Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
English
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Z polštiny přeložila laki. phoenix. Bluray synchro spaceboss.
Fantom opery
Udělala jsi to?
Takto vznikl tajemný příběh o poutu...
mezi opuštěným nemluvnětem a...
obyvateli z temného podzemí.
Paříž 1877
Spusť mě ještě níž!
To stačí!
Gustave!
Co?
Čas přestat.
Neznudilo tě tam viset jako pavouk?
Nic tam nenajdeš.
Co to k čertu je?
Marceli, vytáhni mě!
Tahej! Pomoc!
Co se tam děje?!
Je tu někdo?
Christine, kde jsi?
Hledala jsem tě všude.
Pojď si zkusit kostým.
Hned přijdu, dobře?
Běž!
Promiňte.
Za co, mademoiselle?
Zdálo se mi, že jste něco říkal.
Neříkal jsem nic.
Ale myslel jsem na vás, a ty myšlenky mě zaskočily...
a mě není lehké zaskočit.
Myslel jste na mě?
Proč?
Protože váš hlas, paní, zasáhl mé srdce...
nebeským bleskem.
Poslouchat váš hlas bylo překrásné...
ale musí to zůstat naším tajemstvím.
Nikomu nic neříkej, budeš vědět, kdy se znovu potkáme.
Jak?
Když uslyšíš moje myšlenky, budeš vědět, kam jít.
Ano, slyším tě.
Christine Daaé, neboj se, nikomu nic nepovím.
Sakra, mrzne.
Ne!
Její překrásné oči vypadají unaveně...
má horečku a mluví, ale nikdo jí neodpovídá.
Poslední dobou nejsi ve své kůži, každý to vidí.
Chodíš s hlavou v oblacích.
Snad se nezabýváš Carlottou?
Závidí ti.
Vím.
Kdybych byla taková smradlavá potvora jako ona, taky bych záviděla.
Prosím.
Někdo poslal růže.
Vidíme.
Pro mademoiselle Daaé.
Přece vím, že ne pro mě, troubo.
Děkuji, Kiki.
Jsou pěkné.
Jak se jmenuje ten šťastlivec?
Taková kytice musela být drahá.
Poslal je baron Raoul de Chagny...
který vždycky slintá, když na něj pohlédneš.
Neříkej, že jsi tajně zamilovaná...
do té odporné kreatury?
Kde jsi?
Marcu?
Děkuji.
Vím, ona mě nenávidí.
Co chceš, abych udělala?
Tenhle dům je jeden velký bordel. To je skandál!
Ano pane, přijdu.
Ten Degas je nezvyklý umělec.
Ano, tak nezvyklý.
Přinesl jsi sladkosti pro naše oblíbené malé tanečnice?
Ale jistě...
2 kg švýcarských čokoládek.
Zdravím, doktore...
mohu vejít?
Montlucu,
i kdybych vám to zakázal, stejně byste vešel.
Nic neunikne pozornosti novináře Republikánu...
ani neoklame jeho chtivé uši.
Monsieur Ignáci, jste nájemným krysařem...
v budově opery, že ano?
Již od osmi let.
Chytil jsem 4800 a 37 těch odporných malých bestií.
Schovávám jejich ocasy ve sklenicích s formalínem.
Jste specialista ve svém oboru.
Nejlepším.
Slyšel jsem, že vás něco přinutilo...
strčit ruku do pasti na krysy.
Ne někdo, ale něco.
Co myslíte tím „něco“?
Byla to nějaká neviditelná síla...
něco, co jsem neviděl...
stvoření z pekel.
Doktore, to bolí!
To je můj palec?
Obávám se, že ano.
Sakra.
Ohryzaný na kost.
V budově pařížské opery se dějí podivné věci...
noviny Republikán chtějí prošetřit tuto záležitost.
Polekal jsem tě?
Ne, je mi jen zima.
Váš parfém, vaše ženská vůně mi koluje v žilách...
jako melodie vzbouřeného oceánu.
Váš šál...
Vezměte si ho.
Christine... společně dokážeme spoustu skvělých věcí...
již brzy bude celý svět ležet u našich nohou...
a my budeme žít šťastným životem.
Věříš mi?
Věřím.
Důvěřuješ mi?
Důvěřuji.
Moje sladká maličká... lásko moje.
Alfrede, proč nepracuješ?
- Víš co? - Co?
- Viděl jsem ho! - Koho?
Fantoma!
Jsi opilý, nebo co?
Ne. Viděl jsem ho na vlastní oči, tak jako teď vidím tebe.
- Dej pokoj. - Přísahám, sledoval jsem ho.
Bylo to takové... neuvěřitelné.
- Neuvěřitelné? - Ano.
- A co bylo dál? - Tady ne...
potkáme se po práci. Ale něco ti povím, tvůj Alfred je hrdina.
On už není jen legendou, drahý redaktore, věřte mi.
Ale duchové neexistují ani tady, ani nikde jinde.
Co je jinde, mě nezajímá...
ale tady v té budově je duch, sama jsem ho viděla...
v této lóži.
V této lóži?
Teď ji předělávají, protože tato lóže přináší smůlu.
Jaký je ten Fantom?
Ještě nikdy jsem neměla odvahu podívat se mu do očí.
Přirozeně.
Když přichází, vzduch je chladnější, někdy mrazivý.
Skutečně?
Říká se, že miluje svět podzemí, temnotu...
přebýval v katakombách dlouho před postavením opery.
Víte, že jsou tu čtyři podzemní patra?
Pravděpodobně tam ještě žije, někde u podzemní řeky a jezera.
Nějak se náhle udělalo chladno.
Žádný Fantom nevystraší Alfréda.
Šel jsem za ním chodbami.
Jsi si jistý, že tě neviděl?
Nebuď hloupá, musel by mít oči dokola hlavy.
Sledoval jsem ho jako jaguár svoji kořist...
jeho úkryt leží hluboko v podzemí...
šel jsem za ním skrz labyrinty...
podzemních chodeb, které vedly...
skrz krápníkové jeskyně.
- Když tak o tom přemýšlím... - Tak co?
Dobře, že jsem zanechával stopy, po kterých jsem se mohl později vrátit...
jinak bych tam zůstal navěky.
Proč jsi za ním šel?
Protože tam dole je poklad.
Poklad? Myslíš?
A co jiného by tam někdo ukrýval?
Jen pomysli...
pokud jsi tam zanechal stopy, tak bychom se po nich mohli vrátit...
to bude jednoduché.
- Poklad čeká na nás! - Čeká na nás.
- Do háje, zasloužíme si ho! - Máš pravdu, zasloužíme.
Budeme žít jako páni.
Alfrede?
Co?
Řekněte mi, kdo je ten člověk, který si tu kreslí?
Edgar Degas, ten malíř, pane.
Rád maluje mladé tanečnice.
Jiní jim přinášejí sladkosti.
Máte rády čokoládky, že?
Jsem povinna se na vás zlobit, monsieur de Chagny.
Co takového jsem udělal, že se mračí tvá sličná tvář?
Dobře víte.
Na svou čest, nevím.
Mým jediným zločinem je to, že jsem tě poznal.
Jak vylíčit prostými slovy to, co cítím v hloubi srdce?
Škoda pro mě vašich krásných kytic.
Nikdy jsem neměla ráda růže.
Nemáš ráda růže?
Volím raději prosté květy.
Na druhou stranu... jazyk, který jsi použil ve svém dopise...
jak jen to říci...
těžko vyjasnit, co jsem cítila, když jsem jej četla...
poprvé v životě jsem měla pocit, že mi někdo rozumí...
jako by mě našel dávno ztracený přítel.
Ale já chci zůstat tvým přítelem. Dovolíš mi jím zůstat?
Můžeš mi být bratrem, kterého jsem nikdy neměla.
- Vidíš ho? - Ano.
A co když ho potkáme tváří v tvář?
Tak mu vyříznu srdce.
Ale jak přeneseme ten poklad?
V mojí spodničce.
Alfrede!
O co jde?
Nelíbí se mi, že jdu vzadu.
Dobře, tak běž první.
- A jak vypadá ten duch? - Není to žádný duch.
- Ne? - Duchové jsou oblečení v bílém...
a tenhle chodí v černém, v černé kápi.
Jako opravdový gentleman.
Není se čeho bát.
Máš pravdu.
Chápu, že jste zde, abyste ukradli můj poklad.
Ne, to ne já, to Pauletta, ta děvka, pane Fantome.
Já nejsem Fantom, jsem krysa.
Omlouvám se, já mám ráda zvířátka.
Kde jsi?
Alfrede!
Kde jsi?!
Fantom!
Monsieur Buquete, že se nestydíte takhle strašit děti?
Chtěl jsem jim dát lekci.
Jakou?
Že si mají dát pozor na Fantoma.
Prosím, přestaňte povídat takové hlouposti. Neměl byste tolik pít.
Je tomu už rok, co ubohý Gustav a jeho dva pomocníci zmizeli beze stopy.
V noci se spustili do tunelu v podzemí...
to je jeho svět...
když tam někdo vejde, nikdy se nevrátí.
Znovu vyšel na lov...
tady v budově opery...
viděl jsem ho minulou noc na galerii...
visel nad scénou jako pavouk.
Co tam dělal?
Naslouchal zpěvu mademoiselle Christine.
Všichni ostatní už odešli, ona zůstala sama na scéně...
zpívala beze slov, pamatujete, mademoiselle?
Ano, pamatuji.
Bylo to hypnotizující.
Ne jako to bečení té tlusté krávy Carlotty...
promiňte mi ta slova.
No, můj drahý příteli, teď jsi ty manažerem...
i když to byla pouze otázka záměny míst.
Já chci pouze řídit tento pěkný kolotoč...
s takovou zainteresovaností a talentem jako vy, monsieur.
Můj talent nezastavil vás ani vaše zkorumpované přátele ze světa politiky...
před mým sesazením půl roku před odchodem do penze.
Vstupte!
Pourdieu, společník z branže.
Jsem potěšen, že mě tak rád vidíte.
Ty hajzlíku.
Pánové, vypijme sklenici šampaňského ve jménu republikánského bratrstva.
Nechám vám tu dárek.
Jaký dárek?
Fantoma... Fantoma opery.
On umírá.
Ne, to je jenom útok malárie, za chvíli to přejde.
- Říkal něco o Fantomovi. - Jakém Fantomovi?
Nemám zdání.
Pálení v hrdle nebo nějaká jiná sviňárna.
Poprvé vidím, že by se to rozšířilo tak rychle.
Před deseti minutami mi nic nebylo.
Odvolat výstup!
Maestro, ještě to může vyjít, ať vystoupí ta mladá dublérka.
Dublérka? Která?
Christine Daaé.
Velice pěkné.
Nevydržela to napětí.
Chudinka, vždyť je ještě dítě.
Mám pocit, maestro Gounode, že jste od ní žádal příliš.
Nadechni se zhluboka, dítě. Dýchej.
Ustupte! Potřebuje vzduch!
Odchod! Odejděte všichni!
Já jsem tady lékař, proboha.
Není to nic vážného, ale potřebuješ odpočinek.
Zkus se prospat.
Přijdu ráno.
Třesu se z toho chladu.
Ne vždy budeš cítit chlad.
Zpívala jsem pro tebe.
Vložila jsem do toho celou duši a málem jsem umřela.
Dnešní večer plakali andělé vzrušením.
Asi začínám bláznit.
- Co mi to zkoušíš říct o Christine? - Nerozumím.
Dej pokoj, mluví o tom celé město...
že bratr Jeroma de Chagny, Raoul, se zamiloval do Christine Daaé.
Já zamilovaný? Nebuď směšný.
Nikdy jsi neuměl dobře lhát.
Jsem jen jejím přítelem, nikým víc.
Pobav se s ní.
Nedívej se tak na mě, bratříčku.
Večer tě vezmu na místo rezervované pouze pro zasvěcené...
kde, doufám, získáš novou sílu.
To je můj bratr.
Mám ti udělat masáž? Jsem v tom dobrá.
Ty, nad všemi anděly moudrý a úžasný...
Bože, ty skrze smůlu zrazený a zbavený chvály...
Bez Rimbauda nebylo by vykoupení v poezii, idiote!
Baudelaire je největší, zdegenerovaný tupče. Baudelaire! Rimbaud!
Christine, jsi to ty?
Jsi to ty?
Ne miláčku, to není Christine. Jsem Rose, sametové rty.
Pryč, Satane! Pryč z mého života!
Bůh srazí vás všechny do pekel!
Raule!
- Jsi taková rozkošná. - Ochutnej ještě... neboj se.
Švýcarská čokoláda... nejlepší...
z Ženevy... jez...
no jez.
Stůj!
Počkej na mě, děvenko.
Kde jsi, ptáčku?
Kde jsi, moje malá tanečnice?
Kde jsi?
Dávej pozor, hrozný vlk přichází.
Neutíkej.
Chci ti dát čokoládu. Nic ti neudělám.
Slibuju.
Tady jsem.
Kde jsi?
Tak rozkošná.
Buď na mě milá.
Prosím tě, malá princezno.
Buď milá.
Vrať se domů.
Kde jsi byla?
Fantom snědl papa Pourdieua.
No jistě.
- A teď si vymysli jinou pohádku. - Ale to je pravda, viděla jsem ho...
hladil mě po vlasech.
Jsi nesnesitelná, tady není dovoleno lhát.
Díky tomu stroji ztrojnásobíme produkci...
nebo se jinak nejmenuju Ignác.
Pomsta! Vykouřím ty bestie z jejich úkrytu a roztrhám je na kousíčky!
Nečekala jsem tě tak brzo.
Proč schováváš tu fajfku, přece vím, že kouříš.
Přinesla jsem ti ten holandský parfém, který máš tak ráda.
Děkuji.
Přineseš mi... kávu a chleba... s máslem a džemem? A trošičku medu.
Umírám hlady.
Je to možné, že já, která nemám pojetí o lásce...
jsem se zamilovala do obou?
Christine... přijď ke mně.
Přijď, Christine.
Dobře.
Zpívej, Christine.
Zpívej pro mě.
Ano, lásko.
Odkud pocházíš?
Po narození mě hodili do řeky...
ale vychovala mě stvoření, která se stala mými přáteli a bratry...
odtud pramení moje dvojí přirozenost.
To proto nazývám svět podzemí svým domovem.
Medúza tě vždycky doprovodí do mého království.
Nikdo nic neví, zmizela...
jsou tomu tři... čtyři hodiny.
Zmizela?
Prosím, nebojte se. Určitě si někam vyšla.
Kde může být?
Možná šla na hodinu zpěvu.
Na hodinu zpěvu... opravdu si to myslíš?
Láska je moc čistá, než aby byla poskvrněna...
takovými obavami, pane barone.
Prostě jí řekni, že jsem tu byl.
Samozřejmě, že jí to povím.
Zítra zazpíváš.
Nadešel čas, abys zastoupila Carlottu.
Připravuji ohromné překvapení na gala vystoupení.
Překvapení?
Ano.
Bude to mít hodně společného s gravitací...
se zákonem vzájemné přitažlivosti.
Zůstaň tu, brzo se vrátím.
Nechci tu zůstat.
Zůstaň.
- Půjdu s tebou. - Dělej, co ti říkám.
Ne!
Počkej!
Půjdu s tebou.
Nechci tu zůstat.
Nechoď! Nenechávej mě tu!
Nenávidím tebe i tohle místo.
Dobrý večer, mám skvělé zprávy...
co to říkám, fenomenální zprávy.
Těžko uvěřit, má drahá Carlotto, že máme na večer kompletně vyprodáno.
Nestačí místa pro všechny, to je velký triumf...
je to neuvěřitelné.
Neuvěřitelné? To je přece normální.
Kdo dnes zpívá? Carlotta!
Ano, ona, to znamená...
vy, paní.
Signore Poligny, pamatoval jste na kontrakt na příští sezónu?
Ano, samozřejmě, tady je.
Mám to zařídit?
Možná... Marcu, přines mi kostým, chci si ho zkusit.
Nebudeš zpívat v Romeovi a Julii.
Co?
A jestli se zprotivíš mé vůli,
uvidíš, co se stane. Rozumíš, ty tlustá krávo?
Jak si dovoluješ se mnou tak mluvit?
Nic jsem neříkal.
Myslíš, že jsem hluchá? To je nějaký francouzský žert.
Jak si dovoluješ nazvat mě tlustou krávou?
To ne já.
Později si promluvíme o mém kontraktu.
Carlotto, pomoc! Carlotto!
Marcu?
Marcu, můj maličký?
Julie?
Francoisi?
Hildo?
Nebudeš dnes zpívat, jestli jsou ti tvá prsa milá.
Mami!
- Co se ti stalo? - Nic!
- Nic? - Nic, mami.
Slyšela jsi varování, ať odložíš kontrakt?
Jsem Carlotta Altieri a budu dnes zpívat Julii.
Maestro, Carlotta nemůže dnes hrát Julii, v opačném případě se v budově...
opery stane obrovská tragédie.
To je nějaký hloupý žert.
Kde je kancelář direktora?
Zemřelo deset osob a raněných je spousta.
Dostali jsme anonymní dopis, říkající, že...
se něco takového může stát. Obdržel ho maestro Gounod...
ale nepovažovali jsme tu hrozbu za opodstatněnou.
Ale teď si vzpomínám, že můj pobočník říkal něco o kletbě...
visící nad budovou opery.
- Jsou nějaké zprávy? - Ne.
Nemohla tak jednoduše zmizet...
vždycky jí pomáháš, musíš něco vědět.
Jsem si jistá, že někdo ví, kde je. Ale já to nejsem.
A kdo to je?
Nevím, někdo jako vy. Někdo, kdo ji miluje.
Prostě pojď se mnou.
- Máš tu roli. - Nechci!
- Je tvoje. - Ale já ji nechci!
Kolik lidských životů ta role stála?
Zazpíváš Julii a já tam budu s tebou.
Nenávidím tě.
Láska a nenávist jsou jedno.
Přivykneš si na mě i na tento život.
Volíš raději toho hlupáka Raoula de Chagny?
Zasluhuješ více.
Ne!
Christine!
Lásko.
Už nikdy takhle neutíkej.
Už nikdy mi nedovol utíkat.
Tudy.
Jak jsi našel cestu?
Honorine našla chodbu za zrcadlem.
Pojďme odtud pryč, tady nás může vidět.
Kdo nás uvidí? O kom to mluvíš?
Nevím.
Jsi mým světlem, ale já víc bloudím v temnotě, rozumíš?
Nejsem čistá.
Nikdo není čistý...
všichni máme svoje temné strany...
není se čeho bát, taková už je lidská přirozenost...
Věř mi.
Chci vidět nebe, pojď.
Kdo to je, Christine? Existuje opravdu...
nebo je jen v temných zakoutích tvojí duše?
Jedno i druhé.
Jeho vůle je mojí vůlí a jeho myšlenky jsou mými činy.
Raoule, pomoz mi, neumím se před ním bránit.
Naše láska je tvoje zbraň...
ona ztlumí jeho myšlenky.
A čím silnější bude naše láska, tím slabší bude jeho vliv...
až jednoho dne zmizí úplně.
Slib, že mě nikdy neopustíš.
Slibuji.
Jsi tu! Je tu, prosím, pojďte.
Kde jsi byla, moje drahá? Báli jsme se o tebe...
později nám to povíš, pojď.
Maestro Gounod chce s tebou urychleně mluvit.
Christine, musíš nacvičovat na zítřejší výstup.
Co?
Ubohá Carlotta, nemáš ponětí, co se stalo.
- Co se stalo? - To je dlouhá historie.
- Raoule... - Slibuji.
To jsi ty.
Znám tě.
Ona, Christine Daaé, se svým nevinným vzhledem...
není ničím víc než Fantomova milenka.
Viděl jsem ji v katakombách, když se spolčovala...
s tím vrahem Fantomem. Smrt monstru!
Zastavte ho!
Pusťte mě!
Chytněte ho!
- Co se stalo? - Nevím, ale asi to byl Fantom.
- Viděl jsi, co se stalo? - Samozřejmě, že ne.
Někdo unesl moji zpěvačku, musíme ji získat zpět!
Jsi moje.
Budeme žít v mém světě temnoty, dokud nás nerozdělí smrt.
Raoule!
Raoule.
Promiň mi.
Pojďte tudy!
Bože!
Bude to dobré.
Není čas na odpočinek.
Je to už blízko.
Baron se svou zbraní.
Odstup od ní!
Samozřejmě.
Milovaná Christine, život plyne dál...
nemůžeme tady zůstat, pokud tě chytí, zabijí tě.
Tam jsou!
Pomoz jí.
Musíme jít!
Raoule, běž do loďky. Chyť vesla.
Christine, opatrně, sedni si.
Jsou tam dole!
Sedni si!
Plujte do řeky.
Raoule, vesluj rychleji!
Proč?
Můj svět skončil a já s ním.
Pluj na stranu, kde je světlo.
- Na stranu světla. - Tam!
Chyťte ty dva na loďce!
Nenechte je utéct!
Ty bastarde!
Smrt monstru!
Lásko!
Nenechávej mě tu! Neopouštěj mě!
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.