Original subtitles

UMĚNÍ MASÁM

Co se děje?

- Co je? - Hej!

84 O.Latunský

Hej!

- Proč tolik povyku? - Všechno se zaplaví!

- To je povodeň! - Otevři, soudruhu Latunský!

- Je třeba něco udělat. - Vyrazte dveře.

Z cesty!

Nemusíte nic vyrážet! Co se děje?

Zaplavujete nás, to se děje!

Nikdy tu nebudeme mít klid, to ti říkám.

Zavolejte domobranu!

Mami!

Tiše. To je v pořádku.

Neboj se, maličký.

Nějací chlapci rozbili okno.

- Teto. - Ano?

Kde jsi?

Já nejsem.

Já se ti zdám.

Lehni si.

Polož si ruku pod tvář.

Povím ti příběh.

Byla jednou jedna teta,

která neměla děti.

A taky ani žádné štěstí.

Zpočátku hodně plakala.

Ale potom do ní vjel vztek.

Margarita položila kladivo na okenní parapet

a odletěla z okna.

V budově zavládl zmatek.

Na asfaltovém chodníku posetém rozbitým sklem pobíhali lidé všemi směry

a křičeli...

V protějších budovách

se v oknech objevily tmavé siluety.

- Snažili se pochopit... - Stále píšeš a píšeš.

Policisté přijížděli...

Milostný příběh?

Mimo jiné.

Měl bys jít spát.

Je dobře, že je to o lásce.

Jste v něm také, Praskovjo Fedorovno.

Opravdu?

A doktor Stravinskij?

Samozřejmě.

Jak by to šlo bez něj?

Má tam problém

s jedním pacientem.

S kterým? S tebou?

S proletářským básníkem.

Dnes jsou všichni pacienti básníci.

Už to není blázinec, ale...

Jak se to jmenuje? Gorkij o tom často mluví v rádiu.

Ach ano, "Unie spisovatelů".

Ráda bych si to potom přečetla, abych viděla, co jsi tam načmáral.

Rozhodně.

Jsem už na konci.

A je to.

Nyní můžeš jít spát.

Ach, bože!

Zatraceně.

Pořád píše a píše... Můj bože!

Pak si to přečtu.

Bude to hodně čtení, ale když jde o lásku...

Za měsíční noci se Mistr ptá,

zda jsou i ostatní pacienti vzhůru jako on...

Rád se prochází po balkoně a pozoruje hvězdy...

A jednoho dne mi řekla "Mistře"...

Spánek přemohl básníka.

Náhle se okenní mříž bezhlučně odsunula na stranu

a na balkóně se objevila tajemná postava,

zalitá plným světlem měsíce.

Prstem Ivana varovala.

Tiše.

Mohu se posadit?

Čím jste?

Básníkem.

Jak se jmenujete?

Bezdomný.

A vám se...

nelíbí moje verše?

Strašně se mi nelíbí.

Které z nich jste četli?

A co vy? Proč jste tady?

Před rokem jsem psal o Pilátu Pontském.

Jste spisovatel?

Já jsem Mistr.

Ušila mi ho vlastníma rukama.

"Ona"?

Jak se jmenujete?

Už nemám jméno.

Vzdal jsem se ho.

Stejně jako všeho ostatního v mém životě.

ROK PŘEDTÍM

- Zdravím vás. - Zdravím.

PILÁT

Můžete se podepsat?

Zajímá vás současné divadlo?

Galavečer.

Galavečer.

Je to velké představení sezóny.

V Moskvě jsem teprve krátce.

Kromě toho jsem herečka.

Chci hrát ve vašem divadle.

Ve skutečnosti není moje.

Hodně štěstí.

- Zdravím. - Odpusťte moji neomalenost.

Jste členem Svazu spisovatelů?

Řekněme.

Jde o to, že dnes večer mají v restauraci pravý americký jazz.

- Zdravím vás. - Zdravím.

Zdravím.

A chcete, abych vás pozval?

- Dobrý den. - Dobrý.

Moskva je vaším městem.

Děkuji vám.

Čekají na vás, soudruhu dramatiku.

Dobrý den.

- Omlouvám se. - Uvidíme se tedy večer.

Ve 20°° před restaurací.

- Všichni na vás čekají. - Přijel už Jefim Romanovič?

Nebude tady.

Dobrý den.

Jak provedeme zkoušku bez režiséra?

Hned přijdu.

Herci se naučili své texty a vy je můžete opravovat.

Vy jste autor. Pilát na vás čeká.

Vladaři.

Obviněný z Galileje.

No tak, vězni.

Běž.

Takže jsi to byl ty, Ješua Ha-Nocri,

kdo přesvědčil lid,

aby zničil jeruzalémský chrám?

Dobrý člověče, věřte mi...

Oslovuj římského prokurátora "vladaři".

Jasné?

Rozuměl jsi, nebo tě mám praštit?

Mluvím vaším jazykem, vladaři.

Dobře.

Takže ty jsi byl ten, kdo se chystal zničit chrámovou budovu

a nabádal k tomu lid?

Já jsem laskavý,

vladaři,

já jsem nikdy v životě neměl v úmyslu zničit chrámovou budovu

a nikoho jsem k tomu nesmyslně nenabádal.

Jsi lhářem.

To je to, co lidé dosvědčují.

Tito dobří lidé, vladaři,

popletli všechno, co jsem řekl.

Obecně se začínám obávat,

že tento zmatek bude ještě dlouho pokračovat.

Přestaň předstírat, že jsi blázen.

Na tebe je zaznamenáno dost na to, aby tě pověsili.

Ne, vladaři.

Nějaký člověk chodí s pergamenem a neustále píše.

Ale jednou jsem se na ten pergamen podíval a zděsil se.

Neřekl jsem vůbec nic z toho, co tam bylo napsáno.

Ale co jsi říkal o Chrámu v davu na trhu?

Já,

vladaři,

jsem řekl, že chrám staré víry padne

a bude postaven nový chrám...

Pravdy.

Jaká je pravda?

Pravda je to,

že tě bolí hlava.

A tolik tě bolí, že zbaběle myslíš na smrt.

Ztratil jsi důvěru v lidi.

Nyní však tvé trápení skončí.

Bolest hlavy ustoupí.

A vše...

se uvolní.

A jsem za to nesmírně rád.

Rozvažte mu ruce.

- Promiňte. - Co?

Promiňte, co se děje?

Soudruzi, co se děje? Copak nevidíte, že tady zkoušíme?

- Řekli, že představení nebude. - Ničemu nerozumím.

Jak je to možné?

Dobří lidé, vraťte rekvizity na své místo.

Zbláznili jste se?!

Nevidíte to?!

Národní umělec SSSR je na jevišti!

Co se děje?!

Máme demontovat výzdobu.

- Cože?! - Kdo to řekl?

O co jde?

Prosím, soudruhu Rimský.

Jedinečná čerstvost.

Igore!

To nic.

Teď tam probíhá demontáž dekorací.

Hra byla na příkaz Lidového komisariátu školství stažena.

- Prošli jsme všemi výbory. - Buďte v klidu.

- Dnes není a zítra bude zpět. - A jaký je důvod?

Odpovídám pouze za finance.

- Soudruhu Rimský? - Ano.

S tím vším běžte za soudruhem Lichodějevem.

Ano, ale není tam.

Prozatím je na služební cestě.

- Zase? - Už je to týden a půl.

- Jak ho najdu? - Znáte Pigitův dům na Sadové ulici.

Byt 50.

Za to vám děkuji.

Křič, ty bílý šmejde.

Nastal den zúčtování.

Pal!

Budete si pamatovat, jak se to dělá?

- Jdu k Stěpanu Bogdanoviči. - Soudruh Lichodějev tady není.

Bylo mi řečeno, že je tady.

Není tady.

Gruňo!

Vodu!

Stěpane Bogdanoviči!

Gruňo!

- Nepřijímá. - Vodu!

Gruňo!

Vodu!

Slyšelas?!

Michali Alexandroviči?

Jak víte, že tu bydlím?

To jsem nevěděl. Já jdu za Lichodějevem.

Teď spolu sousedíme.

Divadelní režisér a váš redaktor v jednom bytě.

- Pohodlné. - Ale on nepřijímá.

Jak to?

Když nepřijímá, tak nepřijímá.

Proč děláte takový povyk?

Proč sedíte?

Schůze právě začíná.

Jaká schůze?

Aha, tahle.

Teprve nedávno...

jsem se nastěhoval.

Předchozí obyvatelé někam odjeli.

Brzy odsud zmizíte i vy, vy mizerní intelektuálové.

Každý z nich obsadil tři místnosti, ale neužijete si je.

Není to dobrý byt, není.

Annuška je nemocná.

Brala boj proletariátu příliš vážně.

Michale Sanyči.

"Pilát" byl z plakátu odstraněn.

A hlavně se nebojte.

My s divadlem vždy procházíme různými výbory.

Pokud se představení zruší,

všichni se vrhnou na čtení hry, podle které bylo inscenováno.

A tady to je, prosím, milí soudruzi, tady to je,

v našem posledním čísle, otištěné.

Zodpovědně vám prohlašuji, že jako místopředseda Svazu,

kdybyste měli nějaký problém,

jako první, bych o něm věděl.

Děkujeme Nastasje Lukinišněvové za zprávu o práci

na sbírce mořských příběhů

"Kormidelnı́k Žorž"

moc se těším.

Další bod programu.

Debata o umělecké a politické složce hry "Pilát".

Autor je pozván na jeviště.

Prosím, posaďte se.

Sem?

Ano.

Je pozván kritik

Osov Semjonovič Latunský.

Na úvod bych chtěl připomenout

zde shromážděným soudruhům literátům, že úkolem sovětské kritiky

je odhalovat objektivní, třídní význam literárních děl.

A teď k podstatě otázky.

V době, kdy strana a vláda vyvíjejí obrovské úsilí,

aby zemi jednou provždy zbavily

škodlivých reakčních a náboženských předsudků,

se člen Svazu sovětských spisovatelů

zabývá tvorbou apologie náboženského tmářství.

Píše si hru

o Pilátu Pontském a Ježíši Kristu,

zde trapně nazvanou Ješua Ha-Nocri.

Zaštiťováním se historickým materiálem,

tak kritizuje sovětský režim.

Dovolte mi.

Ještě jsem neskončil.

Posaďte se, prosím.

Budu citovat

samotného Ha-Nocriho.

"Veškerá moc je násilí na lidech."

Co tím autor myslí?

Že moc proletářské diktatury je také násilí?

Ano, násilí.

Ale vynucené.

A nutné.

A tak ve všem, soudruzi.

"Pilát"...

je politicky škodlivé a krajně nebezpečné dílo,

které nemá v sovětské literatuře místo!

Bravo!

Pokračujme v debatě.

Soudruzi, krátký improvizovaný kousek.

Jak šel náš Pilát na Lidový Komisariát?

Kupředu levá, zpátky ni krok...

Soudruhu Bezdomný, není čas na improvizaci.

Máme schválený program schůze.

Dobře, ještě jedna malá.

Proč potřebujeme ráj?

My pojedeme v Krymský kraj!

Co takhle zájezdy na Krym?!

Ano, a ještě k otázce bydlení, soudruzi, chtěl bych nějaké vysvětlení.

Poprichine, uklidníš se, nebo tě mám vyvést?

Já se uklidním.

Děkuji.

Pokračujme v debatě.

Nyní uděluji slovo Borisi Petrovičovi Maigelovi.

Jak se stalo, že se reakční hra

"Pilát"

dočkala vydání

a poté i uvedení?

Protože ve světě bez ryb

je "Pilát" rybou.

Ale naším úkolem není zakazovat to k radosti našich nepřátel,

kteří jen čekají, aby ukázali, že...

v SSSR údajně není svoboda slova.

Naším úkolem je autorovi pomoci.

Navést autora na pravou cestu služby

pracujícímu lidu.

Koneckonců, jak řekl soudruh Lenin:

"Chytrý není ten, kdo nedělá chyby."

"Chytrý je ten,"

"kdo je umí rychle napravit."

Soudruhu Maigeli!

Soudruhu Maigeli!

Mohu?

Prosím, soudruhu Berdjusi.

Nejprve bych se jako redaktor,

který schválil zveřejnění tohoto díla,

chtěl svým kolegům upřímně omluvit za politickou

krátkozrakost,

kterou jsem...

projevil.

Za to se omlouvám.

Navrhuji, aby byl celý náklad tohoto čísla okamžitě stažen z prodeje.

A jsem si jist,

že při řádné práci

zítra budeme schopni hru dopracovat

ideově správným směrem.

- Bravo! - Bravo!

Výborně!

Zbývá už jen vyslechnout názor samotného autora.

Já můžu mluvit?

Jistě.

Prosím, mluvte.

Já už jsem svou hru napsal.

Dobře.

Proč nevyužijete svého talentu

a nenapíšete něco,

co by sovětské čtenáře opravdu zajímalo?

Například...

o pracovním vykořisťování lidu.

Jak už to tak bývá, já jsem v továrně nepracoval.

Nechodil jsem na jatka.

Nekosil jsem oves.

Jak můžu psát o něčem, co neznám?

Pokud vím,

ani vy jste nebyl ve starověké Judeji.

S vaším dovolením, jsem historik.

Tak nám napište něco o historii revoluce.

Obávám se, i to se vám nebude líbit.

Soudruzi, mám tu další malou improvizaci.

Soudruhu Bezdomný, nech toho.

Je to krátké.

Sovětského básníka nezajímá Ježíš!

Sovětského básníka zajímá jen spíž!

Plynofikace, elektrifikace, těžba ropy!

To je naše duchovní potrava!

Soudruhu!

Kam jdete?

Tudy.

Kamaráde.

Řekl jsi všechno správně.

Chtěl jsem tě povzbudit, ale nebyl čas.

To bylo silné.

Nebo hloupé.

Jak se na to dívat?

Dialekticky.

A ty se nedívej.

Když budou tlačit, napíšeš jim román o kolchozu.

Jak klíčilo žito.

To by šlo.

Myslím, že tohle bys zvládl za týden.

Máš tady pěkné letovisko.

Takhle žili lidé.

To je ale tlustá kočka.

Jak se jmenuješ, buržouste?

Behemot.

Je tvoje?

Chodí na návštěvy.

Stejně jako já.

Pozor na hlavu.

Mám rozpis používání záchodu ve společné místnosti.

Věřil bys?

Ale já jsem kreativní člověk, nemůžu chodit na záchod podle rozvrhu.

A ty tady máš spisovatelský ráj.

Po dnešním očistci se obávám,

že mě nenechají překládat ani dětské říkanky.

A placení ráje nebude čím.

Jen se, prosím,

nepohřbívej moc brzo.

Jejich síla je v našem strachu.

Za týden nebo dva na to všichni zapomenou.

Potřebuješ rozptýlení. Tady.

Například v dnešní restauraci...

Jazz.

- Jazz. - Slíbil jsem jí, že půjdu.

Komu?

Jedna nesmírně ambiciózní mladá herečka.

Co přijela dobýt hlavní město.

Můj oblíbený typ.

Ale ne můj.

Já tě zachráním.

Vezmu to na sebe.

Co bys pro přítele neudělal.

Seznamte se!

"Garniza Spinker".

S písní.

"Aleluja". Prosím.

RESTAURACE

Dobrý večer.

- Dobrý večer. - Zdravím.

Seznamte se s Aloisem Mogaryčem.

Filmový dramaturg.

Bravo.

Je mi potěšením.

Je mi potěšením.

Ach, prosím.

- S námi. - Ano?

- Šampaňské? - Ano.

Jen víte, moc ho nemusím.

Ze šampaňského mám husí kůži.

Já to risknu.

Počkejte na nás na pár chvilek.

Šampaňské!

Poslouchej, byl jsem na šeptandě.

Jsem doslova v šoku.

Máš tu tolik příznivců.

Zkrátka,

byl podán návrh na vystoupení.

Vystoupení kde?

Na shromáždění proti cenzuře za literární svobodu.

Soucítím. Jsem s vámi.

Děkuji.

Zítra v 10°° před Svazem.

Zítra v 10°° je tady prvomájová, bůh mi odpusť, demonstrace.

- Přesně tak. - Prosím.

Kdy jindy, když ne teď?

Když teď budeme mlčet, bude to se všemi jako s Dumasem.

Pojďme vyhrát. Zvítězit. Pokořit.

Všechno.

Připijme si na to,

že náš talent může překonat jen naše krása.

To je váš divadelní režisér, že?

Lichodějev.

Ano, to je Stěpan Bogdanovič.

Jen s ním potřebuji mluvit.

Soudruhu, ukažte mi svůj průkaz.

K dnešnímu dni je neplatný.

Prosím o odchod.

- Co to znamená? - Prosím, prosím!

Děkuji.

Nejste náhodou spisovatel?

Řekli mi, že tohle je restaurace pro spisovatele.

Spisovatel.

A vy podle přízvuku z Německa?

Ano, z Německa taky.

A co tady děláte vy?

Přišel jsem se seznámit s vaším úžasným sovětským experimentem.

Pro práci nebo pro potěšení?

Pro mě je to totéž.

Náročný den?

Moje hra byla dnes stažena z produkce.

Časopis, ve kterém vychází, se stahuje z prodeje.

A právě mi sebrali průkazku Svazu spisovatelů.

Jinak je všechno v pořádku.

A co je s vámi?

Za to, co jste mohli udělat včera, ale dnes nemůžete.

Nová země.

Nová pravidla.

A lidé jsou noví?

Jsou všichni taky noví?

Noví lidé.

Noví lidé jsou jen zapomenutí staří lidé.

Víte, pokud vím, žádná země v dějinách lidstva se nikdy nepokusila zbavit Boha

a vybudovat společnost, co by hlásala ateismus jako náboženství.

To musí lidi nějak změnit, nemyslíte?

Teď si dovedu představit, jak to všechno vypadá očima cizince.

A teď si představte, jak to vypadá odtamtud.

Nebo odtud.

To by mohla být dobrá zápletka pro příběh.

Ďábel, ve kterého nikdo nevěří,

se osobně rozhodne navštívit Moskvu.

Aby udělal pořádek.

Takové věci by se nikdy neotiskly.

Pro koho mám psát?

Pište, aby vás netiskli, ale kopírovali.

Víte, koho mi připomínáte?

Měli bychom jít, profesore.

Už jdu, soudruhu Korovjeve.

Nechtěl byste jít se mnou na návštěvu?

Dnes ne, pokud vám to nevadí.

Kdybych měl příležitost, tak si vámi znovu popovídám.

Popřemýšlejte o tom.

Chci v Moskvě ještě nějakou dobu zůstat.

Jedeme?

PROFESOR T.WOLLAND

Kde jsou všichni?

Slibovali, že přijdou.

Jeden za všechny. Všichni za jednoho.

Po včerejšku asi ještě vyspávají.

Přijdu k tobě jindy.

A tak jsem kráčel po tom květnovém bulváru

a hlavou se mi honily myšlenky.

Možná bych měl začít psát operní libreta.

Nu což?

Když libreto, tak libreto.

Hořce jsem litoval, že jsem opustil učení a odsoudil se k nevěrné existenci.

Bůh však vidí.

Důvodem byla jen láska k literatuře.

Promiňte, dostanu se tam?

Ostrovská je uzavřena až do skončení průchodu.

Vlaječku nebo květinu?

Ne, děkuji.

Možná napsat dopis, aby mě pustili ze země?

Proč by v SSSR zadržovali spisovatele,

jehož díla nemohou v SSSR existovat?

- Ano, ale jde o to... - Pasáž je uzavřená.

Pětiletku za čtyři roky.

Žádný spisovatel není tak mlčenlivý.

Kdyby mlčel, nebyl by skutečný.

A pokud ten skutečný mlčí,

je mrtvý.

Představte si, že po Tverské šly stovky, tisíce lidí.

Ale vsadím se, že ona uviděla jenom mě.

A nevypadala ani tak znepokojeně,

jako spíš bolestně.

Nebyla to ani tak její krása, co mě zarazilo,

jako spíš její neobyčejná, nevídaná

osamělost v jejích očích.

Líbí se vám moje květiny?

Ne.

Nemáte vůbec rád květiny?

Já mám květiny rád.

Jen ne tenhle druh.

Co se vám ještě líbí?

Moře.

Ale ještě jsem tam nikdy nebyl.

Jak můžete obdivovat něco, co jste nikdy neviděl?

Jste spisovatel?

Uhodla jste.

A vy?

Anděl?

Anděl.

Spíš čarodějnice.

A pak jsem si uvědomil,

že mě nikdy nikdo neměl a nebude mít rád jako tahle žena.

Věděl jsem to už ten den,

kdy jsme se ocitli, aniž bychom si všimli, u kremelské zdi...

a mluvili jsme spolu, jako bychom se viděli včera.

Jako bychom se znali už léta.

Není to děsivé říkat to cizímu člověku?

Říkat pravdu je lehké...

a příjemné.

Takže jste spisovatel. A co píšete?

Momentálně nic.

- Byl tu jeden nový nápad, ale... - Ano?

Byl odsouzen k zániku.

O to zajímavější.

Povíte mi o něm?

Tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Moskvě.

Ale i to se brzy změní.

Představte si, že až skončí...

celá tahle velká výstavba, budou tu stát obrovské domy

a památníky.

A tam po Bronné budou jezdit tramvaje.

A právě po nových Patriarchových rybnících

se prochází Michail Alexandrovič Berlioz, redaktor literárního časopisu,

a jeho mladý společník, básník Ivan Panyrev,

který píše pod pseudonymem Bezdomný.

A za Alexandrovskou zahradou jsem ji pozval do Patriarší.

Do Patriarší?

Tam se to všechno stalo.

Co přesně?

Tam jsme ho potkali.

Konzultanta.

Prosím, povídejte.

Přijdou ke stánku,

chtějí minerálku, ale žádná není.

Dají si meruňkovou vodu.

A pak ho potkají.

Koho? Jeho.

Jde o to, že dávno před jakýmkoli Ježíšem

se narodilo velké množství Božích synů.

Berlioz pověřil Bezdomného,

aby napsal proti náboženskou báseň do jiné knihy.

A nyní dával básníkovi jakousi přednášku, aby mu poradil.

Žádný z těchto starověkých historiků se o Kristu nezmiňuje ani jednou.

Přestože oba žili ve stejné době, v níž se předpokládá, že žil i on.

A že neexistuje žádné východní náboženství,

ve kterém by zpravidla,

neposkvrněná panna nepřivedla na svět Boha.

Křesťané, aniž by vymysleli něco nového,

si vytvořili vlastního Ježíše,

který nikdy nežil.

A na to je třeba klást hlavní důraz.

Právě jste mi otevřel oči. Celé...

to přepíšu.

Omlouvám se.

Prosím.

Omlouvám se,

že jsem se vloudil

a jako neznalý

jsem si dovolil...

Nicméně téma vaší vědecké přednášky je tak zajímavé,

že jsem prostě nemohl...

Na chvíli se posadím.

A pokud jsem...

dobře poslouchal, tak teď tvrdíte, že...

Ježíš

neexistoval.

Ano, dobře jste poslouchal.

Přesně o tom jsme mluvili.

Jak zajímavé.

Souhlasil jste se svým protějškem?

Na sto procent.

To je skvělé.

Takže to znamená, že vy dva...

jste ateisté?

Samozřejmě, že jsme ateisté.

Děkuji vám z celého srdce.

Dobře, počkejte.

Za co právě teď děkujete?

Za velmi důležité informace,

které mě jako cestovatele

nesmírně zajímají.

Co tedy s důkazy Boží existence,

kterých je, jak víme, přinejmenším

fünf.

Kantovy důkazy.

Takže ony jsou také nepřesvědčivé.

Poslyšte, vezměte toho svého Kanta a jeho důkazy

a společně se vydejte na tři roky do blázince.

Ne, ne, ne. Otázka.

Do blázince s ním.

Pokud však říkáte,

že Bůh není,

kdo pak má na starosti

tohle všechno:

lidi, životy a vůbec uspořádání

světa?

Je to sám člověk, kdo vládne těmito rukama.

Ano,

člověk, říkáte.

Člověk není schopen plánovat ani na směšnou dobu tisíce let.

Nedokáže ručit ani za svůj vlastní zítřek.

Představte si, onemocněl jste.

Řekněme,

že rakovinou plic.

A už vám není dobře.

A stávají se i horší věci.

Muž uklouzne

a srazí ho tramvaj.

Snad nechcete říct, že si to ten váš člověk udělal sám?

Člověk je smrtelný.

- Ano! - To nikdo nepolemizuje.

Jistě, že je smrtelný. Ale to je ještě není nic.

Mnohem horší je, že zemře náhle.

A vůbec netuší, co bude dnes večer dělat.

Tak to je přehnané.

Vím co budu dělat dnes večer.

Pokud mi ovšem na Bronné nespadne na hlavu cihla.

Cihla.

Ne, to ne.

Tam na vás nic nespadne.

Nedělejte si starosti.

Zemřete jinou smrtí.

Možná víte, kterou?

Hlavu.

Uříznou vám hlavu.

Kdo?

Nepřátelé?

Špioni?

Dnes večer jdu k sobě na Sadové.

To je vyloučeno.

A proč?

Protože Annuška už koupila slunečnicový olej.

A nejenže ho koupila, ale ho i rozlila.

To s tím má co dělat slunečnicový olej?

A kdo je Annuška?

Soudruhu, nebyl jste náhodou někdy, řekněme,

v psychiatrické léčebně?

Ano, ano!

Byl, Ivane Nikolajeviči.

Odkud znáte mé jméno?

Božínku, kdo by vás neznal.

Chcete si asi zakouřit, že, co kouříte?

Naše značka, je modrá, no a co?

Prosím.

A pak mě napadlo, že tenhle konzultant není turista,

ale špion.

Jste Němec?

Mluvíte velmi dobře rusky.

Jaká je vaše specializace?

No a kde pobýváte, kde bydlíte?

Ve vašem bytě.

A podle vás, ďábel neexistuje?

Poslyšte, už toho bylo dost, ano?

Ďábel neexistuje.

Je zajímavé, co se tu děje.

Na co si nesáhnete, to není.

Profesore,

mohl byste prosím zůstat sedět se soudruhem Bezdomným?

- Musím si zavolat. - Ano. Ano.

A pak vás vyprovodíme.

Zavolejte si, běžte, jistě.

Já se jen rozloučím.

Ďábel existuje, věřte mi.

A nic víc od vás nechci.

Pamatujte, existují o tom důkazy.

Dnes.

A bude vám předložen.

Dobře.

Dávej pozor, zavolám a seženu pomoc.

Hledáte turniket, občane?

Tudy, prosím.

Rovně.

A běžte, kam potřebujete.

Rovně, rovně.

Rovně.

Ačkoli byste mi za dobrou radu mohli dát čtvrťák...

Uhněte!

Hlava se zatoulala tak daleko, že ji našli, až když se setmělo.

Děkuji.

Nepodváděl jste, máte opravdu bohatou fantazii.

Co bude dál?

Co bude dál.

Další...

Na to jsem ještě nepřišel.

Určitě byste to měl napsat.

Děkuji vám za doprovod.

Počkejte.

Bydlím v Mansurovské ulici.

Je tam dřevěný dům, jediný.

- Je tam vchod. - Jsem vdaná.

Přes branku.

Ale vy pište.

Pište.

První kapitola.

Nikdy nemluv s neznámými lidmi.

Jednoho jarního dne, v hodině nebývale horkého západu slunce,

se v Moskvě na Patriarších objevili dva občané.

První z nich oblečený v letních...

Kapitola čtvrtá.

Honička.

Básník se rozběhl k turniketu, jakmile uslyšel první výkřik.

Rozejděte se!

Rozejděte se!

Rozejděte se!

Spěchal jsem k turniketu, jakmile jsem uslyšel první výkřiky.

Na bláznivého Němce jsem hned zapomněl.

Měl jsem na mysli jen jednu věc.

Jak je možné,

že ještě před chvílí jsem mluvil s Berliozem

a o minutu mu hlava...

Dělej, dělej!

Viděli jste hlavu?

Neviděl někdo hlavu?

Tady u turniketu někdo rozlil olej.

Annuška rozlila olej.

To je Míša!

To je Míša!

- Dejte to sem! - To je Míša!

Běžte odsud!

To je on!

Tam!

To je konzultant. Zabil ho!

Chyťte ho! Zatkněte ho!

Chyťte ho!

Chyťte ho!

Milice!

Na co čekáte?

Stůjte!

Zastavte!

Zastavte ho!

Rychle!

Musíte ho chytit!

Zastavte ho!

Stůjte!

Tam!

Tam!

Tam je!

Chce odjet!

Kočky nejsou povoleny!

Slez. Zavolám milici.

Tam je!

Co je to s vámi?

Na střeše máte kočku!

Na střeše máte kočku!

Tam je kočka!

Tam je kočka!

Stůjte!

Je to špión!

Stůjte!

Soudruzi!

Pomoc! Špión!

Dožeň ho, mladíku!

Soudruzi!

Soudruzi!

Ticho! Ticho!

Jak se milice objevila v ulicích?

On se objevil!

Kdo se tam objevil, soudruhu Bezdomný?

Konzultant.

A ten konzultant

je teď na Patriarších.

Zabil Míšu Berlioza.

Zabil našeho Míšu.

Michail Alexandrovič je mrtvý?

Byl zavražděn!

Musíme chytit konzultanta!

Uvědomujete si, bude hůř!

Nepředstavitelné!

Vinen, vinen.

Řekněte přesně,

jak ho zabil?

Kdo ho zabil?

Konzultant!

Musíme ho dostat!

Sedíte si! Tancujete! Vymódění!

Dobře! No dobře.

Tak co, občané?

Okamžitě zavolejte milici!

Vyžádejte si...

Pět motocyklů se samopaly!

Božínku, uklidněte se!

Jaké uklidnění, no tak.

S tebou nebude žádné uklidnění!

To jsou moji...

bratři v literatuře.

A já jsem skončil tady.

Ale za všechno si můžete sám, ptáčku.

Neměl jste se k němu chovat tak nevázaně a drze.

Kdo to vůbec je?

Včera jste na Patriarchových rybnících

potkal Ďábla.

To není možné.

Ďábel neexistuje.

Vy nejste ten, kdo by o tom měl mluvit.

Sedíte, jak si sám uvědomujete,

v blázinci a mluvíte jen o tom, že žádný není.

On ví, co dělá, zatraceně.

Teď ho musíme chytit.

Už jste to vyzkoušel, a vidíte.

A co dělá, to mu budiž přáno.

Jaká smůla, že jste s ním potkal vy, a ne já.

Co byste chtěli?

Už jdu!

Tak co?

Píšete?

Píšu.

Ano, právě teď dokončuji novou kapitolu.

A tady probíhá výstavba, všude se staví.

A tady jsou růže.

Promiňte, tudy.

Dolů.

Omlouvám se, ale nemám to tady...

zrovna uklizené.

Dáte si čaj?

Dobře, čaj není.

Došel.

Dáte mi to přečíst?

Prosím.

Už jste vymysleli název?

Tady, zatím "Princ temnoty".

Prozatím dobré.

"Velký kancléř"?

Ještě popřemýšlím.

Už vím, proč mu říkáte Wolland.

To je jedno z jmen Goethova Mefistofela.

Té síly díl jsem já, jež chtíc vždy páchat zlo

vždy dobro vykoná.

Nebudu vám zavazet.

Prosím omlouvám se, promiňte...

Neznám vás,

nicméně téma vaší vědecké přednášky je tak zajímavé, že jsem nemohl...

...ten kdo nikdy nežil!

Prosím.

Mějte na paměti, že Ježíš skutečně existoval.

Ale je třeba nějaký důkaz.

Žádný důkaz není potřeba, je to jednoduché.

V bílém plášti

s krvavým lemem, se šouravou kavalírskou chůzí vstoupil

časně ráno

14. dne jarního měsíce nı́sánu

prokurátor Židů Pilát Pontský na krytou kolonádu mezi dvěma křídly

Stvořitele

Heroda Velikého.

Čtyři zločinci

zatčení v Ershelaimu

za vraždu,

vzpouru

a urážku zákonů a víry

jsou odsouzeni k potupnému trestu oběšení na sloupech.

Kterého z těchto dvou zločinců má Synedria v úmyslu propustit?

Bar-Rabana

nebo Ha-Nocriho?

Poprava se chystá na Lysé hoře.

Jména zločinců jsou

Dismas,

Hestas,

Bar-Raban

a Ha-Nocri.

Bar-Raban!

Bar-Raban! Bar-Raban! Bar-Raban!

Co je pravda?

Jsi skvělý lékař?

Ne, nejsem lékař.

Řekni mi, čím to je,

že pořád používáš slova "dobří lidé"?

Takhle říkáš všem?

Všem.

Na světě nejsou zlí lidé.

Popraveni však budou jen tři z nich,

neboť podle zákona a zvyklostí na počest svátku Paschy

je jeden z odsouzených na základě rozhodnutí Malého Synedria

a se souhlasem římské moci navrácen velkomyslným císařem Caesarem

do svého opovrženého života.

Sanhedrin žádá, aby byl Bar-Raban propuštěn.

Jejich provinění je naprosto nesrovnatelné.

Jestliže jeden je vinen vraždou, druhý je vinen

pouze směšnými řečmi.

Dnes je dusno, že?

Znáš Jidáše Iškariotského?

Ano, setkal jsem se s ním.

Je to velmi milý

a zvídavý muž.

Jméno toho, kdo má být před vámi propuštěn.

Jakže?

Dokonce i po mé prosbě?

A do třetice hlásíme, že propouštíme...

Bar-Rabana.

Takže co jsi nakonec říkal o chrámu davu na tržišti?

Mimo jiné jsem řekl,

že veškerá autorita je násilím na lidech

a že přijde doba,

kdy nebude žádná autorita císařů ani žádná jiná autorita.

Bar-Raban!

Váš příběh je nesmírně zajímavý,

ale naprosto se vymyká textům evangelia.

Víte, byl jsem tomu osobně přítomen.

Tajně, inkognito, tím myslím.

Takže prosím, nikomu ani slovo, přísně tajné.

Vypadá to, jako by se před vámi styděl.

Když nechtějí autora urazit, většinou řeknou, skvěle odvedená práce.

Odkud máte

Jeršlaima,

Piláta Pontského, neřekl jste mi o něm.

To je z mé hry, jmenuje se "Pilát".

A já jsem si po našem setkání myslel, že...

by to s tím mohlo mít něco společného a...

To je divné, že?

Je to divné.

Ano.

Už víte, jak to skončí?

Nemám tušení.

Mám nápad na novou kapitolu,

ale dál se nedostanu.

Poslouchám.

Ano, to jsem já.

A kdy?

Dobře, budu tam.

Naléhavě musím do divadla.

Rozhodli se mi vrátit inscenaci.

Doprovodím vás do divadla

a vy mi povíte o nové kapitole.

Mimochodem, další kapitola se týká divadla.

Nebo spíš ne divadla, ale Stěpana Bogdanoviča Lichodějeva.

Jednoho dne se probudil ve svém bytě, tady v tom domě.

Bývalí majitelé byli zlikvidováni a vznikly prostory pro novodobou elitu.

Nutno říci, že tento byt měl zvláštní, ne-li nechvalnou pověst.

Před dvěma lety z něj začali beze stopy mizet lidé.

Mizet?

Tato kapitola bude o tom, jak Stěpan Bogdanovič Lichodějev

záhadně zmizel z nechvalného bytu.

V hlavě mi zazvonil zvonek.

Bylo mu nevolno a zdálo se mu,

že nevolnost je spojena se zvukem nějakého otravného gramofonu.

Stěpa si roztřesenou rukou přejel po stehně,

aby zjistil, jestli má na sobě kalhoty.

Ale nezjistil to.

Gruňo...

Gruňo...

Paramedon...

Ivan...

Guten Tag,

sympatický Stěpane Bogdanoviči.

Odpusťte mi můj horší vzhled.

A voilà.

Řiďte se starým moudrým pravidlem.

Vyléčit se tím, čím jste se nakazil.

A voilà.

Jejda.

Párečky.

Hopla.

Promiňte.

Stěpane.

Milý Stěpane Bogdanoviči, cítím, že jste včera pil.

Za vodkou je portské víno, že?

Náhoda.

Vyšlo to tak náhodou.

Ale snad už si pamatujete, kdo jsem.

Wolland.

Profesor černé magie.

Včera jsme se smluvně dohodli na sedmi představeních

a na schůzce v deset hodin.

A tak, jak vidíte...

přišel jsem.

Ano.

Stěpan Bogdanovič?

Ano, to jsem já.

Mám takovou věc.

Sedí u mě ten umělec.

Wolland.

Kvůli dnešním představení.

Bonjour.

Gruňo.

Budu tam za půl hodiny.

Nebojte se, Štěpáne Bogdanoviči.

Ta kočka je moje.

Gruňo.

Ach, ano.

Gruňa.

Gruňa je pryč.

Poslal jsem ji domů,

protože si stěžovala,

že jste jí už dlouho nedal volno.

Tak je to lepší.

Soudruhu!

Soudruhu!

Soudruhu!

Jsi slepý?

Kde si chceš sednout?!

Zdravím!

Vidím, že jste trochu překvapen, milý Štěpáne Bogdanoviči,

ale neměl byste být překvapen.

Oni...

jsou mým doprovodem.

A tím pádem všechno vyžaduje prostor, což znamená,

že jeden z nás je tu zjevně nadbytečný.

A jelikož si myslím,

že ten někdo...

jste vy.

V poslední době se obecně chováte úchylně,

laškujete, pijete, zaplétáte se s ženami, protože nic nevíte...

nevíte nic o tom, co máte za úkol.

Se služebním autem bezohledně bouráš, kreténe!

Jsem překvapen, jak se vyšplhal na ředitele,

je to stejný ředitel jako já biskup!

Je čas vyklidit obytný prostor.

Dovolte mi, pane,

abych ho poslal ke všem čertům z Moskvy.

Aha...

Ano.

Prosím.

Padej, padej, jdi ode mě.

Nečistá sílo!

Vše je skvělé, skvělé, klid, nádhera.

Sakra, řekněte mi, kde to jsem?

Soudruhu, jste na klinice doktora Stravinského.

A jaké město?

Jalta.

Robinsone...

Kde je Jalta?

Jalta.

Dnes bychom měli jít znovu na výbor, víte?

Ať máme další postele.

Koukám, že u nás si čepici nesundáváte.

Praskovjo Fjodorovno,

zdvojnásobíme dávku.

Schizofrenní příznaky přetrvávají?

Chápete, že je třeba ho chytit?

Zabije někoho dalšího.

A koho pak to tady máme nového, co?

Ten je básník.

Stěpane Bogdanove,

jak se má naše Jalta?

Proč Jalta?

Lichodějev, když vyrazil na svůj tah, všem říkal, že byl na Jaltě.

Wolland se k němu choval mírněji než s Berliozem.

Stěpan Bogdanovič si zaslouží shovívavost.

Pije jen proto, aby neviděl všechno, co se v divadle děje.

To je pointa.

A je to.

To mě moc mrzí.

Ale teď se můžete věnovat románu naplno.

Půjdeme na večeři?

Dáme si snídani.

A ráno přijdu pro novou kapitolu.

Tady.

Tady a...

tady.

- Co je to? - Váš honorář.

Taky z toho nemám radost.

Když se inscenace zruší před premiérou, někdy se vůbec nic neúčtuje.

A přece máte.

Za šest měsíců práce?

Momentík.

Ivane Alexandroviči.

Ještě něco.

Raz, dva...

Ano.

Volné lístky na premiéru.

Děkuji, není třeba.

Lístky neseženete.

Určitě...

se vám sejdou.

Kompletní Sytinovo dílo.

Ano.

Můžete si dát sem, ať si to neušpiníte.

Děkuji.

Pojďte se postavit sem.

Řekl jsem si, proč si ráno nedat večeři?

Odkud je takový luxus?

No, řekněme, že jsem vyhrál v loterii.

Nikdy jsem si nemyslela, že umíte tančit.

Myslel jsem, že o mně víte všechno.

Jste čarodějka.

Opatrně.

Podle naší rodinné legendy byla moje prapraprababička

souzena za spojení s ďáblem.

Představuji si, jak letíte v noci nad Moskvou.

Na koštěti?

Řekněme.

A když mě jako nepřátelské letadlo

sestřelí statečné sovětské letectvo?

Jste pro ně neviditelná.

Takže mě nevidíte.

Ne, ale já vás vidím.

I vy.

Olo.

Co kdybych z vás udělal hrdinkou svého románu?

Chci říct, že to nebudete tak docela vy.

Bude se jmenovat Margarita.

Tak ať má milence.

Spisovatele, který píše román o Pilátu Pontském.

Dobrého...

Spisovatele.

Líbí se jí to.

A to je hlavní.

Má manžela.

Je to velmi významný odborník,

který učinil důležitý objev celostátního významu.

Mladý, pohledný,

milý, upřímný.

Miluje ji.

Ale ona ho nikdy nemilovala.

Zapněte.

A ještě něco...

V den, kdy se setkali,

se chtěla zabít.

Musím jít.

A brzy, brzy se tato žena stala mou tajnou milenkou.

Přicházela za mnou ráno

a odcházela při západu.

Nejdříve si oblékla zástěru

a v úzké předsíni připravila snídani.

Správce byl nadšený a plný energie.

Po tom drzém telefonátu nepochyboval,

že ta banda rváčů chystá nějaké nepěkné žertíky.

A že tyto vtipy souvisejí se zmizením Lichodějeva, který se probouzí.

Nikdo o našem spojení nevěděl. Za to ručím.

Její muž to nevěděl, její známí to nevěděli.

Když přišly květnové bouřky

a voda se hlučně valila kolem zaslepených oken v zadní uličce

a hrozila zaplavit můj poslední úkryt,

topili jsme v kamnech.

Psal jsem a ona to předčítala.

Zpívala a hlasitě opakovala jednotlivé fráze,

které se jí líbily.

Byla příslibem slávy a mě to hnalo dál.

A tehdy mi začala říkat Mistře.

Řekla, že tento román byl celý její život.

Měli jsme se tak rádi, že jsme se stali naprosto nerozlučnými.

Byl jsem si jist, že nás na rohu Tverské ulice svedl dohromady sám osud.

A že jsme byli navždycky stvořeni jeden pro druhého.

"Pilátčina".

Co je to?

To je názor sovětského kritika na mou práci.

Proč je sbíráte?

Jsem na ně hrdý.

Tolik toho o mně ještě nikdy nebylo napsáno.

"Bogomaz v převleku za spisovatele".

O. Latunský.

Můj oblíbený.

"Musíme ze sovětského tisku vypálit tento ošklivý hnis"

"hanebné bělogvardějské propagandy, přikrytý fíkovým listem..."

"literatury."

Víte, kde bydlí?

Kdo?

Latunský.

V Drumlitově domě v Lavrušinské.

K čemu je vám?

Margarito Nikolajevno, co chcete dělat?

Rozbít Latunskému okna.

Kladivem? Co když je ve vysokém patře?

Kritikům a katům se nelze zprotivit.

Nemyslel to vážně.

Dělá jen svou práci.

Co s nimi uděláme?

Napíšeme o něm vtipnou scénku?

To je mimochodem skvělý nápad.

Vy máte své metody, já mám své.

Margarito Nikolajevno.

Doufám, že je doma.

Dobrý den.

Seznamte se.

Alois.

Scénárista.

Filmový dramaturg.

Margarita...

Milenka.

A múza.

Zajímalo by mě, jaké romány vznikají s takovou múzou?

Nesnažil se v přítomnosti vojáků něco kázat?

Jediné, co řekl, bylo, že mezi lidskými neřestmi

považuje za jednu z nejdůležitějších zbabělost.

Měl by být pohřben na neznámém místě.

Tato země je plná pověr.

A každý den tu očekávají

mesiáše.

Máte nepochybně pravdu.

Takže další otázka.

Ten...

Jidáš z Kiriathu.

Je zodpovědný za Jošuovo uvěznění?

Ano.

Dostal jsem zprávu, že tento Jidáš bude dnes večer zabit.

- Dnes večer? - Dnes večer.

Žádám vás o převzetí případu.

Čili přijmout všechna opatření, k ochraně Jidáše z Kiriathu.

Rozumím.

Dnes večer?

Jsem si jistý, že ho dnes večer zabijí.

Spoléhám na vás.

"Třetí si dřepl vedle mrtvého a podíval se mu do tváře."

"Po několika vteřinách už na silnici nebyl nikdo živý."

"Bezvládné tělo leželo s roztaženýma rukama."

Nejde jen o prastarou myšlenku.

Všechno je to pro teď.

Takhle prostě mluví.

Rozumějí si doslova na půl slova.

Ne, no...

Šéf tajné služby, jak vidím, a Pilát.

To je...

No...

V našem oddělení se lidé ztrácejí téměř každý den.

Nikdo se ani nezeptá. Všichni se bojí.

Možná je nemocný.

Je to stejné jako s tvým nechvalným bytem.

Být tebou, nikomu jinému bych to nečetl.

Nikdy nevíš.

Ani tobě?

Poslyš.

Chceš si přečíst můj nový scénář?

Samozřejmě nápad režiséra.

Ale přišel jsem na takový zajímavý nápad.

Taková hudební komedie. O kolchozu.

V hollywoodském stylu.

Posloucháš?

Ano. O čem to je?

Mladý traktorista se zamiluje do dojičky.

Zpívá v místním souboru písní

a tanců.

Pak ale do vesnice přijede kontrolní komise.

Všichni se třesou.

A na konci vesele tančí.

Chápu tě.

Ne každý si může dovolit být tak neústupný.

Nemáš alimenty.

Promiň.

Nechceš jít v neděli do divadla?

Místo mého "Piláta" se hraje

muzikál "Kupředu do budoucnosti".

Pro tvou inspiraci.

Jindy.

Musím na uměleckou radu.

"Kupředu..."

"do budoucnosti."

Musím říct, že jsem nikde jinde neviděl

takovou důvěru v budoucnost jako tady u vás.

Pokud žijete zítřkem, můžete méně myslet na dnešek.

Moc děkuji za pozvání.

Je to skvělé místo pro pozorování celé, jak se teď říká, populace.

Vítám prostého dělníka od stroje!

Vstupuji do strany! Jsem synem sovětské země!

Starý svět

je zničen!

Ale nový jsme ještě nepostavili.

Jak toužím po tom, abych tento nový svět brzy spatřil!

Do kterého roku bychom se nyní měli vydat,

abychom na vlastní oči viděli, jak žije naše velká země?

Sázím na 30. prosince 2022.

Jedeme!

Přesně sto let od založení našeho velkého a nedotknutelného...

Sovětského svazu!

Děvčata, miláčkové, kde jsme teď?

V Sovětském svazu lidových republik!

A kolik republik je teď v něm?

Všechny!

Všechny republiky světa!

Tak nám řekněte,

jak se vám tu žije?

V budoucnu!

Raději vám o tom...

Zazpíváme!

Obejděte sousedství

Nenajdete zemi

Kde je tolik jeden druhému

Kde lidé jsou si rovni

V naší pohádkové zemi

Kde všechno máme dost

- Promiňte, prosím, kdo jste? - Prosím!

- Nechápu, co... - Čtěte!

Od samotného náčelníka!

Tady!

A sem!

Vážení hosté, v programu došlo k drobné změně.

Nyní se vám představí slavný zahraniční umělec, pan Wolland.

Wolland! Wolland! Wolland!

Seance černé magie.

Ale nic takového jako černá magie neexistuje,

jen maestro Wolland, abych tak řekl,

ovládá umění triku na vysoké úrovni.

To se stane jednoznačně nejzajímavější částí.

Odhalením tohoto triku.

Požádám

maestra Wollanda, aby zahájil seanci černé magie.

Řekni mi,

milý Fagote,

myslíš si,

že se obyvatelstvo Moskvy výrazně změnilo?

Přesně tak, maestro!

Obyvatelé města se změnili...

navenek.

Říkám, že stejně jako město samotné.

Byly tam ty, co to je,

tramvaje,

automobily.

Rozhodně se mi však zdá,

že mnohem důležitější je otázka,

zda se tito občané změnili uvnitř.

Ano, ano, mistře, je to tak!

To je ta nejdůležitější otázka!

Nicméně jsme se zamluvili, milý Fagote.

Diváci se začínají nudit.

Ukaž pro začátek něco jednoduchého.

Něco jednoduchého!

Ano, bravo, bravo!

Nic nevidím!

Nic neslyším!

Balónku, balónku, leť!

Udělej lidem radost!

Tak leť!

Padají peníze!

To stačí!

Prosím, uklidněte se!

Soudruzi, přestaňte!

Soudruzi, právě jsme byli svědky případu

takzvané

masové hypnózy!

Dokazuje to, že magie neexistuje!

Teď tyto...

Soudruzi!

Papírky jsou pravé!

Rozhodně!

Už mě to nebaví!

Co prosím?

Vždycky strká nos, kam se mu řekne!

- Omlouvám se. - Stojí nám v cestě!

Hýří leskem!

Občané, co byste mu udělali, co?

Úplně ho vyhodit z divadla!

Navždy!

Utrhněte mu hlavu!

Utrhnout mu jeho hlavu!

Utrhnout, utrhnout, utrhnout!

Nebojte se!

Na své místečko, lásko!

Kam na místo?

Ano, přesně tam!

Nespěchejte!

Dobře! Dobře, jsi připraven?

Začínám.

Azazelo!

Bude ještě více lhát, nebo ne?

Proboha, nemučte ho!

Odpusťte mu.

Mistře!

Co na to říkáte?

No co?

Lidé jako lidé.

Milují peníze!

Vždycky to tak bylo.

Milosrdenství někdy zaklepe v jejich srdcích.

Stejně, připomíná mi to ty staré.

Problémy s bytem je nám zkazil.

Vezměte si byt!

Vezměte si byt!

Jen mi dejte tu hlavu!

Nasaďte mu hlavu.

Šup!

Stát!

Co to má být!

Teď, když jsme se zbavili té osiny v zadku

a vy máte plné kapsy peněz...

Co vám udělali?

Otevřeme...

dámský...

obchod!

Bonjour, Moskva.

Náš skromný obchod

zcela zdarma vymění sovětské dámské šaty a boty

za pařížské modely poslední sezóny...

Guerlain,

Chanel 5,

Mitsuco, Narcis noire.

Večerní šaty.

Koktejlové šaty.

Kdo je odvážný?

Přijďte do našeho obchodu!

Božínku!

Odvahu!

Bravo, bravo, bravo!

Uděláme z vás diamant!

Přijďte prosím na pódium!

A zavřít!

Abraka-dabra!

Voilà!

Prosím!

No, prosím!

Pojďte dál!

Seřaďte se!

Prosím!

Co chcete?

Moje žena má chřipku. Můžu tam jít taky, prosím?

Prosím, prosím!

Jak si přejete!

Končíme, madam.

Vzhledem k pozdní hodině se obchod zavírá!

Ano, ano, je to smutné!

Chápu, že jste neměli čas!

Ale je tu dobrá zpráva!

Veškeré zboží ve výlohách...

je vaše!

Nechte mě jít!

Despoto! Nejsi chlapem!

A co si vzít na sebe

A co jíst

Ano, ale bude pro ně těžší

zbavit se peněz než Boha.

"Jsme si rovni".

"Máme všechno".

"A co si vzít na sebe".

"A co jíst".

To je ona?

Vaše Margarita?

Je má od dvanácti do pěti, pět dní v týdnu.

Jak tady můžete nezpívat?

Ďábel si tady plesá.

Plesá.

Co si myslíte o budoucnosti?

Bylo vykonáno mnoho práce.

Proč chodíte na něco takového?

Pro inspiraci.

A tohle?

Také pro inspiraci?

Ale mám novou kapitolu.

Chcete ji slyšet?

- "Černá magie"... - Ale ne tady.

Potřebujete změnit

prostředí.

Dnes se mi zdál sen.

Zdálo se mi o nějakém podivném, neznámém místě.

Polonahé stromy a mezi nimi něco jako kmen.

A pak se na tom kmeni otevřely dveře.

A z nich vycházíte vy.

Svlečený.

Z rozcuchanými vlasy.

S bolavými očima.

Vyzýváte mě rukou.

A já běžím přes ty bažinaté hrboly k vám.

A pak jsem se probudila.

Ale je to jen sen.

Margarito Nikolajevno, jste to vy?

Jdu a přemýšlím, jestli je to váš klobouk, nebo ne.

- Říkáme si... - Natašo, to nejsem já.

Je to nějaká jiná žena. Jako dvě kapky vody.

Rozumíš mi?

Nataša, hospodyně.

Kéž bych mohla letět.

K moři?

Někde, kde není nikdo jiný než my.

Pokaždé, když k vám jdu, mám strach.

Chci, abych jednou přišla a vy jste byl pryč.

Rozhodla jsem se.

Miluji tě víc než život. Už nechci lhát.

Zůstala bych i teď. Už se mi to takhle dělat nechce.

Vysvětlím mu to.

Tomu nedovolím.

Nejsem dobrý.

Nechci, abyste...

zemřela se mnou.

Jen proto?

Jen proto.

A tak poslední, co si v životě pamatuji,

je pruh světla zepředu

a v tom pruhu světla její vlající prameny

a oči plné odhodlání.

Zítra ráno budu s tebou.

Uletíme odtud.

Sejdeme se na letišti.

To byla její poslední slova v mém životě.

Miluji tě!

A dál?

To je prozatím vše.

Jsem zdrcený.

Cože? Ne, počkejte!

To je naprosto skvělé.

Rozhodně ho musíte dokončit.

Možná mi můžete říct,

co by Wolland udělal příště.

Vy se ptáte mě?

Ano.

Já nevím.

Mám pocit, že by ten večer uspořádal večírek

a všechny ty krásné hříšnosti by se sešly na jednom místě.

Tento nápad se mi líbí.

Vím, kam dnes večer půjdeme.

Na skvělou oslavu u Lichodějeva!

Ne, ne, prosím ne!

Ano, určitě! Pro inspiraci!

Dnes ne!

Musím se vyspat, než zítra odjedu.

Román vyžaduje oběť.

A velký román, tu největší.

- Ne. - No tak.

Bonjour.

Bonne soirée.

A heslo?

Já.

Štěpáne Bogdanoviči, přivítejte hosty.

Vaše Hella je opravdu upírka.

Emmoško, máte ráda černý kaviár?

- Moc. - Pohostěte se.

Jaké překvapení.

Copak, Vorobiči, ptáčku?

Pojďte dál!

Odložte si.

Helločko, postarej se o naše hosty.

Soudruzi! Přípitek!

Na plese Stěpy Lichodějeva nefungují obvyklé zákony!

Hurá, soudruzi!

A to je Berliozův pokoj.

Není tady?

No...

je pryč už dlouho.

Já otevřu.

Ptáte se na francouzského skladatele Hectora Berlioze?

Je pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži.

Já žádného jiného Berlioze neznám.

Příteli!

Stěpane Bogdanoviči!

Zdravím, příteli.

Je tu víc komisařů než za kremelskou zdí.

Poznáváte ho?

Támhle, za mnou, v rohu.

Lidový komisař státní bezpečnosti.

Přesně tak.

A vy jste se báli, že tady bude nuda.

Tady, soudruzi.

Podívejte, kdo přišel na návštěvu.

Rád vás vidím.

- Pojďte. - Hned.

Uvědomujete si, že je to jen práce?

Nic osobního.

Já všechno chápu.

Pojďte sem.

Na to, že se snaží buržoazii zničit, se jí až příliš podobají.

Myslíte si, že si takto představují komunismus?

A také jsme pro vás připravili malé překvapení.

Zde, na tomto jevišti, pro vás vystoupí

nová hvězda divadla a filmu!

Miláček...

Myslíte Orlova?

Ne, soudruzi!

Miláček Pengalskaja!

Přivítejte je!

Barone Maigele.

Promiňte, soudruhu.

Soudruh Maigel má zajímavý příběh.

Byl opravdu baronem.

Proslýchá se, že dostal na výběr.

Buď tři roky v nápravném zařízení na Solovkách, nebo...

Dobrý večer.

Tady jste.

Pojďte.

A to je náš spisovatel, který požádal o cestu do zahraničí.

Co se v dopise píše?

Má na starosti nábor neznámých kulturních agentů.

To jsou ale postavy.

Je to ples mrtvých, kteří ještě nevědí, co přijde.

Pánové!

Přípitek!

Připijme si na komunismus

vybudovaný...

v jednom bytě!

Hurá, soudruzi!

V kamnech plápolal oheň

a do oken bubnoval déšť.

A tehdy se stala poslední věc.

Děkuji za skvělý večer!

Teď už vím, jak dokončit román.

Ale pak si to zapište, než to zapomenete.

To je dobrý nápad.

A já vám pomůžu s balením.

Řekněte,

vezmete si taky malého Piláta Pontského?

Nejde o to, že je to Pilát.

Nikdo přesně neví, jak vypadá.

To je určitě prokurátor starověkých Židů, Pilát Pontský.

Jak to víte?

Odkud to vím? Viděl jsem ho.

Tak jako teď vás.

Promiňte.

Váš román

mám v hlavě tak dlouho, že jsem byl na chvíli Wollandem.

Očekáváte hosty?

Možná budou mít zájem o váš rukopis.

Rozhodli jste se zbavit fyzických důkazů protisovětské propagandy?

Už to nemá smysl.

My už víme všechno, co bylo v tom tvém rukopise napsáno.

Nemusels ho pálit.

A o tramvaji,

která uřízla hlavu místopředsedovi Svazu sovětských spisovatelů,

a o hanobení nejvyššího představitele sovětské moci.

Kdo vám to všechno řekl?

Nepřerušujte.

Kdo?

Řekněme, že vaše milenka.

Jak se jmenuje? Margarita?

To není pravda.

A co je pravda?

Pravda bude to, co bude uloženo v této složce.

Od prvního dne jsme si mysleli,

že je nespolehlivý.

To se pozná.

Není náš.

Ani jsem nevěděl, že to je Ježíš.

Kdo si myslíte, že to je?

Řekl mi, že je to Ješo.

Jsem herec, víte?

Hraju, co mi řeknou.

Kdo další je ve vaší kontrarevoluční skupině?

Divadelní režisér Lichodějev?

To on tě navedl, abys napsal sabotážní hru.

V poslední době se dožadoval mé návštěvy.

Nemá s tím nic.

Profesor Wolland mě pozval.

Přestaňte mást vyšetřování.

Vše jsme prověřili. U Lichodějeva jsi byl sám.

A ve skutečném životě žádný Wolland není.

Věřte mi, že existuje.

Budu tě tak napodobovat, že pro tebe bude šílenství rájem!

Byl váš román přečten?

Ano.

Řekli jen jednu věc.

Bohužel není dokončen.

Nenávidím ho.

Ten román.

Příliš...

jsem kvůli němu trpěl.

Nenávidím ho. Nezajímá mě.

Kromě ní.

Margarity.

Ano.

Ale ona vám řekla, že tento román je celý její život.

A má pravdu.

V něm mohou být Mistr a Margarita navždy spolu.

Ano, záleží jen na vás. Je třeba román dokončit.

To bohužel nemohu.

Viděli jste přece,

jak jsem ho spálil v kamnech.

Rukopisy nehoří.

Kdo jste?

Kdo jste?

Té síly díl jsem já, jež chtíc vždy páchat zlo

vždy dobro vykoná.

Myslím, že je to z Wolfganga Goetheho.

Jste ve velmi nebezpečné situaci.

Článek padesátý osmý.

Zrada a špionáž.

Ve vedení země jsou lidé,

kteří vaši práci kontrolují.

Tam...

Líbí se jim, když hladí proti srsti.

Hladí, víte?

Však víte.

Obnovíme vaše členství

ve Svazu spisovatelů.

Honorář.

Pak chata.

Pak auto a řidič.

Všechno bude.

Vaše oběť...

je bezvýznamná.

Vy se obětovat nemusíte.

Cože?

Vy budete obětován.

Na plese.

Na jakém plese?

Na Ďáblově plese.

Budete hlavní zábavou pro hosty.

A vaši krev vypije

z Berliozovy lebky sama královna.

Co je to za blbost? O čem to mluvíte?

Wolland už na vás čeká.

Jste opravdu blázen.

NUCENÉ LÉČENÍ

Trpěli jste dříve halucinacemi?

Co je to za nadpozemské síly,

o kterých píšete ve svém románu?

Myslíte si, že skutečně existují?

A důkazy nemáte.

Ale sama vám řekla, že tento román je celý její život.

A má pravdu.

V něm mohou být Mistr a Margarita navždy spolu.

Ano, to záleží na vás. K tomu je třeba román dokončit.

Pomůžeme vám.

Začněme třiceti miligramy morfinu.

Dnes v noci se skvěle vyspíte.

Budete se cítit lépe.

Mohu vás poprosit?

O co, můj dobrý muži?

Tužku a papír.

To nejde.

Diagnóza.

Disociativní porucha identity,

paranoidní schizofrenie.

Předepisujeme vám elektrokonvulzivní terapii.

Dělejte, začněme sestavou.

Kapitola první.

Nikdy nemluvte s nikým, koho neznáte.

Jednoho jarního dne,

v hodině nebývale horkého západu slunce, v Moskvě,

na Patriarchových rybnících...

Sto čtyřicet.

Tady máš pro svůj příběh, aby se listy neztratily.

Devatenáctá kapitola.

Budete se cítit lépe.

Margarita.

To mu stačí.

Neví, kde jsem.

Mohl jste jí o sobě dát vědět.

Před ní by ležel dopis z blázince.

Je možné posílat dopisy s takovou adresou?

Duševně nemocný.

Děláte si legraci, příteli.

Uvidíme se na průvodu, miláčku?

Ne.

Udělat jí nešťastnou.

Toho nejsem schopen.

Aloisi?

Co je s ním?

Nevím, o čem mluvíte.

Je naživu?

Jak to mám vědět?

Řekl jsi někomu o tom románu?

Nejste sama sebou, běžte.

Dobře, jděte.

Řekni mi, kde je.

Praskovjo Fjodorovno.

Dopsal jsem.

Mám na vás prosbu.

Kdyby sem někdy přišla žena

a ptala se po mně,

dejte jí tento rukopis.

- Jmenuje se... - Margarita.

A ty jsi Mistr?

Ano, četla jsem to.

To je vše.

Lehni si.

Zítra ráno, až vstaneš, tak tě vezmu na vyšetření.

Přišel jsem se rozloučit.

Bohužel už nemohu být vaším sousedem.

Své slovo dodržím.

Už nebudu psát žádné básně.

To mě teď nezajímá.

Další věc, kterou chci napsat.

Když jsem tu ležel, hodně jsem si toho uvědomil.

A to je dobře.

To je dobře.

Slyšíte to?

Je slyšet bouřka.

Ne.

To mě volají.

Musím jít.

Úplněk.

Jak teď.

Když nastane úplněk, trpí nespavostí.

Říká stále totéž, že při měsíčním svitu nemá klid

a že má špatnou polohu.

To říká vždycky, když je vzhůru.

A když spí,

vidí vždycky to samé.

Cestu osvětlenou měsícem.

A chce po ní jít se zatčeným Ha-Nocrim,

protože prý tehdy něco neřekl.

Nyní můžete svůj román ukončit jednou větou.

Můžete jít.

Řeknu vám, že váš román přinese překvapení, uvidíte.

- To je velmi smutné. - Ne, není to smutné.

Není to smutné.

- Profesore Stravinský. - Ano.

Jak jste se sem dostala?

Ano, poslouchám.

Máte v péči pacienta.

Je to spisovatel.

Bohužel jsem zakázal prozrazovat informace o našich pacientech.

- Jak jste se sem dostala? - Musím ho nutně vidět.

- Prosím. - Bohužel vám nemohu pomoci.

A chci, abyste okamžitě opustila nemocnici.

Vyprovoďte prosím soudružku ven.

Vím, že je tady!

Dejte ruce pryč, já sama!

Zahubil jste ho, že?!

Urážka...

je obvyklou odměnou za dobře odvedenou práci.

Praskovjo.

Hned, hned.

Počkejte.

Vyprovodím ji. Běž pracovat.

Dělej, dělej.

Vy jste Margarita, že?

Odkud mě znáte?

Hned jsem to poznala.

Mám vám vyřídit vzkaz.

Kdo to říkal?

Kdo?

Mistr.

Musím ho vidět.

Margarito Nikolajevno,

volal Vjačeslav Sergejevič, mám vyřídit, že vlak přijede až zítra.

Na celý den máte volno.

Děkuji, Natašo.

"Jednoho jarního dne,"

"v hodině nebývale horkého západu slunce, v Moskvě,"

"na Patriarchových rybnících..."

"Berlioz nařídil Bezdomnému,"

"aby napsal proti náboženskou báseň do další knihy."

"Ale ona uviděla manéž."

"Margarita zamžourala do ostrého slunce."

"Vzpomněl jsem si, jak přesně rok, den po dni, hodinu po hodině..."

"...si sedla vedle něj na stejnou lavičku."

"Před nimi se objevil pohřební průvod."

"Zajímalo by mě, kdo je to,"

"že je pohřbíván s tak úchvatnými tvářemi."

Michail Sanič Berlioza,

předseda MASOLITu.

Takže to jdou literáti za rakví?

Přesně tak.

Řekněte mi, není mezi nimi i kritik Latunský?

Vidím, že toho Latunského nesnášíte.

Margarito Nikolajevno.

Dostal jsem pokyn, abych vás dnes večer pozval na návštěvu.

K velmi...

vznešenému

cizinci.

A nikdo se o této návštěvě nedozví.

A vy využijete svou šanci.

Naznačujete, že se o něm mohu dozvědět tam?

Tady. Berte.

Budete to potřebovat.

"Margarita Nikolajevna seděla s županem přehozeným přes nahé tělo."

"Na list vytržený ze sešitu napsala tužkou poznámku,"

"bez značky, rychle a hrubě."

Odpusť mi a co nejdříve na mě zapomeň.

Navždy tě opouštím.

Nehledej mě, nemá to smysl.

Ze zármutku, jež mě postihl, jsem se stala čarodějnicí.

Musím jít.

Sbohem.

Dnes večer přesně v půl jedenácté.

Prosím, svlékněte se do naha

a potřete si obličej a celé tělo touto mastí.

Špičkou prstu si Margarita rozetřela na dlaň malou kapku krému.

Byla cítit silnější vůní bažinatých travin a lesa.

Krém se snadno roztíral.

A jak se Margaritě zdálo, okamžitě se vypařil.

Po několika rozetření se Markéta podívala do zrcadla.

Jste v pořádku?

Jak to?

Dovolte, abych se vám představil.

Korovjev.

Překvapuje vás, že tu nejsou světla.

Mysleli jste, že šetřím?

Ne, ne.

Pán prostě nemá rád elektrická světla.

Prosím.

Prosím.

Nejvíce mě udivuje, kam to všechno zapadá.

Není to zrovna nejjednodušší.

Pro ty, kteří znají Pátou dimenzi,

rozšíření místnosti do určitých mezí nic nestojí.

Máme tady tradici.

Hostitelka plesu se musí jmenovat Margarita, to za prvé.

A za druhé, musí být místní rodačka.

Doufám,

že neodmítnete přijmout tuto odpovědnost?

Neodmítnu.

Prosím.

Pán se omlouvá, že vás v ložnici přijal bez ceremonií.

Dobře, běžte.

Krokem.

Pojďte, pojďte.

Prosím, prosím, žádné rozpaky, prosím.

Nechci se dělit, milý Behemote.

Situace je vážná, ale v žádném případě ne beznadějná.

Prosím do ložnice, do ložnice.

Zdravím vás,

má krásná královno.

Omluvíte mě za mé domácí odění?

Zdravím vás, pane.

Krev...

Krev vždycky zapůsobí.

Margarita si dělala starosti.

Točila se jí hlava a okolí viděla jen matně.

Teprve teď si uvědomila, že místnost, kde ji připravovali na ples,

byla z černého skla nebo nějakého kouřového kamene.

Nebude to snadné...

s úctou.

Když někoho nemáte rádi, nemůžete o tom přemýšlet.

Všimnou si toho a nikdo neodpouští nepozornost.

Prosím, položte nožku sem.

Vaši krásnou nožku.

Ano, to je ono.

Kde jsou hosté?

Do půlnoci zbývá deset vteřin.

Za chvíli to začne.

Královno,

dovolte, dám vám znamení.

Ano, ano, dělej.

Ples!

Pan Jacques s jeho ženou!

Doporučuji, královno. Jeden z nejzajímavějších mužů.

Proslul otrávením královské milenky v roce 1450.

Vaše Veličenstvo.

Merci beaucoup.

Prosím vás.

Královna je poctěna!

Královna je poctěna!

Ano.

Signora Taffanová.

Královna byla u mladých půvabných Neapolitánek velmi oblíbená.

Zejména u těch, které mají svých manželů plné zuby.

- Možná už muž ztratil přitažlivost. - Ano.

Signora Taffanová jim prodávala nějakou vodu v bublinkách.

A tu vodu nalila do polévky.

A pak už byla volná jako jarní vánek.

- Prosím. - Královna je poctěna!

Prosím.

Královna je poctěna.

Okouzlující!

Okouzlující!

Královna je poctěna!

Jsme potěšeni!

Tady je nováček.

Čerstvý.

Byl tu muž, jehož zábavy si nesmírně považoval.

Proto řekl své sekretářce, aby postříkala stěny kanceláře jedem.

Jsme v úžasu, černá královno!

Jsme potěšeni!

Jsme potěšeni!

Okouzlující!

Okouzlující!

Konec řeky byl v nedohlednu.

A jeho zdroj, obrovské ohniště, ji dál živil.

Uběhla hodina a pak druhá.

Margarita se nezajímala o žádného z vévodů a travičů,

kuplířů a prokurátorů, věznitelů a hochštaplerů,

katů, udavačů, zrádců, obtěžovatelů.

Všechna jejich jména se jí pomíchaly.

Všechny obličeje splynuly do jedné obrovské formy.

Margaritě se podlamovaly nohy.

Každou minutu se bála rozbrečet.

A tohle je Frída!

Když sloužila v kavárně, zavolal si ji majitel do spíže

a po devíti měsících se jí narodil chlapec.

Odnesla dítě do lesa,

nacpala mu do pusy kapesník

a pohřbila ho.

Jsem ráda, že jsem byla pozvána na velký úplňkový ples.

Podívej, tady!

Prosím!

Vezměte si svůj kapesník!

Ano!

Prosím!

Prosím!

Frída!

Jmenuji se Frída.

Jsem Frída.

Prosím! Prosím! Šampaňské!

Nalévá se šampaňské!

V doprovodu Korovjeva se opět ocitla v tanečním sále,

ale teď se netančilo

a hosté se tísnili mezi sloupy.

S posledním úderem z neznámo odkud hodin

se v davu hostů rozhostilo ticho.

Pak Margarita znovu uviděla Wollanda.

Splnilo se, Michaile Alexandroviči.

A vaše schůze se nikdy neuskutečnila, že?

Hlavu mu usekla žena,

a co jiného to je než fakta?

A fakta... nejtvrdohlavější věc na světě.

Vždy jste byl horlivým zastáncem teorie, že když je člověku useknuta hlava,

život v něm končí a navždy odchází do zapomnění.

To je ale hloupá teorie.

Všechny tyto teorie

však stojí jedna na druhé.

Moje teorie bude zaslána každému člověku, jeho vírou.

Vy jděte do zapomnění,

já budu pít

z poháru zapomnění, kterým se máte stát.

Pohár!

Zvonek! Už je tady!

Už jdu, už jdu!

Setkáme se!

Už jdu!

Kam mě berete?

Prosím!

Představuji vám ctihodného barona Maigela.

Všichni na vás čekají, prosím!

Tudy, tudy!

Prosím!

Ano, mimochodem,

Herbaróne,

povídá se, že jste mimořádně zvídavý.

Nejen to, byly vypuštěny nepříjemná slova

"špicl", "špion" a "krysa".

A to vás přivede ke smutnému konci nejpozději do měsíce.

A jelikož je to tak,

ušetříme vás

vašeho čekání.

Pánové!

Na vaše zdraví!

Napijte se.

Pijte. V poháru je víno.

Nebojte se, královno.

Krev se už vsákla do země.

A tam, kde se rozlila, už rostou hrozny.

Prosím, královno.

Posaďte se.

Nu což.

Řekněte upřímně, že jste velmi vyčerpaná.

Ale ne, pane.

Noc úplňku.

Slavnostní noc.

A dnes večeřím ve společnosti svých

kumpánů a služebnictva.

A mých hostů.

Směle pijte.

Čistý alkohol.

Možná...

něco chcete?

Ne.

Nic, pane.

Až na to, že pokud mě stále potřebujete,

ráda udělám cokoli, co budete chtít.

- Ano. - A o tom to je.

Zkouškou jste prošla.

Pamatujte si.

Nikoho o nic nežádejte.

O nic.

Nikoho.

Zejména ty, kteří jsou silnější než vy.

Přijdou sami.

A vám...

bude vše nabídnuto.

Takže, Margot.

Za roli mé královny.

Co si přejete?

Směle.

Žádný ostych.

Já jsem to navrhl.

Řekněte si.

Přání.

Je tady jedna věc, o kterou bych chtěla poprosit.

Požádat.

Chci, aby Frídě přestali podávat ten kapesník,

kterým udusila své dítě.

No.

Podle všeho jste velmi morální.

Ne, pane.

Budu k vám upřímná.

Žádala jsem to jen proto,

že jsem měla tu drzost dát jí pevnou naději.

I tak se to nepočítá.

Margot.

A co chcete pro sebe,

hrdá ženo?

Chci zpátky svého milence,

Mistra.

A aby bylo vše postaru.

Žádám vás o navrácení sklepa na Arbatu.

Není možné, aby bylo vše postaru.

Ale zkusíme to.

Jsi to ty.

O tom nepochybuji.

To jsem já.

Začínáš vypadat jako čarodějnice.

Jsem čarodějka.

A mám z toho velkou radost.

Nedotýkat.

Nikoho se nedotýkám.

Upozorňuji vás.

Cítím povinnost vás upozornit,

že kočka je prastaré, nedotknutelné zvíře.

Máme nedotknutelnou kočku břichomluvce.

Pojď sem.

Zastřelte ji.

Je konec.

Jděte ode mě pryč.

Dovolte mi, abych se rozloučil se zemí.

Vytáhněte síť.

Síť!

Hej!

Kam chceš utéct?

PLYN DO KAŽDÉHO DOMU

Zajímavé město. Že ano?

Pane,

já dávám přednost Římu.

Temnota, která přicházela

od Středozemního moře,

zahalila město nenáviděné prokurátorem.

Jsou všechny účty splaceny?

Ano.

Nastal...

čas.

Musíme jít.

Poslouchej bezhlučnost.

Poslouchej a užívej si to,

co ti v životě nebylo dáno.

Ticho.

Té síly díl jsem já,

jež chtíc vždy páchat zlo

vždy dobro vykoná.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)