Original subtitles

Před 66 miliony let,

Planeta Země byla velmi odlišná než dnes.

Tehdy jeden z našich nejbližších předků mohl vypadat

něco jako toto malé chlupaté stvoření.

Vládci země byli obří plazi.

Dinosauři.

To je jeden z nejznámějších,

masožravý T-rex.

A hned za nimi jsou zubři své doby,

běžný požírač rostlin, Edmontosaurus.

Ale co se s nimi všemi stalo?

Před 66 miliony let,

asteroid dopadl na Zemi,

a vědci si myslí, že že to byla tato srážka

která vyhubila dinosaury.

Ale nikdo nikdy nenašel přímý důkaz.

Ve skutečnosti nikdo nikdy nenašel zkamenělinu dinosaura.

která zemřela uvnitř tisíc let po dopadu.

Pozoruhodné naleziště slibuje, že se to změní.

Nachází se ve formaci Hell Creek

na americkém Středozápadě.

Tyto pustiny jsou bohaté na prehistorické pozůstatky...

...z triceratopse...

...na pterosaury.

A tady, na jednom kousku země

o velikosti fotbalového hřiště

poskytuje kolekci úžasných zkamenělin.

Přesná poloha je je přísně střeženým tajemstvím,

protože toto místo může obsahovat důkazy...

...jedné z nejdramatičtějších událostí.

v celé 4,5 miliardy let dlouhé historii naší planety.

Dobře, nechte mě jít dolů mezi vás.

Deset let, paleontolog a jeho tým

se snažili zjistit. co přesně se zde stalo.

Jste na okraji každý okamžik je napjatý,

snažím se to vyhrabat.

Je to jako snažit se zneškodnit jadernou zbraň

když jste v dešti.

Stránku pojmenoval Tanis,

a věří, že by to mohlo být hromadný hřbitov

tvorů, kteří byli zabiti

při katastrofickém nárazu asteroidu.

Místo, které by mohlo odhalit nejen jak žili poslední dinosauři,

ale jak zemřeli.

Pokud má tým kopáčů pravdu, Tanis by mohl být místem

kde jsou pozůstatky dávno ztraceného světa

jsou zmrazeny v čase.

Místo, které nám dává, poprvé,

bezprecedentní okno...

...do života posledních dinosaurů...

...a minutu po minutě o tom, co se stalo

v den dopadu asteroidu.

Opětovná synchronizace: BLU DUAINE blu.duaine@protonmail.com

Tato krajina je plná zkamenělin z pozdní křídy,

období, které začalo přibližně před 100 miliony let

a skončila před 66 miliony let,

když zmizeli dinosauři.

Paleontolog Robert DePalma chce zjistit více.

Myslím, že každý, kdo někdy měl v minulosti rád dinosaury,

nebo stále myslí, že v určitém okamžiku,

"A co se jim stalo?

"Proč tu nejsou už nejsou?"

Tolik různých teorií existuje mnoho teorií,

a nikdo nemá přesnou odpověď na tuto otázku.

Soudě podle fosilních nálezů,

takhle vypadal Hell Creek v pozdní křídě.

Byly tam nízko položené, bažinaté záplavové oblasti,

protékaná říčními koryty a porostlé přesličkami,

kapradiny a stromy.

Tehdy bylo teplo a mokro po celý rok.

Tanis lže v severovýchodním cípu

formace Hell Creek.

Místo dnešního zaprášených prérií,

byly písčité břehy řeky.

Místo skalnatých útesů, se objevily lesy.

A místo toho života, který známe dnes...

...Robert doufá. že se dozví více

o tom, jaké to bylo.

Písečný břeh ležící mezi řekou a lesem

by se jednoho dne stal jak ji nyní Robert nazývá Tanis.

On a jeho tým zde kope od roku 2012.

Takže někde mezi tím

a tady dole odtud to pochází.

Přichází shora. Hej, podívej se na tohle.

Cože? Podívejte se.

Jo, jo, jo, jo. DOBŘE.

A to, co zjistili, je nečekané.

Zde máme toto sladkovodní prostředí

formace Hell Creek,

a tyto šokující červené, zelené barvy

pocházející ze schránek amonitů, mořského organismu,

něco jako stočený šnek vzhledově.

Takže tu máme mořský organismus. který byl vyvržen

do tohoto sladkovodního prostředí,

a nepatří sem.

Jak se sem dostali, je záhadou.

DOBŘE...

A je toho víc.

Prostě budu pokračovat a sundat část tohoto kamene.

Sedí těsně nad amonity

je něco, co mnoho lovců dinosaurů

zoufale hledají.

Takže tahle oranžová vrstva tady je složena ze 100%

trosek souvisejících s nárazem obohacené o iridium.

Iridium je vzácný prvek. v zemské kůře,

ale u asteroidů je to běžné.

Vrstva, ve které se nachází, se nazývá K-Pg hranice.

Drahá maminko...

Ach, bože. Opravdu? Ano.

Je tvořena prachem a nečistotami. z dopadu obrovského asteroidu.

Podívejte se na to. To je úžasné.

Jo, jo, jo, jo, jo. To je to, co chceme.

DOBŘE. Takže se blíží z této oblasti.

Takže někde v této oblasti je odkud tyto kousky pocházejí.

Hranice odděluje věk dinosaurů

od věku savců,

takže skály zde pochází z doby, kdy

že dinosauři vyhynuli.

Žádní chřestýši.

Co dělá stránky ještě vzrušující

je vrstva horniny přímo pod hranicí

kde Robert našel amonity.

Skála zde opravdu není úplně skalnatá,

jak by se dalo očekávat, dinosauří kosti a další věci, které by měly být zapouzdřeny -

očekáváte, že to bude opravdu, ale opravdu těžké kameny a sbíječky

a podobné věci, ale je to velmi, velmi křehké.

a prostě se rozpadne v rukou.

Kromě toho, že se drolí po celé délce,

tato vrstva horniny je také silná asi jeden metr,

které spolu s další neobvyklé rysy, díky nimž

Robert si myslí, že něco velmi se tu muselo stát něco podivného.

Možná povodeň nebo bahenní proud,

pohřbít v něm cokoli v okamžiku.

Je tu krásný... Podívejte se na to - nádhera.

To by mohlo znamenat, že cokoli najde v této vrstvě

by byl rychle pohřben,

jako těla v sopečného popela v Pompejích.

Robert zná z geologie

že vše, co najde v Tanisu. bude dráždivě blízko

až do konce věku dinosaurů

a mohl být tak dobře zachován

že by mohla odhalit nové důkazy

které přinese toto období ožít

způsobem nikdo předtím nedokázal.

Robert každé léto kope v Tanisu,

jediná chvíle, kdy počasí mu to dovolí.

Přijďte dolů, podívejte se na tento objektiv.

Abychom pochopili, jak ovlivnil život na Zemi,

opravdu potřebujete získat velmi jasnou představu

jak vypadal svět těsně předtím.

To je důležitá součást příběhu.

Paleontologové Dr. David Burnham

a Loren Gurche byli s Robertem kopou už léta.

Páni!

Vidíš... vidíš tu hnědou? Ano.

To by mohla být tuberkulóza. přímo tady.

A zdá se, že dnes je jejich šťastný den.

Panebože! Podívejte se na to! Podívejte se na to.

Podívejte, šupiny jsou zachovány!

Do háje! Jako bys dělal zatracenou pitvu.

Panebože. Biologie Tanis.

Ach, ta váha...

Podívej, podívej - vrásky pokračují tudy dolů.

Můj je zatím celý pěkně mokrý.

Váhy se zmenšují v tomto směru.

Jak jsou velké?

Mám... Mám jednu s s projekcí tady.

Cože? Aha!

Jo. Aha.

Jo, tady je ten výčnělek. přímo tady.

Viděl jsem to jen u jednoho jiného v životě. Jo.

Tohle je nejblíže dotýkat se

živý, dýchající dinosaurus.

Je to tak.

Našli něco výjimečného.

Je to tak mimořádně vzácné -

kus kůže triceratopse ve formaci Hell Creek.

Může to vypadat jako otisk ve skále,

ale tohle je kůže která byla zkamenělá

a po miliony let, se proměnila v kámen.

Kosti triceratopse jsou relativně v Hell Creeku běžné nálezy,

ale kůže v takovém stavu, jako je tento. je skutečně velmi vzácná.

Velikost a vzorování šupin,

spolu s věkem a polohou hornin

kde byl nalezen, silně naznačuje, že

že pochází z triceratopse.

Hnědá barva obsahuje stopy organického materiálu.

Takže by to mohlo být dokonce možné. z tohoto

vypracovat které pigmenty jsou v něm obsaženy.

Vyhledávání a studium

tak dobře zachovalé zkameněliny jako je tato

pomáhá paleontologům budovat

mnohem podrobnější obrázek o tom, jak tito tvorové žili.

Kombinace těchto informací

s poznatky vědců z celého světa

umožňuje spekulovat

o tom, co život v pozdní křídě

mohl být takový.

Z kostí víme.

že dospělý triceratops mohl dosahoval délky devíti metrů

a tři metry na výšku.

Značky na fosilii nám také ukazují.

že tenhle byl silně zjizvený.

Triceratopsové se živili rostlinami.

Další fosilie nám říkají. že měli ostré zobáky

a stovky zubů, které umožnily rozmělnit tvrdé rostliny

jako jsou tyto cykasy.

Téměř všichni dospělí fosílie triceratopsů,

včetně Robertova, byly nalezeny samostatně.

Takže je možné. že dospělí byli samotáři,

jako současní samci nosorožců.

Takže byli pravděpodobně teritoriální,

odhánění soupeřů.

A možná označují svá území.

Pokud vážíte více než slon africký,

není toho moc. co tě může trápit...

...snad kromě malého savce.

Robert našel tyto čelistní kosti

ve zkamenělé noře v Tanisu.

Tvar této drobné kosti a zubu

znamená, že s největší pravděpodobností přichází z toho, co je známo

jako pediomyid, raný savec.

a druh vačnatce.

Robert také objevil zkamenělé ořechy a semena

v noře.

Takže máme představu o co mohl jíst.

Robertovy nálezy přidávají

podle našich znalostí o složitém světě

na samém konci pozdní křídy.

A není to jen zkamenělé tvory.

Pokud chodíte po vlhkém písku,

zanecháš za sebou stopu.

Stopa.

Totéž platilo před 66 miliony let.

A to velmi, velmi zřídka, se takové stopy zachovaly.

A to je přesně to. to se stalo v Tanisu.

Víte, že nebudeme fóliovat zadní část těla.

Dobře, prostě tam dáme... Přiložíme omítku.

Takto máte k dispozici...

Robert objevil několik stop.

Jo. Podívejme se na to.

Vypadá to na dobrý tisk. Ano.

Jejich tvar mu napovídá.

co je mohlo způsobit.

Pokud má pravdu,

je vytvořil okřídlený tvor,

která by mohla mít ráda malého savce...

...na oběd.

Stopy jsou dlouhé a úzké

se čtyřmi otisky prstů.

Dva jsou o něco delší než ostatní,

a to naznačuje. že je vyrobil...

...pterosaura.

Pterosauři nejsou dinosauři, ale létající plazi

na jiné větvi evolučního stromu.

Samci pterosaurů měli obvykle hřeben,

zatímco ženy ne.

Takže hřebeny mohly být používány při námluvách.

A máme indikaci kde samice kladou vajíčka,

protože důkazy naznačují. že jeden pterosaurus položil její

na měkkých písčitých březích řeky v Tanisu.

A toto je zkamenělé vejce

pterosaura který tam Robert našel.

Jediný, který byl kdy objeven v Severní Americe.

Když se na to podíváte pouhým okem,

vše, co vidíte je změť čar.

Ale když to prozkoumáte pomocí nejnovějších technologií,

můžete zjistit řadu informací,

z chemie kostí

na složení skořápky.

A to zase, nám může hodně napovědět o

jak tito neuvěřitelní tvorové žili.

Robertovi byl umožněn přístup

k diamantovému zdroji světla synchrotronu v hrabství Oxfordshire.

Je to velmi výkonný výzkumný nástroj

který funguje jako obří mikroskop.

Urychlováním elektronů v tomto obrovském prstenci,

synchrotron vytváří paprsky světla

mnohonásobně jasnější než Slunce.

Robert a paleobiolog Dr. Victoria Egerton

nyní chcete otočit paprsek na fosilii vejce

zjistit více o jeho chemickém složení.

Jsme v podstatě seřazeni na kostře,

ale možná se budeme muset přestěhovat jeviště trochu posunout

abyste se dostali ke správné části. Jistě.

Mezitím může Robert prozradit. stvoření uvnitř.

A tohle?

Kdo vytvořil tuto úžasnou věc?

Mám repliky kostí z vnitřku toho vejce

a zbytek jsem obnovil

a dát dohromady

co by kostra vypadala, když se vylíhla.

Tak velký je ten tvor. by byl

mimo vejce, pokud by se vylíhlo.

Takže tohle je dítě. Jak velké mělo vyrůst?

Tyto velmi dlouhé krční obratle zde

jsou tím, co skutečně dalo část příběhu,

protože tyto dlouhé kosti se velmi, velmi přesně shodují

s azhdarchidními pterosaury.

To jsou obří pterosauři.

Ach, to byly ty největší hlouposti, že ano?

Kolik, 25 stop?

Rozpětí křídel? Některé z nich.

Ten měl pravděpodobně rozpětí křídel, možná 15 stop, pět metrů.

Vypadá to, že že by se to mohlo rozjet.

Je snadné si představit něco takového

právě se líhnoucí z vajíčka a vyletí ven,

téměř jako malý netopýr.

Provedli skenování vejce, tady i v Americe.

Victoria má výsledky.

Co jste se naučili ze synchrotronového snímku?

Máme zde chemickou mapu

vápníku přímo uvnitř v kostech tohoto zvířete.

To nám říká, že tyto kosti byly již ztvrdlé.

Takže by mohl být připraven k letu nedlouho po vylíhnutí.

DOBŘE. Vidíte nějaké známky skořápky,

a jaký to byl krunýř?

Můžeme. Co vám mohu ukázat...

Ach!

...je vidět okraj vejce v síře.

Říká vám to, zda to bylo tvrdá nebo měkká skořápka?

Zabývali jsme se tím.

Vidíme, že dochází ke skládání, a toto neobvyklé zvlnění.

Kdyby to bylo tvrdé vejce,

očekávali bychom roztříštěné kousky a zlomené kousky,

stejně jako slepičí vejce.

To nám pomohlo zjistit. že je měkká.

Takže to snad bylo jako želva?

Rozhodně.

To není ten případ, že ne, s dinosaury?

Mnoho dinosaurů položilo vejce s tvrdou skořápkou. Ano.

Takže toto je nový objev o azhdarchidních pterosaurech?

Rozhodně. To je něco.

že potvrzujeme poprvé.

Huh!

Že létající pterosauři měli vejce jako želvy.

Ano.

Mnohem podobnější plazům než ptákům.

A to může potenciálně nám říci více

o životním prostředí ve kterém byla tato vejce nakladena.

Jak zajímavé. Ano.

Tvorové, kteří snášejí měkká vejce mají tendenci je zahrabávat

za účelem jejich ochrany.

Takže samice pterosaurů pravděpodobně hledaly

místa jako Tanis klást vejce...

...protože zdejší písčitá půda je dostatečně měkká

aby se vylíhlé mládě mohlo samo vyhrabat.

Nyní pterosaurus se jen musí ujistit, že

že díra...

...je perfektní.

Úspěch!

Ale ještě není konec.

Pterosauři měli dva vaječníky,

a kladou vejce v párech.

Tady na písečném břehu,

sevřený mezi řekou a těmito nádhernými stromy,

život v Tanisu se zdálo, že se mu daří.

Ups!

Nikdy není nuda.

Ale to se mělo změnit.

Řetězec událostí, které vedly k vyhynutí dinosaurů

začalo v dávné minulosti, hluboko ve vesmíru.

Většina vědců se domnívá, že vše začalo v prachovém kruhu,

kameny a sutiny známý jako pás asteroidů.

Obvykle je to neradostné místo.

Domníváme se však, že mnozí, před mnoha miliony let,

narazil na kámen na novou oběžnou dráhu...

...a odkloněno na srážku s planetou Zemí.

Robert si vytváří živý obraz

života v pozdní křídě v Tanisu.

A tým našel další dobře zachovalých stop.

Jedná se tedy o zvířata, která byla se skutečně procházela ve vodě?

Tito lidé by byli v podstatě na

kašovitý břeh řeky klesající dolů

se někdy napít.

Víte, zvířata mají tendenci se shromažďují kolem řek.

Tento potisk je dlouhý 30 centimetrů.

Takže si myslím, že je to z druhu dinosaura

kterému říkáme kachnozobý dinosaurus.

A byli by v křídě velmi běžné.

Jedli rostliny v oblasti

a ty se velmi zvětšily - 30 stop dlouhé.

A je jich víc.

Na této trati vidíte všechny prsty na nohou jsou velmi dobře zachovalé.

Dokonce vidíte otisk nehtu na špičkách prstů.

Takže malé nehty na nohou zaryly do bláta.

Tohle se mi líbí.

Toto je Robertova cenná stopa.

Má tři prsty,

a je delší než širší.

Takže je velmi pravděpodobné, že to bude masožravý dinosaurus.

Je tak dobře zachovalý že můžete vidět

stopu, kterou zanechal jeho ostrý dráp.

Hell Creek je dobře známý

zejména pro jednu masožravou šelmu - T-rexe.

Tato stopa je příliš malá pro dospělého T-rexe,

ale je možné, že byl vyroben mladým člověkem.

Robert také našel toto na Tanis -

korunka zubu.

Jeho tvar a vroubkovaný okraj

jsou náznaky, že přichází

z dospělého T-rexe.

Stopy po kousnutí nalezené na kostech T-rexe

ukazují, že jedli jiné T-rexe.

A mladík by byl snadný úlovek.

Ale tentokrát ne.

Velmi málo otisků se zachovaly jako fosilie

v Hell Creeku.

Pokud tedy najdete několik na jednom místě,

jak to udělal Robert,

je to rozumný předpoklad

že by se mnoho dalších v okolí.

A to podporuje myšlenku.

že dinosauři a pterosauři se v Tanisu dařilo

krátce před nárazem.

A kdyby se jim dařilo...

...museli se rozmnožovat.

Zkameněliny dinosaurů podobné T-rexovi

ukázat, že mohli položit asi 20 vajec

v kruhovém hnízdě.

Je možné, že stejně jako krokodýli,

částečně zakryly svá vejce aby je udrželi v teple.

Pro jednoho T-rexe neštěstí.

Ale pro všechny dinosaury...

...se blížila katastrofa.

Hluboko ve vesmíru, se blížil asteroid.

Jeho cesta povede přes na oběžnou dráhu

naší sousední planety Mars.

Kdyby se oba střetli,

katastrofa na Zemi by se předešlo.

To se však nestalo...

...a osud Země byl zpečetěn.

Robertovo vykopávání pokračuje,

jeho vize toho, co se stalo v Tanisu

konečně začíná přicházet se začíná dávat dohromady.

Zdá se, že písečný břeh byl plný plný života.

T-rex, triceratops,

malí savci,

vedle stop jiných dinosaurů a pterosaurů,

a to vše na velmi malém prostoru.

Vidíte ty váhy?

Já ano. Ach, můj Bože.

To mě vzrušuje, už když se na to dívám!

Pak Robert najde něco opravdu pozoruhodného.

Vidíte, že už se objevují trhliny? Podívejte se na to.

Takže budeme muset opravdu sledovat, než ji přilepíme.

Protože to začíná být zranitelné nyní.

Téměř kompletní tvor.

Chcete-li tento blok odstranit, ho zmrazíme.

Robert se chystá pokusit něco záludného.

V klidu... Jdeme.

Vyjmutí zkameněliny v jednom kuse, snaží se

zmrazení pomocí kapalného dusíku

při teplotě téměř 200 stupňů pod nulou.

Dávejte si pozor, kam šlapete.

Loren, mám strach. křehkosti.

Vezměte si kladivo. Dejte tomuhle pár pár ran kladivem.

DOBŘE. Posuňte se o pět centimetrů. Dobře.

Je uvolněná. Ano. DOBŘE. Je uvolněná.

Takže to musíme dostat ven v jednom kuse.

Raz, dva, tři.

Yeehaw!

Naprostý úspěch. Naprostý úspěch.

Jedná se o techniku používaná v archeologii

k vykopávání lidských ostatků.

Máme dost času na práci s fosiliemi

a nepoškodit ho.

A já nemůžu být šťastnější.

A tvor, kterého Robert našel?

Želva.

Toto je fosilie nyní je vyčištěná.

Leží na boku.

Zde je obrys jeho pláště.

Tvar pláště a vroubkované okraje

nám říct, že to bylo baenidní želva.

Želva Robertova baenidní vypadá velmi podobně

moderním želvám karetkám

a žili ve stejném druhu ve sladkovodním prostředí.

Pro želvu, Tanis by byl ideální.

Teplá, mělká voda.

Spousta jídla.

A spousta bezpečných míst kde se můžete zahřát

v pozdní křídě na slunci.

Nalezená želví fosilie Roberta je téměř kompletní.

Toto je spodní strana,

a tento hnědý materiál tady nahoře je zkamenělé dřevo.

Je to konec hole, který prochází přímo skrz jeho tělo

a vychází právě zde.

Důkazy tedy ukazují na to, že

tato želva byla probodnuta.

Násilný konec jednoho z mnoha tvorů, kteří se nacházejí

ve vrstvě drobivých hornin v Tanisu.

Když se podívám na zvířata

a zachované rostliny v sedimentech Tanisu

a stopy pod ním,

Vidím obrázek živého ekosystému,

mnoho různých dinosaurů, a prosperující, vzkvétající místo.

Po deseti letech kopání,

nyní existuje dostatek důkazů. aby bylo možné dát dohromady

většina příběhu Tanis

a stvoření, která zde žila.

Robert našel tolik zkamenělin, že to vypadá, jako by,

i na samém konci pozdní křídy,

Tanis překypovala životem.

Plný obřích plazů které ovládly planetu

více než 150 milionů let.

Je nemožné vědět. jak dlouho ještě

jejich vláda by pokračovala...

...protože to všechno mělo brzy skončit.

Asteroid zasáhl...

...na území dnešního Yucatánu na mexickém poloostrově.

Jmenuje se asteroid Chicxulub.

podle nejbližšího města od středu kráteru.

Jakákoli živá bytost v okruhu 900 mil od dopadu...

...byl zničen výbuchem.

Ale jaký vliv na Tanise,

téměř 2 000 mil daleko?

Chcete-li to zjistit,

Robert hledá stopy které by mohly spojovat Tanis

do skutečného dne dopadu asteroidu.

Máme nějaké dřevo,

a přitiskl se k tomuto a vše se propletlo,

máme zde mrtvoly ryb.

DOBŘE.

To je krásně zachovalý ocas,

takže ta ryba bude naprosto nádherná.

Součástí práce na detailech je tedy kterou právě teď děláme.

je jít dovnitř a zkontrolovat

všechny jednotlivé prvky v této vrstvě hromadné smrti.

Některé důkazy které dosud našel

byla ukryta uvnitř samotné ryby.

Ve více ohledech doslova je operace z křídy

ryby, takže provádíme operaci na této věci.

Robert musí otevřít tento rybí lebku.

A to velmi opatrně, chceme oddělit tuto

od zbytku ryb.

DOBŘE.

A je to tady.

Otevírání ryb.

Mám pěkného mravence který se tam zabydlel.

A krásné, podívejte se na to.

Dobře, tady máme žaberní lišty ryby.

To jsou tyče, které drží vlákna žaber.

A mezi žaberními lištami,

všechny tyto shluky kulatých objektů,

to jsou ejekční sféry.

Ejekční sféry jsou drobné kuličky které byly kdysi roztavenou horninou.

Mohly by být důkazem toho, z čeho Robert podezřívá -

že zde zemřeli tvorové

v den konání dopadu asteroidu.

Tyto ejekční sféry naposledy spatřily denní světlo

když prolétali před 66 miliardami let.

Po dopadu velkého asteroidu,

směs vypařených a roztavených hornin.

je vynesen do vesmíru.

Tam se ochladí,

zpevnění na drobné skleněné kapičky.

Některé pokračují hlouběji do vesmíru.

Většina z nich je však stažena zpět k Zemi gravitací.

Po dopadu velkého asteroidu,

triliony ejekčních kuliček. by padaly z oblohy.

Pak, v průběhu milionů let,

tlak a chemické reakce v zemi

by se většina z nich proměnila v hlínu.

Vypadaly by asi takto.

Takže nalezení kuliček v žábrách ryb,

stejně jako Robert v Tanisu,

naznačuje, že je ryba nasála

zatímco sféry stále padaly.

Takže tito tvorové mohli zemřít

v době dopadu asteroidu.

Jakmile se Robert začne dívat hledat ejekční sféry,

nachází další a další,

a uvědomí si, že je tlustý, drobivou vrstvu horniny v Tanisu

je jich plný.

Chci říct, že tyhle věci jdou... Panebože, podívej se na tohle.

Tyhle věci jsou prostě nádherné.

Takovéto sféry výtrysků

dejte nám otisk prstu odkud pocházejí.

Pokud by tyto kuličky byly spojeny

k dopadu Chicxulubu,

pak celou drobivou vrstvu by mohla být plná důkazů

o tom, co se stalo v den asteroid dopadl.

To je dobrý příklad.

Aha, není to kapka?

Zjistit, zda tomu tak je,

Robert potřebuje najít kouli která se neproměnila v hlínu.

Panebože, to je nádherná kapka.

DOBŘE.

Malé kousky oranžového materiálu

že Robert a Loren vykopávají

může pomoci.

Jsou jantarové.

Kdyby tam něco létalo. v té době letělo vzduchem,

tady se to dostane chyceni.

Jantar, který sbírají byl kdysi lepkavou pryskyřicí

vytékající z kmene stromu z pozdní křídy.

Je to způsob, jak strom chránit sám sebe,

jako strup, který se tvoří na řezné ráně.

Vše, co je pokryto pryskyřicí by byla zmrzlá

v jantarové časové schránce.

Pokud najdou kouli uchovávanou v jantaru,

je možné ji analyzovat

zjistit, zda pochází z Chicxulubu.

Takže během této dávky,

měli jsme neuvěřitelné štěstí že jsme narazili na

dvě zcela nezměněné sféry.

Tato koule by mohla být něco úžasného.

Dostatečně zachovalé důkazy k analýze chemických stop.

Pokud ano,

mohla by přímo propojit Tanis s dopadem Chicxulubu

a poslední den dinosaurů.

Robert se připojí k vyšetřování

v Diamantovém zdroji světla

profesor přírodopisu Phila Manninga,

Manchesterské univerzity.

Již provedli první testy

na sférách v Americe.

Co jste zatím zjistili?

Tyto malé skleněné kuličky, tyto kuličky

roztaveného materiálu z místa nárazu

mají chemický signál, který je váže s místem, odkud pochází.

Protože když dopadne asteroid,

roztaví půdu, na kterou dopadne,

ale také to, že sklo má

trocha kontaminace ze samotného asteroidu.

A to vám dává jedinečnou geochemický otisk.

Uvidíme, jakmile ji naskenujeme,

a při pohledu na sféry z na jiných lokalitách v Severní Dakotě,

můžeme získat základní údaje

jak by měl vypadat výtrysk když se vztahuje k

kráteru Chicxulub.

A jednotlivé prvky si můžete prohlédnout zde

a poměry těchto prvků.

A když se podíváme na Tanis, je to shoda.

Myslím tím, že se dokonale překrývá.

Takže si myslím. je to pádný důkaz

podporující, že Tanis a Chicxulub jsou propojeny.

A co tato zjištění znamenají

pro zbytek zkamenělin které jste našli v Tanisu?

Tyto údaje jsou klíčové pro celé stránky,

protože jakmile získáte tento odkaz.

a vy víte. jaký dopad to mělo na Tanis,

pak v podstatě víte. že každý objekt na tomto místě,

všechna zvířata a rostliny a všechno pohřbené

v těchto sedimentech,

jsou spojeny s posledním dnem křídy.

A synchrotron zde ve Velké Británii

odhaluje ještě něco víc pozoruhodné.

Takže to ukazuje krásný synchrotronový sken

poloviny jedné koule.

Sklo je dobrý geochemický otisk,

a máme vápník a trochu železa,

máme stroncium,

ale když se podíváme na celou věc,

vidíme něco zcela nečekaného.

To je celá vaše sféra.

Co je to?

V tomto případě máme malou perličku.

Byla tam malá částečka přímo tady.

Tak ji naskenujeme.

A to je spousta železa v něm.

Tady máme chrom, velký vrchol chrómu.

Tady máme velkou špičku v niklu.

A hojnost železa, niklu a chromu,

všechny dohromady,

která odpovídá tomu, co očekáváte. meteorického tělesa.

To neodpovídá tomu, co jste normálně tady dole.

Takže toto je mimozemský materiál?

Kdybyste tak trochu rozmělnili

a nacpěte je do koule kus meteoritu,

takhle to bude vypadat. jak to bude vypadat.

Mohlo by se jednat o kus asteroidu Chicxulub.

Kousek kulky která zabila dinosaury.

Ne!

Robert mohl najít

úlomek samotného asteroidu v Tanisu,

fyzické důkazy spojující tuto stránku s dopadem Chicxulubu.

Tanis je však vzdálen téměř 2 000 mil.

od místa dopadu asteroidu.

Jak přesně to způsobilo, že smrt těch tvorů?

Odpověď na tuto otázku,

Robert hledá ve vrstvě hromadné smrti.

Právě tady máme tuto propletenou masu ryb.

Je tu jedna ryba, další jeseter jde tudy,

pod tělem pádlovce.

Je tu další jeseter který jde tímto směrem,

pod tímto záznamem a pokračuje na druhé straně.

A jeho hlava narazila na kládu.

a vychýlila se směrem dolů pod úhlem 90 stupňů.

Robert odkryl spletitou masu zkamenělých tvorů a kmenů

obklopené kuličkami

a rozdrcené dohromady v takzvané zácpě.

Má teorii, že že stvoření byla smetena

na smrt v nějakém druhu bouřlivého přílivu vody

a rychle pohřben v sedimentech,

a proto jsou tak dobře zachovalé.

Co však mohlo tuto vlnu způsobit?

Jednou z teorií je tsunami.

Asteroid dopadl do moře.

Nedávné studie ukazují.

to mohlo způsobit vlnu téměř kilometr vysokou.

Výška vlny by se postupně snižovala

jak se šíří přes oceány.

V pozdní křídě,

Severní Amerika byla rozdělena úzkým mořem

který byl nazván Západní vnitrozemská mořská cesta.

Tsunami mohla cestovat nahoru tímto směrem,

směrem k Tanisu.

Je tu však velká otázka ohledně nápadu s tsunami.

Načasování.

Která ryba to je?

To je nový... To je nový kontakt. Nový. Jo.

Pokud by ryby zabila vlna tsunami,

musel by zasáhnout

zatímco ejekční sféry padaly...

...protože byly nalezeny kuličky v žábrách ryby.

Jak dlouho po nárazu sféry dorazily na Tanis?

Předstírejte, že tato koule z fólie je kus vyvržené hmoty

vycházející z kráteru. To by se pak vydá po obloukové dráze,

balistická trajektorie, z kráteru

a kamkoli dopadne - v tomto případě na Tanis.

Pokud známe vzdálenost mezi mnou a

a místo přistání, a pokud víme. velikost této koule,

můžeme přesně vypočítat, jak dlouho se tam dostaneme.

Výsledek je překvapivý.

Robert a jeho tým vypočítali

že tyto ejekční sféry přistály na Tanisu

mezi 13 minutami až dvě hodiny po nárazu.

Pokud vlna zabila rybu,

muselo se dostat i do Tanisu do dvou hodin.

Údaje z nedávných tsunami ukazují.

i výkonný by potřeboval hodně déle než to.

urazit téměř 2 000 mil od místa dopadu

do Tanisu.

Takže pokud to nebyla tsunami,

co mohlo způsobit příliv vody v Tanisu?

Profesor Stein Bondevik je odborníkem na tsunami.

Fjordy v Norsku jsou velmi zvláštní.

Máme vysoké hory obklopující vodní plochy.

Voda je tedy obvykle velmi klidná.

V roce 2011 se stalo něco velmi zvláštního se stalo něco zvláštního.

Voda ve fjordu se začala prudce hýbat.

Výška vody se zvýšila o jeden a půl metru,

jako vír s rozbouřenou vodou.

Někdo řekl. že fjord vře.

Začaly přicházet zprávy -

došlo k zemětřesení v Japonsku vzdáleném 5 000 mil.

Novinář z mi zavolal novinář z místních novin,

a řekl, že lidé pozorovali vlny

zde, ve fjordech.

Mám videoklip s vlnami.

Okamžitě jsem si všiml, že vypadají jako vlna tsunami.

Takže později odpoledne,

je vidět, že fjord je naprosto klidný.

Ale tady na pláži,

bylo vidět, že voda se pohybuje sem a tam,

a nikdo nikdy neviděl nic podobného.

A někteří lidé se velmi rozrušili a začali se bát.

Zemětřesení o síle devíti stupňů zpustošilo severovýchod Japonska,

v okolí Fukušimy.

Ale jak to ovlivnilo fjord tak daleko?

Takže nikdo v Norsku necítil zemětřesení,

ale viděl jsem, že se časy shodovaly

příchod vln zde, ve fjordu.

Nakonec, Stein a jeho tým si uvědomili.

že by to mohlo mít něco souvisí se seismickými vlnami -

rázové vlny, které rychle pominou prochází Zemí

během zemětřesení.

Takže to trvalo jen 12 minut než se objevil první signál

zemětřesení v Japonsku dosáhl až sem,

do západního Norska.

Takže to byly seismické vlny.

která způsobila, že obvykle klidný vodu ve fjordu

bouřlivě šumět sem a tam.

Jen o tom přemýšlím, z vědeckého hlediska je to fantastické.

Mohlo by něco podobného stalo v Tanisu?

Velká povětrnostní fronta přechází přes severozápad...

Snažíme se zjistit

je profesorem geofyziky Mark Richards,

který studoval tuto lokalitu na Tanis již několik let.

Spolupracuje s Robertem na objevování

co mohlo způsobit příval vody.

Tsunami se sem nedostane za méně než 12 hodin.

Ale seismické vlny, které se šíří z místa dopadu na Yucatánu

do Severní Dakoty sem mohou dorazit poměrně rychle.

V pozdní křídě, západní vnitrozemské moře

že rozdělená Severní Amerika by mohla být spojena s Tanisem

systémem řek.

Pokud máte velmi velkou vodní plochu,

jako je západní vnitrozemská mořská cesta,

a můžete s ním třást sem a tam,

můžete vygenerovat velkou vodní vlnu

přicházející po řece v Tanisu.

Takže seismické vlny z nárazu mohly způsobit

přívaly vody v říčním systému Tanis.

Seismické vlny se sem dostanou dost rychle,

přichází po řece Tanis,

zaplavuje tuto oblast, přicházející ve stejnou dobu

tyto kuličky jsou stále padají ze vzduchu.

Tajemství vlny

a silná vrstva drobivé horniny byla vyřešena.

Seismické vlny se šíří skrz Zemi

mohl způsobit silné nárazy v Tanisu...

...případně s bahnem a mořské živočichy,

jako jsou amoniti, ze západní vnitrozemského moře...

...vysypání na písečnou přesypávku Tanis. a všechno pohřbít

ve stejnou dobu, kdy padaly kuličky.

Po miliony let,

bahno by se změnilo v vrstvu drobivé horniny.

A v tom je krása Tanisu.

To, co vidíte, je vklad

který doslova nahrává poslední, řekněme,

45 minut až hodinu a půl křídy.

Pokud vymírání dinosaurů byl zločin,

detektiv, který ji řeší by měl dostatek důkazů.

Viděli by že asteroid byl

na správném místě ve správný čas.

Viděli by že žádný dinosaurus nepřežil

po zásahu.

Měli by kus vražedné zbraně -

úlomek asteroidu.

Ale chyběly by jim jednu velmi důležitou věc -

tělo.

Nikdo nikdy nenašel zkamenělinu dinosaura.

která byla zabita následky dopadu asteroidu.

Ale Robert našel část triceratopse

v drobivé vrstvě v Tanisu.

Mohly by to být pozůstatky

dinosaura který toho dne zemřel?

O rohu mám stále pochybnosti.

Tak nějak si chci nechat roh v bundě.

Myslím, že kdybys ho sundal,

alespoň tuto část vyjmout,

abyste viděli, co se děje pod ním.

Ano?

Aby to tým zjistil, musí zjistit příčinu smrti,

což může být obtížné, pokud máte pouze máte jen kousek kůže

a klakson, na který se bude troubit.

Toto je klakson po vyčištění.

Tým se zaměřuje zejména na se zajímá o tyto řádky.

A zjistili, že zlomeniny jdou

přímo přes roh.

Takže místo toho, aby zemřel. v důsledku nárazu,

zajímalo je, zda bylo zabito v boji.

Ale když se podívali na zlomeniny podrobněji,

našli známky nového růstu kostí.

Náznak toho, že že se kost začala hojit.

Takže to vypadalo, že triceratops přežil

událost, která zlomila jeho roh.

Mohl by tento triceratops přežít

až do dne nárazu?

Tým našel důkazy, včetně ochabnutí kůže,

která naznačovala, že pod ním byl rozklad.

To znamená, že jeho tělo začalo hnít

než byl pohřben do hrobu a zachována přívalem vody.

Zdá se tedy, že tento dinosaurus nezemřel v důsledku

dopadu asteroidu.

Možná, že v měsících před nárazem,

zlomený roh umístil triceratopsovi

v nevýhodě oproti svým konkurentům.

A to mohlo vést k tomu. k hladovění.

Robert stále nenašel přímý důkaz

dinosaura, který byl zabit asteroid.

Máme všechny tyhle kosti v zemi.

Ale jedna věc o které bychom jen snili

nálezu je, že jeden dinosaurus

které zemřely v den nárazu.

A počasí mu v pátrání nepomáhá.

Ten potisk je opečený.

Jo, bylo to v nízkém rohu.

Podívej, je to plné bláta. Je plný bahna a vody.

Problém je, že je mokrý, podívej.

Vidíš... Když si nedáme pozor, přijdeme o tisk.

A to je největší otisk teropoda, který máme.

Vidím několik oblastí, které by se mohly hodit lepidlo.

Tým závodí na vykopání stop,

spolu s desítkami zkamenělin ryb

zamotané do sebe v zácpě, než je odplaví bouře.

Čas běží jako na drátkách.

Tyto věci, které by mohly být odhalit právě teď

zničí déšť.

Ale pak, Robert na něco narazí

to vypadá velmi neobvykle.

To jede tam.

Co se to tam děje?

Jsme si jisti, že to není krokodýl?

To není krokodýlí. Ne.

Dobře, zkusím to tento kousek přímo tady.

Půjdu na to shora a pak se stočím nahoru,

a odděluje se přímo na této linii.

To je kůže.

Ve skutečnosti je to šupinatá kůže. Panebože.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne. Podívej, podívej, podívej.

Podívejte se na tento vzor přímo tady.

Viděli jste někdy podlouhlé takové šupiny, Dave?

To je šílené. Scuttelates - u ptáků.

Jen opatrně.

Panebože. Zase se to mění.

Znovu se mění. Panebože.

Vidíme to poprvé po 66 milionech let.

Myslím, že máme dinosaura.

Zkamenělina dinosaura!

A na rozdíl od triceratopse,

se nachází v zácpě, vrstva hromadné smrti,

obklopen rybami s kuličkami v žábrách.

Tohle je ta nejúžasnější věc co si zde můžeme představit.

Nejlepší scénář.

Vykopáváme tuto masovou vrstvu ryb

od nárůstu způsobené nárazem,

a máme tu pozůstatky dinosaurů.

Jediná věc, kterou bychom vždy na tomto místě najít,

a tady ho máme.

To je neskutečné. Já-já-já nemůžu zpracovat v mozku.

Ne, jsem naprosto ohromen tímhle.

Jen mé srdce je doslova pumpovat z mé hrudi

zajímalo by mě, co je za tím,

jen pár centimetrů vzadu ve výchozu.

Co nás tam vzadu čeká?

Vyjměte ho...

To je...

Tým pokračuje v kopání.

Váhy se opět zvětšují na této straně.

Mohlo by se tedy jednat o hrudní koš,

může ležet na žebrech která jsou zakřivená.

Něco tu je.

To je těžké. Trochu víc kostí.

To je kost hned vedle vedle kůže.

Ano, to je kloubový tady je kloubní plocha,

takže se jedná buď o kyčelní kloub nebo ramenní prvek.

Po zavírací době pečlivé práce...

A my můžeme jít od stehna zvířete.

Tady je koleno.

A pak máte malé lýtkové svaly

dinosaura, jsou vypouklé,

a vy jdete dolů až ke kotníkovým kostem,

a toto jsou prsty na nohou nohou.

Máme nehty na špičkách prstů u nohou.

Je to krásně zachovalá noha,

všechny členité, pokryté kůží.

Kompletní noha dinosaura.

V mých nejdivočejších snech,

Nikdy jsem nečekal, že najdu dinosauří nohu v tomto nalezišti.

Jo. Chci říct, a pak má kůži a tkáň.

Vypadá to jako palička na buben.

Vypadá to, že jako krocan na Den díkůvzdání,

právě položené v zemi.

A tento podivný vzor stupnice na stehně zvířete,

které jsme nikdy neviděli u dinosaurů.

No, skelosauři nemají žádnou formu obrany,

takže musí mít kamufláž nebo tak něco.

To je dobrý postřeh.

Takže to mohlo být nějaké maskovací označení. Ano.

Robert si myslí, že našel tělo, o kterém je řeč -

dinosaura, který by mohl sám byl svědkem

kataklyzmatický dopad.

Zkameněliny dinosaurů nejsou známy

z posledních let křídy.

A nebylo jasné, zda zda již vyhynuli

nebo v úpadku nebo co se děje.

Takže prostě tak nějak chyběly.

A toto je odpověď na tuto otázku.

Existovali tehdy ještě dinosauři?

No, ano - tento pravděpodobně zemřel při tomto nárazu.

Pro tak velké nároky, Robert potřebuje ověření.

Přinesl si dinosauří nohu. do Londýna

získat druhý názor...

A pak jsou tu podložky prstů na nohou.

Vidíme všechny ty krásné šupiny seřazené do řady.

...od profesora Paula Barretta,

odborník na ornitischian dinosaury

z Přírodovědeckého muzea.

Co si myslíte, že by to mohlo být?

Když se podíváme na nohu, má drápy,

jako drápy, které vidíme u malých, hbití, dvounozí, běhající dinosauři.

které se živí rostlinami.

Můžeme vyloučit věci. jako je triceratops,

částečně jen proto, že není velký a podsaditý.

A proporce těch nohou jsou také odlišné

z některých jiných rostlinožravců, které vídáme,

v tom, že mají tento poměrně dlouhý kotník

a holeně, ve srovnání s jeho stehenní kosti.

Takže když zúžíme tyto možnosti zúžíme,

co nám pravděpodobně zbylo,

je zvíře zvané thescelosaur.

Scelosauři žili u řek

kde byl dostatek bohaté vegetace, kterou se mohli živit.

Měly zuby ve tvaru listů,

běžné mezi býložravci,

a drápy na krátkých předních končetinách -

vynikající pro kopání.

Ale jak se Robertův thescelosaurus zemřel?

Mohl být zabit jiný dinosaurus?

Je to možné.

Jedná se o poměrně mrštné zvíře.

A ten obrat v rychlosti by byla

jeho hlavní obranou proti velkých predátorů, kteří žijí vedle něj.

Aby unikl hladovému T-rexovi,

a první řádek thescelosaura obrany...

...by bylo utéct.

Možná však měla další obranný trik.

Život u řek,

je možné, že skelosauři byli schopni plavat.

Nezdá se mi, že by že by existoval nějaký důkaz

že toto zvíře bylo předešlé -

žádné zjevné stopy po zubech

nebo zbytky zubů masožravců

naznačující, že byla snědena.

Jak myslíte, že zemřel?

Neměla žádné zvláštní ošklivé nemoci, když zemřelo,

jak můžeme vidět že kosti vypadají v pořádku.

Takže tohle je zvíře které pravděpodobně žilo

a zdravý v té době že se mu to stalo.

Mohlo by se jednat o oběť dopadu meteoritu?

Myslím, že je to docela možné.

Jedná se vlastně o ramenní kost,

a tato kost u živého zvířete

by ve skutečnosti byla daleko odtud.

A podobně i tahle kostička

by bylo asi od možná třetiny cesty

podél ocasu, možná do poloviny.

Takže nějak tyhle dvě kosti byly teleskopicky spojeny dohromady.

Takže možná je toto zvíře bylo převráceno.

Vyloučili jsme mnoho dalších možných

příčiny smrti tohoto zvířete.

Takže by to mohlo být že se jedná o zvíře

která tam byla, převrácená

ve smrtelných křečích, v této řece,

v důsledku dopadu asteroidu.

No, je to přesně analogické

na tato lidská těla nalezených v Pompejích.

Je to velmi podobné, pokud jde o rychlého pohřbení.

Ano. A je to téměř stejně sugestivní.

To je naprostá pravda.

Máte doslova mrknutí oka

na konci křídy,

se dostala do historie, a je to tady,

připravené k vykopání. Wow.

Po letech vyšetřování,

Robert zjistil mnoho

o stvořeních kteří žili v Tanisu,

a ví, že mnozí z nich byli žilo v ten osudný den

když asteroid zničil naši planetu.

Ale jak přesně zemřeli?

Robertovy nálezy nám nyní umožňují vyprávět příběh toho dne

a konečně na tuto otázku odpovědět.

Jeden z nejdůležitějších dnů v historii Země

pravděpodobně začal stejně jako každý jiný každé jiné pozdně jarní ráno.

Sezónu známe, protože Robert našel zkameněliny mladých ryb, které

zemřeli při velikosti, které dosáhli v tomto ročním období.

To souhlasí s důkazy, které již byly nalezeny

jinými vědci.

Možná, že tento den to skončí s tolika smrtí,

začínal s něčím jiným.

Nový život.

Nikdo si nemůže být jistý. přesný čas dne

při srážce s asteroidem s naší planetou.

Odhaduje se však, že v rámci pouhých 40 minut po nárazu,

důsledky pro bytosti z Tanisu

by bylo hluboké.

Na základě Robertových nálezů

a nejnovější důkazy od jiných vědců,

takto se katastrofa se mohla vyvíjet.

Asteroid se nachází kolem sedm kilometrů v průměru,

větší než Mount Everest...

...a cestování na krátkou vzdálenost 45 000 km/h.

Náraz způsobí výbuch

větší než miliarda Hirošimské atomové bomby.

V Tanisu, téměř 2 000 mil daleko...

...je zcela tichý.

Ale na místě dopadu...

...asteroid se vypaří.

Více než tři biliony tun horniny

jsou vymrštěny do vesmíru

ve výbuchu superžhavého násilí.

Vítr o rychlosti vyšší než 600 km/h.

Kolosální zemětřesení, po kterém následovalo a prstenec mohutných tsunami.

Po celou dobu, stvoření v Tanisu

se věnují svým záležitostem...

...jako každý jiný den.

Důkazy naznačují, že že mláďata pterosaurů

vylíhnout se z vajíčka a jsou připraveni se o sebe postarat sami.

A to včetně...

...létání?

Tedy téměř.

Na jiných místech, kde je zkáza se šíří napříč Severní Amerikou

směrem k Tanisu...

...dinosauři a zvířata všech tvarů a velikostí

jsou zničeny výbuchem.

V Tanisu, ještě několik drahocenných minut,

život pokračuje jako obvykle.

Ale čas běží.

Výbuch při nárazu nikdy nedosáhne Tanise,

ale seismické rázové vlny ano.

Jsou mnohem výkonnější

než jakékoliv zemětřesení kdy bylo zaznamenáno.

Thescelosaur by mohl zamířit na bezpečné místo...

...ale seismické vlny se nyní pomalu otřásají

v celé oblasti, což způsobuje, že voda a rozvodní se.

V Tanisu, podivné proudy v řece

napovědět co nás ještě čeká.

Pak začne pršet.

Ejekční sféry padají zpět na Zemi.

Vzhledem k tomu, že sféry začínají padat...

...tření je zahřívá až jsou rozpálené do červena.

Pak se teplo přenáší do vzduchu.

Teplota stoupá každou vteřinou.

S přibývajícím horkem, stvoření z Tanisu

bojují o život.

A pak, jako seismické vlny

pokračovat v pomalém kolébání celý region...

...prudká přílivová vlna vysoká deset metrů

se řítí proti proudu řeky Tanis.

Přežití turbulencí přílivu

je výzvou i pro ty nejlepší plavce.

Pak se mohutné houpání říčního systému

pomalu začíná čerpat vodu zpět, odkud přišla.

Plavání možná zachránilo

thescelosaur v minulosti,

ale tentokrát ne.

Velké, robustní zvíře jako T-rex

mohl přežít nápor.

Stejně jako plaz s tvrdou skořápkou.

Je toho však mnohem víc.

Vzhledem k tomu, že miliardy tun přehřátého padají i nadále,

atmosféra se ještě více zahřívá...

...zapalování mrtvého listí a vyvolávají lesní požáry.

Zemětřesení,

oheň...

...devastace.

Máloco by přežilo dlouho,

na souši...

...nebo ve vzduchu.

Jakmile vzduch dosáhne teploty průmyslové pece...

...ti, kteří žijí hluboko pod zemí

může mít větší šanci.

Pomalé šumění říční systém pokračuje...

...udeří další silná vlna.

Není úniku zkáze.

Pro mnoho tvorů z Tanisu,

jejich příběhy končí pod vodou.

Za méně než dvě hodiny, se svět navždy změnil.

Bahno, které za sebou zanechávají přívalové vlny

se postupně změní v hustou vrstva drobivé horniny

pohřbívání tvorů kteří zde zemřeli...

...až o 66 milionů let později,

až budou konečně objeveny.

Robertovy nálezy nám pomohly pochopit do pozoruhodných detailů

co se stalo v Tanisu

v zápise po dopadu asteroidu.

Ale co zbytek světa?

Náraz vyvolal katastrofální události

jako jsou zemětřesení po celém planety.

A jako kuličky padaly dál...

...mohly vzniknout lesní požáry po celém světě.

V ten strašný den se blížil ke konci,

mnoho světových dinosaurů. již bylo mrtvé.

Výzkum ukazuje, že úhel pod kterým asteroid dopadl

a horniny bohaté na síru v místě dopadu

zesílil devastaci.

Miliardy tun síry

byly vyvrženy do atmosféry,

blokuje sluneční světlo.

Bez světla většina rostlin odumřela, a potrava se stala vzácnou.

Týdny a měsíce ubíhaly,

jakýkoli dinosaurus, který zůstal naživu by zemřel hlady.

V oceánech to bylo stejné.

Téměř všechny světové planktonu zmizelo,

což vede k hladovění většiny mořských živočichů.

Předpokládá se, že jaderný zima, která následovala po

způsobila globální pokles teploty

nejméně 25 stupňů Celsia.

Fosilní záznamy nám říkají, že to obrovská změna klimatu

zmizely tři všech druhů,

včetně dinosaurů.

Planeta byla v polotmě po dobu asi deseti let,

jako prach a saze pomalu padaly na zem.

Ale pak přišlo něco úžasného.

Nový začátek.

Jakmile se rozptýlil prach z atmosféry

a sluneční světlo se vrátilo...

...se postupně obnovil život rostlin,

v čele s kapradinami,

jehož spory ležely hluboko pod zemí,

a svět začal se opět zazelenal.

Ale co zvířata?

Zpět v Tanisu, Robert něco objevil

které mohly pomoci zachránit některé z těchto tvorů

od ničivých požárů.

Viděli jsme malou věc vyčuhující ven,

takže jsme to tak trochu sledovali.

A jsem moc ráda, že jsme to udělali,

protože to, co tu máme. je fosilní nora

z živočicha před 66 miliony let.

Jediná zvířata, která která by tu tehdy byla.

které by pravděpodobně vybudovaly takovouto noru

by byli malí savci, zhruba velikosti fretky,

a také některé plazy.

Pokud pochází ze savce, je to něco jako okno

do životního stylu některých našich nejstarších předků.

Tenhle chlap by se zahrabal bokem,

přímo do břehu řeky.

Ve skutečnosti máme nějaké škrábance

z interiéru když ho kopali,

vracet se zpět, a žil by tady.

a hledali útočiště před dinosaury

protože prostě ne chtěli být sežráni.

Nory jsou jedním z důvodů

že savci přežili velké vymírání.

Během jaderné zimy,

nora by mu poskytla teplo,

ochrana, a místo pro uskladnění potravin.

Savci, kteří přežili byli vynalézaví všežravci,

a hmyz by byl hojným zdrojem potravy.

A měli další výhodu - jejich velikost.

Pokud jsou k tomu vhodné podmínky, mnoho druhů zvířat se zvětšuje

jak se vyvíjejí po miliony let.

Vezměme si jako příklad T-rexe.

Toto je odlitek dolní čelisti

předchůdce, tzv. gorgosaura,

která žila před 72 miliony let.

Zatímco toto je obsazení spodní čelisti T-rexe,

která žila o pět milionů let později.

Podívejte se na rozdíl ve velikosti.

Ale čím větší tvor, tím větší,

čím více energie potřebují aby zůstala naživu.

Takže když dojde ke katastrofě. a jídla je nedostatek,

největší mají tendenci vymírat,

zatímco nejmenší často přežijí.

To je jeden z důvodů.

proč mnoho menších savců

prožil velkou temnotu.

A nebyli sami.

Robertova fosilní želva mohla mít smůlu,

ale mnoho dalších přežilo.

Stejně jako krokodýli,

hady,

a mnoho druhů ryb.

A co se týče dinosaurů,

měl dopad opravdu všechny zabil?

No, tento krásný zkamenělé pírko

není z ptáka,

ale od dravého dinosaura.

Proto musíme být opatrní

když říkáme že dinosauři vyhynuli,

protože to, čemu říkáme ptáci. se původně vyvinulo

od nejmenších opeřených dinosaurů.

Správně bychom tedy měli říci.

všichni neptačí dinosauři jsou vyhynulí.

Robertovy nálezy nám poskytly

lepší nápad než kdykoli předtím...

...o tom, co se v ten den stalo který vedl k vyhynutí...

...největších zvířat která kdy chodila po Zemi.

Dinosauři byli možná

některé z přírodních nejneobyčejnějších tvorů,

ovládnutí planety po více než 150 milionů let

než vyhynuli.

Ale vymírání má různé podoby,

a mnoho úžasných tvorů

a dnes žijící rostliny jsou také ohroženy.

Je možné, že lidstvo má

stejně velký dopad na svět

jako asteroid, který ukončil éru dinosaurů.

Jako lidské bytosti, jsme jedineční ve své schopnosti

poučit se z dávné minulosti.

Nyní musíme tuto schopnost využít moudře a udělat to nejlepší, co je v našich silách

chránit miliony druhů

pro koho, vedle nás, je tato planeta domovem.

Opětovná synchronizace: BLU DUAINE blu.duaine@protonmail.com