?

Ano, v prodejně. Kde bych byl v práci? Znáš vedoucího?

No pochopitelně. No tak co tady dělal, tedy u nás, když je hledal?

Tak tě asi nezná.

Ale znám, to se stala taková věc, víš.

No?

Mně se zdálo, že tam jeden chlap něco toho ukrát, tak já jsem za ním chodil,

no.

No je, vzdělal dvě kýva.

No jo, zdálo se ti, že něco ukrát, ano, co vzdělal dále.

Tak jsem za ním chodil.

To bylo všechno?

No co to mělo za význam, že jsi za ním chodil?

Zjistil jsi ho?

Viděl jsi soukrat?

Ne, neviděl. No tak já nevím, jak bys to udělal ty, tak chodil jsem za ním jenom,

no. No tak co bych já udělal? Já bych na tvým místě, tak bych někoho zavolal,

zastavil a zjistil.

Pro mě dali.

Ale chodit za ním a nic nevyřešit, to nevím teda.

To nemá žádnou cenu.

Já jsem myslel, že se nějak prozradí nebo něco, víš.

No jak to?

Proč jsi mě teda nenechal zjistit?

No to nejde.

No jak by to nešlo?

Já bych na tvým místě, tak zavolám člena SNB třeba, nebo někoho staršího a

zjistím ho.

No tak ty jsi měl zdání, že on něco otřizil.

Já jsem to nevěděl určitě, ale no.

Tak jsi neměl za ním chodit a měl zůstat zaměstnání.

Taky nešlo. Já jsem to říkal těm ženským u nás a oni říkali, abych za ním šel.

Tak jsem za ním šel, no. No a proč to neřekl vedoucímu? Co jsi to říkal

ženským? Co pak ženským to říká? Rodavačka, víš.

No a jaký, co to mělo za následek a za výsledek?

Nic, no, pak jsem za ním chodil celý den.

Chodil.

Tak v zaměstnání jsi nebyl.

Byl? No chvíli jenom.

Co jsi dělal potom?

No mluv, odpověz.

Ušel jsem domů.

Ale, ty šel domů, to je nějak brzo.

Ty jsi měl jít ještě do zaměstnání, ne?

Jak to, že jsi šel domů?

Jak si to představuješ?

Co pak si může dělat každý, co chce?

Může se zebrat svého pracovníka i domů?

Jak to domů?

Mně se taky na to nelíbilo v životě.

Ale musel jsem se postavit. A kolikrát často proti své vůli.

To se mně udělalo, chlapa.

To!

Prosím tě, nech už toho, teď Petr je ještě dítě.

Já nejsem žádný malý dítě.

Samozřejmě, že nejseš dítě.

To jsi směl už dávno uvědomit.

Ukaž, já ti to přihřeju.

Ale nech to.

Ale už to máš studený. Ale nemám, je to teplý.

Nepovídej, pohřej mu to.

Když se tak podíváš hned po těch kšeftech, co vidíš?

Samá ženská.

K hlapům velmi poskromná. Jako šafrán.

A nakonec, co se s ženskýma?

Vdá se?

Pracovíš je prázdný.

A na kom to je?

Na kom to zůstane?

Na chlapechu.

Můžeš být vedoucím.

A víš, co to je vedoucí?

Ty, že se mají dneska.

A to všechno máš v moci ty, aby se s takovým vedoucím brzo stalo.

Mě dej pán Boalík.

Dnes je nějaká válka.

Víš, co se říká?

Kdo má blízko k jídlu, má daleko do hrobu.

Poskyš. V pondělí půjdeš do zaměstnání.

Řádně se omluvíš a bude všechno v pořádku.

Rozumíš?

Rozumíš?

Když nám bylo 20 let, mou lásku jsi si přál.

Já jsem se vdávala, ale ty jsi na vojnu rukoval.

Když nám bylo 20 let, mou lásku jsi si

přál. Já jsem se vdávala, ale ty jsi na vojnu rukoval.

Ty bys šel hasiť, jo?

No, to ne.

Hasičů je tady dost.

Tak nekoukej na mě.

Ty bych zachraňoval, rozumíš? Kdyby hořelo v noci.

V noci?

No, v noci. Vynášeli bychom ženský z postelí.

No, no jo.

No, no, no, jo.

Představ, jak třeba Pavlu vrbovou volizijou plamen.

Vlmeny se maj.

Hele, teď vypadám jak vydechnutej, jo vidíš to?

Vypadám jak vydechnutej.

No, když je mám takhle nahoře, to třeba čekáš, co ti taková holka chce říct.

Ono má zatím takový prsa.

A jaký je má Pavla Vrbová?

To nevím.

To ví mára, veď?

Já si stejně divím, že ona s ním vůbec chodí.

To je takovej libovej frajer a má na ní blbej vlit, víš?

Já už je potkal tuhle už několikrát, víckrát. Já jsem je potkal u Labé.

Oni jdou, ona jde, jo?

A já tam stojím a koukám na ní, ona se na mě ani nepodívá.

To máš takový pocit, jako že nejsem, jo? Ale seš, seš. Ano, to vím, že jsem.

Jseš panic.

Jo. Ajo.

Každý nemůže umět zpívat.

Znáš to?

To je parodie na Otele.

Já

tě

neslyším. Na hlas.

Tam přijde Casio.

Co? Kdo?

Casio. Ty jsi to neviděl?

Ať jo.

Jo. A počkej, a říkám.

Dobrý večer, krásná paní, promiňte, že ruším vás. Otelo má přijít k

soudu, velký spor, tuším zas.

No. Otelo se má dostavit neprodleně k soudu. Dva

hlídači se tam hádají hlídačskou toudu.

A on se s ní rozloučí a odejde.

Jo, a teďko tam je ten Casio s ním sám a říká.

Počkej, co on to říká, já už si to teď už vůbec nepamatuju.

Poslyš. Co?

To není dobrá písnička.

A počkej, jak to je.

Petře?

Je tady Petr?

On tady není?

Petře?

Tady není, no.

No a dál je.

Váš manžel, pan má, je velký hrdina, věrně

vás miluje a pro vás...

Kam to

koukáš? Já nekoukám, přemýšlím, víš? A na co myslíš?

To ti nemůžu říct.

Proč bys mi to nemohl říct?

To nejde, fakt.

Ty bys si smyslela, že jsem sprostej a... C, to já už si myslím dávno. Co?

Ba ne, nemyslím.

No tak na co myslíš?

Fakt to nejde.

Já už vím.

Tak to řekni.

To nejde.

Řekni to.

Na tom náhodou není vůbec nic prostýho, prosím tě.

U který holky nosej ještě menší plavky, než mám já.

A některý malý holky choděj úplně nahý, viď? No, choděj, ale malý.

No.

Ale nenávidím teda ty holky, který napřece ukazujou výšat.

To jsou holky z naší třídy.

Co je to za kluky? To neznám. To jsou nějaký balíci.

Koukejte od prýstrout.

Tady není žádný divadlo.

Měla vlasy samou loknu, je, je, je. Tak měla vlasy... Měla vlasy samou loknu,

je, je, je, je. Měla vlasy samou loknu, je, je, je, je.

Měla vlasy samou loknu,

je, je, je, je, je.

Měla vlasy samou loknu, je, je, je, je,

je. Když přistoupí, ale celý zpívej. K oknu, je, je, je, je, je.

Vlasy samou loknu měla, je, je, je, je, je.

A na nic víc nemyslela.

Spíle.

Kam to koukáš?

Do trávy.

A proč zrovna do trávy?

Zelená barva uklidňuje oči, ne?

A proto jsou krávy tak klidný, že pořád koukají do zelenýho.

Je promiň, já to tak nemyslel.

Ty bíjku.

Hele, ty kluci tam pořád stojí a koukají sem.

A kde je koukat?

Já bych tímhle tak se ani do tlenek neslítil.

Spod za to někdo může, jak vypadá?

No, mohla bys třeba s některým z nich chodit.

Asi ne.

Proč?

Oni jsou takový divný. Věď? No, mně se taky zdáli hned, že jsou takový divný.

No a nakonec já ani moc neznám.

A mě znáš?

Hele, oni sem jdou.

Taky ne. Díta, a mě znáš?

Hele, oni sem jdou a furt sem koukaj.

To je jedno a mě zdáš.

Tak to by jo.

Co budeš dělat dneska večer?

To já ještě nevím.

Já bych šel třeba ven, šla bys. Hele ty, staň.

Jsi to slyšel?

Staň. Proč? Staň. My se nechce.

Nám se chce.

Chceš do držky?

Chceš do držky?

Proč? Chceš do držky?

Proč? Co vám je pořád? Co by nám bylo?

Nic, co jste tam na nás, na nás tam, jak jsme stáli s holkama, co jste tam na nás

čuměli, jako vejři.

Teď se na sebe podívejte, kuci, vypadáte jak ze dvou půlek. Kdo tak vypadá?

To je ten normálka, jsme zedníci. Každý zedník tak vypadá. Já jsem poznal, že

jste zedníci, ale holkám se to nelíbí, když má někdo sejrový nohy. Abyste měli

sejrový ksih, dej si bacha, jo?

No tak vypadáte jak balíci, no.

Taky bysme mohli nějakou někomu ubalit a pěknou.

Přece, holce, nebudeš, nemůžeš nějakou ubalit, ne? To není náhodou tak jasný,

víš? A nepovědej, co nás udělal s těma naštěma holkama. To nebyly žádný naše

holky. To tam byli takhle volni, víš? Jo.

Fakt, já za to nemůžu, to nebylo na shvát. Já mu chtěl zrovna dát takovou...

Fakt, to nebylo na shvát, Čendo.

My jsme to předtím mluvili.

To já už nevím.

Jak to, že nevíš?

Nevím, no.

Myslípeš večer ven?

Já koukám.

Eh, Veňku, sleduj.

Dívej, sleduješ mě, jo?

Sleduješ mě, jo?

Ahoj.

Ahoj!

Koukáš, jsem ti říkal, abys koukal na mě. Co mě nesleduješ? Veňku, co mě

nesleduješ? Co je? Jsem ti říkal, sleduj mě.

Tam jdeš?

S dovolením, prosím.

Děkuji, děkuji vám.

Hele, sledoval jsi mě, jo?

Sledoval.

Dobrý, viď?

To je ten kluk z plovárny. Pojď.

Pojď.

Čendo, kam jdeš?

Kam jdeš?

No tam.

Kam?

Pojď tancovat.

Tam bude narváno.

To nevadí, pojď. Nemáš jízeň? Nemám.

Já jo, já jdu pro Limo, jo? Hele ty, hele, hele, počkej.

Já jsem ti řekl ahoj.

Jsem ti taky řekl ahoj.

No jo, ale jak?

Hele, hele, počkej, počkej, počkej, počkej, neplicizo. Počkej, já ti řeknu,

jaký je v tom rozdíl, jo? Nech jí.

Ahoj. Ty jsi mě řekl.

Ahoj. Slyšíš ten rozdíl, jo?

Ahoj. Ahoj.

Slyšíš to, jo? To je ale blázen.

Slyšíš to taky, jo?

Ale, ale, nech jí.

Ahoj. Ahoj.

Slyšíš to, jo?

Slyšíš to, jo?

Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj. Pojď pryč, prosím tě.

Ahoj.

Smím prosit.

Vždyť nehrajou.

No jo.

Tak já přijdu ještě.

Ahoj Pavlo.

Ahoj. Šla bys se mnou tančit?

S váma netančím, pane Mára.

Co tu děláš?

Čekám na limo.

A kdo ti ho přinesl?

Já už musím jít, ahoj.

Hele ty, hele, hele, pojď sem, pojď sem, je ti to jasný?

Je ti to jasný?

Je ti to jasný?

Hele, hele, počkej. Hele, poslouchej.

Ahoj.

Počkej. Co je? Ahoj.

Ahoj.

Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Dobrý den, pane mistr.

Moc pěkný, fajn. To, toto není fajn, to je takový...

Ty klukova, bej tvůj táta, tak ti tu cigaretu urazím, že ti uletí s hlavou.

Tě mrzí, že necháš čistý vzduch, viď?

Co mu je?

Co jsi mu udělal?

A co bych mu udělal?

Nekecej! No nic jsem mu neudělal. Co jsi mu udělal? Já jsem mu nejlepší učení. Co

jsi mu udělal? Nic.

Co jsi mu udělal?

Fakt nic.

Počkej, počkej, počkej, počkej, ty mě nevěříš, jo? Ty mě nevěříš, jsi mě ne...

Ona mě nevěří, že jsem nejlepší, nepočkej, počkej. Zdenku!

Věřím. Zdenku!

Věřím ti. Zdenku!

Jasně ti věřím.

Zdenku! Počkej, počkej.

Zdenku! Pojď sem.

Pojď sem.

Pojď sem.

Pojď sem. Pojď sem. Řekni jim to. Co je?

No řekni jim to, řekni jim to. Co jim mám říct? No co říká mistr? O čem? No o,

o, o, o mě.

Jsi namazanej.

To, to říkal.

Jasně. To neříkal.

To neříkal, to to vůbec neříkal.

Pojď pryč.

To neříkal.

Hele, půjči jen vacku.

Proč? A já si ti to vrátím.

Kdy to vrátíš? A jo, za chvilku si přidesu a odnesu zase.

Nepůjčuj. Neboj, neboj.

Vrátit.

No jasně, jasně, se neboj. A jdeme s Denkou, jdeme.

A neřekl mi nic víc.

No, podívej se, jak nám to ten zedník úplně rozlil. To nevadí, pojď tancovat,

já stejně nemám žíze.

Já dojdu pro nový, jo?

Já jdu.

A ti neuteče!

Kouře! Paní!

Paní! Paní!

OK. Já to s ním mám domluvený, to mám rozhodluvený, rozumíš?

Sleduj mě.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj, půjdeme si natancovat.

Ahoj.

Kde je?

Prosím tě, ty jsi nám tady nejdřív rozlil všechny limonády, tak on zase pro

nějaký musel dojít, ne?

No jo, já vím, máš pravdu, já vím.

Hele, tak mu řekni, až přijde. Ne, počkej, ty mě sleduj.

A ty mě taky sleduj.

A jemu řekni, až přijde, tak ať mě taky sleduje, jo? Ať mě sleduje.

si ohřát večeři, snad víš, že 60.

přes den už bude vážně všude víc. A že jsi víc než slubený,

no že jsem prostě šťastná normálně. A že jsi víc než slubený, no že

jsem prostě šťastná normálně. A že jsi víc než slubený, no že jsem

prostě šťastná normálně.

Vždyť je vopilé, jak vidím.

Víš, ona se mu tady líbí, jedna holka.

Jo, a která?

Už je pryč.

No a proto se vopil.

Ale ne, už předtím.

Ale proč?

Když on jí to chtěl dneska říct.

Řekl jí to.

No neřej, já ti říkám, že už odešla.

To vím, že odešla, ale předtím. To nebyl vopilé ještě.

No a copak proto musí bejt vopilej, když chce holce něco říct?

To bys ho musela znát.

No tak když aspoň, když jste kamarádi, tak proč jsi to třeba neřekl ty?

Já nemůžu, jsem měl žloutenku.

Žloutenku, jo? Vy jste teda divný kluci.

No ne divná, mřen Čendu nezná. Chce mi mohla zeptat, abych jí řekl, proč se

vopil. No a prosím tě, co bys jí asi tak řekl?

No jak je Čenda Macher.

Machr. No.

Mě jsi to nenechal dělat roh? Pst.

Roh? No.

Kravský, veď? Ne, u zdi.

Jo, u zdi. U zdi, no jo.

Kamenej. U zdi, no jo. U zdi. No.

No ale teda to se na mě nezlobí. Víš, já kdybych... Kdyby byl v opilé, já bych se

asi taky nevšímala.

Tak, tak pojď. Jo, a kam?

No, tancovat, no. Jo, tak pojď, honem.

Sleduj mě, jo? No.

Ahoj! Ahoj! Co děláš?

Počkej.

Hele, pojď tancovat.

Ukáž.

se nejraději vzpomíná.

Konec.

Na to pak se nejraději vzpomíná.

Na to pak se nejraději vzpomíná.

Neviděl jsi ji?

Děkujeme za snad.

Dobrý den.

Prosím vás, pane mistr, neviděl jste tady takovou holkou modrý?

Jo, ty už máš holku. Ale Čendá...

Čendá...

Čendá...

Pojď, musíme tamhle.

Šla na druhou stranu.

Hele.

Víš co?

Já se na ní, já se na ní vykašlu.

Ona je blbá.

Tak co?

Jestli pak jste ji už našli.

Krasavci.

Pane mistr, myslíte, že jsem ošklivej?

Prosím tebe, na to se neptej mě, na to se zeptej ty holky.

Pane mistr, já bych to rád slyšel od vás.

Hele, jdi radši domů a vyspíš se z toho.

No jo.

A pane mistr,

ještě si mě chválíte.

A teď moc ne.

Já vím, já vím, já vím.

A jak si mě chválíte jindy?

Neotravuj, neotravuj a jdi spát.

Dobře.

Já si na to sednu, na chvilku k vám, pane mistr.

Tomáš Čendo, tak.

Já tě chválím rád, když si to zasloužíš, ale to musíš rozumět. To nikdo nemůže

přece chtít, když jednou něco udělá fajn, aby ho za to chválili furt.

To se musí tak nějak porát, ale když...

Čendo!

ale mu udělá nejlíp.

Blímče.

Ahoj, Petříku.

Pojď sem, pojď sem, copak to máš tadyhle za plek?

Podívej se.

Tak se mi to zdá při tom světle, že tam máš nějaký flechy. Ať si to ušetříš, máš

tu nový šaty.

A nemáš hlad, Petře?

Nemám.

No můžu ti dát, mám tady od oběda.

No nemám.

Petřičku, povídej mi něco, jaký to tam bylo.

Hezký. S kterýma kluci si tam byl?

Tam nás bylo víc.

Byli to slušni kluci?

Nebyl jsi tam s nějakýma chuligánama?

A děvčata tam byly.

Jsi pak už si taky našel nějakou dívenku?

Nenašel? No dobře, ještě máš dost času, viď?

A co pijete, kluci?

No jenom limo.

No to bych řekla, že limo.

No opravdu.

To ty si dáš taky pivo, to nepovidej.

A s kým pak jsi šel domů?

S klukama nebo sám?

Sám.

To ty kluci tam ještě zůstali?

Tak klišíš.

Máma se ti něco ptala.

Dal jsem si limo.

Pak jsme tancovali.

Pak jsem šel domů.

Nebylo nic.

Dobrou nohu.

Počkej.

Počkej.

No zajímavý věcí, celkem.

Tady psáno, že takovým chlapcím, skoro jako jsi ty,

oni ho tady jmenujou, víš.

To se dneska nepíše.

Ale... Není to víc.

Je to pravda, víš.

Ono... Můžeš to číst, víš.

On je to takový, já nevím, abych ti to řekl,

ale jseš chlap, si s tím poradíš.

Řeš ti si to.

To znám, jsem čet.

Dobrou noc.

Co to děláš, mámo?

Krájím nudle.

Už jsou tady.

Co mu řekneš? Co mu mám říct?

Zavolej ho.

Zavolej ho.

Franto!

Co chceš?

Pojď sem.

Co chceš? No pojď sem.

Pojď sem ty.

Tam jdi, jdi tam.

Co je?

Tohle nesmí nikdo slyšet.

Co to vezeš?

Taky obrazy.

Tak to vybal.

Vždyť jsou z podniků.

Co je na nich?

No co, co by na nich bylo, no?

Hůz nebo Žižka, ti říkám, že jsou z podniků.

Aha.

Co bylo v sobotu?

Byl jsem nalíznutej.

Kecáš. Fakt?

A co ona?

Byl tam Mára.

No?

No, mám s ní dneska randen.

Kolik jsi přišel domů?

Asi jedenáct.

Co jste všecko dělali?

Co? No, všechno možný, no.

Ale ten jazyk, to je problém, viď?

No jo.

No.

Jen nekecej, že jste se líbali.

No mám s ní dneska randé.

Jak je to s těma garančníma lutama?

No já doufám, že to je v pořádku. No i ty voleje třeba. No tak tohle je

předposlední zásilka.

Máš tě tři týdny, to prodáme do té doby. Dobrý, jo.

Tady. A tohle je poslední zásilka, to by mělo být úplně čerstvý.

Ano. No a taky je, taky je, taky je.

Tady ty tuky.

Petře, co blbneš?

Tukáru nech venku, baliky sem slož.

A zavři!

Tak ty toky, jo?

No to je úplně čerstvý. To je poslední dávka. To je čerstvý. No to už, no to už

nechce, to je dobrý, to jsem viděl.

Tady ty rumy.

2, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18.

Počkat, počkat, tady 21.

No to je možný, soupis byl včera, tak se asi 3 prodali. To je možný. No.

Tady máme pětivězdičkový. Co tam děláš, co tam děláš, nebuď línej, ten špagát se

musí rozvářet, neřeš ho, špagát potřebuje.

No, pětivězdičkový, kolik? Dva, čtyři, šestkrát.

Ano, šest, dobrý. Výčepní lihoviny. Dva, čtyři, šest, osm, deset.

Deset, ano.

Jaká má rus?

Dva, šest.

No, dobrý, Petře, dobrý. V obrazi, v obrazi.

Na záchodě nám teče voda, větrát nám nejde dva roky, štafle rozbitý. Jaká má

Rus? Dva, čtyři, šest, osmkrát.

Osm. Ano.

Rumi?

Tři, šest, devět, dvanáct, dvacet, čtyři, třicet.

Třicet jedna.

To je možný, tak si jeden od čeliska prodal, to je možný. Pane vedoucí!

No, no, no, dobrý Petře.

Bliná ložka.

Dva, čtyři, šest, osm, devětkrát. Ano.

Tohle máme pětihvězdičkový. Gruziňák. Ano. Dva, čtyři, šestkrát.

Šest.

Jo, na obraz se musí z dálky. Z dálky.

Já nemám brýle na dálku, co myslíte?

si fix té pět měli.

Pane, se podívejte, podívejte si na ty oči zavřený.

Ale ona ví.

Ona moc dobře ví, pane drahý.

Udělejte si takovej kornoutek, takovej kornouteček, aby vás ty láve

nerozptilovaly.

Ale podívejte si, jak ona má tu ruku.

Pane, pane.

To je úplně normální poslyštet. Úplně normální.

Podívejte na toho kluka.

Podívejte. Co koukáš, čoveče? Vždyť si taky nech něco na zejtra.

Co koukáš?

Jo takhle.

Lidi mohli ženský chodit do kšeftu nakupovat na hatí. To by se dělal nábor.

A víte, že tohleto vážnej problém, ale velmi vážnej. Na prstech bysme

spočítali, kolik chlapců chce do kšeftu. Na prstech. Jsou to samý děvčat. Každý

chce být astronautem.

kosmonautem, radiomechanikem. A když nějakého kluka dostaneme, tak je to

určitě nějakej krypl.

Tak vezmem ti vína. Jo. Tak to je silvánské zelené. Ano. Dva, čtyři, šest,

osm, deset.

Souhlasí. Mustarská žilavka.

Tři, šest, devět, patnáct, osmnát.

Ano. Dobrý.

A čím pak jsi to jel?

Dneska dopoledne, kolem nádraží.

Tu jsem bez obrazy.

Jak to?

Obrazy? Jaký obrazy?

Pro vedoucího.

Provedoucího. Obrazy.

Kdo pak kupuje dneska obrazy?

Ale no tak táto, no.

To nebyly žádnou obrazy, to byly jenom takový tištěný, víš?

No co tištěný?

Tištěný.

Odměná spodniků.

No vidíš, hodměna.

Jo, hodměna.

Tady to vidíš.

Co bylo na těch obrazech?

No tak jsem se tě na něco ptal, ne?

Odpověř.

Ženská.

Ženská.

Jaká ženská?

No, Himmler by tak odpověl, jsem se tě na něco ptal, ne?

Každý slovo, abych s tebe dobejíval.

Plně nahatá.

Petře. Aha, nahatá.

Vidíš, tato, porad mluví všechno socialisticky a nechají si od Petra

vozit takový zprostňárny, domluv jim to.

Bože, to není tak si nic strašnýho, vidět ženskou na obrázku, zrovna, jiť už

pomalu je takovej velkej kluk, ne, a už může jaký něco vidět.

Že se nestydíš a ty taky.

Že říkáš, že to byla zprostňárna, tak náhodou.

Byla tisíckrát heštěj, než támhleta naše.

No no, moc nevyskapuj.

Mírní se.

Podívej se.

Jen se podívej.

Podívej se na ty oči.

To je krása, co?

Když jsem, dívá se na tebe.

Když jsem, dívá se zas na tebe.

To je krása.

Ať to dneska nikdo namaluje.

Jsou sami čumáraníce.

Jasperonu.

Hele, ty Pavla Vrbová chodí s tím Hárou, ne?

Chodila.

Konec.

Tak mi to říkej.

Co?

No něco.

Mně zrovna nic nenapadá, nevím.

Na co ses to díval?

A to byl takovej plagát, no. Tak mu ho ukáž.

To nebyl plagát. Co to bylo? Takovej obraz, no.

Tak mi to ukáž. To nejde. No ukáž mi to.

Nejde to. A kam půjde? Když by to nešlo.

Ksi to nech, no.

Kam půjde?

Nikam.

Tak náno.

Ukaž odvácení.

Hm?

Kde jsi to vzal?

No v obchodě.

Proč je to tak zmačkaný, ty ti je to škoda?

Já jsem to neskapsenou.

Kolik myslíš, že jí je?

Tak už jen vlastně u obrazu se to těžko pozná.

Hm?

Ano už přes devět, no.

To asi jo.

Vždycky.

To je škoda, že je to tak zmačkaný.

Pavlo, víš, co by bylo hezký?

Mě by se strašně líbilo, Kdybys mohla zase zejtra udělat čas, jo?

Já teďka přijdu domů, maminka mě vynadá, kde jsem byla tak dlouho a já už se ji

ani nebudu moct zeptat, jestli mě zejtra pustí.

No to já znám.

Si nedohdeš představit, já mám doma úplný peklo.

Jak to?

No úplný, no. To třeba máma na mě pořád chce, abych se jí se všim svěřovala.

bych jí všechno říkal.

No.

Já nevím, říká taky, že jí nemám rád, víš.

Já jí mám rád, no, ale když jí to řeknu, tak ona zas povídá, proč se jí nesvěřím

a tak.

No a táta říká, že jí tím připravím do hrobu.

No ale to jsou úplný najvěty, na co se ptá. Si představ, jo. Já někam jdu a ona

říká, kam jdeš? Tak pojďám na plovku.

Ať se mi tam Petříčku neutopíš.

To je strašný.

Nebo taky přijdu domů a jdu do pokoje a tam je plno lidí a

máma tam sedí a ještě ani nevejdu dovnitř a ona už na mě křičí z dálky

pozdrav. Tak jako kdybych neuměl zdravit, ne?

Taky říká třeba, že je mi někdo milejší než ona.

No třeba Láďa, no.

Hele Petře, tak já už musím jít, řekneš mě to až jindy, jo? Tak přijdeš zejtra,

jo? No to ještě nevím.

Tak já tam na každej pár budu, jo?

Hele, prosím tě, maminka se ptá, jestli náhodou nemáte sladkofyselý okurky.

Tak dík, ahoj.

Děkujeme.

No to nevím.

Co je?

No co je?

Co fakt neděláš?

Stojíš tady takhle na... To je trapní.

Vidětě tady.

Koukáš, jako dělí Mánek.

Co dělám?

No to, tomu se neříká práce.

Ti říkám, tě pozoruju a... To je... Není pěkný.

Dělám. Co děláš?

No stojím a koukám.

No to není žádná práce.

Stojím a koukám.

Na lidi. Na lidi. No.

A co dáš na lidi? Aby něco... Neukradli. No, vidíš, dobře.

Pozor, vytáhli pozor.

No už, musíš teď to udělit k matáci.

Správně.

Skutečně správně.

Skutečně správně.

Ne, ne, ne, ne.

Co je, Petře? On je zase tady.

A kterej? Kdo?

No, tamten, co mi tenkrát, jak jsem ho honil a jak mi uték.

Prosím vás, zavolejte si později.

Zavolejte si později, jo.

Konec.

Konec.

Počkej.

Stalo se něco?

Nic se nestalo.

Ženská tam něco ukradla.

Co?

Ženská ukradla?

Co ukradla?

Nějaký bombóny nebo... ale nevím, moc ne.

Za kolik asi?

Nech to bylo hodně.

Tak za dvanáct korun. Víc to nebylo určitě.

No a šel jsi za ní?

Nešel. No.

A kam jsi šel?

Co jsi dělal potom?

Nic jsem nedělal.

Ani ven jsi nevyšel za ní?

Ne.

Tak říkáš, že jsi nešel nikam.

Poslyš,

Neměl jsi nějaké nepříjemnosti?

V obchodě nebo s vedoucím?

Nezatajuješ něco přede mnou?

Neopravdu.

Mluv pravdu.

Včas můžu všechno urovnat.

No opravdu, věř mi.

Odej si neměl nechat.

Naposledy se tě ptám.

Neměl jsi nepříjemnosti?

No fakt ne.

Tak potom je všechno v pořádku.

Ne?

Všechno v pořádku.

Podívej se.

Kdyby se ještě jednou něco podobného přihodilo,

chyť mi chlapa za krk, zatřepej s ním, až to z něj všechno

vysypeš.

Nem se na tebe díval, ti to sluší.

Sluší mu to?

Bane, nesluší.

Jak by ti to mohlo slušet, když tam stojíš jak panák v zelí?

On ti nemůže slušet.

Oni to nebaví.

Ale baví.

Nebaví.

Já vím, co tě baví.

Víhl jsem to.

Nedávno hudbu z Semňáku.

Tam byli takoví, jak ty seš.

Vyváděli prima.

Co tam vyváděli, to už přesahuje meze slušnosti.

Vyváděli naholo. Tak říš!

Vždyť tomu říkají, že chodí do vývrtky.

Když jsi se narodil, měl jsem radost, že máme kluka.

Koupil jsem ti ouse.

Jsou na skříni.

Koupil jsem ti harmoniku.

Je ve skříni.

Na ránu jsi se přihnal s kytarou.

To je to v módě teď.

Mnoho se na to nemusí umět.

Brnky, brnky.

Trošku zazpívat.

Snad tě to upokojilo.

Ale s tím se, hlavče, neužijíš.

Neužijíš.

Co chceš dělat?

Odpověz. Co chceš dělat?

Nevím.

Neví.

Zajímavé.

Co nechceš dělat, to víš.

A co chceš dělat, to nevíš.

Petříku, tolik se ti to líbilo, to zaměstnání, a teď se ti to líbilo.

Ale do toho nemluv, tomu nerozumíš.

Já to mluvím s manou!

Co si to dovoluješ?

No tak sakra, co je?

Dobrý den.

Koho hledáte? Kdo jste? Co chcete?

Čeňek, jsem rád.

Dobrý den.

Dobrý den, já tady za synem něco tady... Pojď ven, prosím tě.

Ahoj. Ne, ne.

Nikam nepůjde. Tady bude.

Pojď dál. Ne, ne, já nepůjdu dál, já zůstanu tady, já jenom to. Ale pojďte

dál. Ne, já opravdu to je úplně maličko. Pojďte dál. Já mu to taky jenom tady,

hele, prosím tě, já bych nerazil. Pojďte dál, tady jde si to, pojďte, sedněte si.

Pani, paní, jsem možná, já tam zůstanu stát, to je úplně v pořádku.

Posaďte se a povězte mu to.

Co? No posaďte se.

No tak prosím, vyříte si to tady.

abych si to vyřídil.

Hele, tatam, jak jsi mě půjčil těch 20 korun, víš, jak jsme, tak já

nevím, já bych ti to normálně dal, ale já jsem si strčil ty peníze, jsem si je

strčil do kapsy a nějak mě to zmádlo, nebo se já už jsem si pak nic nekupoval,

tak jsem myslel, že jsi mě normálně nic nepůjčil, tak abyste si jako nemyslel,

že teď chci nějak zjít, tak já mu to tady vrátím.

Počkej, co vám to máte z penězí? Nic, to on nějak mě pušil, tak já mu to zase

tady vracím, to jsou jeho jíte.

Vezměte si u nás buchtu.

Ne, ne, děkuji, já nechci. Ale poslušte si a nestýďte se.

Ne, já se nestýdím, já bych radši šel, víte. No a jak pak se jmenujete?

Já? No.

Já jsem Čeněk se jmená. Tak pane Čeníku, vemte si buchtu a... Jo, tak já si jednu

vemu teda, když přišli na to.

Chodná? Jo, jo.

A co pak ty děláš?

Já?

Já se učím zeníkem.

Ukaž mu ruce.

Jako svojemu ukázat ruce?

No.

Podívej se.

No, pořádně se podívej.

Kárek na ti šel.

Tak na shledanou.

Naschledanou. Vidíš?

Ten matál.

Z toho chulíkán nebude.

A ty?

Nevím.

Nebaví mě.

Nechceš se mít do toho?

Nevím.

Kdo to má teda vědět?

Máma?

Táta?

Nemám ti za zlé, že nevíš, v tvém věku se to stává.

Na to přijdeš později.

Ale dokud nebudeš vědět, co máš dělat, budeš dělat to,

co chci já.

Dobrý den, dobrý den.

S tím děčím do počuš.

Pojď.

Pojď. Tak čekám. Je tady zajímavý, vole.

To je kamarád, co komu.

Zajímavý. Vole, pro tebe je to zajímavý.

To není zajímavý, to nás to vůbec naopak...

Víš ty vůbec, co povídáš?

Víš ty vůbec, co to je?

To je...