Original subtitles

Proč nám prostě neřekneš, kde jsou ta ropná pole?

- V minulých dílech jste viděli… - Každé ráno se budím s otázkou,

zda dnešek bude dnem, kdy se mi začne přitěžovat.

Díky vám mám šanci udělat přesně to, co musím udělat.

- A proto vám pomohu. - Vše si nahráváme,

abychom ostatním ukázali, co jsme zač.

Díky tomuto všem ukážeme naše pravé já.

Jsme tady venku a pomáháme, nicméně je to větší než my všichni.

Slyší mě někdo?

Jsem na čtvrtém kanálu, jak jste říkali.

Viděl jsem vaše video na benzínce.

Jmenuju se Charles.

Ostatní lidé, když tu dřív ještě nějací byli, mi říkali Chuck.

Až se sem dostanete, tak chci, abyste pro mě něco udělali.

Dorazte mě.

Kousl mě jeden z těch mrtvých a já...

Chci udělat to, co jste říkali. Chci někomu pomoci.

Místo, kde jsem žil, má vše potřebné k životu.

Knihkupectví, obchody s hadrami, obchody s jídlem...

Dokonce tu je i ošetřovna.

Jste tam?

Slyší mě někdo?

Pokud mě slyšíte, tak ve chvíli, kdy sem dorazíte,

už budu mrtvej.

Kdybych měl pistoli, tak bych se zabil sám.

Mám na sobě červenou mikinu, takže mě snadno poznáte.

Zašiju se v kanclu ochranky,

tak mě najdete snadněji.

Najděte mě a pohřběte mě někde venku.

Hlavně ať jsem pod hvězdami.

Jo, to by mi vyhovovalo.

No ty krávo.

Tak přece mluvil pravdu.

Jako bychom navštívili minulost.

Bude nám to stačit?

To teda bude.

Pojďme ho najít.

Jděte napřed, já se zatím postarám o ty, co se tu toulaj.

Dobře.

Moc těch cukrových fazolek nejez, když tu teď nejsou žádní zubaři.

Co že to jíme?

Vezměte si, co chcete. Nechte tu, co chcete. Pomozte jakkoliv.

Grace, dal jsem tam nějaký vlastní.

- Tys s ním mluvila? - Nemluvila.

Snad budou dobrý i s dvojnásobnou rychlostí.

Asi nezapomněl na to, co jsem říkala na té nahrávce.

Říkal, že bude tady.

Asi tu byl přivázaný do doby, kdy se neproměnil.

Musel se z toho dostat a odbelhat se pryč.

Najdeme ho. Nemohl se dostat daleko.

- Jsi v pořádku? - Asi mám nízkou hladinu cukru.

Proto jsem si nabrala ty cukrové fazolky.

A taky proto, že jsem je dlouho neměla.

Co je?

- Jakže nazýváš ty cukrovinky? - Cukrové fazolky.

- Cukrové fazolky? - Jo.

- Proč? - Morgane! Grace! - Jo?

Našel jsem ty tuláky. Asi jsme je sem přilákali, jak jsme se tu bavili.

Myslíš, že spadl k nim dolů?

- Tohle zabere nějakou dobu. - Opravdu chcete jít dolů jen kvůli tomu,

abyste dorazili někoho, kdo je už mrtvej?

Říkal, že má červenou mikinu, že?

Grace, tak to...

- Grace? - Grace. - Grace?

Dones lékárničku, prosím. Grace. Grace.

Zůstaň při vědomí.

Zůstaň při vědomí.

edna.cz/fear-the-walking-dead

přeložil Xavik

Tady už byli.

A to nedávno.

Danieli?

Vraťte se do aut. Musíme pokračovat.

Grace? Grace?

Slyšíš mě, Grace?

Omdlela jsi.

- Cukrové fazolky asi neexistují, co? - Ne, to ne.

Jsou to jelly beans.

Pomohu ti.

- Díky. - Jak je ti?

Moje máma byla zajímavá žena.

Vymýšlela si odpovědi a musela mít vždy pravdu.

Slyšela jsem, že tomu ostatní říkají "jelly beans",

ale já si myslela, že to je název firmy, která produkuje cukrové fazolky.

- Ne, to není. - Hlavní je, že teď to už vím.

Odvezeme tě zpátky na naše místo.

Tos nabral v obchodě s kempovacími potřebami?

Generátor je dole. Bude nám to muset stačit.

Mohu se tě na něco zeptat?

- To, co se ti právě stalo, má něco společného... - S ozářením?

Říkala jsi, že to je jen otázka času.

Může to být ozářením, nachlazením,

vyčerpáním nebo třeba kvůli něčemu, co jsem snědla.

Nevím.

- Můžeme ti nějak pomoci? - Morgane.

- Jsi v pořádku? - Právě jsem si zdřímla na skutečné matraci s čistým povlečením

a dozvěděla se pravdu o cukrových... o jelly beans,

- takže jo, jsem v pořádku. - Co se děje?

- To pustil Daniel? - Logan a jeho lidi zrovna byli na dalším motorestu,

kterej odsud není moc daleko. Měli bychom se vydat za ostatními.

Je nás moc. Potřebujeme vše užitečné, co tu můžeme najít.

- Co když nás tu najdou? - Nenajdou, byli jsme opatrní.

- Nic je k nám nemůže zavést. - Mohli slyšet zprávu, kvůli který jsme tu my.

- Myslíš, že jsou v dosahu? - Slyšíme odsud přeci Daniela.

- Pravda. - Takže jedeme pryč? - Pěkně jsme je nasrali s tím palivem.

Neměli bychom tu být, pokud sem jedou.

Pokud jezdí po motorestech, tak věci, co jsou tady, potřebujeme více než kdy dřív.

Vrátil by ses do tábora a dovezl sem co nejvíc aut?

Děti pošli na sever po vedlejších silnicích.

- Měla bys jet s ním. - Ne, zůstanu tady.

June se na tebe musí podívat.

Ať už jsem omdlela kvůli čemukoliv, tak mi bude lépe tady než v nějakém návěsu.

Jen si ještě skočím do auta pro vodu.

- Pořád se trochu motám. - Dojdu ti pro to. - Díky.

- Tohle by vám mělo stačit, než se sem vrátíme. - Díky.

- Dávej na sebe pozor. - To ty zrovna neděláš.

- Oba jsme si vybrali něco jinýho. - To máš pravdu.

Mohli jsme Loganovým lidem říct o těch ropných polích,

- aby je měli i pro sebe. - Potřebovali jsme je.

- Jiní lidé je potřebovali. - Přesně tak.

Ale já už jednou byl na špatný straně, která lidem brala věci.

- To ty víš. - To teda vím.

Když člověk nebere ohled na to, co mu říká jeho svědomí a srdce,

tak si na to začne zvykat.

Takže teď nám od nich bude pořád něco hrozit?

Řekni mi, jak tohle dopadne.

Věřím v lidi. Ve všechny, prostě v ně musím věřit.

My dva se teprve poznáváme, ale už teď ti věřím, Dwighte.

Pokud po nás půjdou, tak změníme přístup.

- Pokusíme se to ukončit jinak než bojem. - Myslím, že bude za potřebí něco lepšího.

Sám jsi to už řekl.

My na to nejdeme opatrně, ale správně.

Já jen doufám, že si to Logan a jeho lidé uvědomí.

Tak to je.

Slyšíte mě, Danieli? Opakuju, slyšíte mě?

Jedu na jih po Ranch Road 1795

Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší,

byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti,

byla to doba víry, byla to doba nevíry,

byl to čas světla, byl to čas temnoty,

bylo to jaro naděje, byla to zima beznaděje,

vše bylo možno očekávat, nebylo možno očekávat nic,

všichni jsme kráčeli přímo do nebes, všichni jsme se ubírali

směrem právě opačným – byla to zkrátka doba tak podobná době naší,

že někteří její nejhlučnější vládci požadovali, aby ve zlém i v dobrém

byla považována za rozkvět nejvyššího stupně.

Na trůně anglickém seděl král širokých čelistí a královna...

Grace.

Vím, že jsme si řekli, že mu pomůžeme, že ho pohřbíme,

ale on by nechtěl, abys byla pohřbená vedle něj.

Já vím.

Nechtěla jsem jít tam dolů kvůli němu.

Chtěla jsem tam jít kvůli sobě.

Viděla jsem, jak lidé umírali kvůli ozáření.

Viděla jsem, jak kvůli ozáření onemocněli.

Pokaždé, když začnu kašlat, když mám problémy s dýcháním,

když se mi sevře žaludek,

si říkám, jestli to není tím ozářením.

Jestli tohle není počátek mého konce.

Takhle se nedá žít, Morgane.

Ale proč jsi tedy chtěla jít tam dolů?

Kousek od hlavní haly tam dole je ošetřovna.

Jsou tam rentgeny, možná i ultrazvuky.

Chci vědět, jak na tom jsem.

Potřebuju to vědět.

Pověz mi, jak mohu pomoci.

Musíš mě dostat ke generátoru. O zbytek se už postarám.

A opravdu si myslíš, že ti to pomůže?

Myslím.

Pak nás tedy čeká práce.

Až to bude za námi, tak najdeme Chucka.

- Patříš k Loganovi? - To se podívejme.

Bystrej jako rys.

Ať už tu seš kvůli čemukoliv, tak to tady nenajdeš.

- Myslel jsem si, že tohle řekneš. - Tohle možná jo,

ale určitě sis nemyslel, že řeknu ještě tohle...

Doufal jsem, že mě budeš následovat.

Z jakýho jinýho důvodu bych říkal do vysílačky, kudy pojedu?

Máš pravdu, tohle jsem od tebe nečekal.

Tohle ti opravdu jde.

Už to bude.

Půjdeme na tu ošetřovnu. Ke generátoru se dostaneme zadními chodbami.

Grace?

Grace?

Kruci.

Grace.

Pojď sem.

Omlouvám se, Morgane. Myslela jsem, že je to on,

- ale ten chodec je mrtvý už dlouho. - Přišli jsme sem kvůli Chuckovi.

Chtěl naši pomoc. A ty jsi mu chtěla pomoci.

Vše je v pořádku. Ráno sem přijede Dwight.

Dostaneme se k tomu generátoru. Jen tu na něj musíme počkat.

Vypadáš jako cápek, kterýmu už život naliskal,

a proto mi hlava nebere,

proč bys dělal takovou krávovinu jako chodit tu s nenabitou pistolí.

Krávovinu?

Krávovina je spíš to, že sis myslel, že tě dovedu k našim lidem.

Já ti ji nabil.

Dokud mi neřekneš, kde jsou ta ropná pole...

Jo, to znám. Budeš střílet, dokud ti nevyzvoním, kde jsou ta ropná pole.

Co s něma chce Logan vůbec dělat?

Víš ty co? Je mi to putna.

Určitěs do toho šel s dobrýma úmyslama,

ale později se tenhle přístup stal tvým denním chlebem.

Otázku, kterou si teď musíš položit, je:

"Stal se ze mě šulin?"

Ne.

Já byl vždycky šulin. Teda má máti mi to říkala.

Podívej se na můj ksicht. Zažil jsem horší věci.

- A potkal i horší lidi. - Určitě něco vymyslím.

- Povíš mi to, co po tobě chci. - Nepovím, ale můžeš to zkoušet.

A až nebudu tvým zajatcem,

tak uvidíme, co s tebou udělám.

... moře si tu počínalo, jak chtělo, a nechtělo nic jiného než ničit.

Útočilo na město, rozbíhalo se proti útesům

a šíleně dotíralo na pobřeží.

Vzduch mezi domy tak silně páchl rybinou,

až měl člověk pocit, že sem ryby chodí kvůli nevolnosti

právě tak jako lidé. Trochu se v tom městě rybařilo

a hodně se tu lidé procházívali za noci a hledívali k moři...

- Pití nebo tyčinka? - Obojí.

- Tak tedy obojí. - Díky.

Tohle je moje chyba.

Teď jsme mohli být v jídelně a dávat si rajčatovou omáčku.

Takže ty tomu říkáš "rajčatová omáčka".

Moje mamka tomu říkala "rajčatovka".

- Tady máš. - Díky.

- Co posloucháš? - Příběh dvou měst.

- Nikdy jsem se tím neprokousal. - 210 slov za minutu.

Je to rychlejší, než si myslíš. Jen tak to mohu stihnout za den.

Jsi odvážná, Grace.

Pracuješ s tím, co máš. Z minima děláš maximum.

Všichni bychom měli být jako ty.

- Já nejsem vůbec odvážná. - Ale jsi.

Viděl jsem to na vlastní oči.

Když mi bylo osm let, tak jsem zbožňovala koně.

Rodiče mě proto vzali na ranč, abych si na nich mohla zajezdit.

Předtím jsem žádného ani neviděla zblízka.

Byl tam jeden hřebec, krásný bílý mustang.

Hned jsem šla k němu, ale když jsem na něj sáhla,

tak sebou cukl a divně se na mě díval.

Hned nato jsem letěla k mamce.

Snažila se mi vysvětlit, že tohle koni dělají.

Chtěla mě na něj posadit,

- ale to já už nechtěla. - Byla jsi ještě dítě.

Pořád jsem řvala a brečela.

Nasedli jsme zpátky do auta a už jsme se tam nikdy nevrátili.

Už jsem prostě taková. Moc nad vším přemýšlím.

Auta, posilovny, vztahy...

Práce mi díky tomu šla dobře, ale ostatní věci už moc ne.

Teď už je to stejně jedno.

Vždycky si můžeš najít jiného koně.

Viděls teďka nějakého, který nebyl roztrhán na kusy?

Viděl. Na několika z nich jsem dokonce jel.

Pořád jedu na jistotu, Morgane.

Věnuju se tomu, co mohu dokončit do konce dne,

protože dlouhodobější věci už možná nikdy nedokončím.

Půjde něco udělat s tím, co si myslíš,

že ti ten ultrazvuk odhalí?

Bude to rakovina.

Rakovina štítné žlázy, možná mandlí.

Dřív by se s tím možná něco dalo dělat, ale teď?

Teď je to ztracené.

Závodili jste se svým synem s autíčky na dálkové ovládání?

- S mým synem? - To, jak jsi tam teďka jezdil...

Ještě nikdy jsem tě neviděla se takto usmívat.

Viděla jsem tu nahrávku, Morgane.

Teď jsme tu kvůli tomu, žes řešil můj problém.

Já ti teď aspoň mohu pomoci s tím tvým.

- Grace... - Vařím pad thai

a poslouchám audioknihy dvakrát rychleji.

Dej mi šanci udělat něco skutečného, dokud mohu.

Tohle není problém, který napravíš za jeden den.

Teď tu máme jiný problém.

Pojďme si najít cestu k tomu generátoru.

Donesl sis něco, čím mi vyškubeš nehty?

Třeba kleště?

Přemýšlel jsem nad tím, na co ses mě ptal.

Abych řekl pravdu, nemám tucha, proč chce to palivo.

Ale chce ho.

Když se člověk žene za něčím pěkně dlouho,

tak dělá šílený věci, aby to konečně získal.

To snad chápeš, ne, Dwighte?

- Jak to, že znáš mý jméno? - To snad nemyslíš vážně.

Na každým texaským rohu člověk narazí na tu vaši nahrávku.

Když jsem viděl část, ve který mluvíš ty,

tak jsem si řekl: "Naprosto mu rozumím.

Zlomilo ho něco, co nás nakonec stejně zlomí všechny.

Naděje."

- Nesahej na to. - Něco ti povím.

Když má člověk naději, teď však myslím faktickou naději,

ale přijde o ni, tak se dívej, co se bude dít.

"Tvoje zlato." Jak rozkošný.

To není dobrej nápad.

Budu to zapalovat, dokud mi neřekneš o těch polích.

Nebo si ji rovnou najdu sám.

Bude to asi pěkná kundička.

Tak dělej. Udělej to.

Taky seš šulin, ne?

Jo, jsem.

Ta tvoje čelovka...

Vypni ji.

- To pak nic neuvidíme. - Já vím.

- Morgane. - Vypni to a čupni si.

Moc nad tím nepřemýšlej, Grace.

Mám to pod kontrolou.

Morgane?

- Morgane? - Grace. Grace.

Máš to pod kontrolou?

Měl bych, kdyby...

Děkuju.

- Vždycky skončíme u generátorů, co? - To teda jo.

Tohle zabere chvilku.

Mému chlapci bylo šest let, když jsem mu pořídil autíčko.

Autíčko na dálkové ovládání. Koupil jsem mu ho za...

Už ani nevím za co.

- Za dobré známky. - Jak se jmenoval?

Duane.

Jezdili jsme s ním po ulici, dokud jsme na něj neviděli.

Dokázal mě rozesmát.

To on uměl.

- Vždycky jsem byl vážný muž. - Opravdu?

Jo, ale kromě chvil, kdy jsem byl s ním.

Díky úsměvu jsem poznal, že je něco správně.

Po prvním rande s mou ženou Jenny

jsem měl celou noc vykouzlený velký úsměv na obličeji.

I kdybych chtěl, tak bych se v tu noc nepřestal usmívat.

Ani já bych se s nimi nechtěla rozloučit.

Ty máš někoho?

- Ne. - Proč ne?

Asi ze stejného důvodu, proč jsem si nesedla na toho koně.

V elektrárně byl jeden muž.

Byl chytrý a milý.

Neřekl mi, že neexistuje něco jako cukrové fazolky.

Byla to dobrá partie.

A proto jsem s ním nic neměla.

Musím říct, Morgane, že ti to moc závidím.

- Mně? - Jo.

Udělal jsi to. Šel sis za tím, cos chtěl.

To ty jsi tu statečný, ne já, Morgane.

A teď se zas usmíváš.

Běž.

Tamhle.

Jdeme.

Doufám, že to půjde...

Morgane.

Ještě jednou.

Grace!

To je jediná cesta ven.

Kolik máš ještě kulek?

Málo.

Kde je vypínač?

Nereaguje.

Došly mi náboje.

Musíme najít něco, čím jim zablokujeme cestu.

Pojďme vypnout ten alarm.

- Pojď. - Grace.

Chuck.

- Je naživu. - Pojď.

Vstávej.

To stačí.

Otoč se.

Tak už to konečně udělej.

Chceš vědět, proč jsem neměl nabitou zbraň?

Protožes měl pravdu. Jsem šulin.

Spíš jsem jím býval. A vzhledem k tomu,

jak se teď věci mají, jsem měl obavy, že jím zase budu.

Někdo mi dal druhou šanci.

Tu stejnou teď já dám tobě.

- Co to tu meleš? - Až se vymotáš z tohoto lesa,

tak budeš čelit volbě.

Buď se budeš pořád chovat jako šulin,

nebo se rozhodneš být někým jiným.

Šlapej.

Chucku.

- Přišli jste. Vy jste přišli. - Nazdárek, kamaráde.

Hledali jsme tě.

Jo, promiňte mi to.

Chtěl jsem vám nechat vzkaz, ale nevěděl jsem, kolik času mi zbývá.

Neměl jsem na výběr, musel jsem jim utéct.

Klopýtkáři se dostali do kanclu ochranky

a šli za mnou po schodišti. Snad vás moc nepotrápili.

- Ne. - To je dobře. - Zatím jsme neměli žádné problémy.

Proč jsi šel zrovna sem?

Nevěděl jsem, za jak dlouho sem dojdete.

Požádal jsem vás, ať mě pohřbíte pod hvězdami,

ale napadlo mě, že když se dostanu na střechu,

tak je možná spatřím naposledy na vlastní oči.

Mám to ale štěstí.

Zrovna je zamračeno.

Aspoň tu teď nejsem sám.

Hned budu zpátky.

Zůstaňte tady. Mám něco, co možná pomůže.

Co ty na to?

Perfektní.

Děkuju.

Raději tu počkám, kdyby tu byli nějací opozdilci.

Nechci to vědět.

- Co prosím? - Nechtěl umřít v tomto obchoďáku.

Taky tu nechci umřít.

Budu věřit tomu, že mě čeká víc než dnešek, Morgane.

- Ať se mnou bude cokoliv. - To je statečné.

Tak se člověk chová, když je naživu.

Když mu nic není, no ne?

- Promiň mi to, čemu všemu jsem tě dnes vystavila. - Ne...

- Zvládli jsme to, kvůli čemu jsme se tu ocitli. - Ano, zvládli.

Dwight a ostatní tu budou za několik hodin.

Měli bychom se prospat.

Já nejsem unavená. Generátor ještě chvíli pojede.

To tu mám opravdu jezdit sama?

- Ano. - No tak, nasedni.

Tak šup.

- Opravdu? - Jo, opravdu.

To snad není pravda.

- Vypadáš na tom dobře. Jako bys tu nebyl poprvé. - Fakt? - Jo.

Doufám, že tam mají pekárnu Cinnabon. Tam mívali samé dobroty.

Žádnou jsem tam neviděl.

- A co Cinn City? - Nemyslím si.

- Tak aspoň Bunnery? - Ne.

Co se ti stalo?

- Na cestě mě přepadl jeden Loganův chlap. - Co se s ním stalo?

Pustil jsem ho. Řekl jsem mu, že na to nejdem opatrně.

Ne, protože na to jdeme správně.

Měli bychom odsud zmizet, aby tu na to nepřišli Loganovi lidé.

Cestou sem jsme míjeli nějaký starý ranč.

Musí se tam vybít chodci, ale jednu noc bychom tam mohli být.

- Tak ranč, jo? - Pomůžeme vám s tím.

Pojďme to naložit.

Vidím krásné město a skvělý lid, jak se pozvedá z této propasti

a vidím, jak se za dlouhých příštích let

v bojích o skutečnou svobodu,

- ve vítězstvích i porážkách... - Díky. - Samo stravuje všechno zlo tohoto času

i času minulého, jenž tomuto času dal přirozený počátek,

jak postupně směřuje ke svému napravení.

Vidím ty, za něž tu kladu svůj život,

jak žijí v míru, užitečnosti a požehnaném štěstí.

Vidím dobrého starého pána, jejich dávného přítele,

jak jim ještě deset let poskytuje vše, co může,

a jak potom klidně odchází, aby byl odměněn.

Vidím, jak se mi dostává posvěceného místa v jejich srdcích

a v srdcích jejich potomstva po celá dlouhá pokolení.

Co nyní dělám, je mnohem lepší než to,

co jsem kdy dělal.

Morgane.

Proč se usmíváš?

Nemám k tomu žádný důvod.

Grace.

Doplnila jsem šťávu a splašila nám tohle.

Sváča na cestu.

Nepojedu s tebou.

To kvůli Al. Je tam venku úplně sama.

Někdo by tam měl být s ní.

Myslím, že bych tam měl být.

Jistě. Dobře.

Dávej na sebe pozor, dobře?

Jo.

Brzy se uvidíme.

Jo, uvidíme.

Tak zatím.

přeložil Xavik

edna.cz/fear-the-walking-dead